Institucionálně - právní aspekty neziskového sektoru

Transkript

1 Institucionálně - právní aspekty neziskového sektoru Učební materiál pro předmět 5IE 441 1

2 Obsah: Definice neziskových organizací po roce 1989 v České republice 3 Institucionální rámec pro neziskové organizace po roce 1989 v České republice 18 Financování neziskových organizací a jejich aktivit 44 Nadace a nadační fondy 70 Obecně prospěšné společnosti 83 Občanská sdružení 93 Účelová zařízení církví 102 Příležitosti a ohrožení neziskových organizací 110 Nový Občanský zákoník 132 2

3 Definice neziskových organizací po roce 1989 v České republice 1) Úvodem Neziskové organizace a jejich množina, které často shrnujeme pod název neziskový sektor (nebo také třetí sektor), jsou ve společenském životě naší země stále ještě novou skutečností. Tisíce těchto subjektů jsou jedním z výsledků znovuobnovení demokratických poměrů v České republice po roce 1989 a do značné míry jsou trvalým a trvajícím důkazem svobodné participace občanů na rozvoji své země, a také důkazem o jejich svobodných možnostech vůli participovat projevit. Vznik neziskových organizací po pádu komunistického režimu a jejich vývoj až do současnosti je jedním z nejpozoruhodnějších společenských jevů po roce Tento bouřlivý projev více než šedesát let potlačované občanské svobody a iniciativ, kdy z totalitního vakua, ve kterém existovalo několik desítek povolených společenských organizací tvořících Národní frontu, přinesl během dvaceti let vznik téměř neziskových organizací 1, tvořících jádro občanské společnosti. Pohlédneme-li na tuto množinu soukromých subjektů z hlediska jejich vzniku, můžeme z hlediska okamžiku jejich vzniku identifikovat pět skupin subjektů. První skupinu tvoří ty organizace, které vznikly a vznikají tak říkajíc na zelené louce. Jsou to nové subjekty, které byly stvořeny novou a původní iniciativou občanů z jejich potřeby ovlivnit situaci ve společnosti či pomoci prosadit a naplnit konkrétním obsahem nějaký segment společenského života. Tyto organizace neměly žádné předchůdce, ke kterým by se přihlásily či na které by navazovaly. Takto vznikla většina neziskových organizací v oblasti ochrany menšin, lidských práv, v oblasti nových sociálních služeb, ekologické organizace, řada organizací kulturních a v neposlední řadě lokální neziskové organizace, které 1 Podle ČSÚ na konci roku 2011 bylo příslušným způsobem registrováno nebo zapsáno neziskových organizací, včetně organizačních jednotek občanských sdružení. 3

4 pracují uvnitř a pro lokální komunity a pro jejich potřeby. Pokud se na tuto skupinu podíváme z právního hlediska, jde především o občanská sdružení, která vznikala (a stále vznikají) hned po roce 1990, kdy to umožnil první zákon, přinášející podmínky naplňování práva občanů na sdružování. Jde o zákon č. 83/1990 Sb., účinný od Druhou skupinu tvoří neziskové organizace, které byly sice po roce 1990 nově založeny, ale přímo navazovaly na tradice určitých organizací, které fungovaly nejen v době první Československé republiky - ale často již mnohem dříve, a byly komunistickým režimem zakázány. Některé z nich se prohlásily a někdy i de iure se staly právními nástupci těchto organizací. Současná činnost takových subjektů má stejný cíl a jsou organizovány identicky nebo téměř identicky, jako jejich předchůdci. Takových organizací je celá řada. Jde především o účelová zařízení církví 2, která jsou v současné době nejdůležitějšími a také největšími nestátními poskytovateli sociálních služeb. Dále jsou to například organizace, které se zaměřují na volný čas a tělovýchovu, jako je Skaut, obnovený Sokol nebo například Svaz českých turistů. Podobné organizace najdeme v řadě oblastí, v oblasti kultury, společenského života apod. Nalezneme je i na lokální úrovni, kde navázaly na zcela konkrétní spolkový život svého města v podobě různých okrašlovacích spolků a dalších občanských iniciativ. Třetí skupinou jsou organizace, které do České republiky postupně přicházely ze zahraničí a zakládaly zde své organizační jednotky 3. Jsou to například mezinárodní watch dogs 4, (jako je Amnesty International, Transparency International apod.), poskytovatelé sociálních služeb (jako je třeba Armáda spásy), nebo také velké nadnárodní, případně mezistátní neziskové organizace, které se zabývají humanitární pomocí v mezinárodním rozměru (jako je Český výbor pro UNICEF 5 nebo IOM 6 ). 2 Jde především o katolické Charity a evangelické Diakonie. 3 Tyto subjekty stále ještě vznikají podle zastaralého a z hlediska evropského práva diskriminačního zákona č. 116/1985 Sb., o organizacích s mezinárodním prvkem. 4 Termínem watch dogs jsou označovány organizace, bojující za demokracii a za lidská práva vymezených skupin lidí. 5 UNICEF Dětský fond OSN. 6 IOM - International Organization for Migration. 4

5 Čtvrtou skupinou jsou neziskové organizace, které vznikly plynulou transformací podle postupně přijímaných právních předpisů z povolených tzv. společenských organizací, sdružených během komunistického režimu v Národní frontě. Transformovaly se především ty, které se věnují oblasti sportu, rekreaci a volnočasovým aktivitám. Jde o několik typů organizací. Především jsou to tradiční zájmové organizace pracující ve venkovském prostoru, kde mají své opodstatnění a odpovídající vliv honební společenstva 7, zahrádkářské a včelařské spolky ale také Český svaz žen a organizace dobrovolných hasičů. Došlo také k transformaci sportovních organizací, jako jsou různé fotbalové či jiné jednoty na různých úrovních od lokálních až po obrovské celonárodní sportovní svazy, které disponují ohromným majetkem. Každá z uvedených skupin neziskových organizací má svoje specifické vlastnosti, které souvisí s tím, do které skupiny z hlediska specifických skutečností svého vzniku patří. Ty se projevují na jejich způsobu práce, organizační struktuře, způsobu řízení, financování z veřejných zdrojů a v neposlední řadě také v tom, zda disponují nebo nedisponují nějakým majetkem. Nové občanské subjekty většinou žádný majetek nemají, tradiční organizace, které navázaly na předkomunistickou tradici (sice s obtížemi a jen některé) restituovaly majetek svých předchůdců a postkomunistické organizace vlastní často nemalý majetek, který přenesly do své současné podoby z období Národní fronty. Organizační jednotky zahraničních neziskových organizací se pak často mohou opřít o majetkové či finanční zázemí svých matek, ale především o jejich dovednosti a zkušenosti. To, co jsem uvedla výše, je jen jedna z možností, jak lze neziskové organizace třídit a hledat jejich některé skupinové znaky. Takových možností a úhlů pohledů je mnoho z hlediska účelu a obsahu činnosti, z hlediska způsobu práce, z hlediska způsobu financování, z hlediska míry dobrovolnictví či placené práce členů či zaměstnanců, z hlediska míry a způsobu profesionalizace, z hlediska rozvíjení dobrovolných iniciativ či poskytování profesionálních služeb. Neziskové organizace můžeme třídit i podle typu jejich zakladatelů od občanských iniciativ vzniklých z vůle individuálních osob až po právní jednání veřejné 7 Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. 5

6 správy, kterým zakládá různé typy neziskových organizací. Neziskové organizace je možné definovat také z pohledu různých společenskovědních disciplín. Jiná bude definice z hlediska práva, jinak je bude definovat sociologie, politologie nebo ekonomie 8. Jak je vidět, možností, jak pohlížet na množinu subjektů, které tvoří neziskový sektor, je řada. Protože však základní optikou této publikace je pohled na neziskový sektor zvenčí, a to z pohledu státu a jeho správy 9, budeme se v následujících kapitolách zabývat těmi vymezeními a těmi znaky neziskových organizací, které jsou důležité pro formování vztahu mezi nimi a státem a jeho správou. Základním znakem té obrovské množiny neziskových organizací, nebo chcete-li neziskového sektoru, je jeho nepřeberná pestrost, která se pohledem zvenčí jeví jako nepřehlednost a neutříditelnost. Typy organizací a rozsah jejich činností, jejich ambice i vliv jsou tak různorodé, proměnlivé a dynamické, že se celá oblast chová - a dovolte mi metaforu, jako obloha s letními mraky - neuchopitelná a stále se měnící. Tato flexibilita a dynamičnost jsou největší silou a současně i největší slabostí neziskového sektoru. Na jedné straně mu umožňují formulovat nabídku individualizovaných a pestrých činností a služeb, které rychle reagují na vznikající společenské potřeby a tolik chyběly v šedi komunistického režimu. Na druhé straně je neziskový sektor právě pro tyto vlastnosti nestabilní a jeví se (často právem) jako netransparentní. Pro stát a jeho ústavní činitele a úředníky je právě pro tyto vlastnosti neziskových organizací obtížné najít jasně formulovaný vztah k neziskovým organizacím a navíc tento vztah naplnit účelným obsahem státní politiky. Tato obtíž je o to větší, že státní správa a do značné míry i územní samospráva jsou organizovány vertikálně, s jasně definovanými vztahy podřízenosti a nadřízenosti, zatímco neziskové organizace jsou organizovány horizontálně a jejich řízení a rozhodování je věcí dohody členů, orgánů i příznivců. Stát již dvaadvacet let výslovně či při té příležitosti řeší svůj vztah k neziskovému sektoru a používá své možnosti a nástroje, aby někdy s větším štěstím a jindy méně úspěšně 8 Občanský sektor, organizovaná občanská společnost v ČR, M. Skovajsa a kol., Portál Pod termínem stát a jeho správa jsou shrnuty pro účely tohoto textu všechny články veřejné správy, tedy státní správa i územní samospráva na úrovni krajů a obcí. 6

7 tuto oblast reguloval a učinil ji - pro sebe a snad i pro občany - přehlednější. Tato snaha státu je zcela legitimní zejména proto, že velká část neziskových organizací jej žádá o svoji podporu, a státní orgány i orgány samosprávy považují za výhodné a užitečné nakupovat služby, které neziskové organizace poskytují. V první řadě však stát garantuje svým občanům bezpečí a ochranu jejich zákonem garantovaných práv, takže odpovídá i za to, že neziskové organizace vznikají, pracují a zanikají tak, aby ostatní neohrožovaly. Toto vrchnostenské rozhodování státu vůči neziskovému sektoru je o to komplikovanější, že stát může do této oblasti ve snaze o jeho regulaci zasáhnout jen v minimální míře, aby nakonec neohrozil a neomezil jedno z legitimních a zákonem garantovaných práv občanů 10 - totiž sdružovat se a legitimně ovlivňovat veřejný život svými iniciativami a aktivitami. Hledání vztahu státu a jeho správy k neziskovému sektoru je tedy nekončící proces, který souvisí s vývojem a aktuální situací obou stran. Tato oblast, ostatně tak jako ostatní oblasti společenského a hospodářského života, podléhá výkyvům ve vývoji politické a státní moci - přinejmenším etapám, rámovaným čtyřletým volebním cyklem jak na celostátní tak na regionální úrovni. Soudobé politické reprezentace i měnící se státní administrativa hledají, často bohužel nahodile a jen účelově, a stále nenalézají uspokojivé odpovědi na řadu otevřených otázek, na které musí nalézt odpověď právě a pouze ony. Kdo jsou nestátní neziskové organizace z hlediska státní politiky? Jak rozlišit veřejně a vzájemně potřebné neziskové organizace v jejich činnostech a reagovat na to účelnými opatřeními v dotační a hlavně fiskální oblasti? Je třeba ještě podporovat nestátní neziskové organizace jako křehký, ale jednoznačně nutný prvek v ještě mladé demokracii, nebo je situace již zralá na přímočarý nákup služeb pro občany, o kterých bude rozhodovat jen kvalita a cena? Jak zrovnoprávnit neziskový sektor se státními a polostátními organizacemi, působícími ve stejných oblastech, především v sociálních službách? Jak to udělat, aby neutrpěly zájmy klientů? Nadešel správný čas pohlížet na nestátní neziskové organizace jako na součást soukromoprávních dodavatelů určitých služeb (vedle podnikatelských subjektů) a jako k takovým k nim přistupovat 11? 10 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. 11 Frištenská, H., Česká cesta in Prostor 87/88, Praha

8 Je nepochybné, že stát má stále problémy s vymezením, kdo jsou nestátní neziskové organizace, a to komplikuje odpovědi na vše ostatní. Definice, dostatečně vystihující realitu a sdílená státními orgány i samosprávami, je prvním a základním kamenem budování rozumných politik státu a jeho správy k těmto subjektům. Odpověď na tuto otázku má již z hlediska oněch dvaceti let svobodného rozvoje České republiky své historické peripetie a v brzké době jí čeká další bouřlivý vývoj. Kdo tedy jsou nestátní neziskové organizace nyní a v tomto prostoru hlediska státu? Nejprve obraťme svoji pozornost k samotnému termínu neziskové organizace nebo také nestátní neziskové organizace, který je veřejnou a zejména státní správou od devadesátých let používán (aniž by měl oporu v nějakém právním přepisu). Tento operativní termín, který se již zřejmě přežil, v sobě obsahuje nedokonale vyjádřené dva základní znaky tohoto typu subjektů. Nestátní - tyto subjekty jsou oddělené od státu, jsou tedy soukromé, neziskové tyto subjekty nejsou zakládány pro zisk. V obou slovech je však skrytá past, která ovlivňuje podobu veřejných politik v této oblasti více, než to na první pohled vypadá. Nestátní? Nezávislé na státu? Tak proč je finančně podporovat? Neziskové? To pro veřejnou správu často znamená, že nejen že tyto organizace obvykle svoji činností nedosahují zisku, ale dokonce, že tomu tak nemá či dokonce nesmí být. Experti z řad neziskového sektoru tento termín také často kritizují proto, že jde o vymezení oblasti dvěma zápory: ne-státní neziskové, a to sémanticky nepovažují za vhodné. 2) Vymezení neziskových organizací používané státem a jeho správou Kdo jsou tedy neziskové nebo také nevládní či občanské organizace? Je možné je vnímat jako sféru formálního a organizovaného sdružování občanů mimo trh a stát 12. Pokud jde o vztah neziskových organizací k širšímu termínu občanská společnosti, pak je možné mít za to, že neziskové nebo občanské organizace jsou výsečí tohoto svobodného 12 Občanský sektor, organizovaná občanská společnost v České republice, Skovajsa, M. a kol., Portál

9 občanského jednání mimo rodinu, trh a stát, které zahrnuje jak tyto formální občanské organizace, tak nejrůznější občanské aktivity, hnutí, a shromáždění 13. V současné době stát a jeho správa (vlastně i neziskový sektor sám) operují souběžně se třemi definicemi mezinárodní definicí neziskové organizace s nejširší platností, s definicí Českého statistického úřadu a s definicí, kterou v devadesátých letech stanovila Rada vlády pro nestátní neziskové organizace jako pomůcku pro orgány státní správy a kterou do značné míry převzala i územní samospráva. Všechny tři definice se do jisté míry ve veřejných politikách překrývají a doplňují, ale současně jejich odlišné pojetí brání definování veřejných politik, kterým by orgány státní správy a samospráv vzájemně rozuměly a mohly je sdílet. První, nejobecnější, a zřejmě také nejpřesnější definicí neziskových organizací je mezinárodně sdílená definice hlavních představitelů výzkumu neziskových organizací v mezinárodním měřítku, a to Lestra M. Salamona a Helmuta K. Anhaiera 14. Tato definice byla vypracována v devadesátých letech minulého století jako reakce na potřebu vymezit konkrétní a reálné znaky neziskových organizací, které budou platné i v mezinárodním měřítku bez ohledu na různá národní či lokální specifika. Definice Salamona a Anhaiera je postavena na pěti znacích, charakterizujících neziskové organizace. Lze ji použít jako určitou matrici, chybí-li u konkrétní organizace nebo některého z jejích typů byť jediný z těchto znaků, neměla by být za neziskovou organizaci považována. Jde o tyto znaky 15 : Organizovanost (stálá, formalizovaná struktura) Kdo je neziskovou organizací: subjekt se vyznačuje jistou institucionalizací své struktury. Funguje jako právnická osoba nebo alespoň na základě jasně formulované zakládací smlouvy či zřizovací listiny, má tedy stanovenou organizační strukturu, náplň činnosti, apod. Kdo není neziskovou organizací: neformalizované iniciativy, neformální a dočasné skupiny, různá shromáždění apod. 13 Občanský sektor, organizovaná občanská společnost v České republice, Skovajsa, M. a kol., Portál Profesor Lester M. Salamon (1943) je profesorem na Johns Hopkins University v Baltimore. Je jedním z prvních sociologů zabývajících se neziskovým sektorem a občanskou společností ve světovém měřítku. Profesor Helmut K. Anhaier (1954) je předsedou Sociologie na Heidelberské universitě a děkanem Hertie School of Governance. Jeho kniha Nonprofit Organizations je považována za první učebnici v této oblasti. 15 Občanský sektor, organizovaná občanská společnost v České republice, Skovajsa, M. a kol., Portál

10 Soukromý charakter a nezávislost na státu Kdo je neziskovou organizací: soukromý subjekt, který není součástí státu a není státem ani žádnou složkou jeho správy řízen. Tento znak nesmí být interpretován jako oddělení těchto subjektů od veřejných financí, které pro ně jsou všude ve světě významné. Zástupci státu či samosprávy mohou také být členy jeho orgánů, aniž je tento znak porušen. Kdo není neziskovou organizací: subjekt, který je součástí státu nebo je jím řízen (nikoliv jen zřízen), typicky jde o příspěvkové organizace. Nerozdělování zisku Kdo je neziskovou organizací: subjekt, který nebyl primárně založen pro dosahování zisku. Může jej však v praxi dosahovat, ale nerozděluje jej mezi své členy a manažery (případně vlastníky). Zisk musí být zpětně vložen do činnosti subjektu, kterou naplňuje svůj účel. Kdo není neziskovou organizací: subjekt primárně založený pro dosahování zisku, který zisk rozděluje mezi vlastníky, manažery či členy. V českém právním řádu subjekt, primárně založený za účelem podnikání. Samosprávnost Kdo je neziskovou organizací: subjekt, schopný sám sebe spravovat a k tomu disponující vnitřní strukturou se stanovením řídících a kontrolních kompetencí. Kdo není neziskovou organizací: neformální seskupení, nemající vnitřní řídící strukturu. Dobrovolnost (v tomto smyslu s účastí dobrovolníků ) Kdo je neziskovou organizací: subjekt, který využívá do jisté míry nebo také zcela dobrovolné, neplacené práce dobrovolníků, například svých členů, členů svých řídících orgánů či osob, které přímo jako dobrovolníci do organizace přicházejí. Kdo není neziskovou organizací: subjekt, který takový prvek nepoužívá, nepotřebuje, neuvažuje o něm. Druhou definicí, které se budeme blíže věnovat, je definice neziskových organizací podle organizačních typů. Vůči definici Salamona a Anheiera jde o zužující vymezení, které pro potřeby státu zpracovala v roce 1996 Rada vlády pro nestátní neziskové organizace (dále jen RVNNO). Podle její definice je neziskový sektor tvořen několika právními typy organizací. Jde o 16 : 16 Zákony jsou vždy uváděny v platném znění. 10

11 Občanská sdružení a jejich organizační jednotky - zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, Nadace a nadační fondy - zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, Církevní právnické osoby, respektive účelová zařízení církví, zřizované církvemi a náboženskými společnostmi - zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností, Obecně prospěšné společnosti - zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Proč byly vybrány právě tyto subjekty? Především je nutné zdůraznit, že podle zákona i fakticky tyto právní typy plně odpovídají definici Salomona a Anhaiera jsou soukromé, jsou formálně založeny jako právnické osoby, nejsou primárně založeny pro zisk a pokud zisku dosáhnou či dosahují, vracejí jej do rozvoje své hlavní činnosti, disponují strukturami, které jim umožňují se nezávisle spravovat a všechny uvedené typy umožňují plné uplatnění prvku dobrovolnické práce. Úkolem této definice je ale tuto množinu typů neziskových organizací poněkud zúžit. Proč? Protože jde především o politické vymezení neziskové organizace, které považovala RVNNO jako poradní orgán vlády ve své době za nutné. Usilovala o cílenou podporu rozvoje oblasti, která vznikla po roce 1990 spontánně, zdola, iniciativou občanů jako výraz jejich obnovené vůle organizovat se a ovlivňovat věci veřejné. Tyto organizace byly a možná stále ještě jsou velmi křehkým fenoménem obnovené demokracie a občanských práv a jako takové zasluhovaly zvláštní pozornost a podporu státu. Kde tyto neziskové organizace působí, respektive které oblasti, kde neziskové organizace působí, stát podporuje? Podle Hlavních oblastí státní dotační politiky vůči neziskovým organizacím pro rok , které každoročně stanoví vláda České republiky na návrh RVNNO, jde zejména o následující oblasti: Tělesná výchova a sport, Kultura, Životní prostředí a udržitelný rozvoj, 17 Hlavní oblasti státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím, usnesení vlády č. 410/

12 Sociální služby, Zahraniční aktivity, Národnostní menšiny a etnické skupiny, Romská menšina, Zdravotnictví, Rizikové chování, Protidrogová politika, Ochrana spotřebitele a nájemních vztahů, Vzdělávání a lidské zdroje, Děti a mládež, Rodinná politika. Nyní si položme otázku, zda vymezení kolekce neziskových organizací z hlediska právních typů odpovídá současné realitě. Je tento pohled na neziskový sektor stále ještě potřeba? Nebo jsou již neziskové organizace naprosto stabilní a svébytnou součástí společenského veřejného života a vztah státu k nim má být formulován jinak? Ano, je pravděpodobné, že se politické vymezení RVNNO, mající na mysli neziskový sektor jako demokratizační faktor, již přežilo a je čas hledat jiné vymezení pro potřeby státní politiky. Jednou z možností a pravděpodobně nejvhodnější, je definovat neziskové organizace nikoliv podle právních typů, ale z hlediska jejich veřejné, případně vzájemné prospěšnosti 18. Každopádně je již nepochybné, že v současné době definice neziskové organizace z dílny RVNNO, kterou sdílí státní správa a zčásti i samospráva, má své příliš omezující bariery, které brání rozvoji vztahu státu k neziskovým organizacím a formulování soudobých veřejných politik v této oblasti. Podívejme se na hlavní z těchto barier: Vymezení neziskových organizací podle právních typů je schematické, realita jej překonala, protože existují právní typy organizací, které do množiny těchto subjektů jistě patří a nejsou v této definici zahrnuty (například družstva, pravděpodobně odbory, podnikatelské subjekty, nezakládané pro dosahování zisku). Vůči těmto subjektům může být tato definice interpretována jako diskriminující. 18 Více kapitola č

13 Veřejná prospěšnost jako důležitý a zatím právně nedostatečně definovaný znak určité části neziskových organizací je nyní zvykově spojována výhradně a zcela s uvedenými právními typy. To není v souladu s realitou, protože řada neziskových organizací je vzájemně prospěšná a pracuje jen pro své členy nebo dokonce pro získání výhod či benefitů, které nemohou být považovány jako veřejně prospěšné. Přitom tato domněnka veřejné prospěšnosti je rozhodující pro financování neziskových organizací jak v oblasti státní dotační politiky, tak především v oblasti daňové 19. Zastaraly některé právní předpisy - jde především o zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, podle kterého občanská sdružení, která tvoří kvantitativně nejsilnější skupinu neziskových organizací, jsou státem a často i veřejností vnímána jako netransparentní, nespolehliví partneři. Uvedené bariery současného vymezení neziskových organizací jsou těsně provázané a jejich odstranění vyžaduje zcela nové vymezení této oblasti pro účely veřejných politik. Nové pojetí této problematiky nepochybně nastartuje nový občanský zákoník 20, který vstoupí v účinnost , neboť již pracuje s vymezením veřejné prospěšnosti jako znaku některých právnických osob a s procesy, které po nabytí jeho účinnosti budou následovat 21. Poslední definicí, které se budeme věnovat, protože je důležitá pro stát a jeho správu, je definice neziskových organizací v systému národních účtů Českého statistické úřadu. Český statistický úřad (dále ČSÚ) ve svých účtech vymezuje subjekty, které zahrnují také neziskové organizace v chápání RVNNO jako neziskové instituce, které jsou právními nebo společenskými jednotkami, vytvořenými za účelem výroby výrobků a služeb a jejichž status nedovoluje, aby tato produkce byla zdrojem příjmu, zisku nebo finančních výnosů. V praxi 19 Více kapitola č Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 21 Více kapitola č

14 může být jejich činnost spojena s tvorbou přebytku nebo ztráty, ale žádné přebytky si nemohou přivlastnit jiné institucionální jednotky 22. Subjekty, které snesou tuto definici, ČSÚ dále dělí na tržní a netržní výrobce. To, co jsou neziskové organizace v chápání vymezení Salamona a Anhaiera i v chápání politické definice RVNNO, tvoří v účtech ČSÚ především výseč ze skupiny netržních výrobců, vymezených jako NISD, tedy neziskové instituce sloužící domácnostem. V roce 2007 ČSÚ založil pro tuto množinu neziskových institucí tzv. satelitní účet, a to podle metodické Příručky o neziskových institucích v systému národních účtů z Evropského systému účtu ESA 95. Požadavek na vytvoření satelitního účtu neziskových institucí se objevil již v průběhu 90. let minulého století. Statistické oddělení Organizace spojených národů pracovalo společně s Center for Civil Society Studies na Johns Hopkins University a s odborníky, mezinárodními organizacemi a statistickými úřady z celého světa na vylepšení metodiky statistického sledování neziskových institucí. Satelitní účet neziskových institucí v České republice je zaváděn ve spolupráci s Centrem pro výzkum neziskového sektoru Masarykovy university v Brně a není ještě dobudován. Satelitní účet neziskových institucí je doplněním a rozšířením národních účtů. Všechny údaje za všechny neziskové instituce shromažďuje a sjednocuje v jednom účtu a rozšiřuje jejich statistické sledování o ukazatele, které jsou pro neziskové instituce charakteristické. Jde například o hodnotu práce dobrovolníků, členů, problematiku členství a o ukazatele výkonu 23. Kdo jsou tedy NISD (neziskové instituce sloužící domácnostem) podle podrobnějšího třídění ČSÚ. Jsou to: netržní výrobci, a to zejména služby, jejich produkce není většinou realizována na trhu, tj. je poskytována za tržně nevýznamnou cenu nebo zdarma, jejich produkce je oceňována nákladovým principem, to znamená jejich cena je určována náklady na jejich pořízení, 22 Pracovní poklad pro skupinu Moneyval Satelitní účet neziskových institucí, ČSÚ, duben Pracovní poklad pro skupiny Moneyval Satelitní účet neziskových institucí, ČSÚ, duben

15 jejich struktura řízení je odlišná od firem i od vládních institucí (od institucí státu a samospráv), jiná je také struktura jejich příjmů, s vysokým podílem darů, a to ve smyslu peněz i pracovního času (dobrovolná práce), tyto subjekty disponují vysokým podílem práce dobrovolníků (až 90% z nich nemělo v roce 2011 zaměstnance). Jak je patrné, ani definice ČSÚ se od definice výše uvedených v zásadních znacích neliší. I ona počítá s tím, že jde o soukromé subjekty, které poskytují aktivity nebo služby, že zisk (přebytek), pokud jej dosahují, není rozdělován, že jsou samosprávné a že disponují vysokým podílem práce dobrovolníků. Jde ovšem o definici z hlediska národního hospodářství nahlíží aktivity neziskových organizací jako ekonomickou činnost, a proto klade důraz na ekonomické kategorie. Tomu odpovídá i používaná terminologie a údaje, které jsou sledovány, tj. trh, netržní výrobce a jeho produkce, problematika ceny této produkce, problém přebytků a ztrát. Třídění neziskových institucí podle ČSÚ je prováděno podle Odvětvové klasifikace CZ NACE. Tato klasifikace byla pro potřeby sledování neziskových institucí málo podrobná, proto vzniká Klasifikace služeb neziskových institucí sloužících domácnostem podle účelu CZ-COPN 24. Oblasti působení neziskových institucí podle ČSÚ: Bydlení, Zdravotnictví, Rekreace, sport a kultura, Vzdělávání, Sociální péče, Náboženství, Politické strany, odborové a profesní organizace (nepatří do sledované oblasti), Ochrana životního prostředí, Služby jinde neuvedené. 24 Pracovní podklad pro Maneyval Rady Evropy Satelitní účet neziskových organizací, ČSÚ, duben

16 Ze všech tří sledovaných definic je definice poslední nejširší ČSÚ zahrnuje do množiny neziskových institucí i příspěvkové organizace, řízené státními orgány či orgány samospráv, církve jako celek, školské právnické osoby a také politické strany a další. 3) Údaje o neziskových organizacích podle satelitního účtu ČSÚ Údaje ČSÚ před uvedené odlišnosti jsou nejdůležitějším a také nejpřesnějším zdrojem informací o počtu a vlastnostech neziskových organizací v České republice. Státní správa je používá, pokud potřebuje zjistit výkon neziskového sektoru, tedy počet neziskových organizací tvořících neziskových sektor, počet zaměstnanců a dobrovolníků, kteří v neziskových institucích působí, výkon těchto subjektů v oblasti národního hospodářství a konečně jejich zastoupení v oblastech ekonomických činností, které ČSÚ sleduje. Podívejme se tedy blíže na tato statistická zjištění. Ze satelitního účtu neziskových institucí vyplývají následující údaje. Výkon NI z ekonomického hlediska z roku Podíl na HDP 0,5% Podíl na národním důchodu 0,2% Podíl na celkových výdajích na konečnou spotřebu 1,2 % Podíl na zaměstnanosti 1% Údaje o dobrovolnících z roku Počet dobrovolníků* Odpracováno hodin Hodnota práce vyjádřena v Kč osob (přepočteno na plné úvazky) hodin 6,224 miliardy Kč 25 Satelitní účet NI, Český statistický úřad. 26 Satelitní účet NI, Český statistický úřad. 16

17 Cena hodiny dobrovolnické práce 133,38 Kč * Podle výzkumu dobrovolnictví realizovaného MŠMT v roce 2009 se organizovanému dobrovolnictví v neziskových organizacích věnovalo 30% obyvatel ČR starších 14 let. Pokud jde o výkon dobrovolnické služby, Ministerstvo vnitra vykazuje v roce 2012 cca dobrovolníků. Pokud údaje ČSÚ očistíme a budeme sledovat v jeho údajích za rok 2011 jen jednotlivé právní typy, které již známe z politické definice RVNNO, zjistíme následující 27 : Celkový počet neziskových organizací v ČR v roce 2011 Právní typ Celkový počet Bez Obrat nad 10 mil. Obrat 0 nebo organizací zaměstnanců Kč* neuvedeno Nadace Nadační fondy Obecně prospěšné společnosti Církevní organizace, údaje ČSÚ z roku 2010 Občanská sdružení Organizační jednotky občanských sdružení *Většina nadací a nadačních fondů, které poskytly údaje a měly nějaký obrat, uvedly obrat do 2 mil. Kč. Většina o.p.s., které poskytly údaje a měly nějaký obrat, uvedly obrat od 1 do 10 mil. Kč. Většina občanských sdružení a jejich organizačních jednotek, pokud poskytla údaje a měla nějaký obrat, uvedla obrat do 1 mil. Kč. Většina církevních organizací v roce 2010, pokud poskytly údaje a měly nějaký obrat, uvedly obrat od 1 do 3 mil. Kč. 4) Závěr Ze všeho, co bylo dosud uvedeno, je zřejmé, s jakými obtížemi se stát a jeho správa setkávají při formulování státní politiky v oblasti neziskového sektoru. Tyto obtíže způsobují, že politika státu má tendenci k rozdrobování po jednotlivých rezortech či orgánech samosprávy. Opakovaně dochází k situaci, kdy nové politické reprezentace i jednotlivé články 27 Pracovní podklad pro potřeby RVNNO, Český statický úřad