N A P Ř Í Č. Ples trochu [ K U L T U R A ] Profesionálové. yburan. Ekologická, krásná a kreativní

Transkript

1 N A P Ř Í Č Profesionálové Na jsem si domluvila schůzku se starostou Aše, panem Mgr. Daliborem Blažkem, abych s ním udělala rozhovor do našeho měsíčníku. Vzhledem k tomu, že jsem v posledním ročníku gymnázia a dále bych ráda studovala žurnalistiku, chtěla jsem si sama ověřit a dokázat, že umím pracovat profesionálně a na úrovni. Téměř měsíc předem začalo kupení otázek a informací. Měla jsem pocit, že mám vše pod kontrolou a byla spokojená sama se sebou. Informací byla z různých prostředků hromada, ale největší pomocník byl samozřejmě přítel Internet, který mě v samém vrcholu příprav nejvíce zklamal, jelikož podával neaktuální informace (na to si dejte všichni velký pozor!), takže přišel na řadu druhý přítel, Telefon. Nicméně, čím více se blížil termín schůzky, tím více mi docházela má neprofesionalita. Ta se projevila na jedné z nejzásadnějších věcí, kterou člověk potřebuje na rozhovor diktafon. V neděli, dva dny do dnu D, jsem začala mírně panikařit. Nemám diktafon, ucelené otázky, brýle (abych vypadala důležitě), ani notýsek se zlatou propiskou. Má profesionalita je ta tam. V podnělí na večer jsem konečně začala myslet racionálně a uklidňovat se tím, že jsem přece odborník na dělání věcí na poslední chvíli. Problém diktafonu byl nakonec vyřešen notebookem a programem na nahrávání, otázkám jsem oblékla sametový kabátek a důležitost redaktora jsem vložila do pohledu, který říkal Pozor, jde profesionál. Veškerá nervozita opadla při vstupu do radniční budovy a následném čurání na radničním záchodě. Označkování prostoru mi dalo jistotu, se kterou jsem pak vstupovala do útulné kanceláře pana starosty. Z půl druhé hodiny povídání máte nejdůležitější výcuc. (Já) Ekologická, krásná a kreativní [ G E S A M T K U N S T W E R K ] Poslední dubnové středeční odpoledne mi nabídlo možnost realizovat se v oblasti módního eko návrhářství a odreagovat se spolu s dalšími zájemkyněmi o tuto aktivitu v Mongolii. Dorazila jsem tam s mírnou nevědomostí, co se vlastně bude dít, takže jsem si objednala espresso a rozhodla se vyčkat. Po hodině se zjevila hlavní organizátorka celého dění, Anička Trčková, a naše práce na špercích se mohla rozproudit. Jediným omezením pro naše kreace byl dostupný materiál; zátky od lahví a přesnídávek, obaly hraček z Kinder vajíček, pláty z bonboniér a nohy robotů. Tudíž vznikaly nespočty čelenek, náušnic, náramků, náhrdelníků, ale vyšel na světlo světa také netradiční nárameník. Ostatně výsledky naší práce, a i mnohem více jsme (jste) mohli zhlédnout na Dni pro město. Nevím, co ostatní tvořitelky, ale já osobně jsem si ze šperkařské dílny odnesla jak dobrý pocit z kreativnosti mé mysli, tak pár spálenin a škrábanců a určitě mi to za to stálo. (tram) Ples trochu [ K U L T U R A ] yburan Dne jsem se už odpoledne vydal do AKS, abych našim učitelům pomohl s některými přípravami, pokochal se výzdobou, shlédl generálku jejich nacvičeného předtančení a zjistil, v jakém duchu bude celý večer probíhat. V první chvíli jsem byl upřímně zděšen, protože mi bylo řečeno, že v celém objektu budou jen dva bary. Když si vzpomenu, jak obsluha vázla na posledním plese letošních oktavánů, tak mě to zarazilo asi nejvíce. Jenže lidí bylo málo (něco kolem 350) a obsluha s chorvatským rodákem v čele odvedla svou práci na 1. Tudíž nám odpadl jeden problém a všichni bývalí studenti, současní studenti, učitelé či jen přátelé školy se mohli společně ponořit do rodinného duchu celého večera a užít si spolu každý moment. Těm z vás, kteří se na ples nedostavili, bych to přiblížil asi takto: Představte si, že jste na úplně tradičním maturitním plese, který ale nebyl připravován studenty školy, nýbrž samotným učitelským sborem, což znamená, že příjemné, nenásilné předtančení, šerpování a také vrchol večera, půlnoční představení, bylo ztvárněno našimi milovanými kantory. Akce se nezúčastnili jen učitelé momentální, nechyběli totiž ani mnozí profesoři bývalí, a dokonce byli čestnými hosty i Mgr.Stašek, Mgr.Jelínek starší a PaeDr.Novák, kteří stáli u znovuzrození gymnázia před 20 lety. Já, jakožto lanař, jsem měl všechno z první ruky a neunikla mi jediná důležitá chvilka celého plesu. Po předtančení, což byl úvod celého večera, přišlo šerpování učitelů současných i bývalých, kterého se ujal právě pan Stašek s panem Novákem a které bylo doprovázeno vtipným a originálním komentářem moderátorské dvojice známé především z Ašlerek, Aničkou Trčkovou a Pavlou Hoškovou. V průběhu volného programu, jak na každém plese bývá zvykem, si mohl každý užívat večer po svém, mohli jste si koupit něco na zub u svačinářky Mariana a svačináře Báry, zúčastnit se dražby supergiga řezu od profesorky Pěnčíkové a činky, se kterou posilovala právě svačinářka Marian (ale dávno před ní pan učitel Dantlinger v raném dětském věku), shlédnout taneční sestavu Qwertzuiop a Pomáda v podání taneční sestavy esence, a nebo si třeba skočit do hladovýho okna, tohle ostatně je na uvážení každého jedince. Avšak jako třešnička na dortu nás nečeká nic jiného než půlnoční představení. Jeho hodnocení? Byl to samozřejmě ples pro studenty gymnázia, a proto právě jim určitě docházely všechny souvislosti potřebné k tomu, aby se člověk doopravdy od srdce zasmál, ale i za ostatní si myslím, že bylo chytré, novátorské, originální a celé jen završilo onen přítomný rodinný duch, který se s námi táhnul v průběhu celého večera. Já jsem byl ten večer upřímně řečeno mezi svou druhou rodinou. Ples ve mně zanechal obrovskou dávku extáze ve smyslu lásky k našim kantorům, mým spolužákům a naší škole, kterou chtěli a vlastně stále chtějí nějací ******************************** zavřít, jen aby se ušetřilo pár korunek, které by asi stejně směřovaly do jiného, určitě mnohem většího nesmyslu než je naše smyslné gymnázium. Děkuji všem učitelům a přeji vám spoustu trpělivosti se studenty Gymnázia a SOŠ Aš i do dalších let. (druhá zadní lavice u dveří blíž k uličce) 1

2 Rozhovor se starostou města panem Mgr. Daliborem Blažkem Myslím, že rozhovor s panem starostou byl velmi přínosný pro obě strany. Pan Blažek se mohl dozvědět, o co se zajímají studenti místního gymnázia a my se můžeme přiučit a dozvědět další nové věci, které se netýkají jen všedního školního života, ale i života za zdí, respektive života pravého a aplikovaného. Roku 1998 se kapitálem v hodnotě 100 tisíc korun stalo město Aš společníkem Ašských služeb s.r.o., tudíž by město mělo mít pod kontrolou jeho činost. Jste s prací AS spokojen? No spokojen a nespokojen. Člověk nemůže být vždy na 100% spokojený. Myslím si, že se práce výrazně zlepšila. To, že tam jsou mezery všichni víme. Závisí to na mnoha okolnostech, mimo jiné i na lidech kteří v různých pozicích v Ašských službách pracují. Teď nemyslím jenom management, ale vůbec lidi, kteří vykonávají tu denní činnost, kteří vyvážejí odpadky, provádějí zimní údržbu, starají se o zeleň. Takže to spíše k jednotlivým problémům, ale obecně jsem spokojen, i když vím, že leccos by se samozřejmě zlepšit dalo. Na stránkách města jde ze strany občanů značné množství stížností. To obhajujete nedostatkem peněz. Máte tedy nějaké řešení? Ne, tak to není. Víte co, na stránkách města se vyskytují většinou stížnosti nebo připomínky. Ty spokojené reakce jsou spíše výjimkou. Já vám mohu ukázat fotky, jak vypadala Aš před deseti lety. Nebyly posekané trávníky, byl ve městě nepořádek, rostlo všude křoví... Dnes nic takového není. Samozřejmě, že požadavky na čistotu jsou vyšší a vyšší, ale nemůžete si udělat názor jenom podle toho, jaké napíše připomínky někdo na internet. K tomu může být dotyčný motivovaný různými způsoby. Například negativními postoji k Ašským službám nebo Aši, musíme se tedy bavit o konkrétních problémech. Například u zimní údržby se může člověk cítit dotčený, že šel do práce a nebyl sníh odklizen. Na druhou stranu, když celou noc hustě sněží, musíme přednostně zabezpečit to, aby město bylo průjezdné pro zásobování, záchranky atd. a teprve poté přijdou na řadu chodníky. To je zima, ale pojďme k aktuální situaci. Například v Neumannově ulici ležely přes týden střepy, Ašské služby kolem místa jezdily, ale nikdo si ničeho samozřejmě nevšiml. Na webových stránkách města se opět objevily stížnosti, na které reagoval tiskový mluvčí pan Vrbata značně arogantně. No nevím, jestli arogantně. Teď je třeba pochopit systém Ašské služby jsou společnost s.r.o., je tedy samostatná právnická osoba, jediným rozdílem je, že majitelem je město Aš. To znamená, že AS vykonávají činnost na základě objednávky. Tady ve městě mají pořádek na starost dva úředníci, jeden má zeleň a druhý komunikace. Když si vezmete, jak je město rozlehlé a připočítáte k tomu Vernéřov a dalších 8 obcí, tak je logické, že jeden úředník nemůže vědět o všem co se kde přes noc událo. Takže zde nutně potřebujeme podnět například od AS nebo městské policie a nebo občanů. Pokud my bychom požádali o úklid střepů a týden by se to neuklidilo, tak je pak možné je potrestat. Ale tiskový mluvčí panvrbata takto reagoval kritizovaným způsobem proto, že si děláme my ten nepořádek sami my občané, ne AS. Úklid města nás ročně vyjde na sta ticíce, proto jsme z toho nervózní a Vám se to zdá arogantní. V minulosti se na webových sránkách města v sekci Dotaz a odpověď objevila kritika Listů ašska, uvedl jste, že nebyly peníze na zvýšení kvality tohoto plátku. Město však LA dotuje nemalými částkami. V minulém roce to např činilo 250 tisíc. Na co přesně tedy pěníze chybí? My můžeme říct, nebudou tam dva redaktoři, ale čtyři a nebudeme dávat 250 tisíc, ale budeme dávat třičtvrtě milionu. K čemu ale? V čem se zlepší ta kvalita? A bude zlepšení adekvátní vynaloženým prostředkům? Málokteré město naší velikosti si vydává svůj týdenník. Byl zde názor, abychom zrušili LA a vydávali jen Radniční zpravodaj, ale zatím si myslíme, že to není správné, protože do LA mohou přispívat například občané a to i s kritickými názory. Takže co čtenář, to jiný pohled. Mladému se líbí například rozhovor s místní hudební skupinou, seniorovi vzpomínky pamětníka. Ta opačná skupina bude vždycky nespokojená. A k tomu příspěvku. 250 tisíc je plat jednoho člověka včetně odvodů a peníze se musí sehnat i z inzerce a prodeje. V Aši profesionální novináři jsou a někteří toto řemeslo ještě dělají, jiní od něj odešli. V každém případě bychom je ale nezaplatili. Takže se stále pohybujeme v tom malém ašském rybníku. Nemyslíte si, že jsou noviny vedeny jen jedním směrem. Rozhodně si nemyslím, že by byly noviny vedeny jednostranně. Jak Aš tak i Hranice a Hazlov finančně na vydávání přispívají a proto mají právo na vyjádření svých názorů. Ke mně zatím nedorazila žádná informace, že by například hazlovské opozici nebyl otištěn požadovaný článek. Na příkladě Hranic i Podhradí a nakonec i Aše je vidět, že vždy dostávají prostor obě strany. Víte, stejně jako je nepořádek v ulicích obrazem města, jsou jím i Listy ašska. A vy představujete město. Proto se ptám vás a ne pana Všetečky, ne pana Školy jako majitele Ašských služeb. A co se hazlovské opozice týče-nemluvím o nevydání článku, ale o objektivním komentování dění. No ale s tím já tak plně nesouhlasím. Kam budete adresovat kritiku Chebského deníku? Šéfredaktorovi Chebského deníku, nebo vydavateli? Ale ani vydavatel není majitel. Ten sedí někde v cizině. Takže jestli mám výhrady k obsahu novin, měl bych si o tom v první řadě promluvit s vydavatelem. A když bude mít pisatelpocit, že je redakce neobjektivní? Že by mohl být článek vydán, ale nebyl, protože kritizuje okolnosti, které by se někomu nemusely líbit? V tom případě je třeba zavolat buď mě nebo panu Školovi a já zjistím, proč nebyl článek vydán a odpovím vám. Já vím, že se LA brání tomu, aby vydávaly anonymní články, ale to zřejmě nebyl tento případ. Ale například Petr Všetečka také napsal články, ve kterých nebylo zrovna chválení akcí města. Také se mi to moc nelíbilo, ale články vyšly bez jakéhokoliv zásahu. Ale kdybych reagoval a neotiskli by mi to, tak bych byl samozřejmě také naštvaný. Co říkáte na politické dění v Hazlově? Myslím si, že to je velký problém. Tam to bude ještě hodně zajímavé a obávám se, že to tam neskončí pouze trestními oznámeními, ale že o celé záležitosti bude rozhodovat soud. Ale jestli je pravda, co říká opozice, že nynější starosta podepsal rezignaci na mandát a doručilo se to bývalému starostovi, tak si ani nedovedu představit, jak to bude fungovat, protože by, podle mého názoru, byla všechna usnesení, která zastupitelstvo přijala od voleb neplatná. To by byl obrovský problém. Nevím, co se v Hazlově bude dít dále, jen jsem zaznamenal apel pana Všetečky, aby se uskutečnily nové volby a to si myslím, že v tuto chvíli je možné řešení, ale těžce realizovatelné. A teď k vašim plánům. Co čeká Aš nového? V tuhle chvíli se realizují některé věci z EU. V příštím roce máme v plánu začít revitalizaci Sadů míru; chtěli bychom vyřešit park pod Hlávkovou školou; připravujeme dotaci spolu s městem Plavno. Dále bychom rádi řešili cyklostezku z Doubravy, která vede podél Elstru do Olešnice a do Plavna, abychom se propojili s našimi partnerskými 2

3 městy. Naší prioritou je ovšem udržet gymnázium, což bude obrovský boj. Krajská vláda teď jenom čeká na voby, protože nechce takové bolestivé téma otevírat před volbama, ale pokud se tam udrží, tak do toho půjde velmi tvrdě. K revitalizaci Sadů míru. Mám trochu pocit, že některé zásahy jsou projektované vůči parku bezcitně. Například nově vybudované pakoviště. Muselo se vybudovat, je to v rámci úprav města, to chápu, ale při budování tohoto parkoviště došlo k narušení stromů, které sice neměly být pokáceny, ale teď s nějvětší pravděpodobností budou. Nešlo by to naplánovat jinak? Třeba jen o půl metru dál? Ten původní projekt byl takový, že parkoviště bude místo těch stromů. Jestli tam došlo k nějakému zásadnímu poškození.. Já jsem tam byl a vyfotil si to. Byly to povrchové kořeny, které byly nějakým způsobem narušeny, ale nic závažného, podle mého názoru, to není. Když se podíváte na park z Masarykova náměstí, tak toto je hradba stromů, kde park začíná. Kde byla dříve zástavba, tam bude i nyní, ale musíme si uvědomit, že Aš nikdy nebude mít nikdy náměstí jako mají například v Chebu nebo Českých Budějovicích. Budeme bohužel stále městem, kde střed bude protínat Hlavní ulice a podél té by měly být takové obchodní a společenské uzlíky. Do budoucna mám představu, že by se měl vymístit stadion na Střelnici, a na tomto místě bychom chtěli rozvinout nějaké obchodně-společenské centrum. Fotbal by měl najít odpovídající zázemí na Tyršově stadionu včetně nových šaten, tribuny a ostatního nutného zařízení Tyto projekty jsou jistě chvályhodné, ale nešlo by třeba do tvoření těchto projektů zapojit obyvatelstvo? Například školy nebo veřejně nabídnout lidem, aby se do projektů zapojili..?některé to samozřejmě nebude zajímat, ale myslím, že tu jsou i tací, co to udělají klidně i zadarmo. Jenže to není tak jednoduché, jak si myslíte. Do toho vstupuje spousta jevů jako dopravní inženýři nebo například správci sítí (ČEZ, RWE,CHEVAK, TELECOM.). Takže si promyslíte nějaký záměr, představíte si, jak by to asi mohlo být, prodiskutujete to s občany, ale jakmile přistoupí tyto orgány, které z různých,nám neznámých objektivních důvodů, nemusí souhlasit. A pak musí vzniknout kompromis. S tím parkovištěm ale souhlasím, klidně mohlo být o dva metry dál, nevím proč nebylo. Ale k vaší otázce o komunikaci s občany. My jsme ji dělali a do budoucna ji chceme prohloubit. Například vrch Háj, Mikulášský vrch, Sportovní areal Tyršův dům, revitalizace sídliště Dlouhá a mnohé další projekty to byly veřejné diskuze. Zvali jsme občany do AKS nebo na radnici a nechali je vyjadřovat se k projektům, takže to není tak, že bychom si tady vymysleli něco metodou severozápadního rohu. Při opravě komunikací mají samozřejmě přednost ty technické normy. Navíc jsou všechny projekty podrobně projednávány v komisích rady města, kde jsou zastoupeni občané odborníci né pouze politici. Projekty často vznikají poměrně dlouho, ale když jsou hotové včetně vydaného stavebního povolení a když na ně dokonce vybojujeme dotaci, pak se již jenom velmi těžce a pouze v minimálním rozsahu dají měnit. Proto chceme v dalším období ještě více rozvinout diskusi při přípravě samotného záměru. Je nutné si však uvědomit, že odpovědnost za celek nenese žádné občanské sdružení či jednotlivec, ale město. Tím chci říci, že se velmi často musí přistoupit na kompromis bez toho, že se jedna strana bude cítit ukřivděná Za studentský měsíčník Napříč děkuji za rozhovor (Já) Den pro MĚ, tebe a pro STO dalších [ U D Á L O S T ] Květen, měsíc jako stvořený pro oslavy města Aše. Máj, lásky čas. Ašské muzeum, osvědčené prostory pro tento výjimečný kulturní zážitek. Jak jsem již naznačila, 7. května v sobotu jsme díky občanskému sdružení Karel Ašler zažili nevídané. Již od rána se v areálu muzea stavěla stage za pomocí několika dobrovolníků. Od tří hodin začaly přicházet spousty nedočkavých zvědavců, co se celý den bude dít. Program zahájil pražský divadelní soubor Buchty a Loutky, známý svými poměrně drsnými a údernými scénkami, nyní však bylo jejich představení určeno pro ty nejmenší. Před půl pátou mohli diváci shlédnout pozitivně naladěnou taneční skupinu Small Naive Company a podupávat si s nimi nohou do rytmu 50. let. Tradiční módní přehlídka ašských studentek gymnázia představila netradiční šperky, vyrobené z veškerého odpadu, který dívky nevynesly. Dále se představili již dobře známí ašští dudáci ze ZUŠky. Ty úplně nejmenší pobavil klaun z divadla Circo di provare Jan Šprynar svými šprýmy. Hlavním bodem v programu bylo asi uskupení Kašpárek v rohlíku, hudebně divadelní skupinka umělců, hrající baby punk pro děti od 0 do 60 let. Vystoupení vskutku vtipné, energické a atraktivní v čele s Gipsy.cz, známým raperem, roztančilo celé publikum. Pro dolazení atmosféry dorazila na pódium plzeňská kapela Ocho Ríos s neméně energickou rock-ska hudbou. Rozproudila publikum a to už se těšilo jen na velkolepý závěr, ohnivou šou In Flamenus, která rozžhavila sobotní večer po té, co slunce zapadlo. Rodičové si nyní, v pozdních večerních hodinách odebrali své drobečky, aby dali prostor těm, pro které sobotní program ještě neskončil. Roztančil je, jako poslední bod programu, ašský dj CLK v rytmu D n B. Současně se Dnem pro město se konal i druhý ročník Ašského fotomaratonu a k vidění uvnitř muzea tu byly také fotky ašských členů spolku Soudkovitost. V rámci této akce se ještě konala výtvarná soutěž pro děti ZŠ s tématem Aš za 200 let, jejíž vítězové měli svá dílka vystavená v zahradě muzea. Nezbývá než poděkovat organizátorům za úžasné zpestření jindy všední soboty a tam nahoru za skvělé počasí. Byla to fantastická oslava pro mě, tebe, sto dalších vlastně pro celé město! (Satan) Chudák Karel, [ D I V A D L O ] myslel to dobře Všichni znají Máj. Máchův Máj, samozřejmě. Všichni jsme se u něj ve škole natrápili a ti šťastnější, kteří Hynkovi porozuměli, si u jeho četby jistě prožili svůj vlastní literární orgasmus. Ať tak či onak, niko z nás asi netoužil vidět Máj v divadelní podobě, která (ač je to jen těžko uvěřitelné) byla ještě mnohem odrazující, než milion hodin strávených nad Máchou ve škole. Byli jsme pozváni do karlovarského divadla Husovka v rámci jakéhosi zasvěcení mládeže do kultury. Již předem nás třídní upozornila, že jí pořadatelé této akce nakázali dohlédnout na společenský oděv její třídy. Není ani náhoda, že se akce konala 2. máje (1. byla neděle). Když jsme dorazili do divadla (pěkná malá scéna, spíše klubová, s balkónkem), ocitli jsme se v partičce všelijakých žáků a studentů v džínových kalhotách, bundách, botách, tričkách, možná dokonce v džínovém spodním prádle (chápete, co tím chci říct). Takže jsme se tam mohli cítit, vystrojení jako do opery, trochu jako blázni, ale vzali jsme to hrdě. Nuže, představení začíná. Na scénu přichází rock n rollová kapela, hraje jakési balady s typicky nesmyslnými texty (srovnatelnými s českou pop scénou). Nikdo nechápe, co se z toho může vyklubat, očekávám i to nejhorší, ale stále doufám, že by to mohlo být skvělé skloubení klasiky a moderny. Možná jsem očekávala víc, než jsem měla. Po 3

4 skončení písní přichází herci. Pár z nich drží v ruce desky, ostatní usedají a upřeně koukají do jednoho bodu vytváří tzv. křoví a je mi jich okamžitě líto, jak musí sedět, koukat a víc nic. Přichází recitátoři, byli myslím tři. A už se to rozjíždí, přichází přesně to nejhorší, co se dalo očekávat. Čtené divadlo Máchovy básně, té, o které jsem psala, jak se u ní spousta lidí natrápila, když musela číst jen kratičké úryvky. Hynku, Viléme, Jarmilo! Proboha! Mezi jednotlivými scénami vkládá spolek podivných herco-hudebníků další písně, které se rázem stávají úžasným zpestřením. Jó, hudební um by tam byl, o tom žádná. Ale co měli tito lidé za úmysl, když vytvářeli jedno z nejnudnějších představení v dějinách divadla, to jsme nikdo nepochopil. Nevím, jestli někoho z nás zkulturnili nebo spíše mnohé odradili od jakékoliv další návštěvy jakéhokoliv divadla. A tak se sama sebe ptám: lze vůbec interpretovat ten pověstný Máchův Máj tak, aby se líbil všem, tedy zkomercializovat ho? Nebo je to spíše záležitost několika málo duší, zapálených pro romantiku, rozervanost, nešťastnou lásku, tragédii a pro krásu českého jazyka? Nyní jsem si jistá, že správně je možnost za b, tedy nikdy nenuťte nikoho do literatury, která mu nesedí, jinak by také mohl odfrknout: Třeba ať je prvního Máje, jděte s celým Máchou do háje! (Satan) Májové lechtivé hádanky 2011 Ještě předtím, než jsme se vůbec dostali do K. Varů a shlédli divadelní představení Máj, byl nám, naší třídě, zaslán jakýsi dotazník. Už po přečtení první otázky byl nejeden student a nejeden profesor doslova šokován, nikoliv však pozitivně. A to bychom to nebyli my, abychom si nerýpli do autora tohoto dotazníku. A abyste i vy nepřišli zkrátka, vypsali jsme zde pár nejpikantnějších a nejlechtivějších hádanek. Mohl si popovídat K.H.Mácha s J.S.Bachem? a/ Nemohl, neuměl totiž německy. K.H.Mácha byl přeci český romantik! a/ Nemohl. Bach totiž zemřel již roku A tak se historicky minuli. c/ A jak! Byli to nejlepší kmoši a chodili spolu na pivo. Umění romantismu, který se stává životním a uměleckým heslem, můžeme sledovat hluboko do: a/ 8. Stol. b/ 18. Stol. c/ 28. Stol. K.H. Mácha jako pravý romantik miloval o prázdninách: a/ Jízdu na surfu. b/ Výlety na venkov a hradní ruiny. c/ Jízdu na skůtru. K.H Mácha studoval: a/ Práva. b/ Anatomii dívčích těl. c/ Válečné umění. Myslíš, že by bylo možné říci, že v našem, tedy českém umění, je romantismus oproti romantismu evropskému poněkud opožděný a není také českou malbou ve všech směrech rozvíjen, tedy že přímou paralelu ke K. H. Máchovi zde nenajdeme? a/ Možná, my máme vždy na vše dost času (dál ty blbosti prostě psát NEMŮŽU!) b/ Ano, ale ve své opožděnější době má české romantické malířství čistou podobu. c/ Není možná! Kterou operou B. Smetany bylo otevřeno Národní divadlo? a/ Tchýniným jazykem. b/ Prodanou nevěstou. c/ Koupenou nevěstou. To je vše, raději! Posuďte sami. Zkuste si všimnout krom, řekněme zvláštních možností odpovědí, také gramatických chyb. Toto je výčet cca jedné třetiny dotazníku, který jsme obdrželi my, coby studentstvo střední školy. Na druhou stranu, když se rozpomenu, jací lidé šli bezprostředně po nás do téhož divadla na totožné představení (Ti museli jistě také obdržet dotazník! Možná i povinně.) (Francis) 100 je více než Žijeme vlastně ve světě, kde jsou některé priority jasně dané. My přeci víme, že teroristé jsou obrovskou hrozbou, my víme všechno, co nám předloží média, a povětšinou máme tendenci tomu bezmezně věřit. Určitě si pamatujete konspirační teorii z posledního měsíčníku Napříč o Dnešní pokračování bude o bankovnictví v USA, které je podle několika důkazů velmi úzce spjato s nástupem této dcery Evropy do obou světových válek a také do podezřele dlouhé války ve Vietnamu, a nebo například tajně stojí za zinscenováním některých ekonomických krizí, které vedly k dalšímu zadlužování s dopadem na celý svět. Světu vládne úplně někdo jiný, než si myslí lidé, kteří nevidí za oponu Benjamin Disraeli Říkají vám něco jména Rockefeller, Morgan, Warburg nebo Rothschild? Tyto čtyři rodiny byly na začátku 20. století nejsilnějšími bankovními monopoly v USA, které se snažily znovu prosadit zavedení centrální banky. V důsledku toho J.P.Morgan vypustil na veřejnost, že prominentní banka v New Yorku není schopná platit, nebo že zbankrotovala. Následovala samozřejmě obrovská panika doprovázená masivním vybíráním peněz z bank a také bankrotem mnoha jiných. Účel byl splněn a začalo obrovské soudní řízení o založení centrální banky, které vedl senátor Nelson Aldrich, jenž se později přiženil do rodiny Rockefeller. Když se podíváme na všechny tyto podivné náhody, je jasné, že komise navrhla založení centrální banky a o 6 let později v roce 1913 byl tento zákon odsouhlasen a podepsán tehdejším prezidentem Wilsonem. Avšak rok nato sám prohlásil, že vláda USA už není vládou volenou většinou, ale vládou ovládanou malou skupinou dominantních lidí. Víte, proč je 100 více než ? Protože 100 nejbohatších lidí světa má dohromady větší majetek než těch nejchudších. I přesto, že Fed (americká centrální banka) měla přinést stálou ekonomiku, konec inflacím a ekonomickým krizím, vypadalo to, že pravý opak bude pravdou. Například v letech 1914 až 1919 zvýšila centrální banka množství peněz ve státním oběhu o 100% a pak v průběhu roku 1920 stáhla velkou část peněz, kterou vložila do oběhu v předchozích pěti letech. To mělo za následek bankrot přes 5000 menších soukromých bank, které měly u Fed půjčku a stejný chaos, jako způsobil J.P.Morgan v roce 1906, ale Fed měla přesně tomuto zabránit, ne? Jenže hlavní účel tohoto činu byl splněn. Fed upevnila svou pozici bankovního monopolu a lidé na ni byli o to víc závislí. Ten samý případ se opakoval ještě jednou a dalším neviditelným podvodem centrální banky byla tzv. marginální půjčka. Marginální půjčka se týká cenných papírů, kdy člověk, který chce nějaké vlastnit, zaplatí v podstatě jen 10% její ceny a 90% spadá na burzovního makléře, zjednodušeně řečeno to znamená, že akcie v hodnotě 1000 dolarů bylo možno koupit za 100 dolarů a každý měl pocit, že na burzovním trhu profituje, ALE mělo to jeden velký háček. Pokud po vás banka chtěla splacení této půjčky, museli jste ho provést do 24 4

5 hodin, jinak jste klidně mohli přijít o všechen majetek. Třešničkou na dortu marginální půjčky se stal 24. říjen Tento datum začali všichni finančníci požadovat splacení marginálních půjček. Důsledkem toho lidé začali vybírat všechny své peníze a tím vznikl bankrot dalších hned bank, které bylo možno i s některými firmami odkoupit doslova za pakatel. Velké bankovní skupiny vstup do války velmi zajímal, protože to pro ně byla příležitost k velkým ziskům bývalý ministr zahraničí USA William Jennings!Upozornění! V této části článku se jedná o konspirační teorii. Některým věřím a jiné mi přijdou geniální na zamyšlení. Nikomu ji nevnucuji, nechci po vás, abyste věřili, ale abyste se zamysleli. 1. světová válka- Důvod pro vstup USA do této války bylo potopení lodi Lusitanie, na které zemřelo po útoku Německa přes 1200 lidí. Otázkou je, jestli šlo o důvod nebo o záminku, která byla zinscenována samotnou vládou USA. Jedním z důkazů je například oznámení německé ambasády, které bylo dokonce vloženo do New York Times a které lidi varovalo, že pokud nastoupí na Lusitanii, učiní tak na vlastní nebezpečí. Proč je tohle spojováno s centrální bankou USA? Protože právě tato instituce půjčovala USA peníze na to, aby mohly vést válku. Samozřejmě za určitý úrok, díky kterému v nepředstavitelném měřítku profitovala stejně jako například J.D.Rockefeller a další. 2. světová válka- Theodore D. Roosevelt prohlásil, že útok na Pearl Harbor si bude lidstvo pamatovat jako hanebnost, ale možná ne kvůli nečekanosti útoku, ale kvůli úmyslnému zapříčinění z důvodu většího zisku pro Fed a tím i znovu pro velmi úzkou společnost lidí. Proč by byl Roosevelt součástí něčeho podobného? Možná proto, že jeho strýc Frederik byl ve vedení původní centrální banky a tudíž měl s těmito lidmi blízké konexe. Tomu, že útok nebyl nečekaný, například nasvědčuje skutečnost, že Američané o tomto náletu věděli 3 dny dopředu díky australské tajné službě, ale nijak na to nereagovali. Mohl bych se rozepsat dál a dopodrobna popsat další faleš vlády USA ve společenství s centrální bankou, při které začala válka ve Vietnamu, ale přeci jen vám to nedokážu podat takovým způsobem jako Joseph v dokumentu Zeitgeist, který vám již podruhé doporučuji. Tak zase za měsíc s další konspirační teorií. (druhá zadní lavice u dveří blíž k uličce) Vysekaný kruh [ M Í S T O ] Na přibližně 50º14 59 s. š. a 12º6 40 v. d., tedy zhruba 7 km sz. od Aše, se nachází místo, kam se můžete jít opalovat, pokud toužíte po soukromí, klidu a přírodě. Cestou narazíte na částečně obnovený hřbitov 1, narcisky s osamělými stromy v polích, tři 2 MW větrné elektrárny, dodávajicí šťávu obci Krásná, pod kterou dnes toto místo spadá jako katastrální území Újezd u Krásné, a než stačíte dojít k restaurovanému pomníku 2 obětem I. a II. světové války a informační ceduli s dvojjazyčně vylíčenou historií tohoto místa, hrozí vám, že si namočíte boty a ponožky. Zůstanete-li v těchto místech do setmění, naskytne se vám krásný pohled na noční oblohu posetou nespočtem hvězd, pokud ovšem nebude pod mrakem, v opačném případě neuvidíte ani na krok a uslyšíte jen okolní lesy, šumění Mlýnského potoka, který zde tvoří naši přirozenou státní hranici s Německem a kvákání žáb u nevelkého Panského rybníka. Ne vždy tomu ale bylo právě tak. Uplynulo již více než padesát let od doby, kdy se tomuto místu ještě oficiálně říkalo obec Újezd, nebo spíše něm. Mähring 3, protože zde se mluvilo především německy. Historie této dnes již zaniklé obce přitom sahá až do 14. století, většina pramenů uvádí, že první zmínka o vesnici pochází z roku Tehdy Újezd patřil Neubergům, na přelomu 14. a 15. století však vesnici získali Zedwitzové, kteří podporovali luteránské bohoslužby, prováděné zde až do 16. století místními zemědělci. Vesnice byla původně rozdělena do tří částí: Horní ves, Dolní ves a Kout a největšího počtu obyvatel dostáhla v roce 1890, kdy se svými 350 obyvateli rovněž získala statut obce. V 60. letech 19. stol. tu postavili školu, tzv. Grundschule, odpovídající 1. stupňi českých ZŠ, a založili hřbitov. Později počet obyvatel už jen klesal, a to především mezi světovými válkami 4. Největší ránu však obci zasadily události roku 1946, kdy došlo k odsunu všech německých obyvatel z českého území (často je opakován omyl, že tak bylo učiněno na základě Benešových dekretů, ty vedly k zabavení německého majetku a retroaktivnímu odebrání občanství zde žijícím Němcům, k jejich odsunu byl nutný souhlas válečných mocností, ten poskytnuly na konferenci v Postupimi a následně ho schválila Komise spojenecké kontroly 20. listopadu 1945). Vysídlování probíhalo na celém území postupně, většina obyvatel Újezdu, každý jen s několika osobními věcmi, byla během jednoho měsíce přepravena nákladními vlaky do přibližně 6 hodin cesty vzdáleného, severoněmeckého města Hessen, a tak zůstala obec zcela opuštěna. Definitivní zánik obce pak nastal o sedm let později, kdy byly všechny domy odstřeleny a srovnány se zemí. Později, od 70. let do počátku let 90., stála na místě už jen rota pohraniční stráže. První dekáda nového tisíciletí však znamenala pro Újezd především období revitalizace a dnes je Újezd jedním ze symbolických míst česko-německého přátelství. Krom již zmiňované obnovy hřbitova, z velké části hrazené z dotace EU, a pomníku, se zde také znovupostavil most přes Mlýnský potok, nazvaný Most Evropy, který je na německé straně napojený na udržovanou turistickou a cyklistickou stezku. Návštěvu tohoto místa se zajímavou historií tedy rozhodně doporučuji. A pokud vás toto téma zaujalo, na narazíte na současné i historické fotografie nejen ze zmizelé obce Újezd, ale i z dalších zajímavých míst Ašského výběžku. 1) Obnovu hřbitova zajistil Smrčinský spolek Aš, spolu s obcí Krásná, městem Rehau, a s německým domovským spolkem Aš (Heimatsverein Asch). 2) Pomník byl nalezen a postaven na své původní místo roku 1992, k jeho zrestaurování došlo v roce ) Mähring, původně Merring, v doslovném překladu znamená vysekaný kruh, název vychází ze způsobu romístění domů ve vsi do kruhu, uprostřed pak lidé udržovali jakési zelené náměstí, na kterém se rozkládalo tržiště. 4) Poslední sčítání lidu proběhlo v roce 1939 bylo při něm zaznamenáno 42 domů a 175 obyvatel. (dw) Čoko Voko [ H U D B A ] Nejsmyslnější nesmyslno, ironické žihadlo do každé slovahodné sedinky a post-feministický monolog. Spousta otázek bez odpovědí a odpovědí bez otázek v podání dvojice brněnských pionýrek mluveného slova. Hudební doprovod z dílny Tomáše Kellara alias estrádní beseda sjezdů Svazu milovníků lysohlávek. Hra na hip-hop s nevinností voajéra a poselstvím vysokoškolačky od plotny. Že jste se nic nedozvěděli? Tak to abyste si poslechli nejchytřejší blbost, co v Čechách od kupónové privatizace vznikla. A nezapomeňte se pomodlit za jejich projednávané vystoupení v ašském Klubíčku, mohli byste se o sobě něco dozvědět a jestli ne, tak se aspoň dozvíte, proč kojit děti, když za deset let budou krást a proč Brno není New York. (chaot) 5

6 The Strokes : Angles [ H U D B A ] Jste-li nositely trendu musíte počítat s tím, že nastane den, kdy se z něho stane kotva táhnoucí ke dnu. Po vzoru právěkých lidí opouštějících jeskyně a stavějících první obydlí se i oni rozhodli vyjít z New Yorkských garáží a způsobit revoluci. Progresi ovšem střídala regrese. Parta kolem zpěváka Juliana Casablancase neměla nikdy v úmyslu renonovat, inovovat natož experimentovat. Jejím cílem bylo vždy jenom a pouze poukazovat na fakt, že i minulost se dá oživit a že oni jsou těmi živoucími důkazy. K jejich odkazu se hlásila celá kytarovo-retro vlna, která se před pár lety mohutně z druhé strany Atlantiku přehnala přes celou Evropu a napáchala značný vliv na hudebním cítěním jedné generace. Následky byly dokonce tak vážné, že se Britské ostrovy z tohoto šoku dosudnevzpamatovaly a neustálle chrlí rok co rok množství nových superkapel, které jsou přinejmenším po The Strokes cítit, v nejhorším případě je místy znát i kopírování. Po vydání posledního alba First Impressions of Earth měla kapela dlouhých pět let na to, aby se zamyslela nad svým dalším působením. Výsledkem je velmi příjemné desatero skladeb, které se ale jakoby zaseklo na půli cesty mezi adorováním sebe sama a snahou přijít s něčím novým. Poslech evokuje všechny ty hezké chvíle, které jste s nimi zažili a občas i vytváří nové, ale nikoliv ve velké míře. Vy jim to ale nakonec s přihlédnutím k tomu všemu, co lemuji jejich cestu, odpustíte a rádi zavzpomínáte na doby dávno zašlé. (chaot) [ H U D B A ] Das Racist Je-li na světě místo, které by se dalo nazvat avantgardní líheň, tak by to byl bezpochyby Brooklyn. Koncentrace alternativních projektů je srovnatelná s koncentrací ašských kadeřnictví a nehtových studií. Z plejády aktérů jsou to namátkou třeba MGMT, Animal Collective, Battles, Yeasayer a konečně Das Racist. Původem indicko-jamajské trio bohémů ve složení Kool AD, Heems a Dap (Victor Vasquez, Himanshu Suri, Ashok Kondabolu) nabízí mnohem víc než jenom multietnický guláš, ovšem definovat co, je značně složité. Das Racist, co se týče jejich prvního alba Shut Up, Dude, totiž například téměř nemají vlastní hudbu. Jejich hudební formule se rovná Ctr C + Ctrl V a sem tam i menší kosmetická úprava. Takže poznáte-li v nich třeba The Who, je to zcela v pořádku. Co je ovšem nejdůležitější, Das Racist dělají z hip-hopu konečně znovu menšinovou záležitost. Hip-hop zemřel jako komunita, v níž hrál svou hlavní jednotící roli. Hip-hop už nevyjadřuje postoj menšiny, neposkytuje jí zázemí a jen málokdo ho chápe jako kulturu, jako kulturu odporu. Asociace s volným trhem, jehož naprostá liberalizace uvolňuje proniknutí vlivů, které jsou ve své podstatě sebedestruktivní, se jenom nabízí. Vlivy, které demolují už tak téměř zničené původní myšlenkové jádro protestu vůči systému, vyprávění příběhů a stmelování. Ba co víc, sami se snaží zkonstruovat nové jádro založené na přizpůsobování se všemu, co se zrovna hodí, dnes především egomaniackému materialismu. Většina lidi nemá co říct a Das Racist říkají všechno a zároveň nic, spojují navzájem nespojitelné věci. Víc než rap je to dokument o něm, při jehož poslechu je extrémně nutná americká wikipedie. V končném součtu je to vyhulenej výsměch exotických intelektuálů celý pop-kultuře, celému gangsta-materialistickému rapu a přitom ironické dotýkání se fundamentálních témat: chudoby, rasismu a třeba i stravovacích návyků Američanů. Jejich texty se ani nedají citovat, protože narážka na autora gastronomických příruček střídá narážka na význačného astrofyzika a do toho hraje zvuk něčí masturbace. Navíc, i když jim nerozumíte ani slovo, pořád to zní strašně moc dobře, ale opravdovou slast zažijete až po rozřešení všech hádanek. Máte-li rádi trochu oduševnělého primitivismu naloženého ve vodce a marihuany, jsou Das Racist přesně pro vás. Proč ale rovnou nenchat promluvit je samotné? Zde je několik výňatků z rozhovorů, které by vám mohli ledaccos naznačit. Jak jste se dali dohromady? V: Úplně stejně jako Power Rangers. Jak byste popsali to, co děláte? V: Je to jako taneční vibrace z 80.let, jako umění hluku, jako děsivá verze umění hluku. H: Je to rapová hudba - jedním slovem se to dá vyjádřit jako: rap. Kdo je vaše největší inspirace? H: Bob Dylan V: Všechno od Boba Dylana. Je to frajer. Ještě někdo? H: Ne, jenom Bob Dylan. H: Vlastně ještě zvuk větru na pláži Long Island. V: Celý zvuk větru vůbec. A: V mém větrném případě je to únik páry z metra. Takhle se cítím vlastně každj den. Na Sit Down, Man se podílel i Diplo (populární americký DJ), že? Jakou roli sehrál? A: Napsal a zprodukoval všechny songy, nafotil přední stranu obalu. ALE NE TEN ZADNÍ, JE VÁM TO JASNÝ?! H: Taky hrál na všechny nástroje - poslepu. V: Pohovka, na které na obalu desky sedíme, je převlečený Diplo. Kdy naposled se Das Racist cítili supernepohodlně? V: Hráli jsme na soukromé kolej-párty ve stylu Pomsta Nerdů nějakého bratrstva z Cambridge a úplnou náhodou jsem byl pod vlivem několika různých psychadelických látek a tak podobně. Nemohl jsem přestat myslet na to množství vlivu, který tahle instituce ve světě má. Tohle jsou ti lidi, co jsou každej rok rekrutováni do těch samých bank, které způsobily ekonomickou krizi. Lidi, co pracují v laboratořích farmaceutických firem, jejichž zájem na zisku a na ničem jiném jsou hlavní příčinou situace našeho zdravotnictví, výrobci nukleárních zbraní. A přitom jsou to zrovna ti, kteří by mohli všechny tyhle problémy vyřešit a ještě přijít na alternativní zdroj, který by nás osvobodil od závislosti na ropě, uhlí a plynu. A zároveň to jsou jenom lidi, kteří chtějí být na sra*ky a užívat si. Vaše nejstarší vzpomínka obsahující hudbu nebo její tvoření? V: Už v 8 letech jsem byl koncertním pianistou. Hrál jsem převážně Chopinovo mazurku a pár symfonií od Beethovena. Vystudoval jsem hru na piano na Oberlinské konzervatoři (nejstarší a nejprestižnější konzervatoř v USA). A bůh Ra mi byl vždy spirituálním kmotrem. H: Pod vedením Zakira Hussaina jsem byl už v pěti letech mistr v hraní na tabla (dvojice indických bubnů). Vše co vím o rapu, mě naučil on. (chaot) 6

7 Průvod čarodějnic v KRÁSNÉ nerozehnaly ani kroupy [ U D Á L O S T ] Každým rokem, těžko se už dopočítat, pořádá sbor dobrovolných hasičů Krásná stavění máje, průvod čarodějnic, jejich následné pálení, opékání špekáčků, to vše pod názvem Prvomájová veselice. Ani letošní rok nezklamal, třebaže již třetím rokem této akci nepřeje počasí. I když letošní rok byl oproti loňskému extrému ještě mírný. Přitom vše začalo slibně. Přípravné práce probíhaly již 14 dní předem. Byla přivezena májka, oloupána a téměř připravena. Dále bylo přivezeno dřevo a postavena hranice pro naši čarodějku, která byla i letos fenomenální. Vše bylo připraveno, májka na svém místě, vuřty v chladničce, stužky na věnec také nachystané, prostě může se začít. V sobotu dopoledne počasí vypadalo ještě velmi slibně, i když to by to nebyla naše Aš, aby nám neudělila další lekci. Akce začala průvodem čarodějnic od obecního úřadu přes fotbalové hřiště do areálu v místní Sokolovně. Průvod byl drasticky zaskočen již od počátku, naštěstí všichni našli úkryt v hasičárně, a tak se půlhodinová přeháňka dala zvládnout a průvod se přesunul na Sokolovnu. Letošní rok byl, co se týče účasti, více než hojný. Sešlo se velké množství čarodějů a čarodějek nejen předškolního a školního věku. Na všechny čekala hranice s čarodějnicí na vrchu. Špekáčků byla dosti velká zásoba, takže nikdo nepřišel zkrátka. Nemusím snad podotýkat ani nikterak zdůrazňovat, že i letošní rok se vydařil a mohu s klidem konstatovat, že jsme si ho i užili. Májku se podařilo uhlídat před skácením a vůbec celý večer dále proběhl bez jakéhokoli konfliktu. Letos se počasí trochu přepočítalo, my jsme sice byli nuceni obléknout se do mikin o pár milimetrů tlustších, ale to nikomu ne zabránilo ve veselé náladě a o tu jde při takovýchto akcích především. (Francis) [ F E J E T O N ] Objednejte se, prosím!!! Docela vydařené odpoledne. Sedím ve škole, 6. hodina, pár minut před zvoněním. Napjatost. Odpoledne si jdu konečně vyřizovat ty lejstra na řidičák, odborně se tomu říká zdravotní posudek. Moje dětská doktorka už skončila, ale nastoupila nová. Už jen tenhle paradox, prostě potřebuji jeden štempl od své dětské doktorky, která mě zná a ví o mém zdraví všechno. A najednou je tam nová doktorka, která o mně neví tuplem nic a to razítko mi dát může? Cha než jsem se probral z myšlenkového proudu, byl jsem již na cestě k oné lékařce. Venku bylo sychravo, ale já vždy chodil k dětskému doktoru rád, neměl jsem tedy nucení mračit se jako většina lidí, co se jen honí mezi prací, obchody a domovem. Stál jsem před budovou, nebyl jsem tu skoro 2 roky. Zvláštní, přišla mi nějaká jinačí než kdykoli jindy. Vešel jsem do čekárny, byla prázdná a tichá. Když vešla sestra, nesnažila se na 17letého klacka, jako jsem já, ani nahodit úsměv. Když jsem vyřkl svou žádost, dostavil se najednou ten smích, ale vůbec ne milý smích, spíš výsměšný smích, takový vysmích. To razítko, díky kterémuž jsem vlastně tu, mohu prý dostat jen na čelo, pokud neabsolvuji zdravotní prohlídku, trvající 20 minut. Fajn. Je to hezké, ale musíte se objednat. Fajn. Na pondělí na půl druhou odpoledne. Fajn. Můj proud myšlenek se lékařstvím dále nezabýval, až nastalo to pondělí. Čekárna nebyla prázdná, byla prázdná ordinace. Maminka sedící naproti mně mi řekla, že zde čeká již hodinu a nikde se nic nepohnulo krom záclony, vlivem větru nejspíš. Fajn. Pondělí bývá častým dnem pro zkraty. V úterý je situace dosti komická. Když jsem vešel do čekárny, tak jsem v podstatě ani nevešel, protože jsem vrazil hned do dvou lidí, jak byla čekárna přecpaná. Po tomto třetím zážitku, kdy jsem byl opravdu vyčerpán, jelikož to k doktorce mám bezmála 5 kilometrů, jsem si vyhledal jiného lékaře a až ten mi byl schopen vystavit posudek o mé zdravotní způsobilosti, kterou ani neznal, tu znám nejlépe já sám. A světe div se, šlo to i bez objednání. Dnes mě již moje nas...ost úplně opustila, jen mě pořád zaráží systém lékařství, kterého jsem se stal, bohužel, přímým aktérem. Spíše než pocit naštvání je mi to celé spíš líto. K doktoru chodí člověk pro pomoc, ne pro dokazování své zdravotní způsobilosti. Nezbývá než se jen poohlédnout, zda tohle všechno přišlo divné jen mě a opět si poslechnout další prosím! (Francis) Procházka v přírodě? Spíš BRODIŠTĚ odpadky Co si běžný uživatel představil při slovech procházka v přírodě? Nejspíše nějaké ty stromky, nebo dokonce stromy. Nějaké ty rostliny, o kterých nikdo neví ani to ťuk. Dále se mu snad také vybaví fauna, to je takové to intelektuální slovíčko z AZ-kvízu. A další věcí, která se mu může vybavit (a často to tak bohužel je), je místo, kde se dá beztrestně založit skládka. No co, místa je v přírodě dost, nějaký ten naprosto neškodný bordýleček se tam přece ztratí. Tak tam zajedu jednou, pak ještě jednou, řeknu kamarádíčkům a zajedu si ještě jednou, ať si doma na dvoře pěkně uklidím. Na ostatní kašlat, hlavně, že JÁ mám uklizeno a čisto kolem SVÉHO. O to tu jde? Jestli si myslíte, že ano, jděte do háje. Já v biotopech, jako jsou např. lesy, vidím daleko víc než jen kus přírody, co nám tu ještě jakž takž zbyla. Je v tom neuvěřitelná dřina, ovšem ne naše (jak si nejspíš každý druhý myslí), nýbrž přírody, vždyť hergot, ona snáší už takhle víc než dost. Snáší veškeré naše technologie, jsou sice pokrokové, ale přírodu tím likvidujeme naprosto dokonale. Je to souznění každičkého stromu, keře a lístku na každičké louce, pastvině, v lese a podobně. Ovšem, prásk, nastalo 21. století, inteligenti slezli ze stromů teprve nedávno a hnedka se tam vracejí. foto: Francis Mezi souznění fauny a flóry stihli nacpat souznění modrého pytle s rozsekaným křeslem po babičce. Na tomhle všem je asi nejvíce paradoxní, že vyvézt odpadky na černou skládku někam kamsi je velmi, řekněme, nevýhodné, převážně z ekonomických důvodů. Tím nemyslím nic jiného, než je potenciální následná pokuta od strážníků. Navíc v Aši, v jedné takové ulici, ulice není z hedvábí, však nazývá se Hedvábnická, jest jakýsi velký hangár, však letiště nenalezneme tu, nýbrž sběrnu odpadu zde se vyskytující. Když jsem šel okolo, ne však Třeboně, ale téhle sběrny, všiml jsem si ceníku a ty ceny mohu s čistým svědomím nazvat lidové. Za veškerý odpad, který jsem viděl po lesích poházený, by majitel zaplatil nejvýše 200 korun. Doufám, že teď je jasné, co sdělit jsem chtěl. Lidská drzost nezná meze, a začíná to býti do očí bijící a za nos tahající. Otázkou ovšem zůstává také ten fakt, že městská policie zde 7

8 evidentně selhala, velmi selhala. Objíždět rajony před zhruba pěti lety nebyl problém. Dnes je situace mnohem složitější, možná právě proto nikdo nic nekontroluje, a když, tak právě to, co se mě naopak jeví jako dosti pomíjivé, častokrát dokonce paradoxní. Pokud jste tento článek shledali až příliš otevřený a v jistých pasážích vyloženě drzý, shledali jste tak naprosto správně. Tento text jsem napsal dle svého názoru, za tímto postojem si stojím a stát budu. Veškeré připomínky přijmu a odpovím na ně. Tímto článkem jsem rozhodně nikoho nechtěl urazit, či dokonce nějak poškodit. Snad jen trochu poňouknout. (Francis) Ano, gramaticky [ Š K O L A ] i slohově na výbornou! Dne proběhlo v Sokolově krajské kolo olympiády z českého jazyka. Naši školu, tj. Gymnázium Aš, reprezentovala studentka tercie Věra Herčuthová. Na této úrovni soutěže v 1. kategorii obstála na celkovém 2. místě. Tomuto úspěchu předcházelo ještě 1. místo na olympiádě z českého jazyka v okresním kole v Chebu. Olympiády, ať už z jakéhokoli jazyka, se skládají ze dvou částí: jazykové a slohové. Pod jazykovou částí si povětšinou lze představit jazykové úkoly, které je třeba splnit, může se jednat o rozbor vět a souvětí, o velká a malá písmena či jiný gramatický oříšek. Ve slohové části olympiád se teprve ukáže představivost studenta a především schopnosti využít rozmanitosti českého jazyka. Věra v tomto jazykovém klání obstála vynikajícím způsobem, což je pro naši školu velký úspěch, neboť dále postupuje do národního kola, které bude jistě velmi zajímavé. Přestože jsme rozsahem malá škola, neznamená to, že bychom nemohli mít vynikající studenty a dosahovat vynikajících výsledků. Všichni držíme Věrce palce, aby i národní kolo absolvovala s co nejlepším výsledkem. (Francis) Minimalisticky zmaximalizovaný výcuc o jednom z pedagogů, aneb VÝSLECH!!! [ R O Z H O V O R ] Vážení čtenáři, pro přiblížení života na Gymnáziu v Aši jsem se rozhodl vám alespoň trochu přibližovat Bobánky s naší školou spojené, mohou to být pedagogové, metodikové prevence, školník čí jiná význačná osoba se školou spojena. Dnešní, v pořadí již druhý VÝSLECH si vzal na paškál pana profesora Tomáše Kozla. Začneme klasičtěji Mohl byste se nám nějak představit pane profesore? Samozřejmě dle vašeho uvážení. Tomáš Kozel. Muž. Statný. Narozený v minulém století v Aši. V budově naší školy jsem se poprvé ocitl v roce 1974 (jako žák první třídy) Uvažoval jste již dříve o povolání profesora? O povolání profesora ne. Uvažoval jsem o povolání učitele. Pocházím z učitelského prostředí. Máma i teta byly učitelky. Kde jste studoval pajdu? UJEP v Ústí nad Labem (UJEP není žádná sprostá nadávka Univerzita Jana Evangelisty Purkyně) Kterými předměty se nejvíce zaobíráte v posledních 3 letech? Bohužel musím po pravdě napsat, že všemi možnými zbytečnostmi (papíry, výkazy, tabulky, ). Proto mě mrzí, že nemám tolik času na mé oblíbené předměty. Vzpomínky na studia? Jenom ty nejlepší. Člověk na to horší (stres, dojíždění, ) rychle zapomene, takže zůstávají jenom krásné vzpomínky na bujarý studentský život. Vlastníte automobil? Ano Klasiky stačí. Chléb s máslem? Ano, můžu. I když většinou jím chléb nenamazaný. Je glóbus podle vás geniální? (Teď nemyslím supermarket) Myslím, že ne. Mám mnohem radši zkreslené věci (mapy) Čítáváte měsíčník Napříč? Ano, pravidelně Tolerance taháků? Psát si tahák je pro učení dobrá věc. Jen se musí umět použít (nepoužít). Kdo to neumí, tak ať to radši nedělá. A taky mi dost vadí lenost některých použivatelů taháku- zmenšit a vytisknout. Perpetum mobile? Existuje? Bohužel, patrně skutečně neexistuje. Vaše nejčastější fráze při hodinách zeměpisu? Tak to musíte posoudit spíše vy. Možná slova tak. Kolik lidí na škole je schopno dívat se vám do očí bez žebříku? Snad všichni, ne? Hlavu mám stále ještě pohyblivou a rád ji pro dobrou komunikaci skloním. Internet? Sice jsem se mu dlouho bránil, ale také mne ta potvora dostala. Ale nepřeháním to. Pokud se teď podíváte z okna, co vidíte? Svěží jarní přírodu. IQ testy? Nejsem nějaký velký příznivec. Dávám přednost spíše jiným vlastnostem než vysokému IQ. Techno párty? Možná se budete divit, ale i přes to, že jsem spíše vyznavač tvrdší muziky, tak mi tento styl hudby nevadí, a občas si ji i rád poslechnu. Dokonce jsem kdysi uvažoval o návštěvě Loveparade v Berlíně. Vždy vyučujete studenty vy, stalo se vám, že i studenti naučili něco vás? Jistě. Neuznávám jednostranný pohled vševědoucí učitel žák. Takže se rád přiučím něco nového od svých žáků. Jak na vás působí atmosféra? Podle toho jaká. Jestli ta přírodní, tak tu mám rád. Umožňuje nám žít a vidět další zajímavé přírodní úkazy. Je státní maturita opravdu státní? Podle stupně papírování a kontroly ano. Podle ostatních kritérií ne. Většina (někde jsem četl, že kolem 90%) se stejně opravuje ve škole. 8

9 Parník X Pařník? Parník Sice trochu brzy, leč nastává serióznost. Na Gymnáziu v Aši učíte bezmála 20 let, změnil jste při svých hodinách pedagogické postupy? Některé ano. Člověk by měl časem měnit zaběhlé automatičnosti. Přezůvky povinně??!! Jsem pro přezouvání. V zimním období je to snad automatické. A i když je venku hezky, není nad pohodlnou přezůvku. Jednak to prospívá hygieně nohou, jednak to prodlužuje životnost bot. Mít stroj času, použil byste ho? Bylo by to velmi lákavé. Ale pro nápravu některých světových či osobních situací bych jej možná využil. Dceřinné nebo dceřiné? Netajím se tím, že ovládání jazyků není moje doména. Takže po konzultaci dceřinné. Co byste rád prostřednictvím Napříč vzkázal? Komukoli, kdekoli a cokoli. Jsem člověk spíše uzavřený (i když to možná tak nevypadá). Proto nemám potřebu tímto způsobem komukoliv něco vzkazovat. Jak na vás působily přípravné práce plesu gymnázia? Bylo to zajímavé. Od trénování předtančení (všech 12 tanečníku se sešlo snad až na plese), až po přípravu sálu a tomboly. Myslím, že to vše proběhlo ve výborné atmosféře. Zároveň bych chtěl poděkovat těm, co celý ples vymysleli a z velké části připravili. No vidíte, toto jsem mohl napsat o otázku dříve. Myslíte si o sobě, že jste vcelku kulturní člověk, tj. člověk, který se zúčastňuje různých akcí, divadelních představení apod.? Tak to nevím. Mám rád různé kulturní aktivity, ale přímo se mnoha akcí neúčastním. Spíše si to vychutnám v soukromí. I když jsem už byl letos i v divadle (ne se školou). Měnil byste? Jak kdy a s kým. Ale člověk stejně nakonec zjistí, že chleba je všude o dvou kůrkách. Takže rád zůstanu sám sebou. Zlomená ukazovátka? Ukazovátka moc nepoužívám. Takže je nelámu. Jí spíše věci okusuji (takový můj nešvar) Ovládání jazyků? Už jsem to zmiňoval. Nic moc. Trochu německy a rusky. Na ex nebo na sex? Na sex a pak na ex nebo na ex a pak na sex. Obojí mě oslovuje. Děkuji mnohokráte za váš čas. Nashledanou. (Francis) Česká filmografie znova na vrcholu Určitě každý z nás, kdo dovršil nějakého určitého věku viděl nebo aspoň slyšel o filmech jako například o komediích Zítra to roztočíme, drahoušku...!, Marečku, podejte mi pero!, o pohádce S čerty nejsou žerty, a nebo o legendárním filmu Pelíšky. Všechny tyto snímky pochází z doby, na kterou lidé rádi vzpomínají až do dneška. Důkazem je například to, že každý ze zde jmenovaných filmů dávají na našich televizích minimálně jednou do roka a to jsem ani zdaleka nejmenoval všechny. Proč se zmiňuji zrovna o téhle době? Byla totiž nahrazena tím nejhorším, co mohlo přijít. Všechno to začalo Snowboarďákama, kteří ještě, uznávám, nejsou tak hrozní, ale následné chrlení jedné absolutně nesmyslné komedie za druhou typu Jak se krotí krokodýli? a Taková normální rodinka, bylo naprosto příšerné. Režiséři, scénáristi a herci se doopravdy snažili, aby se vyrovnali svým velkým předchůdcům, mezi které samozřejmě například patří i legendární dvojice Smoljak a Svěrák. Naštěstí si pár jedinců uvědomilo, že takhle to asi nepůjde a začali čerpat z toho, co zatím znamenalo velký úspěch. Historie našeho státu v podání Hřebejkovo Kawasakiho Růže, Ne úplně našeho, ale stále se spoluprácí českých herců, film Habermannův Mlýn, a nebo dramatická komedie od Ondřeje Trojana s názvem Občanský Průkaz. K aspoň částečné objektivnosti snad dopomůže i popsání filmu Bastardi od Šíchy, který nepatří ani do té nejnižší spodiny filmů, kde se bojuje o zlatou malinu, ale ještě mnohem níže. Kawasakiho Růže V roce 2009 se do kin dostává film od Jana Hřebejka s názvem Kawasakiho Růže, odehrávající se v České Republice, při natáčení dokumentu o dvou disidentech, kteří podepsali chartu 77 a v době, kdy byl u nás totalitní režim, byli samozřejmě velmi pronásledování. Při natáčení se však štáb doví, že jeden z těchto disidentů, kterého hraje Martin Huba, pracoval jako psychiatr a SPOLUpracoval s STB. Podával jim informace, které jim pomohli dostat na kolena jedince, kteří se nechtěli nechat žádným způsobem uplatit, a tím jim většinou pomohl, aby je dostali pryč z republiky. Na konci filmu, ale vychází na povrch, že to všechno dělal kvůli ženě, kterou tajně miloval a tímto podvodem zajistil, aby odjel muž, který stál v cestě jejich lásce. Zkrátka film naráží na skutečnost, že režim dostal každého do kouta pomocí jeho tajných přání a temných pasažérů, kteří ho doprovázeli. Nemohli jste věřit ani tomu nejbližšímu, a když jste uvěřili, mohlo se vám lehce stát, že dopadnete velmi špatně a třeba už jste se nikdy nemuseli podívat zpět do své rodné země. Ne, že by dneska byli lidé lepší, ale to už je jiná kapitola Habermannův Mlýn Když je řeč o hercích. Kdo jiný než Karel Roden by mohl být ten, jenž znovu předvedl úžasný herecký výkon. Jeho hlavní role ve filmu Habermannův Mlýn je postava Čecha, který se sice těžko, ale pokorně smíří s obsazením naši země Německem, už jen proto, že většina jeho nejbližších má právě německé kořeny a podepsání Mnichovské smlouvy slaví. V průběhu těchto 7 temných let jsou zobrazovány taková zvěrstva, že pan Habermann je i přes svůj původ velmi znechucen a jakožto nejvlivnější člověk ve městečku, Eagl, kde se děj odehrává, se českých občanů zastává a od své země si vytváří stále větší odstup. Bohužel i po tom, co zachránil 10 českých životů, to nic nemění na skutečnosti, že při poválečném odsunu Němců byl právě on jeden z těch nejvíc pronásledovaných a v touze českých občanů se spravedlivě pomstít byl umučen a zabit. Míšení afektovaného jednání a používání základních zvířecích pudů v kontrastu toho, jak moc si to všichni zasloužili, nás ale nijak neodlišilo od chování právě Němců, kteří to samé prováděli celou dobu nám. Občanský Průkaz Až na dle mého názoru nejlepší českou herečku Aňu Geislerovou, nemáte moc velkou šanci narazit na známé herce, ale filmu to na dokonalosti rozhodně neubralo. Hlavní dějová linie se odehrává mezi partou 4 kluků, kteří byli, jak už to bývá, zarytými odpůrci totalitního režimu. To se jim však v průběhu jejich studia nevyplácí a ve filmu na ně čekají všechny nástrahy, které by divák ve snímku tohoto 9

10 rázu čekal. Jeden z lidí, ke kterému vzhlíželi jako k bohu, protože to byl jeden z největších odpůrců té doby, se nakonec projevil jako příslušník STB. Ztráta přítele, který nechtěl na vojnu a potom, co se vykoupal v teplé vodě, šel do minusového počasí a následně umřel na zápal plic. Pokus o útěk z republiky jedné z rodin, která chtěla lepší život, skončil tím, že je někdo napráskal a otec jedné z hlavních postav z toho doslova zešílel. Těmito scénami je film naplněn až po okraj a vy si můžete v hlavě jen promítat, jak jste rádi, že žijete, kde žijete. Síla charakteru byla k ničemu, fyzická už úplně zbytečná a slova neměla váhu, tohle platilo. Jste zastáncem režimu a neumíte číst ani psát? Nevadí. Hlavní kritérium splňujete, takže jste přijat. Bastardi Pane Šícha, proč? Proč jste natočil film, který má poukázat na zkaženost dnešní mládeže, ale v proudu šíleně extrémistického nadhledu na věc se stal spíše komedií, což je u tohoto tématu trochu kontraproduktivní? Jakoby si každý, kdo na tomto filmu spolupracoval, myslel, že všem vnukne šíleně silnou myšlenku, která nás nenechá spát. Avšak právě přehnané scény a subjektivnost napomohli k tomu, že film nemůže snad nikdo brát vážně. O ději stačí říct jen, že jde o 3 kluky, kteří znásilní a zabijí ženu, ale projde jim to, protože otec jednoho z nich je místní milionář a ze všeho synáčka vyseká. Do rukou musí vzít spravedlnost bratr již zmíněné slečny a všechny 3 zabije. Myslím si, že takhle výrazné živly, které škodí společnosti, ještě když to o nich všichni ví, by byly mnohem více eliminovanější. Tím se film stal dobrým prostředkem možná tak pro jedince s lehkou náklonností k rasismu, kteří můžou teď říct: Ten film je pravdivej, udělá něco cigán a všechno mu projde, udělá to bílej a dostane mnohem víc! (druhá zadní lavice u dveří blíž k uličce) [ F E J E T O N ] Bohové v ohrožení Ačkoliv by se tak zpočátku mohlo zdát, nejedná se o článek související s náboženstvím. Téma k zamyšlení je jiné. Nedávno obletěla svět na první pohled skvělá zpráva: Vědcům se podařilo vypěstovat lidské srdce. Kdo by to nepovažoval za úžasné? Lidé konečně přestanou tak masově umírat na srdeční choroby, a když se podařilo srdce, určitě půjdou i další orgány. Člověk s amputovanými končetinami by byl šťastný, že opět může chodit nebo používat obě ruce; slepý by mohl znovu vidět; smrtelně nemocní by mohly žít dál spokojené životy Ano, takto by se to mohlo zdát. Nicméně je zde bohužel i několik hodně velkých ALE, o kterých musíme popřemýšlet. Téměř jisté je, že tyto orgány by byly nejdříve výsadou těch nejbohatších. I tak se jedná o pokrok! říkáte si. To jistě, ale musíme si uvědomit několik dalších jednoduchých faktů. Za prvé, lidské tělo je teoreticky schopno žít přes dvě stě let! Je to pouze teorie, ale buňky by to vydržely. Pokud bychom ale začali pěstovat nové orgány, tato hranice by se nejenom posunula, ale lidstvo by se mohlo dostat na pokraj nesmrtelnosti. Další skvělá zpráva? Neřekl bych. Věčný život je sice jedním z nejstarších lidských přání, ale jakou cenu by měl? Naše planeta je již nyní dosti přelidněná a toto by byl již doopravdy extrém. Nemluvě o dopadu na lidskou psychiku. Dále existuje i důvod, proč lidé žijí tak dlouho, jak žijí. Evoluce (nebo Bůh) nás vytvořila takovými, jací jsme. Stejně jako ostatní tvorstvo na Zemi a vše do teď skvěle fungovalo. Nebylo by nejvhodnější narušovat ještě více koloběh přírody. Znám několik lidí, kterým by tento vědecký objev zachránil život nebo ho alespoň velmi prodloužil. Rozumím jejich touze po vyléčení a jsem i přesvědčen, že bych jednal stejně jako oni v jejich situaci. Musíme si ale uvědomit, že lidstvo by si nemělo hrát na bohy. Ještě na to není připraveno, věci by proto mohly dopadnout velmi špatně. Zamysleme se nad tím. S jako POEZIE Bojovníkem s mechem jsem Zalévám plastové obaly, seji semínka skla pod stromy. Už to zelená, sílí a vyrůstá, křičí na poplach: Zelená! Úspora! Síříš se nějak rychle, pleveli, v kompostu tlí masové konzervy, Polysterenový déšt zalije záhony, a zemí plazí se vyschlé žížaly. Spím na mechovém polštáři, u ucha rojí se krev savé potvory, ve větru šustí pytlíkův igelit. Sklízím první Salátové noviny. (tram) Podpodlahový slam Duní podlaha jak repráky funí do víru ornamentu víří v sedimentu ustáleném na dně v noci ve dne žhnoucí oheň palí oblaka na Obratníku Raka. Ranní červánky, červi a housenky v polích mezi rozpálenou budoucností beze ctnosti, bez soudnosti soucitem v rychlosti pohrdnou znova, zleva, zprava, do středu, ve středu, nebo v pátek, zmatek záměrný a mnohohlasný, monotonní řeč v křeči dnes nestačí. Neměj péči! Na vlně nevinně povinně o vině rozhovor ukončil vítr z hor. A z tektonické desky smeteme všechny figurky uklidíme kostky, pak zameteme stopy. (dw) Za květnovým vydáním Napříč stojí... [ Š É F R E D A K T O R ] Michal Trkal [ R E D A K T O Ř I ] Dominik Čech Sarah Erbanová Michael Irišek Marian Pekár Matěj Tkadlec Michaela Trávníčková Kačka Valová [ G R A F I C K Á Ú P R A V A ] Marian Pekár Facebook : NAPŘÍČ // noviny.gympl@seznam.cz 10