Soutěž Daniel literární část

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Soutěž Daniel 2012-2013 - literární část"

Transkript

1

2 Soutěž Daniel literární část Výsledková listina I. kategorie (8. a 9. ročník ZŠ a odpovídající ročníky víceletých gymnázií) Pořadí Autor příspěvku Rok nar. Adresa školy (kraj) Název příspěvku 1. místo Tereza Zapotilová místo Barbora Tomášková místo Vít Mrkvica 1998 ZŠ a MŠ Dolní Břežany, Na Vršku 290, (Středočeský) ZŠ, Rabasova 821, Slaný (Středočeský) ZŠ Emila Zátopka, Pionýrská 791, Kopřivnice (Moravskoslezský) Pomsta Křídla motýlí Dopad minulosti Čestné uznání Martina Kubátová 1998 ZŠ Litomyšl, Zámecká 496 (Pardubický) Mé já Čestné uznání Karel Makovický 1998 ZŠ I. Hurníka, Ochranova 6, Opava (Moravskoslezský) Epilog Čestné uznání Ondřej Pírek 1998 ZŠ I. Hurníka, Ochranova 6, Opava (Moravskoslezský) Výstřel nenávisti Čestné uznání Kamila Váňová 1997 ZŠ Emila Zátopka, Pionýrská 791, Kopřivnice (Moravskoslezský) Prach jsi Čestné uznání Adéla Pluhaříková 1999 ZŠ, Opavská 22, Vítkov (Moravskoslezský) Romské prokletí Čestné uznání Viktor Krahulec 1997 ZŠ I. Hurníka, Ochranova 6, Opava (Moravskoslezský) Rasizmus dnešní doby

3 Kéž by se nikdy nezrodila myšlenka, ze které vyroste ohavný zločin. DANIEL Soutěž věnovaná problematice holocaustu a rasismu Soutěž Daniel vznikla u příležitosti vyhlášení 27. ledna Dnem památky obětí holocaustu a prevence zločinů proti lidskosti. Z toho vychází i téma holocaust a jeho reflexe, současné rasové problémy a problematika soužití různých etnik v ČR. Soutěž vyhlašuje MŠMT, od 2. ročníku je garantem soutěže Národní institut dětí a mládeže MŠMT. Jejím záměrem bylo oslovit žáky od 8. ročníku ZŠ a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií (I. kategorie soutěže) a studenty všech typů SŠ (II. kategorie soutěže). Zájemci mohli zasílat své příspěvky do dvou soutěžních oborů: literárního (poezie, povídky, fejetony, eseje a další literární formy s uvedenou tematikou) a historického (dějepisné studie týkající se tématu). V posledních 3 ročnících si získal své příznivce i nejmladší soutěžní obor - fotografie. Soutěž probíhala už od prvních ročníků ve spolupráci s celou řadou institucí, organizací i osobností, pro jejichž činnost je uvedená problematika zásadní a určující a jichž se bytostně dotýká. Na její organizaci se spolupodílelo Kulturní a vzdělávací centrum Židovského muzea v Praze, dále na realizaci soutěže spolupracovaly Muzeum romské kultury v Brně, Památník Terezín, Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém, Centrum vizuální historie Malach, Občanské sdružení Respekt a tolerance a další. Řada významných osobností české kulturní a teologické scény se rozhodla poskytnout soutěži svoji záštitu. Především je se soutěží spjato jméno kardinála Miloslava Vlka, jednotlivým ročníkům soutěže poskytli záštitu Fedor Gál a Arnošt Goldflam. Oblast podpory sociálně znevýhodněných skupin, která se také dotýká zásadních témat soutěže, reprezentoval Ing. Mgr. Jindřich Honěk, ředitel Církevního SVČ dona Boska v Havířově. Za dobu své desetileté existence si soutěž získala celou řadu příznivců z řad pedagogů i rodičů. Hlavními aktéry jsou ale ti, kteří se rozhodli uchopit toto nesnadné téma, ať už jakýmkoli způsobem a poslat své příspěvky do soutěže. S celou řadou z nich jsme se setkávali v soutěži opakovaně. Ve sborníku, který máte před sebou, předkládáme výběr nejzajímavějších literárních příspěvků, které se v soutěži za tuto dobu objevily. Mgr. Barbora Šteflová a PaedDr. Eva Schneiderová, tajemnice soutěže Daniel Kontaktní adresy: Mgr. Barbora Šteflová tajemnice soutěže (historická a fotografická část), PaedDr. Eva Schneiderová tajemnice literární části Národní institut dětí a mládeže MŠMT, Talentcentrum Na Poříčí 1035/4, Praha 1, tel.: ,

4 Vzpomněla jsem si na starý židovský zvyk, který se přenášel po staletí z pokolení na pokolení a váže se ještě k době, kdy v Izraeli pohřbívali Židé své mrtvé do pouště. Protože byl všude jenom kolem písek, obložili hrob kameny, aby mrtvé chránili před zvěří a před ztracením ve věčném písku. Potom, při každé návštěvě svého mrtvého, přinášeli na hrob jako vyjádření vzpomínky na něj kamínek. V mnohem pozdější době ještě pod kamínek vkládali lísteček se vzkazem nebo přáním. Proto bych chtěla zvednout ten pomyslný kamínek a vložit ho na hrob všech těch nesmyslně zemřelých se vzkazem: Nemůžeme na tyto události zapomenout, vymazat je, obejít nebo nějak schovat. Prostě se staly, existovaly, nejde je vypustit ani zapřít. Ať tedy zůstanou varováním, kam až může vést touha po moci, nenávist mezi lidmi a národy. Nechť zůstanou varovným poselstvím pro všechny, a to především v dnešní, teroristickými útoky protkané době. Snad se z těchto událostí poučíme a nedopustíme, aby se něco podobného znovu opakovalo! (úryvek z práce Jany Chvátalové - Slovo holocaust, Daniel 2005) Dáte-li jí jazyk, uslyšíte křik, pláč, nářek,... dáte-li jí jazyk uslyšíte o hrůzách, kterým musela přihlížet, nedávejme jí raději jazyk, protože by křičela a naříkala až do skonání světa, její tichá zpověď však zasáhne srdce každého! Pssst, tiše naslouchejme! Nyní před ní hoří svíčky, malé plamínky, jež rozžehli lidé, živí lidé...! Milá zdi, snad tato světýlka života zmírní tvou bolest a v noci zaženou zlé vzpomínky a sny na dobu temna a ty už nikdy nebudeš muset s nikým zemřít! Ať stojím Vám všem lidem, kteří nyní obýváte a budete obývat planetu Zemi, pro výstrahu, aby Vaše hlavy a srdce ucítily strach a bolest tohoto místa, oči propukly v pláč a poznaly, jaká nespravedlnost zde byla spáchána. Nezapomeňte a nedopusťte, aby se to opakovalo, prosím, víckrát již ne! (úryvek z práce Gabriely Krečmerové - Ona to viděla..., Daniel 2006) Černá s Bílou opět seděly nad rozehranou šachovou partií. Hrály tuhle nekonečnou hru už po staletí. Hru o lidské životy, o dobro a zlo, o napsání jejich osudu bílou nebo černou barvou. Bílá za poslední léta zchřadla. Její protivnice stále častěji vyhrávala, drobná vítězství Bílou přestávala těšit. Měla pocit, že se historie opakuje, že v lidech zase převládá to zlé. S povzdechem natáhla ruku a udělala jeden z nekonečných nikam nevedoucích tahů (úryvek z oceněné práce Marcely Šandové - Šachová partie, Daniel 2008) 2

5 kdo určí, kdo je lepší. Ten, kdo má černé, hnědé nebo blond vlasy nebo snad podle očí, nosu či barvy pleti? Člověk není Bůh, a proto nemůže určit, kdo je ten vyvolený. A děvčátko s copánky, jestli to vidí, tak tiše pláče nad hloupostí, sobeckostí a nadutostí těchto prý lepších lidí (úryvek z práce Lucie Dvořákové - Holčička s copánky, Daniel 2008) A víra byla poslední Co na nohou nás nesla A byla jako duše k tělu A nebo k lodi vesla (úryvek ze zaslané práce Jiřího Skřivánka - Holocaust v poezii, Daniel 2008) Pamatujte si, že minulost jako je tahle, se nesmí zapomenout. Musíme se z ní poučit. A pamatovat si tu hrůzu navěky, abychom nikdy nezopakovali stejné chyby. Nic takového se nesmí opakovat. Není správné přihlížet bolesti jiných. Pamatujte si to! Nesmíme dopustit, aby ještě někdy lidé přihlíželi vyvražďování jiných. Pamatujte si, že minulost je velmi důležitá. Když neporozumíme minulosti, nikdy nebude naše budoucnost lepší. Nikdo nesmí zapomenout, neboť by se pak mohlo stát, že se to bude opakovat. A to nesmíme dopustit. (úryvek z práce Barbory Čihákové - Vlaky, které pravidelně jezdily, byly zrušeny, Daniel 2006) 3

6 Hvězda Tereza Doležalová Klasické a španělské gymnázium, Vejrostova 2, Brno- Bystrc 2. místo* v I. kategorii, Daniel 2. ročník Tma Jsem číslo Jméno? Nepamatuji se. Vlastně už jsem zapomněl skoro na vše. Naštěstí Nyní mi totiž nemůže nic scházet. Domov, žena, děti Bože, já už ani nevím, jak vypadají! Snad je to tak lepší. Doufám Už mi nezbývá nic jiného než doufat. Můj jediný majetek je naděje, naděje na přežití, na zázrak.a abych nezapomněl... Hvězda. Ano, Davidova hvězda symbol víry, ponížení, strachu. Tyto dvě věci mi ještě na světě patří. Nevím jak dlouho ještě. Nevím Bolest Svírá mou duši i tělo, svírá mne celého. Nejsem ji už s to pojmout. Ztratil jsem schopnost ji cítit. Nemohu Nesmím! Nejmenší náznak, že i mé torzo je schopno ji vnímat a Jsem ztracen! Ne snad více než nyní, ale navždy. Snad by to tak bylo lepší. Nevím Ticho Ticho, jež křičí, řve, ohlušuje. Bodá přímo do mozku. Snažil jsem se utéci od nářků ticha, ale Přemohly mě. Otupily, pohltily.. Ne! Nejde to Nekonečná, všepohlcující nicota. Neslyším, nevidím, mlčím Vše ztratilo smysl. Proč? Nevím Strach Z budoucnosti, z lidí, z hvězd. Strach z nejistoty. Bojím se! Strach mne následuje na každém kroku, je mnou a já jsem jím. Pomine-li on, zemřu i já. Je nepředstavitelný a přece tak hrozivě konkrétní. Ne Nemohu myslet na nic jiného! Cítím jen obrovskou prázdnotu. Nejistotu Beznaděj Bože! Řev, hluk, pláč Nesnesu to! Proč? Proč já? Proč oni? Umíráme. Vzdal jsem se i posledního, co mi zbylo. Naděje Změnila se v krutou jistotu, v jistotu smrti. Dělá se ticho. Bože odpusť, já * 1. místo nebylo v I. kategorii uděleno Stopy Barbora Blechová ISŠ cestovního ruchu a VOŠ, Senovážné náměstí 12, České Budějovice 1. místo ve II. kategorii, Daniel 2. ročník Neposedná dívenka lezla po starém rozložitém stromě, houpala se na větvích a její černé vlasy vlály ve větru. Byl podzim a na stromě zůstalo jen několik červených listů. Už skoro hodinu na její tváře dopadaly drobounké kapičky deště a šaty měla vlhké. Ale nechtěla jít domů, chtěla sedět na svém stromě a čekat na další padající lístek. Ahoj, pojď si s náma zahrát fotbal, volala na ni skupinka chlapců. Dívka bez 4

7 zaváhání seskočila ze stromu a dopadla na zem měkce jako kočka. Děti se rozeběhly na hřiště. Mě už to nebaví, prohodil jeden z chlapců po chvilce. Starýmu Holanovi ještě na stromech v sadu zbyly nějaký jabka, jdem si natrhat! Chlapci se rozeběhli k nedalekému sadu, jen dívka zůstala stát. Kluci počkejte! volala na ně. To nemůžete, vždyť nám Holan vynadá, to jsou přeci jeho jabka. Chlapci běželi dál a zastavili se až u dřevěného plotu. Hravě ho přelezli a už šplhali na stromy. Dívka je dohonila. Kluci, pojďte pryč, přes ten plot nesmíme. Rozletěly se dveře a vyběhl starý rozzlobený pán. Vy parchanti cikánský, koukejte vypadnout, jinak na vás pustim psa a ještě jednou vás tady uvidim... Ale to už kluci neslyšeli, protože se rozprchli pryč. Dívka kousek za nimi. Všichni se zastavili, až když byli dost daleko od sadu. Já jsem vám to říkala, prohodila dívka. Ale chlapci jako by ji neslyšeli. Hele, zejtra půjdeme a rozmlátíme mu okno, dědkovi starýmu! navrhl jeden z chlapců a ostatní jednohlasně nadšeně souhlasili. To přece nemůžete udělat, ohradila se dívka. Táta říkal, že si můžu dělat, co chci, že si nemám nechat líbit, aby mi někdo něco zakazoval. Ale ty to nemůžeš vědět, protože tvůj táta je bílej, ty nikdy nebudeš jako my! a strčil do dívky. Upadla do bláta. Chlapci ji tam nechali ležet a společně odešli. Dívenka seděla a plakala, a když jí začalo být chladno, zvedla se a pomalu se loudala domů. Vzala za mosaznou kliku a s námahou otevřela veliké dveře. Ozvalo se hrozné zavrzání, ale neudivilo ji to, bylo to každodenní součástí jejího života. Šla podél zdi studenou chodbou a za sebou nechávala blátivé ČERNÉ STOPY. Před několika dny začaly padat první sněhové vločky. Ale když se dotkly země prohřáté teplem barevných listů, ihned roztály. Země však vychladla a dnes už je vše přikryto tíhou sněhu. Děti vyběhly ze školy. Kluci se začali hned koulovat a dívky si chvíli něco špitaly a pak začaly plácat sněhové koule. Opodál stála dívenka a koukala se na ně. Moc se jí líbil sněhulák, kterého dívky z koulí postavily. A když viděla, že jdou stavět dalšího, rozběhla se k nim, aby jim pomohla. Vzala klacík, co ležel na zemi, a chtěla ho dát sněhulákovi do ruky. Než to ale stihla udělat, vykřikla na ni jedna dívka: Co to děláš, chceš ho rozbít? a strčila do ní. Aby neupadla, udělala několik kroků dozadu a přitom pobořila druhého nedodělaného sněhového mužíka. Dívky se na ni rozkřičely a strkaly do ní, až upadla. Vy cikáni musíte všechno zničit! Dívky už nechtěly nic stavět, nechaly dívenku na zemi a odešly. Chlapci se už také rozutekli domů. Dívenka seděla ve sněhu a slzy jí mrzly na tvářích. Začalo opět sněžit. Pomalu se vydala domů a za sebou v sametovém sněhu nechávala hluboké BÍLÉ STOPY. Od toho dne s nikým nemluvila, s nikým si nehrála, jen se brodila svými myšlenkami. Proč nemůžu být bílá jako táta? Nebo černá jako máma? Nejsem ani černá ani bílá... Co jsem... A proč vlastně jsem... A každá další myšlenka prohlubovala nesmazatelné stopy v jejím srdci. 5

8 Slovo holocaust Jana Chvátalová Gymnázium, Smetanova 168, Moravský Krumlov 2. místo ve II. kategorii, Daniel 2. ročník Sedím nad stránkou čistého papíru, na které mám zatím velkým písmem napsáno jediné slovo: HOLOCAUST Z hodin dějepisu vím, že se tento pojem používá jako pojmenování pro vyhlazení Židů za 2. světové války. Proto jsem se domnívala, že napsat slohovou práci na toto téma nebude tak těžké. Ve slovníku cizích slov jsem se dočetla, že holocaust (hebrejsky ŠOA) pochází z řeckého pojmu úplně spálený a váže se k obětování ohněm ve starověku, nebo může znamenat i mýcení lesa ohněm. Tak to je oficiální výklad tohoto slova. Na stole se mi vrší otevřené knihy vážící se k touto tématu, všude kolem mám rozložené papíry se vzpomínkami těch, kteří prošli a přežili koncentrační tábory, vyvražďování a pochody smrti Každý článek je jiný, a přece jsou všechny stejné. Všechny vzpomínky jsou děsivým svědectvím o době, ve které její hrdinové žili. Mohu tedy napsat ještě něco víc, než je ukryto ve vzpomínkách těch, kteří přežili? Znovu se dívám na svůj list papíru A zase vidím stejné slovo. HOLOCAUST - pronásledování a vyvražďování Židů, ale i Romů nebo Slováků, prostě etnických skupin, které se nevlezly do tzv. čisté germánské rasy. Čím však byli jiní? Co dávalo právo Němcům, aby se jako národ nadřazovali nad ostatní,co jim dávalo právo vyvraždit téměř 6 milionů Židů s nepopsatelnou krutostí v koncentračních táborech? Bylo to snad proto, že se lišili barvou pleti, náboženským vyznáním, vírou v jiného boha, způsobem života, vyznáváním jiných hodnot? Nevím. Ovšem nenašla jsem ani odpovědi, které by mi řekly, ANO, měli na to právo. A tak pořád sedím, dívám se na svůj čistý list papíru, na kterém mám stále jen to jediné slovo. Slovo, které tvoři devět písmen abecedy. Devět písmen, které spojením do jednoho jediného znamenají kus historie našeho světa. Devět písmen, které cosi skrývají. Co se z nich dá asi vyčíst? H První písmeno, dá se říct, že tohle je začátek. Začátek této abecedy, ale znamená i počátek historie 2. světové války i začátek genocidy židovského národa. Dá se spojit se jménem. HITLER. Kdyby nebylo této postavy, pravděpodobně by se dějiny světa psaly trochu jinak. Možná! 6

9 Byl to fanatický vůdce, který s pomocí dalších např. Himlera nebo Hendricha dokázal ovlivnit celý národ a rozpoutat 2. světovou válku. O Představuje OSVĚTIM, Němci ho přejmenovali na AUSCHWITZ, koncentrační tábor na území Polska. Původně určen pro Poláky. Od roku 1941 sem směřovaly transporty ze všech zemí obsazených Němci. Odhaduje se, že jen Židů zde zahynulo kolem 4 milionů. Po příjezdu do tábora vítala vězně vstupní brána s nápisem ARBEIT MACHT FREI (práce osvobozuje). Dobře zvolené heslo, které vystihlo smysl koncentračního tábora. Pracuj pro německý národ ze všech svých sil. Pokud už nebudeš schopen, nebo se proti tomu postavíš, ZEMŘI! Takže ve jménu tohoto hesla probíhaly všechny nově příchozí transporty stejně... Vězni po příjezdu do tábora museli odevzdat všechny své osobní věci a pak proběhla selekce. Vytřídili se zdraví a práceschopní lidé, kteří mohli pracovat pro německou říši. Ostatní - staří, děti, nemocní, mrzáci, pokud nezemřeli během transportu, byli posláni do plynových komor. Transport činil cca 1000 lidí, šanci na přežití však dostalo asi 200 z nich. Ti byli ostřiháni, prošli desinfekcí, umytím a označkováním, tím se myslí vytetování pořadového čísla na ruku, nebo přišití označení na rukáv oblečení vězně. Od toho okamžiku ztratili vězni svou identitu, poslední důkaz, že jsou ještě lidé. Stali se pouhým číslem. L Můžeme si pod tímto písmenem představit slova LÁSKA, LIDSKOST, LÍTOST Vytratila se, nebo zmizela. Místo nich zůstala LEŽ, LHOSTEJNOST, nenávist, zloba, udavačství, pomsta. O Písmeno, které se opakuje znovu. Snad asi proto, že OSVĚTIM se nedá popsat jednom slově. Třeba vzpomínka ženy z koncentračního tábora, která je důkazem nelidského jednání Němců. Kolem nás prošel průvod dětí z transportu. Šly v průvodu za sebou, některé se držely za ruce. Byly pěkně oblečené, některé si ještě nesly svoji panenku. Šly odevzdaně, pomalu, ještě se vzpomínkou na rodiče, které tam někde vzadu nechaly. Některé kousaly namazaný chleba s máslem jako vzácnou pochoutku. Ten kousek chleba byl však poslední. Celý průvod šel do plynu. C Dá se říct, že jsem v koncích, nic, co bych mohla k tomuto písmenu přirovnat. Ale přece jen! CYKLON B, smrtící plyn, krystalická kyanovodíková sloučenina. 7

10 Začal se používat k likvidaci vězňů v koncentračních táborech, v tzv. plynových komorách. Poprvé byl použit v září 1941 v Osvětimi. Například k usmrcení lidí bylo zapotřebí 5-7 kg tohoto jedu. Jen za jediný rok spotřebovali v Osvětimi 20 tun cyklonu B!!! A Je počátečním písmenem abecedy, také je to samohláska, bez níž by se nedala tvořit slova a potom věty. Dá se tedy říct, že se bez něj neobejdeme. Škoda, že se nedá nějak schovat a s ním i to, co představuje. ANTISEMITISMUS, tomto slově je ukryta po staletí živená nenávist vůči příslušníkům jiných etnických skupin, a to především k Židům. Kořeny této nenávisti sahají až k počátkům křesťanské civilizace. Vrcholu dosáhla v roce 1939, kdy se dostal k moci Hitler, který tuto nenávist rozšířil do celého národa. Obvinil Židy z veškerých těžkostí, kterými Německo procházelo (v té době vrcholila hospodářská krize). Židy jako národnostní menšinu prohlásil za podřadnou rasu, zbavil ji všech občanských práv a vyhlásil tzv. Konečné řešení židovské otázky jako svůj program, na jehož konci nesměl zůstat jediný živý Žid, protože Musíme zlikvidovat všechny Židy do posledního člověka, neboť i ten jediný by dokázal zlikvidovat německý národ! Takový byl počátek likvidace Židů nejen v Německu, ale i Němci obsazeném území. Byl jim zabaven veškerý majetek, museli nosit žlutou hvězdu jako potupné označení JUDE (ŽID). Nesměli chodit do školy, zastávat významné funkce.lékaři nesměli ordinovat, učitelé učit Nakupovat mohli jen v určené hodiny, v obchodech jen pro ně určených. Stejně tak mohli navštěvovat pošty, banky, holiče, kadeřníka apod. Byla jim zakázána návštěva divadel, kin, restaurací, plováren, sportovních areálů, nesměli jezdit ve městech hromadnou dopravou, dokonce vstoupit do některých významných ulic. Zakázány byly bohoslužby, mnoho synagog bylo vypáleno, zavřeno a zbořeno. To vše však byl jen začátek. Následovaly transporty, které přes pobyt v ghettech končily v koncentračních a vyhlazovacích táborech. Židé dle Hitlerova plánu měli vymizet ze světa. A to vše v duchu hesla: Jeden národ, jedna rasa, jedna říše. Konečně jsem téměř na konci této podivné abecedy. Pořád však mám devět písmen. Písmen, která osamocena nic neznamenají, spojíme-li je však k sobě, co všechno mohou vyprávět. Co brání v tom vynechat třeba čtyři písmena? Zůstane jich v tom případě jen pět. T O U - H A Ano. Dalo by se říct, že spojení těchto písmen vyjadřuje slovo, které všichni ti, co přežili, i ti mrtví, používali nejvíc. Toužili po obyčejných věcech, kterých my si moc 8

11 nevážíme, neboť jsou pro nás samozřejmostí. Pro někoho ta touha představovala kousek chleba, čokolády, svítící slunce nad hlavou, volnost, naději na šťastné shledání, kousek místa jen pro sebe, bez příkazů, nadávek, neustálého ponižování. Nebo třeba touhu rozběhnout se po louce plné květin, které se dají natrhat, a na jejímž konci čekají rodiče, sourozenci, kamarádi. Prostě TOUHA po čemkoli, co znamená docela obyčejný život. Co říci závěrem? Vzpomněla jsem si na starý židovský zvyk, který se přenášel po staletí z pokolení na pokolení a váže se ještě k době, kdy v Izraeli pohřbívali Židé své mrtvé do pouště. Protože byl všude jenom kolem písek, obložili hrob kameny, aby mrtvé chránili před zvěří a před ztracením ve věčném písku. Potom, při každé návštěvě svého mrtvého, přinášeli na hrob jako vyjádření vzpomínky na něj kamínek. V mnohem pozdější době ještě pod kamínek vkládali lísteček se vzkazem nebo přáním. Proto bych chtěla zvednout ten pomyslný kamínek a vložit ho na hrob všech těch nesmyslně zemřelých se vzkazem: Nemůžeme na tyto události zapomenout, vymazat je, obejít nebo nějak schovat. Prostě se staly, existovaly, nejde je vypustit ani zapřít. Ať tedy zůstanou varováním, kam až může vést touha po moci, nenávist mezi lidmi a národy. Nechť zůstanou varovným poselstvím pro všechny, a to především v dnešní, teroristickými útoky protkané době. Snad se z těchto událostí poučíme a nedopustíme, aby se něco podobného znovu opakovalo! Pohádka o bleší civilizaci Jiří Kaman SPŠ keramická, Písecká 203, Bechyně 3. místo ve II. kategorii, Daniel 2. ročník Na začátku byl pes, takovej chlupatej hafan, co si pořád hraje, žere nebo spí. No a tenhle pes, jak už to tak bývá, měl kožich plnej blech, malejch, zrzavejch potvor, co se vám zavrtaj pod chlupy a tam vás koušou a štípou, jen abyste neměli chvíli pohodlí. Ten pes je nechtěl. Drbal se, kousal se, válel se v blátě, vyl, ale to víte, blechy! Zabydlely se v tom jeho kožichu jaksepatří, a když mu zrovna nesály krev, množily se. A protože do bleších žaludků se toho moc nevejde, bylo jich víc a víc, až jim byl ten chudák hafan malej. Lezly jedna přes druhou, hejbat se nemohly, ale že byly hloupoučký, množily se dál, takže jich vůbec neubejvalo. No a pak se začaly hádat. Blechy, co byly za ušima, nadávaly na ty od ocasu, že prej se moc roztahujou, že smrděj a kdesi cosi, a že tu nemaj co dělat, ať jdou pryč, že je tu nikdo nechce. No to se ví, že ocasní se nedaly, začly všechno svádět na ty z třísel, že jsou hlučný, sprostý a vošklivý, a že voni tu nemaj co dělat, a ať voni jdou pryč, no zkrátka celej kožich se začal dohadovat o tom, kdo je lepší a kdo má právo žít a kdo ne, a i facky padaly, no prostě hrůza. 9

12 Jen toho psa se nikdo nezeptal, co si o tom myslí, praly se tam o krev, ale že není jejich, jim nevadilo. No vřelo to tam dlouho, až ty mrchy nenapadlo nic lepšího, než vymyslet zbraně, a začaly se vraždit naostro. A pes se drbal a kousal a vyl, ale blechám to bylo fuk a rvaly se dál. Pak se ale stalo něco, co jim všem vyrazilo dech. Blechy hřbetní prohlásily, že prej je dokázáno, že se ve svým prostředí vyvinuly v dokonalej druh, že mají delší nohy, vyšší inteligenci a tmavší, nenápadnější barvu, zkrátka že jsou nejlepší, že mají největší šanci přežít a že ostatní jim musí uvolnit místo. A aby dokázaly, že to myslí vážně, zbombardovaly ocas a všechny tamní blechy postřílely. Už to nebyly hádky a rvačky jako v hospodě, byla to válka, a to není žádná sranda. Hřbetní obklíčily třísla a začaly se cpát na břicho. Břicho se samozřejmě nedalo a podniklo protiútok. Všude se střílelo, kožichem se valily potoky krve. Ne psí, tentokrát bleší. vůbec je nezajímalo, že jsou všechny stejný, že jsou blechy a že by si měly pomáhat. Rozdělily se do klanů, a když byl někdo cizí, bác ho. Jo, někdy se jich spojilo víc do kupy, a bojovaly proti stejnýmu nepříteli, ale když ho porazily... No, zkrátka s tím jednou začaly, a bylo by to bejvalo nebralo konce a vraždily a množily by se, co by byl ten pes živej, kdyby nebylo toho věčnýho kousání, drbání a vytí. Ne že by to vadilo blechám, ty si zvykly, ale ten pes, to jsem vám neřek, měl pána. No a ten pán, když viděl, jak se ten jeho chuděra trápí, koupil šampon a celýho ho vykoupal. A válka skončila. Skončily i blechy. Už nebylo dokonalejch ras a hrdejch národů, už nebylo hádek a rvaček. Blechy byly všechny stejný, spokojený, mrtvý. Škoda, že je netrklo, že se můžou tolerovat, že jsou vlastně stejný a že si můžou pomáhat, bez ohledu na barvu pleti nebo dýlku noh. Mohly bejt spokojený zaživa... A pes? Ten spal. Schillerova cesta Eduard Palíšek Gymnázium, Komenského 7, Mikulov 1. místo ve II. kategorii, Daniel 3. ročník Autor se nijak neztotožňuje s názory, které má hlavní postava. Celý příběh je fikce Nastává zvláštní doba pro náš národ, ale hlavně pro obyčejné lidi. Krátce po dostudování jsem byl přijat do státních novin Berlin Tag, jako redaktor. Blíží se neuvěřitelně vzrušující doba, která, jak já očekávám, povznese Německo z chudoby. Zítra má v místním pivovaru projev pan Adolf Hitler. Helga, má dcera, oslavila 6. narozeniny. 10

13 Projev byl neuvěřitelný!!! Pan Hitler je neobyčejně dobrý řečník, vypadá to, že pokud Německo neudělá nějakou chybu, tak je na cestě k hospodářské a sociální stabilitě. Podle pana Hitlera jsou hlavní problémy v nezaměstnanosti, vysokých daních a že většina Němců nejsou vlastenci! Korupce ničí Německo. Musíme jednat! V neposlední řadě máme problém s Židy. Okrádají Německo a tím i nás! Německo je něco jiného než ostatní státy. Je lepší!!! A takoví jsme i my, Árijci. Pan Hitler chce kandidovat na post kancléře. Už nyní má můj hlas Máme spoustu práce v novinách. Židé se chovají neuvěřitelně. Až nyní, díky panu Hitlerovi, to vidím. Není divu, že sami nemáme co jíst, když jsou zde Židé. Jsou jako hmyz! Byly volby. Pan Hitler skončil na druhém místě. Měl pouhých 37 % (což je při kampani po pivovarech a kulturních sálech dobré), bohužel to k vítězství nestačilo Berlin Tag se nabídl, že poskytne NSDAP zdarma předvolební kampaň na další volby. Skvělé!!! Pokud vyhrají, budou se mít všichni lépe. Kromě Židů, samozřejmě. Alespoň vrátí to, co ukradli Přihlásili jsme se ženou Helgu k Hitlerjugend! Chceme, ať už je od dětství vychovávána v duchu národního socialismu. V duchu budoucnosti Pan Hitler měl dnes, v naší čtvrti, novoroční projev. Vypadá to, že se blíží lepší časy. Na pana Hitlera zaútočil během projevu rozzuřený Žid. Naštěstí ho stihla Hitlerova SA včas zneškodnit. Židé si už dovolují vážně moc!!! Není divu, že dnes večer shořely dvě synagogy Pan Hitler vyhrál volby! Byl jsem pochválen za dobře odvedenou práci v předvolební kampani. Pan Hitler mi osobně poděkoval! Přichází nová doba. Lepší doba. Byla mi nabídnuta spolupráce s propagací Hitlerových myšlenek. Souhlasil jsem. Sice jsem chtěl být doma s manželkou a Helgou, ale toto je možnost, jak se zapsat do dějin. Mám za úkol jet do Československa a zdokumentovat zde tyranii, kterou Češi páchají na sudetských Němcích Vrátil jsem se z Československa. Zdokumentovanou situaci jsem předložil tajemníkovi pana Hitlera. Srdečně doufám, že ukončí to nelidské chování Čechů k našim bratrům. Slovani, co od nich člověk může čekat...? Pan Hitler měl dneska v berlínském amfiteátru projev. Naslouchalo mu více než lidí. Vysloužil si naši důvěru a uznání. Mluvil o tzv. konečném řešení. Přestože již byly učiněny mnohé kroky ve způsobu hospodaření, stále to není ideální. 11

14 Problémem jsou Židé. Je nutné je deportovat, aby v Německu zůstala jen čistá rasa Dnes byla v Mnichově konference. Bylo rozhodnuto, že Československo se vzdá pohraničí ve prospěch Říše. Spousta lidí má vyšší plat a může si dovolit strávit mimořádně štědré Vánoce. Díky panu Hitlerovi! Byl jsem vybrán mezi příslušníky civilní složky SS, dohlížejících na vykonávání nucených prací v pracovních táborech. Pozítří odjíždím do jihovýchodního Německa, do pracovního tábora Bergen-Belsen, tam byli převezeni Židé na nucené práce. Můj úkol bude zdokumentovat a nahlásit výsledky Rozloučil jsem se s rodinou a už sedím ve vlaku. Cesta bude dlouhá. Vjíždíme do tábora. Po pravé straně jsou lomy, vlevo lesy, uprostřed úřední budovy a ubytovna pro Židy. Tábor vypadá jinak, než jsem si představoval. Je hrozná zima. Nemůžu psát. Musím jít zatopit zbytkem uhlí, co máme, jinak umrzneme Probudil jsem se do ledového rána. My jsme alespoň v budově, ale Židé v 15 stupních pracují do úmoru, již od pěti ráno. Za včerejšek zemřelo 15 Židů a jeden člověk (Němec-zrádce). Nějak se mi to celé nezdá. Nevypadá to jako pracovní, ale jako vyhlazovací tábor. Tvorbou zbytečné práce jsou Židé vyhlazováni mrtvých. Vojáci (po zuby ozbrojení) je dnes pálili. Přikázali asi 200 nejslabším, aby vykopali hlubokou jámu (ve zmrzlé zemi) mrtvých. Ti, kteří dnes zemřeli, byli hozeni do jámy, kterou si včera vykopali a spáleni Obzvlášť pracovitým a poslušným Židům jsou v případě potřeby poskytnuty léky. Dnes si pro ně přišel, mimo jiné, i Čapek, ten československý spisovatel mrtvých od mého příjezdu. Celá idea Národního socialismu se ve mě hroutí jako domeček z karet. Silné Německo? Ano, ale za cenu lidských životů? Údajných nepřátel Říše? Jsou stejní jako Árijci, jen mají jinou barvu vlasů, obřízku a věří v něco jiného.má národ (i když dominantní) právo vyhladit menšinu, nezapadající do jejich představ? Za ekonomické problémy si můžeme sami. ŽIDÉ JSOU NEVINNÍ! Čistka. Minulý večer zabil nějaký Žid árijskou dívku (v Berlíně). 50 vypálených synagog po celém Německu mrtvých Židů ve všech pracovních táborech mrtvých u nás... 12

15 Toto nám nemůže projít. Napsal jsem ženě, že musí utéct do Ameriky, má využít všechny uspořené peníze, hlavně musí přežít to peklo, co přijde! Sám z toho zkusím nějak vycouvat Při rutinní kontrole pokojů jsem přistihl asi 20 Židů při plánování útěku. Lekli se. Věděli, že bude následovat smrt. Já jsem ale udělal něco neuvěřitelného, i když pevně věřím, že správného. Nabídl jsem jim pomoc, s představou, že uteču s nimi. První nevěřili, nakonec jsem je přesvědčil a domluvili jsme se na plánu žádné zápisky žádné zápisky Byli jsme odhaleni. Židy zabili. Já jsem zavřený v cele, kam jsem dřív zavíral neposlušné Židy, mám jen deník. Je zle Důstojník mi přinesl balíček z Berlína a pistoli. Jak odešel, otevřel jsem balíček. Byla v něm panenka Helgy, celá od krve, a papírek pozdrav z Berlína. Dostali je. Temno. To, čemu jsem věřil, ve správné a silné Německo, se rozplynulo. Je konec... Bývalý novinář Franz Schiller se zastřelil připravenou zbraní. Jeho tělo bylo spáleno spolu s Židy, kteří ten den přišli o život. (inspirováno filmem Hitler vzestup zla ) Ona to viděla... Gabriela Krečmerová Mendelovo gymnázium, Komenského 5, Opava 2. místo ve II. kategorii, Daniel 3. ročník Ona to viděla, ona byla svědkem těch hrůz spáchaných na lidech, slyšela jejich křik, poslední slova ztracená v nicotě, viděla ty oči, oči plné děsu, zaplavené slzami, pokud vůbec ještě oči, které naposledy spatřily zemi, oblohu, ona viděla celý ten úzký obličej s dlouhým nosem a do krve rozkousanými rty, řídkými vlasy, jež kdysi byly husté a rozčepýřené na všechny strany, viděla vysokou postavu, vyzáblou na kost, 13

16 bez bot, jen v cárech látky s roztřesenýma rukama, které již dávno zapomněly, co to znamená někoho pevně obejmout, cítit tep srdce, teplo sálající z těla milovaného člověka, které se pomalu vlévá do nás a hřeje tak krásně, zapomněly a již nikdy nevzpomenou, to ona byla svědkem a věděla, že on to ví, že naposledy slyší hudbu žití, naposledy dýchá vzduch, který naplňuje jeho plíce a zvedá tak hruď, aby za malou chvíli mohla při výdechu zase klesnout a je to také naposledy, co si je vědom svého bytí, své existence, protože dřív, než se s tím vším málem, které zatím stihl poznat, stačí rozloučit, tak... pif, ne, ještě ne, vždyť přece nemůže všemu tady říci sbohem, pozdě, je mrtev, leží na zemi, která nasává jeho krev a cítí, jak z jeho těla nadobro odchází život, ano, ona byla svědkem, jak kulka z pistole provrtala skrz na skrz jeho hrud a nakonec se zaryla do ní, tak jako tomu bylo u té malé ženy s drobnými pihami na nose, muže, jemuž nepatrně odstávaly uši, u rodiny, která zůstala spolu až do posledního momentu, pokaždé se nakonec všechny kulky zavrtaly do ní, do věčné svědkyně brutálních vražd, do studené cihlové zdi, která musela pokaždé znovu a znovu umřít. Dáte-li jí jazyk, uslyšíte křik, pláč, nářek,... dáte-li jí jazyk uslyšíte o hrůzách, kterým musela přihlížet, nedávejme jí raději jazyk, protože by křičela a naříkala až do skonání světa, její tichá zpověď však zasáhne srdce každého! Pssst, tiše naslouchejme! Nyní před ní hoří svíčky, malé plamínky, jež rozžehli lidé, živí lidé...! Milá zdi, snad tato světýlka života zmírní tvou bolest a v noci zaženou zlé vzpomínky a sny na dobu temna a ty už nikdy nebudeš muset s nikým zemřít! Ať stojím Vám všem lidem, kteří nyní obýváte a budete obývat planetu Zemi, pro výstrahu, aby Vaše hlavy a srdce ucítily strach a bolest tohoto místa, oči propukly v pláč a poznaly, jaká nespravedlnost zde byla spáchána. Nezapomeňte a nedopusťte, aby se to opakovalo, prosím, víckrát již ne! 14

17 Vlaky, které pravidelně jezdily, byly zrušeny Barbora Čiháková Gymnázium, nám. Odboje 304, Dvůr Králové 3. místo ve II. kategorii, Daniel 3. ročník Už tam budeme, řekl starý muž a svýma hnědýma očima se podíval do zpětného zrcátka. Spatřil malou dívenku, která seděla na zadním sedadle v jejích oblíbených modrých šatech s bílými puntíky. Usmála se. Byl to pro ni velký den. Už jenom proto, že jela se svým dědečkem sama na výlet. Všechna vnoučata už sem vzal, jen ona jako nejmladší si musela ještě chvíli počkat, ale vyplatilo se to. Milovala jeho společnost a dnes se o ni nemusela s nikým dělit. Zacouval, vypnul motor. Otočil k ní svůj obličej. Znala ho. Byl vrásčitý a poznamenaný bolestí, ale zároveň měl okolo očí paprskovitě rozbíhající se vrásky, které ukazovaly, že se nikdy nezapomněl smát. Vezmi tu květinu, připomněl jí. Ano, dědečku, odpověděla s takovou samozřejmostí v hlase, až ho to zarazilo. Svojí drobnou rukou uchopila kytici slunečnic a vystoupila. Stál před ní a ona musela vynaložit trochu úsilí a zaklonit hlavu, aby se mohla podívat do té výšky, kde byl jeho obličej. Poneseš ji? Ano, odpověděla a na důkaz toho ji stiskla ještě pevněji. Dobrá. Pohladil ji po jejích dlouhých hnědých vlasech, co se leskly v jarním slunci. Odstoupil od auta. Najednou se jí rozšířil rozhled. Oči se široce otevřely děsem. Na hřbitově byla už několikrát, ale tenhle byl jiný. Cítila to. Viděla rozlehlou pláň, která byla celá pokryta náhrobky. Byly všude. Náhle kytici v ruce sevřela ještě pevněji, jako by u ní hledala útěchu. Vzhlédla a tázavě se podívala do dědečkových hnědých očí. Nemusíš mít strach. Nic strašného tě tam nečeká, věř mi, řekl mírně. Ano, dědečku, odpověděla trochu přidušeným hlasem. Trochu jí to místo děsilo, ale zároveň věděla, že má pravdu. Věděla, že když je s ním, nic jí nehrozí. Natáhl ruku. Dívenka ji okamžitě uchopila. Byla vrásčitá, mozolnatá a vysušená prožitými léty, ale i přes to cítila, jak z ní sálá dobrota a teplo. Když pocítila, jak se její malá ručka ocitla v objetí jeho velké, připadala si nedotknutelná. Strach se zmírnil, ale úplně nezmizel. Odvahy jí dodávala jen jeho přítomnost. Vydali se společně po cestě. Holčička vedle něj cupitala a musela na každý jeho krok udělat minimálně dva, přestože se její děda snažil jít co nejpomaleji. Míjeli dlouhé řady hrobů. Mlčeli. Nevěřila svým očím. Prohlížela si jednotlivé náhrobky a přemýšlela. Bezvýsledně. 15

18 Viděla jen čísla. Na každém náhrobku bylo jedno číslo, ale nikde jméno. Podívala se zmateně na svého dědečka, ale ten, jako by na chvíli zapomněl. Jeho oči hleděly kamsi do dáli. Vzpomínal. Holčička ho pozorovala a nerušila. Šel tenkrát stejnou cestou jako nyní. Stařec si to pamatoval lépe než včerejší den, přestože mu tenkrát bylo teprve čtrnáct let. Držel se za ruku své matky a hleděl na její mlčenlivou tvář. Pouhý rok, pomyslel si. Pouhý rok, co zavřeli otce do vězení a přesto se mu zdálo, že se to na její tváři podepsalo jako dvacet let. Na obličeji se jí během krátké doby objevilo mnoho nových vrásek. Náhle pocítil nenávist a zlost. V takové míře, že by si to nikdy předtím nedokázal představit. Vzplanul v něm nepříčetný, neovladatelný hněv vůči všem, kteří zavinili, že matka tak trpěla a vůči těm, co zavinili, že už nikdy neuvidí svého otce. Nikdy! Potřeboval křičet a stejně nadále mlčel. Doufal v jediné. Věřil v to, že všechny stihne trest. Chtěl, aby zaplatili za každou z matčiných slz. Rozběhl se. Náhle a bez rozmyslu. Karle! zavolala přísně matka. Karle! Okamžitě se vrať! Neposlouchal. Jen utíkal. Teplý květnový vítr sušil slzy, co stékaly po tvářích. Prudce zastavil a podíval se dolů. Spatřil malý náhrobek bez jména, jenom s číslem Neřekli mu otcovo číslo, ale i tak ho uhodl. Nevěděl jak, ale ani ho to nezajímalo. Vytušil to. Cítil, že jeho otec byl 481. Plakal. Poprvé se nestyděl za své slzy. Jediný, kdo ho za ně vždy napomínal byl otec. Lidé nikdy nesmí vidět tvojí slabost, říkával. Jeho hlas mu zaduněl hlavou. Vzpomínal. Bylo mu jedno, kolik ho dnes uvidí lidí. Brečel by, i kdyby na něj hledělo celé lidstvo. Plakal, protože to potřeboval a nic lepšího na jeho bolest neexistovalo. Přistoupila k němu matka a sevřela ho pevně v náručí. Snad nikdy to nepotřeboval víc. Ztratil se. Ztratil sebe a otce, kterého miloval. Ke komu teď měl vzhlížet? To nic, konejšila ho tiše a ignorovala vlastní slzy, které stékaly do jeho hustých vlasů a vlastní bolest, která stravovala její srdce. Všechno bude zase dobré, uvidíš. Spolu to nějak zvládneme Zastavil se. Podíval se dolů. 481 již nebrečel. Zařekl se, už dávno si řekl, že už ho nikdy nikdo neuvidí brečet. Chtěl, aby na něj jeho otec mohl být pyšný. Mýlil se, neboť jeho slzy uvidí ještě hodně lidí, ale to je jiný příběh. Holčička se zmateně podívala do jeho tváře. Opětoval její pohled a usmál se. A ona mu úsměvem odpověděla, i když jen váhavě. Proč tam jsou ta čísla, dědečku? Namísto jmen Ale proč? Zeptala se zmateně holčička. Nějak nechápala, proč tam nenapsali jména jako na ostatních hřbitovech. Budu ti vyprávět příběh, Baruško, řekl pomalu. Podívala se na něj rozradostněnýma očima. Milovala jeho vyprávění. Tenhle náhrobek patří mému otci, tvému pradědečkovi. Kdysi jsem ti vyprávěl o válce, kterou jsem zažil jako malý kluk. Pamatuješ se? 16

19 Ano, dědečku, pamatuju. Byla proti Německu Dobře, že si to pamatuješ, řekl s hrdostí v hlase a usmál se na svoji oblíbenou vnučku. Nacisti vybudovali spoustu táborů, jako vidíš tady. Byla to taková vězení. Vozili sem lidi z celého Československa a někdy i z cizích zemí. A co ty lidi udělala, že šli do vězení? Vlastně nic Proč je tedy dávali do vězení? ptala se holčička nechápavě dál. Protože se ve válce dělá spoustu nesmyslných a špatných věcí. Nacisté nenáviděli určité skupiny lidí, pronásledovali je, a pak je zavírali na takováhle místa, kde ti lidé nakonec umírali. Proč jim nikdo nepomohl? Vyprávěl jsem ti, jak to za války vypadalo, vzpomeň si. Nikdo na otevřený odpor neměl dost sil. A ten, kdo se odvážil, toho potrestali. Zavřeli ho? Ano, odpověděl pomalu a odmlčel se. Věděl, že pravda je jinde. Kdo se postavil na odpor, toho zabili. Jenže to bys nepochopila. Na pravdu jsi ještě moc malá. Jednou poznáš, pochopíš s jakou slepou nenávistí nacisté pronásledovali lidi, ale ještě ne. Teď ještě ne. Ano, zavřeli je. Můj otec to tak ale nechtěl nechat. Byl moc statečný. Byl v odboji Co to je? zeptala se s neskrývaným zájmem. To byla skupina lidí, která tajně sháněla informace, a pak je dávala Angličanům, a tak jim pomohla vyhrát válku. A tvůj tatínek jim pomáhal? Ano, pomáhal, odpověděl s neskrývaným citem v hlase. Schovával u sebe pár věcí, jako byly například vysílačky a navíc denně poslouchal rádio. A jestli se pamatuješ, jak jsem ti vyprávěl, tak to se tenkrát nesmělo. Pamatuju se. Pohladil ji po vlasech a usmál se. Jak si všechno pamatuje, pomyslel si hrdě. Byla jeho radostí. Když pro něj jelo tenkrát gestapo Náhle mu skočila do řeči: Co to bylo gestapo, dědečku? To bylo něco jako policie, ale horší, mnohem horší. Často jednali proti zákonům. Zatýkali a vyslýchali spoustu lidí a mučili je a zabíjeli, řekl si v duchu, ale to se dozví jindy. Nelžu ti, jen trochu upravuji pravdu, pomyslel si, aby obhájil drobný pocit viny, co hryzal jeho svědomí. A co? A byli moc zlí, odpověděl rychle. Nechtěl ji děsit. Tenkrát, když jelo gestapo pro tvého pradědečka, měla moje matka nějaké tušení a vyndala vysílačky z pračky, kde je schovával a dala je k sobě do šicího stroje. Díky tomu je gestapo nenašlo a díky tomu ho nezabili na místě i s celou rodinou. Odmlčel se. Vzpomínal. Páni, vydechla obdivně dívka. Takže ho nakonec nezatkli? Ale zatkli, vydechl ztěžka starý muž a náhle, jako by na jeho bedra dopadla tíže všech prožitých let. 17

20 Proč? Měli něčí výpověď. Někdo mého otce vyzradil. To by ale neměl. Proč ho prozradil, když dědeček pomáhal porazit Němce? Ano, neměl. Někteří lidé prostě občas zradí, tak to je. Pamatuj si, že lidé chtějí často přilepšit sami sobě, a proto jsou pak schopni udělat i tak špatné věci. Ubližují druhým kvůli vlastnímu prospěchu. Slib mi, že se tohohle vyvaruješ, že to nikdy neuděláš. Nikdy, dědečku, slibuju, řekla odhodlaně. Usmál se na ni a ona byla v tu chvíli radostí bez sebe. Udělala by pro jeho úsměv cokoli na světě. Pak odvezli dědečka sem, vyprávěl. A zavřeli ho do tábora, do jedné části, která se jmenovala Malá pevnost. Bylo tam tenkrát hodně lidí na jednu místnost a navíc chyběli lékaři. Velmi brzy tvůj pradědeček onemocněl a chvíli na to zemřel, protože nebyl dostatek léků. Jak to, že neměli léky? Protože byla válka a válka, to je nedostatek všeho, řekl smutně. Odmlčel se. I ona mlčela. Pozorovala slunce, jak pomalu plyne na obloze a honí se s bělostnými mraky. Pohrávala si se slunečnicemi. Nebyla schopna se usmát. Nějaký pocit na tomhle místě jí v tom bránil. A proč tady má tvůj tatínek jenom číslo a ne jméno? zeptala se po chvíli. Každý, kdo tady byl, dostal číslo a ti, co ho sem pohřbívali, neznali jeho jméno. Věděli jen to číslo. Bylo tady moc lidí, a tak bylo jednodušší, když jim dali čísla a podle nich pak prováděli různé kontroly a tak. A to tady bylo vážně tolik lidí? podivila se upřímně. Mnohem víc, ještě mnohem víc. Přiváželi sem spousty lidí. Vozili je vlakem, který jezdil pravidelně, a který byl zrušen až po válce. A proč zavírali tolik lidí? To je složité, ale už jsem ti to vysvětloval. Nacisté pronásledovali určité skupiny. Zaměřili vůči nim svoji nenávist, a pak je odvezli z domovů. Celé rodiny zavřeli do táborů jako je Terezín. Nenáviděli hlavně Židy, ale ubližovali i spoustě dalším. A proč je neměli rádi? Kvůli jejich víře, barvě pleti nebo jiným drobným odlišnostem. Namířili vůči nim svoji nenávist. Všechno špatné, co se kdy stalo, svedli na ně. Ale proč? Vždyť za všechno nemohli. Nikdo nemůže za všechno. Jednou ti to vysvětlím, až budeš starší. Teď, odmlčel se. Teď by to na tebe bylo moc kruté a nepochopitelné. Spousta věcí, co napáchali, nechápe ani většina dospělých, natož ty. Nechci tě děsit něčím, z čeho se i otrlým zvedá žaludek. Teď ještě ne. Až vyrosteš, pak to pochopíš. A pochopíš, proč jsem ti to dnes neřekl. Ano, řekla a přestala se vyptávat. Věděla, že když jí nebude chtít něco říct, zůstane neoblomný. Znala ho. Jezdil jsem do Terezína jako dítě, pak jsem tady byl se svými dětmi a teď i s vnoučaty. Musíš pokračovat. Až budeš mít jednou vlastní děti, tak je sem přivez a všechno jim vypovíš, ano? Pamatuj si, Baruško, že minulost jako je tahle, se nesmí 18

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Crrrr. Jeroen jede na kole k babičce. Super, že mě taky pozvali. Nazdar, přesně včas. Ester už je tady taky.

Crrrr. Jeroen jede na kole k babičce. Super, že mě taky pozvali. Nazdar, přesně včas. Ester už je tady taky. Jeroen jede na kole k babičce. Super, že mě taky pozvali. Nazdar, přesně včas. Ester už je tady taky. Ester! Nazdar, Jeroene. Daniel, můj vnuk, bude rád, že tam jedeš s námi. Jedeme přece na statek, kde

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto !" #$ #%"!& Památníku Terezín převzato (č... /+ 01 1 '#( ) #%"!&* + (č. 596!( # #%"!&, (č.968 2 B / 2 2 3 4viz. Lagus, ?@

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám VY_32_INOVACE_ČJM4_4960_ZEM Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0883 Název projektu: Rozvoj vzdělanosti Číslo šablony: III/2 Datum vytvoření:

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Očekávaný výstup: Žáci dostanou do povědomí pojem holocaust s historickými souvislostmi. Seznámí se s osudem Židů za 2. sv. války prostřednictvím

Očekávaný výstup: Žáci dostanou do povědomí pojem holocaust s historickými souvislostmi. Seznámí se s osudem Židů za 2. sv. války prostřednictvím Anna Franková Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice Projekt č. CZ. 1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_29_17 Tématický celek: Historie a umění Autor: PaedDr. Helena Stejskalová

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno Číslo projektu Číslo materiálu Název školy Autor CZ.1.07/1.5.00/34.0581 VY_32_INOVACE_DEJ-1.MA-14-Holocaust Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno Mgr. Alena Šimonovská Tematická oblast

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky Škaredá středa Středa svatého týdne, říká se jí také škaredá středa. Proč? Máme před očima Jidáše, jednoho z dvanácti apoštolů, jak se domlouvá s farizeji. Na čem? Farizejové se rozhodli Ježíše zahubit.

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

NEOBYČEJNÝ PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA KARLA SUCHÉHO

NEOBYČEJNÝ PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA KARLA SUCHÉHO NEOBYČEJNÝ PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA KARLA SUCHÉHO Tamara Čopová Jiří Čechák Natálie Havlová Filip Wlodarczyk a Mgr. Zdeněk Brila Náš žákovský tým osmé třídy Základní a mateřské školy Jaroslava Seiferta

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců.

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Dívat se na muže, kterého milujete, jak sedí na druhé straně stolu, se slzami v očích a

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

OKRES VE VOLEJBALE. ZŠ Svitavy, Riegrova 4 MĚSÍČNÍK ŠKOLNÍCH NOVIN ROČNÍK 13. květen, červen 2012

OKRES VE VOLEJBALE. ZŠ Svitavy, Riegrova 4 MĚSÍČNÍK ŠKOLNÍCH NOVIN ROČNÍK 13. květen, červen 2012 MĚSÍČNÍK ŠKOLNÍCH NOVIN ROČNÍK 13 ZŠ Svitavy, Riegrova 4 květen, červen 2012 OKRES VE VOLEJBALE KINDERIÁDA 2. 5. 2012 jsme šli na Kinderiádu. Přípravu jsme zahájili rozcvičkou. Po ní jsme odešli na jednotlivá

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Vítám Tě na Červené Lhotě! Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou. 40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD

Více

Figuriny. "Ha-ha-ha! " začala se řehotat Katarina,když ožila. "Hi-hi-hi!" odpovědi se jí dostalo od Anabely.

Figuriny. Ha-ha-ha!  začala se řehotat Katarina,když ožila. Hi-hi-hi! odpovědi se jí dostalo od Anabely. Figuriny "Ha-ha-ha!" bylo první, co figuríny řekly, když v buticích, výkladech obchodů a v skladištích velkoobchodů začaly ožívat. Každá jedna figurína se začala smát. Jakoby chtěla popřít tu nepřirozenou

Více

Mé vysněné závody. Anička Polnická. Judistické závody bývají plné pohody. Když najednou přijde čas k boji, rychle nasadím sevi-nage svoji.

Mé vysněné závody. Anička Polnická. Judistické závody bývají plné pohody. Když najednou přijde čas k boji, rychle nasadím sevi-nage svoji. Mé vysněné závody Anička Polnická Judistické závody bývají plné pohody. Když najednou přijde čas k boji, rychle nasadím sevi-nage svoji. Všechno postupně vyhrávám, poslední zápas před sebou mám. Velmi

Více

Obsluhoval jsem zlatou generaci

Obsluhoval jsem zlatou generaci PETRA NAHRADIL ÁDA Všichni mi říkají Áda. Tedy ti, co mě znají. Trenéři, hráči, lidi kolem hokeje, dokonce i v médiích jsem býval jmenovaný jako masér Áda Bílek. Místo skutečného křestního, jež bylo a

Více

Cool school. Bezva škola NAŠI REDAKTOŘI. Aktuální dění a šéfredaktorka. o pí uč. Polášková. Studijní okénko. o Tereza Hrošová (9.

Cool school. Bezva škola NAŠI REDAKTOŘI. Aktuální dění a šéfredaktorka. o pí uč. Polášková. Studijní okénko. o Tereza Hrošová (9. NAŠI REDAKTOŘI Aktuální dění a šéfredaktorka o pí uč. Polášková Cool school Listopad / 2 Bezva škola Studijní okénko Sport o Tereza Hrošová (9.A) o Martin Zikl (6.C) o Roman Prax (6.C) Rok se s rokem sešel

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Alison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Více

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Pastorale Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20 Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Hudba: Bohdan Mikolášek Liturgie: Jana Mikolášková Nebojte se! Liturgická vánoční slavnost pořad:

Více

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni 1 Vršovice 1.5.2011 Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na naší společné bohoslužbě. Na setkání, kde smíme naslouchat Božímu slovu, těšit se z Božího pozvání a děkovat za ně.

Více

Časopis ZŠ Kostelec u Holešova Listopad 2015/ 23. ročník

Časopis ZŠ Kostelec u Holešova Listopad 2015/ 23. ročník Časopis ZŠ Kostelec u Holešova Listopad 2015/ 23. ročník Vychází s finanční podporou Sdružení rodičů a přátel žáků Základní školy Kostelec u Holešova Zahájení nového školního roku Akce ve škole Školní

Více

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika 1 2 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství Eroika 3 Blanka Kubešová, 2008 Eroika, 2008 ISBN 978-80-86337-74-6 4 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství 5 6 7 mámě 8 krajino dětství, chtěl bych se k

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Post Bellum Příběhy našich sousedů Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Pan Adolf Lang se narodil 29. září 1936 v Pávově. Pochází ze šesti dětí. Rodiče byli velmi chudí. Hlavní obživou

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za-

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za- I ČOKOLÁDOVÝ DORT Jen se zvedla opona a v hledišti zhaslo, Johana vyklouzla z lóže ven na chodbu. Teplý průvan pohnul záclonou u zrcadla a dveře vedoucí na schodiště se zakývaly v pantech. Zůstala stát

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

Ne. Například tentokrát,

Ne. Například tentokrát, Jsem zasvěcená 12 let Ne. Například tentokrát, být loajální k mojí matce a moje matka je alkoholička i můj bratr je alkoholik. (Ano.) A já nevím co je se mnou špatně, že se mi nedaří je pozitivním způsobem

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

Bůh povznese Josefaotroka

Bůh povznese Josefaotroka Bible pro děti představuje Bůh povznese Josefaotroka Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: M. Maillot; Lazarus Upravili: M. Maillot; Sarah S. Přeložila: Majka Alcantar Vydala: Bible for Children www.m1914.org

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška.

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. O letadélku Káňeti Knihu od Bohumila Říhy převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. Tomešovic rodině se narodila Anežka. O tři roky později se jim narodil kluk Vojta. -

Více

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU...

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... MODLI SE ZA SVOU SMRT TO NEJTĚŽŠÍ JE SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... Dag Hammarskjöld (1905-1961) švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník

Více

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1])

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1]) ÚTĚK NA ZÁPAD Koupit lístek, nastoupit do vlaku, to všechno proběhlo v pořádku. Ale kousek od východního Berlína vlak zastavil a objevila se lidová policie s kalašnikovy. Museli jsme ukázat dokumenty a

Více

Následovala malá chvíle ticha. Pak ze mě vypadlo: Sáro? Kdy má vlastně Libor přijít? Za 10 minut, řekla Sára. Čekání na Libora jsme si krátily tím, že jsme probíraly takové typické holčičí věci. Najednou

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny:

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: biblické příběhy pro děti PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha PŘEČTI SI: 17,1-7 KLÍČOVÝ VERŠ: 17,5 C9 Ve dnech Eliáše

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Ano, které otevírá dveře

Ano, které otevírá dveře ČTVRTÝ PRINCIP Ano, které otevírá dveře Kdykoli objevím lidskou činnost, která funguje v praxi, okamžitě běžím k počítači, abych zjistil, jestli bude fungovat i teoreticky. typický ekonom Já jsem si řekla

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Bible pro děti. představuje. První Velikonoce

Bible pro děti. představuje. První Velikonoce Bible pro děti představuje První Velikonoce Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Janie Forest Upravili: Lyn Doerksen Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2010 Bible for Children,

Více

N ÁČELNÍK K ANČÍ ZUB

N ÁČELNÍK K ANČÍ ZUB 1) N ÁČELNÍK K ANČÍ ZUB Na pokraji moravské dědiny, kousek od hranic, stojí bývalý lovecký zámeček pánů z Větrova. Je omítnutý pampeliškovou žlutí, má spoustu věžiček pokrytých prejzy a korouhvičku s kohoutem.

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 1. BÁSNÍCI (od puero) 2. Sonáta pro srpnový večer (od Verena) 3. Ve vaně (od milancholik) 4. (M.) Vzkaz lásky (od ivkaja) 5. Ach, vodo (od nostalgik)

Více

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Plánuješ něco na víkend? ptal se mě Mario. Ehm něco s tebou? zeptala jsem se s úsměvem, protože mi došlo, že on něco plánuje. Přesně, usmál se, napadlo mě, že bychom

Více

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit.

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit. KAPITOLA 1 Probudím se s jeho jménem na rtech. Will. Ještě než otevřu oči, znovu jej spatřím, jak se hroutí k zemi. Mrtvý. Mou vinou. Tobias se ke mně sehne a stiskne mi levé rameno. Vlak kodrcá přes pražce

Více

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 1. Dole...nahoře (od LUKiO) 2. Tajemství (od Zorik von Masimo) 3. Linnéa (od otazník) 4. Dopravní modlitbička (od Lizzzie) 5. Definice lásky (od

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více