CHVĚNÍ SLOV UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2014

Transkript

1 CHVĚNÍ SLOV UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2014 Soutěžní přehlídka LITERÁRNĚ-DRAMATICKÉHO OBORU ZÁKLADNÍCH UMĚLECKÝCH ŠKOL Sólový projev přednesový dramatický loutkářský Slovesný projev verše próza dramatický text Vyhlašuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ústřední kolo pořádá Základní umělecká škola Uherské Hradiště Uherské Hradiště

2 ÚSTŘEDNÍ KOLO SOUTĚŽNÍ PŘEHLÍDKY LITERÁRNĚ DRAMATICKÉHO OBORU ZÁKLADNÍCH UMĚLECKÝCH ŠKOL ČR V SÓLOVÉM PROJEVU PŘEDNESOVÉM, DRAMATICKÉM A LOUTKÁŘSKÉM, VYHLÁŠENÉ MINISTERSTVEM ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČR VE ŠKOLNÍM ROCE 2013/14 CHVĚNÍ SLOV Uherské Hradiště ORGANIZÁTOR ÚSTŘEDNÍHO KOLA PŘEHLÍDKY Základní umělecká škola v Uherském Hradišti byla založena už v roce Je to škola čtyřoborová, s pobočkami v Kunovicích, Starém Městě, Buchlovicích a Polešovicích. V současné době má 1699 žáků, které vyučuje více než 60 učitelů. akce se koná s finanční podporou Zlínského kraje 2014 ZUŠ UHERSKÉ HRADIŠTĚ redakční příprava: Stanislav a Hana Nemravovi, grafická úprava a sazba: Martin Šimčík, ilustrace: žáci výtvarného oboru ZUŠ UH tisk: Agentura NP v.o.s. Staré Město

3 Slova Do celostátního kola postoupilo v sólovém projevu přednesovém, dramatickém a loutkářském celkem 139 žáků. Taková těžká těžší vzletu vrány taková mračná někdy jsou počinek hořký darovaný kterousi sudbou nedobrou hodnotit jejich výkony budou dvě poroty: Lehká ba lehčí slzy na krajíčku ale i z těch si vybrat smím takový verš však na pentličku přiráží dvířka tajemstvím Plná plná plnější jsou ticha křehčejší v tůni okřehku ale ať báseň sama si je smíchá poslední první i ta z prostředku Jednou i nechtě musíš jíti a vydat počet z útrap svých pak za slavného čepobití rázem se zbavíš nepravých (František Halas) I. - IV. KATEGORIE - PŘEDNES Eliška Vobrubová Petra Výtvarová Krausová Hana Šprynarová Eva Josefíková a Libor Vacek V. KATEGORIE - PŘEDNES I. - V. KATEGORIE - DRAMATICKÉ VÝSTUPY Dana Jandová Eva Willigová Zuzana Varhaníková Iva Šulajová a Radovan Lipus

4 POROTA pro sólovou část přehlídky ELIŠKA VOBRUBOVÁ Učitelka LDO ZUŠ Frýdlant v Čechách a na SPgŠ v Liberci. Na Katedře dramatické výchovy DAMU v Praze absolvovala závěrečnou prací Hra v roli na základě literární předlohy. Je autorkou sborníků pro dětský přednes. Její žáci se úspěšně zúčastňují literárních, recitačních i divadelních soutěží a přehlídek na celostátní úrovni. Působí jako lektorka a členka porot na všech stupních Dětské scény a soutěžních přehlídek LDO ZUŠ. PETRA VÝTVAROVÁ KRAUSOVÁ Herečka, pedagog dramatické výchovy, lektorka, moderátorka Narodila v roce 1975 v Prostějově. Vystudovala herectví na divadelní fakultě JAMU v Brně. Šest let pak hrála v Klicperově divadle v Hradci Králové. V roce 2001 získala Cenu Thálie pro mladého umělce do 33 let. Od roku 2012 pracuje jako učitelka dramatického oboru na ZUŠ v Náchodě. Připravuje také uchazeče na studium střední či vysoké školy v oboru činoherního herectví. Pro dospělé pořádá zážitkové semináře, workshopy a poskytuje soukromé hodiny hlasové výchovy a rétoriky. Je také moderátorkou dětských dnů, karnevalů a různých společenských událostí. S manželem se věnuje skládání a nahrávání muziky. Jejich společným projektem je kapela CestouTAM. Dále vytvářejí znělky, reklamní upoutávky nebo zvukové podkresy k webovým aplikacím. HANA ŠPRYNAROVÁ Pedagog dramatické výchovy. Narodila se v Prostějově. Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 1992 vyučuje literárně-dramatický obor na Základní umělecké škole Vl. Ambrose v Prostějově, v současnosti působí jako zástupkyně ředitelky. S amatérskými divadelníky, i se svými žáky, se zúčastnila řady soutěží a přehlídek. Od Rakovnické Popelky přes Vysoké nad Jizerou, Mladou scénu v Náchodě, podél Dětské scény v Trutnově a Svitavách skrz Jiráskův Hronov do Scénické žatvy v Martine až po Rostov na Donu a zpět na Wolkrův Prostějov. Pořádá divadelní festival MEDart. Každý divadelní žánr je výzva. Ještě je třeba vyzkoušet divadelní seriál nebo zdramatizovat návod na pěstování bylinek. Život je hra. Hrajeme si životem. Hraný život. Život na hraně.. EVA JOSEFÍKOVÁ Divadelní a filmová herečka. Divadlu se začala věnovat v roce 1999 jako žákyně literárně-dramatického oboru Základní umělecké školy v Uherském Hradišti. DAMU absolvovala pod pedagogickým vedením doc. PhDr. Darii Ullrichové, MgA. Evy Salzmannové a Jana Nebeského. Při svých studiích několikrát hostovala v Národním divadle, role Barunky v inscenaci Babička a ve hře Konec masopustu, obojí v režii J. A. Pitínského, a ve Stavovském divadle v roli Niny Zarečné v inscenaci Čechovova Racka a ve hře Enron britské autorky Lucy Prebble. Ztvárnila role v několika českých celovečerních filmech ( Vejška, Fair play, Donšajni, Signál, Probudím se včera, Čertova nevěsta, Piko), má zkušenosti i se zahraniční produkcí (dánský historický seriál 1864). LIBOR VACEK Dramaturg, redaktor, lektor uměleckého přednesu, Absolvoval VŠE v Praze. Čtrnáct let pracoval v Československém a následně v Českém rozhlase. Později působil jako dramaturg v České televizi, redaktor Hospodářských novin, mluvčí několika ministerstev a státních úřadů. V současné době je slovesným dramaturgem Českého rozhlasu Dvojka. Uměleckému přednesu se věnuje od dětství. Několikrát zvítězil na Wolkrově Prostějově a na Moravském festivalu poezie. Svým přednesem přispěl do řady rozhlasových pořadů (za jeden z nich dostal v roce 1993 Prix Bohemia), účinkoval v několika rozhlasových hrách a v roce 1995 uvedl v život projekt výchovy mladých redaktorů, které dodnes učí mluvenému projevu. Na Moravském festivalu poezie působí od roku 1994 jako stálý člen poroty, v letech 2009 a 2011 byl předsedou mezinárodní poroty na Prix Bohemia Radio, pravidelně pracuje také v porotách Wolkrova Prostějova a Dětské scény. Je členem odborné rady Artama pro umělecký přednes a již od konce 80. let působí v tomto oboru jako lektor, např. na Šrámkově Sobotce. DANA JANDOVÁ Vážená paní, dovolte mi, abych Vám u příležitosti Vašeho významného životního jubilea poděkoval za mimořádný podíl na rozvoji českého amatérského loutkového divadla. Vážím si vynikajících výsledků, kterých jste dosáhla zejména jako režisérka, výtvarnice, herečka, organizátorka a vedoucí mnoha souborů, především souboru Střípek Plzeň. Vaše dílo přivedlo řadu mladých lidí k divadelní tvorbě a umožnilo jim se rozvíjet v živých tématech. Vytvořila jste dlouhou řadu pozoruhodných inscenací, které získaly množství mimořádných ocenění a uznání. Velice oceňuji Vaši dlouholetou a obětavou práci lektorky a porotkyně četných soutěží a přehlídek, kde se snažíte předávat své zkušenosti a znalosti dalším generacím mladých divadelníků. Mgr. Daniel Herman, ministr kultury. V Praze dne 10. května EVA WILLIGOVÁ Absolventka FF UK Praha a katedry dramatické výchovy DAMU, účastník Mezinárodní divadelní dílny Scheersberg, recitátor, režisér a scénárista Českého rozhlasu, člen Sdružení pro rozhlasovou tvorbu a Sdružení Slovo a hlas. Pracovala jako metodička pro umělecký přednes ÚKVČ (nyní Artama), v průběhu let porotce národní přehlídky Wolkrův Prostějov, editor Zpravodaje přehlídky divadla jednoho herce v Chebu, lektor různých stupňů recitačních a divadelních přehlídek: např. Pedagogická poema, soutěž Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů, Národní přehlídka monologů a dialogů Velká Bystřice. Píše a publikuje básně pro děti, interpretačně se podílí na křtech děl spisovatelů Západočeského regionu. ZUZANA VARHANÍKOVÁ Učiteľka Literárno -dramatického odboru ZUŠ D.Kardoša Bánovce nad Bebravou, členka predmetovej komisie ZUŠ za LDO pri Štátnom pedagogickom ústave v Bratislave, -gestorka Štátneho vzdelávacieho plánu pre Literárno- -dramatický odbor na Slovensku, metodik tvorivej dramatiky, pracuje v odborných porotách pre umelecký prednes na Slovensku. Moji žiaci sú niekoľkonásobní víťazi súťaže v umeleckom prednese Hviezdoslavov Kubín, držitelia zlatých,strieborných i bronzových pásiem na celoslovenskej súťaži s medzinárodnou účasťou z Poľska,Ukrajiny i Čiech Prednášam, teda som! v Kremnici v umeleckom prednese, monológu i experimentálnom prednese. Predstavenie KUFOR získalo celoslovenské i medzinárodné ocenenia a mali sme tú česť hrať ho i na profesionálnych doskách divadla ASTORKA v Bratislave, predstavenie ZUZA ŠANTAVÁ získalo v roku 2013 cenu GRAND PRIX na medzinárodnej divadelnej súťaži WIGRASZEK v Poľskom meste Suwalki, v tvorivom písaní sme získali viacero ocenení a vydali sme knihu žiakovi LDO Matúšovi Slamkovi - To sa občas stáva. IVA ŠULAJOVÁ Dramaturgyně Slováckého divadla. Absolvovala Filozofickou fakulty Masarykovy univerzity: český jazyk a literatura (2001) - divadelní věda (2003). V roce 2004 obdržela Cenu Václava Königsmarka za práci Dramatizace české literární klasiky v devadesátých letech 20. století. Publikovala v časopisech Divadelní revue, Svět a divadlo, Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, působí jako externí divadelní recenzentka pro Deník Rovnost, Brněnský Večerník, Svobodné slovo, Divadelní noviny. Jako dramaturgyně spolupracuje se Slováckým divadlem od roku 2001, má za sebou již přes padesát divadelních her. V současné době jsou na repertoáru Slováckého divadla tyto: T. illiams - Kočka na rozpálené plechové střeše, A. Jirásek - Lucerna, M. Cooney, H. Ibsen - Nora ( její hlavní představitelka byla navržena na Thalii), M. Macourek a A. Bauerová - Jak neuvařit hlavu naměkko. RADOVAN LIPUS V letech studoval na FF UP v Olomouci obor teorie kultury. Poté vystudoval na pražské DAMU režii. V roce 1991 krátce působil jako asistent režie a lektor dramaturgie v pražském Činoherním klubu. V letech byl v angažmá činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (více než 30 inscenací, např. Věc Makropulos, Cyrano, Romace pro křídlovku atd.), v letech kmenovým režisérem Švandova divadla na Smíchově. Nyní režisér ve svobodném povolání. Hostoval v mnoha divadlech, včetně Národního. Autor a režisér úspěšného televizního projektu Šumná města a návazného cyklu Šumné stopy. Na Filozofické fakultě Ostravské univerzity je členem Vědecké rady, a dále členem oborové rady předmětu Scénologie na DAMU. Publikuje prózu, fejetony, eseje, je autorem úspěšného projektu Ostravské příchody. V roce 2013 vydal v pražském nakladatelství Meander dětskou knihu O smutné továrně.

5 INFORMACE PRO ÚČASTNÍKY Prezence v Redutě, Masarykovo náměstí (vedle kostela) Čtvrtek :00-22:00 hod. Pátek :00-22:00 hod. Sobota :00-12:00 hod. Telefonní čísla - organizace a štáb Ředitel školy: Mgr. Stanislav Nemrava Organizace: Mgr. Hana Nemravová Kancelář: Irena Hartlová Prezence: Lucie Janečková Ubytování Studentské koleje - dvě budovy budova UH 4 - Studentské náměstí 1533, Uherské Hradiště nepřetržitý provoz, tel.: budova UH 5 - Studentské náměstí 1535, Uherské Hradiště nepřetržitý provoz, tel.: Domov mládeže Střední odborné školy a Gymnázia Staré Město, Revoluční ul. 747, Uherské Hradiště (vchod ze zahrady) nepřetržitý provoz, tel.: Penzion Pod kopcem, 1. máje 236, Uherské Hradiště - Mislerovi - tel.: Stravování ve studentské menze, která je součástí budovy kolejí UH 5 - Studentské nám (přízemí) v jídelně Domova mládeže - Revoluční ul. 747 vydávání objednané stravy: studentská menza jídelna Domova mládeže čtvrtek čtvrtek večeře 18:00-19:30 večeře 18:30-19:30 pátek pátek snídaně 7:30-8:30 snídaně 7:30-8:30 oběd 12:00-14:00 oběd 12:00-13:30 večeře 18:00-19:30 večeře 18:00-19:30 sobota sobota snídaně 7:30-8:30 snídaně 7:30-8:30 oběd 12:00-14:00 oběd 12:15-13:30 večeře 18:00-19:30 večeře 18:00-19:30 neděle neděle snídaně 7:30-8:30 snídaně 7:30-8:30 PROGRAM čtvrtek :00-22:00 prezence REDUTA - ŠATNA 15:30-16:00 porada poroty slovesné části přehlídky REDUTA - ŠATNA VELKÉHO SÁLU 16:00-18:00 diskuse s porotou slovesné části přehlídky REDUTA - VELKÝ SÁL 17:30-18:00 porada všech vystupujících na slavnostním večeru REDUTA - PŘÍSÁLÍ 18:00-19:30 večeře 19:30-22:00 SLAVNOSTNÍ VEČER SLOVESNÉ SOUTĚŽE REDUTA - VELKÝ SÁL pátek :00-22:00 prezence REDUTA - ŠATNA 9:00-10:00 porada vystupujících na slavnostním zahájení REDUTA - MĚSTSKÝ SALONEK 10:00 SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ REDUTA - VELKÝ SÁL DRAMATICKÉ VÝSTUPY 8:00-9:30 možnost seznámení s prostorem MALÁ SCÉNA SD 11:00-12:20 I. - IV. kategorie MALÁ SCÉNA SD 12:20-14:00 oběd možnost seznámení s prostorem MALÁ SCÉNA SD porada poroty MALÁ SCÉNA SD - ŠATNA 14:00-16:15 IV. kategorie MALÁ SCÉNA SD 16:15-16:45 porada poroty MALÁ SCÉNA SD - ŠATNA 16:45-18:30 V. kategorie MALÁ SCÉNA SD 18:30-20:00 večeře porada poroty REDUTA - MĚSTSKÝ SALONEK 20:00-20:45 komorní dram. výstupy pro diváky z I. - V. kategorie/dramatické výstupy REDUTA - PŮDA 21:00-22:00 porada poroty REDUTA - MĚSTSKÝ SALONEK PŘEDNES - IV. KATEGORIE 10:45-12:00 IV. kategorie - 1. blok REDUTA - VELKÝ SÁL 12:00-13:30 oběd 13:30-16:40 IV. kategorie - 2. blok REDUTA - VELKÝ SÁL 16:40-18:00 porada poroty REDUTA - ŠATNA VELKÉHO SÁLU 18:00-19:00 večeře

6 19:00-19:45 komorní dram. výstupy dobrovolná účast také pro diváky z I. - III. kategorie/přednes REDUTA - PŮDA ABECEDNÍ SEZNAM ŽÁKŮ, KTEŘÍ POSTOUPILI DO CELOSTÁTNÍHO KOLA Pořadí vystupujících je určeno s přihlédnutím k zaslaným požadavkům, případné problémy budou řešit tajemníci příslušné poroty. Toto pořadí je zveřejněno na nástěnkách u prezence a u vstupu do sálů. 19:00-21:00 IV. kategorie - diskuse s porotou REDUTA - VELKÝ SÁL 21:00-22:00 komorní dram. výstupy dobrovolná účast také pro diváky pro diváky z IV. a V. kategorie/přednes REDUTA - PŮDA sobota :00-12:00 prezence REDUTA - ŠATNA 19:00-20:00 porada vystupujících na závěrečném večeru REDUTA - ŠATNA VELKÉHO SÁLU 20:00-24:00 ZÁVĚREČNÝ VEČER REDUTA - VELKÝ SÁL REDUTA - KOMORNÍ SÁL DRAMATICKÉ VÝSTUPY 9:00-9:45 I.- III. kategorie- diskuse s porotou REDUTA - MĚSTSKÝ SALONEK 10:00-10:45 IV. - V. kategorie - diskuse s porotou REDUTA - MĚSTSKÝ SALONEK PŘEDNES I. - III. A V. KATEGORIE 9:00-9:30 I. kategorie REDUTA - KOMORNÍ SÁL 9:30-10:00 porada poroty REDUTA - ŠATNA KOMORNÍHO SÁLU 10:00-12:15 II. kategorie REDUTA - KOMORNÍ SÁL 12:15-13:30 oběd porada poroty REDUTA - ŠATNA KOMORNÍHO SÁLU 13:30-16:00 III. kategorie REDUTA - KOMORNÍ SÁL 16:00-16:30 porada poroty 16:30-18:00 I. - II. kategorie - diskuse s porotou REDUTA - KOMORNÍ SÁL 16:30-18:00 III. kategorie - diskuse s porotou REDUTA - PŮDA 18:00-18:30 závěrečná porada obou porot REDUTA - MĚSTSKÝ SALONEK 18:00-20:00 večeře 11:00-12:30 V. kategorie - 1.blok REDUTA - VELKÝ SÁL 12:30-14:00 oběd 14:00-16:30 V. kategorie - 2.blok REDUTA - VELKÝ SÁL 16:30-17:00 porada poroty REDUTA - ŠATNA VELKÉHO SÁLU 17:00-18:00 diskuse s porotou v. kategorie REDUTA - VELKÝ SÁL 18:00-18:30 závěrečná porada obou porot REDUTA - MĚSTSKÝ SALONEK 18:00-20:00 večeře PŘEDNES I. KATEGORIE p.č. jméno text vyučující ZUŠ 1 Kryštof Bednář Miloš Kratochvíl: Nevěsty Martina Longinová Fr. Kmocha, Kolín 2 Ester Kocábová Daisy Mrázková: Ještěrka Olga Strašáková Uherské Hradiště 3 Jan Kunz Pavel Šrut : Sám doma Jana Loosová Litvínov 4 Eliška Nedvědová Miloš Macourek: Rosnička Lada Blažejová Mladá Boleslav 5 Anežka Polehlová Jan Vodňanský: Kakao se rozlilo Jiřina Krtičková Třebechovice pod Orebem 6 Darina Strnadová Kopecká M. Drijverová : Sísa Kyselá a ušmudlaný rytíř Markéta Lukášová Josefa Kličky, Klatovy 7 Denisa Vodičková Alan Alexander Milne: Schovávaná Kateřina Petrlíková Jana Štursy, Nové Město na Moravě II. KATEGORIE p.č. jméno text vyučující ZUŠ 8 Bartoloměj Bláha lja Hurník : O spravedlivém panu soudci Dana Bláhová Praha 3 9 Jan Bytel Martina Drijverová: Sísa Kyselá Markéta Lukášová Josefa Kličky, Klatovy 10 Tereza Engelová Lenka Balaštíková: Psí trápení Helena Kostečková Praha 8 11 Jan Hencl Hana Doskočilová: O černočerné tmě Martin Šíp A. Dvořáka, Karlovy Vary 12 Michal Hodek Daniel Hevier: Ivana Zajáčková Most Kralovna Alžběta a královna Viktorie 13 Kryštof Kanive František Nepil: Já, Baryk a má vlaštovka Alena Pavlíková Děčín 4 14 Anna Kodešová Alan Alexander Milne: Schovávaná Jiřina Krtičková Rakovník 15 Barbora Kohoutová Jiří Žáček: Lena Slámová Litvínov O medvědovi, který znal nejlepší odpověď 16 Pavel Krýda Naďa Klevisová: Fousek z veverčí rodiny Milena Klinecká Adolfa Voborského, Praha 17 Jakub Látal Daniel Hevier: Pirát ve výslužbě Zuzana Nováková Žerotín, Olomouc 18 Vojtěch Polehla Miloš Kratochvíl: Kuklení Jiřina Krtičková Třebechovice pod Orebem 19 Štěpánka Pospíšilová Pavel Šrut: Stěhovavá myš Jiřina Krtičková Třebechovice pod Orebem 20 Tereza Rabalová Daisy Mrázková: Nádherné úterý Jana Turčanová V. Ambrose, Prostějov 21 Věra Svitáková Josef Hanzlík: Konec modrého ptáčka Vítězslava Trávníčková Veselí nad Moravou 22 Tereza Šedivá Věnceslava Hrdličková: Popleta Andrea Pavlíčková Horšovský Týn 23 Kryštof Švehlík Miloš Macourek: Roman Švehlík Uherský Brod O Krištůfkovi, který se schoval v mixéru 24 Amálie Tesařová Jiří Žáček: Levá nebo pravá? Kateřina Urbánková F. A. Šporka, Lysá nad Labem 25 František Tichý Karel Čapek: Dášeňka čili život štěněte Lenka Pařízková Litoměřice 26 Jan Trojak Daisy Mrázková: Auto z pralesa Kateřina Michlová B. Smetany, Karviná 27 Lucie Valterová Alena Vostrá: Jak se princezna vdala Alena Pavlíková Děčín 4 28 Tereza Vrátná Jan Vladislav: O učenlivé děvečce Renata Hradecká Liberec 29 Petr Zelinka Josef Kolář: Z deníku kocoura Modroočka Renata Klečková Chrudim

7 III. KATEGORIE p.č. jméno text vyučující ZUŠ 30 Michal Busta Jiří Holub: Jak jsme jeli na exkurzi Renata Klečková Chrudim 31 Michael Dolejší Luděk Nekuda: Pojednaní o Šemíkovi Jiří Polehňa Střezina, Hradec Králové 32 Antonín Doležal Ephraim Kishon: Střet generací Jana Doleželová - Franková Praha 4 - Spořilov 33 Viola Durdová O. D. West: Pavouk a moucha Zoja Oubramová Praha 9 34 Štěpán Halama René Goscinny: Návrat po prázdninách Josef Bičiště L. Janáčka, Havířov 35 Markéta Macáková Tomáš Pěkný: Havrane z kamene Jiřina Krtičková Rakovník 36 Šimon Mareček Gianni Rodari: Popletená pohádka Kateřina Petrlíková Jana Štursy, Nové Město na Moravě 37 Mariana Matějíčková Daisy Mrázková: Světlo a stín Renata Klečková Chrudim 38 Patrik Možíš Lubomír Feldek: 0 motýlu Otýlii Zdeněk Štokman Hulín 39 Klára Nozarová František Nepil: Ruce Andrea Pavlíčková Horšovský Týn 40 Vojtěch Ondra Viktor Hugo: Dítě Jaroslav Vojáček Fr. Jílka, Brno 41 Robin Plitz Robert Fulghum: Pavouci Ivana Sobková Praha 3 42 Šárka Rubášová Hester Mundis: Odměněná trpělivost Jana Marková Františkovy Lázně 43 Kateřina Sokhan Jacques Prévert: Nespokojený dromedár Svatava Bezpalcová Semily 44 Johanna Szpyrcová Jiří Dědeček: Marcela Kovaříková Třinec Jak prasisko vzalo do sobě vlastních 45 Antonio Šoposki Alena Ježková: Dračí polévka Ivana Měkotová Světlá nad Sázavou 46 Mariana Telekesová Lauren Myracleová: Lukáš Horáček Liberec Neobyčejný deník obyčejné holky 47 Kateřina Tomšů Ilja Hurník: Jak se chtěl šnek proslavit Irena Hůlková České Budějovice 48 Štěpán Válek Peter Bichsel: Zachar nechává pozdravovat Jan Chytil Rožnov pod Radhoštěm 49 Petr Vaňáček Viliam Klimáček: Zločin v šatníku Olga Marková Ořechov 50 Matěj Velička Astrid Lindgrenová: Bratři Lví srdce Lucie Veličková Ostrov 51 Jana Vítová Robert Fulghum: Prase a Popelka Eva Suková Rakovník IV. KATEGORIE p.č. jméno text vyučující ZUŠ 52 Jan Blažek Miloš Macourek: Sedmá hlava Zuzana Jirsová V.Nováka, Jindřichův Hradec 53 Petr Matyáš Cibulka Alexander Uvěděnskij: Jistý počet rozhovorů Josef Kopecký Střezina, Hradec Králové 54 Sára Erlebachová Sheila Ochová : Blbá ovce a sůl země Klára Kvasničková Třinec aneb můj šílený život s dědečkem 55 Jiří Fencl Andrev Barto: Mula Bill a bicykl Zuzana Jirsová V. Nováka, Jindřichův Hradec 56 Eliška Floriánová Jiří Holub: Jak se zbavit Mstivý Soni Veronika Kourová Žatec 57 Saša Floriánová Jan Skácel: Uspávanka se starými domy Berit Hönigová Tišnov 58 Alžběta Fojtová Jiří Holub: Markéta byla rychlejší Hana Nemravová Uherské Hradiště 59 Dominik Fuksa Robert Fulghum: Když je nádobí umyté... Gustav Řezníček Otrokovice 60 Markéta Gajdošová Michaela Fišarová: Nikolina cesta Libuše Vrtišková Hájková Liberec 61 Eliška Hluštíková Ludvík Aškenazy: Milenci z bedny Petr Pidrman Louny 62 Hugo Hron Alexander Kumlosi: Jana Jurkasová Uničov Uvádí svého nejlepšího kamaráda 63 Vojtěch Hýbl Rudolf Křesťan: Jak jsem mutoval Lucie Kráčmerová J. A. Bendy, Benátky nad Jizerou 64 Lucie Chodilová Wisława Szymborská: Pokus Kateřina Šteidlová Jana Štursy, Nové Město na Moravě 65 Veronika Jásková Ivan Vyskočil: Zrádce Jana Hodinová Praha 4 - Kunratice 66 Lenka Jechová Pavel Tomeš: Zápisky malého tyranosaura Jaroslava Holasová F. A. Šporka, Jaroměř 67 Alžběta Johánková Josef Škvorecký: Rebeka Dana Žáková J. Jindřicha, Domažlice p.č. jméno text vyučující ZUŠ 68 Klára Machová Arnošt Goldflam: Tatínek a divadlo Dana Žáková J. Jindřicha, Domažlice 69 Veronika Matušů Martina Drijverová : Evžen Michaela Vymazalová Boskovice 70 Anna Mikezová Ivan Wernisch: Dobrá rada Libuše Vrtišková Hájková Liberec 71 Klára Ondrová Rudolf Těsnohlídek: Liška Bystrouška Helena Malehová Fr. Kmocha, Kolín 72 Jan Peškar Marian Palla: Jak jsem ohrozil firmu Sony Martina Kolářová Mohelnice 73 David Petrželka Michal Černík: Michaela Vymazalová Velké Opatovice Vzpomínka na pravěké doby aneb zlatý věk 74 Jan Poul René Goscinny: Konečně ji taky máme! Kateřina Petrlíková Jana Štursy, Nové Město na Moravě 75 Jan Procházka Jiří Suchý: Brahmaputra aneb vražda kapra Jana Loosová Litvínov 76 Klára Rončková Alexandra Berková: Když se táta s mámou... Lucie Semančíková B. Smetany, Karviná 77 Anna Řehůnková Jenny Dowhamová: Ještě než umřu Eva Kubelková Pardubice - Polabiny 78 Dušan Sárička Ivan Vyskočil: Masák Lena Slámová Litvínov 79 Lenka Strádalová Petr Šabach: Voda se šťávou Milena Hercíková Liberec 80 Viktorie Štochlová Jan Skácel: Uspávanka s kožíšky a peřinou Markéta Světlíková Dolní Újezd 81 Matěj Šumbera Raymond Queneau: Stylistická cvičení Pavla Masaříková B. Martinů, Havířov 82 Damián Tejkl Daniel Charms: Jak jsem se narodil Petr Hofmann Rychnov nad Kněžnou 83 Emma Ulovcová Alice B. Coatsová: Horác Ivana Sobková Praha 3 84 Tomáš Vojtíšek Jan Werich: Všude byl, všechno zná, všechno ví Aleš Povolný Praha 10 - Strašnice V. KATEGORIE p.č. jméno text vyučující ZUŠ 85 Markéta Aranyossyová Dino Buzzati: Proč padají děvčata Irena Konývková Ostrov 86 Lenka Benešová Dorota Maslowská: Královnina šavle Magda Ada Veselá Iši Krejčího, Olomouc 87 Judita Brodská Dagmar, Tomáš Kudrna, Josef Jan Kopecký: Josef Kopecký Střezina, Hradec Králové To všechno z lásky 88 Natálie Dunglová Karel Poláček: Život ve filmu - Láska mateřská Olga Strnadová Petra Ebena, Žamberk 89 Eva Hadravová Ivan Blatný: Dějiny Věra Slunéčková Praha 4 - Nusle 90 Tomáš Havlík Ludvík Aškenazy: Vajíčko Vladimír Jopek Harmonie, Praha 91 Šárka Jedličková Jurij Vynnyčuk: Vždy připraven Roman Švehlík Uherský Brod 92 Ludmila Ješutová Christian Morgenstern: Hříčka přírody Jan Brůček Václava Pichla, Bechyně 93 Václav Kallus John Lennon: Randolfův večírek Stanislav Nemrava Uherské Hradiště 94 Kryštof Krhovják Helmut Heisenbüttel: Svatební společnost Radka Veselá B. Smetany, Karviná 95 Veronika Kvapilová lidová píseň + Jaromír Švejdík: Láska v písních Alena Palarčíková Žerotín, Olomouc 96 Adam Langer Cormac McCarthy: Cesta Ivana Němečková Žerotín, Olomouc 97 Anna Laštovičková Patti Smith: Čistička sraček Kateřina Šteidlová Jana Štursy, Nové Město na Moravě 98 Vít Malota Vladimír Procházka: Nádraží Jiřina Lhotská Strakonice 99 Barbora Mechůrová Ludvík Aškenazy: Romeo Radka Veselá B. Smetany, Karviná 100 Silvie Młynarczyková čínská poezie: Stesk po milém Kateřina Michlová B. Smetany, Karviná 101 Jan Mrázek Karel Čapek: Kaifáš Jiřina Lhotská Strakonice 102 Klára Němečková Milan Kundera: Falešný autostop Alena Palarčíková Žerotín, Olomouc 103 Zuzana Novotná Karel Šiktanc: Modlitba k bohyni paměti Jana Portyková Střezina, Hradec Králové 104 Eva Osohová Eleanor Farjeonová : Krejčí Olga Strašáková Uherské Hradiště 105 Karel Pešek James Thurber: Všechno je divočina Josef Kopecký Střezina, Hradec Králové 106 Kateřina Prášilová Ronald David Lang: Uzly Jaroslava Holasová F. A. Šporka, Jaroměř 107 Martin Řehák Edgar Allan Poe: Umění stát se lvem salónů Helena Malehová Fr. Kmocha, Kolín 108 Barbora Úlehlová Jan Werich: Chlap, děd, vnuk, pes a hrob Lenka Urbanová Hulín

8 DRAMATICKÉ VÝSTUPY I.KATEGORIE p.č. jméno text vyučující ZUŠ 1 Anna Marie Hrušková Anonym: Písně Tašerit Hana Trázníková Praha 1 Anna Kravčuková 2 Tomáš Omelka Daisy Mrázková: To se čte Trofi Bohumila Plesníková Bystřice pod Hostýnem II.KATEGORIE p.č. jméno text vyučující ZUŠ 3 Karolina Joo Irena Konývková: Piha, monolog Lenky Irena Konývková Ostrov 4 Tomáš Sigmund Vladimír Leština: Jak si medvěd pochutnal Darina Heráková Břeclav Marek Štefka III.KATEGORIE p.č. jméno text vyučující ZUŠ 5 Adéla Dudová Mark Twain: Tomovo zasnoubení Jitka Pluháčková Staňkov Lukáš Fejtek 6 Teodor Dlugoš Mark Twain: Tomovo zasnoubení Henrietta Ctiborová Jaroslava Kvapila, Brno Magdaléna Šnajdarová Dimitra Papadopoulu 7 Eliška Kudláčková Martina Drijverová: Koho má člověk rád Michaela Vymazalová Boskovice 8 Jan Roháč Mark Twain : Tom a Becky Irena Konývková Ostrov Heda Navrátilová 9 Sam Starý Zdeně Svěrák: Po strništi bos Milena Nečesaná Louny IV.KATEGORIE p.č. jméno text vyučující ZUŠ 10 Josef Bánovec autorská loutková pantomima JOGÍN Věra Dřevíkovská Praha 10 - Hostivař 11 Matěj Bereckei Tomáš Dianiška: Libuše Vrtišková Hájková Liberec Přísně tajné: Hrubá nemravnost, variace monologu Alana - Kolo 12 Daniel Bleha Jiří Šotola: Róza Rio Lucie Veličková Ostrov Valerie Bílková 13 Pavlína Filoušová Daniela Fischerová: Princezna T Michaela Vymazalová Blansko p.č. jméno text vyučující ZUŠ 14 Marek Hanousek Karel Čapek a Josef Čapek: Jan Bouchner Kralupy nad Vltavou Adam stvořitel, monolog Adama 15 Šárka Hlaváčková autorský výstup s loutkou: Etudy šatní Olga Strnadová Petra Ebena, Žamberk Mikuláš Suchodol Tereza Junková 16 lva Heribanová Richard Nash: Děvčata z Broock Valley Henrietta Ctiborová Jaroslava Kvapila, Brno 17 Kateřin Pešková Irena Dousková: Hrdý Budžes Matěj Mužík Hodonín 18 Tomáš Sourada autorský výstup s loutkou: Olga Strnadová Petra Ebena, Žamberk Vítejte v Tomášovu nad Souradou 19 Johana Starková Astrid Lindgrenová: Pipi se nudí Anna Císařovská Kladno Anežka Hrubá 20 Lucie Šlezingrová Neil Simon : Hodný pan doktor (část Konkurz) Jaroslav Vojáček Fr. Jílka, Brno Viktor Valíček 21 Viktor Valíček Neil Simon : Hodný pan doktor (část Chirurgie) Jaroslav Vojáček Fr. Jílka, Brno TomášLysoněk 22 Jiří Vízner Mark Twain: Dopisy z planety země Alžběta Urbancová Žatec Eliška Floriánová V. KATEGORIE p.č. jméno text vyučující ZUŠ 23 Tereza Bozděchová Jaroslav Štrunc: Halušky Dana Žáková J. Jindřicha, Domažlice Ondřej Kočka Zuzana Štětinová 24 Michele Fulierová na motivy čínského příběhu Olga Strnadová Petra Ebena, Žamberk Tereza Junková převyprávěného Janem Cimickým: Náš drahý oslík 25 Martina Jalůvková A. P. Čechov: Racek, monolog Niny Jana Doležalová - Franková Praha 4 - Spořilov 26 Šárka Janíková Irena Dousková: Hrdý Budžes Henrietta Ctiborová Jaroslava Kvapila, Brno 27 Nazareno Klug Ernst Jandl: Humanisti Irena Konývková Ostrov Vojtěch Palm Markéta Aranyossyová 28 Tereza Macošková Jane Martinová: Graceland Kateřina Michlová B. Smetany, Karviná 29 Soňa Mucinová Magdalena Frydrychová: Sedm životů Marcela Kovaříková Třinec Markéta Masárová 30 Michaela Palaščáková Federico García Lorca: Michaela Homolová Liberec Neprovdaná paní Rosita neboli Mluva květů 31 Kateřina Zapletalová Leonard Gershe: Motýli Markéta Lukášová Josefa Kličky, Klatovy Michae Goldschmid

9 Nedopsa(tel)né chvění ALMANACH OCENĚNÝCH AUTORSKÝCH PRACÍ žáků základních uměleckých škol v ústředním kole soutěžní přehlídky literárně-dramatického oboru ALMANACH OCENĚNÝCH AUTORSKÝCH PRACÍ žáků základních uměleckých škol v ústředním kole soutěžní přehlídky literárně-dramatického oboru VE SLOVESNÉM PROJEVU Uherské Hradiště 2014 VE SLOVESNÉM PROJEVU Ve slovesné části soutěžní přehlídky se sešly literární práce nejrůznějších žánrů ze všech čtrnácti krajů České republiky Porota ve složení Eliška Vobrubová, Lenka Chytilová, Zuzana Jirsová, Jaroslav Kovanda, Radovan Lipus, Radek Malý a Jiří Pelán vybrala bez ohledu na kategorie a žánry 30 vítězných prací. Uherské Hradiště 2014 Ty, které jsou pro svůj rozsah krácené, budou ve své původní verzi umístěné na webu Základní umělecké školy Uherské Hradiště

10 POROTA slovesné části přehlídky ELIŠKA VOBRUBOVÁ elektrizující síla dvou ryb láká v tu i onu stranu individualita každé z nich šokuje každou chvíli avizovaným rozporem velectěná obrovitá boule příběhová rybím zrakům neztajená utichá ve šplouchání vln břehy omývajících odpoledne uvadá ve večer proměňuje se áčko mollové písně poslední LENKA CHYTILOVÁ Básnířka, redaktorka a středoškolská učitelka literatury. Je členkou Obce spisovatelů a českého centra PEN-klubu. Vydala básnická díla: Dopisy, Třetí planeta, Proč racek přemýšlí, Průsvitný Sisyfos. V letech nesměla publikovat. Vystudovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (obory čeština a němčina). Od roku 1975 do roku 1989 působila jako redaktorka v nakladatelství Kruh v Hradci Králové. Po podpisu petice Několik vět byla zbavena redaktorského místa. Krátce pracovala v Ústavu sociální péče v Bystrém u Poličky. V roce 1990 se ale opět vrátila do nakladatelství Kruh, kde pracovala do roku Od roku 1992 je redaktorkou v nakladatelství Ivo Železný v Praze a do roku 2011 učila na Gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové. V poslední době publikuje převážně v Literárních novinách. ZUZANA JIRSOVÁ Pedagog dramatické výchovy, přednesu a divadla. Narodila se v Praze, ale vyrostla v malinkém jihočeském městečku jménem Kamenice nad Lipou. Vystudovala SPgŠ v Prachaticích a pak poměrně dlouho učila v mateřské škole. Nějakou dobu se s nepříliš velkým nadšením věnovala úřednické práci. Později vystudovala výchovnou dramatiku na DAMU a začala působit na ZUŠ v Jindřichově Hradci a na čas i na Gymnáziu Třeboň. Její žáci a soubory se pravidelně a úspěšně zúčastňují celostátních přehlídek. Ona sama často působí jako lektorka a porotkyně na celostátních akcích v oblasti dramatické výchovy. Miluje lesy a stráně. JAROSLAV KOVANDA Básník a publicista. Žije ve Zlíně. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti. Živil se jako učitel, korektor, kulisák, topič, jevištní mistr a scénograf. Několik let učil literárně-dramatický obor na základní umělecké škole, působil také jako její ředitel. V letech vydával a byl šéfredaktorem časopisu pro současnou poezii Psí víno. Kromě literatury se věnuje malířství, sochařství a typografické práci. Poezie Jaroslava Kovandy představuje od pozdního oficiálního debutu Za oknem Erben svébytný jazykový experiment, v němž se prolínají archaické výrazy s dialektem, autorskými neologismy, ale i s vizuálně atraktivními kreacemi, které navazují na tradici tuzemské konkrétní poezie. Další sbírky básní: Legenda o Svedrupovi, Odpolední klid, Nebe nad kantýnou, Chlapec hrající si s krabem, Žádný žebř, Výlet na Kost,. Jeho román Gumový betlém byl v roce 2011 nominován na literární Cenu Josefa Škvoreckého. RADEK MALÝ Vysokoškolský učitel, básník, autor knížek pro děti, a překladatel z němčiny. Na Univerzitě Palackého vystudoval bohemistiku a germanistiku. Publikoval pět básnických sbírek, přeložil poezii Georga Trakla, Ericha Kästnera, Rainera Marii Rilka, Paula Celana aj. a připravil antologii německé expresionistické poezie Držíce v drzých držkách cigarety. Dětem jsou určeny knížky František z kaštanu, Anežka ze slunečnic, Kam až smí smích, Listonoš vítr, Poetický slovníček dětem v příkladech a Kamarádi z abecedy. Radek Malý vyučuje na Literární akademii v Praze a na Katedře bohemistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. Dvakrát získal cenu Magnesia litera: v roce 2006 za poezii a v roce 2012 za knihu pro děti a mládež. RADOVAN LIPUS V letech studoval na FF UP v Olomouci obor teorie kultury. Poté vystudoval na pražské DAMU režii. V roce 1991 krátce působil jako asistent režie a lektor dramaturgie v pražském Činoherním klubu. V letech byl v angažmá činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (více než 30 inscenací, např. Věc Makropulos, Cyrano, Romace pro křídlovku atd.), v letech kmenovým režisérem Švandova divadla na Smíchově. Nyní režisér ve svobodném povolání. Hostoval v mnoha divadlech, včetně Národního. Autor a režisér úspěšného televizního projektu Šumná města a návazného cyklu Šumné stopy. Na Filozofické fakultě Ostravské univerzity je členem Vědecké rady, a dále členem oborové rady předmětu Scénologie na DAMU. Publikuje prózu, fejetony, eseje, je autorem úspěšného projektu Ostravské příchody. V roce 2013 vydal v pražském nakladatelství Meander dětskou knihu O smutné továrně. JIŘÍ PELÁN Doktor filozofie, studoval sociologii, pedagogiku, jazykovědu a literaturu. Pracoval jako vedoucí katedry filozofie a OV na PedF MU a vedoucí ateliéru dramatické výchovy Divadelní fakulty JAMU. Dlouhodobě se zajímá o umělecký přednes a divadlo poezie. Publikuje v oblasti filozofie pro děti - filozofování dětí, v oblasti reference o dětském divadle a zajímá se o literární tvorbu dětí, působí v porotách sólového přednesu. Má mezinárodní zkušenosti ze studijních a pracovních pobytů v Anglii /University College of Ripon and York/,z práce v holandsko-českém projektu o výchově a vzdělávání učitelů, v projektech Slovensko-českých/Bratislava,Prešov/, a Rakousko-českých /Wien-Graz-Brno/. Získal ocenění za práci v holansko- -českém projektu s tématem výchovy a vzdělávání učitelů.

11 VÝSLEDKOVÁ LISTINA - SLOVESNÝ PROJEV I. KATEGORIE POEZIE Aneta HRABALOVÁ DÁMA V BÍLÉM KOŽÍŠKU Jiřina Krtičková ZUŠ Rakovník PRÓZA Jiří SEMANČÍK OČAROVANÉ KYTIČKY Lucie Semančíková ZUŠ Bedřicha Smetany, Karviná a OČAROVANÉ KYTIČKY 2 II. KATEGORIE POEZIE Nela FIALOVÁ HUDEBNÍ MORČE a FÍKUS Václav Budinský ZUŠ Kladno Karolína JOO SKLÁDAČKA Irena Konývková ZUŠ Ostrov Eva MILANOVSKÁ KOUZELNÝ DÉŠŤ Hana Sokolová ZUŠ Tachov PRÓZA Nikola BENEDÍKOVÁ PŘEKRÁSNÝ ZÁŽITEK Radmila Mrázová ZUŠ Uherské Hradiště III. KATEGORIE POEZIE Petra MELICHAROVÁ MYŠÁK PLYŠÁK Dana Žáková ZUŠ J. Jindřicha, Domažlice Adéla ŠPIČKOVÁ BALADA O KRÁSNÉ PANÍ Markéta Jurošková ZUŠ Krnov Bezručová PRÓZA Barbora HAVELKOVÁ LEBKA Jiřina Krtičková ZUŠ Třebechovice pod Orebem František FLORIÁN CESTA BANÁNŮ ALBERTA A AUGUSTA Berit Hönigová ZUŠ Tišnov Karolína HOLÁ NEDĚLNÍ KOLÁČ Dana Žáková ZUŠ J. Jindřicha, Domažlice IV. KATEGORIE POEZIE Mikuláš KUPKA VSTUPUJI DO DŽUNGLE Kateřina Petrlíková ZUŠ Jana Štursy, Nové Město na Moravě Kateřina Šteidlová PRÓZA Adam LANGER SKLEP Ivana Němečková ZUŠ Žerotín, Olomouc Jaromír CHROUSTOVSKÝ DUCH Kateřina Šteidlová ZUŠ Jana Štursy, Nové Město na Moravě Tomáš VOJTÍŠEK O BALÓNU Aleš Povolný ZUŠ Praha 10 Lucie KOSTUROVÁ OTEC A DÍTĚ Hana Sokolová ZUŠ Tachov Jan ŘEHÁČEK SÍDLO V LESE Zuzana Nováková ZUŠ Žerotín, Olomouc Vojta ZÁHORA TO BYL ALE ŠTĚDRÝ VEČER Jaroslav Pokorný ZUŠ Střezina, Hradec Králové Martin ZATLOUKAL ELFSKÁ PRINCEZNA Zuzana Nováková ZUŠ Žerotín, Olomouc DRAMATICKÝ TEXT Anna GAŽIOVÁ POUZE PRO DVĚ OSOBY Silvie Vojíková ZUŠ České Budějovice KOMIKS Alžběta ZDRAŽILOVÁ STRACH MÁ VELKÉ OČI Jana Jurkasová ZUŠ Uničov V.KATEGORIE POEZIE Jan HOFEREK KRUH a ČÍSLO 7 Hana Nemravová ZUŠ Uherské Hradiště Markéta MASÁROVÁ LENKA Tereza Strmisková ZUŠ Třinec PRÓZA Karolína ONDROVÁ VEČERNÍ PROCHÁZKA Helena Malehová ZUŠ Fr. Kmocha, Kolín Eliška BÍLKOVÁ TAŽNÍ PTÁCI Pavla Masaříková ZUŠ Bohuslava Martinů, Havířov Petr ZVĚŘINA KLIŠÉ Josef Bičiště ZUŠ Pavla Kalety, Český Těšín SBORNÍKY VI. KATEGORIE PŘÍBĚHY INFINITIVNÍ Vítězslava Trávníčková ZUŠ Veselí nad Moravou O KOČKÁCH A MYŠÍCH Lukáš Horáček ZUŠ Liberec VII. KATEGORIE NĚCO KRÁSNÉHO Magda Ada Veselá ZUŠ Iši Krejčího, Olomouc

12 22 Aneta Hrabalová DÁMA V BÍLÉM KOŽÍŠKU Dáma v bílém kožíšku se drbe packou na bříšku. Líže mléko, smetanu a tak dál, chystá se dnes na kočičí bál. Už je sedm! Honem, honem! Večeři... a řekne: Sbohem. Jede kočárem a říká: Kočí, ještě dál! Určitě se moc těší na kočičí bál. Na bále pak tančí krásně. To je konec téhle básně. I. kategorie, ZUŠ Rakovník, vyučující Jiřina Krtičková Jiří Semančík OČAROVANÉ KYTIČKY Byl jeden krásný zámek. A v něm bydlela hodná královna a hodný král a ti měli čtyři syny. Před zámkem měli krásnou zahradu plnou nádherných kytiček. Hezky se o ně starali. A jednou přišel zlý čaroděj a jeho zlý sluha černý mrak. A ten čaroděj říkal: Dneska ty kytičky krásně uvadnou... Ale kytičky, protože jsou jen kytičky, nic neslyšely a netušily, co je čeká... A čaroděj strašlivým hlasem přikázal svému sluhovi: Mraku, naprš do té nádoby zlý lektvar! A mrak odpověděl: Hned to bude, pane můj. Pak čaroděj těm kytičkám přičaroval, že najednou slyšely a viděly. A čaroděj jim říkal: Tady máte jednu čistou vodičku, můžete se ode dneška starat o sebe a podlévat se samy. A jak se poprvé podlily, tak začaly vadnout, a pak ten zlý čaroděj rychle všechny utrhnul a odnesl si je na svůj tajemný ostrov uprostřed oceánu a tam je přečaroval na zlé příšery. U fialky se každý lísteček proměnil v jednu krvelačnou hlavu. Zvonek měl místo štíhlého zeleného stonku obrovskou kládu jako nohu, po které skákal, a zvonky se proměnily na dvě dračí hlavy. Trny růže se zvětšily na obří bodliny ostré jako meče. A z pampelišky se stala příšera plivající lepkavý med, který lidi lepil k zemi, a tím je zabíjel. A čaroděj jim řekl: Ty půjdeš na jednu světovou stranu. Ty na druhou. Ty na třetí a ty na čtvrtou. A musíte zničit vše, co cestou uvidíte, musíte zabít všechny lidi, které potkáte. A pak věznit každý jednu princeznu. A jestli někdo skončí tuto svou práci dříve, tak půjde na pomoc jinému. Cha, cha, cháááá... A příšery ho poslechly. A všude na zemi bylo jen zlo a hrůza. Až se o té hrůze doslechli i král a královna ze zámku, a tak poslali své syny do čtyř světových stran. Každý princ bojoval a zabil jednu příšeru. Z každé příšery vypadlo jedno semínko, bylo to semínko dobra. A princové z těch semínek vypěstovali nové a hodné kytičky. Čaroděj přišel znovu k zámku i se svým sluhou černým mrakem, ve kterém se ukrývalo jeho srdíčko. Jakmile mrak ucítil vůni kytiček, tak stoupal na obloze výš a výš, až byl tak blízko slunce, že se ten mrak vypařil. A pak si každý princ vzal jednu vysvobozenou princeznu. I. kategorie, ZUŠ Bedřicha Smetany, Karviná, vyučující Lucie Semančíková Nela Fialová FÍKUS Je to pravda, moc se necul, můj mazlík je koník hucul. Volám na něj: Fíkusi! Vyvádíme psí kusy. Jeho oči mám moc ráda, jsou to oči kamaráda. Když se na mě podívá, tuším, že se usmívá. Někdy se i pěkně řehtá, asi, že ho moucha lechtá. Hřívu nosí do čela, má styl koně rebela. V sadu se má jako v ráji, jablka tam právě zrají. Večer, když se zešeří, dám mu seno k večeři. Fíkus cválá mezi klasy, ve větru mi vlají vlasy. Jedu v sedle. Svět je můj! Pak ve stáji kydám hnůj. Karolina Joo SKLÁDAČKA Velká skládačka klapky a kolíčky zatáhneš, zadýchá vyskočí nožičky (tahací harmonika) Ze všech nejvýš sedí na vše svrchu hledí slunce ho vždy pohladí déšť mu nikdy nevadí (klobouk) II. kategorie, ZUŠ Kladno, vyučující Václav Budinský II. kategorie, ZUŠ Ostrov, vyučující Irena Konývková 23

13 Eva Milanovská KOUZELNÝ DÉŠŤ Začalo pršet. Nejdříve byly slyšet jen kapky - kap, kap, kap. Pak bylo slyšet jen tóny houslí, pian a harf, až si člověk myslí, že přišel orchestr, ale on je to kapající mrak, co dělá kapy kap. Je to kouzelný déšť, spláchne například úsměv, radost, starosti, a dokonce i nemoci. Ptáci cvrlikají, co se to děje? Ach, jak je to krásné, daly by se skládat básně! A když déšť ustane, vše dobré zůstane. II. kategorie, ZUŠ Tachov, vyučující Hana Sokolová Nikola Benedíková, 9 let PŘEKRÁSNÝ ZÁŽITEK Jednou jsme si hráli u nás za vsí. Běhali jsme, honili se a nakonec skákali. Skákali jsme vysoko a daleko jako na závodech. Když došlo na mě, hezky jsem se rozběhl a hup! Skočil jsem dobře, ale tak prudce, že jsem se zabořil celý do měkké půdy. Kluci ovšem hned přiskočili, aby mě vytáhli, ale já už byl zatím celý v zemi a stále jsem se propadal. Jel jsem dolů jako po skluzavce a bylo to docela hezké, ale nic jsem neviděl, protože dole byla tma jako v pytli. Najednou jsem se ocitl v takovém světle, jako by tam pálili červený bengál. Koukal jsem a leknutím jsem se kousl do jazyka. Já byl v pekle! Opravdu v pekle, které tonulo celé v červeném světle. Všude jsem viděl řady malých i velkých kotlů, a pod každým plápolal oheň. Podle nápisů na kotlích jsem viděl, že v některých jsou lháři a v jiných darebáci. Na některých kotlích byly také nápisy: líní a nepořádní kluci. U každého kotle byl rohatý topič a několik pomocníků. Kníže pekel Satanáš seděl na vysoké stolici a tloukl špačky. Čerti kuchaři zatím připravovali jídlo pro celé peklo. Máčeli pilně stará košťata v černé kolomazi a potom je opékali na pánvích jako šišky. Ze starých pneumatik dělali gumový guláš nebo je krájeli na nudličky a sypali místo perníku pilinami. Jídlo zapíjeli černou kávou ze šňupavého tabáku a tuze si libovali. Místo salátu chroupali bodlák s kopřivami a uhlí cucali místo čokolády. Zatím čerti muzikanti naduli tváře a zahráli skočnou na hřebeny a na starou almaru, kterou měli místo basy. Celé peklo se zvedlo a rejdilo kolem Satanáše. Bylo to tam zvláštní. Moc se mi tam nelíbilo, dokud jsem koutkem oka nezahlédl jednu čertici. Hned jsem se do ní zamiloval. Úplně jsem zapomněl na svou milou Belu, kterou jsem tak miloval. Dostal jsem nápad. Čerti v pekle určitě mají provaz. Hned jsem jeden zahlédl, vzal jsem ho, vyhodil nahoru a vylezl ven. Běžel jsem domů pro čertí oblek. Doma nikdo nebyl, tak jsem se do něj nasoukal a utíkal zpátky. V tom jsem zahlédl Belu, jak jde na koupaliště. Vzpomněl jsem si, že ji mám pořád rád. Tak jsem zahrabal ten čertí oblek, doma jsem si dal plavky a šel za Belou. Na koupališti jsem jí všechno vyprávěl a pak ji objal a řekl, že ji mám rád...nadevše. Petra Melicharová MYŠÁK - PLYŠÁK II. kategorie, ZUŠ Uherské Hradiště, vyučující Radmila Mrázová Hele, koukni - tam je myšák. Ha, ha, vždyť to je jen plyšák! Najednou však ten můj plyšák z mé poličky seskočil, vzal do tlamy kousek sýra, ocásek si namočil a za chvíli už nám mizí ve své díře pod skříní. A ve spíži? Skoro prázdno... - nebyl asi jediný. III. kategorie, ZUŠ J. Jindřicha, Domažlice, vyučující Dana Žáková Adéla Špičková BALADA O KRÁSNÉ PANÍ Krásná panna modlí se, svého manžela postrádá. Bílé šaty má, ruce spjaté u hrdla, lucernu rozžíná, s modlitbou začíná: Je tomu již rok, co můj muž na vojnu odešel. Dej, ať se mi vrátí. Dlouho panna čekala, klekla tedy znovu pod obraz, kde modlívá se. 25

14 Bílé šaty má, ruce spjaté u hrdla, lucernu rozžíná, s modlitbou začíná: Jsou tomu již tři roky, co můj muž na vojnu odešel. Dej, ať se mi vrátí. Z krásné panny je již dáma stará. Bílé šaty má, ruce spjaté u hrdla, lucernu rozžíná, s modlitbou začíná: Je tomu velice dávno, dávno, dávno, co můj muž na vojnu odešel. Dej, ať se mi vrátí. Dlouho však panna čekala na svého manžela. Tu se však zázrak stal, její muž mířil domů z vojny. Tam ho však čekalo smutné překvapení. Jeho žena mrtvá byla, lucerna již nesvítila. III. kategorie, ZUŠ Krnov, vyučující Markéta Jurošková Bezručová Barbora Havelková LEBKA /ukázka/ Ani to není tak dávno, ale když to takhle vyprávím, připadá mi, že uplynula staletí od doby, kdy se to všechno událo. Příběh se odehrál na vesnici. A na vesnici to bývá tak, že když je tam pár dětí ve stejném věku, automaticky založí partu. Tady to bylo stejné. Taky tu byla parta. A skvělá. Kamarádili se už od pěti let a jejich kamarádství vydrželo až dodnes - do třinácti. Někdy to bylo těžké, zejména kvůli Lídě, která byla naprosto nezvladatelná, tvrdohlavá a ráda se prala. Pravý opak Ilony. Ilona měla slabost pro nákupy a byla maličko přecitlivělá. V té době chodila s Arniem (to je jen přezdívka, poameričtění jména Arnošt, které jeho nositel nesnáší). Jestli tenhle kluk někdy chodil s nějakou holkou víc než měsíc, muselo by to být zapsané v kronice. Pak tu byl ještě Karel, průměrný kluk, věčně zahrabaný v knihách. Asi tak před rokem do města přijela pouť. Parta se tam seznámila s jednou dívkou, dcerou jednoho z majitelů pouťových atrakcí (konkrétně horské dráhy, ale to není tak důležité). Jmenovala se Kristýna. Všichni si ji oblíbili. Arnie s ní ten týden, co se pouť zdržela, chodil, ale potom spolu už nekomunikovali. Neměl totiž její telefonní číslo. Nikdo z nich si ho nevzal. Také to bylo úžasné překvapení, když zjistili, že pouť přijede znova! Zase se uvidí s Kristýnou! Tentokrát už si vezmou její telefonní číslo a musí zůstat v kontaktu bude to paráda! Konečně nadešel ten den, kdy se pouť měla konat. Všude byly plakáty, vracely partě hezké vzpomínky. Také se tam hned ráno všichni sešli. Pouť. Jsme tady. Konečně. Ale jak tady najdeme Kristýnu? položila poněkud hloupý dotaz Ilona. Ty asi moc nepřemýšlíš, co? Její táta vlastní horskou dráhu. Bude někde poblíž. Horská dráha byla nejméně dvakrát větší, než všechny ostatní atrakce, nebylo možné ji přehlédnout. Všichni si ještě dnes živě vybavovali, jak na ní jeli poprvé. Byly to šťastné chvíle. Ale teď všechno vypadalo jinak. Barvy byly vybledlé, atmosféra zkažená. Taky tam byla místy cítit plíseň. Na oprýskané lavičce před dráhou seděl pán a vybíral vstupné. Nevypadal příliš šťastně. Parta v něm poznala Kristýnina otce. Ilona přistoupila blíž: Dobrý den, vzpomínáte si na nás? Jsme kamarádi vaší dcery, Kristýny. Mohli bychom s ní mluvit...? Ne, to byste teda opravdu nemohli! skočil jí do řeči. Proč...? Něco se stalo...? zarazila se Ilona. Třetího března ji nějakej šílenec shodil z horské dráhy. Už jsem se o to postaral. Je hezky za mřížema. Všichni byli jako opaření. Prohodili jen pár slov s upřímnou soustrastí a šli domů. Nikdo už neměl náladu na hlučné atrakce.najednou se Arnie zastavil. Arnie, jdeš? otočila se za ním Lída. Jo... Jděte napřed. Já... já si jdu... něco koupit, odpověděl nejistě. Lída nad ním jen protočila oči. Jak může mít v takovou chvíli pomyšlení na nákupy?! pomyslela si a šla s ostatními. Arnie si ale nic koupit nešel. Zastavil se a zíral do jednoho bodu. Když byli všichni z dohledu, vydal se tím směrem. Na zemi u jednoho krámku s cukrovou vatou jenom tak ležela lebka. Všichni lidé kolem ní procházeli, jakoby ji ani neviděli, a tak se k ní sehnul, aby ji sebral. Jakmile se jí však dotkl, lidé se za ním začali otáčet a zírali na něj. Neztratil jste tu někdo lebku...? řekl spíš pro sebe, protože věděl, že je to pěkná kravina. Nehledě na to, že by otázkou mohl někoho urazit. Najednou se všechny zvuky začaly míchat v nesrozumitelný šum. Arniemu se před očima dělaly mžitky. Začal se třást po celém těle a úplně ztratil pojem o čase. Zavřel oči a čekal, až se to uklidní. A pak uslyšel hlas. Nepřicházel k němu, byl slyšet odevšad, dokonce i z něho samého. Nebylo rozumět, co říká. Po neurčité době Arnieho z transu vytrhla prodavačka, která s ním zatřásla a zeptala se ho, jestli je v pořádku. On se na ní podíval, rozhlédl se a pak odpověděl: Ne. Nic mi není. Nashle. A odešel. Hodně lidí se za ním dívalo. Běžel domů a obvolal ostatní, aby s nimi sjednal schůzku u Ilony ve sklepě. Byli tam dřív než on, protože, na rozdíl od něj, už byli dávno doma. Kdes pro všechny svatý byl?! Sedíme tady už půl hodiny! řekla Lída. Zmlkni už. Potřebuju vám něco říct! okřikl ji Arnie a otevřel batoh. Podívejte se, co jsem našel. Lebka? Kdes to, k sakru, ukradnul? prohlížela si ho podezřívavě Lída. Arnie začal vypravovat všechno, co se mu stalo, vyjma divného pocitu a hlasu v jeho hlavě. Asi by simysleli, že mu přeskočilo. Hele, vy, víte, co je na tom vůbec nejdivnější? Ten nápis, co má lebka na temeni. Všiml jsem si ho teprve před chvílí Co to asi znamená? Všichni na to místo upřeli zrak, potom se nechápavě podívali na sebe navzájem. Arnie, začal nejistě Karel. Tam...

15 žádný nápis není. Cože..? Arnie se podíval na lebku, nápis tam byl. Ale...ale... začal koktat. Díval se střídavě na lebku a na své přátele. Z nějakého důvodu ten nápis neviděli a on ano. Všichni na něj zírali jak na blázna. To je jedno. Stejně už musím... domů. Hořké zklamání v hlase. A odešel. Po cestě o tom všem přemýšlel. Dělali si z něj legraci? Nebo se fakticky zbláznil? Hrozná představa. Co si asi teďka o něm kamarádi myslí... Je to divné a tak trochu magické... Blbost!!! Nic jako magie, duchové, kletby a příšery neexistuje! Prostě ne! Teď se toho jednou provždy zbavím! A hodil lebku do příkopu. Šel domů s vylepšenou náladou. Cestou zavolal Iloně, aby ji někam pozval. Jak se s ní tak bavil, cesta utekla, a on došel domů, do pokoje a jeho pohled se upřel na podlahu, kde ležela LEBKA. Arniemu vypadl mobil z ruky. Displej se roztříštil a baterka vyletěla. Obrazovka zhasla. Z Arnieho byste slovo nedostali. III. kategorie, ZUŠ Třebechovice pod Orebem, vyučující Jiřina Krtičková František Florián CESTA BANÁNŮ ALBERTA A AUGUSTA /ukázka/ Kdysi dávno žili dva banánové. Albert a August. Rostli na banánovníku v Africe. Narodili se dvanáctého března v roce dva tisíce tři. Narodili se velmi, velmi zelení. Po pár dnech co trochu vyrostli, je přišli utrhnout dva černí lidé a hodili jejich trs do velké krabice, kde se bratři octli mezi úplně neznámými banány. Byli ještě stále velmi zelení. Cítili, jak je lidé nesou a jak se celá krabice třepala. Najednou se třepat přestala. To bylo tím, že je lidé dali na loď. Za chviličku se začala loď houpat. Plula přes celý Atlantický oceán až k Německu. Za celou dobu krabici otevřeli jen dvakrát. Poprvé při kontrole, že jsou v tom opravdu jen trsy banánů a podruhé proto, že šel všechny krabice zkontrolovat sám ředitel celé lodi. Cesta byla velmi dlouhá. August a Albert byli ještě stále zelení, ale dva banány v jejich krabici už úplně zhnědly. August ani Albert neměli naštěstí mořskou nemoc, takže si cestu trochu užívali. Věděli, co se s nimi stane. Dají je do velkých obchodů, kde si je budou kupovat lidé na jídlo. Jejich maminka jim říkala, že když banán někdo sní, je to pro banán velká čest. Tím totiž splní svůj životní úkol. Jejich tatínek odjel, když byli ještě úplně malí. Oba slyšeli, jak mu maminka říkala, že jen doufá, že splní svůj úkol. Jejich maminka svůj úkol nesplnila. Po pár dnech, co jejich tatínek odjel, celá zhnědla a odpadla od banánovníku na zem, kde úplně shnila. To ale nebylo nijak neobvyklé. Banány padaly a hnily v jednom kuse. Třeba Albertův a Augustův bratr Adam. Ten byl nejstarší a shnil jako úplně malý banánek. To ještě nebyl August ani Albert na světě. Mezi banány se mluvilo Banánštinou, což je velmi tichá řeč, takže ji slyší jen banány a nikdo jiný. Existoval pán, Matěj Tománek, který tvrdil, že slyšel banány mluvit. Dodnes se neví, jestli měl pravdu, ale každopádně ho zavřeli do blázince. Na jednom trsu bylo většinou tak pět nebo šest banánů. Na trsu Alberta a Augusta bylo banánů pět. August, Albert, Adam, maminka a tatínek. Z těchto banánů se do obchodu dostal jen tatínek. Zatím, protože Albert i August jsou již na cestě. Byli už za polovinou cesty, když cítili obrovský náraz. Ani jeden z nich nevěděl, co se stalo. Aha, pomyslel si August. To budou mořští celníci. Mořských celníků se banánové na cestě báli nejvíce. Životní úkol mořských celníků je prostý. Prohledej a vyhoď. To znamenalo, že prohledávali krabice a vyhazovali nahnilé banány. Né takové ty úplně shnilé. Nahnilé znamená nezelené. Tím zničí banánu jeho životní úkol. Mořští celníci čekali ve svých lodích na to, až přijede nějaká loď a tu pak prohledali. August řekl Albertovi, co se děje a Albert si oddychl, neboť si myslel, že loď ztroskotala. Za pár minut celníci otevřeli krabici a začali banány vyndávat a prohlížet. August ani Albert se neměli čeho bát, ale viděli asi pět banánů, které celníci dali do jiné krabice. Do krabice pro nahnilé. Žádný banán neví, co se s nahnilými děje dál. Poté banány vrátili do krabice a šli prohledávat dál. Když loď znovu cukla, což znamenalo, že už je hotovo, August i Albert spali. Probudili se velmi časně, protože cítili, jak se krabice začíná zase třepat. Teď nás nesou do aut, aby nás mohli rozvést do měst a možná i do dalších států pomyslel si Albert. August a Albert cítili náraz a motor auta. Slyšeli, jak někdo křičí Du kanast fahren a auto se rozjelo. Auto chvíli drncalo, ale pak najelo na asfaltku a jelo plynule. Albert řekl Augustovi, ať se vyspí, protože mají-li splnit svůj úkol, musí být odpočatí. August si také všiml, že už trošku žlutovatí, a hned zašeptal bratrovi, že se už nemůže dočkat, až splní svůj úkol. Probrali se kvůli ostrému světlu ze Slunce, které na ně dopadalo. Krabice byla otevřená a stála někde venku. Albert a August slyšeli, jak si lidé povídali. Došlo jim, že si povídají češtinou. Jsme v Česku, jásal August. III. kategorie, ZUŠ Tišnov, vyučující Berit Hönigová Karolína Holá NEDĚLNÍ KOLÁČ Jen tak si čtu a najednou... Něco mi zavane přes nos. Co to je? Hmmm Možná borůvky nebo jahody a taky je tam perníkové těsto. Ha! Už vím co to je! Sladký borůvko - jahodový koláč. Naší babičky. Už se těším, až nám ho po obědě dá ( jako každou neděli). Celý týden jsem se na něj těšila. Ale až po obědě! A to je až za půl hodiny. No, ale určitě by neuškodilo, kdybych ochutnala. No, pro jistotu! Vždyť - co kdyby byl ten koláč přemaštěný a nebo dokonce jedovatý. To přeci musím pro dobro rodiny udělat. A udělám to jako špionka! Hlavně potichu! Seběhla jsem ze schodů a pomaloučku otevřela dveře jídelny. Na stole stál talíř přikrytý ubrouskem. Odkryla jsem ho a a nic! Nic - jen drobečky. No teda. To byl určitě brácha. Jen počkej, až tě chytnu! Brácho, pojď sem! Zařvala jsem. Pak jsem něco zaslechla z obývacího pokoje. To se musí prověřit! Otevřela jsem a málem mě trefil šlak. Babička s dědou seděli na gauči a jedli - MŮJ KOLÁČ! Tak, jak tak na to koukám, vidím, že do mé tajné špionážní organizace přibyli další dva členové! Viď babi a dědo? Babi s dědou se na sebe usmáli a podali mi druhý plech. III. kategorie, ZUŠ J. Jindřicha, Domažlice, vyučující Dana Žáková 29

16 Adam Langer SKLEP Stalo se to toho dne, kdy maminka přikázala Alexijovi, aby zašel do sklepa pro brambory. Osmiletý školák otráveně zavrčel. Byl čtvrtek. Nemusel do školy, úkoly odložil na víkend a v rádiu zrovna běžela rozhlasová hra o letadlech a pilotech se samopaly a kulomety a Němci dostávali na frak. A navíc se do sklepa bál. A fakt musím? zavolal protáhle směrem ke kuchyni. Jestli chceš obědvat, musíš. Alexij pomalu vstal. S trpitelským výrazem se odvrátil od rádia a neochotně se šoural z pokoje. Rozpažil ruce jako křídla, nastartoval motor, zapnul vrtuli a letěl do kuchyně. Cestou sestřelil několik Němců. V předsíni musel udělat výkrut, protože se mu dostal messerschmitt za ocas. Nasypal do něj kulometnou dávku a nepřátelský letec se zřítil k zemi. Cesta do kuchyně byla volná. Přistál na zemi. Posádko, opusťte stroj! Zajistit prostor! Vrrnnrnnnrrrrnnnrnnnnvrrn. Když motor utichl, maminka ho pohladila po rezavých vlasech, řekla, ať nezlobí a nasadila mu kolem krku šňůrku s klíči. Tím si odemkneš. Tenhle je od bytu, ukázala na klíč s fialovým označením, a tenhle od sklepa. (ten velký černý klíč, co v ruce studí) Nezapomeň to. Zvládneš to, že ano? Prý jestli to zvládne. Už to přece dokázal několikrát. A tmy se rozhodně nebojí. Vždyť se dá dole rozsvítit. A jinak tam vlastně nehrozí žádné nebezpečí. Přece už dávno není prcek. Je špičkovým pilotem polských legionářů a na palubní desce v kokpitu má dvacet zářezů. Jasně že to zvládnu. Vždyť tam chodím skoro pořád, pronesl hrdě, ačkoli tam šel za tento školní rok teprve dvakrát. Dobře, pilote, řekla maminka. Jen dej pozor, abys nespadl na schodech. Chvíli hleděl do maminčiných zelených očí. Odrážela se v nich celá jejich voňavá kuchyně. Byly tak zelené, až by si je člověk spletl s kočičíma. --- Alexij si na jednu kočku vzpomněl. Tehdy mu byly čtyři roky. Našel ji na ulici v létě, kdy po ulicích jezdily tanky a kdy si Alexij nesměl jít hrát ven. Po pár dnech, když už venku začal být zase klid, mu to ale táta dovolil a tehdy Alexij nedaleko popelnic narazil na kočku s přeraženou packou. Byla krásně mourovaná a měla jasně zelené oči. Táhle mňoukala a třásla se. Přeraženou packu držela strnule před sebou. Alexij si ji chtěl vzít domů a postarat se o ni, ale táta to nedovolil. Prý mají svých vlastních starostí víc než dost a zablešená kočka, která trousí klíšťata všude po bytě, by jim akorát tak scházela. Alexij brečel. Bylo mu zraněné kočky líto a zoufale jí chtěl pomoct. Maminka tehdy cosi pošeptala tatínkovi a ten Alexije po chvíli objal a promluvil na něj tlumeným hlasem, tak, jak mluvil, když si povídali jako chlapi. Podívej, kamaráde. Ta kočka možná přenáší nebezpečné nemoci a už ji stejně nikdo nevyléčí. Nemůžeme si ji vzít domů. Kdybychom to udělali, jen bychom jí i sobě přitížili. Víš? Alexij si otřel slzy loktem, popotáhl a kývl. Pořád odmítal kočku nechat samotnou na ulici, ale odporovat tátovi taky nechtěl. Tatínek se odmlčel a pokračoval: Tahle doba je těžká pro nás pro všechny, Aleki. Jak pro lidi, tak pro kočky. Až budeš větší, tak to pochopíš. Alexij znovu přikývl. Až bude větší. --- Teď už se ale nestřílelo a Alexij byl už velký. Neboj. Dám pozor, ujistil maminku a šel si obout boty. Tak ahoj, řekl, když už je měl nazuté. Tkaničky už mu nedělají problém. Ahoj, rozloučila se s ním maminka, dala mu mlaskavou pusu na čelo jako obyčejně a zavřela za ním dveře. Alexij zaslechl, jak cvakla klika, maminka se šourá do kuchyně a pak bylo ticho. A Alexije čekalo poslání. Musí zaletět do sklepa a převézt odtamtud přeživší do bezpečí. Žádný problém, vojáku. Vždyť jsme zvládli už i těžší věci. Ale dole je tma. A pan Rydz říkal, že tam straší. Pan Rydz bydlel v bytě nad nimi. Většinu času trávil u okna svého špinavého bytu, kouřil cigarety, koukal ven na ulici a v jednom kuse nadával. Alexij za ním občas chodil trochu mu poklidit a uvařit mu čaj (to ho naučila maminka, protože Alexij už dávno není nějaký malý špunt). Rád poslouchal vyprávění pana Rydze, protože zažil obě dvě světové války a povídal, jaké to bylo. Také malého Alexije rád škádlil a děsil ho, že se ke konci války ve sklepě oběsil jeden německý voják a ten tam dodnes straší. Tehdy už skopčáci věděli, že mají válku prohranou, chraptěl opovržlivě pan Rydz. Jeden se ukryl v tomhle činžáku při bombardování, pokračoval pomalu. A když Rusáci vtrhli do baráku, oběsil se. Na potrubí v prádelně. Přímo v tomhle sklepě, věřil bys tomu, hochu? Ale teď si potřebuju zapálit. Podal bys mi tu krabičku, Aleki? Však ty víš, kterou. Alexij ten příběh pověděl doma a maminka panu Rydzovi řekla, prosím vás, co to dítě tak strašíte, ještě mi nebude chodit do sklepa pro brambory. Pan Rydz se tomu smál. Měl malého Alexije rád a vždycky ho u sebe v bytě rád viděl. Říkal, že ten kluk je to poslední, co v tomhle všivém světě ještě funguje, jak má. Alexij k němu chodil, když neměl co na práci nebo když potřeboval pomoct s úkoly. Nevzpomínal si, že by pan Rydz někdy vyšel z bytu ven. Podle všeho neměl žádné příbuzné ani přátele. Pár lidí za ním sice občas zajde, ale to je jen paní Mrhadzowá (ta milá tlustá paní, co sem někdy přijde zametat a Alexijovi dala bonbón, že je tak šikovný a stará se o pana Rydze) a slečna Dabrowská 31

17 32 (ta drobná paní s vykulenýma očima, která panu Rydzovi občas přinese noviny a pan Rydz je stejně nikdy nečte). Alexij seběhl pár schodů a zastavil se na odpočívadle v třetím patře. Chytil se oběma rukama zábradlí a opatrně se přes něj naklonil. Byla to pořádná výška. Zesílil stisk, až mu zbělely prsty. Pustil se a odstoupil od zábradlí. Otočil se a přimhouřenýma očima se podíval ven na sídliště. Viděl šedou příjezdovou cestu, šedé parkoviště, šedé činžáky. I nebe bylo šedé. Alexijovi ty barvy přišly smutné. Raději by měl svět barevný, jako pomalovaného klauna. Táta říkal, že jestli budeš hodný, Aleki, vezmu tě do cirkusu. Budou tam klauni a sloni a lvi, říkal. Německý pilot využil jeho chvilkové nepozornosti a vypustil na něj dávku, která jeho letoun málem zasáhla. Beng beng beng! odvětil Alexij. Nepříteli na dvou hodinách se začalo kouřit z motoru a německé letadlo se roztříštilo o schodiště. Bummmmm. Od země se do oblak line černý sloup kouře. Alexij je opět absolutní vítěz. Cestu do sklepa si proklestil, teď už stačí splnit podmínky, které mu zadalo velení. Alexij zaváhal. Dolů ke dveřím to bylo dvanáct schodů. Přesně dvanáct. Dvanáct schodů vedoucích do tmy. --- Nastalo období, kdy už se pan Rydz nesmál, nenadával, sousedi k němu přestali chodit a on sám jen zase seděl u okna a špačky cigaret házel do vyschlých květináčů. Nechtěl Alexijovi pomáhat s úkoly a ani mu povídat o válce. Alexije to zmátlo. Ano, pan Rydz vždy býval takový trochu bručoun, ale děti měl rád a na Alexije byl vždycky hodný. Proč by se to teď mělo změnit? Možná to bude vědět maminka. Ta ví spoustu věcí. Nejrozumnější bude, když se jí na to po mši zeptá. Maminka tehdy seděla na posteli a četla si knížku s červenou obálkou. Tatínek seděl ve svátečním křesle, četl si noviny a kouřil u toho jako každou neděli. Alexij se převlékl do šedé košile a domácích kalhot, umyl si ruce a zeptal se maminky: Mami, proč už se mnou pan Rydz nechce mluvit? On už mě nemá rád? Neřekl to nijak smutně, byl prostě zvědavý. On sám pana Rydze měl rád a když bude vědět, co ho trápí, třeba mu dokáže pomoct. Vždyť už je dost velký na to, aby to zvládl sám. Maminka s tatínkem se po sobě tehdy podívali a dlouho nic neříkali. Pak tatínek odložil noviny a maminka řekla: Víš, Aleki, pan Rydz tě má pořád rád, jenže odmlčela se. Víš, má prostě těžké období, přikývl tatínek. Není už nejmladší a čím je člověk starší, tím víc to na něj tak nějak no, dolehne, víš? Takže není smutný kvůli mně? zeptal se Alexij. To víš, že ne, chlape. Určitě ho to za chvíli přejde, usmál se tatínek. Maminka se taky usmála. Takže bylo vše při starém. Hned zítra za panem Rydzem Alexij zajde a řekne mu, ať už se netrápí. V noci Alexij dlouho nemohl usnout. Převaloval se ze strany na stranu a poslouchal zvuky domu. Až na podivná, kovová ťukání nad nimi bylo úplné ticho. Ten zvuk už Alexij někde slyšel. Nemohl si ale vybavit kde. Alexij přemýšlel, odkud se ty zvuky berou. Na strašidla věří jen prťata a Alexij už dávno není mimino, ale stejně mu to nějak nedávalo spát. Aby to tak byl ten mrtvý Němec, o kterém mu vyprávěl pan Rydz. Alexij se posadil na posteli a poslouchal ještě pozorněji. --- Vedle v ložnici u rodičů se ještě svítilo. Pan Wierzebowski se překulil na levý bok a chvíli pozoroval obrys těla své choti pod bílou přikrývkou. Spíš? optal se. Hmmm, přisvědčila ospale paní Wierzebowská. Pan Wierzebowski pohladil svou manželku po bronzových vlasech. Co myslíš, tuší Aleki něco? Paní Wierzebowská otevřela oči. Chápeš, myslím o tom, co se děje u Rydze. Paní Wierzebowská zívla a řekla: Myslím, že ne. Ale mohl by, kdyby do toho začal šťourat. Mám o kluka starost. To já taky, miláčku. Nechci, aby se do něčeho zapletl. Měl by si víc hrát s kamarády. Nemyslím, že to na něj má dobrý vliv. Možná bychom mu ty návštěvy měli zakázat. Možná ano. Řekni mi, proč to dělá? Chci říct - komu ty věci rozdává, když k němu ani nikdo nechodí? Nevím, řekla paní Wierzebowská. Oba přestali mluvit a naslouchali onomu podivnému ťukání v patře nad nimi. On si to neodpustí ani v noci, promluvil opět pan Wierzebowski.

18 Paní Wierzebowské stekla po tváři slza. Vždyť takhle dostane do problémů celý dům. Rydz si měl dávat pozor. Takhle tu už není v bezpečí nikdo. Mám toho dost, zamručel pan Wierzebowski pochmurně. Paní Wierzebowská se k němu přitiskla a pohladila ho vnější stranou dlaně po vousech. Alexij u něj není v bezpečí. Každou chvíli Rydze seberou. Ano, já vím, vzal ji pan Wierzebowski za ruku. Paní Wierzebowské skápla po tváři další slza. Ještě pár dní uvidíme, pak mu to asi zakážeme. Já jen chci, aby to malej ve zdraví přežil. To všechno okolo. Oba zvedli hlavu ke stropu. Cvak cvak. Cvak cvak cvak cvak. Cvak. Pan Wierzebowski zhasl světlo. --- Den nato běžel Alexij po schodech do bytu pana Rydze. Určitě ho zase rád uvidí, vždyť byl na Alexije vždycky moc hodný. Halina dnes sice nemůže, to je pravda, ale i tak se spolu jistě dobře pobaví. vždycky, třikrát, a pan Rydz ho přijme a bude rád, že ho zase vidí Bum. Narazil do něčeho měkkého a velkého. Zapotácel se. Když už myslel, že na schodišti upadne, čísi ruka ho popadla za rukáv. Byla to zelená, vroubkovaná ruka. Držela ho pevně. Alexij pomalu zvedl oči a ruka ho pustila. Na schodech stál muž v zelené uniformě s červeným límečkem. Odspoda až ke krku Alexij napočítal šest zlatých knoflíků. Na nohou měl vysoké kožené holínky, z kterých mu vykukovaly nohavice kalhot, také v barvě uniformy. Ramena toho muže zdobily červené nárameníky, pod nimiž byl provlečen řemen, na kterém mu na zádech visela puška. Velká puška. A určitě nabitá, pomyslel si Alexij. Na hlavě měl muž vojenskou zelenou čapku, na které byla našita zlatá pěticípá hvězda. Alexij na vojáka několik vteřin beze slova civěl. Spíš na tu hvězdu. Věděl, že když ten znak někde vidí, je to špatně a je lepší utéct. A hvězda stála metr od něho a měla pušku. Kdyby se obrátil na útěk, určitě by ho Rus zastřelil. Vojín se pousmál a pohnul rty. Jakoby z dálky Alexij slyšel téměř konejšivý hlas. a na znak na jeho čepici. Sjuda ty ne možeš. Tuda nělzja, hláskoval pěšák pomalu. Ani tomu ale Alexij nerozuměl. Bál se. Co když ho vojáci odvedou do kasáren a budou ho vyslýchat, nebo ho rovnou zastřelí? Záda mu polil ledový pot. Kdyby tu aspoň byl tatínek, ten by si s nimi věděl rady. Panebože, co má dělat? Nedokázal už zabránit slzám, aby se mu začaly kutálet po skráních. Popotáhl a sklopil zrak. Teď ho určitě zavřou, protože chtěl jít za panem Rydzem. Co mu asi chudákovi provedli. Voják se naklonil dopředu a tiše řekl: Nu, ty něbuděš plákat. Alexij se rozbrečel ještě víc. Co tomu řekne maminka, když ho rudoarmějci zavřou? A co teprve pan Rydz? Kdo se o něj postará? Kdo mu uvaří čaj? Kdo, když ne Alexij? Voják zaváhal. Chvíli asi nad něčím přemýšlel, pak zvedl ruku a pohladil Alexije po liščích vlasech. Sehnul se a utřel plačícímu chlapci slzy z tváří. Alexij zvedl zrak a zahleděl se svýma očima do těch Rusových. Táhla z něho zvláštní, syrová vůně, která se u nich linula bytem, když tatínek na Velikonoce otevřel láhev toho slavnostního nápoje, který Alexij nesměl ochutnat. Nu, ty naš smělyj polskyj malyš, pravil voják měkce. Už z něj nešlo tolik strachu. Alexij si rukávem rozmazal slzy po obličeji a naposledy popotáhl. Zahleděl se na Rusovu uniformu a šeptem si pro sebe přečetl nápis: C-C-C-P. Mladý voják se zazubil. Řekl ještě něco, ale Alexij ho už neposlouchal. Chtěl jít domů. Rus to asi poznal. Nu chadi, tiger, usmál se Rus a vstal. Alexij se otočil a beze slova odtamtud zmizel. Zezadu napůl očekával kulku, ale žádná nepřišla. Díky Bohu. Seběhl po schodech dolů a zběsile bušil na dveře od bytu. Ježíšku na křížku, jen ať je už od nich pryč! Maminka mu udiveně otevřela, Alexij ji křečovitě objal kolem pasu a všechno jí i tátovi pověděl. To všechno se stalo před třemi dny a od té doby už Alexij k panu Rydzovi nesměl. --- Alexij Wierzebowski byl dole. Zdolal dvanáct schodů a před sebou měl kovovou mříž, která na dlani studila. Klíč od ní taky studil. A strašidelně cvakl do ozvěny, když ho Alexij zastrčil do zámku. Nadšením si na schodech poskočil a málem zakopl. Jejda, řekl si Alexij, musím být opatrnější. Ale už zase se neubránil trysku a vydupal po schodech nahoru. Teď zaklepe, jako Zdrastvuj, malčik, čto tibje nado? Alexij vojákovi nerozuměl. Rusky uměl jen děkuji a nashledanou, ale víc nic. A tak tam zůstal stát a střídavě hleděl vojákovi do očí Rusovy oči byly modrošedé, vodové. Alexij v nich uviděl svůj utrápený obličej. Pláč mu zacukal rameny, ale už se tišil. Rus se stále usmíval. Možná přece jen nebude tak zlý. --- Navzdory zákazu uviděl Alexij před dvěma dny pana Rydze ještě jednou. Ne v jeho bytě, 35

19 36 ale venku. Pan Rydz seděl nehybně na schodech v druhém patře, strnule hleděl kamsi do šedého činžákového prázdna a slabě se třásl. Na sobě měl jen světle modrý, potrhaný župan. Alexij na něj narazil cestou do školy. Pane Rydzi, oslovil ho udiveně chlapec, Co tady děláte? Alexij ještě nikdy neviděl, že by pan Rydz vyšel z bytu. O to víc ho překvapilo, že sedí na schodech před cizím bytem, místo aby si například zašel do trafiky pro cigarety, které měl rád. Panu Rydzovi se zatřásla brada a tiše promluvil. Aleki, řekl. A když to říkal, neusmíval se jako kdysi. Alexij stál na schodech a bylo mu znovu do pláče. Pan Rydz vypadal stejně zuboženě jako tehdy ta mourovatá kočka na ulici. Bylo mu ho líto, ale nevěděl, co má dělat. Aleki, zopakoval pan Rydz a mohutně si odkašlal. Odpusť mi to, prosím tě, zachraptěl. A co? pípl Alexij. Pan Rydz dlouho mlčel. Pak zasípal: Ty se z toho dostaneš, viď, Aleki? Ty to zvládneš. Stařec uchopil chlapce za ruku a jemně s ní zatřásl. Od čeho jsou polští legionáři, viď? Od čeho jsou stateční piloti? Že to překonáš? Slib mi to, Aleki. Musíš to zvládnout musíš být silný. Pan Rydz se mu celou dobu díval do očí a mluvil naléhavě. Slibuju, zašeptal Alexij bázlivě. Rydz po chvíli ruku hocha pustil a už se na něj nepodíval. Pomalu vstal, zakašlal a odebral se zpátky nahoru, do svého zakouřeného bytu. To se stalo před dvěma dny, v úterý. Od té doby už pana Rydze Alexej nespatřil a to strašidelné cvakání nahoře ustalo. --- Cvak. Světlo nefungovalo. Odvaha polského hrdiny a špičkového pilota (už pětadvacet zářezů na kokpitu) byla rázem tatam. Spínač zmáčkl několikrát, ale ve sklepě se nechtělo rozsvítit. Alexij tiše polkl. Uchopil klíč od bytu, který mu visel na krku, jakoby se chtěl ujistit, že tam pořád je. Stejně jako na zdech sklepa stále panovalo stísněné, nepohodlné šero. Chlad se rozlézal do všech koutů. Alexij udělal pár nejistých, šouravých krůčků kupředu. Za každým rohem se mohl skrývat mrtvý Němec, který tu straší. Tedy, samozřejmě že nestraší. Na to Alexij už dávno nevěří. Ale pan Rydz to říkal. Až za notnou chvíli chlapec sebral odvahu se podívat za roh. Nikdo tam nebyl. Ani mrtvý Němec, ani rudoarmějec, ani žádné jiné strašidlo. Jen dlouhá, úzká chodba, vedoucí do prádelny. Pomalu postupoval kupředu. Zvuky jeho pomalých kroků se odrážely od stěn. Kap. Kap. Kap. V prádelně protéká voda, pomyslel si Alexij. Mělo by se to říct paní Mrhadzové. Právě Aleki by to měl říct paní Mrhadzové. Najednou se cítil velmi zodpovědný a důležitý. Půjde za paní Mrhadzovou a upozorní ji na problém. Tak, jak to dělá šikovný Alexij, který je na svůj věk velice vyspělý, paní Wierzebowská, já vám toho kluka zlatého závidím. Kdyby aspoň šlo rozsvítit, kruci, tady je hrozná tma. Srdce se mu rozbušilo. Blížil se ke dveřím prádelny. Kap. Kap. Kap. Možná by měl jít nahoru a říct to paní Mrhadzové hned. Ale to by si táta s mámou mysleli, že je zbabělec. Úkol nesplněn, vojíne Wierzebowski. Styďte se. Ne, to by nebyl Alexij. To by nebyl chlapec, na kterého můžete být pyšný, pane Wierzebowski, je na svůj věk velmi vyspělý a bystrý. První, co Alexij v prádelně spatřil, byly nohy. Vznášely se v šedivém vzduchu asi půl metru nad zemí. Chvíli trvalo, než Alexijovi došlo, co vidí. Na prádelní šňůře, přivázané k šedým trubkám na stropě prádelny, se houpal mrtvý Němec. Neměl ale uniformu ani vojenské holínky, ani pušku. Byl oblečen do černého obleku, na nohách měl ošoupané polobotky a na krku červenou vázanku. A modrou prádelní šňůru, která se mu zařezávala do modrého krku. Alexij tu věc tiše pozoroval, jak tam visí. Nebál se, ani trochu. Vlastně cítil i cosi jako pocit vítězství. Měl pravdu. Německý oběšenec existuje, maminku to jistě překvapí. Zvláštní ale bylo, že v obličeji oběšence (vyplazený jazyk, nos plný žluté, lepkavé hmoty, můj Bože a ty oči ty nafouklé oči Bože ty oči) nemohl Aleki rozeznat německého vojáka. Zadíval se pozorněji a pak mu to došlo. Ve tváři oběšence rozpoznal starého pana Rydze. Alexij věděl, že když se člověk oběsí, tak umře. Proč by ale na sebe německý voják bral podobu pana Rydze? Nebo si to udělal sám pan Rydz? Proč? Pan Rydz se oběsil ve sklepě na prádelní šňůře. Což znamená, že už se nevrátí. To je všechno, co se z toho dá vyvodit. Už nebude ani kouřit, ani nadávat, ani vyprávět dětem o válce. Alexij pozoroval nehybné tělo nebožtíka, který býval jeho sousedem, jak se houpe nad modrými kachličkami, kterými byla prádelna 37

20 38 vydlážděna. V místě, kde byla šňůra na potrubí upevněna, protékalo prasklinkou pár kapek vody. Kap. Kap. Kap. Teď to paní Mrhadzové říct musí. Pan Rydz se oběsil ve sklepě na prádelní šňůře. Je do toho zapletený ten německý voják a maminka čeká na brambory. Jistě už bude mít o Alexije starost. Alexij si musí pospíšit. Obešel mrtvolu, odemkl malá dvířka a odtamtud do pytlíku nabral deset brambor. To musí stačit. Zavřel za sebou dvířka od sklípku a začal přemýšlet, co udělá s panem Rydzem, který se točil dokola na prádelní šňůře jako nějaký cirkusový atlet na hrazdě. Nemohl to neoznámit. O tom se někdo musel dozvědět. Nebo ne? Alexij se zamračil. Neklame ho jeho vlastní mysl? Jako tehdy, když se mu zdálo, že seshora slyší mrtvého Němce? Není to jen pohádka, nějaký výmysl, který má strašit malé děti? On už přece žádné malé dítě dávno není! Ale všechno to působí tak opravdově, když se teď na pana Rydze dívá. Ale co když se mu doma budou smát? Co když mu řeknou, že ty jsi na takové věci už velký, Aleki, tak nezlob a běž si hrát? Alexij chvíli nevěděl, jak dál. Ale to nejde. Dospělý, šikovný, zodpovědný Alexij si přece nenechá nabulíkovat nic o Němci ve sklepě. Možná bude lepší si to nechat pro sebe. A donést ty brambory nahoru, ať maminka konečně může uvařit oběd. Co je vlastně dnes k jídlu? Asi vepřové koleno, když to tak hezky vonělo. S tou dobrou omáčkou, tou krémovou, tu má Alexij moc rád. Zamknul za sebou kovovou mříž a vyběhl po schodech nahoru. V druhém poschodí vyhlédl z okna. Do činžákové všudypřítomné šedi se vrátilo slunce a prozářilo bloky budov zlatavým třpytem podzimních dnů. --- No vidíš, ty jsi můj šikula, pochválila ho maminka. Deset jsi nemusel brát, stačilo by tak sedm, ale to nevadí. Hlavně že jsi to zvládnul. Dřepla si, takže se jí Alexij mohl zpříma podívat do tváře. Řekni, že to tam nebylo tak hrozné? Ty neuvěřitelné zelené oči. Ne, odvětil Alexij a usmál se. Nebylo. Maminka mu na čele udělala křížek a šla vařit. Aleki se uvelebil k rádiu v pokoji a pokračoval v poslechu rozhlasové hry. Do toho, spojenci, vítězství je blízko, a další nepřítel dole! Kulomety odjistit! Cvak! IV. kategorie, ZUŠ Žerotín, Olomouc, vyučující Ivana Němečková Jaromír Chroustovský DUCH /ukázka/ Arthur McSterlling se nonšalantně prohrabával v urovnané kupce dopisů, faktur, žádostí a proseb. Najednou se ozval zvonek. McSterlling uhasil červenající se konec doutníku značky Curtis and Clarkson a malým douškem upil ze sklenice brandy. Slečno Thompsonová! Běžím, pane. Slečna Thompsonová uvítala v hale mladou dámu, oblečenou v úzkých šatech dle poslední módy, a nabídla jí místo. Slečna Thompsonová jí sdělila, že má počkat na přijetí. Detektiv si stoupnul, upravil košili, sako, kapesní hodinky zasunul do vesty. Vydal se ke dveřím, které dveřmi vlastně nebyly, neboť to byl průchod, a pozval slečnu do oválné pracovny obestavěné ze všech stran robustními knihovnami, jejichž moderní vzhled vyvažovalo sofa ve starém stylu empíru, na které ji posadil. Dobrý den, slečno, tak, řekněte mi, proč jste za mnou přišla, řekl se svým znamenitým skotským přízvukem. Dobrý den, pane, jmenuji se Kingstonová, Mary Kingstonová. Tedy... paní? Slečna, pane, odpověděla. Dáte si něco k pití, slečno Kingstonová? zeptal se zdvořile. Mohu vám nabídnout čaj, nebo si dáte kávu, brandy, či vás mohu pozvat na brunch? Děkuji, pane, odmítla jeho návrh zdvořile. Tak tedy přejděme rovnou k věci. Nebude vám vadit, když si zapálím? Absolutně ne, můj tatínek dost kouřil, jsem na to zvyklá. Zapálil si tedy doutník a zkontroloval čas na svých hodinkách, které vytáhl zpod saka zakrývajícího trochu korpulentnější břicho. Můj otec je přesně to, kvůli čemu jsem se na vás, na tak vyhlášeného detektiva, obrátila. Děkuji za kompliment, ale jsem nucen vás upozornit, že mám svoji cenu a policie by to jistě udělala za mne. Ne, pane, je to delikátní, nic pro natvrdlou policii. To je asi fakt, přitakal pobaveně detektiv. Je to komplikované......komplikované, nic není tak komplikované, jak se zdá, a to, co se zdá být jednoduché, je mnohem komplikovanější, než si myslíme, řekl opět trochu pobaveně, popotáhl z doutníku a usrkl ze sklenky prvotřídní brandy. Můj otec zemřel před dvěma lety, tedy alespoň jsem si to myslela. Arthur McSterlling pokýval zasvěceně hlavou. Potom si uvědomil, že slečna Kingstonová řekla něco divného. Madam, myslela jste si to? odmlčel se. Tím myslíte, že je znovu naživu? Přinejmenším to tak vypadá, podotkla vystrašeně. Vy jste ho viděla? přimhouřil oči a znovu usrkl a popotáhl z doutníku. Jenom abychom si to připomněli, madam, jakou smrtí zemřel váš otec a kolik mu bylo let? Byla to přirozená smrt, bylo mu 72 a zanechal po sobě značné jmění, to víte, jako náměstek ministra a majitel nábytkářské firmy se neměl nejhůř. A on se zdá být opět naživu? Ne, ne tak docela, nikdo ho neviděl, nikdo v domě s ním nemluvil, ale , 39