Zbigniew Kalina v Tandemu

Transkript

1 Zbigniew Kalina v Tandemu ČRo - Středočeský kraj, , Jan ROSÁK, 09:04:27, Tandem Dobrý den, milí posluchači. Je čas pro Tandem, tak vás zdraví Jan Rosák. Před pár lety jsem měl štěstí, že si mě na hostování do příbramského divadla pozval významný režisér František Miška, zahrál jsem si tam v muzikálu, v detektivce. Už tenkrát nešlo přehlédnout v souboru mladého herce, který působil tak trošku jako Papinův hrnec. Každou chvíli obrazně řečeno vybuchoval nápady, pořád o něčem hovořil, na jevišti exceloval, ať hrál, co hrál. Živel každým coulem. No ten živel zatím naproti mně sedí ukázněně, ale věřte tomu, že dnešní Tandemu s ním nebude klidný. Hostem v našem rozhlasovém studiu je herec Zbigniew Kalina. Ahoj, Zbyšku, já tě vítám, ahoj. Ahoj, Honzo, děkuji za pozvání. Teda to je antré, to je nádherný, to si ani nezasloužím. Líbilo se ti? No nádherný. To mám radost, to jsem si připravil. No ale než tě pustím ještě víc je slovu, dáme si zahrát. Přestože to na Zbyškově hovoru není vůbec slyšet, tak on je v podstatě ze severu Moravy. Ty jsi se narodil v Ostravě nebo v Orlové? Vyrůstal jsem v Orlové, narodil jsem se konkrétně v Karviné, ale není to ale ani tak sever Moravy jako spíš Slezsko. Konkrétně je to Těšínské Slezsko a ty se chceš asi dostat k tomu, že má polskou národnost a v podstatě veškeré školy, které jsem vystudoval, tak byly polské školy a začalo to školkou a základní školou a střední školu jsem absolvoval jako gymnáziu s polským jazykem vyučovacím v Karviné. Takže u vás doma se mluvilo polsky. 0 U nás doma se nemluvilo čistě polsky, u nás doma se mluvilo a stále mluví slezským nářečím, což je směsice polštiny, češtiny, němčiny a jemně i jidiš. Je to... Malinko naznač, prosím tě, řekni aspoň jednu větu, abychom si udělali obrázek.

2 No dobré. Tak ješi kdoši poslúchoto povězdmi z mezi Bogumínem a Těšinym, tak všecki bardosrdečně zdrovím, tu z Pragy se mluví inom strašně po česku a strašně. Takže já se strašně užívám, že teraz mogdym do Českých rozhlasu mluvit po našemu, bo to je tak, jak my, tak jak my nejvince přirodzoné. Opravdu je to fakt nejvíc přirozený, jo? Nebo dneska už... No samozřejmě, takhle, takhle já vlastně, no ano, ano, to je moje přirozená mluva. Počkej a hrál jsi třeba v tomto jazyku taky divadlo? A víš že jo. Oni mě spíš tlačili do polštiny, když jsem byl v Karlových Varech, tak Petr Michálek napsal hru Binglstory a já jsem tam hrál nějakýho otce, už si to moc ani nepamatuju, ale vím, že chtěl, aby ten otec byl nějaký cizinec a tak samozřejmě vymyslel, že budu Polák, tak jsem spíš mluvil polsky, ale počkej v tom nářečí, ale já myslím, že jo, že jsem to někde použil, nebudu úplně schopnej říct kde konkrétně, ale jo, jo, mluvil. No ale když si začínal v podstatě s divadlem, to znamená asi v lidušce, že jo, v lidové škole umění... Do lidušky jsem chodil na klavír a na zpěv. Já jsem s divadlem vlastně začal, dá-li se to tak říct, ve školce. Moje mamka má obrovskej smysl pro humor a už když jsem byl ve školce, tak se mnou a s mojí kamarádkou, která byla narozená ve stejný den a rok jako já, jsme vytvořili takové komické duo a udělali jsme takovou komickou scénku, kde já byl hoch, měl jsem takové vozítko plné jablek a ona byla dívčice, která o mě usilovala a to byla taková krátká zpívaná scénka o tom, že ona mě chce, já ji ne a pointa byla v tom, že si může vzít jablko, ale může si vzít, ale to shnilé jablko. No a to vymyslela moje mamka, ono to jako zas nebylo dramaturgicky bůh ví co, ale, ale vypointované... Na začátek dobrý.... na začátek kariéry velmi slibný. A my jsme s tím obráželi s tou kamarádkou Reňou, polský svaz kulturní a osvětový má takové různé místnosti různě po tom Slezsku rozmístěné a tam byly takové besídky pro ty členy a my jsme to právě obrážely tady s touto scénkou a těm babičkám a dědečkům a vůbec těm vše lidem se to strašně líbilo a hrozně nám vždycky tleskali, no a tak začala ta moje kariéra. Tys měl první zájezdový představení.

3 Já měl v podstatě zájezdovku, já měl zájezdovku už na školce. A od té doby pořád pendluju po divadlech po Český republice. A vážně tě nebralo nikdy nic jinýho než divadlo, herectví? Nepřemýšlel jsi o něčem jiným? Ale to víš, že jo. Moje babička byla diabetička a mě vždycky fascinovalo, jak si píchala inzulín. Mně se to vždycky hrozně líbilo. A tak postupem času, i když jsem byl menší, tak jsem to zkusil a babičce jsem píchal ten inzulín, ano děsí tě to, viď, já vím, já byl takovej asi masochista nebo co, sadista, pardon... Spíš sadista.... ano, ano, ano. Babička byla masochista. Ne, prostě mě to nějakým způsobem přitahovalo a tak jsem si říkal, že bych mohl být třeba lékař. Nicméně ta mozková kapacita na to nestačila. No ale jako herec si doktora zahraješ, jestli sis ho ještě nezahrál, tak tě to stoprocentně čeká, jseš takovej typickej lékařskej typ. Já ti nevím. Anebo kněz. To mi taky říkají, že... Anebo kněz. Ano, ty už jsem si zahrál i v Mandragoře, i vlastně v Manon Lescaut taky. Tak. My se samozřejmě k tvým rolím určitě dneska v Tandemu dostaneme. Hostem Tandemu je herec Zbigniew Kalina, se kterým, jak jsem říkal, jsme se potkali v divadle v Příbrami, v Divadle Antonína Dvořáka. Ale on začal svou kariéru ve Slezsku tedy, je to tak, ano? Ano, ano. Ve Slezsku. Čili ta cesta určitě nebyla úplně jednoduchá. Herec, který chce prorazit v celostátním měřítku, to má do Prahy sice geograficky ne možná tak daleko, ale, ale fakticky

4 určitě dál, ale byla ta tvoje cesta přímá? Myslíš přímá do Prahy? Ne, to rozhodně ne, to rozhodně ne. Já jsem začal, já jsem absolvoval Herecké studio paní Mileny Asmanové, které vzniklo při Národním divadle Moravskoslezském a musím říct, že na tu dobu... To jsi se přihlásil sám nebo maminka? To jsem se přihlásil sám a přihlásil jsem se v době, kdy jsem byl na gymnáziu, kdy jsem si říkal, že tomu herectví bych se chtěl věnovat, chtěl bych ho zkusit a měl bych udělat něco pro to, abych se dostal buď na JAMU nebo na DAMU. A viděl jsem na nástěnce na gymnáziu, že nějaká paní Asmanová, já jsem v té době jí moc neznal, protože do Ostravy do divadla jsem moc nejezdil, vypisuje konkurz, přijímací řízení do jejího studia hereckého a já jsem si říkal, to bude takovej nějakej kroužek, to bude fajn, to, to by mě mohlo připravit. No tak jsem udělal tamten, udělal jsem přijímačky, vzali mě, ale nepočítal jsem s tím, že to nebude jenom ledajaký kroužek, že to opravdu škola, do které budu muset chodit každý den odpoledne. Takže já jsem absolvoval cestu každý den z Orlové do Karviné do gymnázia dopoledne, odpoledne jsem jel z Karviné do Ostravy do školy a vracel jsem se většinou v 8 večer domů zpátky do Orlové. To bylo ve 3. ročníku, to jsem nějakým zázračným, to se mi nějak povedlo absolvovat ten 3. ročník. Čtvrtý maturitní ročník, to už bylo horší, ale mě to divadlo a ta škola takovým způsobem pohltila, že mě v podstatě do gymnázium absolutně mě to přestalo zajímat. Já, to divadlo mě naprosto pohltilo a vždycky jsem se strašně těšil odpoledne, až už vypadnu z toho gymnázia, i když tam jsme měli zlatý kantory a bylo to všechno fajn, nicméně to divadlo bylo to pravé a já jsem se vždycky těšil... Ta druhá škola byla lepší než ta první, takhle. Ta druhá škola byla mnohem zajímavější a inspirativnější pro mě. A vůbec jsem si nemyslel, že to zvládnu dohromady ty dvě školy, no zvládnul jsem to tím, že mě to úplně pohltilo. Zázrakem jsem odmaturoval, vůbec nevím jak, protože jsem se opravdu moc neučil a vždycky jsem se připravoval jenom do té herecké školy. No, tu jsem absolvoval a po absolvování jsem dostal nabídku do angažmá do Českého Těšína do divadla. No prosím tě, takže ty jsi úplně minul herecké školství jako DAMU, JAMU a tak? Já jsem tady tento druh vysokého školství minul. Já jsem teda se dostal na polonistiku, což byla filozofická fakulta Ostravské univerzity, tak to jsem dělal zároveň s 3. ročníkem zase toho herectví, ale opět se mi potvrdilo, že nejsem studijní typ a že mě toto zas až tak nezajímá ta polonistika a věnoval jsem jenom čistě tomu herectví.

5 My jsme se dostali k tomu, že ta tvoje cesta do Prahy nebyla opravdu přímá, ale že měla tolik zákrut, tak to jsem vážně netušil a to jsme se ještě vlastně nedostali k té zákrutě, ve které jsme se my dokonce potkali, to znamená příbramské. No tak třeba za chviličku. Zbigniew Kalina je dnes hostem Tandemu. Herec, který už má za sebou nejenom pár angažmá, ale také pár ocenění a dokonce těch nejvýznamnějších, ale to si nechám ještě za chviličku, to vás trošičku napnu, vážení posluchači, ale říkal jsem, že se Zbyškem jsme se potkali také v jednom angažmá, bylo to v Příbrami, ale ty jsi předtím ještě absolvoval Městské divadlo v Karlových Varech, viď. Ano, z Těšína jsem odešel do Karlových Varů, mezitím jsem ještě různě hostoval v Národním divadle Moravskoslezském v Komorní scéně aréna a v Ostravě a tak, no a potom byly Karlovy Vary, to bylo krásný období dvouleté, než zastupitelé města se rozhodli, že opravdu soubor nepotřebují a vytvoří stagionu, což byl velmi smutný konec. A potom jsem se dostal do příbramského divadla, kde jsem strávil, tuším, 8 let. 8 let si tam byl? 8 let. No ono to v podstatě z té Příbrami by mohl být do té Prahy v podstatě jenom jako na skok, to je za rohem. Ale není to tak jednoduché. Ty jsi, 8 let jsi určitě usiloval o to, že by si mohl i do nějakého jaksi významnějšího divadla, co si budeme povídat, Příbram je sice významná, ale jsou i významnější soubory. Co to potom jaksi způsobilo, že jsi dostal lano do Městských? Já jsem nějakým způsobem neusiloval o to se ze začátku dostat pryč. Ne? Po panu Miškovi přišel Milan Schejbal jako umělecký šéf a on mi dával takové příležitosti a tak velké a nádherné role, že já jsem tu potřebu ze začátku vůbec neměl. Naopak. Mně tam bylo velmi dobře, měl jsem své kolegy velmi rád a mám je ty svoje bývalé kolegy velmi rád a já jsem se tam cítil velmi dobře. Nicméně já jsem, já o sobě tvrdím, že jsem pracovně velmi promiskuitní typ a setrvávání dlouho na jednom místě mně potom působí takový ten efekt toho vyhoření, což je asi svým způsobem přirozené a já toužím po tom, poznávat stále nové lidi a nové kolektivy. Samozřejmě Milan Schejbal byl báječnej režisér a báječnej šéf v tom, že často mi umožňoval i hostování, že jsem si mohl odskočit z té Příbrami, takže jsem si různě odskakoval do Hradce Králové, anebo do Plzně hostovat, což bylo hrozně občerstvující a pro herce je to, pro herce v angažmá je to důležité, že si může udržet takovou, jak bych to řekl, duševní hygienu, že... No ale řeknu ti, nebývalo to, dřív jaksi to angažmá bylo takový svatý a herec, který byl promiskuitní trošku a malinko fluktuoval, tak nebyl populární.

6 Hele, ono to svým způsobem je, je stále angažmá, že je svaté, ale já myslím, že dobrý šéf musí poznat, kdy je dobrý toho herce někam pustit a nechat si ho i vydělat někde jinde, protože co si budeme povídat, ty platy v kultuře jsou úplně neuvěřitelně směšné. Takže i z tady tohoto hlediska je to, je to někdy dobré, no. No nedávno jsme si o tom povídali s člověkem z úplně jiného oboru a já když jsem mu řekl, kolik berou herci nebo brali za doby mého hostování v Příbrami herci ve stálém angažmá, tak říkal aha, tak to je zhruba plat pokladní v supermarketu. No, já myslím, že od té doby se na tom toho moc nezměnilo. Bohužel, bohužel. No ale zpátky k tobě. Potom jsi dostal asi pravděpodobně to lano nebo možná to bylo spíš jenom zatím na hostování do Městských divadel? Já jsem se v Příbrami po těch 8 letech rozhodl, že, že jsem zralý na změnu. A řekl jsem Milanu Schejbalovi, že potřebuju změnu a odešel jsem. A risknul jsem to, že zkusím volnou nohu. Musím říct, že ten rok, co jsem byl na volné noze, byl báječným rokem. Jsem si vědom toho, že jsem štěstí, protože nabídky chodily samy a byly to krásné nabídky, ať už hostování v Liberci ve Zpívání v dešti, nádhernou roli, nádhernou roli Cosma Browna, nebo, nebo jsem začal hostovat s Divadlem Aqualung v Praze, což je moje taky srdeční záležitost, hrozně fajn parta a Ondra Lážnovský, výborný režisér a kamarád. A potom přišla nabídka na hostování z Městských divadel pražských od Petra Svojtky, který mi nabídnul hostování v inscenaci Bedřich Smetana: The Greatest Hits, která se s obrovským úspěchem hraje doteď a máme ji všichni hrozně moc rádi. No a zhruba 2 týdny po premiéře Bedřicha Smetany si mě Petr pozval na pohovor a já jsem vůbec nevěděl, co má na mysli, já jsem si myslel, protože jsem měl problém s jedním silvestrovským termínem, kde se divadla přetahovaly, jestli mám hrát v Ostravě nebo v Praze, já jsem si říkal aha, tak Petr mě asi bude chtít alternovat a on se vytasil s úplně něčím jiným a nabídnul mi angažmá. No tak to se neodmítá. To se neodmítá. Zbigniew Kalina, můj host, herec, který je dnes v angažmá v Městských divadlech pražských, absolvoval v podstatě Herecké studiu Milena Asmanové při Národním divadle Moravskoslezském se zaměřením na muzikál a ten muzikál si myslím už jsi si párkrát taky střihnul a odtud pravděpodobně je také to, že jsi si teď, když máš možnost vybrat si písničku na přání, zvolil za její interpretku svojí kolegyni taky, viď. Ano, ano, to je krásný říct, že, že Dasha je mou kolegyní. To jsem si nikdy nemyslel, je to, já si toho strašně vážím.

7 To si klidně řekni, střihni si to. Dasha je úžasná, úžasná herečka a zpěvačka. Měl jsem to štěstí, že jsem se s ní poprvé potkal v Plzni v muzikálu Spamalot, Monty Python's Spamalot, a to je taky představení, které mám strašně rád, protože obecně druh humoru, který vytváří Monty Python's, ten úplně zbožňuji, tak jsem měl to štěstí, že tam v tom můžu být a že jsem se potkal s Dashou, kterou tímto velmi zdravím, Dashi, a by, bych hrozně rád, kdybysme si od ní něco pustili. No milerád, protože já si myslím, že to je zpěvačka, která ne že by byla nedoceněná, ale jaksi stojí pořád tak trošičku neoprávněně ve stínu jiných muzikálových hvězd, přestože ona by mohla být klidně v jejich čele. Asi tak. Potenciál na to má. Rozhodně, neuvěřitelný. Tak si to teď dokážeme. Zbigniew Kalina, herec, který je dnes v angažmá Městských divadel pražských, konkrétně od září 2012 jsem si přečetl, ano. Jseš spokojenej v angažmá, viď? No jo, no to víš, že jo. Tak herec v angažmá má, jak se říká, svý jistý, že jo, ale už to není tak, jak to bývávalo, že si nemůže zkusit nikde jinde jaksi příležitosti herecké, což dneska neexistuje. Ty si můžeš zkoušet své příležitosti a taky to samozřejmě děláš a myslím si, že ti to jde k duhu, protože herec, který si zkouší třeba příležitost zahrát si s jiným souborem, postupuje pořád dál. Co si budeme povídat. Určitě. Ty jsi, ty jsi už v roce 2008 se objevil nebo dokonce 2007 v širší nominaci na cenu Thalie. To bylo za Halibuta...

8 Penzion pro svobodné pány, ano.... Penzion pro svobodné pány. Tu inscenaci jsem viděl a to je taky to, co jsem říkal úplně tady v úvodu, špatně těsnící Papinův hrnec. Tak si mně připadal trošku. To tak unikalo bokama. Že ses tam vyřádil ale, viď. Já jsem to měl strašně rád to představení. To bylo, to bylo, to bylo fajn, no, to se sešla strašně fajn parta lidí Petra Duspivová, Sváťa Šuler, Helenka Karochová, to bylo, to bylo skvělý. Milan Schejbal, který to režíroval a Martin Pacek, který, který k tomu dělal pohybovou spolupráci, to tak jako nějak krásně do sebe zapadlo a hráli jsme to strašně rádi všichni. Inspiroval jsi se třeba Krejčíkovým filmem nebo inscenací? Já jsem ten film viděl, schválně jsem se předtím na to nekoukal, ale nicméně ten text divadelní, tam je tolik závorek a v těch závorkách, jak to pan Krejčík upravoval, je úplně přesně napsaný krok od kroku, jak on by si to představoval, aby to bylo a já jsem v podstatě neměl důvod na tom moc věcí měnit, protože on to měl tak geniálně vymyšlené, že samozřejmě tam člověk postupem času zkoušení tam dostává od sebe nové nápady... Hmm, no právě.... ale já jsem se tím textem velmi inspiroval. Tu cenu si nakonec dostal, myslím tedy cenu Thalie, konkrétně to je pro mladého činoherce do 33 let, tak se jmenuje ta kategorie, ale tu jsi dostal za úplně zase jinou záležitost za Shakespeara, respektive tedy jaksi v Shakespearově inscenaci. Ne, ne, ne, to zas byla jiná cena. Tu Thalii do 33 let, to v podstatě asi není úplně za nějaký konkrétní výkon. Je fakte, že v tom roce, co byl předtím, jsem měl spoustu krásných rolí, byl tam Přelet nad kukaččím hnízdem, byl tam, Malované na skle tam bylo, takže to bylo za nějaký takový, já tu cenu vnímám za nějaký takový výčet různých rolí, které ta komise shlédla...

9 Jo takhle.... a za nic vyloženě konkrétního to opravdu nebylo. Oni si zřejmě řekli, že ten Kalina možná asi něco v sobě má. On ten Kalina je zřejmě papiňák, tak mu to dáme. Ne, ne, já byl hrozně překvapenej, to bylo krásný. Je to důležitý pro tebe taková cena, takový ocenění? Důležitý. Bylo to pro mě neuvěřitelným způsobem překvapující, protože něco takovýho jsem absolutně nečekal, já jsem si myslel, že si ze mě dělají blázny... Ty mluvíš trochu jako Karel Gott, když dostane cenu vždycky. No tak já už se mu nedivím, proč tak mluví, protože, tak on, on je skvělej, o tom žádná, ale co jsem chtěl říct, že já jsem začal přemýšlet o tom, kolik já znám úžasných opravdu talentovaných herců na oblasti, o kterých moc lidí neví a já jsem si říkal, proč zrovna to dávají mně, když oni jsou daleko lepší. Tak jsem takové úvahy vedl, ale to je asi tak přirozené. No, takové úvahy vedou skromní lidé, mezi než se můžeš teď počítat a to tě šlechtí. Skoro to vypadá, jakože Zbigniew Kalina, můj host v Tandemu, je natolik úspěšný, že v podstatě jeho herecká kariéra je procházka jedním velikánským voňavým růžovým sadem rozkvetlým, ale jsou taky chvíle, kdy třeba, dejme tomu, ti není úplně do skoku a do zpěvu? No zrovna teď, protože už asi přes 2 týdny se nemůžu zbavit kašle a chrapotu a když víte, že večer, večer vás čeká představení, kde máte zpívat, naplno zpívat a nevíte, jestli ty hlasivky budou fungovat, to je strašné. To je, to je příšerné opravdu. No jo takhle jsem to zrovna nemyslel, já jsem myslel třeba, jestli si někdy se dostal do fáze, kdy sis nevěděl třeba s některou rolí rady, nevěděl jsi, jak jí popadnout. Ježkovy zraky, no hodněkrát, hodněkrát, ale ono to je taková fáze a ono se to vždycky tak nějak setřese no. Samozřejmě strašně důležité je, aby ten režisér věděl, aby věděl, co chce a nějakým způsobem vedl toho herce a i pevným způsobem. Je fajn, když dává volnost, ale, ale když cítíte, že režisér ví, jak to chce, tak můžete mít tu důvěru a můžete se nechat vést, to je strašně důležité, no. Když, když cítím, že režisér tápe, tak to je hrozně těžký, no. Herec je takovej ve svý podstatě línej člověk, kterej, kterej potom vytasí se s nějakým tím šuplíkem

10 a to potom je, je blbý. A je to blbý i pro kolegy, protože to není moc inspirativní, tak, tak se snažím jako ty šuplíky pořád schovávat někam, ale ne vždycky se to podaří. No jasně, no tak je dobře, když najdeš najednou v sobě šuplíček, o kterým jsi ani nevěděl, že jo, to je dobře. No a ty máš teda tím pádem radši režiséry taková uvozovky dole, uvozovky nahoře tvrdá ruka spíš jako? Ne, ne, tak jsem to nemyslel. Já mám rád režiséry, který opravdu vědí, jak si to představujou, jak si to konkrétně představujou... A jdou si za tím.... a dokážou to nějakým způsobem předat tomu herci, vysvětlit mu to, jakým stylem by měl tu roli hrát. To je hrozně důležitý. A já nemám rád to tápání od začátku a hledání vyloženě a zkusme si to takhle a zkusme si to takhle. Já mám rád od začátku opravdu jasnou vizi, jaký styl herectví kdo po nás chce. A nerad, nerad tápu, 3 měsíc zkouším to jako psychologický drama a potom zjistím, že by to spíš měla bejt komedie, to opravdu moc nemám rád. Ne, tak to máš pravdu a to s tebou stoprocentně souhlasím. Ale nevím, jestli by si teď chtěl třeba zmínit nějakou hezkou práci s dobrým režisérem, kterou máš takhle jako v paměti. Mě neuvěřitelným způsobem bavila práce na představení Kancl, které hrajeme v Rokoku. To byl zase ten případ toho, kdy to nádherně do sebe zapadá. Zapadá do sebe hra, která mě baví, humor, který mě baví, režisér, který mi imponuje a kolegové, kterých si vážím a ono to vždycky tak krásně do sebe zaklapne, a potom vznikne pěkné představení, takže všechny zvu do Rokoka na představení Kancl. No tak větší reklamu už si Kancl nemůže asi představit. Před písničkou pozval Zbyšek Kalina vás posluchače našeho Tandemu a tudíž potenciální divadelní diváky na představení Kancl do Rokoka. Ale to je určitě jenom jedno z představení, jednak které v Městských divadlech hraješ, a jednak na které bys chtěl třeba pozvat. Tak zkus teď udělat výčet toho, v čem teď tě zrovna můžou diváci vidět. Ježkovy zraky. Je toho strašně moc. Tak dobře. Tak mluvil jsem už tady, zmínil jsem Bedřicha Smetanu, Bedřich Smetana: The Greatest Hits. Řekl bych, že to je taky jedno z těch vzácných představení, kde, kde to krásně funguje a všechny to bezmezně baví a těší to hrát a myslím, že je to na nás znát a vidět, že ta energie, která jde z jeviště, je báječná. Úžasný je Sen noci svatojánské. Zvu na A voda stoupá do Rokoka. Co ještě, no a

11 samozřejmě musím zmínit představení, které teď připravujeme s Arnoštem Goldflamem Bylo nás pět od Karla Poláčka. Momentálně jsme ve fázi zkoušení. Těžko říct, jak to dopadne, to člověk nikdy neví, tak jsme v té fázi, kdy, kdy si tak jako zkoušíme a cítíme se ještě trapně na tom jevišti, ale... Koho tam prosím tě hraješ? Tvůj kolega Juřica se chlubil, že hraje koňskou hlavu. Můj kolega Juřica režá, režá a já jsem původně, já měl sloní hlavu, která mi zůstala ještě... To je důstojný.... takže hraju slova Jumba. Kromě toho jsem ještě vyfasoval roli Černíka Jirsáka, takže Čeněk Jirsák, katolický pobožný jinoch, to mi půjde. Čeněk Jirsák. Jak nádherně prezentoval Bylo nás pět Karla Poláčka František Filipovský, to jsi možná ani neslyšel, slyšel jsi někdy? Slyšel jsem to. A já úplně slyším jak mluví Čeněk Jirsák, takže to si myslím, že si pošmákneš určitě. Jo, jojojo. Je to zábavný, je to zábavný. Je to teda hrozně těžký najít nějakou tu míru té stylizace dětské. Přece jenom dospělí, když hrajou děti, to je vošajstlich. Je to, je to hrozně těžký, tak pořád ještě hledáme míru, abysme nebyli úplně nějakým způsobem infantilní nebo, nebo nedej bože trapní. No uvidíme, snad se nám to podaří. Ty sis zahrál v Rychlých šípech? Ano, tam jsem hrál Rychlonožku. No tak vidíš, tak asi takhle. Řekl bych, že Rychlé šípy byly hodně avantgardní a Bylo nás pět se budeme snažit dělat více klasickým způsobem.

12 I když s Arnoštem Goldflamem to určitě úplná tradice nebude. Tak úplně, úplně ne. Je to, Arnošt Goldflam, já s ním zkouším poprvé, to je tak zlatej člověk. On je neuvěřitelným způsobem vtipný a laskavý, to je, to je hezká kombinace. Tak to ti přeju a myslím si, že se můžeme těšit, že se to projeví i na představení, na které se samozřejmě rádi do Městských divadel půjdeme podívat. Určitě nepřehlédnete jednoho z aktérů, toho, který nám dneska tak hezky tady a příjemně povídal, Zbigniewa Kalinu. Zbyšku, já ti děkuju. Zlom vaz na co sáhneš samozřejmě. Čert tě vez, Honzo. Děkuju za pozvání, bylo to hrozně příjemný. Měj se hezky, ahoj. Zpracovatel: Anopress IT a.s.