pohodička 2011/02 srdce tolerance zdraví láska cestování krásné vztahy umění naslouchat Úspěch

Transkript

1 pohodička poznávání domov srdce tolerance láska cestování Pohodové lidské léto city Úspěch zdraví krásné vztahy umění naslouchat

2 Úvodník / obsah Vážené čtenářky, vážení čtenáři. Když v něčem žijete den za dnem, tak vás ani nenapadne se na chvíli zastavit a ohlédnout se zpátky. Mě se to po delší době podařilo až při přípravě tohoto čísla bulletinu. Uvědomila jsem si, kolik má naše sdružení během tří měsíců za sebou akcí. V tom je náš bulletin skvělý. Zachycuje proběhlé události, jeho prostřednictvím se i vy, kteří jste se na akci nezúčastnili, můžete dozvědět jak bylo a o co jste možná přišli str. 3 Rozhovor pro nás Věra Mičková str. 4 Rok dobrovolnictví/mosty str. 5 Žhavé informace str. 6 Nabídka kurzů a akcí str. 7 Proběhlo str. 10 Představujeme Pavla Vokřínková str. 11 Žena a ekonomika str. 12 Zdravotní cvičení 20 Přeji vám hezké počtení a prosím, udělejte si čas na to, abyste nám napsali své názory, a to nejen k obsahu bulletinu. Zajímají nás i vaše postřehy k činnosti sdružení, které je tu pro vás, a vy je, pokud budete chtít, můžete spoluvytvářet str. 13 Význam rituálů str. 14 Pár rad pro turisty str. 16 A přece jsou... str. 17 Důchody? Jaképak budou? str. 18 Island země ledovců, gejzírů a nedotčené přírody str. 19 Ženy umělkyně/15 st. str. 20 Kulturní servis str. 21 Co potřebujete vědět /inzerce Krásné počasí pro vaši dovolenou 19 str. 22 Inzertní plochy Věra Janáková redakce@zeny50.cz Využijte nabídku našich inzerentů: SCAN quilt bytový textil str. 15 Knihkupectví portál str. 20

3 Rozhovor pro nás Věra mičková /autorka repliky Tapisérie z Bayeux Dnes vám přinášíme rozhovor s úžasnou, krásnou ženou, která měla 22. května 69 let. Je autorkou repliky tapisérie z Bayeux (o tomto díle jsme vás informovali v minulém čísle bulletinu). Nyní dokončila tkanou tapisérii jednoho z nejdůležitějších pramenů českých dějin zlomku rukopisu latinského překladu Dalimilovy kroniky z počátku 14. století. Na základě publikovaných obrázků vytvořila 20 kusů tapisérií o rozměrech zhruba cm. Stále ještě přednáší dějiny umění uměleckým kovářům. A co jí to přináší? Je báječné učit tyto děti, protože to jsou hoši, kteří mají zájem o umělecký obor, baví je dějiny umění, a jestliže to někoho baví, tak je to radost. Oni mě dobíjejí, neskutečně dobíjejí, a to je velice příjemné. Jak všechno zvládáte? Mám takovou zkušenost, že čím víc člověk dělá práci, která ho baví, tím víc se dobíjí a nemá čas přemýšlet nad pitomostmi. Jakmile se začnete ztrácet v úvahách, že jste stará a k ničemu, tak to je začátek konce. Já mám jednu výhodu. Měla jsem nádherné manželství. Bohužel už jsem 19 let sama. Můj muž umřel mladý a o další vztah jsem neměla zájem. Já jsem ženská pro jednoho mužskýho. Tak jsem si říkala, co dál. Kluci vypadli z hnízda, zůstala jsem sama a začala jsem přemýšlet o hledání nějaké stability, protože jinak se začnete kácet. A to byl ten moment, kdy jsem si říkala, že když tady mám být, tak si splním to, co jsem nemohla. Nemohla jsem cestovat, nemohla jsem tkát na plné pecky, protože rodina spotřebovala spoustu mé energie. Vlastně až teď, na stará kolena, jsem se seberealizovala a najednou mám pocit, že když si sednu k práci, tak ta mě dobíjí také z jednoho prostého důvodu, protože mě baví. Když jsem četla ve vašem bulletinu, že tapiserii z Bayeux je práce Královny Matyldy, tak bych vám oponovala. Byla jsem v Bayeux a tak jsem se k tomu dostala hodně zblízka. Četla jsem spousty knih o tomto díle a tam se mluví o dvou zdrojích původu díla. Biskup Odon, nevlastní bratr Viléma, si ho velmi vážil a z pocty k němu zadal zpracování tapisérie v jednom anglickém klášteře, kde ho vyšívali mniši. Druhá verze říká, že jde o dílo snachy Viléma dobyvatele. Když jsem začala tkát, dostala jsem se k té práci až na dřeň a uvědomila jsem si, že to není ženské myšlení, to je mužské myšlení. Proto se přikláním k názoru, že dílo zadal biskup Odon. V díle jde o dokonalou znalost koní, koně v pohybu, v pádu, v boji, ve skoku, v trysku, to ženy v sobě nemají. Co znamenají ornamenty v pásech nahoře a dole? To jsou gryfové obrazy starší, než křesťanství napůl savci, napůl ptáci, hadi, příšery, které se hodně objevují ve starověku. Jestli to má hlubší smysl, či nějakou logiku, nevím. Já ji v tom necítím, ale ten ornamentální pruh se během toho gobelínu mění. Je tam vidět (dělalo se to asi 10 let), jak se mění materiál, jak se mění i výzdoba bordur, protože najednou se ta bordura ruší a je tam bajka, příběh nebo nějaký obraz práce na poli. Začíná to přebírat jinou funkci. Kolik je na tapisérii vyobrazeno žen? Moc jich tam není. Já mám pocit, že je tam jenom jedna. Ale ona je to válka, takže ženy jsou trochu bokem. Jak jste se dostala ke tkaní gobelínů? Dělala jsem diplomovou práci na téma ručně tkaný koberec a gobelín kdysi na univerzitě. Protože jsme oba s manželem byli učitelé a měli mizerné příjmy, snažili jsme se doplňovat rodinnou pokladnu svými koníčky manžel hudbou a já tkaním gobelínů. Já jsem za svůj život utkala asi 150 gobelínů. Od malých až po 2x3 m, ale v podstatě všechno je pryč. Vůbec nic mi nezůstalo. Rozumíte to je ten pocit, že něco děláte a najednou máte prázdné ruce. Tak jsem si říkala, že když už je situace taková, tak udělám něco velkého, co zůstane pohromadě. Teď si ze mě dělal legraci syn, že bych veřejnost naštvala, kdybych ten gobelín rozprodala po kusech. Zjistila jsem, že můj gobelín získal poměrně velký zájem. A mám ohlasy i z ciziny. Dostala jsem krásný dopis z francouzského ministerstva kultury. Nechcete zpracovat dějiny Moravy v obrazech nakreslené Františkem Richterem? Víte, já se přiznám, že to neznám. Rozhodně bych to ráda viděla. Já dopředu nikdy neříkám ne. Protože každopádně za ta léta se ze mě stala workoholička. Teď dotkávám poslední gobelín (Dalimilova kronika, pozn. redakce), dva měsíce budu zašívat konce z druhé strany a pak bude najednou stop stav a já budu zase koukat do zdi a přemýšlet, co budu dělat. To děláte na zakázku? Ne, já se bavím. Ono to zní v dnešní době naprosto komicky, když řeknete, že ne. Dělám to pro to, že mě to těší. Všechny gobelíny, které jste udělala, byly tématicky zaměřené na historii? Já tvořím již 40 let a prošla jsem obdobím hledání. Zkoušela jsem napřed všechno možné. Pár let jsem pracovala se svým bratrem, který je grafik. Dělala jsem podle jeho návrhů, ale já jsem si s tím stejně dělala to, co jsem chtěla. Zkoušela jsem figuru, krajinu, abstrakci. Některé věci, které mám rozdělané, jsou spíše abstraktní v duchu symbolismu. Jsou to mé úvahy hodně dospělého člověka. Najednou začnete uvažovat o smyslu života, o tom, že život je neskutečně krátký. Najednou se vám chce žít, protože konečně víte, jak a co s ním, ale tělo už říká něco jiného. Kterého svého díla si nejvíce ceníte? Já vám odpovím dost divně. Já si vždycky cením práce, kterou momentálně dělám. Zní to šíleně, ale týká se to i gobelínu v Bayeux. V momentě, kdy práci skončím, tak mě přestane zajímat. Je mi fuk, kdyby se s ní cokoliv stalo, je mi to jedno. Asi jsem trochu praštěná, protože mě to v ten moment přestane zajímat a já už mám v hlavě něco jiného. To, co momentálně dělám, mě úplně beze zbytku stravuje. Takže, já nemůžu říct, že bych si něčeho vážila víc něčeho míň. Věra Janáková 03

4 Info o.s. Ženy50 rok dobrovolnictví / mosty 04 Letošní rok byl vyhlášen Evropským rokem dobrovolnictví Cíle jsou: usilovat o to, aby bylo v EU vytvořeno prostředí příznivé pro dobrovolnictví umožnit organizátorům dobrovolných činností, aby zlepšili jejich kvalitu oceňovat a uznávat dobrovolné činnosti zlepšit povědomí o hodnotě a významu dobrovolnictví I vy se můžete stát dobrovolnicí v rámci organizace Ženy50 a přispět tímto způsobem k rozšíření a zlepšení aktivit sdružení. Následující návod je z publikace, která je jedním z výstupů projektu 50+ Aktivně, který realizoval RESPEKT institut. Pár kroků k tomu, jak se stát dobrovolníkem 1) Dobrovolníkem je každý, kdo ze své dobré vůle, ve svém volném čase a bez nároků na finanční odměnu vykonává činnost ve prospěch jiných lidí. D o b rovo l n i c t v í může být aktivním trávením volného času, může pro vás být i přínosem díky radosti z dobře vykonané věci, z kontaktu a přátelství se zajímavými lidmi a díky posílení vlastního sebevědomí. jak se stát dobrovolníkem 2) Dobrovolníkem se může stát v podstatě kdokoliv, protože každý z nás umí něco, co může nabídnout druhým. Víte, že dobrovolníkem/ dobrovolnicí se můžete stát i vy? Uplatněte své zkušenosti i v důchodovém věku, předejte vaše znalosti v rámci dobré věci. 3) Důvodů, proč se lidé stávají dobrovolníky, je velké množství. Dobrovolná činnost vám může přinést pocit užitečnosti, nové zkušenosti, kontakty, dovednosti a mnoho dalšího. Jako dobrovolník můžete najít a vytvářet nová přátelství, dobrovolnictví vám může otevřít dveře k aktivitám a zaměření, kterému jste se nikdy nevěnovali. 4) Nemusíte být dobrovolníkem na plný úvazek, stačí pár hodin týdně či měsíčně. Dobrovolnictví je založeno na svobodném rozhodnutí věnovat část svého času, energie a schopností ve prospěch druhých. 5) Díky dobrovolnictví či účasti na obecně prospěšných aktivitách můžete napomoci změnit oblasti, které vás trápí a které by podle vás měly fungovat či vypadat jinak. Nechte se inspirovat problémy, které kolem sebe vidíte, a zkuste se zamyslet, jak byste tento stav mohli vlastním přičiněním změnit, porozhlédněte se kolem, zda někdo další tyto problémy již neřeší, a přidejte se k němu. 6) Zkuste v důchodu něco nového! Dobrovolnictví vám umožní vyzkoušet si jinou profesi, ale i objevit novou oblast činnosti mimo vaše povolání. Dobrovolnictví může být i osobní výzvou. Dobrovolnictví je skvělá příležitost, jak se pobavit, aktivně trávit volný čas, pomoci lidem ve svém okolí a něco vracet zpět. Jana Jarušková Projekt MOSTY Jen ten, kdo někdy zcela sám na břehu stál, učí se ptát, kde mosty jsou. Jen ten, kdo někdy samotu do hloubky prožil, může se těšit z hlasitého smíchu veselých slavností. (Hermann Traub) Od vyhlášení projektu MOSTY uplynuly tři měsíce a databáze se naplňuje prvními zájemci. Dle předpokladu jsou sice aktivnější ženy, nicméně se již nahlásilo i několik mužů. Během letních měsíců je rovněž možné se do projektu registrovat, a to buď osobně na Anenské 10, ve čtvrtky od do hodin, nebo elektronicky na adrese info@zeny50.cz. Od srpna začnou probíhat pravidelná setkávání účastníků projektu, a to vždy 1. a 3. čtvrtek v měsíci od do hodin, v kanceláři sdružení na Anenské 10 v Brně. Zájemci jsou rovněž srdečně zváni na pobyt v Krkonoších, o kterém píšeme na jiném místě. Více o projektu MOSTY pro nezadané ženy a muže ve věku 50+ se dočtete na webu sdružení Projekt MOSTY vytváří kolektiv lidí, kteří se chtějí setkávat a prožívat společně různé aktivity. Pokud z tohoto společenství vyroste dvojice, která spojí svůj život i v soukromí, bude to nejkrásnější výstup projektu. Zapojit se do projektu mohou ženy a muži ve věku po padesátce, kterým chybí životní partner i kolektiv vrstevníků.

5 Info o.s. Ženy50 žhavé informace stále Hledáme spolupracovnice na fundraising Občanské sdružení Ženy50 hledá externí spolupracovnici/spolupracovníka pro zajišťování finančních zdrojů na provoz sdružení. Bližší informace u předsedkyně Ing. Jany Jaruškové, mobil Výzva: pokud víte o vhodných prostorách, ve kterých by následně mohla být výstava Úhel pohledu instalována, prosíme, obraťte se na Věru Janákovou. info@zeny50.cz nebo telefonicky INFORMACE VÁM POSKYTNOU Ing. Jana Jarušková tel.: Mgr. Věra Janáková tel.: , Kontaktovat nás můžete na u: info@ zeny50.cz Aktuální informace o akcích o. s. Ženy50 najdete na web stránkách Prodloužený víkend v Krkonoších Určitě je nás více, koho lákají hory, a tak se vydáme rovnou do našich nejvyšších Krkonoš. Centrální oblasti, kde se to turisty přímo hemží, se spíše vyhneme a vypravíme se do východní části, méně navštěvované. Odjezd vlastním autobusem z Brna je plánován na čtvrtek 8. září 2011 cca ve 13 hodin, návrat bude v neděli 11. září v podvečerních hodinách. Ubytování máme zajištěno v penzionu Liberta v Dolních Albeřicích u Horního Maršova, které jsou dobrým východiskem na dva celodenní výlety, jeden do oblasti nad Janskými Lázněmi a druhý do východní části Krkonoš nad Žacléřem, zvané Rýchory. Trasy výletů jsou zvoleny tak, aby je zvládl každý, i méně zdatný turista. Abychom nebloudili, bude nám průvodcem můj dlouholetý kamarád domorodec, který to tam má prochozené křížem krážem. Na zpáteční cestě plánujeme navštívit zámek v Náchodě, v případě zájmu zvládneme i Babiččino údolí. Pro případ, že by bylo opravdu mizerné počasí, připravujeme i náhradní program s využitím autobusu. V penzionu je zajištěna polopenze víkend v krkonoších (snídaně + večeře), personál vychází vstříc i vegetariánům. Cena zájezdu je 3.200,- Kč. Zahrnuje dopravu včetně úrazového pojištění každého sedadla, 3 noclehy (4lůžkové a 2lůžkové pokoje se společným sociálním zařízením), polopenzi (snídaně + večeře). Stravování během dne a vstupné do památek je individuální. Další informace u Jany Jaruškové na tel , Věry Pakostové na tel nebo na e- mailu info@zeny50.cz Přihlásit se můžete do 15. srpna Počet účastníků zájezdu je omezen velikostí autobusu a kapacitou ubytování (max. 16 osob). Záloha na pobyt činí Kč. Věra Pakostová Plavba po Moravě V neděli 7. srpna 2011 a v neděli 21. srpna 2011 I v letošním roce podnikneme jednodenní plavbu neregulovaným tokem řeky Moravy. Na rafty nasedneme ve Vnorovech, proplujeme meandrující řekou s malebnými plážemi, možná zahlédneme i čápy, volavky či bobří nory. Plavbu zakončíme po 14 kilometrech v Rohatci, odkud se vlakem vrátíme zpět do Brna. Podmínky účasti umět plavat, nebát se podniknout něco dobrodružného, dobrá nálada a smysl pro spolupráci v kolektivu. Informace a přihlášky u Jany Jaruškové na tel nebo elektronicky info@zeny50.cz Cena: 650 Kč / členky 600 Kč V ceně je doprava vlakem tam a zpět, zapůjčení lodí a příslušenství, instruktáž. A jelikož je o tuto akci značný zájem a maximálně může jet 12 osob, tak kdo se dřív přihlásí a zaplatí, ten pojede... Jana Jarušková Pozvánka na výstavu Výstava nejlepších snímků z fotosoutěže Úhel pohledu. Od 6. června do 26. července 2011 můžete shlédnout panely s nejlepšími fotografiemi 1. a 2. ročníku soutěže Úhel pohledu v Kapli sv. Anny Fakultní nemocnice u sv. Anny na Pekařské 53 v Brně. Otevřeno je v pracovní dny od 9.00 hod. do hod. Výstava přináší fotografie ze dvou ročníků fotosoutěže Úhel pohledu, kterou pořádá občanské sdružení Ženy50 ve spolupráci s Kanceláří Brno-Zdravé město MMB. Smyslem této akce je poukázat na ženy nad 50 let, na jejich radosti i smutky, žal, osamění, ale i koníčky a aktivity, které provozují. 05

6 Info o.s. Ženy50 nabídka kurzů a akcí pro rok Počítačové kurzy PRO ÚPLNÉ ZAČÁTEČNÍKY Út hod. (zahájení ) Stř hod. (zahájení ) Stř hod. (zahájení ) Naučíte se základy obsluhy PC, psaní textů, hledání na internetu, využití elektronické pošty. Proběhne 10 lekcí. Cena: 2 100,- Kč / členky 1 800,- Kč, senioři nad 55 let 1 600,- Kč pro mírně pokročilé Út hod. (zahájení ) Za individuálního přístupu lektorek si prohloubíte znalosti ohledně obsluhy PC, psaní textů, hledání na internetu, využití elektronické pošty. Dle zájmu je možné probrat základy práce v tabulkovém procesoru (Excel). Proběhne 10 lekcí. Cena: 2 100,- Kč / členky 1 800,- Kč, senioři nad 55 let 1 600,- Kč POČÍTAČOVÁ GRAFIKA Po hod. (zahájení ) Čt hod. (zahájení ) Seznámíte se s možností úpravy digitálních fotografií, vytváření koláží přání k narozeninám, Novému roku apod. Proběhne 10 lekcí. Cena: 1 650,- Kč / členky 1 500,- Kč, senioři nad 55 let 1 150,- Kč prezentace v PowerPointu Čtv hod. (zahájení ) Proběhne 5 lekcí (1,5 hodiny). Během kurzu se naučíte pracovat se snímky, textem, objekty, grafikou, tabulkami, grafy a diagramy. Naučíte se upravovat vzhled prezentace, používat základní efekty, připravovat podklady, tisknout prezentace a prezentace předvádět. Cena: 850,- Kč / členky 750,- Kč Kurzy probíhají v malém počtu účastníků (max. 5) pod vedením 2 lektorek. Kurz trénink paměti Po hod. (zahájení ) Osvojíte si různé techniky, které vám pomohou zapamatovat si téměř nemožné. Prostřednictvím koncentračního cvičení a používáním komplexních paměťových strategií jako asociace a vizualizace, ve spojení s paměťovými technikami, si ověříte, že vaše paměť je stále ještě funkční. Proběhne 10 lekcí. Cena: 1 500,- Kč / členky 1 350,- Kč Angličtina pro ženy i muže 50+ PRO ÚPLNÉ ZAČÁTEČNÍKY Út hod. (zahájení ) pro mírně pokročilé Út hod. (zahájení ) Lektorka: Mgr. Eva Klímová Kurz bude probíhat 1x týdně v 1,5hodinových lekcích celkový rozsah je 24 hodin (16 týdnů). Cena: 2 160,- Kč / členky 1.920,- Kč Výlety Olešnice modrotisková dílna rodiny Danzingerů 17. září 2011 Sraz v 8.10 hod. v Králově Poli nádraží. Odjezd autobusem IDS linkou 301 v 8.27 hod. Z Brna přijedeme do Olešnice v 9.37, na 10. hodinu máme objednanou návštěvu dílny Danzingerových. Uvidíme tradiční ruční výrobu horáckého modrotisku a malebné vzory z jedinečných dřevěných forem, které jsou dědictvím již čtvrté generace rodiny Danzingerů. Součástí expozice je i prodejna s kompletním sortimentem dílenských výrobků, kde si můžeme nakoupit od prostírání nebo chňapek až po ubrusy nebo obrázky. Poté si vylezeme na rozhlednu nad lyžařským areálem, vyrazíme přes lesopark Skalky pěšky 15 km po červené turistické značce směr Ústup, lesem do Křetína a kolem přehrady do Lazinova a Letovic (popř. kratší, ale po silnici vedoucí cestou do Vranové a zase Letovice). Odtud vlakem v do Brna (19.15). Tchai-ťi (24) styl Jang 3měsíční kurz Od 5. října 2011, vždy ve středu v hod. (začátečníci) a hod. (pokročilí). Cvičení Tchai-ťi je zaměřeno na práci s vnitřní energií, podobně jako v józe. Vhodné pro jakýkoliv věk a fyzickou kondici. Cvičení probíhá v Kulturním centru Slévárna, Ve Vaňkovce 1, Brno. Proběhne 12 lekcí. Cena kurzu: 1 000,- Kč / členky 900,- Kč. Lektorka: Mgr. Věra Janáková Na kurzy je potřeba se přihlásit předem a uhradit zálohu (50 % z ceny), doplatek pak nejpozději 10 dní před zahájením kurzu, a to buď osobně v kanceláři Brno, Anenská 10 (po tel. domluvě), nebo převodem na číslo účtu: /5500. Na přednášky se nemusíte hlásit předem. Konají se vždy ve čtvrtek od hod. do hod. v Centru o. s. Ženy50 v Brně, Anenská 10. Příspěvek 80,- Kč / členky 60,- Kč. Informace o dalších akcích konaných v roce 2011 naleznete na

7 Info o.s. Ženy50 proběhlo Foto: Draha Petříková Dovolená v Bílých Karpatech Vím, kde je v Praze Jelení příkop, už jsem chutnala jelení guláš, ale nikdy jsem nebyla v horském hotelu Jelenovská. Až letos. V nabídce sdružení Ženy50 byl tento pobyt už od loňského roku a první zájemkyně byly přihlášeny už od prosince! Protože jsem s ženami necestovala poprvé, spoléhala jsem na přesné instrukce. Ty přišly včas. Jen mě v den odjezdu maličko zklamala jedna z organizátorek pobytu Jana. Očekávala jsem, že poznávací znamení pádlo při loňské cestě na Baťův kanál nahradí tentokrát parohy. Parohy nebyly, i přesto jsme se našly. Naše cestování by vydalo na samostatný fejeton. Už hromadný nástup do vlaku a další přestupy s našimi těžkými zavazadly. Krosna, notebook, lodní kufr, golfový vozík, nezbytné hole na norskou chůzi, to všechno byla naše zavazadla. Moje babička říkávala nespoléhej na dobré vlastnosti lidí, ale tentokrát by se mýlila. Pomocníci se našli. I kdyby byl důvod jejich pomoci ryze sobecký a prozaický (zkrátka báli se, aby jim neujel vlak ), bylo to od nich milé. S rodinou hodně cestujeme křížem krážem Čechami i Moravou a moje děti i jejich děti mají rády místa, která jsme nazvaly skanzen. Jsou to hotely, hotýlky a penziony, které existují už mnoho desetiletí a zvláštní na nich je to, že se v nich nic nemění. A ač vím, je to nemožné, klidně bych se vsadila, že i personál je stále stejný (alespoň co se týká ochoty a zájmu o hosty). Horský hotel Jelenovská nebyl tím typickým skanzenem, ale i tady by se, při troše dobré vůle, nějaké stopy našly. Ale bylo nám tam fajn, poskytl nám klidné zázemí, milou a neúnavnou obsluhu, dobré jídlo, a nakonec i rozptýlení. Byli tu totiž s námi žáci se základní školy a také skupina dětí ze školy mateřské. Ale naše soužití bylo příjemné a bezproblémové. V jejich i našem Jelenovská v bílých karpatech malém týmu se našli velcí mluvkové, dobří i špatní jedlíci, nadšení i příležitostní turisté i jedinci postižení jednodenní virózou. Stejně jako byl poměr učitelů k žákům 8:100, podobně to bylo se zastoupením mužů a žen v našem týmu (1:9), s tím rozdílem, že mladý muž, který s námi byl, nad námi, na rozdíl od kantorů, nemusel mít dozor. Program našeho pobytu byl sice nepovinný, ale všechny jsme se na něm podílely moc rády. Den začínal ranní rozcvičkou v lese při zpěvu (ptačím), pak povinná dávka vitaminu B (proti klíšťatům), lukulské hody (mezi švédskými stoly), a po kávičce výlet s konkrétním cílem. Pastviny koní v Lipině, rozhledna Královec, hrad Brumov nebo lesní Hložecká kaple s dávnou pověstí. Odpoledne byla pravidelně trénována naše paměť. Něco jsme se o sobě i o ostatních dozvěděly, trochu se poučily, a máme o čem přemýšlet. Zbyl čas i na vodní pólo a akvabely v bazénu, turnaj ve stolním tenise a souboj v kuželkách. Naši dovolenou nám připomene spousta fotek, ale i zážitky, pocity a vzpomínky. Ať už na pohlazení drsné a přitom hebké koňské srsti, na typickou venkovskou hospodu, ve které kromě piva nebylo co nabídnout, na skvělý pocit po prudkém a náročném výšlapu k hotelu v bouřkovém dusnu, na krásné výhledy, na šmolkově modrou nebo šarlatovou oblohu, na úsměvné neúspěchy při kuželkách, na obavy z útěku krokodýla z terária v kavárně hotelu, na sádrové odlitky dětských tváří na terase, na podvečerní řešení hlavolamů a povídání. Byla to velká pohoda, měly jsme čas jen pro sebe a dobře jsme ho využily, každá podle svých představ. Nechci Vám tvrdit, že máte litovat toho, že jste s námi nebyly, ale vím jistě, že by Vám bylo stejně dobře jako nám a že byste si podobnou relaxaci také zasloužily. Hana Sklenářová P.S: O názvu hotelu jsme nepochybovaly od prvního dne, když jsme nevěřícně pozorovaly pod okny klidně se pasoucí srnky. Děti měly buď bujnou fantazii anebo lepší oči, prý zahlédly i toho j e l e n a!!! 07

8 Info o.s. Ženy50 proběhlo/ fotosoutěž - Úhel pohledu 08 Vítězné foto Kategorie A Fotosoutěž + koncert Fotosoutěž Úhel pohledu, koncert ke Dni matek. V neděli 8. května 2011, na Den matek, uspořádalo občanské sdružení Ženy50 v pořadí již čtvrtý koncert, který byl věnovaný ženám jako projev úcty, uznání a poděkování. Koncert proběhl v Sále Otakara Motejla na Údolní 39 v Brně. Akce se uskutečnila díky finanční podpoře Odboru kultury Statutárního města Brna, pana Ing. Pavla Pakosty, pana Ing. Oldřicha Holase (firma LTC, spol. s r.o.) a pana Ing. Vlastimila Klusáčka. Průvodkyní celého pořadu byla již tradičně Monika Brindzáková. Skladby v podání Moravského klavírního tria pod vedením Jiřího Jahody byly hudebním dárkem pro přítomné ženy i účastníky fotosoutěže Úhel pohledu, organizované sdružením ve spolupráci s Kanceláří Brno-Zdravé město MMB. V rámci koncertu totiž proběhlo i slavnostní vyhlášení výsledků fotosoutěže, která měla v tomto 3. ročníku dvě kategorie: kategorie A: na snímku musela být žena ve věku 50+ kategorie B: pro ženy ve věku po padesátce, které rády fotí Fotosoutěže se zúčastnilo celkem 30 soutěžících, kteří zaslali 163 fotografií. V každé kategorii porota vybrala 3 vítězné snímky a občanské sdružení Ženy50 vyhodnotilo jednu fotografii zvláštní cenou. Krásných a oduševnělých fotografií bylo samozřejmě mnohem více a za ně patří jejich autorům upřímný dík. Jsme rády, že fotosoutěž Úhel pohledu probudila zájem veřejnosti o zralé ženy a přispívá k jejich zviditelnění. Vítězům blahopřála předsedkyně sdružení Ženy50 Ing. Jana Jarušková, která rovněž předala ceny firmy Silex (dárkové poukazy na zboží značky SCAN quilt) a knihy Simony Monyové. Druhá místa v obou kategoriích byla oceněna ručně stavěnou keramikou Táni Nedvědové, která své ceny věnovala osobně. Dárky Kanceláře Brno-Zdravé město převzaly vítězky od Mgr. Ivany Draholové. Jana Jarušková Vítězné foto Kategorie B Výsledky fotosoutěže: Kategorie A 1) Stanovská Eva, Dřenice 2) Caránková Ludmila, Jablonec n. Nisou 3) Stolář Petr, MVDr., Valašská Bystřice Zvláštní cena Stanovská Eva, Dřenice Katagorie B 1) Stanovská Eva, Dřenice 2) Bohumila Trhlíková, Brno 2) Ing. Hrazdírová Blanka, Brno

9 Info o.s. Ženy50 proběhlo / Rafťáci v sukních Každá výprava za poznáním by měla být i poučná: nekupovat lístky na vlak na hlavním nádraží v Brně u muže středního věku (nemá rád své povolání je nepříjemný, zdržuje a často se mýlí), ovládání sociálního zařízení v nových vlacích se zvládnout dá (i když je hodně složité a člověk musí stisknout od vstupu do kabiny asi 11 tlačítek), lépe je vzít si na cestu větší svačinu (když náhodou zbyde, sní se doma fakt jsem měla velký hlad ). Celkem se plavby zúčastnilo 13 žen, z toho 3 byly s námi poprvé, 1 přijela až z Prahy, počet spokojených účastnic = 13. Ne, nejedná se o nový český film, i když by byl asi docela komický Nevěříte? Možná napoví pár fotek z tradičního sjezdu řeky Moravy z Vnorov do Rohatce. Nenechala bych si tento zážitek vzít za nic na světě. Akci jsem absolvovala s Ženami50 teprve podruhé a už se těším napřesrok. Proč? Pro pocit sounáležitosti s vrstevnicemi. S ženami, z nichž mnohé se vidí poprvé a možná už se nikdy nepotkají (i když Brno je tak vlídně malé, že se určitě někde potkáme) a během jednoho dne se z nich stanou ne sice přímo osoby blízké, ale určitě parťáci, kteří během plavby musejí respektovat pokyny svých kapitánek, spolehnout se na ostatní, důvěřovat jejich pozornosti, předvídavosti a zručnosti, aby plavba byla bezpečná. Znáte nějakou podobnou situaci, ve které jsou tyto vlastnosti také nezbytné? Poraďte, půjdu do toho s vámi, protože vím, že to jsou vzácné chvíle, a ten pocit mi za to stojí. Určitě je na tom lákavé také překonání sama sebe (i za cenu bolavých zad a některých dalších exponovaných částí těla ), vyvolání vzpomínek na podobné zážitky s kamarády či rodinou a prožití pohodového dne plného smíchu a skvělé nálady. Samozřejmě si sem jezdíme i pro pochvalu naší kapitánky, na kterou v závěru plavby nikdy nezapomene! Den je vždycky bohatý na zážitky, tentokrát jeden z raftů uvízl v prudkém proudu řeky na kmeni padlého stromu, a nebýt ochotných vodáků, tak se nehnul z místa (jen za cenu koupele). Část osádky druhého raftu překonala tento nebezpečný úsek po břehu, což bylo moudré rozhodnutí. Provoz na řece byl mimořádný, míjeli jsme se, předjížděli a opakovaně zdravili s jinými vodáky, mezi nimiž bylo mnoho nováčků (soudě podle jejich kaskadérských kousků, při kterých na nich nezůstala niť suchá ). Vyplulo i několik posádek, které měly nadváhu buď díky přepravovaných sudů s pivem anebo vlastních kil navíc. Ale všichni, kteří dávají přednost pohybu a partě kamarádů před lenošením a učí tomu i své děti, mají naše velké sympatie! Jediným malým šrámem na celé akci byl čas, který jsme ztratily už na startu ne svým zaviněním a který nám pak chyběl v cíli. Nevadí, pivečko a kávu si dáme klidně až doma. Sobotní vodácká abeceda: Autorita kapitánek přirozená Boj o přežití vyhraný Cíl plavby: nádražní hospůdka v Rohatci Dobrodružství celá plavba (pro toho, komu nechybí fantazie) Euforie vždy při zdolání vodní překážky Fotoaparáty jen na vlastní nebezpečí (díky za odvahu a krásné fotky!) Gumové boty hodily by se Hloubka vody průběžně měřena a nutná (po mělčině to nejede ) CHuť na pivo a kávičku neustále Jezy nás minuly Komáři, klíšťata a jiná havěť nebyli na dohled Lodě všech typů, kajaky poháněné lidskou silou a jediný motorový člun Most (náš cíl) očekáván už od půlky cesty Nálada výborná Olejový vzhled měla hladina řeky v místech, kde voda neproudila Počasí nám přálo, píšťalka udržovala tempo, posádky byly vyrovnané Qualita a teplota vody vyzkoušena pouze nedobrovolně Romantika jen občas, kde to dovolil klidný tok, podél břehů neregulované řeky Moravy lemovaných barevnými rostlinami, roztodivnými dřevinami a torzy stromů, s kmeny plující ve vodě s trávou a naplaveninami, tvořícími bizardní tvary a výjevy Svačinka malá, slivovice dobrá a voňavá, sukně tentokrát zůstaly doma ve skříních Tempo rekreační, trasa přímá i klikatá Únava dostavila se dřív než vloni Vodáci respektovali tradiční zvyky, výtržníky jsme nepotkaly Waršava ta leží přece na jiné řece Xantipy do naší party neberem Ypsilonce nabídneme pár situací do scénáře divadelní komedie (trénink pádlování na suchu, tučňákovské pohyby v nafukovacích vestách nebo komickou chůzi se ztuhlými údy při vyloďování) Zima je daleko, na rafty se letos vydáme ještě několikrát!!! Účastnice plavby po Moravě na raftu Hana Sklenářová 09

10 Představujeme Pavla vokřínková / členka i lektorka o. s. Ženy50 10 Jsi jedna z prvních členek sdružení Ženy50. Jak ses o sdružení dozvěděla? Přivedla mě kamarádka Táňa Nedvědová to bylo ještě na Baštách v r. 2007, kde jsme byly spíše taková parta kamarádek pro radost a mudrování. Vůbec jsem nevnímala, že už se z toho má zrodit něco tak závažného a oficiálního jako občanské sdružení. To až mnohem později jsem si uvědomila, co vlastně jste vy ženy (Jana Jarušková, Táňa Nedvědová a další) vytvořily a dokázaly. Jak jsi ty osobně přijala věk 50+? Byla pro tebe padesátka nějakým zlomem? Teď je mi 60 a posledních 10 let zajímavého života už překrylo mé tehdejší dojmy. Zlomem pro mě byl spíše rok 2000 neboť jsem už dlouho před ním mívala pocit, že ho nepřežiji (viz ekologický pořad osmdesátých let Přežijí rok 2000? ). No a když jsem se ho dožila, ba i přežila, zjistila, jsem, že je mi právě těch padesát. A tak ta moje padesátka byla tenkrát vlastně taková vedlejší záležitost a z té už se nestřílelo. Mohla bys srovnat, jak ses na padesátníky dívala v mládí a jak je vnímáš teď? Zamlada jsem trpěla přehnaným respektem ze starších lidí. A to celkem šmahem: prostě věk nad 50 to byla automaticky zásluha a záruka ušlechtilé moudrosti. Z čehož plynul můj pocit, že starší mají vždycky jaksi víc pravdu než já. Myslím, že dnešní omladina takovou blbou úchylkou zaplaťpánbůh netrpí. Když jsem se mezi tuto věkovou vrstvu posunula, zjistila jsem, že to není tak docela pravda, a taky už sama za sebe dnes tento mýtus pilně nabourávám. Myslíš, že muži přijímají tento věk odlišně od nás žen? Muži přijímají padesátku důstojně, tak nevím, proč bychom ji neměly přijímat taky tak. Rozhodně nemám chuť se nějak přehnaně omlazovat a hrát si na diblíka. Chci si svou důstojnost pěkně vychutnávat. Ne, ale vážně myslím si, že chlapi přijímají svou padesátku jaksi mimoděčně a přirozeně. Pokud je věk nějak fyzicky neomezí, tak si ho příliš nevšímají. To se mi na nich líbí. Je fakt, že když je pak vlastní organizmus překvapí nějakou potíží, už to tak elegantně neberou. To zase my ženské víc pracujeme na prevenci, na tom, aby nás věk příliš neomezoval a nezaskočil cvičíme, pečujeme o sebe, pracujeme na sobě. A to se mi líbí zase na nás. Začala ses zabývat něčím jiným, na co máš teď více času, než v dřívější době? Jsem teď druhým rokem v důchodu, kterého jsem se původně dost bála. Je to nová zkušenost. Učím se žít skromněji (a se mnou celá rodina dvě dcery ještě studují) a vůbec nemůžu moc dělat granda. Zato mám teď víc času na sebe. Ale pořád s tím ještě moc neumím zacházet. Dříve mě čas svíral zvenčí, teď si ho musím hlídat a nepodléhat iluzi, že ho mám nadbytek nemám! Učím se s ním nově hospodařit udržovat si časovou kázeň zevnitř. Od nějakých 20 30ti let si zvykáme na postupný zápřah, až končíme v návykovém kruhu tlaků (děti, domácnost, zaměstnání zaměstnání, děti, domácnost). Když tento cyklus mládí končí, hrozí kesonová nemoc. Bojíme se, co s námi ten podtlak udělá. A tak, abychom si připadaly i nadále užitečné a důležité, míváme tendenci strčit hned hlavu do chomoutu dalších povinností. A to nechci. Chci zkusit být taky jednou jen tak sama za sebe. Chci se naučit rozlišovat, co je opravdu nutné a které povinnosti si na sebe pletu sama. Dokázala bys říct, co ti tento věk dal a co naopak vzal? Víru v Boha, tichou radost ze života, zklidnění. Vlastně můžu říct, že až po padesátce jsem se začala probouzet k životu. Dříve jsem měla pocit, že žiju ve stálém časovém tlaku, všechno jsem prožívala jakoby v poklusu jaksi povrchně na můj vkus. Teď mě fascinuje ta možnost žít normálním tempem, v klidu vnímat lidi a dění kolem sebe, přírodu, hudbu. Jako by se mi pročišťovaly smysly, zrak, sluch, vnímání. Možná je to tím, že už jim nedělá kouřovou clonu to věčné hormonální kolísání. Vida: to je to, co mi tento věk vzal. A víš, že je to docela úleva? Máš nějaká přání, sny, touhy, které bys v příštích letech ráda uskutečnila? Udržet si oči, uši a duši otevřenou. Všechno, co se kolem děje, je ohromně zajímavé. Už se nechci životu pořád plést pod nohy vlastními nároky a požadavky. Teď chci jen pozorovat, vnímat, prožívat. Tento postoj je pro mě ještě stále natolik nový a luxusní, že mě vůbec nenudí. Naopak osvěžuje mě to a omlazuje. Momentálně mi to takhle stačí a po nějakých převratných zážitcích a událostech netoužím. I když samozřejmě vím, že život je změna a že v každém okamžiku musím počítat s tím, že bude potřeba reagovat na jeho požadavky. Ale to je právě na životě to dobrodružné takže uvidíme, co bude dál. Ptala se za vás Jana Jarušková Pavla Vokřínková Pavla je důchodkyně, je vdaná, vychovala 3 děti, od letošního roku je babičkou první vnučky. V dobách, kdy pracovala jako lékařka, původně u lůžka na interně, později jako závodní doktor, ji často hnětl konzumní přístup pacientů k lékařské péči (á la: doktore, dej za korunu litr zdraví). Cítila, že je potřeba podněcovat a vést lidi k tomu, aby o své zdraví taky sami pečovali a brali za ně zodpovědnost. Posledních 15 let proto pracovala v oblasti zdravotní prevence. Toto téma ji zajímá i dnes, a to i v širších souvislostech s vlivy sociologickými, ekologickými apod. Na tyto aspekty se také zaměřuje ve svých přednáškách pro občanské sdružení Ženy50.

11 Žena v současné společnosti žena a... ekonomika/ Barcelonské cíle Barcelonské cíle vznikly v roce 2002 v Barceloně na popud Evropské rady. Hlavním cílem bylo do roku 2010 zajistit dostatek zařízení s péčí o děti a umožnit tak nepřerušení profesní kariéry rodičů. V podstatě se jednalo o skloubení a sladění pracovního a soukromého života rodičů dětí daného věku. Dalším z motivů uváděných v souvislosti s Barcelonskými cíli je snaha vyrovnat vzdělávací šance v celé populaci právě prostřednictvím velkorysé nabídky předškolních zařízení pro široké vrstvy obyvatel. Z hlediska prosazování rovnosti žen a mužů považujeme zvolené téma za základní. A to především v současnosti, kdy se různé vlády snaží reagovat na důsledky finanční krize. Je důležité uvědomit si, že tato krize dopadá na ženy jinak než na muže, a to především díky jejich nerovnému postavení ve společnosti. Alexandra Jachanová Doleželová Foto: Ing. Jaroslava Jelínková V polovině března tohoto roku jsem se účastnila konference Žena a ekonomika, kterou pořádala ve spolupráci s Fridrich Ebert Stiftung Česká ženská lobby. Konference byla pojata v mezinárodním kontextu. Diskutovalo se na téma v souvislosti s ekonomickou nezávislostí žen nejen v České republice, ale i v Evropě a jinde ve světě. Konference byla členěna tematicky do dvou bloků. Dopoledne bylo věnováno tématu péče a odpoledne převážilo téma krize. Úvodní slovo měl pronést Vladimír Špidla, místopředseda Evropských socialistů. Bohužel účast na poslední chvíli odřekl pro zaneprázdněnost. Cílem konference bylo přispět k prohloubení spolupráce mezi obcemi a akademickým sektorem a vést konstruktivní dialog, který přinese konkrétní nástroje a diskusi. Bylo poukázáno na neviditelné aspekty péče. Péče je činnost podhodnocená, a to ať už se jedná o službu neplacenou, domácí práci, tak péče v zaměstnání. Hovořilo se o tom, že s péčí se ženy setkávají v průběhu celého svého života. Péče je považována za povinnost ženy. Je určitě chyba, že ženy netvoří politiky zákony, které se zmíněnou péčí souvisejí. Nedostatečná politika péče má za důsledek mzdové rozdíly, které pak následně způsobují například sociální vyloučení, nízké penze, chudobu starších žen apod. Zazněl názor, že muži mají určitý únik před rodinnou odpovědností a menší přebírání odpovědnosti v oblasti hospodářské. O tendrech musíme začít přemýšlet úplně jinak. A musíme říct: Toto je skutečný skandál! Nelze, aby se muži vyhýbali jakékoli péči a hospodářské podpoře žen, které péči poskytují. V současnosti se potýkáme s nedostatkem kvalitní a dostupné péče nejenom v České republice, ale v celé Evropě, a na to je důležité upozorňovat. Evropské statistiky ukazují, že 30 % žen, které vykonávají pečovatelské povinnosti, pracují na zkrácený úvazek, nebo nepracují vůbec a přitom by mnohé preferovaly pracovat na celý úvazek. Je také důležité zmínit, že u pečovatelství v zaměstnání se často setkáváme s diskriminací a znevýhodněním. Setkáváme se s neformální ekonomikou, kdy neexistují žádné smlouvy pro ty osoby, které jsou pečující, a pokud ano, tak jsou to smlouvy na dobu určitou, s velmi špatnými podmínkami. Osamělé matky kromě role matky přebírají jak roli pečovatelskou, tak roli živitelskou. Z toho vyplývají nutné důsledky, jako třeba vlivem nižšího příjmu zhoršená ekonomická situace. Je nutné upozornit na prohlubování nerovnosti mezi různými sociálními skupinami na úkor osamělých rodičů. Bylo poukázáno na devalvaci pečujících žen a na nízké sebevědomí žen po delší rodičovské dovolené. Hovořilo se o tom, jak jsou zasaženi nezaměstnaní, osamělé matky, ženy s nižší kvalifikací a ženy z obcí se špatnou dopravní dostupností. V souvislosti s péčí je potřeba revize rodinné politiky, ať už na evropské úrovni, tak na úrovni České republiky. Je nutné dělat ji systematicky, nikoliv způsobem, jakým se děje v České republice, že najednou z ničeho nic se zkrátí nějaký příspěvek, nebo se zkrátí doba, aniž by byly sledovány dopady jak na ženy, tak na muže, nebo aniž by bylo dáváno právě do souvislosti s podporou zařízení péče o děti a osoby jinak omezené. Dále je důležitá systematická pomoc o pečující. To znamená vzdělávání, rekvalifikace a samozřejmě důsledná kontrola diskriminace, aby nedocházelo k neformální ekonomice. Jako možná řešení k nápravě bylo zmíněno, že by bylo vhodné vypracovat nové modely, návrhy na práci, její rozdělení mezi muži a ženami. Návrhy, které pomohou chránit ženy před chudobou. Je vhodné se zabývat alternativami a je nutné dávat pozor na to, aby nové přijaté koncepce (modely) nebyly výhodné jenom pro bohaté skupiny obyvatel. Zaznělo doporučení, že by bylo dobré Barcelonské cíle nejen obnovit, ale také je rozšířit a zajistit jejich sledování. Barcelonské cíle by se neměly týkat pouze zařízení péče o děti, ale i zařízení péče o osobu blízkou a postižené a starší osoby. Je potřeba zajistit veřejné financování. To souvisí samozřejmě s rozpočty a s tím, co není, nebude, anebo nechtějí naši politici a političky slyšet. Tím, že je ekonomika opravdu na péči závislá, je potřeba do ní dávat veřejné finance. Péči je nutné považovat za součást ekonomiky a za oblast ekonomiky, do které je potřeba investovat. Přenesení odpovědnosti péče z jednotlivců na společnost směřuje k rovnosti žen a mužů. Bylo zdůrazněno, že péče je ze strany ekonomů podhodnocována a že pečovatelská role je očekávána především od žen. Hana Budínová 11

12 Zdraví a životní styl zdravotní cvičení Dnes si probereme činnost svalů, které významně ovlivňují postavení pánve. Sklon pánve má značný vliv na držení těla a na křivku páteře. Jedná se hlavně o svaly břišní, hýžďové a svaly pánevního dna. Zejména oslabení břišních a hýžďových svalů nejenže kazí naši postavu, ale často způsobuje bolesti v kříži. Ochabnutí svalů pánevního dna je nejčastější příčinou inkontinence (samovolný únik moči), ale i dalších poruch spojených především s gynekologickými orgány. Náprava či prevence cvičením nám zabere 20 minut denně a určitě se vyplatí. Tělo nám to mnohonásobně vrátí v podobě příjemného pocitu z ladné chůze, správného držení těla a života bez bolestí zad a kloubů. Činnost a posilování břišních svalů: Anatomicky dělíme břišní svaly na přímý, vnitřní a vnější šikmý a konečně sval příčný, který je uložen nejhlouběji a jeho vlákna procházejí kolmo na přímé břišní svaly. Všechny tyto svaly dohromady tvoří břišní stěnu a její pevnost je dána především pevností jednotlivých svalů. Přímé břišní svaly můžeme posilovat kdykoliv v průběhu dne, v sedu i ve stoji, zatažením břišní stěny s výdechem a jejím vyklenutím s nádechem. V praxi se často setkávám s nesprávným posilováním až na hranici sebepoškozování, kdy cvičenec chce dohnat, co zmeškal za několik let lenošení a v rychlém tempu, švihem provádí sklapovačky (sed-leh), kdy se prohne v bedrech a výsledkem je ještě větší bolest v kříži. Nejčastěji posilujeme břišní svaly v lehu na zádech, pokrčené dolní končetiny, chodidla na zemi. Začínáme posilováním přímých břišních svalů. Postupně s výdechem zvedáme hlavu, ramena, odvíjíme hrudní páteř od podložky, zvedáme trup ke kolenům obr. 1. S nádechem se pomalu vracíme do lehu obratel po obratli, nakonec položíme hlavu. Začínáme v předpažení, nejtěžší varianta je s rukama v týle. Stejně je třeba posilovat šikmé břišní svaly obr. 2. Opět odvíjíme páteř od podložky, tentokrát šikmo, ruce v týl, pravý loket směřuje k levému stehnu. Dolní končetiny pokrčte podle obrázku nebo nechejte vedle sebe, chodidla na zemi. Posilování hýžďových svalů: Velký sval hýžďový se dá posilovat stejně jako sval břišní kdykoliv během dne pouhým stahem hýždí bez pohybu. Vhodný cvik v lehu na břiše, hlava čelem na zemi na složených rukách, palce u sebe, paty od sebe. S výdechem stáhněte hýžďové svalstvo (půlky k sobě), výdrž, s nádechem uvolněte. Ing. Drahomíra Maťová O činnosti a aktivaci svalů pánevního dna si povíme v příštím čísle. Použitá literatura: Jiřina Adamírová: Gynegymnastika, nakladatelství Jan Vašut s. r. o., Obr. 1 Posilování přímých břišních svalů Obr. 2 Posilování šikmých břišních svalů

13 Zdraví a životní styl Význam rituálů v našem životě Foto: Draha Petříková a Jiří Durdík Nepatřím k ranním ptáčatům, takže mi po probuzení trvá nějakou chvíli, než jsem schopna začít fungovat. Vstup do nového dne mi po desítky let zpříjemňuje šálek kávy. Už si ani neumím představit zahájení nového dne bez doušků voňavého moku, bez svého kávového rituálu. Ale i vy jistě máte svoje každodenní rituály a návyky, kterým zpravidla věnujeme malou vědomou pozornost, přestože nám v našem životě tolik pomáhají. Může se jednat o pravidelnou procházku s pejskem, návštěvu divadelní premiéry nebo nedělní oběd pro členy širší rodiny. Tedy soubor činností, které mají svou posloupnost a jsou pravidelně vykonávány. Ve společenství lidí vždy měly svoje pevné místo. Zejména v tradičních kulturách rituály zcela jasně vymezovaly příslušnost jedince ke skupině a jeho postavení v ní, upevňovaly společenské normy. Rituály mají většinou hluboké náboženské a kulturní kořeny. Účinek rituálu bývá často podporován užíváním symbolů, výběrem místa, osvětlením, hudby, zpěvu apod. Mezi základní rituály lze zařadit rituál přechodu, nebezpečí, změny v přírodě, lidského těla, oslav, úcty. I když v průběhu času se mnohé rituály proměňovaly, případně ztratily svůj význam, byly postupně vytlačovány z oblasti běžného života do sféry oficiálního a ceremoniálního jednání anebo zanikly, přesto se s nimi setkáváme stále. Jejich užití můžeme dnes pozorovat více v osobní rovině, kam se nám velká část rituálů přenesla. Například pouhý pozdrav, podání ruky, pití kávy mají svá pravidla a patří k těm našim nejběžnějším rituálům. Rituály, zejména povzbuzující a uklidňující, nám pomáhají vyrovnávat se s životními obtížemi, najít svou rovnováhu. Jsou kotvou v našem uspěchaném životě, pevným bodem. Odráží se v nich výběr našich hodnot, minulé prožitky, naše osobní historie, najdeme zde i odkaz předků. V současné, rychle se měnící společnosti pozitivní rituály opět zasluhují naši pozornost. Zejména s přibývajícími roky by se měly stát nezbytnou součástí našeho života. Jejich každodenní užití nám přináší jistotu bytí a pomáhají nám vyrovnat se s různými problémy, ale i s každodenním životem, určují hranice mezi námi, rodinou a vnějším okolím a přispívají k upevnění vztahů. Rituály mají své pevné místo v našem životě, proto si je udržujme, vytvářejme. Odměnou za jejich pravidelné užívání je vyšší kvalita prožívaného života, životní nadhled, smíření. A to už je jen malý krůček k prožívání spokojeného života. Dagmar Navrátilová 13

14 Krása a móda Pár rad pro turistky a turisty 14 Kvapem se blíží léto a s ním i doba dovolených. Všichni nemáme ve zvyku dny volna trávit poleháváním na pláži nebo u bazénu. Místo toho vytahujeme kola nebo turistickou obuv a vyrážíme do přírody. Ale jak se vybavit? Samozřejmě bude záležet na tom, jakou aktivitu máme v plánu, kam chceme vyrazit a také na počasí. Na pohodlnou jarní nebo letní vycházku nebo výlet někam na hrad či zámek za slunečného počasí docela určitě vystačíme s bavlněným tričkem, plátěnými kalhotami a lehkou bundou či flískou. Něco jiného je, když vyrazíme do hor a čeká nás celodenní túra s pořádným stoupáním, při kterém se docela zapotíme. To už bychom neměli příliš hledět na parádu, ale především na pohodlnost, účelnost a funkčnost. Dnes nám trh nabízí spoustu nejrůznějších výrobků, z nichž každý je podle prodejce ten NEJ, že se v tom i odborník těžko vyzná. Pořídit si dobrou a účelnou turistickou výstroj dá trochu přemýšlení. A pokud výlety do přírody, ať už pěšky nebo na kole, podnikáme častěji, určitě se i větší investice do funkčního oblečení vyplatí. Také se nám musí vejít do batohu a určitě nechceme s sebou tahat zbytečná kila (kromě svých vlastních). Možná budou moje rady nošením dříví do lesa, ale když při svých toulkách přírodou vidím, jak se někteří lidé (a zvlášť ženy) na výšlap do hor oblékají, tak si říkám, že přece jenom neuškodí některé věci připomenout. Začneme tedy tričkem. Opravdu to, kterému se říká funkční, funguje, ale nebudu teď odborně rozebírat proč a jak. Musíme však zvolit správnou velikost mělo by být na tělo, aby tričko pot od pokožky skutečně odvádělo. To, že se při sportovním výkonu potíme, je samozřejmé, proto je mylné se domnívat, že se ve funkčním tričku vůbec nezpotíme. Potem se tělo ochlazuje a udržuje si tak optimální vnitřní teplotu, která je důležitá pro činnost našeho metabolizmu. Zejména v létě musíme proto pamatovat na to, že čím rychleji se ochlazující pot od pokožky odvádí, tím více se potíme a ztrácíme z těla vodu. Proto je o to důležitější dodržování pitného režimu. Na rozdíl od bavlny však budeme ve funkčním tričku mít větší pocit sucha a po namáhavějším výstupu se snižuje riziko ofouknutí. U kalhot je nejdůležitější, aby dobře seděly, byly pohodlné a vzdušné. Při zkoušení bychom si měli vyzkoušet, zda v nich zvedneme nohu kolenem cca do výše pasu, aniž bychom měli pocit, že v rozkrokové části táhnou. Aby se nestalo, že nám na prvním výletě prasknou. Praktické jsou kalhoty s odepínacími nohavicemi, ze kterých podle potřeby uděláme kraťasy. Rozhodně by nám v batohu neměla chybět flíska. Najdete jich na trhu celou řadu a většinou budou všechny dobře plnit svůj účel. Doporučila bych vyhnout se bavlněné mikině, která nemá příliš vysoké termoizolační parametry a kromě toho vlhkost zadržuje a netransportuje ji dál od těla. A samozřejmě přibalíme do svého batůžku opravdu kvalitní nepromokavou bundu, která nám neproteče ani po hodinách pochodu v dešti. Aby byla skutečně účelná a funkční, musíme si při jejím výběru dát pozor nejen na materiál, ale i na její konstrukci, technologii konfekčního zpracování a některé další detaily. Pokud kupujeme takovou bundu v prodejně, která se specializuje na outdoorové vybavení, pak i u těch levnějších máme docela spolehlivou záruku, že materiál bude z hlediska nepromokavosti kvalitní, ať už nepromokavost bude zajištěna membránou nebo zátěrem. Problém je s prodyšností. Nespokojenost většinou vyplývá z nepochopení principu, na kterém tyto funkční materiály pracují. Záleží totiž na tom, jaký je rozdíl mezi vlhkostí na rubní a lícní straně materiálu (odborně se tomu říká vlhkostní gradient). Čím je rozdíl mezi vnitřním (tj. mezi vlhkostí pod bundou) a vnějším prostředím větší, tím lépe bude bunda fungovat. To znamená, že v suchém a zároveň studeném počasí to bude na 100 %, ale v teplém prostředí s vysokou vnější vlhkostí zátěr ani membrána dýchat prakticky nebudou. Prodyšnost by měla být na etiketě uvedena udává se obvykle v gramech odvedené vody na m 2 za 24 hodin. Hodnota kolem 6000 se považuje za velmi dobrou kvalitu, pro rekreační účely v našich klimatických podmínkách však zcela postačuje v rozmezí od 3000 do Vodonepropustnost se udává v metrech vodního sloupce, přičemž hodnota vyjadřuje, jak velký tlak je potřeba k protlačení kapky vody z líce tkaniny do rubu. Většinou se pohybuje v rozmezí 5 až 10 m, špičkové tkaniny mohou mít i několikanásobně vyšší hodnotu, ale pro sportovní bundu je to naprosto zbytečné (spíš se hodí na stany a spací pytle, kde se předpokládá i tlaková zátěž). Detail, umožňující regulaci velikosti kapuce Dobře vymyšlená vychytávka přehyb vnitřní lišty u hlavního uzávěru vytváří kanálek, kterým odteče voda a nedostane se pod zip. Tkanina je ve zmiňované vazbě ripstop.

15 Krása a móda Pár rad pro turistky a turisty inzerce Pro zajištění vyšší životnosti bundy doporučuji volit bundu s vrchovou tkaninou v keprové vazbě nebo ještě lépe ve vazbě ripstop, což je plátnová vazba, ve které jsou do čtverečků zatkané silnější nitě. Nepůsobí sice tak elegantně, ale je to tkanina s vysokou pevností a odolností vůči trhání, nežmolkuje a na povrchu se nerozvlákňuje. K tomu mají naopak sklon tkaniny s hladkým povrchem v atlasové vazbě. 20 let OK_samolepa :14 Stránka 3 20let... spíte s námi vzory trendy inspirace kvalita výběr seznam 33 prodejen na Dále bychom si měli při výběru bundy všímat střihu. Velmi často jsou outdoorové bundy anatomicky tvarované, takže při správně vybrané velikosti usnadňují pohyb. To je důvod, proč nedoporučuji kupovat takovou bundu po internetu bez vyzkoušení. Ve všech partiích musí totiž dobře sedět a umožňovat pohodlný pohyb, nesmí nikde škrtit, při předklonu se nesmí vyhrnout. Je dobré vyzkoušet si i kapuci, někteří výrobci mají kapuce, u kterých si můžeme její velikost přizpůsobit vlastní hlavě. Z hlediska vodonepropustnosti jsou nejkritičtějším místem ramena a horní část zad, proto je lepší raglánový střih bez náramenicových švů. Různé barevné a materiálové kombinace jsou sice efektní a líbivé, ale jestli si chceme pořídit účelnou nepromokavou bundu, pak bychom se měli spíš držet zásady Čím méně švů, tím lépe. Co nám bude platný materiál, kterým neprojde po hodinách deště ani kapka, když nám do bundy poteče ve švech dírkami po šicí jehle. Proto bychom měli hledět na to, aby všechny švy byly přelepeny z rubové strany páskami. I když bude mít bunda neprůhlednou podšívku, a prodavač nebude vědět, o čem je řeč, zjistíme to pohmatem. Měli bychom si všímat i dalších detailů a vychytávek. Všechny zipy by měly být kryty lištou, stahovací pásky u rukávů na suchý zip by měly mít kartáčovou část na vnější straně (to aby nezachytávaly o tkaninu okolo kapes), příjemné jsou odvětrávací otvory v podpaží s uzavíráním na krytý zip, kapsa na mobil musí být dobře umístěná, dostupná zvenku a hlavně vodonepropustná. Rozhodně však nedoporučuji vyrazit v takové bundě do lesa na houby. Její funkční vlastnosti vám budou víceméně nanic a průchod hustým porostem ji může nenávratně a prakticky neopravitelně zničit. U bundy ze stánku vám to tak vadit nebude. Určitě se vyplatí do kvalitní bundy investovat i pár tisícovek, při správné údržbě a šetrném zacházení to je investice na řadu let. Proto je velmi důležitá i údržba takové bundy. Doporučuji koupit si ve specializované outdoorové prodejně prací přípravek, který je na jejich údržbu určen, případně i hydrofobizační spray. Ten zase obnoví vodoodpudivost povrchu tkaniny. Rozhodně nepoužívat žádné aviváže. Ještě je třeba se zmínit o nohách. Na nohy se většinou zapomíná, ale vzpomeňte si, jak je to nepříjemné, když vám po nepromokavé bundě teče voda na nohy a na stehna se vám lepí mokré a studící kalhoty. Lehké nepromokavé kalhoty se přitom do batohu snadno nacpou. A nemusí být bůhvíjak drahé. A ještě ponožky. V obchodech těch sportovních typů najdete také nepřeberné množství. Dobré jsou takové, které mají na chodidle rubní stranu ze smyčkového úpletu, který odvádí alespoň omezeně pot, a i když si to moc neuvědomujeme, změkčuje došlap. Asi uprostřed chodidla je účelný proužek z pružného patentového úpletu, který zabezpečuje, že se ponožka v botě nebude shrnovat. Také bychom měli dbát na to, aby ponožka měla hodně široký, málo stahující lem a dostatečně přesahovala botu. Na závěr vše sbalíme do batohu. Ten by měl mít anatomicky tvarované polstrované popruhy, bederní a prsní popruh. Důležitý je i systém odvětrávání zad, batoh bychom neměli mít připlácnutý k zádům. Zhotoven by měl být z pevné nepromokavé tkaniny s krytými švy nebo alespoň by měl být vybaven převlekem. Samozřejmostí by měly být kryté zipy. Opět radím nekupovat po internetu a raději si vše v prodejně vyzkoušet. Batoh s řezajícími popruhy, pod kterým se potíme, nám může krásný výlet pěkně znepříjemnit. Předpokládám, že čtenářky a snad i čtenáři, kteří čtou náš bulletin, jsou s počítačem kamarádi a alespoň občas brouzdají po internetu. Doporučuji zabloudit na kde je spousta nejrůznějších informací, testů a rad. Najdete tam i informace o turistické obuvi, které jsem se v tomto článku záměrně nevěnovala. Nejsem totiž botař, takže bych vše stejně musela někde opsat, a kromě toho by to bylo delší povídání. Radit si dovolila Věra Pakostová 15

16 Žena v současné společnosti a přece jsou Nedávno jsem měla sraz se svou dobrou známou v jedné brněnské kavárně. Přihrnula se ke stolku s úsměvem a ve výborné náladě. Podotýkám, že u ní to byl jev takřka nebývalý. Ani nedosedla a spustila: Viděla jsem Marťana! Poťukala jsem si na čelo a chtěla jsem vyslovit pochybnosti o jejím psychickém stavu, ale pokračovala: Tak poslouchej co se mi teď stalo. Jedu tramvají, jako vždy přecpanou jedničkou, balancuju dílem na své a cizí noze v marné snaze udržet rovnováhu. A najednou ze sedadla vyskočil muž středních let a s úsměvem mi uvolnil místo. Tak jsem chvíli uvažovala o tom, zda vypadám tak sešle nebo co? Na těhotnou taky nevypadám? Třeba tě chtěl sbalit, namítám trochu zlomyslně. Ale houby, byl tam s manželkou. A představ si, pokračovala, koukám na ně, když vystupovali, a on vystoupil první a podal manželce ruku, aby jí pomohl ze schodů. Asi měla vyvrtnutý kotník, ne? Snažím se dát situaci reálný směr. Ale ne, byla úplně v pořádku, upřesňuje. Pokračuju v úvaze nad neobvyklým slušnáctvím: Aha, tak to nebyl Čech a nebyla to jeho manželka. Tak to jsi vedle, triumfuje: Byl to Čech a byla to jeho žena, slyšela jsem, co si povídají. Nebylo co dodat. Prostě výjimka. Jedna z mála, ale potvrzuje známé rčení o těch, kteří nevymřeli. To ten můj, doplňuje moje známá a spouští obvyklou litanii na téma vzájemných bitek s partnerem, se kterým se právě rozvádí. Ale to už je jiné téma. Tato drobná příhoda mě přivedla k zamyšlení nad tím, jak se k nám vlastně chovají naše protějšky v běžném sociálním kontaktu. Začala jsem si toho více všímat a vyvozené závěry by asi obhájce etikety, včetně pana Špačka, neuspokojily. Jako obyvatelka našeho města se hodně pohybuju prostřednictvím MHD nebo ještě raději na kole. Zkušenosti jsou spíše negativní. Nejde o mně osobně. Ale když do MHD nastoupí nějaká starší žena, tak většinou až na výjimky všichni koukají z okna a nikoho ani nenapadne uvolnit jí sedadlo. A to nemluvím o vlastních zkušenostech cyklisty v brněnských ulicích. Jsem cyklista velmi ukázněný a obezřetný a rozhodně se nederu za každou cenu přecpaným městským provozem. A přesto se na mně občas sesype zcela neodůvodněná sprška peprných nadávek či vulgárních gest, a to jen proto, že donutím některé řidiče k chování dle pravidel silničního provozu. Navštěvuji také pravidelně koncerty, takže mohu pozorovat chování poněkud kultivovanějšího vzorku naší populace. Ale pomoc ženě do kabátu lze vidět zejména u starší generace. U té mladší už méně. A podržet ženě dveře a pustil ji jako první, to už je vůbec výjimka. Zejména v exponovanějších situacích. Tam muži po- většinou jednají z pozice síly. A etiketa chování mužů v restauracích? Ta je pro muže povětšinou velkou neznámou. Ale není cílem mých úvah napadat muže. Vzájemná ohleduplnost mizí, bohužel obecně. Vytrácí se také obecný smysl pro estetiku a jistá sebekritičnost. Mám na mysli hlavně nešvar, který lze vidět v teplých letních měsících. Kdy se ve veřejném prostoru pohybují muži jen v plandavých bermudách nahoře bez Upřímně řečeno, na mnohá zpocená panděra není důvod hledět se zalíbením Ale popravdě, ony některé příslušnice něžného pohlaví se před odchodem z domu také zapomenou kouknout do zrcadla Tak co s tím? Etiketa má být hlavně o ohleduplnosti k sobě navzájem. Že by mezery ve školních osnovách? Nebo je problém v celkovém úpadku mravních norem v současné společnosti? A nemohou si za mnohé tak trochu i ženy samy? Zůstávám stále na naší půdě a určitě platí jiný kraj, jiný mrav. Samozřejmě, že i v různém sociálním prostředí je chování mužů vůči ženám rozdílné a nemalou roli hraje i ten či onen politický systém a ideologie. Vzpomeňte třeba padesátá léta a degradaci žen, kdy platilo heslo: Sovětská žena, náš vzor. Kolik toho přetrvává i v současnosti Jitka Pelánová... A přitom by možná stačilo tak málo. Jen od malička vtloukat dětem do hlavy jednoduché pravidlo chovej se ke komukoliv tak, jak bys chtěl, aby se choval k tobě. Jednodušeji by se pak navazovalo i na pravidla společenské etikety a Marťani mezi námi by nebyli výjimkou.

17 Žena v současné společnosti důchody? jaképak budou? Foto: Hana Movalla, Msc. a Ing. Jaroslava Jelínková Téma starobních důchodů je poslední dobou velmi probíráno v médiích kvůli plánované reformě, pokusím se proto shrnout nejdůležitější informace. Jsou tři základní aspekty důchodů, které každého zajímají: v kolika letech do důchodu půjde, kolik peněz dostane a kolik peněz musí odvádět nebo spořit na důchodovém pojištění. V dnešním čísle se budeme věnovat důchodovému věku. Nedávno byla schválena tzv. malá důchodová reforma a podle zveřejněných údajů na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcích lze odlišit 3 věkové kategorie podle odchodu do důchodu. První kategorií jsou lidé narození do roku 1936, kdy důchodový věk u mužů činí 60 let, u žen pak 57 (bezdětné) až 53 let (alespoň pět dětí). Druhá kategorie jsou lidé narození v letech 1936 až 1968, v této kategorii se věk odchodu do důchodu postupně zvyšuje (viz tabulka) až na současnou hranici. Ta platí pro lidi narozené po roce 1968 a činí 65 let pro muže a ženy bezdětné či ty, které vychovaly 1 dítě, 64 let pro ženy, které vychovaly 2 děti, 63 let pro ženy, který vychovaly 3 děti a 62 let pro ženy, které vychovaly alespoň 4 děti. Důležitým aspektem je také doba pojištění, zatím platí, že právo na řádný starobní důchod má pojištěnec, pokud buď získal dobu pojištění alespoň 25 let a dosáhl důchodového věku, nebo získal dobu pojištění 15 let a dosáhl alespoň 65 let věku ( 29 zákona o důchodovém pojištění). Podle novely však platí doba pojištění 25 jen pro ty, co dosáhli důchodového věku do roku 2010, poté se rok od roku tato doba zvyšuje až na 35 let, když pojištěnec dosáhne důchodového věku po roce 2018 (Zákon č. 306/2008 Sb.) Stále se však plánuje, že se důchodový věk bude i nadále zvyšovat, proč? Odpověď je jednoduchá naše populace stárne. Rodí se méně dětí, lidé se dožívají vyššího věku (podle Population Reference Bureau prb.org je v ČR očekávaná délka života 80 let u žen narozených v roce 2010 a u mužů 77 let), stále se tak zvyšuje počet seniorů (tj. osob starších 65 let). Tento trend bude pokračovat i do budoucna, na jednoho pracujícího člověka Pozn.: r rok, m měsíc Zdroj: tak mohou připadat až dva důchodci. Navíc podle těchto statistik, kdyby se nezvyšoval důchodový věk, by lidé žili v důchodu čím dál více let. To náš finanční ani sociální systém nemůže unést bez reforem. EU má v plánu sjednotit (a zvýšit) důchodový věk ve všech členských státech, zatím se velmi liší, například ve Francii je 60 let pro muže i ženy, na Slovensku 62 let pro muže i ženy, ve Velké Británii 65 let pro muže a let pro ženy, na Islandu 67 let pro muže i ženy (cssz.cz). Je zde však několik velkých otazníků. Ačkoliv se stále zlepšuje kvalita života, senioři i tak mají časté zdravotní problémy, mnoho z nich celý život tvrdě pracovalo, budou schopni všichni lidé pracovat do tak vysokého věku jako je v plánu? A bude pro seniory dostatek pracovních míst? Ačkoliv míst pro starší 55 bude přibývat díky úbytku mladší generace, není zaručeno, že pozic zase neubude např. díky novým technologiím. Toto vše by měli naši zákonodárci vzít do úvahy při tvoření důchodové reformy. Monika Trebichalská 17

18 Cestování s fotoaparátem 18 ISLAND země ledovců, gejzírů a nedotčené přírody Tento drsný, chladný a na pohled nehostinný ostrov obklopený ledovými vodami oceánu, v jehož vlnách najdeme mimo jiné i největší savce naší planety velryby, nabízí návštěvníkům neuvěřitelnou kombinaci drsné krajiny, mohutných vodopádů, gejzírů, ledovců i tektonicky stále aktivních oblastí. Najdeme tu však také svěží zelené pastviny s pasoucími se stády koní, která přímo vybízejí k pořízení leckdy až kýčovitých snímků. Díky své poloze je Island schopen vykouzlit nekonečné množství světelných podmínek od silného slunečního svitu, přes úchvatnou oblačnost až po polární záři. Právě jedinečné světelné podmínky a naprosto unikátní ráz takřka nedotčené krajiny dělají z návštěvy Islandu naprosto nevšední zážitek. Jednou z nejpůsobivějších podívaných jsou bezesporu ledovcové oblasti kontrastující s černými lávovými poli. Ledem jsou tu pokryté i některé vrcholky na pohled spících vulkanických kráterů, které o sobě čas od času dají vědět mohutnou explozí, potoky žhavé lávy a chrlícím sopečným popelem. Příroda zde umí dát zcela nepochybně najevou svou moc a sílu, ale zárověn neskutečnou krásu, kterou nezbývá než obdivovat. S vulkanickou činností úzce souvisí i bahenní sopky, termální prameny a gejzíry. Typickým rysem krajiny je také množství jezer vytvořených činností ledovců nebo vzniklých v důsledku tektonických poklesů. Jestli je něco pro Island nejtypičtější, jsou to rozhodně vodopády. Najdete je ve všech částech ostrova tisíci drobných počínaje a desítkami mohutných vodních stěn konče. Island je vodními toky protkán a ledovce celoročně zásobují vodopády neuvěřitelným množstvím vody. Milovníci fauny si na Islandu asi na své nepřijdou, protože vegetace je tu druhově poměrně jednotvárná a neposkytuje zvěři dostatek potravy. Nejrozšířenější faunou ostrova jsou bezpochyby ptáci a všudypřítomní koně. Kolonie papuchálků, alky a chaluhy v pobřežních fjordech patří k vyhledávaným lokalitám a poskytnou vám určitě veselou a nevšední podívanou. Vidět neohrabané přistání jinak naprosto úžasného papuchálka, které s vervou sobě vlastní opakuje i po předešlých ne zcela úspěšných pokusech, je jistě obdivuhodné. I letos se jako v předešlých letech vypraví IDIF ( poznávat tuto mýtickou krajinu drsného severu a po jediné silnici s příznačným názvem Ring Road, která se vine kolem celého pobřeží Islandu, objede terénními vozy celý ostrov. I vy se můžete vydat na tuto dobrodružnou cestu s partou nadšenců a přivézt si domu snímky, které vám všichni budou závidět. Denisa Tichotová, lektorka IDiF Fotografie a fotografování mohou být velmi příjemným zpestřením každodenního života a nemusí pro vás při tom znamenat jediné nebo příliš nákladné hobby. Nabízíme vám možnost zapojit se do komunity lidí, kteří fotografují pro radost a s radostí. Institut digitální fotografie ( je největší soukromou fotografickou školou v České republice a nabízí programy pro všechny skupiny zájemců. IDIF nabízí přes čtyřicet různých kurzů pořádaných v Praze, Brně a Ostravě. Pokud s fotografií začínáte, jistě oceníte kurzy ovládání fotoaparátů konkrétních značek, základy fotografie či kurz nabízející odpovědi na nejčastější fotografické chyby. Pokud si se svým fotoaparátem již trochu rozumíte, je zde široká nabídka tematických kurzů jako je rodinná fotografie, fotografování krajiny a architektury, makro fotografie, portréty apod. Více informací o IDIFu, který je i partnerem fotografické soutěže Úhel pohledu, pořádané o. s. Ženy50, najdete na internetové adrese

19 Ženy v umění Ženy umělkyně /15. století Získávání informací o umělkyních, jejich životech, práci a prostředí, ve kterém žily, není jednoduchý úkol. Jde o téměř detektivní pátrání. Chybí podrobný výzkum o dílech žen, literatura o umění je přehlíží, i když bylo nyní zjištěno nade vší pochybnost, že v ženské umělecké tvořivosti byl nezpochybnitelný fenomén. Mým záměrem je informovat vás o těchto umělkyních a zdůraznit umělecký význam žen a jejich nárok na místo, které si zaslouží v akademických kruzích. Mnohem více žen, než by se zdálo, prokázalo v umění talent a byly chváleny svými současníky pro svou genialitu a umělecký pohled. Některé z nich byly opravdu dobré, jako například Carravaggio. Ale dnes se zdá, že jejich jména byla prakticky zapomenuta. Můžeme jen spekulovat nad tím, proč to tak je. Sv. Kateřina Boloňská, žena širokého kulturního záběru Narodila se v Boloni 8. září 1413 jako prvorozená Benvenutě Mammolini a Giovannimu de Vigri, bohatému a vzdělaného ferrarskému patricijovi, právníkovi a lektorovi v Padově, kde působil v diplomatických službách u Mikuláše III. d Este, markýze z Ferrary. Spolu s matkou se ve svých deseti letech přestěhovala do Ferrary a vstoupila na dvůr Mikuláše III. d Este jako komorná Markéty, Mikulášovy dcery. Markýz změnil Ferraru na výstavní město, povolal umělce a literáty z různých zemí. Ve Ferraře se Kateřina kulturně vzdělává: studuje hudbu, malbu, tanec; učí se poezii a literární kompozici, hraje na violu; stává se odbornicí na miniatury a opisování; zdokonaluje se ve studiu latiny. Učí se snadno, s nadšením a houževnatostí. Je silně věřící a to ji vede k tomu, že se ve svých 14 letech rozhoduje opustit dvůr a připojit se ke skupině mladých žen, pocházejících z místních rodin, které žily společně životem zasvěceným Bohu. Kateřina se spolu s dalšími připojí k řeholi svaté Kláry z Assisi. V autobiografickém a naučném traktátu nazvaném Sedm duchovních zbraní nabízí Kateřina v této souvislosti velmi moudrá ponaučení. Z jejího spisu vyzařuje čistota její víry v Boha, hluboká pokora, prostota srdce, misijní nadšení a horlivost pro spásu duší. Roku 1456 její klášter buduje novou fundaci v Boloni. Vydává se do Boloně spolu s osmnácti spolusestrami jako abatyše. Některé z Kateřiných děl, dopisy i její písně byly zveřejněné. Krátce po smrti Kateřiny napsal její tajemník, Illuminata Bembo, její životopis. Kateřina se také věnovala iluminaci rukopisů a malbě fresek. Fresky, které vytvořila jsou zničené, ale některá díla se zachovala jako obraz sv. Uršuly z roku Nyní je vystaven v Gallerii dell Accademia v Benátkách. Znalci umění používají obvykle její rodinné jméno, Caterina Vigri. Někteří historici označují její styl jako naivní. A to, že se její díla dochovala, připisují pouze tomu, že Kateřina byla kanonizována (papež Klement XI. 22. května 1712). Město Boloňa uchovává v kapli kláštera Corpus Domini její neporušené tělo. Maria Ormani Další známou umělkyní byla florentské jeptiška z augustiniánského řádu Maria. Je znám breviář s vlastním autoportétem namalovaným kolem roku Věra Janáková 19

20 Doporučujeme kulturní servis 20 Blanka Adensamová Sklo Muzeum města Brna, Špilberk východní křídlo hradu Špilberk Od do Sklářská výtvarnice a malířka Blanka Adensamová (nar v Turnově) vstoupila na českou a krátce nato i na mezinárodní sklářskou scénu ve druhé polovině sedmdesátých let, nedlouho po absolvování sklářského ateliéru prof. Stanislava Libenského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, jemuž předcházelo studium oboru sklářství na SUPŠ v Železném Brodě. Věnuje se tvorbě tavených skleněných plastik a interiérových skleněných doplňků. Vytvořila také několik pískovaných a leptaných vitráží. Tavené sklo příležitostně kombinuje s přírodními materiály. O své technice tavené plastiky říká: Je to ve své podstatě nejtěžší, nejdražší a nejsložitější technika ve výtvarném zpracování skla. Pravidelně se zúčastňuje výstav uměleckého skla, od roku 1977 měla přes 50 výstav doma i v zahraničí: v SRN, Velké Británii, Španělsku, Řecku, Dánsku, Francii, Japonsku, USA aj. Její dílo je zastoupeno v muzeích a galeriích v New Yorku, Los Angeles, Washingtonu, Vancouveru, Tokiu, polovina expozice skla v japonském Ibaraki je tvořena jejími plastikami a sochami. Její práce jsou i v Mnichově, Essenu, Rheinbachu a ve Frauenau v SRN, v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze a v dalších českých muzeích. Její plastiky zdobí interiéry Ministerstva kultury, Národního domu na Vinohradech, budovy Čechofrachtu aj. Mezi mnohými oceněními je například i Promotion Award ze světové přehlídky Glass 84. SOUSEDÉ NA TALÍŘI PALÁC ŠLECHTIČEN, Brno Od do Výstava se zaměřuje na představení kulinárního fenoménu jihomoravské a dolnorakouské kuchyně. Projekt se snaží novou rovinou prezentace přispět k vzájemnému poznávání obyvatelstva po obou stranách hranice. Cílem je ukázat jak odlišnosti, tak i společné v oblasti tradiční lidové stejně jako městské kuchyně. Téma je zachyceno v časovém průřezu od druhé poloviny 19. století až po současnost. Škála témat je široká od základního nasycení po hojnost, od primitivní přípravy pokrmů po kulinářské umění nejvyšší kvality. Slovácký rok v Kyjově Královské město Kyjov se opět po 4 letech chystá otevřít své brány a přivítat vás ve dnech srpna 2011 na nejstarším regionálním folklorním festivalu ČR, na Slováckém roku v Kyjově. Tento festival má tradici již od roku Nejvýznamnější národopisná slavnost regionu tak již 90 let přivádí do srdce Slovácka tisíce příznivců národopisu z celé České republiky i ze zahraničí. Účast desítek národopisných souborů a muzik z Kyjova a širokého okolí je zárukou programové pestrosti připravovaných pořadů. Věra Mičková Pařížské zlomky Dalimilovy kroniky Arcidiecézní muzeum umění, Olomouc Od do Výstava 20 gobelínů, inspirovaných Pařížskými zlomky Dalimilovy kroniky. Středověké iluminace jednoho z nejdůležitějších pramenů českých dějin převedla do tkané tapisérie olomoucká textilní výtvarnice Věra Mičková. Zatímco v roce 2007 se inspirovala Tapisérií z Bayeux, nyní se chopila domácího tématu nově objeveného zlomku rukopisu středověkého latinského překladu Kroniky tak řečeného Dalimila z počátku 14. století. Vytvořila tapisérie o rozměrech zhruba cm, které poprvé představí v prostorách gotické křížové chodby Zdíkova paláce. Věra Janáková Knihy, které mají duši Heinz-Peter Röhr Závislé vztahy Léčba a uzdravení závislé poruchy osobnosti Autor popisuje, jak k chorobné závislosti dochází a jaké formy na sebe může brát. Objasňuje, jak může emocionální zneužívání v rodinách vést k narušení pocitu vlastní hodnoty, a ukazuje, jak může dojít k osvobození a uzdravení. brož., 152 s., 235 Kč Portál, s. r. o., tel.: obchod@portal.cz Knihkupectví Portál: Dominikánské nám. 8, Brno