2013/2014 ALMANACH ŽÁKOVSKÝCH PRACÍ (6. A, 6. B, 7. B, 8. A, 8. B) Zpracovala Mgr. Jana Táborková ZŠ jazyků Karlovy Vary

Transkript

1 2013/2014 ALMANACH ŽÁKOVSKÝCH PRACÍ (6. A, 6. B, 7. B, 8. A, 8. B) Zpracovala Mgr. Jana Táborková ZŠ jazyků Karlovy Vary

2 MINIPROJEKT 6. TŘÍD BÁSEŇ (6.A, 6.B) 2 MINIPROJEKT NA ZÁŘÍ/ŘÍJEN BÁSEŇ (6.A, 6.B) Probíráme velká písmena, v literatuře čteme ukázky z děl o naší zemi, ve volných chvilkách v hodinách jsme se tedy pustili do básnění a připravili nástěnky do naší učebny čj. Každý přispěl několika verši a se spolužáky jsme potom vybrali ty nejlepší. 6. B tak vytvořila společnou báseň Tuhle, tamhle podle předlohy stejnojmenné básně Olgy Hajné, 6. A společnými silami napsala několik hádanek o českých městech. Obrázek, který k hádankám děti přikreslily, byl nejdříve sám o sobě hádankou zadání znělo: nakreslete obrázek města, vesnice nebo krajiny tak, aby jedna část byla barevná a druhá černobílá. Každý dostal pouze čtvrtinu mapy ČR s vyznačenou hranicí, děti přesto velice brzy pochopily, že cílem bude složit mapu naší země. Posuďte sami, jak se dílo povedlo.

3 MINIPROJEKT 6. TŘÍD BÁSEŇ (6.A, 6.B) 3 Přepis básní: Tuhle, tamhle od 6. B Tuhle, tamhle v Praze mají se tam blaze. Tuhle, tamhle v Olomouci pořád mluví o kobercích. Tuhle, tamhle v Pardubicích jezdí rychle na konících. Tuhle, tamhle v Plzni, svlékni se a mrzni. Tuhle, tamhle ve Varech pijí pivo po barech. Tuhle, tamhle v Hamburku snědli velkou hranolku. Tuhle, tamhle v Paříži všichni se tam prohlíží. Tuhle, tamhle v Bankoku rozměnili bankovku. Tuhle, tamhle v Římě, tam i papež dříme. Tuhle, tamhle v Dublině skáčou na trampolíně. Co dělají v Liberci? Lítají na koberci. Co dělají v Londýně? Škytají tam po víně. Co dělají v Brně? Snědli malé mrně. Co dělají v Táboře? Klouzají se po dvoře. Co dělají v Ostravě? Pospávaj po oslavě. Co dělají v Olomouci? Tančí tam až do půlnoci. Co dělají v Berlíně? Básní jenom o víně. Co dělají v Bruselu? Chystají se na směnu. Co dělají v Londýně? Pečou krůtu na víně. Co dělají v Pardubicích? Sypou perník po ulicích.

4 MINIPROJEKT 6. TŘÍD BÁSEŇ (6.A, 6.B) 4 Hádanky od 6. A: Poznáte, jaká česká města jsou ukryta v našich verších? Ty, s doly pod sebou, černé město nad hlavou. Hutě máš tři a všechny vepře u tebe pasou Petři. Jsou to město stovky věží, je to srdce Česka. Jeto krása, někdo běží, vede tam i stezka. Voní perník sladký, barevný a dobrý, má mnoho tvarů a chutí, každý se do něj rád pustí. To je město okurek. Okurek kyselých, nálevů sladkých. Všem tak chutnají, všichni jsou z toho veselí. A chodí sem rádi. Rychlost jako blesk, barevný jak duha. Automobil odtud jede, uhneme mu jako mlha. Petr, Petro, Petrof! Světoznámá značka klavíru, a přece nejsou z papíru. Na severu to město leží, s Pardubicemi se žení. I přesto na něj sněží. Tady máme prameny, Rusové krčí rameny. Proč sem pořád jezdí? S radostí sem přijíždějí, v lázních je jim dobře, jak v Africe kobře. Hezká obuv odtud pochází. Všem se tato obuv líbí. Všichni lidé v ní sem přichází, ostatním moc chybí.

5 DOPIS OBLÍBENÉ OSOBNOSTI, LITERÁRNÍ POSTAVĚ 6.B 5 Dobrý den, paní Rowlingová! 28. listopadu 2013 Karlovy Vary jmenuji se Veronika a jsem velkou fanynkou Harryho Pottera. Viděla jsem všechny filmy, četla jsem všechny díly Harryho Pottera a budu číst i knihy Fantastická zvířata a Famfrpál v průběhu věků. Všechny knihy se mi moc líbily, některé jsem četla i dvakrát. Než budu moci číst další knihy, bude to ještě chvíli trvat. Dostanu je až k Vánocům. Jak už jsem psala, všechny díly se mi moc líbily, a proto bych Vás chtěla poprosit o to, abyste napsala další. Napadlo mě, že další díly by mohly navazovat na konec posledního dílu Relikvie smrti. Harry a Ginny tam doprovází malého Harryho na vlak do Bradavic a mne napadlo, že by další díl mohl navazovat právě na toto. Malý Harry by se mohl setkávat s podobnými "průšvihy" jako jeho táta. Mohl by například podniknout výlet do Zapovězeného lesa s Hagridem. Harry by si našel nové kamarády a "válčil" by s malým Malfoyem, jehož rodiče jsou Draco a Parkinsová. Harry by mohl mít i jiné trable než je soupeření Malfoyem. Našel by se i spolek příznivců lorda Voldemorta. Zvolili by si vůdce. Spolek by se nechtěl moc projevovat do té doby, dokud by nenabyl na síle. Postupem času by spolek sílil a sílil, a proto by se o to začali zajímat i Ron, Hermiona a Harry společně s celou rodinou Wieslových. Zjistili by totiž, že spolek příznivců lorda Voldemorta má svého špeha i v Bradavicích. Spolek by totiž zjistil, že Harrymu a Ginny se nepomstí, ale na malém Harrym může. Proto by mu v Bradavicích ztěžovali život. Spolek lorda Voldemorta by se mohl jmenovat Pomsta pána zla. Malý Harry by se stejně jako jeho otec dostal do famfrpálového týmu, protože v Bradavicích zjistili, že Harry má ještě větší talent než jeho děda a táta. Malý Harry by objevil další tajemná místa v Bradavicích. Harry by našel také Chloupka. Chloupek by mohl mít s tříhlavou fenkou ze Zapovězeného lesa štěňátka. Takhle stručně jsem sdělila to, co jsem chtěla říct už dlouho. Moc, opravdu moc bych si přála další díly. Ráda bych také věděla, kdo bude v Bradavicích ředitelem a také, jaký bude učitelský sbor. Doufám, že se Vám můj námět na další knihu líbil. Jestli jsem Vás aspoň trochu inspirovala, tak jsem moc ráda. Moc děkuji a přeji hezký zbytek dne! Veronika Text a obrázek: Veronika Götzová, 6. B

6 DOPIS OBLÍBENÉ OSOBNOSTI, LITERÁRNÍ POSTAVĚ 6.B 6 Karlovy Vary Ahoj Eleno! Ještě před pár dny bych mohla říct, že Ti píši ráda, ale teď už to tak není! Stalo se z Tebe monstrum! Bývala jsi soucitná dívka, ale teď jsi upír bez lidskosti! Prostě jsi ji vypnula! Damon a Stefan se snaží v Tobě najít alespoň kousek lidskosti! Mají pořád naději a to se oceňuje. Nesuď je za to! Oni v Tebe věří a nepřestanou, dokud ten lék, který jsi tak zoufale hledala, nenajdou. Ty sis to přála a oni Ti to splní, i když jsi změnila názor! Protože Tě milují. Zabíjíš lidi a přitom nic necítíš. Žádný soucit, který z Tebe vyprchal. Stala ses upírem, ale pořád jsi to byla Ty. Dělá Ti dobře, když zabíjíš lidi! Nevinné lidi! Ale věř, až se z Tebe zase stane člověk zabije Tě to! Zabije Tě ten soucit, který máš, nebo jsi spíše měla! Ten soucit byl dar a měla sis ho držet při sobě! Takhle Ti to řekl Elijah, ještě když jsi to byla ještě Ty! Když Ti umřel bratr, ještě jsi byla lidská. Upíři mají všechny pocity zvýšené! Já vím! Kdyby tak byl vlak minulosti a Ty bys mohla do něj sednout a jet zpátky! Na vše zapomenout a necítit tu bolest, když Ti umřeli rodiče, teta, strýc, dokonce i vlastní matka a teď ještě bratr! Nezasloužíš si to a já, stejně jako Stefan, Damon, Caroline a Bonnie věřím v to, že ta lidskost je pořád někde v Tobě. Chybí mi stará Elena, protože člověk jako jsi Ty je vzácný! Není jich moc, a proto Tě nechci ztratit! Ta lidskost hluboko v Tobě musí být! A já v to věřím a doufám, že se uvidíme v nebi, až obě najdeme mír! Tvoje Anna! Text a obrázek: Anna Vondráčková, 6. B

7 VÁNOČNÍ DIVADLO 6. A, 7. B 7 V prosinci proběhla dvě divadelní představení pro děti ze školičky. Šesťáci si nacvičili 3 výstupy a písničku Šílená pohádka od Yakoo s World, která svým textem paroduje nejznámější klasické i moderní pohádky v moderní hudební aranži. Píseň bylo třeba malinko upravit vzhledem k věku a slovní zásobě posluchačů. Děti si ji ale moc přály zazpívat, hlavě proto, aby dostal příležitost účinkovat úplně každý ze třídy. V tomto duchu úplně samy sepsaly i úvodní scénář, ve kterém měl svou roli úplně každý. Sněhurka a 8 trpaslíků (napsali: Andrea Kiralyi, Anna Milotová, Tomáš Polena) Vypravěč : Dobrý den, děti, doufám, že se těšíte na naši pohádku Sněhurka a 8 trpaslíků!!! Představím vám naše herce: krásná Sněhurka a její pyšná sestra Bledulka, hraví bratři Šmudla a Mudla, nevrlý Rejpal a bratr Bručoun, chytří bratři Prófa a Moudra, citlivý Stydlín, unavený Dřímal, stále nemocný Kejchal a šťastný Štístko. Ano, máte pravdu, tady někdo popletl název, vždyť kolik máme trpaslíků? 10. Správně děti. Tak ať pohádka začne! Vypravěč : (Bledulka piluje nehty a Sněhurka uklízí) Sněhurka uklízí a povídá si se sestrou. Sněhurka : Bledulko, prosím, pojď, mi pomoc uklízet! Bledulka: Sice nás maminka sem poslala, abychom pomáhali jejím kamarádům, ale já jsem princezna, ne služka! Vlk: (zrovna přijde) Dobrý den princezny. (divně se rozhlíží) Bledulka: Dobrý? Co je na tomto dni dobrého? Sněhurka: Bledulko, přestaň. Dobrý den, pane vlku, ale co tady děláte? Vlk: Já jsem sledoval Červenou karkulku, jak jde za babičkou, a ocitl jsem se tady! Vypravěč: Ne, ne, ne ty máš být až v další pohádce, koukej (ukáže papír) Vlk: Moc se omlouvám Vypravěč: Tak pokračujeme dál! Sněhurka: Prosím tě moc, (klekne na kolena a prosí) prosím, pro. Tři králové: (Jdou a zpívají)my tři králové jdeme k vám Vypravěč: Ne, ne, ne tři králové jsou až třetí! Sněhurka: Tady se nedá hrát, já odcházím! Bledulka: Já také. (odejdou)

8 VÁNOČNÍ DIVADLO 6. A, 7. B 8 Trpaslíci: (v řadě zpívají) Hej hou, hej hou Prófa: Kde je Sněhurka? (probíhá zmatek, všichni se vrátí a překřikují se) Kůzlátka: Ahoj, jak se máte? Čerti: (všechny straší) Vypravěč: Už dost, pomíchaly se nám všechny pohádky! Štístko: To nevadí, tak si zkusíme zahrát jinou pohádku Dřímal: Co třeba: Kdo dřív usne? (zívá) Prófa: A co třeba: Kdo vynalezl žárovku? Chytrolín: Ale to já vím, byl to Thomas Alva Edison, ale to děti určitě bavit nebude. Vypravěč: To máš pravdu, tak co budeme hrát za pohádku? Prófa: Často se uvádí, že žárovku vynalezl Thomas Alva Edison. To je ale chyba. T.A. Edison pouze dokázal již dříve známý princip technologicky podchytit natolik, že bylo možné žárovku uvést na běžný spotřebitelský trh. První pokusy s výrobou světla pomocí rozžhaveného vodiče prováděl již v roce 1805 pan Davy Humphry. Všichni: Prófo!!!!!!!!!!! Prófa: Jojo, už mlčím Štístko: Co třeba červenou Karkulku? Bručoun: Jo, ale v tom bychom si nemohli zahrát všichni. Neposlušná kůzlátka: Meee, nebo si zazpíváme Šílenou pohádku! Čerti: My zpívat nebudeme! Stydlín: Prosím vás, já se stydím, ale budu také zpívat! Čerti: Tak jo Všichni zpívají Šílenou pohádku Vypravěč: Tak děti doufám, že se vám divadlo líbilo! (všichni uklonit a odejít) Následovala pohádka na motivy popletených pohádek Ivony Březinové, přepsaná podle oblíbené dětské knihy Teta to plete na divadelní scénku. V pohádce o Červené karkulce a jelenovi se zlatými parohy se v roli Karkulky předvedla Klárka Kumičíková, v roli vlka Patrik Müller, v roli jelena Tomáš Polena, v roli jezinek Anička Milotová, Nikča Bočková a Natálka Čornyjová. Celý program moderovala a v roli vypravěčky vystupovala Andrejka Kiralyi.

9 VÁNOČNÍ DIVADLO 6. A, 7. B 9 Sedmáci sehráli pohádku o rozhádané abecedě, ve které se písmenka přou o to, které je důležitější. Vše samozřejmě dobře dopadlo, písmenka se udobřila a sedmáci dále mohli pokračovat poučnou básničkou, při které děti poznávaly počáteční písmenka zobrazených předmětů a zároveň tak dotvářely rýmy v básni Abeceda od Zuzany Staré. V rámci vánočních příprav se 7. B zapojila také do pořádání adventních výtvarných dílen, kdy se sedmáci ujali role učitelů a ve druhé třídě pomáhali dětem vyrobit postavičky andělů a vánoční přáníčka metodou zmizíkování.

10 Charakteristika blízké osoby - 7.B 10 Proč jsem se rozhodla taťku popisovat? Můj taťka Mého tatínka jsem se rozhodla popisovat, protože ho mám moc ráda a je to pro mě velice důležitý a blízký člověk. Můj tatínek se jmenuje Petr, je mu 40 let. Je vysoké a štíhlé sportovní postavy. Jeho oblíbená barva je modrá a zelená, má oči hnědé jako kaštany a krátké vlasy černé jako uhel. Má plné rty a oválný obličej. Rád nosí sportovní oblečení. Je to velice temperamentní člověk, jehož zálibou je fotbal a také si vždy rád zahraje tenis. Rád se potápí, jezdí s námi na výlety a hledá kashky. Taťka je sportovní typ, má rád fotbal, hokej, auta a všechny sporty, kde voní benzín a vrčí motory. Je vtipný, milý, hodný a nezkazí žádnou legraci. Má rád lidi okolo sebe, v práci i v rodině. I svou práci má rád. Baví ho to a nevadí mu, když musí být v práci déle, než plánoval. Akorát někdy pracuje moc a nám pak chybí doma. Nebo se vrátí pozdě z práce, ale i přesto má svou práci rád Mezi jeho zájmy patří sport. Rád s námi v létě hraje fotbal nebo s námi skáče na trampolíně a jezdí na kolech. Rychle se učí, a tak když k narozeninám nebo k Vánocům dostaneme novou hru, hned ji umí hrát. Neumí prohrávat. Dobře a rychle běhá, plave a jezdí na kole. Tatínka mám moc ráda, a také proto jsem si ho vybrala pro popis do slohové práce. Někdy se naštve a nemluví s námi, ale my víme, že ho to za chvíli přejde. Mám ho moc ráda a doufám, že on mně také. Text a obrázek: Lucie Sládková, 7. B

11 Charakteristika blízké osoby - 7.B 11 Charakteristika mé maminky Moje maminka se jmenuje Jana a je jí 42 let. Její oblíbená barva je modrá, má černé vlasy, které obvykle nosí svázané do culíku. Oči má hezky posazené v obličeji a modré jako pomněnky. Vždy je hezky namalovaná a má elegantně protáhlé oční linky. Je veliká cca 165 cm. Její postava je štíhlá. Je to velmi obětavý a hodný člověk. Ráda s námi jezdí na výlety, chodí s námi plavat, jezdí s námi na kole a bruslích. Také s námi v létě hraje badminton, fotbal a skáče na trampolíně. Její charakter je velmi zajímavý, a proto sem se rozhodla ji popisovat. Když vidí někoho, kdo potřebuje pomoci, hned se nabídne a udělá vše proto, aby byli všichni spokojeni, i kdyby měla strčit ruku do ohně. Pozná na všech, co je trápí, a snaží se jim pomoci. Vždy je ráda upravená a elegantně oblečená. Ale někdy se ráda oblékne i sportovně. Je velice trpělivá a moc šikovná. Umí pěkně šít a baví ji plavat. Ráda pracuje na zahrádce. Naši zahrádku každý obdivuje a chválí. Její vztah k lidem je vstřícný, má své blízké velice ráda. Jen bych chtěla, aby byla doma více. Snaží se nám věnovat každou svou volnou chvilku. Práci má ráda. V létě s námi vždy chodí bruslit na meandr. Dovede být i přísná a zlobí se na nás za špatné známky. Ale myslí to s námi dobře. A proto jsem moc ráda, že ji mám, vždy mi se vším pomohla a ukázala, co jsem nechápala. Ona je ta, ke které se vždy můžu přijít svěřit se a říct, co mě trápí. Vždy mi pomohla a já jsem ji za to vděčná. Text a obrázek: Natálie Sládková, 7. B

12 PF na rok B Text PF: Viktoria Grundlerová, Stefanie Zwanzigová, 7. B Vlastnoruční vánoční výzdoba: 6. A, 7. B

13 POPIS OSOBY, BUDOVY, MÍSTA, PRACOVNÍHO POSTUPU 6. A, 6. B 13 Popis místa, věci, osoby a pracovního postupu jsme trénovali názorně, použili jsme modelů, prostředí a činností, které známe, nebo které nás zajímají. Při popisu míst jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o známých i méně známých budovách a památkách. Pěkné byly ale zejména práce, ve kterých děti pro svůj popis zvolily místo, které osobně znají a navštěvují (např. popis Aničky Vondráčkové Babiččin dům). Roman Vláčil z 6.B Anna Vondráčková z 6.B Nikola Holarová z 6.B

14 POPIS OSOBY, BUDOVY, MÍSTA, PRACOVNÍHO POSTUPU 6. A, 6. B 14 Při popisu pracovního postupu jsme získali návod pro pletení pomlázky (od Vojty Vynikala), naučili jsme se připravit spoustu pochoutek (např. Shake od Barči Paškové, moučníky od Nikči Holarové, Karolíny Putz, Aidy Knushi)a získali i velmi podrobný fotonávod na pečení marshmellows (od Natálky Čornyjové) a na tzv. loupáky (od Šárky Klementové).

15 VYPRÁVĚNÍ - 6. A, 6. B 15 V rámci slohového postupu vyprávěcího jsme trénovali sestavení textu tím jednodušším způsobem, tedy formou převyprávění známého příběhu. Zadání obsahovalo podmínku, aby příběh nesl určité ponaučení, případně naplňoval podstatu nějakého přísloví. Nabízel se tedy žánr bajky nebo pohádky. Některým dětem se ale pouhá reprodukce známého děje zdála snadná a pokusily se do známého příběhu vnést něco nového, nebo vymyslely vlastní děj s ponaučením v závěru. Texty jsou tímto způsobem zařazeny: pohádka o hloupých prasátkách od Andrejky Kiralyi, pohádka Klárky Kumičíkové o vybíravé nevěstě, bajka o nedůvěře od Tomáše Koudelky, pohádka o smutném Matějovi od Nikči Holarové a napínavý příběh o lvím souboji od Davida Trappa. Andrea Kiralyi - Hloupá prasátka Jednoho dne řekla maminka prasátkům, že už jsou velká a měla by jít do světa a začít se o sebe starat. Prasátka se rozloučila s maminkou a šla. Po chvilce nejmladší prasátko Hubert řeklo: Už jsem unavený, na chvíli si sedneme, napijeme se, pojíme jídla od maminky a můžeme pokračovat v cestě. Ale nejstarší ze tří prasátek Hektor odvětilo: Ne, ne, Huberte, musíme jít dál. Hubert se smutně došoural k bráškům a šli dál. Najednou objevili velké prostranství. Moc se jim líbilo. V tu ránu napadlo Hamiše, prostředního z prasátek, že by tu mohli bydlet. Prasátka souhlasila a pár metrů od sebe si začala stavět domeček. Hubert stavěl ze sena, jenže byl líný, takže vždycky kousek postavil a pak si odpočinul. Podobné to bylo i u Hamiše, jenže ten stavěl ze dřeva. Jediný Hektor pilně pracoval ve dne v noci a nic ho nezastavilo. Druhý den odpoledne, když Hektor dostavěl domeček, bráškům už chyběl jenom kousek. Hektor se divil, že jim to tak dlouho trvalo. On si postavil velkou, cihlovou vilu a oni jen takové malé chatrče. Jednou v noci k Hubertovi přišel vlk. Otevři prasátko, neboj se, neublížím ti! křičel vlk. Ale Hubert byl chytrý, a tak neotevřel. Vlk se rozzlobil a říká: Já se nadechnu a ten tvůj domek ti sfouknu! Jak pověděl, tak i udělal. Když Hubertovi sfouknul domeček, Hubert rychle utíkal za Hamišem. Všechno mu řekl a najednou vlk zaťukal i zde: Prasátka, otevřete mi, já vám neublížím. Běž pryč, vlku, řekl Hamiš. Já vím, co jsi udělal mému bráškovi. Vlk se rozzlobil, nadechl se a fouknul, ale dřevěný dům nesfoukl, akorát ho poškodil. Nadechl se znova a z dřevěného domečku zbyly jenom trosky. Prasátka honem běžela k Hektorovi. Všechno mu řekla, ale on v klidu odpověděl: Nebojte, sem se žádný vlk nedostane. Uklidnil brášky a poslal je do pokoje pro hosty, aby šli spát. Počkal na vlka, a když ho viděl za oknem, řekl: Můžeš se snažit, jak chceš, ale sem se nedostaneš. Byla to pravda. Vlk se snažil dva dny a dvě noci dostat dovnitř, ale nešlo to. Od té doby je tento vlk vegetariánem. A prasátka dodnes žijí v klidu u Hektora. Obrázek: Míša Hrubá, 6. A

16 VYPRÁVĚNÍ - 6. A, 6. B 16 Klára Kumičíková - Vybíravá nevěsta Žila jednou jedna myška, která se jmenovala Hrabalka. Byla velmi krásná, a tak se neustále dívala do zrcadla. Měla skoro všechno, ale jedna věc jí chyběla. Už dlouho se totiž chtěla vdát. Což o to, ženichů by bylo hodně, každý myšák se za ní ohlížel, ale ona chtěla něco extra. Hrabalka však nevěděla, jak na sebe upozornit i ostatní zvířata, a tak se šla poradit se švadlenou. Když přišla do myšího návrhářství, švadlena Hryzalka ji přivítala: Ach, Hryzalko, co si jen počnu? Já bych se tak moc chtěla vdát, ale nemám za koho, postěžovala si Hrabalka švadleně. Ale vždyť myšáků je na světě hodně a skoro každý se za tebou ohlíží, lichotila jí švadlena. No, myšáků je sice hodně, ale já chci něco extra, odpověděla jí Hrabalka. Tak si na ocásek navázej tuhle stuhu a uvidíš, že ženichové se jen pohrnou. Poradila jí švadlena a podala myšce Hrabalce hedvábnou růžovou stužku. Když přišla Hrabalka domů, zavázala si na ocásek stužku ozdobným uzlem a jen tak se procházela před domem. Za chvíli se objevil první ženich. Byl to bohatý a upravený kohout. Krásná Hrabalko, doslechl jsem se o tvé kráse a tak jsem tě přišel požádat o tvou spanilou ruku, řekl kohout a spokojeně se usmíval. Takový kohout vysedává celý den někde na hnoji! S tím bych se do lepší společnosti sotva dostala. Pomyslela si Hrabalka, a tak jen odpověděla: Ještě se rozmyslím. Kohout spokojeně odešel a jen co za ním zavřela vrátka, přišel na námluvy další ženich. Za okýnkem stál vepřík a říkal: Hrabalko, celé město si povídá o tvé spanilosti. Pak hlasitě zachrochtal, až z toho Hrabalku rozbolely uši. To jeho chrochtání bych nevydržela. Pomyslela si a zavřela okno. Po chvilce přišel kačer. Copak umíš? zeptala se Hrabalka. Plavat po vodě, potápět se a chytat pod vodou ryby. Odpověděl jí kačer. Už dost, už dost! Já vodu nesnáším. Odbila ho myška. Kačer sklopil hlavu a odešel. Hrabalka si jen tak pro sebe řekla: Nikdy snad nenajdu toho pravého! Pak na dveře zaklepal lišák. V ruce měl kytici. Hrabalce se líbil, byl i dobře ustrojený a slušně vychovaný, a tak myška řekla, ať přijde zítra, a pak mu řekne, jestli ano nebo ne. Když lišák odešel, myška si usedla do křesla a trochu doufala, že byl poslední, ale mýlila se. Najednou za oknem slyšela dupání kopyt a když vyšla ven, poskakoval tam malý oslík. Myšce se líbil více než lišák, a tak jen řekla: Možná ano, přijď zítra. Sotva ale odešel, prošel brankou kocour. Mňau. Mňouknul a víc říkat nemusel, u myšky měl vyhráno. Druhý den byla svatba a sešlo se skoro celé město. Jestlipak jsou tu i mí nápadníci? Aby viděli, jakého ženicha jsem si nakonec našla? pomyslela si myška. Pane Kocourek, berete si zde myšku Hrabalku z pravé lásky? zeptal se farář. Ano, miluji ji, že jí samou láskou sním! řekl a vrhl se na ubohou Hrabalku. Jen tak tak stihla utéct. Radši si vezmu jen pořádného myšáka! postěžovala si Hrabalka a smutně šla domů. Ponaučení z toho plyne takové, že když je někdo vybíravý, většinou na to doplatí. Kašírované postavičky: práce žáků 6. A

17 VYPRÁVĚNÍ - 6. A, 6. B 17 Tomáš Koudelka - Ryby Chtěl bych vám vyprávět příběh o tom, jak ryba přelstila rybu. Začalo to ve vodách karlovarské Ohře, kde žili dva kapři jménem Petr a Jirka. Petr byl pohledný, velký a chytrý šupináč. Jirka byl zato ošoupaný, vyhládlý a nemotorný lysáč. Byli to nejlepší kamarádi a plavali spolu úplně všude. Jednou takhle plavali v dost velké hloubce a Jirka si všiml, jak se po zemi plazí žížala. Řekl Petrovi, že si myslí, že za rohem viděl svou matku a chce ji pozdravit. Petr mu řekl: Dobře, já budu plavat napřed a ty mě potom doplaveš. A tak Jirka zašel za roh a koukal, až se Petr trochu vzdálí. Když už byl dost daleko, vyplaval, vzal si žížalu do pusy a plaval za Petrem. Když ho doplaval, ptal se Petr, co to má v puse, a Jirka mu řekl, že žížalu. Petr se zeptal, jestli by mu ji nechtěl dát, že od rána nic nejedl, ale Jirka řekl, že ne. I když ho Petr ještě několikrát zkoušel přemlouvat, pořád mu nechtěl žížalu dát, a proto se rozhodl, že se s ním vsadí o to, kdo bude nahoře rychleji. Vsadili se o to, že když někdo něco uloví, musí to tomu druhému hned dát. Jirka řekl: Dobrá tedy, ale ta žížala se ještě nepočítá! Petr jenom zavrtěl hlavou a řekl Jirkovi, že mu tu žížalu zatím podrží, než se zezhora vrátí. Jiří mu dal žížalu, ale když už se vracel, Petr i s žížalou byl pryč. Proto se už navěky přestali kamarádit. Také z toho plyne ponaučení: Ani nejlepšímu příteli nevěř! Obrázek: Jiří Seifert, 6.B

18 VYPRÁVĚNÍ - 6. A, 6. B 18 Nikola Holarová Zlatá rybka Joe Byl jeden chudý mladík Matěj, který byl pořád smutný a z ničeho neměl radost. Jednoho dne se Matěj vydal k potoku. Když si sedl na trávník a chtěl se zakousnout do svačiny, někdo volá : Pomoc! Pomoc! Pomoc! Matěj se zalekl, ale protože byl zvědavý, šel za hlasem, který neustále volal o pomoc. Došel až ke břehu potoka, kde ležela ryba. Vypadala jako hrst zlata. Byla malá a kroutila se jako had. Matěj nezaváhal a hodil rybku do vody. Rybka promluvila: Děkuji ti, Matěji! Splním ti tři přání. Ale Matěj odpověděl, že mu žádná tři přání nepomohou a tvrdil, jak je nepotřebuje. Rybka se představila : Jsem rybka jménem Joe. Kdybys potřeboval pomoc, stačí zavolat: Joe! Jenže Matěj se klidil pryč. Vydal se do hospůdky U Kozy a vešel dovnitř. Bylo tam málo lidí. Hostinský k němu přišel a zeptal se ho, jestli má peníze. Matěj na to: Nemám.. Ale vysvětlil mu, že zná zlatou rybku, která mu vykouzlí peněz tolik, kolik bude chtít. Ale hostinský mu nevěřil, a tak ho vyhodil z hospody. Matěji bylo tuze smutno. Jednoho dne ho napadlo, že zavolá rybku. Nemohl si však vzpomenout, jak se jmenuje. Volal: Johano! Jůlie! Jolano! Matěj ztrácel naději. Říkal si, že nikdy nebude šťastný. Pak si najednou vzpomněl, že se jmenuje Joe. Vykřikl její jméno a ona se vynořila. Matěj povídal, že chce splnit tři přání a poprosil, aby je splnila. Joe neprotestovala a vyslechla si všechna přání. Matěj si přál, aby nebyl nikdy smutný, aby měl krásný dům a aby se Joe proměnila v krásnou dívku. A opravdu. Matěj byl šťastný, protože měl krásný dům a nevěstu Joe, s kterou měl dvě dcery - Janu a Hanu. Byli šťastní, užívali si a takhle se měli až do smrti. Keramické květy: Helena Halamková, Patrik Vodička, Petr Haak ze 7. B

19 VYPRÁVĚNÍ - 6. A, 6. B 19 David Trapp - Silnější vždy vítězí! Náš příběh začíná lvem Jamesem. To je nejsilnější lev v okolí. Na jeho místo vůdce se chce dostat Fox, jehož matka byla liška a jeho otec lev. Má tedy přirozenou inteligenci, na rozdíl od Jamese. James, hladový po úspěchu, chce všem dokázat, že je to nejobávanější král, který tu kdy byl. O tom se ale dozvěděl Fox, šel za Jamesem a poradil mu, aby uskutečnil turnaj, ve kterém se střetne proti ostatním, dost možná lepším lvím bojovníkům. Jamesovi to přišlo jako výborný plán, jak dokázat, že je nejlepší. Kývl tedy na Foxův návrh. Fox byl nadšený, věděl, že dostat se na trůn bude lehčí, než si myslel. Poté šťastný Fox v klidu odešel domů slavit, zatímco James svolal radu kraje, aby vyhlásil svůj plán. Řekl, že vítěz turnaje se stane králem, bohužel ani tohle neuteklo vychytralému Foxovi. Další den začal turnaj, kterého se zúčastnilo pouze 8 lvů v čele s Foxem. V této smečce byl i král James. Každý lev dostal soupeře. James dostal soka Orlanda, lva, který roztrhal 4 jiné v jednom boji. Fox to měl snadnější, proti němu nastoupil Kenny, kterého Fox podplatil. James v souboji utrpěl velmi bolestivý zásah. Má zraněnou nohu, kterou používá, jako hlavní zbraň k ničení protivníka. Fox prošel bez problému. Největší vychytávkou Foxe byla skutečnost, že James ani nevěděl, že se turnaje účastní. James i Fox vyhráli svoje semifinálové souboje. Jamesovi se ještě zhoršil stav nohy. Do finále nastoupili tedy James vs Fox. Jamesovi došlo, že to byla pro Foxe jen záminka k boji s ním. Souboj začal divoce, Fox útočil na zraněnou nohu krále. James se ale vzchopil a v jednom okamžiku roztrhl hrdlo Foxe. Zabil ho a dokázal, že je nejlepší. Po vážných zraněních ani James nedokázal bojovat dál. A tak po boji největší král všech dob umírá. A, co z toho vyplývá? Silnější vítězí. James odešel důstojně, jako největší válečník všech dob. Na jeho pohřeb přišlo celé město. Mezi účastníky pohřbu byli, lvi, ptáci, opice, prasata, sloni, zkrátka všechna zvířata v kraji. Jeho pohřeb byla legendární událost. Nikdy totiž nestál divočák vedle lva s jistotou, že ho lev nesežere. James dokázal mnoho ve svém životě, ale i po smrti. Dokázal sjednotit celý kraj k sobě. Všechna zvířata žila spolu, bránila se navzájem. Novým králem byl zvolen Orlando, lev, který zranil nohy Jamesovi. Orlando byl zvolen hlavně kvůli tomu, že je široko daleko nejsilnější. Byla to pro něj obrovská pocta. Zapřísahal se, že svoji vlast ochání a položí za její bezpečí i život. James Rives, kraj a vlast, kde žil a zemřel největší král, žil spokojeně pod vedením Oralda. Blížíme se k úplnému konci příběhu, ale kdo ví, jak se žije v James Rives dnes? Obrázek: Jakub Smitek, 7. B

20 KOMIKS 6. A, 7. B 20 Komiksové ztvárnění literárního děje je v dnešní době běžné a dostupné, láká pak především nenáročného čtenáře. Kresba jakožto součást děje doprovází texty mnoha současných bestsellerů, především deníků, které děti rády představují ostatním formou mluvních cvičení (Deníky malého poseroutky, velkého frajera Nata, deníky mimoňky apod.). V komiksové tvorbě si ale přijdou na své také sečtělejší čtenáři a praví znalci tohoto žánru mohou poučit o zajímavých podobách této literární formy i samotného učitele. Tak například Lenka Holubovská představila třídě japonskou mangu, která se čte zprava doleva a zahrnuje mnoho žánrů (od detektivních příběhů přes akční a bojové příběhy po dívčí romány). Typickou komiksovou kresbu ve stylu anime poznáte podle velkých kulatých očí, drobného nosu a extravagantního účesu. Obrázky: Postava od Lenky Holubovské, 7. B, vlastní komiks od Daniela Kopače, 6. B

21 Moderní pohádka 7. B 21 Vyprávění sedmáků mělo poněkud zvláštní zadání vzhledem k jejich věku a zájmům autorská pohádka. Právě na tomto zadání se ale měli možnost vyřádit co se týče použití neobvyklých jazykových prostředků a mnohým se fantazie rozproudila naplno, takže vzniklo mnoho zajímavých a úsměvných textů. Aby nebyly pohádky jen tak obyčejné, mohly děti děj známé pohádky zasadit do moderní doby nebo děj vyprávět z úhlu pohledu jedné ze zúčastněných osob. Žákyně 7. B - Moderní pohádka o Červené karkulce Budu Vám vyprávět příběh, který se mi včera přihodil. Ale nejdřív bych se asi měla představit, že? Jsem Červená karkulka, ani nevím proč mi tak lidi říkají. Ale teď zpět k příběhu. Sobota, ráno,,vstávat! uslyšela jsem hlas, který bych podle úrovně otravnosti mohla přirovnat k dědečkovu budíku snad z dob komunismu. Neochotně jsem vstala a zamířila do kuchyně, kde jsem usedla ke stolu a upila ze svého oblíbeného hrnku čaje.,,dneska půjdeš za babi, došla jí vodka, ale už utratila celej svůj důchod, pronesla mamka přísně, ale neodtrhla oči od plotny. Během dvaceti minut jsem byla oblečená, nasnídaná a vlasy měla spletené do dvou copánků.,,vypadám jak nějaká panenka, zamumlala jsem si pro sebe otráveně, když jsem vyšla z domu. Zamířila jsem k lesu.,,proč vůbec bydlí na takovém místě? znovu jsem si pro sebe zabručela, když jsem zdolávala kopec uprostřed lesa.,,holčičko, kampak to jdeš? rozlehl se po lese hrubý hlas. Uviděla jsem postavu, byl to velký vlk, připomínal Jacoba ze Stmívání.,,Co ti do toho je, pedofile? zeptala jsem se podezřívavě a čekala jeho odpověď.,,achjo proč je poslední dobou jídlo tak drzé? řekl s hlasitým povzdechem.,,nevím a ani to vědět nechci, neodpustila jsem si jedovatou poznámku a dál pochodovala do kopce. Obrázek: kolektivní práce 7. B Vlk zamířil k babiččině chaloupce. Nic netušící karkulka si začala trhat květiny, úplně zapomněla na čas. Po chvíli si to uvědomila, květinky různých barev a velikostí upustila a začala si vesele poskakovat směrem k babičce. Vlk došel k chaloupce, zaklepal na mohutné dřevěné dveře.,,teď nemůžu teď mi dávají Ulici! zakřičela babička v domnění, že za dveřmi stojí karkulka. Vlk to nakonec vzdal a vlezl tam otevřeným oknem. Jakmile ho babička uviděla, vzala ho po hlavě pánvičkou. To se ale vlk naštval a babičku sežral. Karkulka konečně dorazila, vlezla dovnitř ze zvyku oknem, přišla k posteli, kde leželo cosi, připomínající její babičku.,,a ty jsi kdo? zeptala jsem se podezřívavě.,,přece tvoje babička, řekl vlk nejistě.,,babi, měla by sis oholit nohy, poznamenala jsem při pohledu na její nohy.,,no jo, no, řekl vlk, rychle se zvednul a než mi došlo, že to není babi, byla jsem v jeho žaludku.,,jéé, babi, tebe taky sežral? kecla jsem bez přemýšlení.,,ne, jsem tu na dovolené, odpověděla mi babi podrážděně. Tak jsme si seděli v žaludku dalších pár minut, než jsme uviděli světlo. Myslivec vlkovi rozřízl břicho. Vyskočila jsem a poděkovala mu. Babička vypila flašku vodky, konečně nebyla tak nervní a smála se s námi. Když jsem se vrátila domů, mamka mě podezřívala z toho, že jsem taky něco pila, ale to už je jiný příběh.