MATRI KY VYPRA VUJÍ. do života farních spoleenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci. Z vody a z Ducha svatého se znovu narodili:

Transkript

1 do života farních spoleenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci Roník XVII, íslo 2 Vyšlo MATRI KY VYPRA VUJÍ Z vody a z Ducha svatého se znovu narodili: Slib lásky, úcty a vrnosti si vymnili: Z

2 Okénko ervna 2005 Matriky vypravují Z vody a z Ducha Svatého se narodili: Jana Kateina Macháková ze Šlapanic Ondej Houš ze Šlapanic Aneta Marie Krková ze Šlapanic Dagmar Hedvika Pintíová ze Šlapanic Nela Marie Nedomová ze Šlapanic Vlasta Procházková ze Šlapanic Slib lásky, úcty a vrnosti si vymnili: Pavel Zezula z Brna a Eva Holíková ze Šlapanic 7.5. Jan Plotný ze Šlapanic a Monika Filipová ze Šlapanic Pavel Žák ze Šlapanic a Jana Fišerová z Pontovic Ve spoleenství víry, nadje a lásky se s námi rozlouili: 4.3. Ludmila Rychlíková z Kobylnic (*1906) Václav Kokeš ze Šlapanic (*1921) František Dvoák z Jiíkovic (*1919) 7.4. Jaroslav Rektoík ze Šlapanic (*1913) Ludmila Zdráhalová z Horákova (*1931) Miloš Ftáník z Velatic (*1948) 2.5. Anežka ermáková ze Šlapanic (*1910) Anežka Skládaná z Pontovic (*1941) 8.5. Miroslav Urbánek ze Šlapanic (*1925) Veronika Gajdošová z Pontovic (*1917) Z kalendáe Slavnost sv. Cyrila a Metodje Hody v Jiíkovicích 7.8. Hody v Kobylnicích 9.8. Návštva nemocných ve Šlapanicích Šlapanické slavnosti Pou rodin a farností ve Žáe nad Sázavou Pou do Tuan Pou na Vranov

3 Okénko ervna 2005 Prázdninové maté pro mladé Mnoha tenám slovo maté nic neíká a ani neví, co si pod tímto pojmem mají pedstavit. Maté jsou sušené listy cesmíny paraguayské, ze kterých se pipravuje odvar, jež se pije. Tento nápoj paraguayských indián vypadá jako aj, ale není jím. V Latinské Americe se pije bžn a lidem dává svžest. asto se mžeme s tímto nápojem setkat i v našem prostedí a to pedevším mezi studenty, kteí opustili kávu a pešli na maté, který jim asi lépe pomáhá pekonat únavu, stres a nervozitu. Maté je vlastn neškodnou drogou, která sice bystí smysly, ale souasn i mate. Není nebezpená, ale všeho s mírou. Podobá se aji, ale je mnohem úinnjší a více stimuluje mozkovou a srdení innost. Podobn jako maté mohou psobit na nás i letní prázdniny, které jsou ped námi. Tšíme se na n a víme, že si odpoineme, vypadneme na dovolenou a konen se zbavíme únavy, stresu, nervozity. Tch pár letních dn nebudeme nikam spchat, budeme mít as jen pro sebe, budeme si hovt a lenošit. Již tato pedstava je podivná a psobí jako maté, protože bystí naše smysly do té míry, že žijeme v naptí, zda opravdu takto budou prázdniny probíhat. Jsme uvznni obavami, že chvátající a stresující svt nás dostihne, a jsme kdekoliv. Tak jako maté zvyšuje srdení innost, tak i prázdniny nám mohou pinášet infarktové situace. V evangeliu Kristus sice íká apoštolm: Pojte sami stranou na pusté místo a trochu si odpoite! (Mk 16, 31), ale umíme my vbec odpoívat? Co si vlastn pedstavujeme pod odpoinkem? Snad šplhání po horách, nebo sbírání potu kilometr ujetých na kole, i návštvu exotických míst. Je snad odpoinkem pevalování se v písku na moských pláží s potíráním se nejrznjšími pípravky, abychom se nespálili? Snad se nám stane i to, že když doba prázdnin skoní, tak budeme natolik unaveni a vyšaveni, že bychom mli jet opt na dovolenou. Žijeme ve svt, kde se stírají hranice, lovk již nemyslí v jasných kategoriích a vše se propadá do šedi stín, ve které se ztrácejí jasné kontury vcí a jev: lovk ztrácí nadšení a stává se podráždným a otráveným. Modern mluvíme o relativnosti života, na což poukazuje mé prázdninové maté, jež mnohé zmate. Když jsem tém ped deseti lety pišel jako novoknz do Šlapanic, tak v pinecárn byl nápis: Zachovej ád a ád zachová tebe. Ten, kdo tam ten nápis umístil, myslel na poádek na fae, já však mluvím o jiném. Nejde jen o to, aby se lovk nauil odpoívat, i ml správný a vyvážený pomr mezi prací a odpoinkem. Jde o poznání píin stres, nervozity, shonu a naptí, jde o naše nitro. as prázdnin nám není dán k cestování, sportování i sladkému nicnedlání, ale k sebepoznání a definování vnitních princip. Nic nestresuje lovka tak, jako rozhašený vnitní život. Namíchal jsem toto prázdninové maté, abych zvýšil kardiocerebrální aktivitu tená Okénka ped slunnými dny, jež by nás mohly zmást. P. Pavel Kopeek, fará

4 Okénko ervna 2005 Den farnosti V nedli 12. ervna 2005 se konal historicky první den farnosti. Píchozí vítala dechová hudba a také cimbálová muzika. Po pivítání následovalo požehnání nov zrekonstruovaného hišt. Hned potom se rozbhly soutže dtí, které se konaly v areálu kolem kostela a na námstí. Vítanou atrakcí byly i koníci s brykou. Dosplí si mohli vyzkoušet své znalosti v soutži Riskuj. Našlo se devt dobrovolník, kteí vytvoili ti družstva. Pivítali jsme také vzácného hosta - brankáe Sparty Praha a fotbalové reprezentace Jaromíra Blažka, který jist potšil nejen dosplé, ale i dti, kterým rozdal ceny za jejich výkony v soutžích. Den farnosti byl ale pedevším dnem setkání a spoleenství. Dnem setkání farník, kterých pišlo více než 350, dtí pak asi 140. Tito všichni se mohli sejít, posedt a popovídat si, když jindy teba nemají as. A práv ta možnost setkání a spoleného prožití pestrého odpoledne bylo to nejdležitjší, co tento den pinesl. Nádherné bylo i poasí. Ráno i veer pršelo, ale naše farní odpoledne bylo zalité sluncem. Díky všem, kteí se modlili za poasí. Díky všem, kdo pomohli s organizací, soutžemi a oberstvením. Zkrátka všem, kdo jakkoliv pispli k tomuto krásnému dni. Rudolf Stank Fotografie ze dne farnosti si mžete prohlédnout a objednat v pístavb kostela. Další fotografie jsou k vidní na

5 Okénko ervna 2005 Farnost - místo pro každého V msíci dubnu jsme se zúastnili tídenní konference s názvem Farnost - místo pro každého?, kterou poádalo Biskupství brnnské. Po celou dobu tohoto vydaeného setkání zástupc farností a knží (dohromady nás bylo asi 200) byl s námi pítomen biskup Vojtch Cikrle, který každý den celebroval mši svatou. Zajímavým bodem setkání byla práce v tzv. workshopech, kde jsme si navzájem sdlovali zkušenosti ze života jednotlivých farností naší diecéze, a to jak z pohledu farník, tak z pohledu knží. Rádi bychom se s vámi podlili o nkolik myšlenek a posteh, které nám utkvly v pamti z úst pednášejících, kterými byli mj.: Ing. Aleš Opatrný, Th.D, PhDr. Josef Zeman editel Národního centra pro rodinu, Ludvík Kolek, Mgr. Jií Mikulášek, ze zahraniních host Prof. Dr. Theol. Thomas Schuller a další. Farnost místo pro každého? nejširší branou do církve je farnost každý z nás je autorem svého vztahu k farnosti a zárove spoluautorem toho, jak se farní spoleenství chová farnost není taková, jaký je fará, ale jak se i farníci snaží nejde nikdy o jednostranný vztah farnost tvoí všichni - staí, mladí, dti, zdraví, nemocní, milí i ti protivnjší, nikdo nesmí být vylouen farnost má dležitý úkol oslovit všechny skupiny, ale pitom nikoho nenutit a umle nevtahovat pro zdravý rst farnosti je nutné udržovat spoleenství nejen pi bohoslužbách, ale také mimo kostel farní kavárna, práce na fae, farní ples, sportovní klání, farní den M. a P. Horákovi

6 Okénko ervna 2005 Moje vzpomínka na papeže Jana Pavla II. V dramatických dnech po náhlém a brzkém odchodu papeže Jana Pavla I. jsem psobil v Dražovicích. Byla u mne teta Jana Pochopová. Kvli cukrovce jí v nemocnici ve Vyškov odali pravou nohu. Tehdy napsala dopis do Vatikánu, že všechny svoje bolesti a obti vnuje Pánu Bohu za zvolení svatého papeže. Bh ji, jak je vidt, vyslyšel v osob Jana Pavla II. Osobn na m zapsobil tehdejší kardinál K.Wojtyla v roce 1969, kdy jsem se zúastnil slavnosti svcení zlatých korunek Pann Marii a Božímu Dítku nedaleko Krakova v Myšlenicích. Jeho vystoupení, spojené s úsmvem a srozumitelností projevu, mi na dlouho utkvlo v pamti. Nedivil jsem se pak, že byl zvolen i za Petrova nástupce. To byla vzpomínka z Podolí, kde jsem psobil pes nepíze doby. Bylo mi tehdy totiž doporueno jít do prmyslu. Pozdji jsem papeže potkal na pouti Svatého roku 1983 v ím v aule Pavla VI. Tehdy byl Sv. otec v bazilice sv. Petra na audienci a k nám se dostal až odpoledne, takže již nechodil dokola, jak ml ve zvyku. Také jsem byl na dalších poutních zájezdech v ím na audienci na námstí sv. Petra, ovšem pímo k Sv. otci jsme se nedostali. Blízko tribuny jsem byl na Velehrad v roce 1990 vedle našich pedstavitel. Také v Praze jsem vidl Sv. otce, ale to jsme byli s ostatními knžími v dlouhých adách a blíž se nedostali. V dob nemoci jsme se s farníky modlili za Sv. otce a po jeho odchodu na vnost jsem ml za nho mši sv. v našem kostele dkovali jsme Bohu za velkého papeže, kterého nám dal. P. Josef Vlek Pou do íma Na poheb zesnulého papeže Jana Pavla II. se vydala paní Marcela Paseková ze Šlapanic. Nkteí z nás ji mohli vidt mluvit ped odjezdem i v televizi. Požádali jsme ji proto o rozhovor. 1. Kdy jste se rozhodla, že se vydáte na poheb Svatého otce? Zúastnit se pohbu m napadlo, když jsem se dozvdla, že se poádají zájezdy na poheb papeže Jana Pavla II. Bylo to naprosto spontánní rozhodnutí. Pihlásila jsem se pes Via Petrov Brno.

7 Okénko ervna Jak dlouho trvala a jak probíhala cesta? Kde jste sledovala samotný obad? Odjíždlo se ve tvrtek ráno. Cesta trvala s menšími pestávkami cca 20 hodin. V autobusu byl prvodce i duchovní vedoucí. Modlili jsme, zpívali nebo sledovali video z cest Svatého otce. Cesta nádhernou krajinou rychle ubíhala, na hraniních pechodech nebyly žádné problémy. Jelo se pes Víde, Graz, Benátky a Florencii. Na kraj íma jsme pijeli kolem tetí hodiny ranní, hodinu jsme hledali místo k zaparkování. Poté jsme jeli mstskou hromadnou dopravou do centra íma, odkud jsme šli asi 5 minut pšky a ocitli se na plácku v ulici Via Giaricolo, kde byla umístna velká obrazovka. Bylo to nedaleko Svatopetrského námstí, tak jme zde zstali (ást našich poutník se dostala až do Vatikánu). Pesto, že zde bylo peplnno, lidé k sob byli velmi ohleduplní a vstícní. Zpívaly se papežovy oblíbené písn a panovala zde úžasná atmosféra. 3. Co pro vás bylo nejsilnjším zážitkem? Nejsilnjším zážitkem pro m byl okamžik, když na závr obadu muži v erných oblecích zvedli a odnášeli rakev s tlem Svatého otce zpt do baziliky. Tehdy jsem si uvdomila, že papeže Jana Pavla II. už nikdy neuvidím. Tekly mn i všem slzy... Za rozhovor podkoval Rudolf Stank Radostné ohlédnutí Je sobota krátce po tvrté hodin ranní a my se vydáváme autobusem z Prace na poutní zájezd. Máme v úmyslu navštívit Památník obtem zla v Plzni Meditaní zahradu, poutní místo Svatá Hora a je také naplánováno setkání s otcem Bohušem Richterem. Aby se nám tento úmysl zdail, poprosili jsme v autobuse Pannu Marii o pímluvu u Pána Boha za jeho ochranu modlitbou sv. ržence, kterou vedl náš pan fará otec Miloš. Všichni jsme mli radost, že si našel ve svém pracovním tempu as pro nás a tím dal celému zájezdu správný smr. Ten nám dále rozšíil v promluv pi mši sv., kterou sloužil v kaplice Meditaní zahrady. Tuto promluvu jsme se zájmem poslouchali, vždy to byla promluva zvláš pro tuto píležitost pipravena - víra, modlitba, odpuštní hraje v život každého z nás velkou roli. Potom jsme procházeli Meditaní zahradu s prvodkyní, která nám podala velice poutavý výklad. Pan Hruška, autor myšlenky Meditaní zahrady, k naší radosti pijel a velice zajímav nám povídal na prostranství ped kaplikou o vzniku tohoto Památníku, o kterém, jak sám íkal, pemýšlel v dob, kdy byl vznn a vidl kolem sebe tolik utrpení, trýznní, bezpráví a ponižování mnoha spoluvz. Pi uskuteování této myšlenky si vzal na pomoc Pána Boha a s jeho pomocí toto velkolepé dílo uskutenil. Poté jsme jeli na Svatou Horu, kde jsme mli prostor na soukromou prohlídku areálu a modlitbu ped sochou Panny Marie v pekrásn stíbrem zdobeném chrámu.

8 Okénko ervna 2005 Potom následovala domluvená schzka s otcem Bohušem. Ale, jak už to bývá, ne vždy vyjde vše podle plánu, tak i toho setkání bylo krátké, ale bylo. Cestou dom jsme podkovali Pánu Bohu za celý den. Díky Vám, ote Miloši, Vám pane Hruško, i Vám, ote Bohuši. Díky panu idii, který nás s úsmvem a ochotou bezpen vezl. V neposlední ad dík panu Chudákovi, který všechno zajistil. Pinesl videokazetu o život otce Pia a kazetu s mariánskými písnmi a tím nám zpíjemnil cestování v autobuse. Díky všem spoluúastníkm zájezdu za pkné spoleenství. Jedna z vás - Marie Entlerová z Prace Ministrantský den v Olomouci V sobotu 14. kvtna 2005 se konal v Olomouci v knžském seminái ministrantský den. Z naší farnosti se ho zúastnili také ti kluci z Jiíkovic Tomáš, Ondra a Vašek. Požádali jsme je, aby nám popsali, jak celá událost probíhala. 1. Kolik ministrant se zúastnilo? Z naší farnosti jelo 15 kluk a celkem jich tam bylo asi Jaký byl program celého dne? Po píjezdu do Olomouce jsme šli do budovy semináe. V pízemí byli ministranti nad 15 let, v prvním pate kluci od 6 do 10 let, v druhém od 10 do 12 let a ve tetím od 12 do 15 let. Rozdlili jsme se do skupin a šli jsme do kostela, kde sloužil mši svatou pan biskup Vojtch Cikrle. Bylo tam s ním asi ticet dalších knží a jáhn. Po mši sv. jsme šli k soše sv. Václava a tam pišel lovk, který byl za nj pevleený a zahájil velkou hru, která se skládala ze sedmi soutží. Asi po tyech úkolech jsme šli na obd. Byl guláš s chlebem a dostali jsme k tomu tatranku. Po obd jsme šli na prohlídku semináe a pak jsme dodlali zbývající úkoly. Nakonec bylo vyhlášení výsledk a po nm jsme se rozjeli dom. 3. S kým jste se tam setkali? Setkali jsme se tam s panem biskupem a s panem kaplanem Filkou. 4. Co se vám nejvíc líbilo? Líbily se nám všechny soutže. ptal se Rudolf Stank

9 Okénko ervna 2005 Svatá Zdislava Narodila se kolem roku 1220 v Kižanov na Morav ve vzorné šlechtické rodin. Pan Pibyslav z Kižanova a matka Sibyla ze Sicilie se o ni peliv starali. Pan Pibyslav byl královským purkrabím na hradech Špilberku v Brn a na Veveí u Brna. Zdislava mla tyi sourozence: Eufemii, Elišku, Petra a Libušku. Poslední dva brzy zemeli. Zdislava se brzy provdala za Havla Markvartice na hrad Lemberk u Jablonného v severních echách. Mli spolu tyi dti: Havla, Markétu, Jaroslava a Zdislavu. Její manžel byl ve službách krále Václava I. a staral se o rozvoj severních ech. Spolu se Zdislavou založili kláštery v Jablonném a v Turnov pro kazatelský ád dominikán. S tímto ádem odmalika spolupracovala a od nj pijala v ím ádové roucho. Dominikánští brati, bl. Jindich z Moravy, vynikající zbožností a ueností a polští ádoví brati, sv. Hyacint a bl. eslav, procházeli eským královstvím, kde kladli ve mstech základy novým klášterm a získali další dorost. Zdislava je jedna z prvních, horlivých spolupracovnic syn a dcer sv. Dominika. Vyerpaná rodinnými starostmi o velkou rodinu, mnoho pocestných, chudých, nemocných a postižených; apoštolskou prací a láskou, zesnula v Pánu na hrad Lemberku v roce Bylo ji tiaticet let. Její tlesné pozstatky byly pochovány v hrobce dominikánském kláštee a kostela sv. Vavince v Jablonném. Tam ji uctívají již sedm století jako svtici eši Nmci, Slováci a Poláci, Lužití Srbové a dominikánská rodina po celém svt. Její svatý život znázoruje 24 starobylých, mdných obraz, rozvšených kolem její rakve v katakombách pod kostelem. Její ctitelé, pedevším pak lenové šlechtického rodu Berk z Dubé, vystavli nad jejím hrobem pekrásný barokní chrám zasvcený sv. Vavinci a sv. Zdislav. O její svatoeení se velkou mrou zasloužil litomický biskup a kardinál Štpán Trochta. O jejím ctnostném život napsali P. Ambrož Svatoš, Jakub Deml, Jaroslav Durych, Karel Schutz a od Aleny Vrbové vyšel román V erbu lvice. Vilém Sitte Svatý Antoníne, dkuji Ke konci týdne, ješt v zim, zajel Pavel do Brna ke kapucínm, kde se zpovídá i odpoledne. Byla tam jen malá fronta, a když pišel na adu, pokynula mu ped ním stojící paní, aby ji ješt pedešel, protože eká na dalšího zpovdníka, otce Augustina. Po pou- ení a rozhešení, udlené otcem Petrem, se Pavel vydal za drobnými nákupy do msta. Zastavil se u smnárníka, aby se dovdl souasný kurz koruny k euru. Když už stál u okénka, na ulici strhla se najedenou taková vichice, že si ho smnárník pozval k sob ke vnitním dveím v obchod. Tam stálo nkolik lidí a jedna paní, opená o dvení zárube, v jakési neobvyklé poloze. Když se Pavel dovdl co chtl, opustil místnost, kde byla dotyná paní stále ješt opená o dvení zárube. Pak šel do nkolika obchod nakoupil pár drobností a vrátil se k autu. (pokraování na stran 12)

10 Okénko ervna 2005 Zachytili jsme objektivem na farním dnu:

11 Okénko ervna 2005 Paní Marcela Paseková na pohbu papeže Jana Pavla II. v ím Úastníci ministrantského dne v Olomouci: Václav Stank, Ondej a Tomáš Silly

12 Okénko ervna 2005 (pokraování ze strany 9) Druhý den bylo poteba pevézt a složit vleku sena, kde také pomohl. K veeru chtl zajet do vedlejší ddiny, když vtom zjistil, že mu chybí veškeré obanské doklady. Byly tam obanský prkaz, ídiský prkaz, malý technický prkaz, karta z pojišovny, karta do obchodního domu, kontrolní ústižek dálniní známky, karta o kontrole emisí a ješt nkolik drobnosti. Zaal uvažovat o možné ztrát nebo odcizení, protože možností bylo dost a k žádnému závru nedošel Obrátil se tedy na svatého Antonína, který má v takových záležitostech velikou moc. Informoval se také o potebných náležitostech pro píští náhradu doklad, a nebylo jich málo. To se stalo v pátek. Pešla sobota, pešla nedle a v pondlí se znenadání pihlásila jedna paní, která pi úklidu kaple našla hndou složku se všemi ztracenými doklady. Svatý Antoníne, dkuji! Vilém Sitte 60. výroí tragické smrti P. Aloise Daka Dne 6. dubna 2005 uplynulo již 60 rok od smrti rodáka z Jiíkovic, dp. Aloise Daka. Narodil se Studoval na arcibiskupském gymnáziu v Kromíži, po jehož ukon- ení nastoupil do alumnátu na Antonínské ulici v Brn. Na knze byl vysvcen olomouckým svtícím biskupem msgre. Stanislavem Zelou v Brn. V Jiíkovicích byl uvítán u zvonice ped sochou Panny Marie Bolestné. Obecní kronika zaznamenala: Toho léta vyšel z našeho stedu knz na vinici Pán, P. Alois Dank z ísla 15. Jeho primice se zúastnila celá obec. Kéž se daí úkol pastýe ohroženého stáda. Nastoupil jako kaplan do farnosti Moravská Nová Ves. Opt záznam z kroniky: Z reichu se vracejí naši lidé, prchají ke svým rodinám. Dunní dl v tomto roce 1945 je slyšet od Ostravy stále zetelnji. Dne 7. bezna pekroili Rusové u Hodonína hranice Moravy. V tento as opt nová ob vojenských operací této války z naší obce. Loni vysvcený knz P. Alois Dank byl zabit pumou ruského letectva. Byl pohben na místním hbitov, veer šli knží a 4 obané nesli rakev, dvakrát se ukryli ped letadly. Kronika v Moravské Nové Vsi zaznamenává: Po deváté hodin veerní pišli na faru dva snoubenci k sepsání protokolu spolu se svdkem. Fará P. Beneš spisoval protokol se snoubenci a kaplan P. Dank poslouchal zahraniní rozhlas. Po zprávách pišel do kanceláe a sdloval, co hlásili. ekl asi dv vty, když se ozvala velká rána a nastala tma. První se vzpamatoval na zemi ležící p. fará. Tázal se pítomných, jsou-li zdrávi. Všichni se ozvali, pouze P. Dank se nehlásil. Pi svitu baterky zjistili, že mu byla roztíštna hlava. Pítomná snoubenka byla stepinou bomby zasažena do hlavy, po pevozu do Prahy lékai zjistili zánt mozkových blan. Bomba padla asi 7 metr ped farní budo-

13 Okénko ervna 2005 vou, ta byla zle zízena, stešní tašky i s okapovou rourou spadly, též omítka, ve stnách byly otvory od stepin, dvee od ulice rozbity, okenní rámy vytrženy a roztíštné sklo Dne 19. února 1946 bylo tlo P. Aloise Daka exhumováno, bylo pevezeno do Šlapanic a tam pochováno. Ve šlapanickém kostele pi zádušní mši svaté ve své promluv P. Josef Soukup se vyslovil v tom smyslu, že odchod P. Aloise Daka oznail jako rozlouení v bílém. Pipomnl tak tradici, že knz, který se nedožil jednoho roku svého psobení, odchází na vnost v bílém tím se pipomíná obad svcení knží. Od té doby psobí ve službách církve a oban nkolik nových knží z Jiíkovic, kteí složili slib služby a vrnosti. P. Josef Vlek Vzpomínka na konec války Bylo to ke konci II.svtové války, když jednoho dne tehdejší vládcové pihnali na faru do Libevse u Loun v severních echách skupinu vyhladovlých a utrmácených vz. Mli si odpoinout a dostat nco k jídlu. Ten den ráno poruil, v minulosti bychom ekli pedseda JZD farské slen, která se starala hlavn o výzdobu kostela a úklid, aby uvaila kotel brambor - bez dalšího vysvtlení. Když se odsouzenci rozložili na travnatém dvoe, zaal voják rozdávat brambory, každému ti kusy. Když se jeden z vz zeptal, zda by mohl dostat o jednu bramboru víc, protože pedchozí den dostal jenom dv, byl hrub odbyt a nedostal nic. Po krátkém odpoinku byla skupina opt vyhnána ven na cestu. Nikdo nevdl, odkud pišli a kam jdou, ale po jejich odchodu našli místní obyvatelé v blízkosti hbitova devt zastelených muž, kteí už nemohli jít dál. Na druhý den pinesla na faru jedna paní malý kufík, ve kterém bylo dvoubarevné, bílofialové mešní roucho a prostý pozlacený kalich s patenou. Toto uchovávám jako vzácnou památku na neznámého bezejmenného muedníka z konce II. svtové války. Vilém Sitte

14 Okénko ervna 2005 P. Alois Slovák V letošním roce si obce regionu Slavkovského bojišt pipomínají dvousté výroí tzv. Bitvy Tí císa. Pi této píležitosti si zaslouží alespo krátkou vzpomínku P. Slovák, který se zasloužil o dstojné uložení ostatk padlých voják z bitvy a je oprávnn nazýván tvrcem Mohyly míru. Narodil se v Boskovicích rodim Marii a Eduardu Slovákovým, jako první z osmi dtí. Slovák pocházel z vlastenecké rodiny. V tchto dobách bylo nejvtším projevem národního cítní, jestliže otec vychovával své dti esky, zvlášt dal-li je zapsat do eské školy. V roce 1870 nastoupil P. Slovák na Slovanské gymnázium, které bylo v tchto letech jediným eským gymnáziem v Brn a okolí. Budova bývalého gymnázia je dnešní dm.13 na Rooseveltov ulici. Období studia mlo velký vliv na utváení Slovákovy osobnosti. Psobila zde ada významných uitel, kteí rozvíjeli jeho charakter a vlastenecké cítní. Byli to pedevším editel školy K. Witek, profesor náboženství a básník V. Šastný, profesor djin V. Royt a také otec P. Bezrue profesor A. Vašek. Po složení maturitní zkoušky vstoupil na teologická studia bohosloveckého ústavu v Brn. Na knze byl vysvcen 10. záí Nejprve psobil v Ivanicích, potom byl ustanoven vikáem pi katedrálním chrámu sv. Petra a Pavla v Brn. Díky svým schopnostem a píli mohl dosáhnout vysokých církevních hodností. Poznal však, že jeho povoláním je vnovat se mládeži. A tak 1. íjna 1888 nastoupil P. Slovák na místo profesora náboženství na eské státní reálce v Brn na Kenové ulici. Své žáky velice miloval a studenti mu tuto lásku opláceli úctou a obdivem. Svým studentm vštpoval základní etické a estetické zásady, probouzel v nich touhu po vdní a poznání, uil je kriticky a samostatn myslet. P. Slovák byl nejen jedineným pedagogem, ale též významným a vyhledávaným kazatelem. Byl poven kázáním v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Povzbuzení sem chodili erpat lidé ze všech spoleenských vrstev. Ve svých kázáních zdraz- oval pedevším mravnost, odvahu, statenost, potebu vzdlání, význam práce a lásku k vlasti. Pi sestavování promluv se ídil zásadou: Kdo vstupuje na kazatelnu bez dkladné pípravy, sestupuje z ní beze cti. Reagoval vždy na rzné spoleenské a politické události. Díky svým pokrokovým a odvážným myšlenkám neunikl pozornosti tch, kterým nebyla jeho kázání vhodná. P. Slovák rád cestoval, obzvlášt po Morav, pi emž si všímal archeologicky a umlecky významných míst. Vnoval se také studiu válených djin. Velice ho zajímaly napoleonské války, zvlášt bitva u Slavkova. Místa jejího prbhu asto navštvoval, organizoval sem exkurze student. Prateckým bojištm procházel též o dušikách, 2. listopadu Potkával se s lidmi, kteí chodili na hbitov pomodlit se za své drahé zemelé a rozsvítit u jejich hrob svíce. Tehdy si uvdomil, že tohle bojišt je též jedním velkým zapomenutým hbitovem. Napsal: znám hbitov, nesmírný hbitov, tyi hodiny cesty dlouhý, dv hodiny široký, znám hbitov, na nmž odpoívá tisíce nebožtík,

15 Okénko ervna 2005 syn, bratr, otc a jejich hrob nikdo nezdobí, jejich hrob nikdo neosvtluje a na jejich hrobech se nikdo nepomodlí! Jsou to zapomenuté hroby padlých na rozsáhlém bojišti prateckém Hbitove pratecký, pole svaté. Svatým jsi také proto, že sám nebeský Hospodá se o tebe stará. Nebo nad tvými nebožtíky tak záhy svt zavel pam svou. P. Slovák se rozhodl, že na bojišti vybuduje pomník, který by byl dstojnou památkou na všechny, kteí ve slavkovské bitv padli. Cestoval po evropských bojištích, aby našel vzor pro svj zámr. Bádal v archivech, vyhledával zápisy ve farních a obecních knihovnách. Celé bitevní pole mnohokrát prošel a zaznamenával pamti lidu, dochované ústním podáním. Svoje poznatky uveejoval v brnnském asopise Hlas. Není pravdivé tvrzení, že byl P. Slovák propagátorem napoleonského kultu. Sám o sob íkával: Nezú- astnil jsem se s páteli akce na postavení mohyly na slavkovském bojišti, abych oslavoval památku velikého Francouze Napoleona, ped kterým se ovšem skláním, ale protože chtl jsem zejména, aby mohyla ta byla mohylou míru a lásky, aby pipomínala lidstvu hrzu válek. Profesor Slovák byl slabší tlesné konstrukce. Odpovdná práce stedoškolského uitele a jeho kazatelská innost oslabovaly jeho tlesné síly. Konec prázdnin trávíval v sanatoriu na Moravci. Zde též oslavil své 70. narozeniny. Na vnost odchází dne 23. bezna 1930 v nemocnici Milosrdných bratí v Brn. Pohben je v rodinném hrob v Boskovicích, na hbitov u kostela Všech svatých. P. Slovák ml hluboký a pátelský vztah k vesnici Praci. Rád hovoíval s lidmi a vždy ml zájem o vše, co se tu podnikalo. Zde též nachází nadšené stoupence pro svou myšlenku postavit na kopci nad Prací památník obtem Slavkovské bitvy. Jeho velkými páteli a pomocníky pi realizaci byli editel pratecké školy Josef Ryba a uitel Jaroslav ermák, který na nj vzpomíná slovy: P. Slovák byl náš, byl námi všemi milován! Jeho láska k trpícímu a zlým osudem pronásledovanému lovku byla bezpíkladná. Byl jsem asto svdkem, když jsme spolu chodívali, že vyndal z vesty tu poslední korunu a podaroval. Kolikráte mi íkal: Kdybych mohl dáti lidem srdce, nebylo by mezi námi lidí nešastných. V dubnu roku 1929 jmenovala naše obec P. Slováka estným obanem. Na tuto zprávu reagoval dopisem: Nikdy jsem ve svém život nebažil po uznání nebo chvále lidské, ale vždycky jsem se ídil slovy sv. Pavla: To jest sláva naše svdectví našeho svdomí. Pi Slovákov pohbu položili zástupci obce Prace do jeho hrobu v Boskovicích skíku s prstí od Mohyly míru, z místa, kterému zasvtil ást svého života. Naše obec uctila památku svého estného obana tím, že pojmenovala ulici k Mohyle míru ulicí Prof. P. Slováka (nyní pejmenována na ulici K Mohyle míru). Skutenost, že byl P. Slovák mezi prateckými lidmi velmi oblíben, výstižn opt vyjaduje uitel J. ermák: Bojišt slavkovské mlo dva velké muže. Napoleona a P. Slováka. Napoleon zanechal na bojišti 22 hromadných hrob vojín a odnesl si vítzství. P. Slovák zanechal na bojišti Mohylu míru pomník pokoje a lásky a odnesl si srdce nás všech. V. Ferbyová

16 Okénko ervna 2005 MJ KONÍEK Milí tenái, dnes se setkáváme s další tváí, reprezentantkou koníka zvaného step. Je jí sympatická mladá dáma Sylva Brychtová, maminka dvou dtí a manželka poítaového experta. Sylvo, jak se pihodilo, že ti uaroval tanec - step? S tancem a zejména se stepem jsem zaala ve 13 letech ve stepaském klubu, kam m sebou otec brával na zkoušky. Psobil jako tanení pedagog a choreograf. I starší bratr se od dtství vnoval divadlu a jeho profese je divadelní (muzikálový) režisér a choreograf. Doma jsme hovoili vtšinou jen o tanci a divadle, jezdilo se na rzné soutže a semináe i mimo republiku. To prostedí bylo tak silné, že m vlastn nenapadlo dlat nic jiného. Pozdji jsem s otcem uila na Letní škole stepu poádanou Tanení školou Starlet apod. Navštvovala jsem semináe jazzového tance a baletu, absolvovala tíleté studium tanení pedagogiky na soukromé konzervatoi v Praze. Pedagogické zkušenosti jsem pozdji opt využila v Tanení škole Starlet a v Soukromé tanení a dramatické škole manžel Bartkových v Brn. Step jako takový je u nás pomrn mladý. Tvj otec je jeho eským propagátorem Ano, mnohaletou prací se otci podailo zaadit dlouho opomíjený step mezi ostatní tanení disciplíny jak v umleckém školství, tak i mezi tanení klubovou mládež. Je zakladatelem tradice mistrovství R ve stepu (od r. 1986) a eskomoravského stepaského svazu (v r.1994). Pedstav nám step trochu blíže. O jaký druh tance se jedná a kde má vlastn své koeny? Step, v originále nazývaný tap dance, do roku 1920 buck dance, je tanec s podupy špiek, pat nebo celých chodidel, v podstat krokový tanec rychlého tempa, pi nmž taneníci vyklepávají rytmus nohama. Poprvé se objevil, odborníky zaazen jako první jazzový tanec, pi ernošských náboženských shromáždních v USA. Spojují se v nm prvky súdánských podupových tanc, irského jiga a anglického devákového tance clog dance. Vznikal mezi irskými a anglickými vysthovalci a ernochy v chudinských tvrtích amerických velkomst. Jeho poátky spadají do roku 1840 a nejvtší popularity dosahuje poátkem ticátých let 20. stol. Tehdy vznikl zvukový film, jehož pomocí se step dostal do Evropy. Jakou výbavu by ml mít zájemce o step? Samozejmostí je pohybové schopnosti, hudební sluch, cit pro rytmus, dále ovládat práci s rekvizitou (hlka, klobouk atd. pokud to vyžaduje choreografie) a v poslední dob je takovou pidanou hodnotou umní akrobacie. Je vítané, pokud do souboru pijde lovk, který se už nap. vnoval gymnastice, baletu, nebo jiné tanení disciplín. Pokud se vnuje pouze stepu, stejn po ase zjistí, že si musí ostatní dovednosti doplnit. Osvojení nových taneních prvk je nároné, jak asto trénujete? Vtšinou 1x za týden, ped soutžemi a vystoupeními spíše tikrát za týden. Na zaátku sezóny se uíme nové kroky, vazby a vytváíme choreografie. Zbytek roku

17 Okénko ervna 2005 vtšinou opakujeme náš repertoár. A pochopiteln ada z nás navštvuje ješt lekce jiných taneních technik. Pi vzniku každé choreografie zaleží na tom, zda se jedná o sólo, dvojici, i formaci. Nejnáronjší je pochopiteln tvorba formace. Ale zase je zde uritá výhoda kolektivní spolupráce. Díky celé ad seminá a letních škol tance, které se konají vtšinou mimo Brno a vedou je vynikající tuzemští i zahraniní pedagogové, má taneník možnost neustálého zdokonalování a obohacování své dovednosti o nové technické variace a vazby. Step máš už opravdu pod kží, vi? Kdysi jsem slyšela od jednoho stepae krásnou vtu: step je tanec, který je slyšet, a práv to m na stepu zpoátku velice imponovalo. asem jsem však pochopila, že step není jenom tanec, ale uritý životní styl a také i vyjadovací jazyk, nebo má svou abecedu, slova a vty. Pi tanci se cítím nesmírn vnitn svobodná a je to zpsob mé relaxace. Ped nkolika lety jsi uvila v Ježíše Krista. Jak prožíváš svou víru nyní v bžném dni? Pichází nkdy zkoušky, nesnáze? Krizemi procházím neustále. Jsou taková období, kdy víru cítím intenzivn a pak je zase útlum. U m není samozejmostí zaínat všechno modlitbou. Uíme se. I od dtí, které už te v tom prostedí vyrstají. Hodn pro m znamená, že se mohu setkávat s vámi z kostela. Protože jinak pevážn jsem v kontaktu s nevícími. Cítím, že mám poád hodn práce sama se sebou: krotit to horší já. Sylva Brychtová 2 x 1. místo na Mistrovství Nmecka (1990) v kategorii junior sólo a dvojice 1. místo ve Stedoevropském poháru (1991) v kategorii hlavní sólo 4x Mistr eské republiky v kategorii hlavní dvojice ( ) 3x Mistr eské republiky v kategorii hlavní formace ( ) za milé povídání dkuje Ivana Horáková