Univerzita Karlova v Praze Fakulta sociálních věd. Institut ekonomických studií. Diplomová práce Zuzana Draslarová

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Fakulta sociálních věd Institut ekonomických studií Diplomová práce 2006 Zuzana Draslarová

2 Univerzita Karlova v Praze Fakulta sociálních věd Institut ekonomických studií DIPLOMOVÁ PRÁCE Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států EU se zaměř ením na migrační toky do Velké Británie Vypracovala: Zuzana Draslarová Vedoucí: Ing. Michaela Erbenová, Ph.D. Akademický rok: 2005/2006

3 Prohlášení: Prohlašuji, že diplomovou práci jsem vypracovala samostatně a použila jsem pouze uvedené prameny a literaturu. V Praze dne

4 Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala především mé konzultantce diplomové práce Ing. Michaele Erbenové, Ph.D. za její laskavý přístup, cenné rady a připomínky při psaní mé diplomové práce. Rovněž bych ráda poděkovala Romanu Horváthovi, M.A. za pomoc s regresním modelem a za jeho ekonometrické rady. Také bych ráda poděkovala všem, kteří mi při psaní diplomové práce pomohli a přispěli tím k jejímu dokončení.

5 Abstrakt ABSTRAKT Diplomová práce se zabývá problematikou pracovní migrace v rámci celé současné Evropské unie a hlavními faktory, které ji ovlivňují. Důraz je kladen především na pracovní migraci z nových členských zemí EU do původních zemí EU (zejména do Velké Británie) po jejich vstupu do Evropské unie a určení hlavních determinantů této migrace. Úvodní kapitola se zabývá teoretickými přístupy k migraci, vývojem teorií migrace a určením skutečného vlivu jednotlivých faktorů na rozhodování o migraci. Následující kapitoly jsou zaměřeny nejen na analýzu migračních trendů v současné Evropské unii, ale také na odhady migračního potenciálu z nových členských zemí do původních států EU po odstranění přechodných období. Diplomová práce navíc empiricky analyzuje migrační toky z nových států EU do Velké Británie, přičemž tato analýza je zaměřena zejména na stanovení hlavních faktorů, které je ovlivňují. V této části nejsou zkoumány pouze ekonomické faktory ovlivňující migraci, ale i neekonomické motivy migrace. Část diplomové práce je také věnována migračním toků z České republiky do států EU (zejména do Německa) a odhadu migračního potenciálu českých pracovníků po zrušení přechodných období ve všech státech EU a po zavedení volného pohybu pracovníků v rámci celé EU. ABSTRACT The paper deals with migration in European union and with main factors, which influence this migration. The main emphasis is put on migration from new member states of EU into the former fifteen member states of EU (mainly to the United Kingdom) after enlargement of EU in May The emphasis is put also on determination of main factors that influence this migration. Introductory chapter deals with theoretical approaches of migration, with development of these theories and with determination of the real influence of factors on migration. Following chapters are focused not only on analyzing of migration in EU but also on the estimate of migration i-

6 Abstract potential from new member states of EU into the old member states of EU after introduction of free movement of workers in the whole EU. The paper further analyzes migration flows from eight new member states (Central and Eastern European countries) into the United Kingdom with the main focus on determination of factors, which influence these migration flows. In this section I examine not only economic factors, which influence migration, but also non-economic factors, which are also important. Part of this paper is devoted to the migration flows from the Czech Republic into the other member states of EU (mainly to Germany) and it is also devoted to the estimate of migration potential of the Czech Republic after introduction of free movement of workers in the whole EU. i-

7 Obsah Obsah SENAM GRAFŮ A TABULEK V TEXTU...II 1 ÚVOD TEORETICKÝ A EMPIRICKÝ PŘÍSTUP K MIGRACI Teorie migrace Neoklasická teorie Teorie lidského kapitálu Teorie rodinné migrace Teorie dvojího trhu (Dual Labour Market Theory) Push a Pull faktory Teorie sítí (Network Migration) Institucionální teorie (Institutional theory) Empirické studie faktorů ovlivňující migraci Migrace a rozdíly v příjmech mezi domácí a cílovou zemí Migrace a zaměstnanost a nezaměstnanost Migrace a vzdálenost domovské a cílové země Migrace a věk a nejvyšší dosažené vzdělání Migrace a manželství (rodinný status) Přínosy z migrace Přínos z migrace pro imigranty Ostatní faktory ovlivňující migraci Závěr SOUČASNÉ MIGRAČNÍ TRENDY V EVROPSKÉ UNII Migrace v původních členských státech EU Důvody pracovní migrace Překážky migrace Opatření Evropské komise pro zvýšení mezistátní mobility v původních zemích EU Současné migrační trendy z nových členských států do původních států EU Migrace ze zemí střední a východní Evropy před vstupem do EU Migrace ze zemí střední a východní Evropy po vstupu do EU Migrační toky při existenci přechodných období Překážky migrace z nových členských států do původních států EU Závěr ODHADY MIGRAČNÍHO POTENCIÁLU NOVÝCH ČLENSKÝCH ZEMÍ Charakteristika nových členských zemí Různé metody odhadu migračního potenciálu Průzkumy Nevýhody metody Odhady na základě migračních toků při minulých rozšířeních EU Jižní rozšíření EU o Španělsko, Portugalsko a Řecko Nevýhody metody Sjednocení Německa Nevýhody metody Ekonometrické modely Nevýhody metody Dílčí závěr...61 ii-

8 Obsah 4.3 Cílové země pro migranty ze zemí střední a východní Evropy Potenciální domovské země migrantů ze zemí střední a východní Evropy Závěr DETERMINANTY MIGRACE Z NOVÝCH ČLENSKÝCH STÁTŮ EU DO PŮVODNÍCH STÁTŮ EVROPSKÉ UNIE A EMPIRICKÁ ANALÝZA MIGRAČNÍCH TOKŮ Z ČESKÉ REPUBLIKY DO STÁTŮ PŮVODNÍ EU Analýza migračních toků z nových členských zemí EU do Velké Británie Občané nových států EU zaměstnáni ve Velké Británii po jejich vstupu do EU Důvody migrace Specifikace modelu Model Ověření modelu a omezení modelu Výsledky Vliv ekonomických faktorů na migraci Vliv ostatních (neekonomických) faktorů na migraci Dílčí závěr Doporučení pro další analýzu Česká republika empirická analýza Současné legislativní formy zaměstnávání českých občanů v Německu Dílčí závěr Závěr ZÁVĚR POUŽITÉ ZDROJE PŘÍLOHY iii-

9 Seznam grafů a tabulek v textu Seznam grafů a tabulek v textu Seznam grafů Graf 1 Neoklasická teorie... 4 Graf 2 Model lidského kapitálu... 6 Graf 3 Push a Pull migrace Graf 4 Push a Pull migrace v 70. letech Graf 5 Teorie sítí Graf 6 Vztah mezi mírou emigrace a mzdou podle teorie Fainiho a Venturiniho Graf 7 Pravděpodobnost migrace v závislosti na věku migranta Graf 8 Celkový zisk z migračních toků Graf 9 Imigrační přebytek Graf 10 Negativní korelace mezi migrací a dávkami v nezaměstnanosti (OECD země, ) Graf 11 Meziroční přírůstky HDP ve stálých cenách ve Španělsku, Portugalsku a Řecku 28 Graf 12 Kolik portugalských migrantů žije a pracuje v jednotlivých částech Španělska Graf 13 Vývoj HDP na obyvatele v zemích EU (celá EU, včetně nových států, je považována za základ 100) Graf 14 Hlavní bariéry migrace mezi členskými státy EU Graf 15 Současný systém uznávání odborných kvalifikací občanů EU Graf 16 Čistá migrace z nových členských států do států původní EU v letech Graf 17 Vývoj HDP na obyvatele v zemích EU (celá EU, včetně nových států, je považována za základ 100) Graf 18 Vývoj HDP na obyvatele v nových členských zemích EU (celá EU, včetně nových států, je považována za základ 100) Graf 19 Porovnání PPP HDP na obyvatele (v amerických dolarech) a míry nezaměstnanosti v roce 2005 v původních státech EU Graf 20 Porovnání PPP HDP na obyvatele (v amerických dolarech) a míry nezaměstnanosti v roce 2005 v nových státech EU Graf 21 Počet migrantů z osmi nových členských států EU do Velké Británie (květen 2004 prosinec 2005) Graf 22 Počet migrantů z nových členských zemí do Velké Británie vyjádřen jako procento pracovní síly v dané domovské zemi Graf 23 Skutečné a regresí předpovězeny míry migrace Graf 24 Počet let potřebný ke konvergenci Graf 25 Počet českých občanů zaměstnaných v Německu Graf 26 Migrační toky po zavedení volného pohybu pracovníků uvnitř EU Seznam tabulek Tabulka 1 Tři nejrozšířenější jazyky v původních státech EU v % populace Tabulka 2 Počet migrantů ze zemí střední a východní Evropy do zemí původní EU Tabulka 3 Růst HDP, výše nezaměstnanosti a výše zaměstnanosti ve Velké Británii, Irsku a Švédsku Tabulka 4 Studie odhadující potenciál zemí střední a východní Evropy pomocí průzkumů ii-

10 Seznam grafů a tabulek v textu Tabulka 5 Studie odhadující potenciál zemí střední a východní Evropy na základě minulých rozšíření EU - jižní rozšíření Tabulka 6 Studie odhadující potenciál zemí střední a východní Evropy na základě minulých rozšíření EU sjednocení Německa Tabulka 7 Studie odhadující potenciál zemí střední a východní Evropy pomocí ekonometrických modelů Tabulka 8 Preference cílových zemí v EU Tabulka 9 Složení migrantů do Velké Británie podle národnosti a věku Tabulka 10 Determinanty migrace 1.model Tabulka 11 Determinanty migrace 2.model Tabulka 12 Determinanty migrace 3.model Tabulka 13 Determinanty migrace 4.model Tabulka 14 Determinanty migrace shrnutí Tabulka 15 Tři nejrozšířenější jazyky v nových státech EU v % populace Tabulka 16 Počet vysokoškolsky vzdělaných lidí ve věku v nových zemích EU (v %) Tabulka 17 Počet obyvatel podle věku v nových zemích EU (v % populace) Tabulka 18 Počet českých sezónních pracovníků v Německu Tabulka 19 Počet českých občanů zaměstnaných v Německu na dobu určitou Tabulka 20 Počet vyslaných českých občanů do Německa v rámci dohody o vysílání českých občanů Tabulka 21 Počet vydaných zelených karet českým občanům Tabulka 22 Počet osob samostatně výdělečně činných (tj. počet živnostenských oprávnění) Tabulka 23 Počet občanů dojíždějící za prací do Německa iii-

11 1 Úvod 1 ÚVOD Volný pohyb osob je jednou ze základních svobod 1, na kterých je založen jednotný vnitřní trh Evropské unie (EU). Z počátku byl volný pohyb mezi jednotlivými členskými státy EU umožněn pouze pracovníkům, později byl rozšířen na všechny občany EU konkrétně po vytvoření jednotného vnitřního trhu od a vstupem Smlouvy o EU v platnost, kdy mají všichni občané EU právo volně se pohybovat a usazovat uvnitř EU 2. Od roku 1993 byly odstraněny požadavky povolení k pobytu pro občany EU pocházejících z jiných členských států EU. Tyto zásady byly uplatňovány až do roku 2004 (do 1. května 2004), kdy do Evropské unie vstoupilo deset nových členských zemí (země střední a východní Evropy plus Malta a Kypr). Vůči osmi novým členským státům (jedná se o Českou republiku, Slovensko, Slovinsko, Polsko, Maďarsko, Litvu, Lotyšsko a Estonsko) 3 uplatňuje osm původních států EU (mimo Velkou Británii, Irsko, Švédsko a od 1. května 2006 také mimo Finsko, Španělsko, Portugalsko a Řecko) přechodná období, která zamezují volnému pohybu pracovníků až na dobu sedmi let. Hlavním smyslem přechodných období je bránit přílivu levné pracovní síly z nových členských zemí EU a rovněž i bránit destabilizaci vnitřních trhů práce původních členských států EU. Rok 2006 je tak pro osm nových členských států velice důležitý, protože dvanáct původních států EU zvažovalo, zda má přechodná období i nadále ponechat v platnosti, či je od 1. května 2006 zrušit (Finsko, Španělsko, Portugalsko a Řecko je skutečně k 1. květnu 2006 zrušily a umožnily tak pracovníkům z nových členských zemí EU volný přístup na jejich pracovní trhy). Proto bych se chtěla ve své práci zaměřit na migrační potenciál nových členských států EU. Existují zde důvody pro zachování a prodlužování přechodných období? Jaké procento práceschopného obyvatelstva z osmi nových členských států bude po zrušení přechodných období ve všech původních státech EU migrovat za prací do jiného členského státu EU? Jaké procento pracovníků vlastně migruje v současné době uvnitř původních států EU? A jaké zkušenosti má Velká Británie s přílivem 1 Jednotný vnitřní trh spočívá na 4 základních svobodách: mimo volného pohybu osob i na volném pohybu zboží, služeb a kapitálu. 2 Smlouva o ES článek Ve své práci se budu zabývat pouze migrací ze zmíněných zemí (tj. ze zemí střední a východní Evropy) a vůbec nebudu uvažovat Maltu a Kypr, protože, jak jsem se již zmínila, nečelí tyto dva státy přechodným obdobím a pracovníci z těchto zemí mohou volně migrovat v rámci původních zemí EU. 1-

12 1 Úvod pracovníků ze zemí střední a východní Evropy po zavedení volného pohybu pracovníků od 1. května 2004? Jaké jsou migrační úmysly a migrační potenciál České republiky (ČR)? Rozvržení mé práce je následující: V druhé kapitole se budu zabývat teoretickými přístupy k migraci, vývojem teorií migrace a také studiemi, které zkoumaly, jaký skutečný vliv na rozhodování o migraci mají faktory jednotlivých teorií. V této kapitole se zaměřím také na určení přínosů z migrace jak pro imigranty, tak také pro cílovou zemi. Ve třetí kapitole se zaměřím na určení migračních trendů v současné Evropské unii. Analýza bude rozdělena na dvě části z důvodů existence přechodných období pro osm nových členských států. V první části této kapitoly se budu zabývat současnými migračními trendy mezi původními patnácti členskými státy EU a nejčastěji uváděnými bariérami migrace mezi původními zeměmi EU. V druhé části se zaměřím na současné migrační toky z osmi nových členských států EU do původních zemí EU. Také zde zmíním migrační trendy z osmi nových členských států do Velké Británie, Irska a Švédska, které otevřely migrantům své pracovní trhy ihned po rozšíření EU. Ve čtvrté kapitole se budu zabývat nejen různými metodami odhadů migračního potenciálu z nových členských zemí do původních států EU po odstranění přechodných období ve všech původních státech EU, ale také potenciálními cílovými zeměmi, do kterých mohou imigranti z nových zemí EU po zavedení volného pohybu pracovníků migrovat a potenciálními domácími zeměmi imigrantů. Předmětem páté kapitoly bude empirická analýza migračních toků z nových států EU do Velké Británie a stanovení hlavních faktorů, které je ovlivňují. Analýza bude založena na skutečných migračních tocích z jednotlivých nových států EU do Velké Británie po 1. květnu Druhá část kapitoly bude zaměřena na Českou republiku a na odhad migračních úmyslů a migračního potenciálu českých pracovníků po zrušení všech přechodných období a po zavedení volného pohybu pracovníků v rámci celé EU. 2-

13 2 Teoretický a empirický přístup k migraci 2 TEORETICKÝ A EMPIRICKÝ PŘÍSTUP K MIGRACI Různé teorie migrace zdůrazňují rozdílné faktory, které ovlivňují migraci mezi zeměmi či regiony. Faktory se měnily i v průběhu času, jak se jednotlivé teorie vyvíjely. V druhé kapitole se proto budu zabývat nejen vývojem migračních teorií, ale také faktory, které, podle nich, nejvíce ovlivňovaly migraci v době, kdy vznikaly. Poté se zaměřím na přínosy plynoucí z migrace jak pro imigranty, tak i pro zemi, do které pracovníci migrují. 2.1 Teorie migrace Většina moderních studií, které popisovaly motivy pracovníků k migraci, vycházely nejprve z hypotézy formulované J. R. Hicksem (Hicks, (1932)), že rozdílné čisté ekonomické výhody, zejména rozdíly ve mzdách, jsou hlavním důvodem migrace. Na základě této teorie jsou hlavními determinanty migrace rozdíly ve mzdách v hostitelské a domovské zemi, očištěné o náklady na migraci. Později začínají autoři spojovat migraci také s jinými faktory ovlivňující migraci Neoklasická teorie Mezi nejstarší a pravděpodobně i nejznámější teorie migrace patří neoklasická teorie (Smith (1776) a Ravenstein (1889)). Základním předpokladem neoklasické teorie je, že jednotlivec maximalizuje svůj užitek vzhledem ke svému rozpočtovému omezení. Podle této teorie je migrace zapříčiněna geografickými rozdíly mezi nabídkou a poptávkou po práci. Země či regiony, které mají vysokou ekonomickou výkonnost, vysokou akumulaci kapitálu, ale nízkou nabídku práce (tj. relativní nedostatek pracovní síly), mají v průměru vyšší tržní mzdy než země či regiony s nízkou ekonomickou výkonností, nízkou akumulací kapitálu a s přebytkem nabídky práce. Tyto rozdíly ve mzdách způsobují, že pracovníci migrují z regionů s nižšími tržními mzdami do regionů s vyššími tržními mzdami. V důsledku toho klesá nabídka práce v zemích a regionech s nižší tržní mzdou (z S2 na S2 M viz. graf 1), klesá zaměstnanost (z L2 na L2 M) a mzdy rostou (z w2 na w 2). Naopak v zemích a regionech s vyššími tržními mzdami roste nabídka práce (z S1 3-

14 2 Teoretický a empirický přístup k migraci na S1 + M), která zvyšuje zaměstnanost (z L1 na L1 + M) a snižuje mzdy (z w1 na w 1). Tyto migrační toky pokračují až do okamžiku, kdy nastává příjmová rovnováha v obou zemích či regionech, která je navýšena o náklady spojené s migrací cm (jedná se o náklady nejen finanční, ale i psychické). Po eliminaci mzdových rozdílů, očištěných o nálady na migraci (tj. w 1 = w 2 + cm), skončí pohyby pracovní síly mezi oběma regiony (zeměmi). Proto čím vyšší jsou rozdíly ve mzdách, tím vyšší jsou i migrační toky. Graf 1 Neoklasická teorie Neoklasická teorie byla následně rozšířena mnoha autory o řadu aspektů. Mezi nejznámější rozšíření neoklasické teorie patří model Harrise a Todara (1970). Ti vysvětlovali migrační toky mezi městskou a vesnickou aglomerací v méně rozvinutých ekonomikách nejen pomocí rozdílů ve mzdách, ale také pomocí rozdílů v nezaměstnanosti. Čím vyšší jsou v cílové zemi (regionu) mzdové rozdíly a nižší míra nezaměstnanosti (v porovnání s domovskou zemí /regionem/), tím vyšší jsou migrační toky do cílové země (regionu). Neoklasickou teorii tak rozšířili o možnost nezaměstnanosti jak v domovských, tak i cílových zemích (regionech) 4. Toto rozšíření umožnilo vysvětlit značné migrační toky z vesnických částí do městských aglomerací, protože možnost získání lépe placeného zaměstnání v městské 4 Harris a Todaro opustili předpoklad neoklasické teorie o plné zaměstnanosti v obou regionech a zahrnuli tak do migrace i uvažování o pravděpodobnosti získání zaměstnání v cílové zemi. 4-

15 2 Teoretický a empirický přístup k migraci oblasti působí na migrační toky z vesnických do městských oblastí (i když migrace může vést k nezaměstnanosti). Harris a Todaro rozšířili neoklasickou teorii také o budoucí faktor, protože do svého modelu zahrnuli očekávání. Původní neoklasická teorie uvažovala při rozhodování o migraci pouze aktuální rozdíly ve mzdách, ale v modelu Harrise a Todara je migrace ovlivněna očekávanými (nikoli aktuálními) rozdíly ve mzdách. Klíčovou proměnou v jejich modelu migrace jsou tak příjmy, které jsou porovnávány s pravděpodobností nalezení zaměstnání v cílovém regionu či zemi. Model Harrise a Todara byl následně rozšířen řadou autorů (např. Stiglitz (1976), Neary (1981), McCool (1982) atd.), ale také kritizován (Cole a Sanders (1985) 5 ). Model a realita: Neoklasický model vyrovnávání regionálních rozdílů ale počítá s příliš mnoha předpoklady, které jsou v realitě prakticky nedosažitelné. Jedná se např.: - o existenci dokonale mobilní, uniformní, pracovní síly, - o poskytování dokonalých informací o trhu práce v cílových zemích, - o odstranění nejrůznějších bariér a omezení jazyk, uznávání kvalifikací, - o nulový vliv odborů, - o dokonalou konkurenci či - o neexistenci dalších bariér, které brání alokaci kapitálu v méně rozvinutých regionech. Proto při aplikaci tohoto modelu musí být výše zmíněná omezení modelu brána v úvahu. Navíc migrace je v této teorii zapříčiněna pouze rozdíly ve mzdách a později i v mírách nezaměstnanosti (Harris a Todaro (1970)). V realitě je rozhodování o migraci komplikovanější a zahrnuje celou řadu faktorů. 5 Tento článek byl následně kritizován Todarovým článkem: Internal Migration and Urban Employment: Comment (1986). 5-

16 2 Teoretický a empirický přístup k migraci Teorie lidského kapitálu Sjaastad (1962) uvažoval o migraci jako o problému alokace zdrojů, kdy potenciální migrant považuje migraci za investici zvyšující produktivitu lidských zdrojů. Tato investice má své přínosy, ale také náklady. Sjaastad tak chápe migraci, která je výsledkem individuální volby, jako investici do lidského kapitálu a zavádí model lidského kapitálu mezi teorie migrace. Rozhodnutí o migraci závisí na porovnání současné diskontované hodnoty přínosů z lidského kapitálu, kterou by potenciální migrant získal v domovské zemi, se současnou diskontovanou hodnotou přínosů z lidského kapitálu, kterou by potenciální migrant získal v cílové zemi. Potenciální migrant se tak chová racionálně a zvažuje nejen dlouhodobé přínosy z migrace, ale také náklady na migraci, které jsou jak peněžní, tak i psychické. Graf 2 Model lidského kapitálu Obecně můžeme považovat za přínosy a náklady migrace následující faktory: Přínosy jsou budoucí (vysoké) příjmy v cílové zemi, ale také dobré pracovní podmínky na specializovaném pracovišti. Náklady jsou nejen peněžní, které dále dělíme na přímé (náklady na přestěhování, na dopravení do cílové země, náklady na bydlení) a nepřímé (ušlý příjem při migraci atd.), ale také psychické (přizpůsobení se novým zvykům a nové kultury či opuštění širší rodiny a přátel). Mezi psychické náklady řadíme i nedokonalou přenositelnost lidského kapitálu, který migrant získá během svého života. Teorie lidského kapitálu totiž rozlišuje dva druhy lidského kapitálu tzv. firemní kapitál a obecný kapitál. Firemní kapitál zvyšuje produktivitu pracovníka pouze v jedné určité firmě a není prakticky vůbec přenositelný do jiné firmy. Naopak obecný kapitál také 6-

17 2 Teoretický a empirický přístup k migraci zvyšuje produktivitu pracovníka, ale toto zvýšení není spojeno pouze s jednou specifickou firmou, proto je tento druh lidského kapitálu je poměrně snadno přenositelný. Massey (1993) na základě této teorie vytvořil model, ve kterém se racionální agent rozhoduje podle očekávaných čistých přínosů z migrace: ER(0) = Kde: n 0 [ Ed( t) Yd( t) Eh( t) Yh] e rt dt C(0) - ER(0) představuje očekávané čisté přínosy z migrace spočítané před migrací v čase 0 (v podstatě se jedná o současnou hodnotu očekávaných čistých přínosů z migrace); - E d je pravděpodobnost zaměstnání v hostitelské zemi; - Y d je příjem v případě zaměstnání v hostitelské zemi; - E h je pravděpodobnost zaměstnání v domovské zemi; - Y h je příjem v případě zaměstnání v domovské zemi; - C(0) je součet všech nákladů migranta, v případě, že bude migrovat do jiné země a opustí tak domov. Pracující bude migrovat v případě, že ER(0) > 0. Pracující nebude migrovat v případě, že ER(0) < 0. Pokud ER(0) = 0, je pracující indiferentní. Potenciální migrant si vybere zemi s nejvyšším ER(0). Porovnáním nákladů a přínosů spojených s migrací závisí na jednotlivci a záleží na individuálních charakteristikách potenciálního migranta jako je věk, nejvyšší dosažené vzdělání, podobnost domácí a cílové země atd. Věk: Na základě teorie lidského kapitálu klesá pravděpodobnost migrace s věkem, protože celkový zisk z migrace je nižší pro starší pracovníky. Starší migrant využívá kratší dobu přínosy z migrace (v grafu 2: bod, kdy začnou převažovat přínosy z migrace a příjmy začnou být vyšší v cílové zemi než v domovské zemi, je blíže věku odchodu do důchodu než v případě migrace mladšího pracovníka). Pokud tato teorie platí, starší pracovníci méně migrují. Toto potvrzují i empirické studie Starka a Taylora (1991) a Adamse (1993) (viz. níže). 7-

18 2 Teoretický a empirický přístup k migraci Nejvyšší dosažené vzdělání: Vysokoškolsky vzdělaní lidé mají vyšší pravděpodobnost migrace z důvodu lepší schopnosti shromaždovat a pracovat s informacemi o cílové zemi a redukovat tak potenciální riziko spojené s migrací (klesají náklady spojené s migrací). Pokud tato teorie platí, vysokoškolsky vzdělaní lidí více migrují. Toto potvrzuje i empirická studie Bowlese (1970), Schwartze (1973) a Lundborga (1991) (viz. níže) Blízkost cílové země: Riziko a náklady spojené s migrací klesají s blízkostí cílové a domovské země z důvodů lepší dosažitelnosti informací o trhu práce a o životních podmínkách v cílové zemi. Podobnost domovské a cílové země: Čím větší podobnost domovské a cílové země, tím snadněji se migrant v hostitelské zemi asimiluje. Pokud tyto teorie platí, lidé častěji migrují do blízkých a podobných zemí své domovské zemi. Toto potvrzují i empirické studie Greenwooda (1970) či Fieldse (1979) (viz. níže). Hlavní přínos teorie lidského kapitálu je, že potenciálního migranta chápe jako jednotlivce, který má své socio-ekonomické charakteristiky a který při úvahách o migraci bere v úvahu dlouhodobý často celoživotní horizont. Tato migrace navíc nemusí být permanentní, ale pouze přechodná. Teorie lidského kapitálu tak neklade důraz pouze na mzdy či nezaměstnanost (na rozdíl od modelu Harrise a Todara), ale zejména na rozmanitost potenciálních migrantů. Pravděpodobnost získání zaměstnání v cílové zemi, podle této teorie, závisí na znalostech a dovednostech migranta a na jeho podnětech investovat do svého lidského kapitálu. Teorie lidského kapitálu byla v 90. letech 20. století následně propracována Burdou (1995) a Bauerem (1995), kteří model rozšířili o nejistotu. Nejistota se týká nejen mzdových rozdílů, ale také nákladů na migraci z domácí země či regionu do cílové země či regionu. Podle jejich teorie platí, že pokud existuje nejistota ohledně skutečných (reálných) přínosů z migrace, je pro potenciálního migranta přínosné odložit rozhodnutí o migraci a počkat na nové informace o cílové zemi. Toto pravidlo platí i v situaci, kdy očekávaný diskontovaný přínos z migrace je vyšší než náklady spojené s migrací. Rozšíření modelu lidského kapitálu může pomoci vysvětlit situaci, kdy 8-

19 2 Teoretický a empirický přístup k migraci existují značné rozdíly ve mzdách mezi jednotlivými zeměmi či regiony a zároveň i nízké migrační toky mezi nimi Teorie rodinné migrace Minulé teorie chápaly migraci pouze jako rozhodnutí jednotlivce. Naopak teorie rodinné migrace zdůrazňuje, že migrační rozhodnutí nedělají pouze izolovaní jednotlivci, ale celé rodiny a domácnosti. Základ teorie položil Mincer (1978), kdy po roce 1973 a po prvním ropném šoku začala mít migrace jiný než pouze ekonomický charakter jednalo se zejména o rodinou migraci. Mincer zkoumal vliv rostoucího počtu žen na trhu práce na rodinném rozhodování o migraci. Dospěl k názoru, že rodina bude migrovat pouze v případě, že zisk jednoho člena rodiny plynoucí z migrace vykompenzuje ztrátu ostatních členů rodiny, která je s migrací spojena. Pokud se o migraci rozhoduje pouze individuální jedinec, bude migrovat v případě, kdy čistý diskontovaný reálný příjem (přínos) z migrace (tj. rozdíl mezi diskontovanými přínosy plynoucí z migrace a diskontovanými náklady na migraci) je kladný. Pokud činní migrační rozhodnutí nikoli pouze jednotlivec, ale celá domácnost, porovnává přínosy z migrace všech členů domácnosti. Domácnost bude migrovat v případě, kdy součet čistých diskontovaných reálných příjmů (přínosů) z migrace všech členů domácnosti je kladný (tj. kdy součet diskontovaných přínosů z migrace všech členů domácnosti převýší součet diskontovaných nákladů na migraci všech členů domácnosti). V této teorii obecně platí, že diskontované příjmy (přínosy) celé domácnosti rostou pomaleji než náklady s tím, jak roste i velikost rodiny (jak roste počet dětí). Proto podle teorie rodinné migrace není migrace pouze způsobem, jak maximalizovat příjmy domácnosti, ale jedná se také o rodinnou strategii, jak minimalizovat rizika domácnosti tak mohou mít důvody migrovat i při absenci mzdových rozdílů. Proto mezinárodní migrace nekončí v případě eliminace rozdílů ve mzdách. Podněty pro migraci mohou pokračovat, pokud nejsou ostatní trhy ve zdrojové zemi perfektní (jedná se např. o trh kapitálu tj. na kapitálovém trhu nemohou domácnosti dostatečně chránit své příjmy). Vlády tak mohou působit na migraci nejen politikou, která ovlivňuje trh práce (výše dávek v nezaměstnanosti, míra zdanění příjmů atd.), ale i podmínkami ovlivňujícími ostatní trhy a vládní programy. 9-

20 2 Teoretický a empirický přístup k migraci V roce 1991 rozšířil teorii rodinné migrace Stark (1991) o předpoklad, že rodiny nehodnotí své příjmy pouze v absolutních hodnotách, ale také relativně vzhledem k příjmům ostatních domácností. Vytvořil tak nový přístup k této teorii: přístup relativního nedostatku (ztráty) ( relative deprivation approach ). V tomto novém přístupu nastane migrace v případě, pokud si domácnost zvýší migrací svůj příjem v porovnání s referenční domácností (reference household). Tento nový přístup může být také použit v případě, že se o migraci rozhoduje pouze jednotlivec, nikoli celé rodiny Teorie dvojího trhu (Dual Labour Market Theory) Teorie dvojího trhu byla vytvořena M. Piorem (kniha: Dual labor marktes: a macroeconomic perspective (Saint-Paul (1996)) považuje za zakladatelské knihy této teorie následující knihy: Doeringer a Piore (1971), Piore (1980), Berger a Pioer (1980)) v souvislosti s debatami o chudobě a diskriminaci v USA. Migrace je tak zabudovaná v základních charakteristikách moderní společnosti a vyspělé ekonomiky jsou charakterizovány rozdvojením pracovním trhem. Příčiny existence duálního trhu práce: Ve vyspělých ekonomikách existuje rozdvojený pracovní trh z důvodu duality mezi pracovní sílou a kapitálem. Teorie je tak založena na existenci dvou sektorů v rámci trhu práce: primárního a sekundárního. Primární sektor je charakteristický kvalifikovanou pracovní silou, vysokými mzdami a relativně stabilní poptávkou po práci. Zatímco sekundární sektor je charakterizován nízkými příjmy, nestabilními pracovními podmínkami a často jsou pracovní kontrakty uzavírány na dobu určitou (nejčastěji se jedná o sezónní práce). Model dále předpokládá, že pracovníkům v primárním sektoru je vyplácena efektivnostní mzda (která je vyšší než tržní mzda tj. vyšší než mezní produktivita práce) a zaměstnancům v primárním sektoru je vyplácena tržní mzda (která je rovna mezní produktivitě práce). Proto se podle této teorie snaží zaměstnanci v dané zemi či regionu, kteří pracují v sekundárním sektoru, uplatnit v primárním sektoru a práci v sekundárním sektoru přenechají imigrantům. Modelem efektivnostních mezd při existenci dvojího trhu se zabývali Bulow a Summers (1986), kteří se opírali o model efektivnostních mezd zavedený Solowem (1979) a Salopem (1979) a následně propracovaný Shapiro a Stiglitzem (1984). 10-

21 2 Teoretický a empirický přístup k migraci V Shapiro Stiglitz modelu platí firmy svým zaměstnancům vyšší mzdy než je rovnovážný bod při vyrovnání nabídky a poptávky na trhu práce (tj. existuje nezaměstnanost), protože monitorování zaměstnanců a jejich pracovního úsilí a výkonu je velmi nákladné. Mechanismus v tomto modelu je jednoduchý. Pokud je zaměstnanec při poklesu pracovního výkonu objeven a následně propuštěn, ztrácí nejen zaměstnání, ale také příjem, který je vyšší než mezní produktivita práce. Pracovní úsilí tak roste s tím, jak rostou mzdy (tj. roste i nezaměstnanost), protože náklady spojené se ztrátou zaměstnání rostou s tím, jak roste mzda zaměstnance. Pokud by byla mzda rovna nabídce a poptávce po práci (a nezaměstnanost by tak byla rovna nule), náklady spojené s propuštěním by byly prakticky nulové, neboť zaměstnanec by byl následně okamžitě zaměstnán za shodnou mzdu a nemusel by vydávat žádné pracovní úsilí a nasazení. Shapiro a Stiglitz tak ukázali, že na trhu práce musí existovat nezaměstnanost, která je nedobrovolná. Dvojí trh může nastat nejen v rámci jedné ekonomiky, ale také v rámci jedné firmy, která si najímá část svých zaměstnanců pouze na sezónní práce. V jedné firmě tak existuje stabilní základ zaměstnanců, kteří mají pracovní kontrakty na dobu neurčitou a vykonávají kvalifikovanou práci (primární sektor) a vedle něj existuje i sekundární sektor skládající se ze zaměstnanců, kteří jsou najímáni na dobu určitou, aby vykonali méně kvalifikované práce. Poptávka po sezónních pracovnících fluktuuje během hospodářského cyklu Push a Pull faktory Zimmermann (1995a) definoval demand pull migraci (poptávková pull migrace) a supply push migraci (nabídková push migrace) v souvislosti s posuny poptávkových a nabídkových křivek v cílové zemi. Předpokládal následující model: Model v letech 50. a století: Pokud vzroste poptávka po práci z D 0 na D 1 (graf 3), roste i výstup (tj. zaměstnanost) a ceny (tj.mzdy) na trhu práce. Při rostoucích mzdách jsou pro zemi imigranti přínosní (aby nedošlo k inflaci a aby i nadále rostl výstup (zaměstnanost)), protože posouvají nabídkovou křivku dolů z S 0 na S 1. Vzdálenost AB je nazývána pull migrací. 11-

22 2 Teoretický a empirický přístup k migraci Naopak příliv imigrantů, bez změny poptávky po práci, posune nabídku práce dolů, což snižuje cenu (mzdu) a zvyšuje výstup (zaměstnanost). Proto vzdálenost AC reprezentuje push migraci. Graf 3 Push a Pull migrace Zdroj: Zimmermann (1995), str. 315 Všechny vnitřní faktory v zemi nebo v regionu, které ovlivňují celkovou poptávku po práci, působí na migraci jako pull faktory. Zato všechny vnitřní i vnější faktory, které ovlivňují celkovou nabídku práce, působí na migraci jako push faktory. Pohled na nabídku práce se změnil v 70. letech 20. století, kdy mzdy byly odbory zafixovány nad bodem vyrovnání poptávky a nabídky po práci (změnil se tak i graf nabídky i poptávky po práci v porovnání s 50. a 60. lety, kdy dříve vyjadřoval graf vztah mezi cenou a výstupem, ale v 70. letech již graf vyjadřuje vztah mezi reálnými mzdami a zaměstnaností). Podle push a pull modelu vedli imigranti v 70. letech pouze k růstu nezaměstnanosti a neměli prakticky žádný vliv na výši reálných mezd. Model v 70. letech 20. století: Příklad bez imigrantů: Pokud odbory (nebo jiná institucionální omezení) zafixují mzdy na určité úrovni, která je vyšší než rovnovážná úroveň vyrovnání nabídky a poptávky po práci, vede tato úroveň mezd k nezaměstnanosti, která je určena vzdáleností A 1 A 2 (graf 4). 12-

23 2 Teoretický a empirický přístup k migraci Příklad s imigranty: Imigranti (na které působí push faktory) posunou nabídku práce dolů (z S 0 na S 1 (graf 4)) a zafixování mezd, nad úrovní vyčišťující trh, vede nejen k růstu nezaměstnanosti, kterou představuje vzdálenost A 1 A 3, ale také k vládnímu deficitu v důsledku nárůstu počtu nezaměstnaných pobírající dávky v nezaměstnanosti. Graf 4 Push a Pull migrace v 70. letech Zdroj: Zimmermann (1995), str. 315 Řada faktorů může v realitě působit jako push či pull faktory. Jedná se např. - o lepší životní, pracovní a ekonomické podmínky v cílové zemi (měřeno mírou nezaměstnanosti, výši mzdy, pracovními podmínkami, systémem sociálního zabezpečení, strukturou ekonomiky atd.), - o demografickou strukturu pracovní síly, - o rodinnou migraci atd. Výše popsané teorie vysvětlovaly faktory, které migraci zapříčiňují. Tyto faktory se ale mohou lišit od těch, které migrační toky mezi jednotlivými zeměmi či regiony udržují. Proto se v následující části druhé kapitoly budu zabývat teoriemi, které vysvětlují faktory udržující migraci. 13-

24 2 Teoretický a empirický přístup k migraci Teorie sítí (Network Migration) Tato teorie vysvětluje podmínky, které udržují migraci mezi jednotlivými zeměmi či regiony. První migranti, kteří odejdou do cílové země či regionu, nemají dostatečné informace o trhu práce v cílové zemi a ani nemají navázány žádné sociální vazby. Proto čelí vysokým nákladům a rizikům z migrace. Ale s tím, jak pracovníci postupně migrují z domácí země či regionu, kde je nižší rovnovážná mzda za stejnou práci, do cílové země či regionu s vyšší rovnovážnou mzdou, roste i počet imigrantů z domácí země či regionu v cílové zemi (regionu). V důsledku toho se posilují sociální a informační vazby, které snižují náklady (jak finanční, tak i psychické) a rizika spojené s migrací pro další imigranty z domovské země (poskytují např. informace o cílové zemi, o pracovním trhu a o pracovních podmínkách v cílové zemi atd.). Tím roste očekávaný čistý zisk z migrace. S tím také roste pravděpodobnost imigrace z domovské země (regionu) do cílové země nebo regionu (příklad viz. 3. kapitola). Růst počtu imigrantů v cílové zemi či regionu má tak pozitivní efekty navázání sociálních vazeb (Epstein a Hillman (1998)). Nicméně má i negativní efekty (Bauer, Epstein a Gang (2002b)), protože rostoucí počet imigrantů se stejnou kvalifikací, znalostmi a dovednostmi v regionu či zemi s vyšší mzdou zvyšuje konkurenci na trhu práce v daném regionu či zemi, což snižuje mzdy. To může mít negativní efekt na budoucí migraci do tohoto regionu či země. Mezi negativní efekty patří i to, že současně s poklesem mezd v cílové zemi, rostou mzdy v domovské zemi či regionu (v důsledku klesající nabídky práce) a tento růst mezd snižuje přínosy z migrace. Proto můžeme očekávat, že nejprve dominuje pozitivní efekt z migrace, poté začne dominovat negativní efekt a migrace do cílového regionu či země postupně slábne až úplně vymizí při vyrovnání mezd v obou regionech. Očekávaný celkový efekt má obrácený tvar U křivky mezi počtem migrantů v daném regionu (zemi) a pravděpodobností migrace do tohoto regionu (země), kdy od určitého bodu (počtu migrantů) klesá pravděpodobnost migrace do regionu či země s tím, jak roste počet migrantů v tomto regionu (zemi). 14-

25 2 Teoretický a empirický přístup k migraci Graf 5 Teorie sítí Tento efekt je velmi důležitý pro stabilitu celé teorie, protože by bylo nerealistické předpokládat, že by k migraci docházelo po nekonečně dlouhou dobu a migrovaly by celé národy Institucionální teorie (Institutional theory) S tím, jak roste počet imigrantů v zemi, vznikají v této zemi i humanitární organizace (vládní i nevládní), které migraci usnadňují (humanitární organizace se snaží ve vyspělých ekonomikách zlepšit základní životní podmínky legálních i nelegálních imigrantů). Čím více podporují tyto organizace migraci, tím více se mezinárodní tok migrantů stává institucionalizovanějším a nezávislejším na faktorech, které migraci nejčastěji iniciují. Vlády jednotlivých států tak poté těžko kontrolují migrační toky, protože proces institucionalizace je těžko regulovatelný. 2.2 Empirické studie faktorů ovlivňující migraci Spolu s tím, jak vznikaly různé teorie migrace, vznikaly i studie, které zkoumaly, jaký vliv mají jednotlivé faktory (zdůrazňovány v teoriích migrace) na migraci (Bowles (1970), Greenwood (1970, 1975), Schwartz (1973), Levy a Wadycki (1973), Fields (1979), Goss a Schoening (1984), Goss a Paul (1986), Straubhaar (1988), Pissarides a McMaster (1990) atd.). Výsledky se liší i metodami, které studie používaly. 15-

26 2 Teoretický a empirický přístup k migraci Migrace a rozdíly v příjmech mezi domácí a cílovou zemí Téměř všechny teorie potvrzují, že významný vliv na rozhodování o migraci a o cílové zemi (regionu) má mzdový (či příjmový) rozdíl mezi cílovou a domácí zemí či regionem. Bowles (1970), Fields (1979) a Straubhaar (1988) testovali model Harrise a Todara. Podle tohoto modelu je při rozhodování o migraci velmi důležité porovnávání příjmu v domovské a cílové zemi a také očekávané zvýšení příjmu plynoucí z migrace. Jejich výsledky potvrdily tuto hypotézu, protože rozdíly v příjmech a vyšší očekávaný růst příjmů v cílové zemi, v porovnání s domácí zemí, mají významný vliv na rozhodování o migraci. Faini a Venturini (1994) také potvrdili, že rozdíly v příjmech mezi domovskou a cílovou zemí jsou pro migraci důležité, ale vztah mezi nimi není lineární, v důsledku existence likviditních omezení (jedná se o speciální případ transakčních nákladů). Podle jejich teorie a zkoumání omezují likviditní omezení migraci z nejchudších států či regionů do bohatších států a regionů, protože pro pracovníky z chudých států či regionů je velmi finančně nákladné migrovat do jiného (bohatšího) státu, kde jsou sice vyšší mzdy i životní úroveň, ale kde jsou také vyšší náklady na žití než v jejich chudém domovském regionu či státu. Pokud se pracovníci z chudých regionů i přes to rozhodnou emigrovat do bohatšího regionu, jedná se často o nezvratný proces (Horváth (2006)). Vztah mezi mírou emigrace a mzdou je tak nelineární a má konkávní tvar. Graf 6 Vztah mezi mírou emigrace a mzdou podle teorie Fainiho a Venturiniho Zdroj: Faini a Venturini (1994) 16-

27 2 Teoretický a empirický přístup k migraci Migrace a zaměstnanost a nezaměstnanost Výsledky jsou nejednoznačné v případě zkoumání vlivu zaměstnanosti a nezaměstnanosti (používané jako proxy pro pracovní příležitosti pro imigranty v cílové zemi) na rozhodování o migraci (Kau a Sirmans (1976), Fields (1979), Pissarides a McMaster (1990) atd.). Tyto studie uvádějí, že existuje negativní korelace mezi pracovními příležitostmi v cílové zemi či regionu a migračními toky do této země či regionu. Negativní korelace může plynou z použití agregátních dat při testování této hypotézy. Fields (1979) se proto snažil zavádět do ekonometrických modelů nejrůznější proměnné ovlivňující trh práce (jako např. míra, jakou jsou přijímáni a propouštěni pracovníci, atd.). Jeho výsledky ukázaly, že právě tyto míry jsou při rozhodování o migraci velmi důležité, protože jednotlivci nejvíce migrují do zemí (regionů), kde je vyšší míra přijímání pracovníků a nižší míra propouštění pracovníků (což je v souladu s neoklasickou teorií a s teorií lidského kapitálu). Navratil a Doyle (1977) a Goss a Schoening (1984), kteří také zkoumali vliv (ne)zaměstnanosti na migraci, používali mikroekonomická data a potvrdili hypotézu, že nezaměstnaní lidé (v porovnání se zaměstnanými) mají nižší peněžní náklady při migraci v důsledku neexistence ušlého příjmu v případě migrace. Vyšší pravděpodobnost migrace nezaměstnaných tak může být vysvětlována nižšími nepřímými peněžními náklady, které jsou s migrací spojené Migrace a vzdálenost domovské a cílové země Naproti tomu Greenwood (1970) či Fields (1979) zkoumali vliv vzdálenosti mezi domovskou a cílovou zemí na migraci a potvrdili hypotézu, že čím je cílová země vzdálenější od domovské země, tím také klesá migrace (tj. existuje negativní vliv vzdálenosti cílové země na migrační toky do této země). Platí tak teorie o vyšších nákladech a rizikách spojených se vzdálenou zemí (viz. 3. kapitola). Schwartz (1973) dospěl k závěru, že tento negativní vliv existuje v důsledku nedostatečných informací o cílové zemi. Nicméně podle teorie sítí platí, že s tím, jak roste počet imigrantů v cílové zemi, roste i dostupnost informací o zemi a o pracovních podmínkách v cílové zemi. Proto má rostoucí počet migrantů pozitivní vliv na budoucí migraci do dané cílové země více ve 3. kapitole. 17-

28 2 Teoretický a empirický přístup k migraci Migrace a věk a nejvyšší dosažené vzdělání Bowles (1970), Schwartz (1973) a Lundborg (1991) zkoumali vliv věku a nejvyššího dosaženého vzdělání potenciálních migrantů na rozhodování o migraci. Podle nich roste migrace se vzdělaností (tj. vzdělanější národy více migrují) a naopak klesá s věkem obyvatelstva (čím je obyvatelstvo starší, tím méně migruje za prací) platí teorie lidského kapitálu. Teorii lidského kapitálu ale nelze zobecňovat (že s věkem klesá migrace a se vzdělaností naopak migrace roste), protože tato teorie považuje migraci za výsledek individuální volby a závisí na každém člověku (na jeho věku, pracovních zkušenostech, znalostech, vzdělání atd.) a porovnání nákladů a přínosů z migrace. Důvodem zobecnění, které učinili Bowles (1970), Schwartz (1973) a Lundborg (1991), je použití agregátních, nikoli mikroekonomických, dat. Proto použili Stark a Taylor (1991) a Adams (1993) mikroekonomická data a dospěli k výsledkům, že ve skutečnosti znázorňuje vztah mezi migrací a věkem křivka ve tvaru obráceného písmene U. Lidé ve věku mezi 20 a 33 lety mají největší tendence k migraci do jiných států či regionů. Graf 7 Pravděpodobnost migrace v závislosti na věku migranta Migrace a manželství (rodinný status) Dalším velmi důležitým faktorem, který podle studií ovlivňuje míru migrace, je manželství. To potvrzuje Mincerovu teorii rodinné migrace (1978), že svobodní lidé více migrují než lidé žijící v manželství. Shields, M. P. a Shields, G. M. (1993) testovali, zda Mincerův model (1978) platí pro americké domácnosti. Jejich výsledky podporují tuto teorii a ukázaly, že vyšší 18-

29 2 Teoretický a empirický přístup k migraci příjem manželky snižuje pravděpodobnost migrace celé rodiny. Naopak vyšší vzdělání manželky má pozitivní vliv na rozhodování o budoucí migraci. Goss a Schoening (1984) a Goss a Paul (1986) také zkoumali vliv vlastní nemovitosti na rozhodování o migraci a podle jejich závěrů rostou náklady na migraci s tím, jak roste počet nemovitostí, které domácnost (či rodina) vlastní více ve 3. kapitole. V předcházejících částech kapitoly jsem se zabývala teoriemi vysvětlujícími migraci a testováním faktorů jednotlivých teorií. V následující části se budu zabývat přínosy, které plynou z migrace. 2.3 Přínosy z migrace Migrační toky jsou pro obě země či oba regiony přínosné, protože zvyšují celkové bohatství a efektivnost. Graf 8 Celkový zisk z migračních toků Zdroj: Turnovec (2003), str. 92 y H 0 označuje používané množství práce před imigrací v zemi H a y P 0 označuje používané množství práce před emigrací v zemi P V zemi H je původně vyšší mzda než v zemi P a pracovníci ze země P tak do země H migrují. S růstem imigrantů je v zemi H více využívána práce (graf 8: nárůst z y H 0 na y H 0 + dy), což vede k postupnému poklesu mezd v této zemi (pokles z w H na 19-

30 2 Teoretický a empirický přístup k migraci w CM ) a k zisku v této zemi. Zisk se rovná oblasti E H N 0 N * E CM. V zemi P vede emigrace pracovníků naopak k růstu mezd (nárůst z w P na w CM ), k menšímu využívání práce (pokles z y P 0 na y P 0 dy) a ke ztrátě, která je rovna oblasti E P N 0 N * E CM. Celkový zisk z migračních toků je tak roven rozdílu těchto dvou oblastí a v grafu ho představuje trojúhelník E CM E H E P 6. Celkový zisk je při migračních tocích ze zemí s nižšími tržními mzdami do zemí s vyššími tržními mzdami pozitivní. Tyto přínosy rostou s tím, jak roste rozmanitost imigrantů v porovnání s obyvateli hostitelské země. Pro cílové země jsou tak imigranti přínosem, zejména pokud doplňují (jsou komplementy) ostatní faktory produkce (především nabídku práce v cílové zemi). Nicméně i imigranti mají přínos z migrace do cílové země Přínos z migrace pro imigranty Předpokládejme následující model (Borjas, (1995)): Výstup je funkcí práce a kapitálu: Q = f (K, L) Pracovní síla je složena z domácích pracovníků (N) a z migrantů (M). Domácí pracovníci vlastní všechen kapitál. Předpokládejme, že všichni pracovníci jsou perfektními substituty tj. L = M + N. Rovněž předpokládáme, že nabídka domácí a imigrační pracovní síly je perfektně neelastická. Dále předpokládejme konstantní výnosy z rozsahu. V modelu nastane rovnováha, když cena faktoru (práce či kapitálu) je rovna mezní produktivitě. Model bez imigrantů Předpokládejme, že cena kapitálu je rovna r 0 a cena práce je rovna w 0. Cena výstupu (Q) je rovna numeraire (tj. jednotky ceny jsou měřeny v jednotkách výstupu). Celkový výstup v rovnováze je tak roven: Q N = r 0 K + w 0 N a v obrázku je dán plochou ABN0. 6 Celkový zisk (trojúhelník) může být spočítán podle následujícího vzorce: 1 dy( r 2 P - r CM 1 )+ dy( r 2 CM - r H )= 1 dy( r 2 P - r H ) 20-

31 2 Teoretický a empirický přístup k migraci Graf 9 Imigrační přebytek Zdroj: Borjas (1995), str. 7 Model s imigranty Při migračních tocích se nabídková křivka posune z S0 na S1 a mzdy klesnou na úroveň w 1. Výstup je nyní dán plochou ACL0 (tj. výstup se zvýšil), i když část zvýšení připadne imigrantům. Tato část se nazývá imigrační přebytek a je dána trojúhelníkem BCD 7. Imigrační přebytek je tak část národního výstupu, který vzrostl, a je roven: Q N Q = 1 2 sem 2 Kde: s určuje část národního výstupu, která byla vytvořena prací, e značí elasticitu mezd (tj. procentní změnu mezd zapříčiněnou 1 % změnou nabídky práce) m označuje část pracovní síly, kterou tvoří imigranti (m = M / L). Modely a realita: Oba modely analýzy přínosů migrace nezahrnují dva základní předpoklady: 1.model: Mzdy v obou regionech se nevyrovnají, v důsledku existence nákladů na migraci. Migrace je spojená s náklady nejen finančními, ale také psychickými. Navíc 7 Imigrační přebytek může být spočítán podle následující rovnice: (w - w ) M

32 2 Teoretický a empirický přístup k migraci pokud jsou mzdy v cílové zemi rigidní (v důsledku existence odborů či existence minimálních mezd), nemusí mít migrace vliv na mzdy. Naopak vede k růstu nezaměstnanosti v cílové zemi (jak ukázal Zimmermann (1995a) v push a pull modelu pro 70. léta 20. století). Existence odborů je v EU velmi aktuální. 2.model: Nabídka práce není perfektně neelastická a navíc se pracovníci značně liší. V základním dělení rozlišujeme pracovníky na kvalifikované (skill) a nekvalifikované (unskill). Nabídku práce nemůžeme považovat za homogenní, ale naopak každý jednotlivec je jiný. Každý má jiné preference a má jiné znalosti, dovednosti a charakteristiky (věk, nejvyšší dosažené vzdělání atd.) tj. rozdílný lidský kapitál a v důsledku toho má každý jiné náklady a přínosy spojené s migrací. Proto se nabídka práce velice liší. Navíc oba modely neberou v úvahu sociální situaci, existenci odborů, stanovení minimální mzdy či imigrační politiku státu. 2.4 Ostatní faktory ovlivňující migraci 1) Sociální situace v domácí zemi Úroveň výše sociálních dávek (především dávek v nezaměstnanosti) negativně ovlivňuje migraci, protože vysoké sociální dávky zvyšují peněžní náklady spojené s migrací. Tendence k migraci se tak snižují, protože způsobují, že migrace je drahá. Čímž jsou např. dávky v nezaměstnanosti vyšší, tím je míra emigrace nižší. Existuje zde tedy negativní korelace viz. 3. kapitola. 22-

33 2 Teoretický a empirický přístup k migraci Graf 10 Negativní korelace mezi migrací a dávkami v nezaměstnanosti (OECD země, ) Zdroj: Hassler, Mora, Storesletten, Zilibotti (2002), str. 4 Velmi důležitá je i délka trvání příspěvků, přísnost systému a pokrytí systémem dávek v nezaměstnanosti všechny tyto faktory mohou být dokonce důležitější než výše příspěvků. Dávky v nezaměstnanosti pomáhají vyhladit fluktuaci příjmu v případě nezaměstnanosti a stabilizovat tak spotřebu. V případě pobírání dávek v nezaměstnanosti neomezeně dlouhou dobu, nemá nezaměstnaný obavu o pokrytí své spotřeby. Zároveň se ale migranti stěhují do zemí, kde nacházejí pestřejší a širší sociální síť, která poskytuje štědřejší dávky (např. i v nezaměstnanosti). Vzhledem k tomu, že migranti mají často z nezaměstnanosti strach, stěhují se proto často do zemí, kde své sociální dávky maximalizují. 2. Existence odborů a stanovení minimální mzdy Odbory často fixují mzdy na úrovni, která je vyšší než je tržní mzda (tj. taková úroveň mzdy, kdy se poptávka po práci vyrovná nabídce práce). Tím vzniká nedobrovolná nezaměstnanost. Pokud v cílové zemi zafixují odbory mzdy na vysoké úrovni, může nedobrovolná nezaměstnanost snížit čisté přínosy z migrace a snížit tak i migraci do této země. Minimální mzda je často stanovena nad úrovní vyrovnání nabídky a poptávky po práci a proto působí také nedobrovolnou nezaměstnanost. Její následné zvyšování dále zvyšuje nedobrovolnou nezaměstnanost, protože zaměstnavatelům rostou náklady na práci, ti nepřijímají dodatečné pracovníky (některé mohou propustit), čímž klesá 23-

34 2 Teoretický a empirický přístup k migraci zaměstnanost. S tím klesají také čisté přínosy spojené s migrací do této země a klesá tak i migrace. Zároveň také vyšší míra nezaměstnanosti v zemi původu může zvýšit čisté přínosy z migrace a přinutit (push) migranta k migraci. 3. Imigrační politiky státu Při rozhodování o migraci je také velmi důležitá imigrační politika státu, protože nastoluje podmínky pro přijímání pracovníků z jiných zemí (tj. jak rychle se stanou občany daného státu). Ve světe se dnes prosazují tři základní modely imigrační politiky. Prvním modelem, typickým např. pro Německo, Švýcarsko či Rakousko, je tzv. diskriminační model (tzv. differential exclusion), založený na dočasném a návratném pobytu cizinců. Imigranti jsou začleněni na trhu práce, ale v ostatních oblastech (sociální péče, možnost získat občanství či právo volit, participace na politickém životě atd.) jsou znevýhodňováni, resp. jim participace v těchto oblastech ani není umožněna. Druhým modelem je model asimilační, který vychází z procesu rychlé a jednoduché adaptace migranta v nové společnosti, tedy získání občanství a práv nové země pod podmínkou ztráty své staré identity, mateřského jazyka, specifických kulturních rysů a tradic. Tomuto modelu se přibližuje migrační politika Francie. Posledním modelem je tzv. multikulturní (pluralitní) model, jenž se snaží podporovat právě odlišnosti mezi majoritou a minoritami. Imigrantům jsou dána stejná práva jako většinové společnosti, aniž by země usilovala o ztrátu jejich specifik. Naopak stát se snaží zachovat a rozvíjet tato specifika. Za reprezentanty tohoto modelu se dají považovat Kanada, Austrálie a Švédsko, částečně Nizozemí či USA. Je ovšem nezbytné zdůraznit, že v realitě nelze výše uvedené modely nikdy hledat v jejich čisté podobě. Většina zemí inklinuje více k jednomu z těchto modelů, ale aplikuje je zároveň s aspekty modelů odlišných. 24-

35 2 Teoretický a empirický přístup k migraci 2.5 Závěr S tím, jak se vyvíjela doba, se vyvíjely i jednotlivé teorie migrace. Proto každá teorie migrace vyzdvihuje jiný faktor, který je podle ní ten nejdůležitější při rozhodování o migraci. Řada autorů také testovala hypotézy, zda jednotlivé faktory jsou skutečně tak důležité při rozhodování o migraci. Někdy dospěli k rozdílným závěrům (důvodem může být mimo jiné také používání dat někteří autoři používali agregátní data, jiní mikroekonomická data), nicméně v závěru kapitoly, při určování přínosů z migrace, je patrné, i přes nedokonalost modelů, že migrace je pro obě země či pro oba regiony přínosná. V následující kapitole se tak budu zabývat skutečnými migračními toky v celé Evropské unii. Nejprve se zaměřím na původní EU a na migraci mezi původními státy EU a poté se budu zabývat migračními toky z nových členských států do původních členských států. Důvod, proč nebudu rovnou analyzovat celou Evropskou unii je ten, že pro nové členské země EU (s výjimkou Malty a Kypru) zavedly původní země EU (mimo Velkou Británii, Irsko a Švédskou a od 1. května 2006 také s výjimkou Finska, Španělska, Portugalska a Řecka) přechodná období pro vstup na pracovní trhy. 25-

36 3 Současné migrační trendy v Evropské unii 3 SOUČASNÉ MIGRAČNÍ TRENDY V EVROPSKÉ UNII Hlavním tématem této kapitoly bude analýza současných migračních trendů v celé Evropské unii. Analýza bude rozdělena na dvě části z důvodu existence přechodných období pro osm nových členských států. Dvanáct původních států EU (s výjimkou Irska, Švédska a Velké Británie) zavedlo od 1. května 2004 přechodná období volného pohybu pracovníků pro země střední a východní Evropy. Při rozšíření EU v roce 2004 vzrostly totiž obavy o možném narušení pracovních trhů v původních členských státech EU jako následek masové imigrace z nových států EU, v důsledku rozdílné ekonomické úrovně mezi původními a novými státy EU. V první části kapitoly se tak budu zabývat migrací mezi jednotlivými zeměmi původní EU a druhá část bude zaměřena na migrační toky mezi novými a původními členskými státy. 3.1 Pracovní migrace v původních členských státech EU 8 I když se EU již od svého vzniku snažila vytvořit příznivé podmínky pro migraci mezi jednotlivými regiony či členskými státy EU 9, mobilita je v EU stále minimální a poměrně konstantní v průběhu času. Svobodu volného pohybu za účelem zaměstnání využívalo v letech pouze 1,1 1,8 % práceschopných obyvatel EU ve věku let 10 a po roce ,5 % Evropanů 11 (stránky: Eurobarometer, Eurostat). Pracovní migraci mezi jednotlivými státy EU můžeme porovnat s pracovní migrací ve Spojených státech amerických (USA), kde ročně migruje 4 5 % obyvatelstva (Statistický úřad USA). Při mírách migrace však musíme zohlednit i počet obyvatel ve věku let v původní EU (254,4 milionů) a v USA (192,9 milionů). Přestože z porovnání vyplývá, že počet obyvatel ve věku let je nižší v USA než ve staré EU, stále v USA ročně migruje více pracovníků v původních státech EU migruje okolo 3,8 milionů pracujících, v USA migruje zhruba 7,7 9,7 milionů pracujících. 8 Veškeré statistické hodnoty v této kapitole byly získány na stánkách národních statistických úřadů jednotlivých zemí EU, na stránkách Eurostatu, OECD a na stránkách Home Office (Velká Británie). Dále v databázích knihovny CERGE-EI (zejména v databázi World Development Indicators). 9 Vývoj legislativy v oblasti volného pohybu pracovníků je popsán v příloze č Ve skutečnosti migrovalo v tomto období 7 % z celkové populace EU, nicméně okolo 6 (5,9) % obyvatel EU migrovalo z jiných než pracovních důvodů a navíc zhruba shodné procento migrovalo pouze v rámci svého domovského města. (Coomans Géry, (2002)). 11 V současnosti migruje 7,2 % občanů EU, ale pouze 15 % z nich migruje v důsledku zaměstnání v jiném státě EU. -26-

37 3 Současné migrační trendy v Evropské unii Ze statistických údajů pro EU vyplývá, že více něž 30 % ze všech migrantů v rámci původních států EU žije v Německu, 20 % ve Francii a 15 % ve Velké Británii. Nejčastěji žijí mimo svou zemi, ale v jiném členském státě EU, Italové a Portugalci. Celkem 21 % ze všech migrantů mezi původními státy EU tvoří Italové (jedná se o 1,2 milionů obyvatel Itálie, kteří nejčastěji žijí v Německu do Německa migrují v současné době kromě Italů nejvíce Francouzi, Španělé a Britové). Druhou významnou skupinu migrantů tvoří Portugalci celkem 15 % ze všech migrantů mezi původními státy EU tvoří Portugalci (jedná se o 0,9 milionů obyvatel Portugalska, kteří nejčastěji žijí ve Francii 12 v současnosti tvoří Portugalci 46 % ze všech migrantů z ostatních členských států EU směřujících do Francie, 17 % tvoří Italové, 14 % Španělé, 7 % Němci, 6 % Britové a 10 % obyvatelé ostatních členských států). Tyto migrační trendy Italů a Portugalců vyplývají z historických zkušeností. Během 60. let 20. století docházelo v EU k migraci z jihu na sever tj. obyvatelé Řecka, Itálie, Španělska a Portugalska migrovali v té době zejména do Francie a do Německa. Portugalci a Italové si tak vytvořili komunity v těchto zemích, které díky sociálním a informačním vazbám snižují náklady a rizika spojené s migrací (poskytují např. informace o cílové zemi, o pracovním trhu atd.). S tím také roste očekávaný čistý zisk z migrace a tím pádem i pravděpodobnost migrace z Portugalska a Itálie do Francie a Německa. Tato teorie se také nazývá teorie sítí a jejími pozitivními efekty se zabývali Epstein a Hillman (1998) více v 2. kapitole. Dalším významným znakem evropské migrace je stěhování do sousedních zemí a preference sousedních zemí před vzdálenějšími zeměmi EU. Například ve Finsku tvoří dvě třetiny imigrantů, kteří do Finska přicházejí z ostatních států EU, obyvatelé sousedního Švédska. Rovněž Irové nejčastěji migrují do Velké Británie (některé zdroje uvádějí, že přes Irů žije ve Velké Británii (Eurostat)). Je to dáno kulturní, někdy i jazykovou blízkostí sousedních zemí, ale také lepší dostupností informací o trhu práce v sousední zemi. Vyšší migrační toky tak zaznamenává EU u zemí, které jsou si kulturně a jazykově blízké. To potvrzují i empirické studie Greenwooda (1970) či Fieldse (1979), podle kterých lidé nejčastěji migrují do blízkých a podobných zemí své domovské zemi (viz. 2. kapitola). To je také případ Španělska a Portugalska, kdy v případě migrace Portugalců do Španělska hraje i důležitou roli fakt (kromě kulturní a jazykové blízkosti), že Španělsko 12 Portugalci také poměrně často migrují do Španělska v důsledku jazykové a kulturní blízkosti viz. dále. -27-

38 3 Současné migrační trendy v Evropské unii je v současné době ekonomicky vyspělejší než Portugalsko: HDP ve Španělsku v paritě kupní síly na obyvatele (PPP HDP) bylo v roce 2005 na úrovni amerických dolarů (což je 96,5 % průměrné úrovně PPP HDP na obyvatele v celé EU včetně nových členských států), zato Portugalsko dosáhlo pouze úrovně 77,6 % (tj. PPP HDP na obyvatele se v roce 2005 pohybovalo na úrovni amerických dolarů). Proto řada Portugalců migruje za prací nejen do Francie (v důsledku vytvořených portugalských komunit ve Francii viz výše), ale také do Španělska (v důsledku nejen kulturní a jazykové blízkosti, ale také v důsledku vyšší ekonomické úrovně ve Španělsku), i když dodnes Španělsko nedosáhlo průměrné úrovně původních států EU (která je na úrovni 114,2 % průměrné úrovně PPP HDP na obyvatele v celé současné EU). Španělsko také vykazuje již od doby vstupu do EU v roce 1986 stabilnější ekonomický růst než Portugalsko a od roku 1999 i vyšší dynamiku růstu HDP (více viz. příloha č. 2) 13. V roce 2005 vzrostlo HDP ve Španělsku o 3,4 %, zato v Portugalsku pouze o 0,4 %. Graf 11 Meziroční přírůstky HDP ve stálých cenách ve Španělsku, Portugalsku a Řecku Zdroj: stránky Eurostatu a Českého statistického úřadu (ČSÚ) Rok 2005 a 2006 jsou pouze odhady Eurostatu Migrační trendy z Portugalska do Španělska tak podporuje slibná dynamika růstu HDP ve Španělsku a z nich vycházející pozitivní očekávání o vývoji španělské 13 Výjimkou je pouze rok 1993, kdy Španělsko, ale také ostatní státy tehdejší EU prošly recesí. Portugalsko však v roce 1993 zaznamenává vyšší propad (o 2 % HDP) než Španělsko (propad ve výši 1 % HDP) či Řecko (propad ve výši 1,6 % HDP) a i než celá tehdejší EU (jejíž HDP kleslo o 0,4 %). Portugalsko pak prochází ještě druhou recesí, která je podrobně popsána v příloze č

39 3 Současné migrační trendy v Evropské unii ekonomiky. Portugalci tak migrují do Španělska i přes vyšší nezaměstnanost, která panuje ve Španělsku, v porovnání s Portugalskem, kde jsou také flexibilnější instituce trhu práce. Nezaměstnanost byla ve Španělsku v roce 2005 na úrovni 9,2 %, zato v Portugalsku na úrovni 7,5 % celkové práceschopné populace. Zajímavé je, že i když je Španělsko Portugalsku velmi jazykově a kulturně blízké, migrují Portugalci nejčastěji do příhraničních oblastí Portugalska a Španělska a nikoli do vzdálenějších oblastí Španělska. Pravděpodobně jsou Portugalci také velmi vázáni na rodinu a rodinné závazky zde hrají při rozhodování o migraci důležitou roli vzdálenost mezi pracovníkem je v příhraničních oblastech nižší a umožňuje tak např. dojíždění za rodinnou každý týden 14. Graf 12 Kolik portugalských migrantů žije a pracuje v jednotlivých částech Španělska Zdroj:stránky španělského a portugalského statistického úřadu Přesto však pracovní migrace mezi původními zeměmi EU je velmi nízká (v porovnání s migrací např. v USA). 14 Rodinné závazky hrají také důležitou roli při migraci do Francie, kam Portugalci migrují do portugalských komunit a často jsou následováni svou rodinou. -29-

40 3 Současné migrační trendy v Evropské unii Důvody pracovní migrace Za rozhodující motiv zahraniční pracovní migrace v EU je podle teorií považován rozdíl v příjmech mezi zemí původu a cílovou zemí. V EU tak prakticky abstinují motivy migrace jako např. civilní násilí, války či značné přírodní katastrofy. Podle teorií usiluje potenciální migrant především o zvýšení své životní úrovně. Ale v původních státech EU nejsou rozdíly v ekonomických úrovni v jednotlivých zemích, tj. rozdíly v HDP na obyvatele, tak dramatické, aby působily jako faktor pro migraci do ostatních států původní EU (s výjimkou Lucemburska 15 ). V následujícím grafu je znázorněn hrubý domácí produkt na obyvatele v jednotlivých členských státech původní EU, kde základ (100) je dán hodnotou HDP na obyvatele v celé současné EU (tj. včetně nových členských států HDP celé současné EU = 100). Graf 13 Vývoj HDP na obyvatele v zemích EU (celá EU, včetně nových států, je považována za základ 100) HDP na obyvatele v zemích EU (vzhledem k průměru všech států EU) průměr všech států EU průměr původních států EU Belgie Dánsko Německo Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Nizozemí Rakousko Portugalsko Finsko Švédsko Velká Británie Zdroj: stránky Eurostatu Nízká migrace z ekonomických důvodů mezi jednotlivými státy původní EU je navíc omezena řadou překážek. 15 Do Lucemburska také migruje za prací nejvíce obyvatel EU zhruba (Eurostat) Toto číslo podporuje teorii, že lidé migrují do regionů či zemí s nejvyšším HDP v porovnání s ostatními členskými státy EU. -30-

41 3 Současné migrační trendy v Evropské unii Překážky migrace Příčin je možno spatřit mnoho. Studie European Commission (2003) analyzovala největší překážky mezistátní migrace jako následující: Graf 14 Hlavní bariéry migrace mezi členskými státy EU ostatní 19% nemožnost dovolit si žít v jiné zemi EU 13% problémy s nalezením zaměstnání odpovídající mé kvalifikaci 18% nedostatek infomací o pracovnch příležitostech 20% jazyková bariéra 29% rodinné závazky 61% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% Zdroj: European Commission (2003), str. 13 a) Rodinné závazky a hmotné zabezpečení: Nízká migrace v rámci původní EU může vyplývat z toho, že lidé jednoduše zůstávají na místě, kde prožili podstatnou část svého života, mají tam svou rodinu (rodinné závazky zvyšují psychické náklady při migraci) a často i hmotné zázemí což potvrzuje studie Gosse and Schoeninga (1984) a Gosse and Paula (1986), kteří zkoumali vliv vlastní nemovitosti na rozhodování o migraci a podle jejich závěrů zvyšuje vlastní nemovitost náklady na migraci viz. 2. kapitola. b) Jazyková bariéra a nedostatek informací: V dalším případě může být nízká migrace zapříčiněna jazykovou bariérou, která v podstatě odrazuje pracovníky od možnosti hledání zaměstnání v jiné zemi. Podle průzkumu Eurobarometru, který byl proveden v roce 2005, neumí 44 % Evropanů žádný cizí jazyk, kromě svého mateřského (jedná se o průměr všech zemí původní EU). Jedním cizím jazykem mluví 56 % obyvatel původních států EU, dvěmi 28 % a třemi a více 11 % Evropanů. Evropané nejčastěji mluví anglicky (38 %), francouzsky (14 %), německy (14 %), španělsky (6 %) a italsky (3 %). V EU však existují významné rozdíly -31-

42 3 Současné migrační trendy v Evropské unii ve znalosti cizích jazyků mezi jednotlivými členskými státy, jak ukazuje následující tabulka. Tabulka 1 Tři nejrozšířenější jazyky v původních státech EU v % populace 16 Německo Rakousko Francie Angličtina 51 Angličtina 53 Angličtina 34 Francouzština 12 Francouzština 11 Španělština 10 Němčina (u menšin) 7 Italština 8 Němčina 7 Nizozemí Belgie Lucembursko Angličtina 87 Angličtina 52 Francouzština 90 Němčina 66 Francouzština 44 Němčina 84 Francouzština 24 Němčina 25 Angličtina 66 Dánsko Švédsko Finsko Angličtina 83 Angličtina 85 Angličtina 60 Němčina 54 Němčina 28 Švédština 38 Švédština 19 Francouzština 10 Němčina 17 Španělsko Portugalsko Řecko Angličtina 20 Angličtina 26 Angličtina 44 Španělština (u menšin) 9 Francouzština 20 Francouzština/Němčina 8 Francouzština 8 Španělština 10 Italština 3 Velká Británie Irsko Itálie Francouzština 14 Irština/Gaelština 21 Francouzština 29 Angličtina (u menšin) 7 Francouzština 19 Angličtina 11 Němčina 6 Angličtina 6 Němčina/ Španělština 4 Zdroj: Eurobarometer (2005), str. 4 Např. 66 % Irů, 62 % všech občanů Velké Británie, 59 % Italů, 58 % Portugalců a 56 % Španělů mluví pouze svým mateřským jazykem, přičemž např. v Nizozemí hovoří 66 % populace nejméně dvěma jazyky a v Lucembursku dokonce hovoří mateřštinou a dvěmi dalšími jazyky 84 % obyvatel, přičemž pouze 2 % obyvatel Lucemburska mluví jen mateřským jazykem. Jazyková bariéra také může způsobit nedostatek informací o cílové zemi a o jejím pracovním trhu, což přestavuje rovněž významnou bariéru mobilitě. Toto tvrzení 16 Tabulka ukazuje, kolik % populace v dané původní zemi EU mluví jiným jazykem než pouze mateřským a jakým jazykem mluví. -32-

43 3 Současné migrační trendy v Evropské unii dokládá Schwartz (1973), podle kterého nedostatek informací o cílové zemi zvyšuje náklady a rizika spojené s migrací, což tlumí migraci do daných cílových zemí viz. 2. kapitola. EU se proto snaží přiblížit potenciálním migrantům informace nejen o pracovních trzích, ale také o pracovních příležitostech v ostatních zemích EU a podpořit tak migraci pomocí systému EURES. Ten spočívá v poskytování informací o volných pracovních místech mezi členskými státy a rovněž i v poskytování informací o stavu a trendech pracovního trhu v členských zemích ve všech oficiálních jazycích EU. c) Uznávání kvalifikací Bowles (1970), Schwartz (1973) a Lundborg (1991) zjistili, že migrace roste se vzdělaností potenciálního migranta (tj. čím vyšší dosažené vzdělání, tím je i sklon k migraci vyšší) viz. 2. kapitola. Úroveň vzdělání se však v jednotlivých členských státech liší, proto se musí členské země Evropské unie dohodnout na vzájemném uznávání kvalifikací, má-li se plně a bez jakéhokoli omezení realizovat volný pohyb pracovníků. Nicméně omezení migrace může vyplynout právě ze skutečnosti, že výkon určitého povolání či profese v jiné zemi EU je podmíněn uznáním potřebné kvalifikace, protože proces uznávání kvalifikací je v současné EU velmi byrokratický a zdlouhavý. V počáteční době byly přijímány nejrůznější směrnice, které přesně určovaly podmínky pro uznávání diplomů zejména u několika vybraných profesí. Jednalo se především o zdravotnická povolání (lékaře, zdravotní sestry, dentisty, veterináře, lékárníky a porodní sestry), ale také o právníky, architekty, holiče, pojišťovací agenty, provozovatele nákladní dopravy a samostatné obchodní agenty. Tento přístup se také nazývá starý přístup (old approach). Vzhledem k tomu, že starý přístup byl velmi časově náročný, byl s přechodem k jednotnému vnitřnímu trhu (k ) aplikován tzv. nový přístup (new approach). EU rozlišuje v současnosti dva systémy uznávání kvalifikací: Sektorové (oborové) směrnice, které se týkají pouze určitých povolání (lékař, zubní lékař, farmaceut, všeobecná sestra, porodní asistentka a architekt) a jsou pro tato povolání vydávány jednotlivě. -33-

44 3 Současné migrační trendy v Evropské unii Pro regulovaná povolání 17 se používá Obecný systém vzájemného uznávání, který se řídí směrnicemi 18. Směrnice jsou průběžně novelizovány řadou dalších směrnic. V současnosti probíhá uznávání kvalifikací v EU následujícím způsobem: Graf 15 Současný systém uznávání odborných kvalifikací občanů EU Zdroj: stránky Evropské komise 17 Regulované povolání nebo činnost je takové povolání nebo činnost, pro jejichž výkon jsou v zemích EU předepsány právními předpisy a požadavky, bez jejichž splnění nemůže osoba toto povolání nebo činnost vykonávat (kvalifikační požadavky, bezúhonnost, zdravotní způsobilost) /48/EHS (směrnice Rady) o obecné úpravě pro uznávání vysokoškolských diplomů udělených po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělání, 92/51/EHS (směrnice Rady) o druhém obecném systému uznávání odborného vzděláváním která doplňuje směrnici 89/48/EHS a upravuje uznání odborné kvalifikace, které bylo získáno studiem po dokončení úplného středního vzdělání a které bylo neméně jednoleté a maximálně tříleté, 99/42/ES (směrnice Evropského parlamentu a Rady) stanovující mechanismus pro uznávání odborných kvalifikací ohledně odborných činností, které jsou zahrnuty ve směrnicích o liberalizaci a o přechodných opatřeních. Tato směrnice navíc doplňuje obecné systémy pro uznávání kvalifikací a upravuje odborné kvalifikace získané odbornou přípravou nebo praxí. od roku 2007 i novou směrnicí, která byla přijata v roce 2004 a vstoupí v platnost právě v roce 2007 Evropský parlament již tuto směrnici také přijal. Díky nové směrnici, kterou většinou hlasů schválili ministři EU v listopadu 2004 a která zajišťuje uznávání jejich kvalifikace v celém bloku EU, bude pro odborníky nyní snazší cestovat a pracovat ve všech zemích Evropské unie. Cílem směrnice je zvýšit pracovní mobilitu uvnitř Evropské unie a je považována za důležitou součást úsilí unie o dosažení většího hospodářského růstu. -34-

45 3 Současné migrační trendy v Evropské unii Kde: NARIC = je síť národních center, založená v roce 1984, aby pomohla při uznávání kvalifikací a usnadnila integraci národních vzdělávacích systémů. Jejím cílem je zlepšit akademické uznávání diplomů a také má pomoci uznávat dobu studia v členských státech EU a EHP. NÚOV = Národní ústav odborného vzdělávání NRP = Národní rozvojový plán MPO = Ministerstvo průmyslu a obchodu v dané zemi CUOK informační místo, NK = národní koordinátor a kontaktní místo db = databáze Postup při žádání o uznání odborné kvalifikace Nejprve si žadatel musí opatřit žádost o uznání odborné kvalifikace u příslušného uznávacího orgánu či u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v dané zemi nebo u Ministerstva průmyslu a obchodu (v případě, že uchazeč o zaměstnání chce vykonávat regulovanou činnost jako podnikatel ve formě živnosti nebo jako odpovědný zástupce držitele živnostenského oprávnění). Poté žadatel zašle vyplněnou žádost, spolu s požadovanými doklady, uznávacímu orgánu v dané zemi. K žádosti je tak nezbytné doložit: - jméno a příjmení, datum narození, státní příslušnost, adresu pro doručování písemností, - regulovanou činnost, kterou hodlá vykonávat, - zamýšlenou formu výkonu regulované činnosti (podnikatel, zaměstnanec). Žádost je třeba následně doložit: - průkazem totožnosti a dokladem osvědčujícím státní příslušnost, - dokladem o odborné kvalifikaci, - dokladem o jiné způsobilosti, - dokladem o zaplacení správního poplatku. Přičemž doklad o odborné kvalifikaci zahrnuje: - doklad o vzdělání a odborné přípravě: z něho musí být zřejmý jeho stupeň (tj. vzdělání základní, střední, vyšší odborné, vysokoškolské bakalářské nebo magisterské), a musí z něj vyplývat délka a obsah vzdělání a přípravy, který prokazuje -35-

46 3 Současné migrační trendy v Evropské unii - doklad o výkonu předmětné činnosti, jenž musí obsahovat údaje potřebné pro posouzení žádosti o uznání odborné kvalifikace, zejména údaje o délce, obsahu a formě výkonu předmětné činnosti. Doklady je nutné předložit v originále nebo v kopii. Doklady o odborné způsobilosti a o jiné způsobilosti musí být přeložen do mateřského jazyka dané země, pokud v něm není vydán, nebo pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak. Následné řízení o uznání odborné kvalifikace probíhá před uznávacím orgánem, kdy uznávací orgán je povinen o žádosti rozhodnout ve lhůtě do 90 dnů ode dne předložení úplné žádosti. Ve zvlášť složitých případech nebo v případech, kdy je nutné vyžádat si informace od příslušného orgánu jiného členského státu, rozhodne uznávací orgán ve lhůtě do 120 dnů. Na základě posouzení žádosti vydá uznávací orgán rozhodnutí, kterým: - uzná odbornou kvalifikaci, nebo - požaduje od žadatele před uznáním odborné kvalifikace splnění kompenzačních opatření (výkon předmětné činnosti ve stanovené délce, absolvování adaptačního období nebo složení rozdílové zkoušky), nebo - zamítne žádost o uznání odborné kvalifikace. Z výše popsaného postupu při žádání o uznání kvalifikace je zřejmé, že se jedná o velmi dlouhý a časově náročný proces, který migraci mezi členskými státy EU velmi omezuje a podle mého názoru i tlumí. Pokud chce kvalifikovaný pracovník pracovat v jiném členském státě ve svém oboru, nejen že musí podstoupit výše popsaný postup, který je podle mého názoru značně byrokratický, ale navíc není zřejmé, zda mu bude kvalifikace uznána. Takto zavedené uznávání kvalifikací nemůže navíc aktuálně reagovat na potřeby trhu práce (na nedostatek nabídky práce v jednotlivých oborech) a z mobilní pracovní síly se stává ne příliš mobilní pracovní síla. Proto se měl proces uznávání kvalifikací podstatně zjednodušit a zrychlit, pokud má mobilita pracovníků mezi státy EU rychle reagovat na nesoulad nabídky práce a poptávky po práci v jednotlivých zemích a podporovat tak mobilitu uvnitř EU. Navíc země EU již v dřívějších letech zavedly programy zelených karet v reakci na nedostatek kvalifikovaných pracovníků v daných odborech (např. Německo zavedlo tento program pro počítačové specialisty z jiných zemí mimo EU v reakci na nedostatek odborníků v oblasti informatiky), kdy kvalifikovaní pracovníci z nečlenských zemí EU mohou -36-

47 3 Současné migrační trendy v Evropské unii vykonávat kvalifikovanou práci, aniž by museli podstoupit složitý proces uznávání kvalifikací. Naproti tomu odborníci z členských států musejí proces uznávání kvalifikací projít Opatření Evropské komise pro zvýšení mezistátní mobility v původních zemích EU Hlavní bariéry migrace mezi původními státy EU jsou tak kulturní a jazykové. Evropská komise se i přes kulturní a jazykové rozdíly jednotlivých zemí snaží podněcovat mobilitu v původních zemích EU prostřednictvím komunitárních programů a také přijímáním legislativy ve prospěch občanů EU. V průběhu října 2005 přijala Komise návrh komisaře pro zaměstnanost, sociální otázky a rovné příležitosti Vladimíra Špidly o přenositelnosti dodatečných (či doplňkových) penzí. Doplňkové penze jsou například výnosy z kapitálového spoření nebo z různých podnikových penzijních programů. Evropská komise rovněž vyhlásila rok 2006 Evropským rokem mobility pracovníků 19. Cílem roku 2006 je zvýšit povědomí a zlepšit pochopení přínosů, které s sebou nese jak práce v zahraničí, tak i změna povolání. Výše popsaná opatření sice mohou trochu zvýšit mobilitu mezi jednotlivými zeměmi EU, nicméně opatření by měla být rozmanitější a účinnější. Pokud chce Evropská komise zvýšit mobilitu měla by v první řadě výrazně zjednodušit a zprůhlednit proces uznávání kvalifikací, dále by měla občany EU podporovat ve výuce jazyků, protože, jak jsem již popsala výše, jazyková bariéra představuje v současné mobilitě značný problém (např. v USA je vyšší mobilita zapříčiněna pouze jedním jazykem, kterým se mluví ve všech státech, zato v EU existuje 20 oficiálních jazyků). Proces podporování pracovní mobility mezi zeměmi EU je z mého hlediska proces dlouhodobý, který musí ukázat, že migrace je pro pracovníka prospěšná i přes největší bariéry migrace, které v současné době v EU existují tj. rodinné závazky. Státy EU mohou podle mého názoru rovněž podpořit mobilitu tím, že sníží své štědré sociální dávky a omezí dobu jejich pobírání (zejména dávky v nezaměstnanosti), protože existuje negativní korelace mezi dávkami v nezaměstnanosti a mírou migrace 19 Z celkového rozpočtu na tento evropský rok, který dosahuje 6 milionů EUR, bude 4,3 milionu věnováno na projekty, které zlepšují povědomí o mobilitě. Zbytek bude vynaložen na významné jednorázové akce, např. Vídeňskou konferenci o mobilitě v červnu 2006 nebo na Veletrh zaměstnání Evropa", projekt, jehož součástí budou pracovní veletrhy ve stovce evropských měst. Plánuje se i několik studií o dopadech mobility a kroky k zlepšení statistických údajů o této oblasti. Rovněž bude udělena evropská cena pro organizaci, která nejvíce přispívá mobilitě pracovníků. (Eurostat, ) -37-

48 3 Současné migrační trendy v Evropské unii (viz. 2. kapitola). Např. v Dánsku pobírají nezaměstnaní 90 % průměrného příjmu za poslední 3 měsíce a to po dobu jednoho roku. V Lucembursku pobírají nezaměstnaní 80 % průměrného příjmu za poslední 3 měsíce (rodiny s dětmi 85 %) a to rovněž pod dobu jednoho roku. V Německu činí maximální výše podpory dokonce EUR v západních zemích a EUR ve východních zemích, kdy nezaměstnaný může pobírat podporu až pod dobu 2,5 let. Tyto štědré sociální dávky tlumí vůli migrovat za prací do jiného státu EU. Zde bych rovněž použila srovnání EU a USA. V USA jsou dávky v nezaměstnanosti nízké (americké statistiky uvádějí 50 % předchozí mzdy) a lidé je pobírají po dobu maximálně šesti měsíců. Zatímco nezaměstnaní v některých zemích EU (Belgie) mohou pobírat dávky v nezaměstnanosti neomezeně dlouhou dobu. Migraci podle mého názoru nelze zvýšit přijímáním legislativy či vyhlášením roku mobility a uspořádáním konference na téma mobility pracovních sil. 3.2 Současné migrační trendy z nových členských států do původních států EU Analýza současných migračních trendů z nových států EU do původních států EU bude rozdělena na migrační toky před vstupem nových členských států do EU a po jejich vstupu Migrace ze zemí střední a východní Evropy před vstupem do EU Čistá roční imigrace 20 z osmi nových členských států do zemí původní EU byla nejvyšší v roce 1990 (více než 300 tisíc obyvatel ze současných nových členských států EU migrovalo v roce 1990 do zemí staré EU). Od roku 1990 čistá migrace rapidně klesala s tím, jak rostla nezaměstnanost v zemích původní EU (v roce 1994 dosáhla nezaměstnanost v původních zemí EU v průměru 10,4 % práceschopného obyvatelstva ve věku let). Původní země EU rovněž zpřísňovaly i imigrační politiku. Např. od roku 1996 do roku 2004 provedly státy EU celkem 35 reforem v oblasti imigrační politiky (tj. zhruba 4 reformy ročně). Přičemž v průměru sedm z každých deseti reforem (Boeri, Brücker (2005)) zpřísňovalo imigrační politiku (jednalo se např. o snížení doby platnosti pracovních povoleních či o nárůst překážek při žádání o vydání víza). 20 Čistá roční migrace je definována jako rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých ve zkoumaném územním celku. -38-

49 3 Současné migrační trendy v Evropské unii Graf 16 Čistá migrace z nových členských států do států původní EU v letech Zdroj: Boeri, Brücker (2001), str. 51 Následující tabulka ukazuje jaké procento pracovníků ze zemí střední a východní Evropy migrovalo v posledních letech do původních zemí EU. Tabulka 2 Počet migrantů ze zemí střední a východní Evropy do zemí původní EU Země Rok Počet migrantů ze zemí střední a východní Evropy Jaké procento populace v dané zemi tvoří migranti ze zemí střední a východní Evropy Procento z celkového počtu migrantů ze zemí střední a východní Evropy Rakousko ,0 7,3 Belgie ,1 1,2 Dánsko ,2 1,1 Finsko ,3 1,3 Francie ,1 4,8 Německo ,7 57 Řecko ,7 6,7 Irsko ,4 1,1 Itálie ,2 9,5 Lucembursko ,3 0,1 Nizozemí ,1 1,6 Portugalsko ,0 0,1 Španělsko ,0 1,6 Švédsko ,3 2,3 Velká Británie ,1 4,3 Zdroj: Boeri, Brücker (2005), str Pouze Litva, Lotyšsko, Polsko a Rumunsko. 22 Pouze Polsko a Rumunsko. 23 Pouze Polsko a Bulharsko -39-

50 3 Současné migrační trendy v Evropské unii Z tabulky je patrné, že 57 % všech migrantů ze zemí střední a východní Evropy směřuje do Německa. Další významná část migrantů míří do Rakouska, konkrétně 7,3 % - tj. do sousedních zemí (pokud nebudeme brát v úvahu migraci do Itálie, protože údaje jsou dostupné pouze pro migraci do Itálie z Polska a Rumunska). Pokud by platilo i nadále, že největší část migračních toků z nových členských států směřuje do Německa a Rakouska, můžeme usuzovat, že při rozhodování o migraci hraje velmi důležitou roli geografická blízkost. Tuto teorii potvrzují Greenwood (1970) a Fields (1979), kteří zkoumali vliv vzdálenosti mezi domovskou a cílovou zemí na migraci a dospěli k závěrům, že čím je cílová země vzdálenější od domovské země, tím také klesá imigrace z domácí do cílové země (tj. existuje negativní vliv vzdálenosti cílové země na migrační toky). Platí tak teorie o vyšších nákladech a rizikách spojených se vzdálenou zemí viz 2. kapitola. Dostupné informace o potenciálních migrantech jsou však pro země staré EU příznivé. Větší procento potenciálních migrantů ze zemí střední a východní Evropy dosáhlo středoškolského nebo vysokoškolského vzdělání v porovnání se vzděláním pracovníků v cílové zemi (Boeri, Brücker (2001)). Navíc okolo 70 % všech potenciálních migrantů je ve věku 25 44, přičemž pouze v průměru 55 % z celkové pracovní síly v EU patří do této věkové skupiny (Eurostat (2001)) Migrace ze zemí střední a východní Evropy po vstupu do EU Přestože volný pohyb pracovníků je zakotven již v Jednotném evropském aktu 24, strach z masové migrace původních členských států EU vedl k omezení přístupu na trh práce pro osm nových členských států EU v důsledku značných rozdílů v HDP na obyvatele mezi původními a novými státy EU. Na následujícím grafu je vidět, že rozdíly v HDP na obyvatele mezi původními a novými členskými státy jsou značné (a mohou působit jako faktor pro migraci do zemí EU ve snaze zlepšit si svou ekonomickou situaci a své životní podmínky), i když tyto rozdíly se pozvolna snižují. 24 Jednotný evropský akt byl schválen v roce 1986 a po nutné ratifikaci vstoupil v platnost v roce

51 3 Současné migrační trendy v Evropské unii Graf 17 Vývoj HDP na obyvatele v zemích EU (celá EU, včetně nových států, je považována za základ 100) HDP průměr všech států EU průměr původních států EU Belgie Dánsko Německo Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Nizozemí Rakousko Portugalsko Finsko Švédsko Velká Británie Česká republika Estonsko Kypr Lotyšsko Litva Maďarsko Malta Polsko Slovinsko Slovensko Zdroj: stránky Eurostatu Tyto obavy byly navíc posíleny faktem, že i když se se vstupem nových členských států zvýšil počet obyvatel o 28 % a rozloha EU o 34 %, HDP se zvýšilo pouze o 5 % a průměrné HDP na obyvatele se dokonce snížilo o 18 %. Počet obyvatel EU se tak od 1. května 2004 zvýšil o 74,1 milionů, ale 69 milionů obyvatel žilo v oblastech, jejichž HDP nedosahovalo hodnoty 75 % průměru původních států EU 25. Výjimku tvořila pouze Praha, Bratislava, Slovinsko a Kypr. Nové státy EU disponují také geografickou blízkostí k původním zemím EU (pět států z celkových deseti nově přistoupených má hranici se státem staré EU) a vysokou nezaměstnaností v těchto státech (v době vstupu do EU v roce 2004 dosahovala průměrná míra nezaměstnanosti v osmi nových zemích EU úrovně 10,9 % práceschopného obyvatelstva ve věku let, zatímco průměrná nezaměstnanost v původních zemích EU byla na úrovni 8,1 % ekonomicky aktivního obyvatelstva let). (stránky Eurostatu) Do 1. května 2006 tak platilo, že 12 původních států EU (mimo Velkou Británii, Irsko a Švédsko) omezilo od 1. květnu 2004 přístup na své pracovní trhy zaměstnancům z osmi nových členských států EU (mimo Maltu a Kypr). Německo a Rakousko 25 Hodnotu 75 % průměru původních států EU zde uvádím, protože pokud se země či region pohybuje pod touto úrovní, má nárok na podporu ze strukturálních fondů EU. Většina regionů z nových členských států tak měla nárok na podporu ze strany EU. -41-

52 3 Současné migrační trendy v Evropské unii (a jejich obavy z masové migrace) byly iniciátorem zavedení přechodných období vůči přistupujícím členským státům (v roce 2003 totiž migrovalo 57 % všech migrantů ze zemí střední a východní Evropy práce do Německa). Od 1. května 2006 otevřelo své pracovní trhy dále Finsko, Španělsko, Portugalsko a Řecko Migrační toky při existenci přechodných období Ze statistik, které byly zveřejněny ve zprávě 26 Evropské komise (EK) ze dne 8. února 2006 (European Commission (2006)), vyplývá, že příliv pracovní síly ze zemí střední a východní Evropy do původních zemí EU po vstupu nových zemí do EU byl nižší, než jaký jednotlivé členské státy očekávaly. Statistiky navíc neukazují, že by po rozšíření Evropské unie došlo k výraznému nárůstu počtu pracovníků z nových zemí EU oproti původním létům. Podle zprávy EK má navíc mobilita pracovníků z nových států EU do původních států EU příznivé účinky na pracovní trhy ve starých členských státech. Pracovníci ze zemí střední a východní Evropy pomohli vyřešit nedostatky na trhu práce. Země, které po rozšíření EU 1. května 2004 nezavedly vůči nových státům EU přechodná období (Velká Británie, Irsko a Švédsko), dosáhly vyššího hospodářského růstu než v předešlém roce, nezaměstnanost se nezvýšila či dokonce poklesla a zaměstnanost se zvýšila. Tabulka 3 Růst HDP, výše nezaměstnanosti a výše zaměstnanosti ve Velké Británii, Irsku a Švédsku Růst HDP Výše nezaměstnanosti Výše zaměstnanosti Velká Británie ,8 4,7 71, ,3 4,7 74,8 Švédsko ,7 6,3 72, ,0 6,3 73,2 Irsko ,7 4,5 66, ,8 4,3 67,1 Zdroj: stránky Eurostatu a stránky národních statistických úřadů Velké Británie, Švédska a Irska a) Severské země (Dánsko, Finsko) Do dubna 2005 zaznamenal Dánský imigrační úřad celkem (tj. 0,2 % ekonomicky aktivního obyvatelstva ve věku let v Dánsku) žádostí pracovní 26 Zpráva o fungování přechodných období. Oficiální název: Functional of the Transitional Arrangements set out in the 2003 Accession Treaty. -42-

53 3 Současné migrační trendy v Evropské unii povolení v Dánsku od pracovníků ze zemí střední a východní Evropy. Dánský imigrační úřad vyhověl (tj. 0,12 % ekonomicky aktivního obyvatelstva ve věku let v Dánsku) žádostem o pracovní povolení. Největší počet žadatelů pocházel z Polska (809) a z Litvy (685). Z České republiky žádalo o pracovní povolení v Dánsku pouze 214 občanů. Údaje tak naznačují, že počet žadatelů z nových členských států neohrozil dánský trh práce. Finské statistiky zaznamenaly od května 2004 celkem (tj. 0,3 % ekonomicky aktivního obyvatelstva ve věku let ve Finsku) žádostí o pracovní povolení od žadatelů ze zemí střední a východní Evropy. Z toho tvořili čeští občané pouze 187 žadatelů. Finsko se proto rozhodlo, že od otevře svůj pracovní trh pro pracovníky z nových členských států. b) Rakousko a Německo V oblastech Burgenland a Vídeň (Rakousko) vzrostl po rozšíření počet maďarských žádostí o pracovní povolení pouze o 1,09 % (z v dubnu 2004 na v květnu 2005 tj. z 0,33 % ekonomicky aktivního obyvatelstva ve věku let v Rakousku na 0,36 %). Počet slovenských a českých žádostí vzrostl po rozšíření pouze o 1,11 % (z v dubnu 2004 na v květnu 2005 tj. z 0,31 % ekonomicky aktivního obyvatelstva v Rakousku ve věku let na 0,34 %). Celkový počet pracovníků ze zemí střední a východní Evropy v Rakousku tvořil v roce ,2 % a v roce ,4 % celkové pracovní síly ve věku let v Rakousku. Nicméně 87 % těchto povolení vydaných v roce 2004 (85 % vydaných v roce 2005) bylo na dobu nižší než šest měsíců. 11 % v roce 2004 (15 % v roce 2005) všech povolení bylo vydáno na práci trvající 6 měsíců až 1 rok a 2 % v roce 2004 (0 % v roce 2005) povolení bylo vydáno na práci trvající déle než jeden rok. Celkem pracovních povolení (tj. 0,9 % celkové pracovní populace ve věku let) bylo v Německu vydáno občanům střední a východní Evropy od května 2004 do září Německo a Rakousko pravděpodobně i přes doporučení Evropské komise ve zprávě z 8. února 2006 nezruší přechodná omezení pro pracovníky z nových členských států až do roku 2011, kdy skončí možná sedmiletá doba omezující vstup na pracovní trhy pro pracovníky z osmi nových států EU. Důvodem jsou minulé migrační toky do těchto zemí z nových členských států (viz. tabulka 2). Protože pět nových států EU sdílí hranice s Německem nebo Rakouskem, migrovali pracovníci v minulosti nejčastěji -43-

54 3 Současné migrační trendy v Evropské unii právě do Německa nebo do Rakouska. Obě tyto země se tak bojí přílivu levné pracovníci síly z východu, zvýšení nezaměstnanosti či poklesu zaměstnanosti u německých a rakouských pracovníků, i když migrační toky z nových členských států do Velké Británie, Irska a Švédska ukázaly opak. c) Nizozemí, Belgie a Lucembursko Dostupná data pro rok 2004 ukazují, že v Nizozemí se počet pracovních povoleních pro občany z nových členských států EU zdvojnásobil (z na tj. z 0,1 % na 0,2 % ekonomicky aktivní populace ve věku let v Nizozemí). 82 % těchto povolení bylo uděleno Polákům, 6 % povolení bylo vydáno Čechům, 5 % Slovákům, 4 % Maďarům atd. V roce 2005 činil počet pracovních povolení pro občany nových států EU vydaných v Nizozemí (tj. 0,1 % ekonomicky aktivního obyvatelstva ve věku let v Nizozemí). I když Lucembursko sčítá pouze nízký počet obyvatel ( ), počet migrantů z celé EU (zejména přeshraničních, kteří nezměnili místo svého trvalého bydliště a každý den dojíždějí do Lucemburska za prací) je značný jedná se o zhruba migrantů ze zemí EU. Přesto ale nejsou zaznamenány žádné významné migrační toky z nových členských států EU do Lucemburska. Důvodem vysokého počtu migrantů z původních zemí EU je ten, že Lucembursko je nejvíce ekonomicky vyspělé ze všech států EU PPP HDP na obyvatele se v roce 2005 pohybovalo na úrovni amerických dolarů, zatímco průměr původních států EU se pohyboval na úrovni amerických dolarů a průměr všech států současné EU se pohyboval na úrovni amerických dolarů. V Lucembursku také sídlí řada institucí a orgánů EU, proto sem za prací dojíždějí evropští úředníci. V Belgii bylo v roce 2004 vydáno celkem pracovních povolení pro občany nových zemí (tj. 0,2 % celkového ekonomicky aktivního obyvatelstva ve věku let v Belgii) a v roce 2005 jich bylo vydáno (tj. 0,2 % celkového ekonomicky aktivního obyvatelstva ve věku let v Belgii). d) Řecko, Španělsko a Portugalsko Od května 2004 do února 2005 bylo v Řecku vydáno celkem 580 pracovních povolení občanům zemí střední a východní Evropy. Řecko totiž není pro nové členské státy z hlediska ekonomické úrovně perspektivní, protože v roce 2005 se PPP HDP na obyvatele v Řecku pohybovalo na úrovni amerických dolarů (v roce 2004 činilo -44-

55 3 Současné migrační trendy v Evropské unii řecké PPP HDP na obyvatele amerických dolarů), zatímco průměr osmi nových členských států se pohyboval v roce 2005 na úrovni amerických dolarů (např. PPP HDP na obyvatele ve Slovinsku bylo v roce 2005 vyšší než v Řecku pohybovalo se na úrovni amerických dolarů) a v roce 2004 na úrovni amerických dolarů. Ekonomické rozdíly mezi Řeckem a novými státy EU nejsou tak výrazné a navíc nezaměstnanost je v Řecku nejvyšší ze všech původních zemí EU (v roce 2004 byla na úrovni 10,5 % a v roce 2005 na úrovni 10 % z celkové řecké ekonomicky aktivní populace ve věku let). Řeckým jazykem také nemluví mnoho obyvatel nových členských států (existují tak jazykové bariéry). Řecko je také poměrně geograficky a kulturně vzdálené od nových států EU. Ve Španělsku bylo v roce 2004 vydáno celkem pracovních povolení pro občany nových členských států (tj. tvořili tak méně než 0,1 % ekonomicky aktivního obyvatelstva ve věku let ve Španělsku). V Portugalsku bylo vydáno celkem 43 pracovních povolení pro pracovníky ze zemí střední a východní Evropy, což je prakticky zanedbatelný počet. Důvod je ten, že pokud se pracovník z nové členské země rozhodne migrovat za prací do jižní země, bude pravděpodobně migrovat do ekonomicky vyspělejšího Španělska než do Portugalska. Španělsko, Portugalsko a Řecko se proto rozhodly uvolnit své pracovní trhy a pracovníci z osmi nových zemí EU tak mohou od 1. května 2006 bez omezení migrovat za prací do těchto zemí. e) Francie a Itálie Do Francie migrovalo v roce 2004 celkem pracovníků z nových členských zemí (tj. tvořili méně než 0,1 % ekonomicky aktivního obyvatelstva ve věku let ve Francii). V Itálii bylo v roce 2004 vydáno celkem pracovních povolení a v roce pracovních povolení pro občany zemí střední a východní Evropy (tj. v obou letech tvořili tito pracovníci zhruba 0,1 % celkového práceschopného obyvatelstva ve věku let v Itálii). V následující části jsou popsány migrační toky z nových členských států do zemí, které od 1. května 2004 nezavedly přechodná období. -45-

56 3 Současné migrační trendy v Evropské unii f) Velká Británie 27 Celkový počet pracovníků ze zemí střední a východní Evropy, kteří migrovali od května 2004 do prosince 2005 do Velké Británie, je Statistiky dále uvádějí, že velká část migrantů (konkrétně 83 %) bylo ve věku let, přičemž nejvíce se ucházeli o práci v Londýně. Nejvíce pracovníků přišlo do Anglie z Polska (tvořili 58 % všech migrantů), následováni byli obyvateli z Litvy (13 %), Slovenska (11 %) a ČR (6 %). (více viz. 5. kapitola) I přes tento poměrně velký počet migrantů, tvořili pracovníci z nových členských zemí pouze 0,56 % z celkového počtu práceschopné populace ve věku let ve Velké Británii. Velká Británie je pro pracovníky z nových členských států z hlediska pracovních příležitostí poměrně atraktivní. Rozdíl v PPP HDP na obyvatele mezi Velkou Británií a novými státy EU je poměrně značný: v roce 2005 se PPP HDP na obyvatele ve Velké Británii pohybovalo na úrovni amerických dolarů (V roce 2004 na úrovni amerických dolarů), zatímco průměr osmi nových členských států činil v roce amerických dolarů (v roce 2004 činil amerických dolarů). Ve Velké Británii je také nízká nezaměstnanost (v roce 2004 i 2005 se pohybovala na úrovni 4,7 % ekonomicky aktivní populace tj. imigrace pracovníků z nových členských zemí nezvýšila nezaměstnanost) a vysoká zaměstnanost, která v roce 2005, v porovnání s rokem 2004, dále rostla (v roce 2004 se míra zaměstnanosti pohybovala na úrovni 71,6 % celkové práceschopné populace ve věku let a v prosinci roku 2005 se pohybovala na úrovni 74,8 % celkové práceschopné populace ve věku let). Navíc možnost práce ve Velké Británii je usnadněna znalostí anglického jazyka u pracovníků z nových zemí EU (více viz. 5. kapitola). Sama Velká Británie příliv pracovníků z nových členských států vítá, protože tito pracovníci pomohli vyřešit nedostatky na trhu práce ve Velké Británii a pomohli tak zaplnit mezery na pracovním trhu. Vznikající nová pracovní místa nebyla např. příliš atraktivní pro pracovníky z Velké Británie a právě na tato nová pracovní místa jsou často přijímáni pracovníci z nových členských zemí. To potvrzují i výše zmíněná čísla, kdy se zaměstnanost ve Velké Británii po vstupu nových států do EU a po přílivu pracovníků ze zemí střední a východní Evropy do Velké Británie zvýšila. Imigranti 27 Migrační toky z nových členských zemí do Velké Británie budou podrobně rozebrány v 5. kapitole. -46-

57 3 Současné migrační trendy v Evropské unii z nových zemí EU se tak pro pracovníky ve Velké Británii stali komplementy (doplňují britské pracovníky), spíše než substituty nenahrazují britské pracovníky (tj. pracovníci z nových zemí EU jsou najímáni na ta pracovní místa, která nechtějí britští pracovníci vykonávat a nejsou tak najímáni místo britských pracovníků). g) Irsko Počet migrantů ze zemí střední a východní Evropy, kteří migrovali za prací do Irska, činil od vstupu těchto zemí do EU v květnu 2004 do září (tj. 3,1 % ekonomicky aktivního obyvatelstva ve věku let v Irsku). Pokud vezmeme v úvahu, že Irsko má pouze 4 miliony obyvatel, jedná se o poměrně velký počet migrantů. Proto můžeme říci, že Irsko se z celé EU stalo, po vstupu nových států do EU, proporcionálně nejvyhledávanější cílovou zemí pro migranty ze zemí střední a východní Evropy. Největší počet pracovníků byl polské národnosti (40 000), poté litevské (18 000) a lotyšské (9 000). Irsko má totiž vysoký PPP HDP na obyvatele (v roce 2005 bylo na úrovni amerických dolarů a v roce 2004 na úrovni amerických dolarů) v porovnání s průměrem PPP HDP na obyvatele v nových členských státech EU (roce 2005 byl na úrovni amerických dolarů, v roce 2004 na úrovni amerických dolarů) a také slibnou dynamiku růstu v roce 2004 se pohybovala na úrovni 4,7 % HDP a v roce 2005 na úrovni 4,8 % HDP. Irsko má také velmi nízkou nezaměstnanost a zajímavé je, že i po vstupu migrantů do Irska se irská nezaměstnanost nezvýšila, dokonce klesla. V květnu 2004 byla nezaměstnanost v Irsku 4,5 % celkové práceschopné populace, zatímco v květnu 2005 byla nezaměstnanost v Irsku 4,3 % celkové práceschopné populace. h) Švédsko Švédsko je jedinou zemí EU, která vůbec neomezuje svůj pracovní trh, proto mají pracovníci z nových členských zemí ve Švédsku přístup i k sociálnímu systému (na rozdíl od Velké Británie 28 či Irska.) Do konce prosince 2004 se ve Švédsku snížil počet vydaných pracovních povolení o To plyne z faktu, že pracovníci ze zemí střední a východní Evropy 28 Ve Velké Británii se navíc musí pracovníci z nových zemí při každé změně zaměstnání hlásit do centrálního systému registrací pro pracovníky (tzv. Worker Registration System), přičemž při každé změně zaplatí pracovník 50 liber. -47-

58 3 Současné migrační trendy v Evropské unii již při práci ve Švédsku nepotřebují pracovní povolení. Počet zaměstnanců z nových členských států tak představoval pouze 0,2 % ekonomicky aktivní populace ve Švédsku. Navíc švédský sociální systém nezaznamenal žádný výrazný zájem ze strany obyvatel zemí střední s východní Evropy, protože v období po vstupu nových členských států rozdělil mezi obyvatele zemí střední a východní Evropy pouze EUR ve formě sociálních dávek. Švédsko je pro nové země také poměrně atraktivní. Hlavní předností Švédska je v současné době otevření pracovního trhu pracovníkům z nových členských států, což je podpořeno poměrně vysokou ekonomickou úrovní ve Švédsku (PPP HDP na obyvatele se zde v roce 2005 pohybovalo na úrovni amerických dolarů průměr osmi nových členských států byl v roce amerických dolarů), nízkou nezaměstnaností (v roce 2005 se pohybovala na úrovni 5,4 % ekonomicky aktivního obyvatelstva ve věku let) a stabilním ekonomickým růstem, i když nové členské státy rostou výrazně rychleji (v roce 2005 rostlo Švédsko o 2,5 %, zatímco průměrný růst v nových členských státech byl na úrovni 5,6 %). Hlavní nevýhodou Švédska je jazyková bariéra, protože švédština není příliš obvyklý jazyk vyučovaný v zemích střední a východní Evropy. Důležitou překážkou migrace je i odlišná kultura ve Švédsku a vysoká vzdálenost od některých nových členských zemí. Z popisu vyplývá, že migrační toky do Švédska či do Velké Británie nejsou výrazně vyšší než migrační toky do ostatních zemí EU, které po vstupu nových členských zemí do EU neotevřely své pracovní trhy. Navíc ve všech původních státech EU představovali pracovníci zemí střední a východní Evropy méně než 1 % celkové pracovní síly v dané zemi výjimkou je pouze Rakousko a Irsko. Mezi těmito pracovníky však bylo mnohem menší procento nekvalifikovaných než mezi domácími pracovníky, uvádí zpráva Evropské komise. Podle zprávy Evropské komise tak neexistuje přímý vztah mezi migračními toky z nových zemí EU a zavedením přechodných období (str. 9). Migrační toky tak spíše závisí na faktorech související s nabídkou a poptávkou na trhu práce Překážky migrace z nových členských států do původních států EU Hlavní bariérou i po vstupu nových zemí do EU jsou, kromě rodinných závazků a hmotné zajištění, jazykové bariéry (více v 5. kapitole), nedostatku informací a uznávání kvalifikací (shodně jako u zemí původní EU), přechodná období. -48-

59 3 Současné migrační trendy v Evropské unii Původní státy EU aplikovaly tzv. model 2+3+2, který je shodný s modelem aplikovaným při jižním rozšíření EU o Řecko (1981), Španělsko a Portugalsko (1986) 29 : První dva roky po přistoupení je pro nové členské země omezen přístup na trh práce ve starých členských zemích (s výjimkou osob legálně pracujících v jiném členském státě ke dni vstupu) tj. přístup nových členských států na pracovní trhy původních členských států je zcela závislý na politice a opatřeních jednotlivých vlád a bilaterálních smlouvách, které mohly být uzavřeny mezi stávajícími a novými členskými zeměmi. Opatření, která jednotlivé země přijaly, nemusí být formálně na vědomí Evropské komisi. Před koncem dvouletého (tj. před ) vypracuje Komise zprávu, která bude Radě sloužit jako základ pro přehodnocení funkčnosti přechodných ochranných opatření. Po tomto přehodnocení musí členské státy Komisi sdělit, zda bude přechodné období prodlouženo o další tři roky. Tato zpráva byla vydána komisí 8. února 2006 pod názvem: Zpráva o fungování přechodných opatření (European Commission (2006)) a nabádá původní členské státy, aby otevřely své pracovní trhy novým členským státům, protože volný pohyb pracovníků byl přínosem u těch zemí, které své pracovní trhy otevřely (Velká Británie, Irsko a Švédsko) a nevedl tak k jejich narušení. Volný pohyb pracovních sil by mohl na celém území EU teoreticky fungovat již koncem roku 2009, ale stávající členské státy mohou Evropskou komisi požádat o prodloužení přechodního období o další dva roky. Musí ale prokázat, že by docházelo k závažným distorzím na trhu práce. Požadavek na další prodloužení musí být objektivně oprávněný. Omezení mohou tedy trvat až do konce dubna Ochranná opatření se týkají občanů uvedených zemí, kteří chtějí uzavřít pracovní smlouvu se zaměstnavatelem se sídlem ve stávající členské zemi. Netýkají se těch, kteří by v zemích patnáctky chtěli pobývat s cílem studovat nebo se stát osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ). Výjimkou jsou OSVČ poskytující konkrétní druh služeb v konkrétních zemích (např. ve stavebním sektoru, činnost v rostlinné 29 Při rozšíření v roce 1995 o Finsko, Švédsko a Rakousko nebyla aplikována žádná přechodná období, protože nově přistupující státy byly stejně ekonomicky vyspělé jako ostatní členské státy EU. Navíc v daných zemích platila pravidla volného pohybu již před přistoupením těchto zemí do EU na základě dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHS) z roku 1992, která signatářským zemím zaručuje volný pohyb zboží, služeb pracovních sil a kapitálu po celém území EHS (tj. celá EU včetně Norska, Islandu a Lichtenštejnska). -49-

60 3 Současné migrační trendy v Evropské unii výrobě, výroba kovových konstrukcí a jejích dílů, sociální péče bez ubytování, ostatní činnosti související se zdravotní péčí atd. v Rakousku a Německu 30 ). Smlouva také zahrnuje zmrazovací doložku (standstill clause), podle které nesmí být nadále zpřísňovány podmínky pro vstupu na trh v původních zemích EU (bez Velké Británie, Irska a Švédska) pro nové členské státy, než jaké byly nastaveny v době vstupu nových zemí do EU 31. Navíc je zde zakotveno také preferenční pravidlo (preference rule), podle kterého musí mít pracovníci z nových členských zemí při ucházení o zaměstnání přednost před uchazeči z třetích zemí v době existence přechodných období. V současné době můžeme rozdělit země původní EU do pěti skupin na základě toho, zda a kdy otevřely své pracovní trhy pro pracovníky z nových zemí EU či zda své pracovní trhy neotevřely: 1) Belgie, Německo, Francie a Lucembursko zavedly restriktivní imigrační model, ve kterém jsou pracovníci z nových členských zemí vystaveny stejným omezením, jaké jsou aplikovány na pracovníky z nečlenských států EU. Potřebují pracovní povolení, které je vydáváno, nicméně toto povolení obdrží pouze v případě, že danou práci nechce vykonávat pracovník daného státu či jiný občan EU 15. 2) Rakousko, Itálie a Nizozemí zavedly také restriktivní imigrační model, i když s kvótami pro pracovníky z nových států EU. Itálie se od 1. května 2006 rozhodla zvýšit kvóty pro pracovní povolení pro pracovníky z nových členských zemí EU na , přičemž v roce 2005 bylo v Itálii vydáno okolo pracovních povolení pro pracovníky ze zemí střední a východní Evropy (viz. výše). 3) Irsko a Velká Británie otevřely od 1. května 2004 své pracovní trhy novým členským státům, i když omezily přístup k sociálním systému (welfare benefits) jedná 30 U těchto sektorů je nutné vyřízení pracovního povolení, které je buď na dobu do 4 měsíců (tzv. Entsendebewilligung) či na dobu delší než 4 měsíce (tzv. Beschäftigungsbewilligung). Žádost o vydání povolení předkládá nikoli český podnikatel, ale rakouský objednatel zakázky. Předmětem posuzování žádosti je především dodržování rakouských pracovněprávních předpisů, mzdových tarifů a předpisů týkajících se sociálního pojištění. Žádost vyřizuje regionálně příslušná pobočka agentury Arbeitsmarktservice. 31 Německo a Rakousko mohou navíc mimo tento rámec zavést další omezení na poskytování služeb volného pohybu pracovníků pro určité země a sektory. Rakousko a Německo tak reagovalo na fakt, že tyto země jsou tradičně nejvíce vyhledávanými ze strany nových členských států EU. V roce 2003 migrovalo do Německa z osmi nových zemí EU + Rumunska a Bulharska 57 % všech migrantů a do Rakouska v roce ,3 % všech migrantů z osmi nových zemí EU + Rumunska a Bulharska (Boeri a Brücker (2005) str. 10). -50-

61 3 Současné migrační trendy v Evropské unii se např. o podporu v nezaměstnanosti, o příspěvek na bydlení, o dětský přídavek, o daňový odpočet na dítě, o daňové zvýhodnění pro pracující rodiny apod. 4) Švédsko úplně a naprosto otevřelo od 1. května 2006 svůj trh práce a aplikovalo tak právo EU v oblasti volného pohybu pracovníků. 5) Finsko, Španělsko, Portugalsko a Řecko otevřely svůj pracovní trh od , i když původně od 1. května 2004 zavedly vůči novým členským států restriktivní imigrační model (Finsko, Španělsko a Řecko původně patřily do 1. skupiny a Portugalsko do 2. skupiny) Závěr Migrace mezi původními členskými státy Evropské unie je tak velmi nízká. Otázkou ovšem zůstává, zda se obávaná masová migrace z nových členských států do zemí původní EU po zrušení přechodných období ve všech původních státech EU bude skutečně konat či nikoli. Odhady migračního potenciálu po zrušení přechodných období se bude zabývat následující kapitola. -51-

62 4 Odhady migračního potenciálu nových členských zemí 4 ODHADY MIGRAČNÍHO POTENCIÁLU NOVÝCH ČLENSKÝCH ZEMÍ Hlavním tématem této kapitole budou odhady migračního potenciálu nových členských států EU do původních zemí EU po zrušení přechodných období. Cílem kapitoly tak bude stanovení migračních toků z nových členských států po zavedení volného pohybu pracovníků v rámci celé EU. Při odhadech migračních trendů můžeme vycházet nejen ze studií 32, ale také ze současných migračních toků mezi novými a starými členskými státy, i když tyto pohyby jsou stále omezovány přechodnými obdobími. K odhadu migračního potenciálu nových zemí EU mohou sloužit i současné migrační trendy mezi původními státy Evropské unie. Můžeme totiž předpokládat, že s tím, jak se hrubý domácí produkt nových států EU bude postupně přibližovat průměrné ekonomické úrovni původních zemí EU, bude se i výše migrace ze zemí střední a východní Evropy postupně přibližovat úrovni migrace mezi původními státy EU. To potvrzují i Hatton a Williamson (2002), kteří zkoumali vliv HDP na migraci a dospěli k závěrům, že s tím, jak v domácí zemi roste HDP a ekonomická úroveň domácí a cílově země se sbližuje, klesá imigrace z domovské země, protože ekonomické podněty, které působí na migraci z domácí do cílové země, klesají. Současné migrační trendy mezi zeměmi EU byly popsány v minulé kapitole. Závěrečná část kapitoly bude popisovat pravděpodobné cílové země pro migranty ze zemí střední a východní Evropy a také potenciální domácí země, ze kterých budou imigranti pocházet. 4.1 Charakteristika nových členských zemí Rozšíření EU 1. května 2004 o deset nových států bylo skutečně výjimečné. V těchto zemích: - existují významné rozdíly v HDP na obyvatele v PPS (standard kupní síly) v porovnání se zeměmi původní EU (graf č.18), i když tyto rozdíly se postupně snižují - před rokem 1989 neexistují žádné záznamy o pracovní migraci z nových členských států do původních států EU - země střední a východní Evropy prošly transformačním obdobím při přechodu z centrálně plánované ekonomiky k ekonomice tržní 32 V této kapitole se budu zabývat pouze mezinárodními studiemi, nikoli národními studiemi, které odhadují migrační potenciál pouze jedné konkrétní nové země EU do původních zemí EU. -52-

63 4 Odhady migračního potenciálu nových členských zemí - tyto země tvoří heterogenní skupinu (např. v porovnání s rozšířením EU o Španělsko a Portugalsko). Graf 18 Vývoj HDP na obyvatele v nových členských zemích EU (celá EU, včetně nových států, je považována za základ 100) 120 HDP na obyvatele v nových zemích EU (vzhledem k průměru EU) průměr všech států EU průměr původních států EU Česká republika Estonsko Kypr Lotyšsko Litva Maďarsko Malta Polsko Slovinsko Slovensko Zdroj: stránky Eurostatu 4.2 Různé metody odhadu migračního potenciálu Existují různé metody analýzy migračního potenciálu EU. Zpravidla rozlišujeme mikro (výzkumy, průzkumy) a makro studie (ekonometrické odhady a odhady potenciálu na základě minulého rozšíření Evropské unie). 1. Průzkumy 2. Odhady na základě migračních toků při minulých rozšířeních EU 3. Ekonometrické modely Různí ekonomové používají po odhady migračního potenciálu nových zemí EU jednu ze tří výše zmíněných metod. Každá metoda má ale svá pro a proti Průzkumy Mikro analýzy odhadují migrační potenciál zemí střední a východní Evropy do EU 15 jiným způsobem, než jakým makro studie, které používají ekonometrické modely -53-

64 4 Odhady migračního potenciálu nových členských zemí či migrační toky při minulých rozšířeních. Při průzkumech je relevantní vzorek populace daného státu tázán na otázky ohledně migrace zda, na jak dlouho a za jakých podmínek by občané daného státu migrovali za prací do jiného členského státu EU. Předmětem otázek jsou také motivy migrace či největší překážky migrace. Výsledkem tak nejsou odhady ročních migračních toků, ale spíše evidence o vůli či připravenosti občanů daného státu migrovat v následujících letech. Jednotlivé průzkumy se tedy liší záleží na metodě průzkumu a na typu otázek, které jsou respondentům pokládány. Studie používající tuto metodu odhadují migrační potenciál zemí střední a východní Evropy v rozmezí 2 4 % celkové populace těchto zemí ve věku let. Tyto odhady jsou ale stabilní (stock) počty migrantů (tj. kolik obyvatel zemí střední a východní Evropy bude celkově žít či pracovat v daném státě), nikoli roční toky (flow) migrantů. Odhady migračního potenciálu pomocí průzkumů se liší pouze u studie organizace Mezinárodní organizace pro migraci (International Organisation for Migration (IOM)), která v roce 1999 zpracovala jednu z největších studií pro země střední a východní Evropy tohoto typu. Důvod je ten, že formulace a znění otázek v této studii je velmi obecná. Tabulka 4 Studie odhadující potenciál zemí střední a východní Evropy pomocí průzkumů Studie Země původu Hostitelská země Počet migrantů IOM (1999) Krieger (2003) Polsko, ČR, Maďarsko, Slovensko, Slovinsko 10 nových členských zemí EU EU 15 Potenciál: EU % populace zemí střední a východní Evropy ( 2 4 miliony) Většina studií předpokládá, že nebudou nastolena žádná přechodná období či, v případě, že budou existovat, je všechny členské státy odstraní ve stejný časový okamžik Nevýhody metody I když průzkumy poskytují cenné poznatky o struktuře migrujících, jejich migračních úmyslech, orientaci atd., je jejich využití téměř vždy spojeno s otázkou dostatečné reprezentativnosti výběrového vzorku a platnosti (validity) zjištěných výpovědí (empirických dat). Je tak potřeba vytvořit podle určitých pravidel zmenšený reprezentativní vzorek zkoumané populace, který zaručuje, že zjištěné názory je možné vztáhnout na celou zkoumanou populaci. Podmínkou je, aby byl počet respondentů -54-

65 4 Odhady migračního potenciálu nových členských zemí správně vybrán. K tomu slouží dva přístupy. První je založen na tzv. kvótním výběru, což znamená, že se předem stanoví, které charakteristiky členů zkoumané populace (věk, pohlaví, vzdělání, velikost místa bydliště atd.) mohou zásadním způsobem ovlivnit rozdílnost názorů. Rozhodující je pak zachovat ve výběrovém souboru stejné poměrné zastoupení všech vybraných charakteristik, jako jsou rozděleny v celé populaci dané země. Druhý postup je založen na náhodném výběru, který zaručuje, že každý člen zkoumané populace má stejnou šanci dostat se do vybraného vzorku dotázaných. Dalším problémem průzkumů je, že je potřeba rozlišovat přání migrovat a skutečné rozhodnutí migrovat. Proto se skutečné procento obyvatel, kteří budou migrovat za prací do jiné země EU, může v realitě lišit. Jako příklad zde uvedu ČR. V roce 2000 uskutečnil Výzkumný ústav práce a sociálních věcí v ČR dotazníkové šetření o vůli a připravenosti českých občanů migrovat do ostatních států EU. Šetření zahrnovalo celkem respondentů, z nichž 14,3 % (681 osob) uvažovalo o migraci do jiného členského státu EU. Ovšem na otázku, zda se aktivně zajímají o práci v zahraničí (zda již mají přislíbeno pracovní místo apod.), odpovědělo kladně pouze 12 % osob z 681 (tj. 82 dotázaných) a 88 % (tj. 599 dotázaných) nepodniká žádné konkrétní kroky k získání práce v zahraničí. Reálné procento potenciálních migrantů tak bylo pouze 1,72 % z dotázaných. Navíc tento typ studií se zaměřuje pouze na stranu nabídku práce a zcela ignoruje poptávku po práci (jako např. pracovní příležitosti atd.) Odhady na základě migračních toků při minulých rozšířeních EU Výpočty na základě minulého rozšíření EU se také nazývají výpočty pravděpodobnosti a vycházejí z určitých historických událostí a z toho vyplývajících migračních toků. Skutečný rozsah migračních toků při historických událostí se tak stává podkladem k výpočtu migračního potenciálu nových členských států EU Jižní rozšíření EU o Španělsko, Portugalsko a Řecko Vstoupení Řecka (1981), Španělska a Portugalska (1986) do EU a následná migrace z těchto zemí do EU může sloužit jako relevantní model k odhadnutí migračních toků ze států střední a východní Evropy do EU. Navíc i tyto země čelily přechodným obdobím Řecko sedmiletému přechodnému období a Španělsko a Portugalsko sedmiletému období, ale následně bylo toto období sníženo na šest let. -55-

66 4 Odhady migračního potenciálu nových členských zemí Tabulka 5 Studie odhadující potenciál zemí střední a východní Evropy na základě minulých rozšíření EU - jižní rozšíření Studie Země původu Hostitelská země Roční migrace Počet migrantů Layard et al. 33 (1992) Bauer, Zimmermann (1999) Bruder (2003) 10 zemí střední a východní Evropy 34 EU Potenciál: Polsko, ČR, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko EU Původní státy EU Celkový počet za 15 let: až během 15 let Většina studií předpokládá, že nebudou nastolena žádná přechodná období či, v případě, že budou existovat, je všechny členské státy odstraní ve stejný časový okamžik Nevýhody metody Při porovnání nových členských států EU se Španělskem, Portugalskem a Řeckem existují ale významné rozdíly: - V současných nových státech EU je úroveň PPP HDP na obyvatele nižší než při jižním rozšíření. V době vstupu Řecka do EU dosáhlo průměrné PPP HDP na obyvatele u tří jižních zemí 64,89 % úrovně EU (Dustmann et al. (2003)). O pět let později, v době vstupu Španělska a Portugalska, činil průměr jižních zemí 61,45 % průměru EU (Dustmann et al. (2003)). Tato čísla jsou ale vyšší než v případě rozšíření EU v květnu 2004, kdy průměrná úroveň PPP HDP na obyvatele nových států byla na úrovni 45,43 % průměru původních států EU (Eurostat). - Navíc při jižním rozšíření byly jak cílové, tak i domácí státy stále ovlivněny doznívajícími ropnými šoky. Zato dnešní nové členské státy jsou ovlivněny transformací na tržní ekonomiku a stále i nevyspělostí tržního hospodářství. Status tržní ekonomiky je tak jiný než byl u jižního rozšíření, protože Řecko, Španělsko a Portugalsko vždy byly tržní ekonomiky. Přestože transformace byla velmi rychlá, pozoruje nižší vyspělost těchto ekonomik než v případě vstupu Řecka a následně Španělska a Portugalska. - Více nových států EU také sdílí hranice se starými státy EU než tomu bylo při jižním rozšíření (u jižního rozšíření mělo společné hranice s EU pouze Španělsko 33 Layard ale odhady migračního potenciálu značně zjednodušil. V 50. a 60. letech migrovalo zhruba 3% obyvatel EU do bohatších severských a západních evropských zemí, na čemž založil i svůj předběžný odhad migračního potenciálu zemí střední a východní země Evropy po zrušení přechodných období (3 miliony činní zhruba 3 % obyvatel zemí střední a východní Evropy) zemí střední a východní Evropy = 8 nových členských států (bez Malty a Kypru) plus Rumunsko a Bulharsko. -56-

67 4 Odhady migračního potenciálu nových členských zemí s Francií, u východního rozšíření má společné hranice s Německem, Rakouskem či Itálií pět z deseti členských států). - Od jižního rozšíření EU se také výrazně změnila oblast zaměstnanosti (od rozšíření EU o Španělsko, Portugalsko a Řecko vzrostla nezaměstnanost), struktury trhu práce, věková skladba obyvatelstva či populační vývoj Sjednocení Německa Sjednocení Německa 3. října 1990 může rovněž sloužit jako podklad pro odhady migračního potenciálu nových členských zemí. Rozdíl v úrovni obou ekonomik mezi oběma částmi Německa nebyl příliš velký, ale ve východní části existovaly mnohem nižší mzdy a přetrvávala zde i vysoká nezaměstnanost než v západní části. V letech 1989 až 1999 migrovalo přibližně 1,2 milionů východních Němců do západních spolkových zemí (tj. zhruba 7,3 % východoněmeckého obyvatelstva). Přičemž největší počet migrantů nebyl zaznamenán v prvním půl roce od pádu Berlínské zdi (jednalo se pouze o 2,8 % východoněmeckého obyvatelstva), tedy v době, kdy budoucnost tehdejší NDR byla po hospodářské a politické stránce značně nejistá. V prvním roce po sjednocení odešlo 3,5 % obyvatel bývalé NDR do spolkových zemí. Tabulka 6 Studie odhadující potenciál zemí střední a východní Evropy na základě minulých rozšíření EU sjednocení Německa Studie Země původu Hostitelská země Roční migrace Počet migrantů Migrační potenciál: Polsko, ČR, s Sinn et 4 5 % populace al.(2001) 35 Rumunsko, Německo poklesem na zemí původu Maďarsko, Slovensko 000 do roku 2020 (zhruba 4 5 milionů) Nevýhody metody Diskutabilní pro výpočet migračního potenciálu z nových členských zemí je to, že migrace uvnitř jednoho státu má sloužit jako analogický příklad pro odhad migrace mezi více státy. Navíc v případě sjednocení Německa nebyla nastolena žádná přechodná období a svoboda pohybu pracovníků po celé EU začala platit okamžitě. V porovnáním s rozšířením EU v roce 2004 zde rovněž neexistovaly jazykové a kulturní bariéry. 35 Sinn při svých odhadech vycházejí ze skutečnosti, že v Německu žije zhruba 4 % tureckého obyvatelstva, což pokládal za spodní hranici migrace z nově přistupujících států. -57-

68 4 Odhady migračního potenciálu nových členských zemí Ekonometrické modely Nejvíce ekonomů však migrační potenciál nových členských zemí odhaduje pomocí ekonometrických modelů, které vysvětlují migrační toky pomocí historických dat. Jedná se zejména o následující proměnné: - předchozí migrační toky těchto zemí do EU 15 (to je často interpretováno jako proxy proměnná ukazující náklady na migraci); - rozdíly v příjmech; - (ne)zaměstnanost v zemi domácí i v cílové zemi (je to považována za indikátor ukazující situaci na trhu práce v příslušné zemi a také označuje pravděpodobnost býti zaměstnán); - institucionální proměnné či proměnné vyjadřující kulturní rozdíly, geografickou blízkost atd. Pro prognózy migrace na základě ekonometrických modelů je ovšem podstatný nejen aktuální rozdíl v příjmech mezi domácí a cílovou zemí, ale především očekávaná dynamika hospodářského vývoje obou srovnávaných státech. Za další významnou determinantu je považována nejen situace na trhu práce, ale také její předpokládaný vývoj. -58-

69 4 Odhady migračního potenciálu nových členských zemí Tabulka 7 Studie odhadující potenciál zemí střední a východní Evropy pomocí ekonometrických modelů Studie Země původu Hostitelská země Roční migrace 36 příslušného roku či Celková migrace do migrační potenciál 37 Franzmeyer, Brücker (1997) Franzmeyer, Brücker (1997) Fertig (2000) Fertig, Schmidt (2000) Orlowski (2000) Boeri, Brücker (2001) (osoby) Boeri, Brücker (2001) (pracující) European Commission Economic and Finance Affairs DG (2001) Hille, Straubhaar (2001) Alvarez-Plata et al. (2003) Polsko, ČR, Slovensko, Maďarsko, Slovensko 10 zemí střední a východní Evropy 10 zemí střední a východní Evropy Polsko, ČR, Estonsko, Maďarsko 10 zemí střední a východní Evropy 10 zemí střední a východní Evropy 10 zemí střední a východní Evropy EU EU Německo až Německo EU 15 EU (s poklesem na do roku 2030) EU Celkový počet za 20 let: Potenciál: do roku do roku 2030 EU 8 EU v roce zemí střední a východní Evropy 10 zemí střední a východní Evropy EU 15 Boeri, Brücker (2005) 38 EU 839 EU EU či 4 % populace zemí střední a východní EU během 15 let Pokles na 0 do roku 2030 Potenciál do roku 2030: Většina studií předpokládá, že nebudou nastolena žádná přechodná období či, v případě, že budou existovat, je všechny členské státy odstraní ve stejný časový okamžik Nevýhody metody Ekonometrické modely sice na jedné straně poskytují prognózy celkového rozsahu zahraniční migrace, ale nejsou již schopny analyzovat strukturu migračního 36 Studie odhadují roční migrační potenciál po zavedení volného pohybu pracovníků. 37 Studie odhadují celkový migrační potenciál po zavedení volného pohybu pracovníků. 38 Boeri, Brücker (2005) předpokládal, že v roce 2004 nebudou aplikována žádná přechodná období. 39 EU 8 = Polsko, ČR, Maďarsko, Slovensko, Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko. -59-

70 4 Odhady migračního potenciálu nových členských zemí potenciálu. Navíc se často opírají o nepříliš jisté prognózy příjmové konvergence mezi stávajícími a přistupujícími státy EU. Výsledky ekonometrických modelů jsou tak výrazně ovlivněny použitým scénářem budoucího ekonomického vývoje nových a původních států EU. Proto se závěry a odhady jednotlivých autorů značně liší. V případě určování migračního potenciálu zemí střední a východní Evropy zde existují i jiné nevýhody. Hlavní problém spočívá v neexistenci historických dat u nových zemí EU. Např. u zemí střední a východní Evropy existovala před rokem 1989 železná opona, která značně bránila migraci na západ. Emigranti z těchto zemí utíkali především před nesvodovou a z důvodu komunistické vlády, proto v té době nebyly hlavním push faktorem ovlivňujícím migraci ekonomické důvody, ale nesvoboda a nesouhlas s režimem. V řadě případů emigrace navíc nebyla ani dobrovolná. Ekonometrické modely také zpravidla nezohledňují rozdílné migrační sklony obyvatel jednotlivých nových členských zemí EU. Migrační potenciál je nejčastěji odhadován jako celek všech států střední a východní Evropy bez respektování mentality obyvatelstva jednotlivých států, národních či kulturních specifik nových členských zemí. V těchto modelech jsou právě jazykové a kulturní bariéry a geografická blízkost odhadovány pomocí konstanty (interceptu), která v sobě zahrnuje všechny faktory ovlivňující migraci v čase, a pomocí parametrů sklonu (slope parameters), které v sobě zahrnují kulturní rozdíly mezi zeměmi. Tyto parametry významně ovlivňují migraci mezi zeměmi v důsledku rozdílných kulturních zvyků či v důsledku jazykových bariér. V řadě studií však autoři uvažují o těchto proměnných jako o neměnných či homogenních (např. metoda nejmenších čtverců (OLS Ordinary least squares)). Tato metoda, podle Alvareze Platy et al. (2003) či Brückera a Siliverstovse (2005), odhaduje migrační potenciál dvakrát vyšší než metoda fixních výsledků (fixed effects). Metoda nejmenších čtverců totiž zcela ignoruje specifika jednotlivých zemí a zanedbává tak např. geografickou blízkost zemí, jazykové a kulturní bariéry, sklony k migraci obyvatel dané země apod. Zanedbává tak faktory, které velmi ovlivňují míru migrace v jednotlivých zemích. Metoda fixních výsledků (fixed effects) dovoluje konstantě, aby se měnila, ale parametry sklonu (slope parameters) považuje za homogenní (konstantní). Podle Alvareze Platy et al. (2003) či Brückera a Siliverstovse (2005) metoda fixních výsledků rovněž nadhodnocuje odhady migračního potenciálu, protože nezahrnuje všechna specifika jednotlivých nových zemí EU nezohledňuje např. kulturní rozdíly jednotlivých zemí. Proto jsou odhady migračního potenciálu pomocí fixních výsledků -60-

71 4 Odhady migračního potenciálu nových členských zemí nadhodnoceny. I když toto nadhodnocení se snižuje s rostoucím počtem pozorování (Nickell (1981)). Existují zde metody (standardní panelové odhady standard panel estimators), které umožňují i parametrům sklonu, aby se měnily. Tyto metody migrační potenciál rovněž nadhodnocují (Alvarez Plata et al. (2003), Brücker a Siliverstovs (2005)), protože nemohou zcela přesně zachytit kulturní a jazykové rozdíly zemí a ani přesné motivy migrace k tomu by byly potřeba individuální data, ze kterých by bylo zřejmé, z jakého důvodu daný pracovník migroval Dílčí závěr Všechny výše popsané nevýhody ekonometrických metod způsobují, že se odhady migračního potenciálu nových členských zemí pomocí této metody velmi liší. Tyto rozdíly v odhadech jsou podstatně vyšší než u předchozích dvou typů odhadů migračního potenciálu. Např. Alvarez Plata et al. (2003) předpokládá roční toky migrantů z nových zemí EU do původních zemí EU ve výši s poklesem na nulu do roku 2030, zatímco Hille a Straubhaar (2001) předpokládají roční toky ve výši s migračním potenciálem během 15 let. Přesto ale můžeme konstatovat, že i když jsou odhady migračního potenciálu u některých studií značné (např. Hille a Straubhaar (2001)), neměly by podle mého názoru tyto migrační toky po zrušení přechodných období narušit pracovní trhy ani v cílových ani v domovských zemích. Migrace totiž bude rozptýlena do všech původních států EU nikoli pouze do jednoho či dvou států (i když budou migranti preferovat určité země původní EU viz. níže) a migranti také budou pocházet ze všech osmi nových členských států a nikoli pouze z jediného i když budou určité země více imigrační viz. níže. 4.3 Cílové země pro migranty ze zemí střední a východní Evropy Místo, kam budou migranti z nových členských států nejčastěji migrovat závisí na jejich motivaci migrovat (mohou migrovat do nejbohatších regionů EU či do regionů s nejnižší nezaměstnaností či tam, kde mají navázány sociální vazby atd.). Podle studií (IOM (1999)) budou nejčastěji migrovat do Německa, Rakouska a Velké Británie. -61-

72 4 Odhady migračního potenciálu nových členských zemí Pokud by platily teorie, že lidé migrují především z ekonomických příčin (ve snaze zlepšit si své životní podmínky), ale zároveň se snaží eliminovat riziko možné nezaměstnanosti spojené s migrací, budou nejčastěji migrovat do regionů s nejvyšším HDP na obyvatele, v porovnání s průměrem celé EU, ale zároveň budou migrovat do zemí s nízkou mírou nezaměstnanosti (procento nezaměstnaných z ekonomicky aktivního obyvatelstva ve věku let). Na následujícím grafu tak můžete vidět porovnání PPP HDP na obyvatele a míry nezaměstnanosti v jednotlivých zemích původní EU. Země s nejvyšším PPP HDP na obyvatele, ale zároveň s nejnižší nezaměstnaností mohou být vyhledávanými regiony potenciálních migrantů, kteří migrují z ekonomických příčin a kteří chtějí minimalizovat riziko nezaměstnanosti. Graf 19 Porovnání PPP HDP na obyvatele (v amerických dolarech) a míry nezaměstnanosti v roce 2005 v původních státech EU PPP HDP na obyvatele Belgie Dánsko Finsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Německo Nizozemí Portugalsko Rakousko Řecko Velká Británie Španělsko Švédsko PPP HDP (v USD) Míra nezaměstnanosti Zdroj: stránky Eurostatu, stránky národních statistických úřadů Pro migranti z nových členských zemí jsou potenciální cílové země Dánsko, Irsko, Lucembursko, Nizozemí, Rakousko, Velká Británie a Švédsko, ve kterých je vysoké PPP HDP na obyvatele a zároveň nízká nezaměstnanost. Zajímavé je, že mezi potenciální cílové země pro imigranty z nových členských států patří všechny tři státy EU, které ihned po vstupu nových zemí do EU otevřely své pracovní trhy. Migrace do těchto států po vstupu nových členských zemí do EU však podle zprávy EK (European Commission (2006)) nenarušila jejich pracovní trhy. -62-

73 4 Odhady migračního potenciálu nových členských zemí 4.4 Potenciální domovské země migrantů ze zemí střední a východní Evropy Podle teorií můžeme předpokládat, že nejvíce budou migrovat pracovníci ze zemí, kde je PPP HDP na obyvatele v porovnání s průměrem původních zemí EU nejnižší a naopak nezaměstnanost je zde nejvyšší. Graf 20 Porovnání PPP HDP na obyvatele (v amerických dolarech) a míry nezaměstnanosti v roce 2005 v nových státech EU PPP HDP na obyvatele Česko Estonsko Litva Lotyšsko Maďarsko Polsko Slovensko Slovinsko PPP HDP (v USD) Míra nezaměstnanosti Zdroj: stránky Eurostatu, stránky národních statistických úřadů Z porovnání PPP HDP na obyvatele a nezaměstnanosti v nových členských státech je zřejmé, že pravděpodobně nejčastěji budou do ostatních států EU migrovat obyvatelé Polska a Slovenska, protože Polsko má nejen nízké PPP HDP na obyvatele v porovnání s ostatními novými státy EU (Polsko má po Lotyšsku nejnižší PPP HDP na obyvatele z nových zemí EU), ale také má nejvyšší nezaměstnanost (v roce 2005 se pohybovala na úrovni 17,7 % z celkového ekonomicky aktivního obyvatelstva). Slovensko naopak nemá jedno z nejnižších PPP HDP na obyvatele z nových členských států, naopak má průměrné PPP HDP na obyvatele (v roce 2005 se pohybovalo ve výši amerických dolarů a průměr nových členských států činil amerických dolarů), ale má velice vysokou nezaměstnanost (v roce 2005 se pohybovala na úrovni 16,4 % celkového práceschopného obyvatelstva ve věku let). I když potenciální cílové i domovské státy se mohou v budoucnu změnit s tím, jak se budou měnit i ekonomické podmínky v jednotlivých zemích. -63-

74 4 Odhady migračního potenciálu nových členských zemí 4.5 Závěr Tato kapitola shrnovala různé metody odhadu migračního potenciálu ze zemí střední a východní Evropy, přičemž uváděla i odhady jednotlivých studií. Tyto odhady se pohybují v poměrně širokém rozmezí migračního potenciálu nových členských zemí, protože jejich výsledky vždy závisí na použité metodě odhadu, na použitých datech a na použité prognóze ekonomického vývoje, jehož predikce je velmi nejistá, protože závisí na mnoha ne vždy předvídatelných faktorech. Odhady migračního potenciálu jsou také velmi ovlivněny následujícími proměnnými, které rovněž mohou zapříčinit velké rozdíly v odhadech: o režim pracovního trhu zda autor studie uvažuje přechodná období či přímé otevření pracovních trhů v původních zemích EU o zahrnutí do odhadů také Bulharsko, Rumunsko, popřípadě také Turecko o rychlost konvergence HDP nových členských zemí k průměru původních zemí EU o zahrnutí dojíždějících osob (tzv. pendlerů) či nikoli o zohlednění návratu zpět do vlasti či nikoli tj. zda kromě příchozích imigrantů do cílové země zohledňují i počet odchozích z cílové země do domovské země tj. zda uvažují čistou migraci či nikoli. Většina studií tak považovala za hlavní motiv pro migraci do jiného státu EU rozdílné ekonomické úrovně jednotlivých států. Zapomínají tak na fakt, že migrace je podle teorií výrazně ovlivněna také geografickou, jazykovou a kulturní blízkostí obou zemí a že každý stát střední s východní Evropy má rozdílný sklon k migraci. Následující kapitola se bude zabývat skutečnými migračními trendy z nových členských zemí EU do původních zemí Evropské unie po vstupu nových zemí EU. Důraz bude kladen především na migraci z nových členských zemí do Velké Británie. Závěru následující kapitoly se budu také zabývat migračními trendy z České republiky a očekávanými migračními směry českých pracovníků po zrušení přechodných období. -64-

75 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU 5 DETERMINANTY PRACOVNÍ MIGRACE Z NOVÝCH ČLENSKÝCH STÁTŮ EU DO PŮVODNÍCH STÁTŮ EVROPSKÉ UNIE A EMPIRICKÁ ANALÝZA MIGRAČNÍCH TOKŮ Z ČESKÉ REPUBLIKY DO STÁTŮ PŮVODNÍ EU V předcházejících kapitolách jsem ukázala nejen současné migrační trendy v zemích dnešní EU, ale také očekávanou pracovní migraci z nových členských států EU do původních států EU. Z mé předchozí deskriptivní analýzy vyplývá, že migrace mezi původními státy EU není příliš vysoká, protože rozdíly v ekonomických podmínkách mezi původními členskými zeměmi nejsou tak značné, aby pracovníci migrovali do jiného členského státu i přes překážky migrace (jedná se např. o rodinné závazky či o jazykovou bariéru více viz. 3. kapitola). Naopak očekává se vysoká migrace z nových zemí EU do starých zemí EU v důsledku velmi rozdílné ekonomické úrovně mezi původními a novými státy EU (viz. graf 17) a předpokládá se, že tyto ekonomické rozdíly budou působit jako push faktor na migraci i přes bariéry migrace (viz. 3. a 4. kapitola). Cílem této kapitoly je určit hlavní determinanty ovlivňující pracovní migraci z nových členských států EU do původních států EU (jako např. rozdílné mzdy, HDP, rozdílná nezaměstnanost apod.). Předmětem zkoumání bude také to, zda při rozhodování o migraci u pracovníků z nových států EU hrají důležitou roli i překážky migrace, které mohou významným způsobem tlumit migraci, či zda při rozhodování o potenciální migraci zvažuje migrant pouze přínosy plynoucích z migrace a náklady spojené s migrací (opuštění rodiny a přátel, začlenění do nového kulturního prostředí atd.) zcela zanedbává. Převáží v případě migrace z nových zemí EU do původních členských zemí bariéry migrace nad přínosy plynoucími z migrace? Bude migrace z nových států do původních zemí EU skutečně tak vysoká, jak studie popsané ve 4. kapitole uvádějí? Bude rovněž migrace z České republiky vysoká? V první části kapitoly se budu zabývat očekávanými migračními toky z nových zemí EU do Velké Británie a ve druhé části se budu zabývat očekávanými migračními toky z České republiky do Německa. V první části kapitoly bude analýza migračních toků z nových zemí EU a určení skutečných faktorů ovlivňujících tuto migraci ukázána na pracovní migraci z nových -65-

76 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU států EU do Velké Británie, která, spolu s Irskem a se Švédskem, otevřela svůj pracovní trh občanům nových členských států již od vstupu do EU tj. od 1. května Analýza v druhé části kapitoly bude ukázána na datech popisující vývoj migračních toků z České republiky do Německa po roce Analýza migračních toků z nových členských zemí EU do Velké Británie V úvodu analýzy migračních toků z nových členských států do Velké Británie je důležité zmínit, že migrace ze zemí střední a východní Evropy do Velké Británie je poměrně specifická a po zrušení přechodných období omezující volný pohyb pracovníků uvnitř celé EU se mohou migrační toky výrazným způsobem změnit. Od 1. května 2004 migrovalo značné procento pracovníků z nových států EU do Velké Británie, protože pracovníci z těchto zemí nemohli migrovat do ostatních zemí EU (kromě Irska a Švédska, které také otevřely své pracovní trhy pracovníkům z nových zemí EU, nicméně migrace do Švédska je omezena poměrně nízkou znalostí švédského jazyka u pracovníků ze zemí střední a východní Evropy a do Irska migruje také významné procento pracovníků z nových zemí EU viz. 3. kapitola). Velká Británie např. nesousedí se žádným nových členských států EU. Proto mohou migrační toky z nových států EU po zrušení přechodných období uvnitř celé EU směřovat spíše od zemí sousedícími se státy střední a východní Evropy než do Velké Británie. Např. pracovníci z České republiky historicky spíše preferovali migraci za prací do sousedních zemí tj. do Německa či do Rakouska. Tyto preference sousedních států se ale před vstupem ČR do EU začaly měnit. Klesal počet českých občanů zaměstnaných v Německu, a naopak výrazně vzrůstá zájem pracovat ve Velké Británii, pravděpodobně především v souvislosti s možností legálního zaměstnání v této zemi. V roce 2005 pracovalo v Německu českých občanů (Německý statistický úřad), ve Velké Británii bylo v roce 2005 zaregistrováno občanů České republiky (Home Office) a v Rakousku pracovalo podle oficiálních rakouských statistik v roce 2005 pouze (řada českých občanů však může v Rakousku být zaměstnána tzv. na černo). Nicméně z průzkumu Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí v Praze (VÚPSV) a Českého statistického úřadu (ČSÚ) vyplývá, že po zrušení přechodných období pro pracovníky z nových států EU ve všech zemích EU bude pravděpodobně nejvíce pracovníků z ČR migrovat do Německa. Velká Británie tvoří podle uskutečněného průzkumu až druhou potenciální cílovou zemi. -66-

77 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU Tabulka 8 Preference cílových zemí v EU Země Počet potenciálních českých migrantů (%) Německo 32,4 Rakousko 6,4 Velká Británie 15,5 Ostatní země EU 16,0 Zdroj: stránky VÚPSV a ČSÚ Důvody, proč pracovníci z ČR preferují Německo před Velkou Británii i před ostatními zeměmi EU jsou mnohé. Jedná se především v případě Německa o geografickou a kulturní blízkost země, o rozsáhlý trh práce, o vysokou životní úroveň v Německu či o hospodářskou jistotu a stabilitu (Německo roste od roku 2004 poměrně stabilním tempem v rozsahu 1 1,5 % HDP). Navíc migrace do Německa je usnadněna znalostí německého jazyka, kterým mluví 31 % české populace (Eurobarometer (2005)), zatímco anglickým jazykem se domluví 24 % české populace (Eurobarometer (2005)). Pracovníci Polska tak např. mohou po zrušení přechodných období častěji migrovat do Německa než do Velké Británie, pracovníci Slovenska do Rakouska či pracovníci z Litvy, Lotyšska nebo Estonska mohou častěji migrovat do Finska to vše ukáže čas. Proto při posuzování závěrů plynoucích z analýzy je potřeba všechny tyto aspekty zohlednit Občané nových států EU zaměstnáni ve Velké Británii po jejich vstupu do EU Při ucházení o zaměstnání ve Velké Británii (či při změně zaměstnání) musí každý pracovník z nových zemí EU (včetně podnikatelů tj. včetně osob samostatně výdělečně činných) požádat o registraci do centrálního systému registrací pro pracovníky (tzv. Worker Registration System). Při každé nové či opětné registraci zaplatí pracovník 50 liber. Od května 2004 do prosince 2005 požádalo o registraci do centrálního systému registrací pro pracovníky ve Velké Británii občanů zemí střední a východní Evropy, přičemž schválených žádostí o registraci bylo (žádost může být neschválena z technických důvodů či v důsledku nezaplacení poplatku atd.). Ze statistik rovněž vyplývá, že celkem pracovníků pobývalo ve Velké Británii již před -67-

78 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU vstupem nových zemí do EU. Proto do Velké Británie migrovalo po vstupu nových zemí do EU (tj. od května 2004 do prosince 2005) zhruba (jedná se o stav, nikoli o tok) nových pracovníků ze zemí střední a východní Evropy. Nejvyšší počet žádostí o pracovní povolení pro občany z nových členských států zaznamenala Velká Británie 3 měsíce po vstupu nových zemí do EU (tj. v květnu, červnu a červenci 2004) a poté opět v červnu a červenci Na zvýšeném počtu migrantů z nových členských zemí v letních měsících se projevuje možnost sezónních pracích ve Velké Británii. Graf 21 Počet migrantů z osmi nových členských států EU do Velké Británie (květen 2004 prosinec 2005) Zdroj: Home Office (2006), str. 5 Tito migranti nejčastěji pracovali v oblasti administrativy a managementu, pohostinství či zemědělství. Nejvyhledávanější pracovní lokalitou byl Londýn, následovaný Midlands a centrální Anglií. Nejvíce migrantů z nových členských států EU přicházelo do Velké Británie z Polska, Litvy a Slovenska. Naopak nejméně migrovali do Velké Británie obyvatelé Slovinska (konkrétně pouze 345 občanů Slovinska). Většina migrantů ze zemí střední a východní Evropy byla ve věku let (celkem 83 %). -68-

79 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU Tabulka 9 Složení migrantů do Velké Británie podle národnosti a věku Obyvatelé Procento z celkového počtu migrantů (v %) Podíl obyvatelstva v dané zemi na součtu všech obyvatel z nových zemí EU (v %) Věk Procento z celkového počtu migrantů patřící do příslušné věkové skupiny (v %) České republiky 6 13,8 Méně než 18 let 0,3 Estonska 1 1, ,0 Maďarska 3 13, ,0 Lotyšska 7 3, ,0 Litvy 13 4, ,5 Polska 58 52,7 Více než 54 let 1,0 Slovenska 11 7,4 Věk nejištěn 0,2 Slovinska 1 2,8 Zdroj: Home Office (2006), str. 8, stránky Eurostatu Při určování počtu migrantů z nových zemí EU do Velké Británie musíme vztáhnout celkový počet migrantů z dané země (protože se jedná o absolutní číslo) k celkové pracovní síle v dané zemi. Z porovnání počtu migrantů a celkové pracovní síly v jednotlivých zemích EU vyplývá, že do Velké Británie nejvíce (největší procento pracovní síly) migrovali pracovníci Litvy, Lotyšska a Slovenska. Graf 22 Počet migrantů z nových členských zemí do Velké Británie vyjádřen jako procento pracovní síly v dané domovské zemi Procento z celkové pracovní síly v dané zemi, které migrovalo do Velké Británie 1,200 1,000 0,800 0,600 0,400 0,200 0,000 ČR Estonsko Maďarsko Lotyšsko Litva Polsko Slovensko Slovinsko Zdroj: Home Office (2006), str. 5, stránky Eurostatu -69-

80 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU Důvody migrace Pro občany nových členských států EU převažují a v nejbližších letech i budou převažovat jako promigrační faktory ekonomické motivy (tj. migrace ze účelem získání zaměstnání s vyšším příjmem a celkové zlepšení životní úroveň). Intenzita migrace bude, podle modelu Harrise a Todara (1970), velmi ovlivněna diferenciací mezd mezi novými státy a původními státy EU. U nejchudších nových států mohou ale podle teorie Fainiho a Venturiniho (1994) omezovat migraci likviditní omezení, protože podle jejich teorie není vztah mezi rozdíly v příjmech v obou zemích a mírou emigrace z chudšího do bohatšího státu lineární, ale má konkávní tvar (viz. 2. kapitola). Při úvahách o migračních motivech v nových státech EU navíc nemůžeme prakticky vyloučit neekonomické motivy jako např. potlačování základních lidských a politických práv, ozbrojené konflikty, nedemokratická (totalitní vláda) či podněty plynoucí z demografického vývoje (přetlak z přírůstku obyvatel). Příkladem může být migrace Rómů z České republiky či ze Slovenska do Velké Británie především v důsledku potlačování základních lidských práv (důvodem pro migraci Rómů z ČR či ze Slovenska byly pravděpodobně také ekonomické motivy, nicméně tyto motivy nebyly pro rozhodování o migraci prioritní). Na rozhodování o migraci má také vliv výše nezaměstnanosti v domovské zemi a v cílové zemi, protože lidé chtějí minimalizovat riziko, že v cílové zemi nebudou zaměstnáni. Pokud budeme výši nezaměstnanosti v cílové zemi považovat za proxy pro pracovní příležitosti emigrantů v cílové zemi, bude vyšší nezaměstnanost v domovské zemi a nižší míra nezaměstnanosti v cílové zemi zvyšovat tendence emigrovat. Důvod je ten, že čím vyšší je míra nezaměstnanosti v domovské zemi, tím méně mají emigranti pracovních příležitostí v domovské zemi a naopak čím nižší bude míra nezaměstnanosti v cílové zemi, tím více mají emigranti pracovních příležitostí v cílové zemi. Teoreticky je tak vztah mezi mírou migrace a podílem mezi mírou nezaměstnanosti v cílové a domovské zemi negativní, neboť čím vyšší je tento podíl (což znamená, že míry nezaměstnanosti v daných zemích nejsou příliš rozdílné), tím by měla být migrace z domovské do cílové země nižší. Hlavními determinantami migrace tak v mém modelu budou HDP v paritě kupní síly (PPP HDP) na obyvatele, kterou použiji jako proxy pro výši mzdy v domovské a cílové zemi, a výše nezaměstnanosti (vycházím tak z modelu Harrise a Todara (1970)). -70-

81 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU Specifikace modelu Determinanty migrace z nových členských států EU do Velké Británie zkoumám na datech dostupných po jejich vstupu do EU (tj. data dostupná pro nové země EU za rok 2004 a 2005). Zdrojem těchto dat je Britský statistický úřad, stránky národních statistických úřadů států EU, Home Office (2005 (a), (b), 2006), OECD a Eurostat. Je důležité podotknout, že specifikace modelu odpovídá povaze dostupných dat. Jsem si vědoma faktu, že hodnotnější výsledky by zřejmě poskytla analýza individuálních dat, ve kterých by byly zahrnuty i informace o samotném jedinci a o jeho skutečných motivech k migraci do zahraničí. Analýza by pak ukázala, jaké faktory jsou pro migraci rozhodující na individuální úrovni a také by umožnila oddělenou analýzu vlivu ekonomických faktorů (např. nezaměstnanosti, mzdy, HDP apod.) a ostatních faktorů (např. jazykové znalosti, ale také faktorů tlumící migraci jedná se např. kulturní odlišnosti) na rozhodování o migraci různých skupin (např. podle věku, vzdělání, pohlaví atd.). Tato data však výše zmíněné organizace neposkytují. Proto musím ve své analýze použít méně přesná data, která však mají také schopnost poskytnout výpověď o faktorech působících na migraci z nových států EU do Velké Británie. Navíc nízký počet dat může mít na model také vliv. Proto bych pro následnou analýzu doporučovala nadále zkoumat migrační toky z nových členských států EU do Velké Británie a následně je analyzovat Model Postupně budu zkoumat 4 varianty vztahu mezi vysvětlovanou a vysvětlujícími proměnnými. Nejprve budu zkoumat vliv jednotlivých proměnných na migraci a poté i společný vliv těchto proměnných na migraci. První model bude zkoumat závislost migrace pouze na PPP HDP na obyvatele. Druhý model bude zkoumat závislost migrace pouze na výši nezaměstnanosti. Třetí model bude zkoumat závislost migrace na PPP HDP na obyvatele a na míře nezaměstnanosti. Čtvrtý model bude zkoumat závislost migrace na PPP HDP na obyvatele, na výši nezaměstnanosti a na dummy proměnných, které označují různé soubory pozorování (dummy proměnné v mém modelu oddělují pozorování v roce 2004 a v roce 2005). Cílem této analýzy je zjistit hlavní determinanty pracovní migrace, jak se model v závislosti na rozšiřování mění a zda se podstatným způsobem mění i významnost některých vysvětlujících (nezávislých) proměnných. -71-

82 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU Vysvětlovanou proměnnou bude ve všech modelech výše migračních toků z dané země střední a východní Evropy do Velké Británie vyjádřená jako procento práceschopné populace ve věku let v dané zemi střední a východní Evropy. V důsledku nízkého počtu pozorování budu odhadovat koeficienty v jednotlivých modelech metodou nejmenších čtverců (OLS), i přes nedostatky této metody (uvedené ve 4. kapitole). 1. model: V prvním modelu budu zkoumat pouze vliv rozdílného PPP HDP na obyvatele v dané zemi střední a východní Evropy a ve Velké Británii (v regresním modelu bude rozdílné PPP HDP na obyvatele vyjádřeno podílem PPP HDP na obyvatele ve Velké Británii / PPP HDP na obyvatele v daném státě) na výši migračních toků ze zemí střední a východní Evropy do Velké Británie. Odhadovaná regresní rovnice má následující tvar: LN_MIGR ijt = α + β LN_(PPP HDP jt / PPP HDP it ) + ε it, kde LN_MIGR ijt označuje přirozený logaritmus výše migrace ze státu i (země střední a východní Evropy) do státu j (Velká Británie) v čase t a LN_(PPP HDP jt / PPP HDP it ) označuje přirozený logaritmus podílu mezi úrovní PPP HDP na obyvatele v zemi j (v mém případě se jedná o Velkou Británii) a v zemi i (země střední a východní Evropy) v čase t a ε it jsou rezidua v čase t. Tabulka 10 Determinanty migrace 1.model Koeficient St. chyba t - statistika p - hodnota Konstanta - 5,5431 0,8037-6,8970 0,0000 LN_(PPP HDP jt / PPP HDP it ) 5,9365 1,1522 5,1522 0,0001 Koeficient determinace 0,6547 Upravený koeficient determinace 0,6300 Zdroj: vlastní výpočty V 1. modelu se výše podílu PPP HDP na obyvatele ukázala jako signifikantní na 1 % hladině významnosti, tj. jako proměnná, která ovlivňuje míru migrace mezi státy střední a východní Evropy a Velkou Británií. Podle modelu tak platí, že čím vyšší je -72-

83 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU podíl mezi PPP HDP na obyvatele v dané zemi a ve Velké Británii (tj. čím je vyšší rozdíl mezi PPP HDP na obyvatele v obou zemích), tím je i vyšší migrace z daného státu do Velké Británie. V modelu, který zahrnuje pouze jednu vysvětlovanou a jednu vysvětlující proměnnou, však může dojít k vynechání důležité vysvětlující proměnné, která ovlivňuje migrační toky. Nezahrnutí všech významných proměnných způsobí, že koeficienty uvedené v modelu jsou nesignifikantní či že proměnné mají jiná znaménka, než bychom očekávali (viz. dále). 2. model: V druhém modelu budu odhadovat vliv rozdílných měr nezaměstnanosti v daném státě a ve Velké Británii na míru migrace (v regresním modelu budou rozdílné míry nezaměstnanosti vyjádřeny podílem míry nezaměstnanosti ve Velké Británii / míra nezaměstnanosti v daném státě). Odhadovaná regresní rovnice má následující tvar: LN_MIGR ijt = α + γ LN_(U jt /U it ) + ε it, kde LN_MIGR ijt označuje přirozený logaritmus výše migrace ze státu i (země střední a východní Evropy) do státu j (Velká Británie) v čase t a LN_(U jt / U it ) označuje přirozený logaritmus podílu mezi mírou nezaměstnanosti v zemi j (Velká Británie) a v zemi i (střední a východní Evropa) v čase t a ε it jsou rezidua v čase t. Tabulka 11 Determinanty migrace 2.model Koeficient St. chyba t - statistika p - hodnota Konstanta - 3,0624 0,6365-4,8110 0,0003 LN_(U jt / U it ) - 2,0413 0,7621-2,6784 0,0180 Koeficient determinace 0,3388 Upravený koeficient determinace 0,2916 Zdroj: vlastní výpočty V tomto modelu se rozdílné míry nezaměstnanosti v domovské a cílové zemi ukázaly jako signifikantní na 5 % hladině významnosti a tudíž i důležitá při rozhodování o migraci. Model tak ukazuje, že čím vyšší je podíl mezi mírou -73-

84 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU nezaměstnanosti v cílové a domovské zemi (tj. čím nižší jsou rozdíly v mírách nezaměstnanosti v obou zemích), tím je nižší migrace do cílové země. Nicméně koeficient determinace, stejně jako upravený koeficient determinace, je v tomto modelu velmi nízký 40, což naznačuje, že závislou či vysvětlovanou proměnnou se nepodařilo regresí příliš vysvětlit a můj model nevystihl dobře variabilitu závislé (vysvětlované) proměnné. Nízký (upravený) koeficient determinace může být zapříčený vynecháním podstatné vysvětlující proměnné, což se v tomto případě pravděpodobně projevilo, neboť jsem do modelu zahrnula pouze rozdíl v mírách nezaměstnanosti mezi oběma zeměmi a nikoli rozdíl v PPP HDP na obyvatele v obou zemích. 3. model: Ve třetím modelu budu zkoumat vliv rozdílu PPP HDP na obyvatele a rozdílu ve výši nezaměstnanosti mezi domovskou a cílovou zemí na migraci. Odhadovaná regresní rovnice má následující tvar: LN_MIGR ijt = α +β LN_(PPP HDP jt / PPP HDP it ) + γ LN_(U jt /U it ) + ε it, kde LN_MIGR ijt označuje přirozený logaritmus výše migrace ze státu i (země střední a východní Evropy) do státu j (Velká Británie) v čase t, LN_(PPP HDP jt / PPP HDP it ) označuje přirozený logaritmus podílu mezi úrovní PPP HDP na obyvatele v zemi j (v mém případě se jedná o Velkou Británii) a v zemi i (země střední a východní Evropy) v čase t, LN_(U jt / U it ) označuje přirozený logaritmus podílu mezi mírou nezaměstnanosti v zemi j (Velká Británie) a v zemi i (střední a východní Evropa) v čase t a ε it jsou rezidua v čase t. 40 Hodnota koeficientu determinace se pohybuje v intervalu 0;

85 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU Tabulka 12 Determinanty migrace 3.model Koeficient St. chyba t - statistika p - hodnota Konstanta - 5,4943 0,8149-6,7423 0,0000 LN_(PPP HDP jt / PPP HDP it ) 5,2342 1,4400 3,6348 0,0030 LN_(U jt / U it ) - 0,5713 0,6883-0,8300 0,4215 Koeficient determinace 0,6721 Upravený koeficient determinace 0,6216 Zdroj: vlastní výpočty V tomto modelu se ukázal podíl mezi PPP HDP na obyvatele v daném státě a ve Velké Británii (podíl ukazuje, jaký je rozdíl v PPP HDP na obyvatele mezi oběma zeměmi) jako signifikantní na 1 % hladině významnosti tj. ovlivňující migraci a rozhodování o migraci (tj. čím vyšší je rozdíl mezi PPP HDP na obyvatele ve Velké Británii a v daném státě střední a východní Evropy, tím jsou také vyšší migrační toky z daného státu do Velké Británie). Naopak podíl mezi mírami nezaměstnanosti v obou zemích se ukázal jako nesignifikantní tj. neovlivňující migraci (podíl ukazuje, jaký je rozdíl v mírách nezaměstnanosti v obou zemích). Intuitivně potenciální migrant při rozhodování o migraci zvažuje spíše ekonomické dopady migrace tj. porovnává rozdílné úrovně PPP HDP na obyvatele v domácí a cílové zemi. Při rozhodování o migraci může potenciální migrant zohlednit také rozdílné výše nezaměstnanosti v domovské a cílové zemi, ale ty nejsou hlavním důvodem pro imigraci z domovské země (v porovnání s rozdílnými ekonomickými podmínkami v obou zemích). 4. model: Ve čtvrtém modelu se zaměřím na zkoumání nejen rozdílného vlivu PPP HDP na osobu na migraci a rozdílných měr nezaměstnanosti v obou zemích na migraci, ale model také doplním o tzv. dummy proměnné, které nabývají hodnoty 0 či 1. Pomocí dummy proměnných odliším v mém modelu dva soubory pozorování rok 2004 a K migračním tokům ze zemí střední a východní Evropy do Velké Británie, které se uskutečnily v roce 2004, přiřadím 0 a k migračním toků, které nastaly v roce 2005, přiřadím 1. Odhadovaná regresní rovnice má následující tvar: LN_MIGR ijt = α +β LN_(PPP HDP jt / PPP HDP it ) + γ LN_(U jt /U it ) + δ DUMMY + ε it -75-

86 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU kde LN_MIGR ijt označuje přirozený logaritmus výše migrace ze státu i (země střední a východní Evropy) do státu j (Velká Británie) v čase t, LN_(PPP HDP jt / PPP HDP it ) označuje přirozený logaritmus podílu mezi úrovní PPP HDP na obyvatele v zemi j (v mém případě se jedná o Velkou Británii) a v zemi i (země střední a východní Evropy) v čase t a LN_(U jt / U it ) označuje přirozený logaritmus podílu mezi mírou nezaměstnanosti v zemi j (Velká Británie) a v zemi i (střední a východní Evropa) v čase t, DUMMY označuje dummy proměnné a ε it jsou rezidua v čase t. Tabulka 13 Determinanty migrace 4.model Koeficient St. chyba t - statistika p - hodnota Konstanta - 6,2594 0,7996-7,8281 0,0000 LN_(PPP HDP jt / PPP HDP it ) 5,7804 1,294 4,4681 0,0008 LN_(U jt /U it ) - 0,5403 0,6068-0,8904 0,3907 DUMMY 0,8408 0,3863 2,1764 0,0502 Koeficient determinace 0,7649 Upravený koeficient determinace 0,7061 Zdroj: vlastní výpočty Ve 4. modelu se rozdíl v PPP HDP na obyvatele na 1 % hladině významnosti opět ukázal jako významný faktor ovlivňující rozhodování o migraci. Rozdíl v míře nezaměstnanosti se ukázal opět jako nesignifikantní tj. neovlivňující rozhodování o migraci. Při analýze determinant migrace jsem také chtěla zjistit, zda v případě migrace z nových členských států EU do Velké Británie hrají signifikantní roli také likviditní omezení Fainiho Venturiniho (1994) (viz. 2. kap.). V regresní rovnici, obsahující mimo proměnných uvedených ve 4. modelu také proměnnou PPP HDP na obyvatele na druhou vyjadřující likviditní omezení, se ale pravděpodobně objevila vysoká multikolinearita. Vzhledem k nízkému počtu pozorování a málo stupňům volnosti při tolika vysvětlujících proměnných, byly koeficienty všech proměnných v regresní rovnici nesignifikantní Ověření modelu a omezení modelu Jak jsem se již zmínila výše, model analyzuje pouze 16 pozorování. Takto malý vzorek může způsobit, že odhady vyplývající z modelu nemusejí být zcela přesné. Navíc v důsledku pouze omezeného počtu pozorování nelze v současné době -76-

87 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU jednoznačně určit nevychýlenost, konzistenci a eficienci odhadů. Abychom zjistili, zda odhady získané pomocí metody nejmenších čtverců jsou skutečně nevychýlené, konzistentní a eficientní, měla by rezidua mít normální rozdělení, stejný rozptyl a neměla by být korelována. Korelovaná rezidua mohou způsobit autokorelaci reziduí, což může způsobit zacyklení modelu. Autokorelace reziduí se vyskytuje zejména u časových řad, kdy pořadí dat nelze libovolně měnit (autokorelace způsobí, že standardní chyby (odchylky) v jednom časovém období závisí na standardních chybách (odchylkách) v jiných časových obdobích). Autokorelace reziduí může být testována pomocí Durbin- Watsonova testu (statistiky). Zjednodušeně můžeme říci, že Durbin-Watsonův test by měl být zhruba roven 2, protože Durbin-Watsonův test je statisticky symetricky rozdělen kolem Pokud se hodnota Durbin-Watsonovy statistiky pohybu daleko od 2, v modelu se pravděpodobně vyskytuje autokorelace. V modelu bych měla také testovat, zda platí předpoklad homoskedasticity (tj. konstantního rozptylu reziduí) tj. že se v modelu nevyskytuje heteroskedasticita. Heteroskedasticita způsobí, že i když odhady jsou stále nevychýlené, standardní chyby (odchylky) nejsou přesné a jsou vychýlené tj. odhady nejsou eficientní. K testování heteroskedesticity můžeme použít Whiteův test, ve kterém je standardní chyba (reziduum) funkcí vysvětlujících proměnných a jejich druhých mocnin a vzájemných součinů 42, Koenkarův test (je obdobou Whiteova testu) 43 či jiné testy (Breusch-Paganův test atd.). Pokud se heteroskedasticita v modelu skutečně prokáže, měl by být model transformován, zlogaritmován nebo by měly být použity podíly, normalizace, kdy dojde k vydělení celého modelu jednou relevantní proměnnou. V modelu se také může vyskytovat multikolinearita, která způsobí, že při zahrnutí další proměnné do modelu se koeficienty ostatních proměnných v modelu 41 Přesné hodnoty Durbin-Watsonovy statistiky se určují na základě určení horní (UL) a dolní hranice (LL) pro daný počet pozorování a pro daný počet vysvětlujících proměnných na základě tabulek, které lze nalézt prakticky ve všech knihách o ekonometrii. Poté porovnáním dolní a horní hranice s Durbin- Watsonovou statistikou zamítneme či nezamítneme hypotézu o neautokorelovanosti reziduí. Pokud Durbin-Watsonova statistika leží v intervalu 0;LL či v intervalu 4-LL;4, zamítáme hypotézu o neutokorelovanosti reziduí. Pokud Durbin-Watsonova statistika leží v intervalu UL;4-UL, nezamítáme hypotézu o neutokorelovanosti reziduí. 42 Whiteův test: ε i 2 = α 0 + α 1 x 1 + α 2 x 2 + α 3 x 1 x 2 + α 4 x α 5 x ε i 43 Koenkarův test: ε i 2 = α 0 + α 1 x 1 + α 2 x 2 + ε i -77-

88 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU výrazně změní (multikolinearita je tak citlivá na zahrnutí dalších proměnných do modelu). Multikolinearita také způsobuje, že jednotlivé proměnné zahrnuté v modelu nejsou signifikantní (tj. mají vysoké p hodnoty), ale z F statistiky daného modelu vyplývá, že proměnné jsou jako celek signifikantní. Řešením je použití vyššího počtu pozorování nebo v případě časové řady derivováním dat, protože první derivace jsou obvykle méně korelované. V modelu navíc nemusí být zahrnuty všechny důležité proměnné, což způsobí, že (upravený) koeficient determinace je nízký, koeficienty uvedené v modelu jsou nesignifikantní či proměnné mají jiná znaménka, než bychom očekávali (očekáváme např., že čím vyšší bude rozdíl v PPP HDP na obyvatele mezi domovskou a cílovou zemí, tím bude i vyšší migrace z domovské do cílové země, nicméně v modelu nebude tento vztah pozitivní, ale negativní). Řešením je použití Ramseyho Reset testu, který používá lineární specifikace (linear specification) proti nelineárním specifikacím (non-linear specification). Tento test je založen na tom, že odhady vysvětlujících i vysvětlovaných proměnných získané v lineárním regresním modelu umocníme na druhou či na třetí. Jsem si vědoma toho, že nelze testovat nevychýlenost, eficienci či konzistenci odhadů v jednotlivých částech modelu, přesto se v mém modelu může objevit autokorelace reziduí, zejména ve 4. modelu, protože hodnota Durbin Watsonovy statistiky se ve 4. modelu pohybuje na úrovni 2, 9285 tj. na úrovni, kdy nemůžeme zamítnout ani potvrdit hypotézu o neautokorelovanosti reziduí. Může se zde projevit také multikolinearita při zahrnutí dalších proměnných do modelu. Pokud by se zahrnutím dalších proměnných do modelu multikolinearita neprojevila a naopak pokud by se zahrnutím další proměnné výrazně zvýšil (upravený) koeficient determinace, znamenalo by to, že v předchozím modelu nebyla zahrnuta významná vysvětlující proměnná. -78-

89 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU Výsledky Tabulka 14 Determinanty migrace shrnutí 44 Konstanta 1. metoda 2. metoda 3. metoda 4. metoda - 5,5431-3,0624-5,4943-6,2594 (t statistika) (- 6,897) (- 4,8110) (- 6,7423) (- 7,8281) LN_(PPP HDP jt / PPP HDP it ) 5,9365 ** 5,2342 ** 5,7804 ** (t statistika) (5,1522) (3,6348) (4,4681) LN_(U jt /U it ) - 2,0413 * - 0,5713-0,5403 (t statistika) (- 2,6784) (- 0, 8299) (- 0,8904) DUMMY 0,8408 * (t statistika) (2,1764) Koeficient determinace Upravený koeficient determinace 0,6547 0,3388 0,6721 0,7649 0,6300 0,2916 0,6216 0,7061 Zdroj: vlastní výpočty Vliv ekonomických faktorů na migraci Z modelů tak vyplývá, že při rozhodování o migraci i při migraci samotné hraje vždy velmi důležitou roli PPP HDP na obyvatele. Koeficient LN_(PPP HDP jt / PPP HDP it ) se navíc v rozšiřujících se modelech příliš nemění a na výši migrace má podle analýzy pozitivní signifikantní vliv (tj. s růstem podílu (označující rozdíl) mezi PPP HDP na obyvatele v dané zemi a ve Velké Británii rostou imigrační toky do Velké Británie). Naopak výše nezaměstnanosti (respektive její porovnávání v domácí a cílové zemi) se ukázala jako signifikantní proměnná při rozhodování o migraci pouze ve 2. modelu tj. v modelu zaměřeném na zkoumání vlivu výše nezaměstnanosti na migraci (zde se ukázalo, že čím vyšší je podíl mezi mírou nezaměstnanosti v cílové a domácí zemi (tj. rozdíly v mírách nezaměstnanosti v obou zemích nejsou příliš vysoké), tím nižší jsou migrační toky z domovské země do cílové země). Tento model však není 44 * označuje signifikanci na 5 % hadině významnosti; a ** označuje signifikanci na 1 % hadině významnosti. -79-

90 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU přesný v důsledku nízkého (upraveného) koeficientu determinace, protože závislou proměnnou se pomocí regresního modelu nepodařilo dobře vysvětlit (viz. výše). V ostatních modelech se výše nezaměstnanosti ukázala jako nesignifikantní proměnná, která nemá vliv na rozhodování o migraci a také ani na migrační toky. Koeficient této proměnné se v jednotlivých modelech příliš neměnil (s výjimkou 2. modelu). Fakt, že míra nezaměstnanosti neovlivňuje podle mého modelu rozhodování o migraci, může být způsoben tzv. pastí chudoby (Horváth (2006)). I když se v modelu nepotvrdila hypotéza, že míru migrace signifikantním způsobem ovlivňují likviditní omezení (nepotvrdily se tak empirické výsledky studie Fainiho a Venturiniho (1994) či Adamse (1993), kteří zjistili, že likviditní omezení výrazně snižují emigraci z chudých do bohatých regionů), může se tato závislost projevit v dlouhodobém období. Proto pracovníci ze zemí, ve kterých je nejen vysoká nezaměstnanost, ale také nízké PPP HDP na obyvatele v porovnání s Velkou Británií (např. Polsko), nemusejí migrovat nejen v důsledku právě vysokých nákladů na přestěhování, ale také v důsledku vysokých životních nákladů v bohaté cílové zemi, a proto na žití v jiném bohatém státě nemají dostatečné finanční prostředky (nezaměstnaní z nejchudších států a vysokou nezaměstnaností nemusí v důsledku likviditních omezení migrovat a země tak zůstávají v tzv. pasti chudoby). I když nezaměstnaní nemohou v důsledku vysoké nezaměstnanosti nalézt odpovídající zaměstnání v domovské zemi, nemohou v důsledku vysokých nákladů spojených s migrací ani emigrovat do jiné země a musejí tak i nadále zůstat v chudé domovské zemi, kde nemusejí nalézt odpovídající uplatnění. Moje analýza se tak částečně potvrdila závěry popsané ve 2. kapitole, ale i závěry předchozích studií o determinantech migrace z nových členských zemí EU. Podle teorií migrace má na rozhodování o migraci vliv nejen rozdíl mezi výší mzdy v domovské a cílové zemi, ale také výše nezaměstnanosti. Některé studie, stejně jako moje analýza, určily jako faktor ovlivňující migraci HDP na obyvatele, ale nikoli již míru nezaměstnanosti (např. Bowles (1970)). Naopak jiné studie určily, v souladu s teorií migrace, jako determinanty migrace jak HDP na obyvatele, tak i míru nezaměstnanosti (např. Fields (1979)) Vliv ostatních (neekonomických) faktorů na migraci Abychom zjistili vliv i ostatních faktorů na migraci, nejenom ekonomických faktorů, porovnáme skutečné míry migrace z jednotlivých nových zemích EU -80-

91 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU s hodnotami míry migrace, které by měly dané státy podle modelu dosáhnout (regresí předpovězeny míry migrace) 45. Porovnání bude provedeno na 4. modelu, protože tento model má nejvyšší (upravený) koeficient determinace ze všech modelů a proto nejlépe ze všech modelů vystihl variabilitu závislé (vysvětlované) proměnné (v modelu se jedná o graf, který porovnává skutečné a předpokládané míry migrace) grafy ostatních modelů jsou uvedeny v příloze č. 3. Graf 23 Skutečné a regresí předpovězeny míry migrace kde: SL = Slovinsko, CR = Česká republika, HU = Maďarsko, SK = Slovensko, ET = Estonsko, LT = Litva, PL = Polsko, LV = Lotyšsko U některých zemí model předpokládá, na základě ekonomických podmínek, vyšší míru migrace z dané země do Velké Británie (jedná se např. o Slovinsko, Maďarsko či o Polsko), u některých je to naopak (jedná se např. o Litvu či Slovensko a Estonsko zejména v roce 2005, ale také i o Českou republiku). Důvodem je, že při rozhodování o migraci zohledňují potenciální migranti i ostatní, nikoli pouze ekonomické faktory. Ty mohou migraci tlumit či naopak podporovat. 45 Do modelu jsem totiž zahrnula pouze ekonomické faktory, které mohou působit na migraci. Proto pokud se skutečné míry migrace a regresí předpovězeny míry migrace budou lišit, ovlivňují migraci pravděpodobně i jiné než pouze ekonomické faktory. -81-

92 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU Migraci mezi zeměmi tak nelze vysvětlit pouze ekonomickými faktory. Často musíme zohlednit i ostatní faktory jedná se např. o geografickou blízkost, věk, vzdělání, sklon obyvatelstva k migraci atd. Tyto sociální a individuální faktory ovlivňující migraci se podle mého názoru projevily již v krátkém časovém úseku zejména u Litvy, Estonska (v roce 2005), České republiky či Slovenska (v roce 2005), kdy z grafu 23 je patrné, že skutečné hodnoty migrace a hodnoty migrace předpovězeny modelem se liší. Vysokou migraci nelze u těchto států vysvětlit pouze pomocí ekonomických veličin, které byly zahrnuty v modelu, protože rozdíly mezi PPP HDP na obyvatele v těchto zemích a ve Velké Británii nejsou tak značné (v porovnání s ostatními novými státy EU), aby zapříčinily tak vysoké migrační toky z těchto zemí do Velké Británie (viz. graf 17 a graf 20) výši nezaměstnanosti a její vliv na migraci do této analýzy nezahrnuji, protože v mém modelu se ukázala jako nesignifikantní. Naopak u některých nových zemí EU mohou neekonomické faktory migraci tlumit (např. v případě Polska, kdy migrace je poměrně nízká i přes vysoký rozdíl mezi PPP HDP na obyvatele viz. graf 17 a graf 20). Nyní se zaměřím na vliv jednotlivých faktorů, které mohly způsobit vyšší migrační toky do Velké Británie, než jaké migrační toky předpovídá model, v Litvě, Estonsku, České republice či na Slovensku. Neekonomické faktory podporující migraci: Znalost jazyků: Vysoké migrační toky u obyvatel Litvy a Estonska podporují znalost jazyků či vysokoškolské vzdělání (viz. níže), které obyvatelé těchto států dosahují v průměru s ostatními novými zeměmi. Z analýzy vyplývá, že poměrně dobré jazykové znalosti můžeme pozorovat u relativně malých členských států EU, které mají několik státních jazyků nebo méně používané rodné jazyky. To je také případ Litvy či Estonska. Mezi % všech obyvatel Litvy a Estonska mluví jiným než pouze mateřským jazykem (41 % Estonců a 26 % Litevců mluví anglickým jazykem), i když ve znalostech cizích jazyků zaostávají za Slovinskem ve Slovinsku hovoří 56 % všech obyvatel dokonce dvěma jazyky (nicméně kromě angličtiny uvádí Slovinci jako druhý jazyk chorvatštinu). V České republice se jiným než mateřským jazykem domluví 55 % obyvatel (31 % německy a 24 % anglicky), což podporuje migraci. -82-

93 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU Zajímavé je, že v případě migrace ze Slovenska do Velké Británie se dobrá znalost cizích jazyků, která může způsobit vyšší migrační toky, nepotvrdila. Na Slovensku dokonce angličtina nepatří mezi tři nejčastější jazyky, kterými obyvatelé Slovenska mluví. Tabulka 15 Tři nejrozšířenější jazyky v nových státech EU v % populace Slovinsko Česká republika Slovensko Chorvatština 61 Němčina 31 Čeština 31 Angličtina 56 Angličtina 24 Němčina 28 Němčina 45 Ruština 19 Ruština 25 Litva Lotyšsko Estonsko Ruština 79 Ruština 67 Ruština 62 Angličtina 26 Angličtina 34 Angličtina 41 Polština 17 Litevština 24 Finština/Němčina 18 Maďarsko Polsko Němčina/Angličtina 16 Angličtina 25 Ruština 2 Ruština 24 Severské jazyky 1 Němčina 19 Zdroj: Eurobarometer (2005), str. 4 Nejvyšší dosažené vzdělání: Celkem 29,7 % obyvatel Estonska ve věku má dokončené vysokoškolské vzdělání a celkem 21,9 % obyvatel Litvy ve věku má dokončené vysokoškolské vzdělání. Tabulka 16 Počet vysokoškolsky vzdělaných lidí ve věku v nových zemích EU (v %) Procento populace (25 64 let) s dokončeným vysokoškolským vzděláním na celkovém počtu obyvatel v dané zemi Země Celkem Muži Ženy Česká republika 11,8 10, 0 13,6 Estonsko 29,7 údaj není k dispozici údaj není k dispozici Lotyšsko 19,6 22,0 16,8 Litva 21,9 25,4 17,9 Maďarsko 14,1 14,5 13,7 Polsko 12,2 13,7 10,6 Slovinsko 14,8 16,5 údaj není k dispozici Slovensko 10,8 11,0 10,6 Zdroj: stránky Eurostatu -83-

94 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU To podporuje teorii Bowlese (1970), Lundborga (1991) a Schwartze (1973), podle kterých roste migrace se vzdělaností (tj. vzdělanější národy více migrují). Tato teorie však neplatí u ČR a u Slovenska, kdy pouze 11,8 % obyvatel České republiky ve věku let má dokončené vysokoškolské vzdělání, což je druhé nejnižší procento vysokoškolsky vzdělaných obyvatel z nových členských států právě hned po Slovensku, kde má pouze 10,8 % obyvatel Slovenska ve věku let dokončené vysokoškolské vzdělání. Přesto pracovníci z České republiky a ze Slovenska ve značné míře migrovali do Velké Británie. Věk: Naopak pouze u Slovenska se potvrdilo, že státy, které mají v průměru mladší obyvatelstvo než ostatní nové státy EU, více migrovali do Velké Británie. Z tabulky 17 je patrné, že Slovensko má, jako druhé za Polskem, nejvíce obyvatel ve věku let a rovněž má druhou nejpočetnější skupinu obyvatel ve věku let z nových států EU (zaostává pouze za Slovinskem). Vysoké migrační toky ze Slovenska (vzhledem k ekonomickým podmínkám na Slovensku) tak mohou být teoreticky podporovány relativně mladým obyvatelstvem 46. Empirické studie Starka a Taylora (1991) či Adamse (1993) totiž ukázaly, že nejvíce migrují lidé ve věku let (viz. 2. kapitola). V porovnání s ostatními novými státy EU má Česká republika rovněž poměrně početnou skupinu obyvatel ve věku let (nicméně má po Maďarsku nejméně obyvatel ve věkové skupině let ze všech nových států EU, spolu se Slovinskem). To však neplatí v případě Estonska (které má ze všech nových států EU nejméně obyvatel ve věku let, zato v zastoupení obyvatel ve věkové skupině se pohybuje v průměru nových zemí EU) či Litvy (která je třetí nejhorší ze všech nových států EU s počtem obyvatel ve věku let, zato počet obyvatel ve věku let se pohybuje v průměru nových členských států). 46 I když se v mém modelu neukázala míra nezaměstnanosti jako signifikantní proměnná ovlivňující migraci, mohou být vyšší migrační toky ze Slovenska do Velké Británie podporovány také vysokou mírou nezaměstnanosti, která panuje na Slovensku (v roce 2004 se nezaměstnanost pohybovala na úrovni 18,2 % a v roce 2005 na úrovni 16,4 % ekonomicky aktivního obyvatelstva Slovenska). -84-

95 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU Tabulka 17 Počet obyvatel podle věku v nových zemích EU (v % populace) Procento obyvatel podle věku v dané zemi Země a více Česká republika 15,2 13,8 36,7 20,4 14,0 Estonsko 16,6 15,1 34,7 17,8 15,8 Lotyšsko 15,4 15,4 35,4 17,7 15,9 Litva 17,7 15,3 35,9 16,1 15,0 Maďarsko 15,9 13,4 36,1 19,1 15,5 Polsko 17,2 16,7 36,1 17,0 13,0 Slovinsko 14,6 13,8 38,2 18,4 15,1 Slovensko 17,6 16,5 37,7 16,8 11,6 Zdroj: stránky Eurostatu Geografická blízkost: Pokud nyní porovnáme počty migrantů z jednotlivých zemí a vzdálenosti daných zemí od Velké Británie, zjistíme, že se částečně potvrdila teorie Greenwooda (1970) a Fieldse (1979) viz. 2. kapitola, o vzdálenosti mezi cílovou a domovskou zemí. Podle dostupných dat migrovali do Velké Británie nejvíce obyvatelé Litvy a Estonska, přičemž tyto země (spolu s Lotyšskem) jsou ze všech nových členských států nejvíce vzdáleny od Velké Británie. Z grafu 23 je však také patrné, že značně migrovali do Velké Británie (nad rámec ekonomických faktorů) také obyvatelé České republiky a Slovenska. Ze současných nových zemí EU jsou tyto dva státy nejméně vzdáleny Velké Británii. Pokud navíc zdůrazníme fakt, že pouze Velká Británie, Irsko a Švédsko otevřelo své pracovní trhy zjistíme, že Velká Británie je pro občany České republiky a Slovenska z výše zmíněných zemí nejblíže. Naopak teorie se nepotvrdila u obyvatel Litvy i Estonska, kdy tito obyvatelé nemigrovali nejčastěji do své nejbližší otevřené země Švédska, ale právě do Velké Británie. Důvod může být spatřován právě v neznalosti švédského jazyka a naopak ve znalosti angličtiny. Na směru migračních toků z nových zemí EU se však může projevit také to, že pouze Velká Británie, Irsko a Švédsko otevřely ihned po rozšíření EU 1. května 2004 své pracovní trhy pro pracovníky ze zemí střední a východní Evropy. Pracovní trhy naopak neotevřely sousední země těchto států (u Litvy a Estonka se jedná např. o Finsko (které však svůj pracovní trh otevřelo k ) tuto migraci podporuje i znalost finštiny u obyvatel Estonska viz. tabulka 15, u ostatních zemí střední a východní Evropy se jedná o Německo, Rakousko či Itálii). Proto až tyto státy otevřou své pracovní trhy a umožní tak volný pohyb pracovníků po celé EU, může se změnit směr i intenzita migračních toků a pracovníci z nových zemí skutečně mohou -85-

96 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU v budoucnu preferovat a následně migrovat do bližších a nikoli vzdálenějších cílových zemí teorie Greenwooda (1970) a Fieldse (1979) tak může začít platit pro všechny nové státy EU. Tyto migrační trendy směřující do sousedních či nejbližších zemí EU se u nových států EU projevily již v minulosti, kdy ještě před vstupem nových zemí EU migrovali pracovníci ze zemí střední a východní Evropy nejčastěji do Německa či do Rakouska tj. do sousedních či blízkých zemí (viz. 3.kapitola). Nyní se zaměřím na neekonomické faktory, které mohly tlumit migraci z nových států EU do Velké Británie (jedná se zejména o Polsko, Slovinsko a Maďarsko). Neekonomické faktory tlumící migraci: Naopak u některých nových států EU mohou existovat překážky migrace, které podle mého názoru s různou intenzitou ovlivňují rozhodování o migraci a tu následně tlumí. V zemích, které mají nižší sklon k migraci (jedná se např. o Slovinsko či o Maďarsko), mohou tlumit migraci např. rodinné závazky, jazyková bariéra či zdlouhavé uznávání kvalifikací v EU. Stejné faktory mohou působit také proti imigraci do jiného státu EU i u těch zemí, ve kterých existuje značný rozdíl mezi PPP HDP na obyvatele v dané zemi a PPP HDP na obyvatele ve Velké Británii (např. Polsko Polsko se však také může vyskytovat v tzv. pasti chudoby viz. výše) Dílčí závěr Migrace a zejména důvody migrace do Velké Británie se podle výše popsané analýzy značně liší pro jednotlivé nové státy EU. Závislost PPP HDP na obyvatele v domovské a cílové zemi na výši migrace lze při ekonometrické analýze pozorovat u všech nových států EU. Naopak vliv výše nezaměstnanosti v domovské a cílové zemi na migraci nelze v současné době z ekonometrické analýzy prokázat. Analýza navíc ukázala, že migraci nelze vysvětlit čistě ekonomickými faktory, ale při úvahách o důvodech migrace musíme zohlednit i ostatní faktory, které migraci také ovlivňují (ať už tlumí či podporují), ale v každé zemi jsou, stejně jako ekonomické faktory, různě silné. Z analýzy vyplývá, že migraci z každé země střední a východní Evropy do Velké Británie podporují, či tlumí jiné faktory. U vysoké emigrace z Litvy či Estonska se pravděpodobně pozitivně projevila znalost cizích jazyků či vysoká vzdělanost obyvatelstva. Naopak u České republiky či u Slovenska měla na migraci, která byla -86-

97 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU vyšší než model předpokládal, pravděpodobně kladný vliv věková struktura obyvatelstva (obě země mají poměrně vysoké procento obyvatel ve věku let viz. tabulka 17) či blízkost Velké Británie. Zajímavé je, že u migračních toků z Lotyšska do Velké Británie jsou skutečné hodnoty této migrace a regresí předpovězeny míry migrace téměř shodné proto na tuto migraci působí především ekonomické faktory. Na základě těchto migračních toků tak nelze určit budoucí migrační toky, protože z dostupných dat nemohu přesně stanovit faktory ovlivňující emigraci z jednotlivých nových zemích EU (s výjimkou PPP HDP na obyvatele, které ovlivňuje migraci). V chudých státech spolu s tím, jak budou postupně konvergovat k průměrné ekonomické úrovni původních států EU, se bude podle mého názoru zvyšovat sklon k migraci, protože i když se v modelu neprokázala signifikance likviditních omezení, mohou tato likviditní omezení na migraci působit. V důsledku toho představuje migrace pro občany chudých nových států EU do jistě míry nezvratitelný proces (Horváth (2006)), který po zvyšování ekonomické úrovně chudých států přestane být nezvratitelný. Rozhodování o imigraci však mohou ovlivňovat také ostatní faktory nikoli pouze ekonomické Doporučení pro další analýzu Určení migračních toků z nových členských států po zrušení přechodných období je relativně složité, protože při jejich zrušení mohou nastat jiné migrační toky, než které pozorujeme v současnosti. Směr současných migračních toků může být také způsoben tím, že pouze tři členské státy nezavedly od 1. května 2004 omezení volného pohybu pracovníků pro země střední a východní Evropy (Velká Británie, Irsko a Švédsko). Změnu migračních toků tak může vyvolat to, že pracovníci z nových členských států budou spíše migrovat do sousedních států EU než do vzdálenějších zemí EU, které jsou často kulturně a jazykové bližší (obecně u nových zemí EU platí, že více obyvatel mluví tím cizím jazykem země, se kterou daný stát sousedí (spíše než ostatními cizími jazyky) viz. tabulka č 15). Z tabulky také vyplývá, že 18 % obyvatel Estonska mluví finsky to může způsobit zvýšené migrační toky do Finska po 1. květnu 2006, kdy Finsko přestane omezovat volný pohyb pracovníků na své pracovní trhy. -87-

98 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU Odhadování migračních toků by však nemělo být zjednodušováno a založeno pouze na ekonometickém modelu, protože tento model zahrnuje pouze ekonomické determinanty migrace a nikoli ostatní determinanty migrace, které podle mého názoru hrají při určování migračních toků velmi důležitou roli. Proto nejsou odhady migračních toků uvedené ve 4. kapitole úplné a zcela přesné, pokud jsou založeny pouze na ekonometrickém modelu, který zohledňuje očekávanou konvergenci HDP nových členských zemí k průměru původních zemích EU a očekávanou výši nezaměstnanosti. Podobně pokud jsou migrační toky odhadovány na základě minulého rozšiřování EU, jsou tyto odhady také velmi nepřesné. Nemůžeme předpokládat, že se současné nové členské státy budou chovat stejně jako ekonomiky Španělska, Portugalska a Řecka po rozšíření. Navíc obě rozšíření jsou specifická a stejně tak i pracovníci z obou zemí mohou jinak reagovat na podněty ovlivňující migraci. Dotazníkové šetření také nemůže poskytnout plnohodnotné informace o potenciálních migračních tocích, protože zahrnují pouze vzorek, i když relevantní vzorek, populace. V následujících letech by tak měly být tyto migrační toky z nových členských zemí do Velké Británie nadále sledovány. Poté by se pomocí ekonometrické analýzy aplikované na tato data mohla v budoucnu projevit závislost migrace nejen na výši nezaměstnanosti v domovské a cílové zemi, ale také na dalších faktorech. Ekonometrické analýzy zabývající se vlivem výše PPP HDP na obyvatele v domácí a cílové zemi, vlivem výše nezaměstnanosti v obou zemích a ostatních faktorů ovlivňující migraci z nových zemí EU do původních zemí EU by měly podle mého názoru být navíc doplněny o dotazníková šetření, která zkoumají individuální faktory ovlivňující migraci. Tato data by pak měla vypovídací hodnotu. Vzhledem k tomu, že podle analýz (Boeri a Brücker (2001) analyzovali rychlost konvergence HDP nových členských států k nejchudším státům EU 47 ) bude konvergence HDP nových členských států k průměrné úrovni EU probíhat řadu let (většinou se jedná o desítky let), je jasné, že i v následujících letech bude rozdíl HDP mezi domovskou a cílovou zemí hrát velmi důležitou roli. 47 Při analýze použili dvě regrese, které používají růstové rovnice odhadované Barroem (1991) a Levinem a Reneltem (1992). Ti ve svých růstových rovnicích zdůrazňovali roli lidského kapitálu a příjem na obyvatele. Barro navíc do své rovnice zahrnoval také fiskální proměnné (především úroveň vládní spotřeby), přičemž Levine a Renelt do růstové rovnice zahrnovali úroveň fixních investic. -88-

99 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU Graf 24 Počet let potřebný ke konvergenci Zdroj: Boeri a Brücker (2001), str. 103 Proto by se následující studie měly zaměřit zejména na analýzu ostatních ekonomických i jiných faktorů, které mohou ovlivňovat migraci dvěma směry tlumit či podporovat. 5.2 Česká republika empirická analýza V následující části se zaměřím na migrační toky z České republiky do EU zejména do Německa. Důvod je ten, že podle analýzy Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí a Českého statistického úřadu (viz. výše) bude po zavedení volného pohybu pracovníků v rámci celé EU pravděpodobně nejvíce pracovníků z ČR migrovat právě do Německa. V Německu je totiž vyšší ekonomická úroveň v porovnání s ČR (v roce 2005 se úroveň PPP HDP na obyvatele pohybovala v ČR na úrovni amerických dolarů a v Německu na úrovni amerických dolarů). Navíc se jedná -89-

100 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU o sousední zemi, proto mohou čeští pracovníci získat relativně mnoho informací o německém trhu práce. Rovněž se jedná o zemi kulturně a jazykově blízkou České republice 31 % Čechů také uvádí, že mluví německým jazykem (oproti tomu 24 % obyvatel ČR mluví anglickým jazykem), což migraci usnadňuje. Má se Německo oprávněně bát přílivu levnější pracovní síly z České republiky? Naplní se očekávání Německa či nikoli? Současné legislativní formy zaměstnávání českých občanů v Německu Migrace za prací s ekonomickými motivy z ČR do Německa se datuje již od ledna 1990, kdy byly otevřeny hranice mezi Německem a ČR. V prvním roce docházelo k zaměstnávání českých pracovníků bez pracovního povolení, což nebylo pro obě země žádoucí. Proto byla na jaře 1991 uzavřena mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR a Spolkovým úřadem práce v Norimberku mezivládní bilaterální dohoda o vzájemném zaměstnávání občanů. Na následujícím grafu můžete vidět, jak se vyvíjel počet českých pracovníků v Německu. Nejvíce Čechů pracovalo v Německu v roce Od té doby se jejich počet pohybuje zhruba na shodné úrovni nebo mírně klesá. Graf 25 Počet českých občanů zaměstnaných v Německu Zdroj: data poskytl německý statistický úřad Od roku 1992 je totiž počet pracovníků z České republiky v Německu regulován pomocí kvót. Nicméně tyto kvóty nejsou téměř vždy naplněny. 48 V grafu nejsou zahrnuty počty pendlerů do Německa. -90-

101 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU V současnosti tak existují čtyři oficiální formy zaměstnání českých občanů v Německu: 1. Sezónní práce Jedná se o práci na dobu trvající maximálně 3 4 měsíce v roce 49, kdy k žádosti o povolení pracovat jako sezónní pracovník musí být doložen také zájem ze strany německého zaměstnavatele (jeho žádost musí být podána na úřadu práce (Arbeitsamt) v místě sídla firmy) a důkaz, že nebylo možno toto místo obsadit německým občanem či občanem ze států EU. Tabulka 18 Počet českých sezónních pracovníků v Německu Zdroj: stránky ČSÚ, VÚPSV;data poskytl také německý statistický úřad 2. Vzájemné zaměstnávání po dobu měsíců Jedná se o dohodu mezi ČR a Německem o vzájemném zaměstnávání za účelem rozšíření kvalifikace. Čeští občané tak mohou (v průběhu života pouze jednou) vykonávat v Německu časově omezenou kvalifikovanou práci, která ovšem není omezena na konkrétní profese. Dohoda je vždy stanovena na 1 rok s možností prodloužení až na 18 měsíců. Důvodem, proč je dohoda stanovena pouze na dobu určitou, je ten, aby nevznikly českým občanům v Německu nároky v oblasti sociálního a důchodového zabezpečení. I v tomto případě však platí, že němečtí nezaměstnaní jsou upřednostňováni před českými zaměstnanci. Navíc musí německý zaměstnavatel splňovat také tzv. většinový poměr, kdy daná německá společnost musí zaměstnávat více německých občanů než cizinců (tj. ve firmě nesmí pracovat převážně cizinci), protože společnost by byla mzdovými náklady zvýhodněna v podnikatelské konkurenci. Např. čeští občané dostávají za shodnou práci, podle Českého statistického úřadu, 90 % mzdy německého pracovníka. V případě vzájemného zaměstnávání občanů platí roční limity pro počet českých občanů (kteří mohou být touto formou zaměstnáni), které byly vydány německou stranou. Nejprve byly tyto limity stanoveny na ročně a následně rozšířeny na 49 Výjimku tvoří pouze zaměstnanci zábavních podniků, kteří mohou v rámci sezónních prací pobývat v Německu až devět měsíců v roce, nicméně pouze jednou za dva roky. -91-

102 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU Stanovené kvóty však nejsou naplňovány naplnění limitu se po počátečním vysokém zájmu pohybuje v rozpětí jedné třetiny až jedné poloviny stanoveného počtu. Tabulka 19 Počet českých občanů zaměstnaných v Německu na dobu určitou Zdroj: stránky ČSÚ, VÚPSV;data poskytl také německý statistický úřad 3. Dohoda o vysílání českých občanů z podniků se sídlem v ČR do Německa v rámci smlouvy o dílo Každý rok stanoví německá strana strukturu zaměstnanců, kteří mohou být zaměstnání v Německu a české firmy se následně o požadovaná místa ucházejí. Vyslaný pracovník zůstává po celou dobu pobytu v Německu zaměstnancem české společnosti. Pokud pobývá a pracuje daný pracovník v Německu déle než 1 měsíc, musí mu jeho domovská společnost vyplácet mzdu odpovídající dané pozici v Německu, čímž vznikají českým společnostem vyšší mzdové náklady na pracovníka. Nutno podotknout, že německá strana nabízí v rámci dohody o vysílání českých občanů vždy více pracovních míst, než jaká je poptávka po nich ze strany českých firem. Pravděpodobně bude nesoulad mezi poptávkou a nabídkou pracovních míst způsobem vyššími mzdami v případě pobytu delším něž 30 dnů. Tabulka 20 Počet vyslaných českých občanů do Německa v rámci dohody o vysílání českých občanů Pozdější údaje nejsou k dispozici Zdroj: stránky ČSÚ, VÚPSV;data poskytl také německý statistický úřad 4. Zelené karty 50 Od 1.srpna 2000 mohli počítačoví experti z České republiky zažádat o zelenou kartu, která jim v Německu garantuje pěti leté pracovní povolení. Navzdory očekávání se ale program nerozběhl podle propočtů a počítačoví experti nevyužili všechny zelené 50 Program zelených karet byl uplatňován nejen na nové členské státy, ale také na ostatní státy, které nejsou členy Evropské unie. -92-

103 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU karty. To platí i pro české pracovníky, kteří nevyužili zelené karty přidělené berlínskou vládou. Proto byl program v roce 2005 pozastaven. Tabulka 21 Počet vydaných zelených karet českým občanům Zdroj: stránky ČSÚ, VÚPSV;data poskytl také německý statistický úřad 5. Osoby samostatně výdělečně činné Osoby samostatně výdělečně činné musejí v Německu nejprve požádat o povolení k pobytu a při této žádosti předkládají příslušnému úřadu také prostředky na podnikání (na provoz dané činnosti) a detailní popis zaměření podnikání. Nicméně počet českých podnikatelů v Německu je také velmi nízký, jak je vidět z tabulky 22. Tabulka 22 Počet osob samostatně výdělečně činných (tj. počet živnostenských oprávnění) Zdroj: stránky ČSÚ, VÚPSV;data poskytl také německý statistický úřad 6. Denní dojížď ění za prací z ČR do německého příhraničí, tzv. pendlování 51 Hlavní impuls a motivace pro dojíždění za prací do jiného státu vzniká pokud je úroveň reálné kupní síly čisté mzdy, kterou migrant pravděpodobně v cílové zemi získá, dostatečně vysoká, v porovnání se mzdou v domovské zemi. Získanou mzdu z cílové země migrant následně smění nominálním kurzem mateřské země a jeho kupní síla přepočtené mzdy je tak vyšší než v případě mzdy za shodnou práci v domovské zemi. Při rozhodování o pendlování jsou tak nejpreferovanějším motivem zahraniční migrace českých občanů ekonomické důvody (podle studií VÚPSV a ČSÚ), které vyplývají nejen z rozdílu nominálních příjmů mezi ČR a cílovou zemí, ale také z kurzovního přepočtu obou měn. Zatímco průměrná hodinová mzda českého pracovníka se pohybuje na úrovni 2,82 EUR, průměrná hodinová mzda v Německu se pohybuje na úrovni 15,40 51 Podrobný popis dojížďkové migrace z ČR do Německa je popsán v příloze č

104 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU EUR a v Rakousku na úrovni 12,01 EUR. (ČSÚ, Eurostat, Ministerstvo financí ČR) Rozdíly ve mzdách mezi zeměmi jsou tak značné. Podle německých zdrojů (Institut pro pracovní trh a výzkum povolání v Norimberku) byl počet vydaných pracovních povolení pro pendlery absolutně nejvyšší v roce Po celé délce německých hranic s ČR bylo vydáno v roce pracovních povolení. V dalších letech byl zaznamenán prudký pokles, např. rok 1996 zaznamenal redukci o 40% v porovnání s rokem 1992, v roce 1998 poklesl počet pracovních povolení o více než polovinu z původního stavu roku Ke konci roku 2005 činil počet vydaných povolení zhruba Následující tabulka zachycuje údaje Českého statistického úřadu o počtu pendlerů (počty byly získány na základě Výběrového šetření pracovních sil ČSÚ). Tabulka 23 Počet občanů dojíždějící za prací do Německa 2002 Počet Počet Počet Počet pendlerů pendlerů pendlerů pendlerů 1.čtvrtletí čtvrtletí čtvrtletí čtvrtletí čtvrtletí čtvrtletí čtvrtletí čtvrtletí čtvrtletí čtvrtletí čtvrtletí čtvrtletí čtvrtletí čtvrtletí čtvrtletí Zdroj: data poskytl ČSÚ Je zajímavé, že nejvíce českých občanů bylo v sousedním Německu zaměstnáno v první polovině 90. let, později docházelo k poklesu. Příčiny tohoto poklesu spatřují některé studie (jedná se např. o studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí Vavřečková, Fischlová, Janata (2002)) především v regulačních opatřeních z německé strany, což podle mého názoru neplatí, protože kvóty nejsou od poloviny 90. let naplňovány i přes to, že se jedná o sousední zemi, která je kulturně podobná České republice a je ekonomicky vyspělejší Dílčí závěr Celkově lze konstatovat, že obavy Německa z hromadného přílivu českých občanů za prací po zrušení přechodných období nejsou oprávněné. Svědčí o tom i nízké využití současných možností zaměstnávání českých občanů v Německu, kdy kvóty určující maximální počet českých pracovníků v Německu nejsou naplňovány. Analýza ukazuje, že pracovní migrace do Německa tak nemá masový ani dlouhodobý charakter. Pokud budeme navíc předpokládat nejen postupnou ekonomickou konvergenci českého PPP HDP na obyvatele k německému PPP HDP na obyvatele, ale také -94-

105 5 Determinanty pracovní migrace z nových členských států EU do původních států Evropské unie a empirická analýza migračních toků z České republiky do států původní EU postupné sbližování mezd v obou zemích, s přihlédnutím k silné vazbě českých pracovníků k domovu (podle dotazníkového šetření zaměřeného na migraci českých pracovníků do Německa provedeného Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí a uspořádaného v roce 2005 uvádí většina respondentů jako největší překážku migrace do Německa právě rodinné zázemí), k celkové nízké mobilitě českých pracovníků, jazykovým bariérám a jiným sociálně ekonomickým faktorům (jedná se např. o vytváření pracovních míst v ČR zahraničními investory, o nepříznivý populační vývoj atd., což nadále snižuj migrační potenciál dané země) nepředpokládám po zrušení přechodných období a po uplatňování volného pohybu pracovníků v celé EU výrazný nárůst pracovní migrace do Německa. Naopak Česká republika se stále zřetelněji stává zemí imigrační a nikoli emigrační. Podle nejnovější statistik uveřejněných na stránkách ČSÚ převyšují příchody za prací do ČR téměř sedmkrát odchody českých pracovníků za prací. Česká republika se tak stává pro určitou část cizinců cílovou zemí (jedná se zejména o pracovníky ze Slovenska, Ukrajiny či Vietnamu), čímž se ocitáme v podobném postavení jako staré země EU. 5.3 Závěr První část této kapitoly se zaměřovala na určení hlavních determinantů pracovní migrace z nových států EU do Velké Británie. Empirická analýza ukázala, že migrační toky ze zemí střední a východní Evropy nejsou ovlivněny pouze ekonomickými faktory, ale také neekonomickými faktory (ty však mohou migraci podporovat či tlumit). Druhá část kapitoly ukázala, že Německo se nemusí obávat nejen masové imigrace pracovníků z České republiky, ale ani zvýšení nezaměstnanosti u německých pracovníků v důsledku nárůstu počtu českých žadatelů o zaměstnání, protože ani v současné době nejsou naplňovány kvóty o maximálním počtu českých pracovníků v Německu. Pokud by i přes to vzrostl v budoucnu počet českých pracovníků migrujících za prací do Německa, nemusí vést tento nárůst pouze k růstu nezaměstnanosti v Německu (což by bylo v případě, že čeští pracovníci by byli pro německé pracovníky substituty), ale naopak mohou být čeští pracovníci komplementy německých pracovníků a budou tak obsazovat ty pozice, o které nemají němečtí pracovníci zájem (viz. pracovníci u nových členských ve Velké Británii). -95-

106 6 Závěr 6 ZÁVĚR Migrace představuje v evropském kontextu určitý fenomén, protože i když mohou pracovníci z původních členských států EU bez omezení migrovat za prací do jiného členského státu, migrace je stále velmi nízká (viz. 3 kapitola). Cílem mé diplomové práce bylo nejen popsat současné migrační trendy v zemích EU a očekávanou pracovní migraci z nových zemí EU do původních zemí EU, ale také určit, jaké faktory ovlivňují pracovní migraci z nových členských států do původních členských států (zejména do Velké Británie) a zda bude tato migrace skutečně tak vysoká, jak řada studií předpokládá (více ve 4. kapitole). Podle analýzy popsané v 5. kapitole lze konstatovat, že migraci ze všech nových zemích EU ovlivňují ekonomické faktory (zejména rozdíl v PPP HDP na obyvatele mezi domovskou a cílovou zemí), nicméně v žádném státě nezávisí migrace pouze na ekonomických faktorech. Vždy hrají důležitou roli také ostatní faktory, které migraci buď podporují (jako např. jazykové znalosti či vyšší sklon obyvatelstva k migraci, atd.) nebo naopak tlumí (jedná se např. o rodinné závazky, atd.). Budoucí migrační vývoj z nových do původních zemí EU tak nelze jednoznačně určit. Vždy záleží, jaké faktory ovlivňující migraci v daném státě převáží. Rozšiřováním EU o nové členy se navíc může zvýšit mobilita mladých pracovníků, která však nebude mít charakter klasické migrace. Půjde o pohyb napříč EU s několikaměsíčním pobytem v některé ze zemí EU, kde si budou chtít tito mladí pracovníci z nových členských zemí zvýšit svoji kvalifikaci hlavním motivem této migrace tak pravděpodobně nebudou pouze ekonomické faktory, ale především možnost pracovat na specializovaných pracovištích, která jsou vysoce technicky vybavena. Po určité době se však předpokládá návrat do mateřské země. V diplomové práci jsem se také zabývala migračními toky z České republiky do Německa, kdy se podle mého názoru nenaplní obavy masové migrace za prací z ČR do Německa, po zavedení volného pohybu pracovníků uvnitř celé EU. Stejně tak se ani nenaplnily např. očekávání o masové emigraci českých občanů do západních států po sametové revoluci 1989 a po otevření hranic v roce Důvody jsou ty, že i když -96-

107 6 Závěr životní úroveň českých obyvatel je poměrně nízká v porovnání s životní úrovní v Německu, stále se zvyšuje a navíc se nedá předpokládat její prudký pokles. Na druhou stranu se objevují názory, že odložením otevření pracovních trhů pro osm nových členských států EU se nezmírní čisté migrační toky z těchto zemích v prvních letech po otevření trhů a navíc se ani nezmenší dlouhodobé migrační toky. Alvazer Plata et al. (2003) ukázal, že zavedení přechodných období nesníží migrační toky z nových členských států, ale pouze je pozastaví. Tyto simulace, kdy migrační potenciál osmi nových členských zemí EU je odhadován pomocí ekonometrického modelu, založil na předpokladu, že se restriktivní politika původních členských států v průběhu přechodných období snaží dosáhnout nulové čisté migrace. Graf 26 Migrační toky po zavedení volného pohybu pracovníků uvnitř EU Zdroj: Alvarez-Plata, Brücker, Siliverstovs (2003), str. 41 Graf popisuje vliv přechodných období na migrační potenciál zemí střední a východní Evropy. V grafu znázorňují jednotlivé křivky čistý nárůst zahraniční populace (a zároveň i nárůst celkového počtu zahraniční populace) ze zemí střední a východní Evropy po zavedení volného pohybu osob. Alvarez Plata analyzoval čtyři možné varianty zavedení volného pohybu osob (v roce 2004, 2006, 2009 a 2011) a vliv rozdílného otevření trhu práce na rozsah migrace a na migrační toky. Podle jeho závěrů nemá -97-

108 6 Závěr zavedení přechodných období vůbec žádný vliv na rozsah migrace ze zemí střední a východní Evropy do původních zemí EU. Tyto simulace však nejsou zcela přesné, protože předpokládají nulový politický vliv po celou dobu existence přechodných období. Důvodem, proč přechodná období pouze pozastaví migrační toky z nových členských států, je, že jednotlivé nové země EU budou velmi dlouho ekonomicky konvergovat, než dosáhnou ekonomické úrovně nejchudších zemí EU (viz. 5. kapitola). Podle těchto analýz tak odložení zavedení volného pohybu pracovníků nesníží obávanou masovou migraci ze zemí střední a východní Evropy do původních zemí EU, protože i po uplynutí těchto přechodných období bude rozdíl mezi ekonomickou úrovní mezi novými a starými státy EU stále značný a stále bude působit jako push faktor pro migraci z východu na západ. Pokud by tak EU chtěla odložit integraci až na dobu, kdy se budou nové členské státy už velmi přibližovat požadované ekonomické úrovni, staly by se nové členské státy EU právoplatnými členy EU v delším časovém horizontu. Proto některé studie (Boeri a Brücker (2001, 2005), Ibrahimov (2004)) naznačují, že i když z krátkodobého hlediska by dřívější zavedení volného pohybu pracovníků znamenalo zvýšení migrace z východu na západ, z dlouhodobého hlediska by dřívější úplné uvolnění pracovních trhů ve všech původních členských státech EU znamenalo rychlejší redukci existujícího migračního potenciálu v budoucnu a i rychlejší vyrovnání ekonomických rozdílů mezi zeměmi (např. pomocí vyšších investic do regionů s nižšími náklady na práci). Ekonomická situace by se tak v těchto zemích a regionech zlepšovala. Emigranti by rovněž část zahraničního kapitálu přenesli do domácí země, což může dále redukovat existující nerovnost příjmů mezi domácí a cílovou zemí. Ekonomická integrace nových členských zemí do původních zemí tak stimuluje jejich ekonomický růst a proto má rychlost ekonomické integrace významný vliv na snížení současných rozdílů v příjmech mezi novými a původními státy EU (tím pádem klesá i potenciální migrace ze středních a východních zemí do staré EU). Zda je tato teorie pravdivá, či zda převáží názor, že migrační toky nebudou po zavedení volného pohybu osob příliš vysoké, se ukáže až v budoucnu, kdy bude zaveden volný pohyb pracovníků po celé současné Evropské unii a kdy budou moci volně migrovat za prací v rámci celé EU pracovníci ze všech členských států EU. Důležité je totiž i to, zda imigranti jsou pro pracovníky v cílové zemi substituty (tj. že nahrazují -98-

109 6 Závěr pracovníky v cílových zemích) nebo komplementy (tj. obsazují ty pracovní pozice, o které neměli domácí pracovníci v cílové zemi zájem to je také příklad imigrantů z nových členských států do Velké Británie, kdy Velká Británie, jak jsem se již zmínila, dokonce pracovníky ze zemí střední a východní Evropy vítá, protože jí pomohli vyřešit problém s obsazováním pracovních míst na britském trhu práce, která nechtějí zastávat britští obyvatelé). Pokud jsou imigranti pro pracovníky v cílové zemi substituty, vede nárůst imigrantů k poklesu mzdy v cílové zemi. Pokud jsou mzdy rigidní (tj. nemohou klesnout), vede nárůst imigrantů k nárůstu nezaměstnanosti v cílové zemi. Toho se právě obávají státy EU, které i po 1. květnu 2006 ponechají v platnosti přechodná období (zejména Německo či Rakousko). Pokud jsou však naopak imigranti komplementy pro domácí pracovníky, předpokládá se, že nárůst počtu imigrantů povede k růstu produktivity domácích pracovníků (a tím i mezd). Navíc imigranti v obou případech zvyšují poptávku po zboží a službách v cílové zemi. Proto řada empirických studií uvádí (Greenwood a McDowell (1986), Straubhaar a Zimmermann (1993)), že imigranti nejsou pro cílovou zemi tak nebezpeční (v případě, že jsou komplementy domácích pracovníků tak jsou dokonce prospěšní), jak si potenciální cílové země často myslí. Budoucnost migrace uvnitř EU je tak velmi obtížně předpověditelná, protože závisí na příliš mnoho faktorech, které v současné době nelze zachytit (např. na politické stabilitě potenciálních domovských zemí migrantů, na rychlosti konvergence jednotlivých ekonomik nových členských států, atd.), především však na dlouhodobém ekonomickém vývoji a na vůli obyvatel migrovat do jiných členských států EU. -99-

110 7 Použité zdroje 7 POUŽITÉ ZDROJE Literatura: Adams, R. H. Jr. (1993) The Economic and Demographic Determinants of International Migration in Rural Egypt, Journal of Development Studies, Vol. 30, No. 1, , October 1993 Alvarez-Plata, P., Brücker, H., Siliverstovs, B. (2003) Potential Migration from Central and Eastern Europe into the EU-15 An Update Report for the European Commission, DG Employment and Social Affairs, DIW (Deutsches Institut für Wirtschaftsforschung), Berlin, 2003 Barro, R. J. (1991) Economic Growth in a Cross-Section of Countries, The Quarterly Journal of Economics, Vol. 106, No. 2, , May 1991 Baštýr, I. (2001) Důsledky vstupu ČR do EU na vztahy s Rakouskem se zaměřením na zaměstnanost, trh práce a migraci, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Praha, leden 2001 Bauer, T. (1995) The Migration Decision with Uncertainty Costs, Münchener Wirtschaftwissenschaftliche Beiträge, No. 95, Munich, 1995 Bauer, T., Epstein G. S., Gang I. N. (2002a) Enclaves, Language and the Location Choice of Migrants, IZA (Institute for the Study of Labor), Discussion Paper No. 558, Bonn, August 2002 Bauer, T., Epstein G. S., Gang I. N. (2002b) Herd Effects or Migration Networks? The Location Choice of Mexican Immigrants in the U.S., IZA (Institute for the Study of Labor), Discussion Paper No. 551, Bonn, August 2002 Bauer, T., Zimmermann, K. F. (1999) Assessment of Possible Migration Pressure and Its Labor Market Impact Following EU Enlargement to Central and Eastern Europe, IZA (Institute for the Study of Labor), Research Report No. 3, Bonn, July kumentfile/iza_3.pdf ( ) Bauer, T., Zimmermann, K. F. (2000) Immigration Policy in Integrated National Economies, IZA (Institute for the Study of Labor), Discussion Paper No. 170, Bonn, July 2000 Berger, S., Pioer, M. (1980) Dualism and discontinuity in Industrial society, Cambridge University Press, Cambridge, October

111 7 Použité zdroje Blanchard, O. (2001) The EU Enlargement, and Immigration from Eastern Europe, October ( ) Blanchard, O. (2004a) Explaining European unemployment, April ( ) Blanchard, O. (2004b) The Economic Future of Europe, Massachusetts Institute of Technology, NBER Working Paper Series No , Cambridge, February ( ) Boeri, T., Brücker, H., European Integration Consortium: DIW, CEPR, FIEF, IAS, IGIER (2000) The Impact of Eastern Enlargement on Employment and Labor Markets in the EU Member States, European Commission, Berlin, Milano, 2000 Boeri, T., Brücker, H. (2001) Eastern Enlargement and EU-Labor Markets: Perceptions, Challenges and Opportunities, IZA (Institute for the Study of Labor) Discussion Paper No. 256, Bonn, February 2001 Boeri, T., Brücker, H. (2005) Migration, Co-ordination Failures and EU Enlargement, DIW (Deutsches Institut für Wirtschaftsforschung), Discussion Papers No. 481, Berlin, February pdf ( ) Borjas, G. J. (1995) The Economic Benefits from Immigration, The Journal of Economic Perspectives, Vol. 9, No. 2, 3 22, Spring 1995 Bover, O., Velilla, P. (1999) Migration in Spain: Historical Background and Current Trends, IZA (Institute for the Study of Labor), Discussion Paper No. 88, Bonn, December 1999 Bowles, S. (1970) Migration as Investment: Empirical Tests of the Human Investment Approach to Geographical Mobility The Review of Economics and Statistics, Vol. 52, No. 4, , November 1970 Brubaker, R. (1991) International Migration: A Challenge for Humanity, International Migration Review, Vol. 25, No. 4., Special Issue: U.N. International Convention on the Protection of the Rights of All Migrant Workers and Members of Their Families, , New York, Winter 1991 Bruder, J. (2003) East West migration in Europe , Universität Rostock, Working Paper No. 40, Rostock, ( ) Brücker, H., Schröder, P. J. H. (2005) International Migration with Heterogeneous Agents: Theory and Evidence, DIW (Deutsches Institut für Wirtschaftsforschung) and IZA (Institute for the Study of Labor), Berlin, Bonn, February 2005, ( ) -101-

112 7 Použité zdroje Brücker. H., Siliverstovs, B. (2005) On the Estimation and Forecasting of International Migration: How Relevant Is Heterogeneity Across Countries?, IZA (Institute for the Study of Labor), Discussion Paper No. 1710, Bonn, August 2005 Bulow, J. I., Summers, L. H. (1986) A Theory of Dual Labor Markets with Application to Industrial Policy, Discrimination and Keynesian Unemployment, Journal of Labor Economics, Vol. 4, No. 3, Part 1, , July 1986 Burda, M. C. (1995) Migration and the Option Value of Waiting, Economic and Social Review, Vol. 27, 1 19, August 1995 Cole, W. E., Sanders, R. D. (1985) Internal Migration and Urban Employment in the Third World, American Economic Review, Vol. 75, No. 3, , London, June 1985 Coomans, G. (2002) paper presented at Labor Markets in the 21st Century: Skills and Mobility, Joint US and EU Conference, September ( ) Dobson, J., Koser, K., Mclaughlan, G., Salt, J. (2001) International migration and the United Kingdom: Recent patterns and trends, Home Office, RDS Occasional Paper No. 75, London, December ( ) Doeringer, P., Piore, M. (1971) Internal Labor Markets and Manpower Analysis, Sharpe, New York, 1971 Dougherty Ch. (2002) Introduction to Econometrics Oxford University Press, Oxford, 2002 Dustmann, Ch., Casanova, M., Fertig, M., Preston, I., Schmidt, Ch. M. (2003) The impact of EU enlargement on migration flows, Home Office 25/03, London, ( ) Epstein, G. S., Hillman, A. L. (1998) Herd Effects and Migration CEPR Discussion Papers No. 1811, London, ( ) Eurobarometer (2005) Europeans and Languages Fieldwork: May June 2005 Special Eurobarometr 237 Wave 63,4, TNS Opinion and Social, September ( ) European Commission Economic and Financial Affairs Directorate General (2001) The Economic Impact of Enlargement, Enlargement Papers Series, No. 4, Brussels, en.pdf ( ) -102-

113 7 Použité zdroje European Commission (2001) International Migration Statistics in the Mediterranean Countries: current data sources and statistics available in the countries, Revised Version (3/1998/E/no.20), Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg, 2001 European Commission (2003) The Internal Market Ten Years without Frontiers, Brussels, 2003 European Commission (2004) Employment in Europe 2004 Recent Trends and Prospects, Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg, 2004, ISBN European Commission (2005a) Green Paper on an EU Approach to Managing Economic Migration, COM (2004), 811 final, Brussels, January 2005 European Commission (2005b) Towards a European Qualifications Framework for Lifelong Learning, Commission Staff Working Document, SEC (2005) 957, Brussels, July 2005 European Commission (2005c) Survey on country profiles, Final report, Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg, 2005, ISBN European Commission (2006) Report of the Functioning of the Transitional Arrangements set out in the 2003 Accession Treaty (period 1 May April 2006), COM 48 final, Brussels, February 2006 Eurostat (2001) Eurostat Labor Force Survey, Luxembourg, 2001 Eurostat (2002a) Europe in figures Eurostat yearbook, Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg, 2002, ISBN Eurostat (2002b) European social statistics Migration, Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg, 2002, ISBN Eurostat (2004a) Eurostat yearbook 2004 The statistical guide to Europe, Data , Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg, 2004, ISBN Eurostat (2004b) Population statistics, Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg, 2004, ISBN Eurostat (2005) Europe in figures Eurostat yearbook 2005, Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg, 2005, ISBN Faini, R., Venturini, A. (1994) Migration and Growth: The Experience of Southern Europe, CEPR Discussion Paper, No. 964, London, May ( ) -103-

114 7 Použité zdroje Fassmann, R., Hintermann, Ch. (1997) Migrationpotential Ostmitteleuropa. Struktur und Motivation potentieller Migranten aus Polen, der Slowakei, Tschechien und Ungarn, ISR -Scientific Report, 15, Innsbruck, ( ) Fassmann, H., Münz, R. (2001) EU Enlargement and Future East West Migration in Europe, re%20east-west%20migration.pdf ( ) Fertig, M. (2000) The economic impact of EU enlargement: assessing the migration potential, Empirical Economics, Volume 26, No. 4, , 2000 Fertig, M., Schmidt, Ch. M. (2000) Aggregate Level Migration Studies as a Tool for Forecasting Future Migration Streams, IZA (Institute for the Study of Labor), Discussion Paper No. 183, Bonn, August 2000 ftp://repec.iza.org/repec/discussionpaper/dp183.pdf ( ) Fields, G. S. (1979) Place-To-Place Migration: Some New Evidence, The Review of Economics and Statistics, Vol. 61, No. 1, 21 32, February 1979 Franzmeyer, F., Brücker, H. (1997) Europäische Union: Osterweiterung und Arbeitskräftemigration, DIW (Deutsches Institut für Wirtschaftsforschung), Wochenberichte 5, Berlin, ( ) Freudenstein, R. (1998) Poland, Germany and the EU, International Affairs, Vol. 74, No. 1, 41 54, January 1998 Gilpin, N., Henty, M., Lemos, S., Portes, J., Bullen, Ch. (2006) The impact of free movement of workers from central and eastern Europe on the UK labor market, Department for Work and Pensions, Working Paper No. 29, Corporate Document Services, Leeds, ( ) Goss, E. P., Schoening, N. C. (1984) Search Time, Unemployment, and the Migration Decision The Journal of Human Resources, Vol. 19, No. 4, , Autumn 1984 Goss, E. P., Paul, C. (1986) Age and Work Experience in the Decision to Migrate, Journal of Human Resources, Vol. 21, No. 3, , Summer 1986 Greenwood, M. J. (1970): Lagged Response in the Decision to Migrate, Journal of Regional Science, Vol. 10, , 1970 Greenwood, M. J. (1975) Research on Internal Migration in the United States: A Survey, Journal of Economic Literature, Vol. 13, No. 2, , June

115 7 Použité zdroje Greenwood, M. J., McDowell, J. M. (1986) The Factor Market Consequences of U.S. Immigration, Journal of Economic Literature, Vol. 24, No. 4, , December 1986 Haque, R. (2002) Migrants in the UK A descriptive analysis of their characteristics and labor market performance, based on the Labor Force Survey, Department for Work and Pensions, Leeds, December ( ) Harris, J. R., Todaro, M. P. (1970) Migration, Unemployment and Development: A Two-sector Analysis The American Economic Review, Vol. 60, No. 1, , London, 1970 Hassler, J., Mora, J. V. R., Storesletten, K., Zilibotti, F. (2002) A Positive Theory of Geographic Mobility and Social Insurance, CESifo Working Paper No. 791, Category 3: Social Protection, Munich, October 2002 Hatton, T. J., Williamson, J. G. (2002) What Fundamentals Drive World Migration?, Working Paper No. 9159, National Bureau of Economic Research, Cambridge, September ( ) Hicks, J.R. (1932) The Theory of Wages, McMillan, London, 1932 Hille, H., Straubhaar, T. (2001), The Impact of EU-Enlargement on Migration Movements and Economic Integration: Results of Recent Studies, in: OECD (ed.), Migration Policies and EU-Enlargement, , Paris, 2001 Home Office, the Department for Work and Pensions, the HM Revenue and Customs and the Office of the Deputy Prime Minister (2005a) Accession Monitoring Report May 2004 June 2005, London, August ( ) Home Office, the Department for Work and Pensions, the HM Revenue and Customs and the Office of the Deputy Prime Minister (2005b) Accession Monitoring Report May 2004 September 2005, London, November Maincontent.0018.file.tmp/Accession_Monitoring_ReportNW2%5B1%5D.2doc.pdf ( ) Home Office, the Department for Work and Pensions, the HM Revenue and Customs and the Office of the Deputy Prime Minister (2006) Accession Monitoring Report May 2004 December 2005, London, February ( ) Horáková, M. (2002) Trendy ve vývoji mezinárodních pracovních migrací v České republice, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Praha, červen

116 7 Použité zdroje Horáková, M. (2004a) Trendy v zahraničních pracovních migracích v České republice v letech , Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Praha, 2004 Horáková, M. (2005b) Reakce České republiky na migraci v rozšířené Evropské unii, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Praha, 2005 Horváth, R. (2006) Meziregionální migrace obyvatelstva v České republice: Role likviditních omezení, Česká národní banka a Institut ekonomických studií FSV UK, Praha, 2006 Charemza, W. W., Deadman, D. F. (1997) New Directions in Econometric Practice Edward Elgar Publishing, Lyme, 1997 Ibrahimov, M. (2004) New European Union, Old Headache of Unemployment: Impact of Joining Czech Republic, Poland and Hungary on EU s Unemployment Rate, ( ) International Organization for Migration (IOM) (1999) Migration Potential in Central and Eastern Europe, Geneva, 1999 Kau, J. B., Sirmans, C. F. (1976) New, Repeat and Return Migration: A Study of migrant Types, Southern Economic Journal, Vol. 43 (44), , 1976 Kempton, J. (2002) Migrants in the UK: their characteristics and labor market outcomes and impacts, Home Office RDS Occasional Paper No. 82, London, December 2002 Krieger, T. (2003) Migration trends in an enlarged EU, European Foundation for the Improvement of Working and Living Conditions, Dublin, 2003 Layard, R., Blanchard, O., Dornbusch, R., Krugman, P. (1992) East-West Migration: The Alternatives, MIT Press, Cambridge, 1992, ISBN Levine, R., Renelt. D. (1992) A Sensitivity Analysis of Cross-Country Growth Regressions, American Economic Review, Vol. 82, No. 4, London, , September 1992 Levy, M. B., Wadycki, W. J (1973) The Influence of Family and Friends on Geographic Labor Mobility: An International Comparison, Review of Economics and Statistics, Vol. 55, No. 2, , May 1973 Lundborg, P. (1991) An Interpretation of the Effects of Age on Migration: Nordic Migrants'Choice of Settlement in Sweden, Southern Economic Journal, 58, , October 1991 Massey, D. S. et al. (1993) Theories of International Migration: A Review and Appraisal, Population and Development Review, Vol. 19, No. 3, , September

117 7 Použité zdroje McCool, T. (1982) Wage Subsidies and Distortionary Taxes in a Mobile Capital Harris Todaro Model, Economica, Vol. 49, No. 193, 69 79, February 1982 Mincer, J. (1978) Family Migration Decisions The Journal of Political Economy, Vol. 86, No. 5, , October 1978 Münz, R., Fassmann, H. (2004) Migrants in Europe and their Economic Position: Evidence from the European Labor Force Survey and from Other Sources, Paper Prepared for the European Commission, DG Employment and Social Affairs, July 2004 Navratil, F. J., Doyle, J.J. (1977) The Socioeconomic Determinants of Migration and the Level of Aggregation, Southern Economic Journal, Vol. 43, , 1977 Neary, P. J. (1981) On the Harris Todaro Model with Intersectoral Capital Mobility, Economica, Vol. 48, No. 191, , August 1981 Nickell, S. (1981) Biases in Dynamic Models with Fixed Effects, Econometrica, Vol. 49, No. 6, , November 1981 OECD (2005) Trends in International Migration Annual Report 2004 SOPEMI Edition, Paris, 2005 Orlowski P. et al (2000) Potential Migration Flows from Central and Eastern Europe to Austria After the Enlargement, WIIW Project No. 7919, ( ) Piore, M. J. (1980) Dualism as a response to flux and uncertainty In S. Berger and M. J. Piore, eds., Dualism and Discontinuity in Industrial Society, Cambridge University Press, 23 54, Cambridge, 1980 Pissarides, Ch. A., McMaster I. (1990) Regional Migration, Wages, and Unemployment: Empirical Evidence and Implications for Policy Oxford Economic Papers, Vol. 42, No. č, , Oxford, October 1990 Portes, J., French, S. (2005) The impact of free movement of workers from central and eastern Europe on the UK labor market: early evidence, Department for Work and Pensions, Working Paper No. 18, Corporate Document Services, Leeds, ( ) Ravenstein, E. (1889): The Laws of Migration, Journal of the Royal Statistical Society, Vol. 52, No. 2, , June 1889 Reichlová, N. (2004) New Member Countries and Migration Flows diplomová práce, Institut ekonomických studií FSV UK, Praha, duben 2004 Rendall, M. S., Tomassini, C., Elliot, D. J. (2003) Estimation of annual international migration from the Labor Force Surveys of the United Kingdom and the continental European Union, Statistical Journal of the United Nations ECE 20 (2003) , IOSPress, Office for National Statistics, London, 2003 (staženo: )

118 7 Použité zdroje Saint-Paul, G. (1996) Dual labor markets: a macroeconomic perspective, MA, MIT Press, Cambridge, 1996 Salop, S. C. (1979) A Model of the Natural Rate of Unemployment, American Economic Review, Vol. 69, No. 1, , London, March 1979 Salt, J. (2001) Current Trends in International Migration in Europe, CDMG (2001) 33, Council of Europe, Strasbourg, November 2001 Salt, J. (2002) European International Migration: Evaluation of the Current Situation, European Population Papers Series No. 5, Council of Europe, Strasbourg, March 2002, ISSN ation_evaluation_of_the_current_situation.pdf ( ) Shapiro, C. a Stiglitz J. E. (1984) Equilibrium Unemployment as a Worker Discipline Device, The American Economic Review, Vol. 74, , London, June 1984 Shields, M. P., Shields, G. M. (1993) A Theoretical and Empirical Analysis of Family Migration and Household Production: U.S , Southern Economic Journal, Vol. 59, , April 1993 Schwartz, A. (1973) Interpreting the Effect of Distance on Migration, Journal of Political Economy, Vol. 81, No. 5, , September October 1973 Sinn, H. W. (2000) EU Enlargement and the Future of the Welfare State CESifo Working Paper Series, Working Paper No. 307, Munich, June 2000 Sinn, H. W., Flaig, G., Werding, M., Münz, S., Düll, N., Hoffmann, H. (2001) EU Erweiterung und Arbeitskräftemigration. Wege zu einer schrittweißen Annäherung der Arbeitsmärkte, Ifo - Institut für Wirtschaftsforschung, München, 2001 Sjaastad, L.A. (1962) The Costs and Returns of Human Migration The Journal of Political Economy, Vol. 70, 80 93, 1962 Smith, A. (1776) Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations, Strahan/Cadell, London, 1776 Solow, R. M. (1979) Another possible source of wage rigidity, Journal of Macroeconomic 1, 79 82, 1979 Stark, O. (1991) The Migration of Labor, Basil Blackwell, Cambridge, 1991 Stark, O., Taylor, J. E. (1991) Migration Incentives, Migration Types: The Role of Relative Deprivation," The Economic Journal, Vol. 101, No. 408, , September 1991 Straubhaar, T. (1988) On the Economics of International Migration, Verlag Paul Haupt, Bern and Stuttgart,

119 7 Použité zdroje Straubhaar, T., Zimmermann, K. F. (1993) Towards a European Migration Policy Population Research and Policy Review, Vol. 12, No , October 1993 Stiglitz, J. E. (1974) Alternative Theories of Wage Determination and Unemployment in LDC s: The Labor-Turnover Model Quarterly Journal of Economics, Vol. 88, No. 2, , May 1974 Stiglitz, J. E. (1976) The Efficiency Wage Hypothesis, Surplus Labor, and the Distribution on Income in LDC s, Oxford Economic Papers, Vol. 28, No. 2, , Oxford, July 1976 Todaro, M. P. (1986) Internal Migration and Urban Employment: Comment, The American Economic Review, Vol. 76, No. 3, , London, June 1986 Traser, J. (2005) Report on the Free Movement of Workers in EU 25, Who s afraid of EU enlargement?, European Citizen Action Service, Brussels, August ( ) Turnovec, F. (2003) Political Economy of European Integration, Charles University in Prague, The Karolinum Press, Prague, 2003 Vavřečková, J., Fischlová, D., Janata, Z. (2002) Migrační potenciál příhraničí České republiky s Německem Analýza terénního šetření, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Praha, leden 2002 Vavřečková, J. (2003) Migrační potenciál českého obyvatelstva v procesu evropské integrace, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Praha, prosinec 2003 Vavrečková, J., Michalička, L., Severová, S., Malá, V. (2004) Monitoring zahraniční pracovní migrace a jejích podmiňujících faktorů se zaměřením na českoněmecké a česko-rakouské příhraničí, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Praha, 2004 Víšek, J. A. (1997) Ekonometrie I. Nakladatelství Univerzity Karlovy, Praha, 1997 Zaiceva, A. (2004) Implications of EU Accession for International Migration: An Assessment of Potential Migration Pressure, CESifo Working Paper No. 1184, Category 4: Labor Markets, Munich, May 2004 Zimmermann, K. F. (1995a) European Migration: Push and Pull, Proceedings of the World Bank Annual Conference on Development Economics Review and The World Bank Research Observer, , March 1995 Zimmermann, K. F. (1995b) Tackling the European Migration Problem, Journal of Economic Perspectives, Vol. 9, No. 2, 45 62, Spring 1995 Zimmermann, K. F. (2004) European Labor Mobility: Challenges and Potentials, IZA (Institute for the Study of Labor), Discussion Paper No. 1410, Bonn, November

120 7 Použité zdroje Elektronické zdroje: Statistické úřady v zemích Evropské unie: Původní státy EU: Belgie Dánsko Finsko Francie Itálie Irsko Lucembursko Německo Nizozemí Portugalsko Rakousko Řecko Španělsko Švédsko Velká Británie Nové členské státy: Česká republika Estonsko Litva Lotyšsko Maďarsko Polsko Slovensko Slovinsko Statistický úřad USA Home Office Eurostat Evropská komise Eurobarometer Eures OECD Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Výzkumný ústav práce asociálních věcí Institut pro pracovní trh a výzkum povolání v Norimberku IZA Institute for the Study of Labor DIW Deutsches Institut für Wirtschaftsforschung

121 8 Přílohy 8 PŘÍLOHY Seznam příloh Příloha č. 1: Volný pohyb pracovníků Příloha č. 2: Portugalská recese Příloha č. 3: Skutečné a regresí předpovězeny míry migrace Příloha č. 4: Dojížďková migrace za prací z ČR do Německa

122 Příloha č. 1: Volný pohyb pracovníků Příloha č. 1: Volný pohyb pracovníků Volný pohyb pracovní síly v rámci Evropské unie patří k jedné ze čtyř základních svobod, na nichž je EU založena. Od roku 1968 se pracovníci z ostatních členských států EU mohou ucházet o zaměstnání v kterémkoli jiném členském státě EU, což jim umožnilo Nařízení Evropského hospodářského společenství (EHS) č. 1612/68 Rady z 15. října 1968 o svobodě pohybu zaměstnanců uvnitř Společenství, později doplněné směrnicí 90/364/EHS Rady z 28. června 1990 o právu na pobyt. Na počátku tak stála snaha vytvořit evropský pracovní trh nenarážející na národní hranice. Nesoulad nabídky a poptávky na trhu práce by tak měl být vyrovnáván především z vnitřních zdrojů EU (tj. občany členských států) a nikoli občany třetích zemí. Později byla Radou i Komisí vydána další nařízení i směrnice upravující volný pohyb rodinných příslušníků migrantů, studentů a důchodců 52. Odstranění překážek a bariér volného pohybu pracovníků uvnitř EU však s sebou přináší i řadu problémů v následujících oblastech: občanskoprávní, sociální, pracovněprávní i bezpečnostní oblasti. Členské státy totiž musí jednat v naprosté shodě v otázkách přechodu hranic, přístupu k zaměstnancům, uznávání kvalifikací, sociální ochrany, pojištění a dávek, stejně jako práv rodinných příslušníků. Volný pohyb pracovníků také vyžaduje národní zacházení s domácími imigranty, kteří jsou ale občané EU tj. zrušení diskriminace (otevřené nebo skryté) v závislosti na zemi původu při přijímání, odměňování, přeřazování, úpravě pracovních podmínek atd. Existují zde samozřejmě omezení, ve kterém může hostitelský stát vůči zaměstnanci uplatnit a to v případech, kdy daný občan hodlá prokazatelně přesídlit do jiného státu EU s úmyslem provozovat činnost, která není v tomto členském státě vítána (např. přesídlení se záměrem aktivní účasti v některých trpěných problémových hnutích nebo sektách), nebo je dokonce trestná. Další výjimku, kdy dané zaměstnání 52 Směrnice 68/360/EHS Rady z 15. října 1968 ke zrušení cestovních a pobytových omezení pro pracovníky z členských států a jejich rodinné příslušníky. Nařízení (EHS) č. 1251/70 Komise z 29. června 1970 o právu zaměstnanců zůstat po ukončení zaměstnání na výsostném území členského státu, jakož i směrnice 75/34/EHS Rady z 17. prosince 1974 o právu státních příslušníků členského státu zůstat po ukončení výkonu samostatné činnosti na svrchovaném území jiného členského státu. Směrnice 90/365/EHS Rady z 28. června 1990 o právu pobytu osob vystoupivší z pracovního života a samostatně výdělečně činných osob, a směrnice 93/96/EHS Rady z 29. října 1993 o právu pobytu studentů

123 Příloha č. 1: Volný pohyb pracovníků může vykonávat pouze příslušník daného státu, představují profese spojené s výkonem státní moci. Na základě rozhodnutí Evropského soudního dvora (1986, 1988) nemohou občané ostatních členských států EU vykonávat zaměstnání ve státní službě v oblastech vlastního výkonu státní moci a nemohou působit ani jako zaměstnanci zajišťující obecné státní zájmy (jedná se zejména o následující profese: armáda, policie, bezpečnost, soudy, daňová správa, diplomatická služba, zaměstnání ve státním aparátu, v regionální, obecní administrativě, centrální bance). S uvolněním hranic mezi členskými státy je také spojena otázka sociálního zabezpečení. Aby mohla migrace mezi jednotlivými státy probíhat bez všech překážek, musejí mít migrující pracovníci nárok na zachování plné šíře a výše sociálního, nemocenského a důchodového zabezpečení. Protože pokud by se postavení pracovníků při migraci v této oblasti zhoršovalo, byl by to signál, že jednotný vnitřní trh v oblasti volného pohybu pracovníků nefunguje. S tím je spojen i požadavek propojenosti a vzájemné komunikace národních systémů pojištění. Tato propojenost v EU stále chybí. Při volném pohybu pracovníků mezi více státy musí být brán zřetel také na vnitřní bezpečnost států a jejich občanů. Otevření hranic totiž může znamenat i volné šíření kriminálních aktivit po celém území EU. Proto musí být právo volného pohybu pracovníků doplněno nejen o spolupráci policejních a justičních orgánů všech členských států, ale také musí být nastaveny vysoké standardy ochrany vnějších hranic celé EU, aby nedocházelo k nelegální migraci nežádoucích osob ze třetích zemí. Nicméně v současné době je vízová, azylová a imigrační politika v rukou jednotlivých států EU a tudíž nejsou v této oblasti vedeny žádné společné kroky. Od roku 1999 a vstupem Amsterodamské smlouvy v platnost se vízová, azylová a imigrační politika stává součástí I. Pilíře EU (předtím byla součástí III. Pilíře EU). Naopak policejní a justiční spolupráce v trestních věcech tj. jedná se např. o otázky spojené se spoluprácí při vyšetřování, vydávání zadržených atd. zůstává i nadále součástí III. Pilíře EU. Což znamená, že členské státy nepředávají společným orgánům EU svou suverenitu v této oblasti a mohou jednat jako samostatný stát

124 Příloha č. 2: Portugalská recese Příloha č. 2: Portugalská recese V roce 1993 byla celá Evropská unie postihnuta recesí. Portugalsku utrpělo během této recese významnou ztrátu růstu HDP, kdy meziroční propad činil 2 %. Od roku 1994 do roku 1998 pokračoval růstový trend portugalské ekonomiky, který byl v letech vyšší než ve Španělsku a v letech 1997 a 1998 totožný s růstem španělské ekonomiky. Od roku 1998 však meziroční přírůstky HDP v Portugalsku klesají (Portugalsko se tak nacházelo v sestupné fázi hospodářského cyklu), kdy tento pokles vyvrcholil v roce 2003 recesí a meziročním propadem HDP ve výší 1,1 %. Recese postihla pouze portugalskou ekonomiku a nebyla zaznamenána v žádné jiné zemi tehdejší EU. Španělsko v té době naopak procházelo konjunkturou. Recese v Portugalsku byla zapříčiněna propadem zahraničních investic v Portugalsku v letech , kdy hrubá tvorba fixního kapitálu klesla meziročně o 5,1 % v roce 2002 a 9,9 % v roce Výdaje domácností či vlády nemohly vyrovnat ani snížit tento nepříznivý vývoj poklesu investic. V těchto letech rovněž stagnoval dovoz. Vývoj růstu HDP, investic a výdajů na konečnou spotřebu domácností v Portugalsku Zdroj: stránky Eurostatu a ČSÚ -114-

125 Příloha č. 2: Portugalská recese Vývoj hrubé tvorby fixního kapitálu v Portugalsku, Španělsku, Řecku a EU Zdroj: stránky Eurostatu a ČSÚ Přesto však v roce 2004 (1,2 %) a 2005 (0,4 %) zaznamenává Portugalsko pozitivní vývoj růstu HDP

126 Příloha č. 3: Skutečné a regresí předpovězeny míry migrace Příloha č. 3: Skutečné a regresí předpovězeny míry migrace 1. model Skutečné a regresí předpovězeny míry migrace 2. model Skutečné a regresí předpovězeny míry migrace -116-

127 Příloha č. 3: Skutečné a regresí předpovězeny míry migrace 3. model Skutečné a regresí předpovězeny míry migrace -117-

128 Příloha č. 4: Dojížďková migrace za prací z ČR do Německa Příloha č. 4: Dojížďková migrace za prací z ČR do Německa I když nejvýznamnější část migrace za prací je v současné době (a pravděpodobně bude i po zrušení přechodných období) dočasná pobytová pracovní migrace do zahraničí (VÚPSV) tj. pobývání na území jiného státu delší dobu, není to jediná forma migrace za prací. V České republice existují pracovníci, kteří denně dojíždí za prací do hraničního státu EU (zejména do Německa a Rakouska). Tato specifická migrace se také nazývá pendlerství. Odhady počtu pendlerů po zrušení přechodných období nejsou většinou zahrnuty ve studiích odhadující migrační potenciál ČR, i když se pracovníci Německa obávají přílivu pendlerů z ČR po otevření hranic. Kromě důvodů pendlerství uvedených v 5.kapitole, existují i omezení dojížďkové migrace. Omezení dojížďkové migrace Rozsah potenciálních pendlerů je omezován čistě technickými parametry, jako např. vzdáleností mezi místem pobytu migranta v ČR a pracovištěm v zahraničí a dobou dojíždění (denní dojíždění je omezeno na určité kilometrové pásmo od hranic a na dobu přepravy). Tím se samozřejmě významně omezuje rozsah disponibilních pracovních příležitostí v cílové zemi na práci pouze v hraničních regionech. Kromě údajů o počtu pendlerů z ČR do Německa (viz. 5. kapitola) jsou k dispozici také směry pendlerů do Německa. Pendlerství odkud kam? Ačkoliv bychom mohli předpokládat, že do zahraničí odcházejí hledat práci spíše ty osoby z příhraničních oblastí ČR, které jsou postiženy vysokou nezaměstnaností, tedy kde nejsou podmínky pro nalezení vhodného uplatnění, skutečnost tento předpoklad nepotvrzují. Proto v této souvislosti neplatí, že vysoká míra nezaměstnanosti, která je v některých okresech vysoce nadprůměrná, stimuluje vyšší míru pendlerství v těchto regionech. Pokud by však toto platilo, můžeme usuzovat, že v migračních motivech pendlerů převažují pull-faktory cílové země (vyšší výdělek, -118-

129 Příloha č. 4: Dojížďková migrace za prací z ČR do Německa získání nových zkušeností atd.) nad push-faktory v domovské zemi (např. vysoká nezaměstnanost). Regionální nezaměstnanost v regionech ČR k Zdroj: stránky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV) Zdrojové regiony pendlerů (tj. jaké procento pracovníků ze sousedních regionů ČR a Německa pendluje za prací z ČR do Německa ) Zdroj: stránky ČSÚ a VÚPSV Nejvíce pendlerů (konkrétně 64,5 % všech pendlujících občanů v německém pohraničí) se rekrutuje z jižní oblasti ČR, tedy z oblasti sousedící s bavorskou stranou hranice. Zbývající část pendlerů (35,5 %) dojíždí denně do sousední spolkové země Německa do Saska

130 Příloha č. 4: Dojížďková migrace za prací z ČR do Německa Vysvětlení, proč čeští občané pendlují častěji do Bavorska než do Saska vyplývá také z legislativního omezení. Českým občanům je totiž legislativně umožněno neomezeně pracovat 53 v německých regionech vzdálených 50 km od státních hranic, nicméně toto povolení se nezahrnuje všechna města v příhraničí. Jsou vymezeny okresy a jednotlivá města bavorského a saského pohraničí, kde je pendlování českým občanům povoleno bez jakéhokoli omezení. Jak následující tabulka ukazuje, při hranicích s Bavorskem je možností pro české pendlery relativně více, což souvisí se situací na trhu práce v nových a starých spolkových zemích v době vstupu České republiky do EU. V roce 2004 byla míra nezaměstnanosti v celém Německu na úrovni 11,7 % práceschopného obyvatelstva. V té době byla ale nezaměstnanost v Sasku výrazně vyšší než v Bavorsku. Míra nezaměstnanosti v Sasku a Bavorsku a německé hraniční zóny z výjimky o zastavení náboru pracovních sil Bavorsko česká hranice Amberg Sulzbach Amberg Bayreuth Bayreuth město Cham Degendorf Freyung-Grafenau Hof Hof (Sradt) Kronach Kulmbach Neustadt a.d. Waldnaab Passau Passau město Regen Schwandorf Straubing Straubing-Bogen Tischenreuth Weiden i.d. Opf. Wunsiedel i. Fichtelgebirge Sasko česká hranice Annaberg Aue-Schwanzenberg Bautzen Freiberg Löbau-Zittau Mittler Erzgebirgkreis Sächsische Sweiz Vogtlandkreis Weisseritzkreis 53 Nejsou zde zavedeny žádné kvóty pro maximální počet zaměstnanců z ČR

131 Příloha č. 4: Dojížďková migrace za prací z ČR do Německa Hlavní spolkovou zemí, kam směřuje pendlerská migrace, je tak Bavorsko. Do Bavorska pendleři míří především do měst Weiden, Regen, Hof a Passau a dalších legislativně povolených příhraničních lokalit. Menší proud pendlerů směřuje do Saska, kam se dojíždí převážně do Žitavy a Annabergu. Odhad počtu pendlerů po zrušení přechodných období V rámci kvantitativního výzkumu se ve všech čtrnácti bezprostředně se SRN sousedících okresech uskutečnil VÚPSV dotazníkové šetření o možnosti dojíždět za prací do Německa. Z celkového počtu respondentů (2 277) se kladně k pendlování vyslovilo 19 %, což odpovídá zhruba výši 2 % českého obyvatelstva žijící v pohraničí. Předmětem šetření byla také vzdálenost, kterou jsou potenciální pendleři ochotni při dojíždění za prací denně překonávat. Jakou vzdálenost jste ochoten překonávat při denním pendlování za prací do SRN? Vzdálenost v km Podíl potenciálních pendlerů v % do 30 km 28, km 39, km 27, km 3,4 více než 150 km 1,4 Zdroj: stránky VÚPSV Absolutní většina potenciálních pendlerů (95 %) je schopno denně dojíždět maximálně 100 km (tj. vzdálenost místa bydliště v ČR a místo výkonu práce v SRN by neměla přesáhnout 100 km). Přičemž více než dvě třetiny z dotázaných preferuje vzdálenost místa bydliště v ČR a místo výkonu práce v SRN do 50 km. Zvýšený sklon k migraci byl zaznamenán s severní části česko saského příhraničí. To může být důsledek restrukturalizace hutního a těžkého průmyslu v této oblasti a následné problémy zaměstnaných osob v těchto sektorech. Závěr Odhadovaný migrační potenciál pendlerů po zrušení přechodných období a zavedení volného pohybu pracovníků je tak velmi nízký. Předpokládá se (VÚPSV, Ministerstvo sociálních věcí ČR), že lidé poté budou preferovat dočasnou pobytovou -121-

132 Příloha č. 4: Dojížďková migrace za prací z ČR do Německa migraci před dojížďkovou migrací. Podle studie: Migrační potenciál příhraničí České republiky s Německem Analýza terénního šetření (Vavřečková, Fischlová, Janata (2002)), která provedla dotazníkový průzkum v německém pohraničí o vůli migrovat do Německa, by zhruba 3 % obyvatelstva z této oblasti (29 % všech dotázaných z 2 277) pendlovalo za prací do Německa v blízké budoucnosti, kdy budou stále ještě existovat přechodná omezení. Nicméně po jejich zrušení by se počet potenciálních pendlerů snížil na 2 % obyvatelstva německého pohraničí (19 % všech dotázaných z 2 277). Počet pendlerů z ČR do Německa před a po zrušení přechodných období Zdroj: Vavřečková (2002), str. 16 V současné době je např. dojížďková migrace stimulována výjimkou o zastavení náboru pracovních sil, která po zavedení volného pohybu pracovníků pozbude platnosti a zaměstnanci se budou moci usazovat a pracovat v jakémkoli členském státě bez pracovního povolení