Vědecký projekt RM 10/01/10. Důsledky potenciálního tureckoíránského. partnerství pro energetickou politiku EU (shrnutí)

Transkript

1 Důsledky potenciálního turecko-íránského energetického partnerství pro (shrnuti) Důsledky potenciálního tureckoíránského energetického partnerství pro energetickou politiku EU (shrnutí) Petr Binhack Michal Thim

2 Důsledky potenciálního turecko-íránského energetického partnerství pro (shrnuti) Předložený text je shrnutím z výstupu Vědeckého projektu RM 10/01/10 Důsledky potenciálního turecko-íránského energetického partnerství pro energetickou politiku EU, který zpracoval řešitelský tým Asociace pro mezinárodní otázky. Součástí shrnutí je i rozsáhla přílohová část s přehledovými tabulkami, mapami a seznamem zdrojů, ze kterých bylo čerpáno při zpracování studie. Shrnutí Předkládaná studie se zabývá analýzou energetických vztahů mezi Tureckem a Íránem v posledním desetiletí a posouzením významu těchto vztahů pro posílení energetické bezpečnosti Evropské unie. Základním východiskem je, že Evropská unie usiluje o diverzifikaci energetických zdrojů a realizace čtvrtého energetického koridoru, který se prozatím potýká s nedostatkem zajištěných zdrojů. Účast Íránu by mohla znamenat významný krok k naplnění tohoto cíle. Role Turecka pro úspěch projektu zcela zásadní. Přestože trasy tranzitních koridorů jsou dostatečně známé, rolím a cílům Turecka jako tranzitní země bylo dosud věnováno jen málo pozornosti. Některá turecká prohlášení a zastávané pozice ve vztahu k projektům produktovodů vyvolávají otázky ohledně podmínek, kterými bude Turecko podmiňovat svoji účast na výstavbě a provozu těchto zařízení. Turecko-íránské energetické partnerství nabízí možnost řešení pro realizaci čtvrtého energetického koridoru a to jak po stránce tranzitu, tak po stránce dostatečných zdrojů pro naplnění kapacit projektu. Právě nedostatek přístupných zdrojů k naplnění kapacit plynovodu Nabucco, tvořícího páteř nového energetického koridoru, je v současné době jednou z hrozeb jeho realizace. Tato studie se primárně zabývá potenciálem turecko-íránského partnerství pro energetickou bezpečnost EU, je ovšem zřejmé, že jeho naplnění není možné bez vyřešení otázky jaderného programu a to z velmi prostého důvodu: bude-li přetvávat spor mezi Západem a Íránem, evropský trh zůstane pro íránský plyn uzavřen. 1 Regionální kontext

3 Důsledky potenciálního turecko-íránského energetického partnerství pro (shrnuti) Zahraniční politika Ankary vyvolává v poslední době více otazníků, než jsme kdy byli u Turecka zvyklí. Debata o tom zdali se Turecko odvrací od Západu je neodmyslitelně spojena s vládou konzervativní strany Spravedlnosti a pokroku (AKP) pod vedením Recepa Tayyipa Erdoğana. "Politika nulových problémů" je jedním z pěti principů zahraniční politiky Turecka formulovaných ministrem Davutoğlu. Dalším je princip "rytmické diplomacie", v jejímž rámci Turecko aspiruje na roli aktivního zprostředkovatele a hostitele významných mezinárodních setkání. Důsledkem těchto principů je výrazně vyšší diplomatická aktivita Ankary ve vztahu ke svým sousedům. Přes rostoucí význam rusko-tureckých vztahů pro oba státy je zde řada oblastí, kde se politika Moskvy a Ankary rozcházejí. Jedním z nich je i turecké úsilí stát se významným transportním koridorem, v lepším případě důležitým centrem mezinárodního obchodu s plynem. Jinými slovy, zatímco Rusko usiluje o monopolizaci kaspických surovin, Turecko prezentuje samo sebe jako (jediná) bezpečná alternativa nejen pro Kaspický region, ale i pro íránský či katarský plyn. Turecká politika směrem k Íránu ukazuje některé slabiny nové turecké zahraničně politické linie. Je zřejmé, že stabilizace (či vyhnutí se konfliktu) v bezprostředním sousedství Turecka je v tureckém národním zájmu. Aktivní diplomacie je zároveň považována za prostředek posílení pozice v regionu a Ankara je rozhodně úspěšná v prosazování Turecka jako místa diplomatických jednání. Nicméně není příliš zřejmé, jakým způsobem chce Ankara řešit problémy, které již existují a které jsou dlouhodobým faktorem nestability v oblasti. Turecký energetický sektor Turecký energetický sektor je charakteristický pro vysokou míru závislosti na importu zemního plynu a ropy a zároveň prakticky nulovými vlastními rezervami, ačkoli to úplně neplatí pro zemní plyn a možná ložiska v Černém, Egejském a Středozemním moři nebyla dostatečně prozkoumána. Přes absenci vlastních zdrojů je Turecko důležitým hráčem na poli transportu (a perpektivně i obchodu s) ropy a zemního plynu, což může mít perspektivně pozitivní dopad na energetickou bezpečnost Turecka, zejména pokud jde o závislost na ruských dodávkách zemního plynu. 2

4 Důsledky potenciálního turecko-íránského energetického partnerství pro (shrnuti) Turecko je v mnoha ohledech v podobné situaci jako řada států EU, kde je trh s elektřinou liberalizován, nicméně v oblasti zemního plynu je trh v držení státního monopolu. V současné době je Turecko napojeno na zdroje ropy z Ázerbájdžánu (ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan), Iráku (Kirkúk-Ceyhan) a plyn z Ruska (Blue Stream a větev plynovodu Sajuz ze západního směru z doby existence SSSR), Ázerbájdžánu (Baku-Tbilisi-Erzerum) a Íránu (Tabríz-Ankara), kromě pozemních (v případě Blue Stream podvodního) spojení využívá Turecko námořní přepravy pro import LNG a ropy. Potřeba primárních energií (primary energy demand) byla v roce 2008 na úrovni 101,8 mil. tun ropného ekvivalentu (mtoe), v roce 2009 byl zaznamenán pokles na 93 mtoe a za rok 2010 byl předpokládán nárust na 97,2 mtoe. Podíl fosilních paliv na spotřebě primárních energií dosáhl v roce ,2 % (31,5 % plyn, 30,6 % ropa a uhlí 29,1 %), z obnovitelných zdrojů zaujímá hlavní místo voda s podílem 8,6 %. Z toho mj. plyne, že podíl dalších obnovitelných zdrojů primární energie je zanedbatelný (zejména to platí o větrné a solární energii). Důležitým faktorem bezpečnosti dodávek je délka kontraktu s dodavatelem. Turecko má v současnosti nasmlouvány dlouhodobé dodávky plynu z Ruska, Íránu, Ázerbájdžánu, Alžírska a Nigérie ve fromě LNG a Turkmenistánu. Dloudobé kontrakty se ovšem mohou stát i přítěží, jsou-li nastaveny nevýhodné podmínky poplatků za neodběr nasmlouvaného množství, tzv. take-or-pay klauzule. V tureckém případě se tento případ několikrát projevil naplno, když Turecko bylo nuceno platit Rusku a Íránu za neodebraný plyn. Íránský energetický sektor 3 Írán má strategicky významnou pozici umožňující spojení mezi zeměmi Střední Asie a Jižního Kavkazu a Perským zálivem, případně Indickým oceánem. Tato pozice je především do budoucna významná z hlediska transportu středoasijského zemního plynu na světové trhy. Írán je významný i jako aktér těžby ropy a zemního plynu v

5 Důsledky potenciálního turecko-íránského energetického partnerství pro (shrnuti) Perském zálivu a tranzitu na světové trhy přes Hormuzskou úžinu, která je klíčovou přepravní trasou obchodu s ropou s globálním významem. Írán má třetí největší zásoby ropy a druhé největší zásoby zemního plynu na světě, což jej řadí ke klíčovým aktérům globálních energetických vztahů. Potenciál Íránu jako fosilní zdroje exportujícího státu nejsou v současné době plně využity. Důvodem tohoto stavu jsou především dotace domácí spotřeby, nedostatek investic do rozvoje nových těžebních a přepravních kapacit a nedostatečný přístup k moderním technologiím. Využití energetických zdrojů k udržení společenského stability a politické překážky spolupráci v energetice jsou hlavními příčinami současného stavu. Zatímco v případě ropy je Írán čtvrtým největším exportérem, v případě zemního plynu patří tento stát od roku 1997 závislý na dovozu a to i přesto, že má v globálním kontextu čtvrtou největší produkci. Sektor ropy a zemního plynu je ovládán státem vlastněnými společnostmi s omezenými možnostmi vlastnictví produkčních, zpracovatelských a přepravních kapacit pro zahraniční a soukromé společnosti. Soukromé vlastnictví v oblasti průzkumu a těžby ropy a zemního plynu je íránskou ústavou zakázáno. Nicméně vláda může vydávat licence, které zahraničním společnostem umožňují vstup na íránský trh prostřednictvím místních poboček. Klíčovými společnostmi v ropném sektoru je National Iranion oil Company (NIOC) a v plynárenství National Iranian Gas Company (NIGC). Klíčovými zahraničními partery jsou především státem vlastněné společnosti z Ruska, Číny a Indie, od jejichž vstupu na íránský trh si vláda slibuje především příliv investic a technologií. Írán má poměrně kvalitní a dobře rozvinutou plynovodnou infrastrukturu a to jak vnitrostátní, tak exportní. Stávající infrastruktura by měla být v budoucnosti dále rozšiřována, aby byla podpořena proexportní orientace země. V současné době navrhované rozšíření exportních kapacit by mohlo vést ke zvýšení objemu exportu především do Turecka a Indie. V červenci 2010 byla uzavřena dohoda na realizaci druhého plynovodu mezi Íránem a Tureckem s možností prodloužení dále do Evropy. Plynovod by měl být dlouhý 660 km a s kapacitou bcm/y by znamenal významné navýšení dosavadní spolupráce mezi zeměmi na poli zemního plynu. Turecko-íránské energetické partnerství 4

6 Důsledky potenciálního turecko-íránského energetického partnerství pro (shrnuti) Počátek vzájemné spolupráce Turecka a Iránu na poli energetiky můžeme datovat do poloviny 90. let, kdy byla podepsána dohoda o vybudování íránsko-tureckého plynovodu, který byl dokončen už v roce V důsledku vzájemného obviňování ze zpoždění při výstavbě byl 2577 kilometrů dlouhý plynovod uveden do provozu v roce Dohoda o dodávkách plynu podepsaná v roce 1996 na dobu 24 let zaručovala Turecku dodávky 4 bcm/y plynu v roce 2002 s očekávaným nárůstem na 10 bcm/y od roku Novou kapitolu v energetických vztazích obou zemí otevírá Memorandum o porozumění, které bylo podepsáno 17. listopadu 2008, o produkci a vývozu zemního plynu. Plán spolupráce poprvé představený v létě 2007 předpokládá podíl Turecka na rozvoji pole Jižní Pars v Perském zálivu a realizaci plynovodu, který by přes Turecko transportoval íránský plyn do Evropy a rovněž zásoboval turecký trh. Současné vztahy Turecka a Íránu jsou na dobré úrovni, i když spolupráce obou zemí v případě zemního plynu nelze označit za zcela úspěšnou. Dlouhodobé kontrakty nejsou dodržovány žádnou ze stran a vzájemnou důvěru podkopávají neustálé spory o objem dodávek a jejich cenu, kdy si obě strany hrozí mezinárodní arbitráží. Ankara sleduje v energetické politice několik cílů, ve který může hrát Írán důležitou roli. Turecká politika energetických tras má tři základní cíle: (1) diverzifikace vlastní závislosti na importu energetických surovin; (2) přístupem k levné ropě a plynu a (3) ambice stát se hlavní světovou křižovatkou/centrem přepravy ropy a (zejména) zemního plynu. Význam partnerství pro EU je definovaný primárně překrývajícími se zájmy. Írán bude usilovat o export zemního plynu, zvlášť když celá řada jeho ropných polí je v závěrečné fázi životnosti. Export skrze plynovody je preferovanější variantou vzhledem k tomu, že v oblasti LNG nedisponuje technologiemi a ani lidskými zdroji. EU nutně hledá zdroje pro Nabucco a Írán se doslova nabízí s druhými nejvyššími zásobami. Turecko má v tomto směru komplexnější zájem než Írán: (1) snaží se skrze realizované energetické projekty zýšit svou cenu pro státy EU; (2) usiluje o diverzifikaci zdrojů, což má s EU společné; (3) posiluje vztahy s Teheránem v intencích politiky nulových problémů. Zároveň je zřejmé, že pro EU jsou benefity energetického partnerství mezi Íránem a Tureckem spíše v hypotetické rovině. Překážkou, která brání realizace je íránský 5

7 Důsledky potenciálního turecko-íránského energetického partnerství pro (shrnuti) jaderný program. Díky této překážce a špatné situaci v oblasti lidských práv v Íránu nefunguje na ose EU-Turecko-Írán běžný tržní mechanismus nabídky a poptávky. Čtvrtý koridor Zkušenost plynových krizí a vysoký podíl ruského plynu na celkovém dovozu Evropské unie vede ke snahám o větší diverzifikaci zdrojových oblastí. Pozornost se soustředila zejména na infrastrukturní projekty podporující diverzifikaci zdrojových oblastí dovozu zemního plynu z oblastí mimo Rusko. Vedle tří současných energetických koridorů (koridory spojující státy Evropské unie s Ruskem, Norskem a severní Afrikou) byla pozornost Evropské komise soustředěna především na tzv. čtvrtý či jižní energetický koridor, který by do Evropy přivedl zdroje z Kaspického regionu a Blízkého východu. Z hlediska realizace čtvrtého energetického koridoru je Turecko klíčovou tranzitní zemí, která by měla do budoucna hrát zásadní roli pro bezpečnost přepravních tras a diverzifikaci dovozů zemního plynu do Evropské unie a to především na svoji pozici přirozeného geografického mostu mezi Evropou jako hlavním spotřebitelem energií a Střední Asií a Blízkým východem, kde se nachází 65 % světových zásob ropy a 72 % zemního plynu. Írán je se svými bohatými energetickými zásobami potenciálně jednou z nejperspektivnějších zdrojových zemí v oblasti. Celková kapacita čtvrtého energetického koridoru by měla dosáhnout až 95 bcm/y. V současné době je již v provozu interkonektor ITG (Turecko-Řecko) a do Řecka přivádí omezené množství plynu Ázerbájdžánu, který do Turecka proudí plynovodem Baku-Tbilisi-Erzerum (BTE) kopírujícím trasu plynovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan (BTC). V současné době je aktuální dění okolo plynovodu Nabucco. Realizací plynovodu White Stream se v tuto chvíli nejeví jako možná v blízké budoucnosti. 6 Klíčovým projektem čtvrtého energetického koridoru je plynovod Nabucco s kapacitou 31 bcm/y, který by měl přivádět plyn z Kaspického regionu a Blízkého východu do střední Evropy. Plynovod s předpokládanými náklady 8 mld. EUR však v současné době nemá zajištěny dostatečné kapacity

8 Důsledky potenciálního turecko-íránského energetického partnerství pro (shrnuti) k ekonomicky výhodnému provozu. Dosud jedinými volnými zdroji v regionu v době dokončení bude plyn z II. Fáze rozvoje naleziště Shah Deniz v Ázerbájdžánu. Jako potenciální zdrojové země se nabízejí Turkmenistán, Irák, Egypt, Katar, ale také Írán, který má v oblasti vývozu zemního plynu velice ambiciózní. Překážkou napojení těchto zdrojových zemí na Nabucco jsou v oblasti technické, finanční či politické. Přílohy Předpověď spotřeby plynu podle BMI,

9 Důsledky potenciálního turecko-íránského energetického partnerství pro (shrnuti) Zdroj: BMI. (2011). Turkey Oil & Gas Report Q1 2011, s. 79 8

10 Zásobníky a další plynová infrastruktura v Turecku Zdroj: IEA. (2010). Energy Policies of IEA Countries Turkey 2009 Review, s. 75

11 LNG terminály v Turecku Zdroj (mapa): Petroleum Economist. (2008). World Energy Atlas (mapa); Zdroj (tabulka): IEA. (2010). Energy Policies of IEA Countries Turkey 2009 Review, s. 77 (tabulka). 10

12 Důsledky potenciálního turecko-íránského energetického partnerství pro (shrnuti) Tab. 10: Import zemního plynu do turecka v roce 2009 Zdroj Objem (bcm/y) Ázerbájdžán (plynovod BTE) 4,96 Írán (plynovod Tabríz-Ankara) 5,26 Rusko (plynovod South Stream, plynovod Soyuz) 17,26 Alžírsko (LNG) 4,20 Egypt (LNG) 0,08 Katar (LNG) 0,32 Nigérie (LNG) 0,94 Omán (LNG) 0,08 Trinidad a Tobago (LNG) 0,08 Celkem 33,18 Plynovody 27,48 LNG 5,7 11

13 Důsledky potenciálního turecko-íránského energetického partnerství pro (shrnuti) Produkce plynu na Blízkém východě Zdroj: BMI. (2010). Iran Oil & Gas Report Q4 2010, s

14 Důsledky potenciálního turecko-íránského energetického partnerství pro (shrnuti) Spotřeba plynu na Blízkém východě Zdroj: BMI. (2010). Iran Oil & Gas Report Q4 2010, s

15 Důsledky potenciálního turecko-íránského energetického partnerství pro (shrnuti) Naleziště ropy a zemního plynu v Perském zálivu s přepravní a zpracovatelskou infrastrukturou. Zdroj: Petroleum Economist. (2008). World Energy Atlas

16 Důsledky potenciálního turecko-íránského energetického partnerství pro (shrnuti) Ropovodná a plynárenská infrastruktura v Íránu Zdroj: Petroleum Economist. (2008). World Energy Atlas

17 Důsledky potenciálního turecko-íránského energetického partnerství pro (shrnuti) SWOT analýza íránského sektoru ropy a zemního plynu Silné stránky Írán disponuje třetími největšími zásobami ropy a druhými největšími zásobami zemního plynu na světě. Írán je druhým největším producentem ropy v OPEC a třetí největším exportérem. Slabé stránky Domácí spotřeba ropy a zemního plynu rychle stoupá, což má negativní dopad na exportní možnosti Íránu. Pomalu pokračující privatizace v energetice. Zahraničním společnostem není dovoleno vlastnic íránské fosilní zdroje. V současné době těžená ropná pole mají vysokou míru poklesu produkce (až 13 %) v důsledky končící životnosti a nedostatečných investic v minulosti. Příležitosti Především odvětví těžby zemního plynu zůstává nedostatečně využité a poskytuje dostatečný prostor pro budoucí rozvoj a s tím související možnosti navýšení produkce a kapacit pro export. V červnu 2009 byla zahájena výstavba nového plynovodu do Turecka, kterým by bylo možno exportovat zemní plyn na evropský trh. Hrozby Pokles cen ropy a zemního plynu v důsledku globální ekonomické krize snižuje šanci na další rozvoj íránského energetického sektoru. Další zhoršení vztahů Íránu s mezinárodním společenstvím může vést k prohloubení a rozšíření ekonomických sankcí, které by měly negativní dopad na participaci zahraničních společností v ropném a plynárenském sektoru. Možné ohrožení investic plynoucí z možného konfliktu. Podle íránských autorit vyžaduje ropný a plynárenský sektor v příštích 16 letech investice ve výši 500 miliard USD. 16

18 Důsledky potenciálního turecko-íránského energetického partnerství pro (shrnuti) prokázané rezervy (Rusko, Kaspický region, Blízký východ) 2009 Thousand Thousand Oil: Proved reserves million million Share tonnes barrels of total Azerbaijan 1,0 7,0 0,5% Kazakhstan 5,3 39,8 3,0% Russian Federation 10,2 74,2 5,6% Egypt 0,6 4,4 0,3% Iran 18,9 137,6 10,3% Iraq 15,5 115,0 8,6% Kuwait 14,0 101,5 7,6% Qatar 2,8 26,8 2,0% Saudi Arabia 36,3 264,6 19,8% Syria 0,3 2,5 0,2% United Arab Emirates 13,0 97,8 7,3% Total 117,9 871,3 65,3% Zdroj: British Petroleum. (2010). Statistical Review of World Energy 2010 Zemní plyn prokázané rezervy (Rusko, Kaspický region, Blízký východ) Trillion Trillion Natural gas: Proved reserves cubic cubic Share feet metres of total Azerbaijan 46,3 1,31 0,7% Kazakhstan 64,4 1,82 1,0% Russian Federation 1567,1 44,38 23,7% Turkmenistan 286,2 8,10 4,3% Uzbekistan 59,4 1,68 0,9% Egypt 77,3 2,19 1,2% Iran 1045,7 29,61 15,8% Iraq 111,9 3,17 1,7% Kuwait 63,0 1,78 1,0% Qatar 895,8 25,37 13,5% Saudi Arabia 279,7 7,92 4,2% Syria 10,0 0,28 0,2% United Arab Emirates 227,1 6,43 3,4% Total 4733,94 134,05 71,5% Zdroj: British Petroleum. (2010). Statistical Review of World Energy 2010

19 Turecko energetická infrastruktura (ropa) Zdroj: IEA. (2010). Energy Policies of IEA Countries Turkey 2009 Review, s. 55.

20 Turecko energetická infrastruktura (plyn) Zdroj: Pozn.: mapa je aktualní k roku 2006 a nereflektuje dokončení plynovodu BTE (South Caucasus Pipeline

21 SWOT analýza čtvrtého energetického koridoru Silné stránky Diverzifikace dodávek zemního do Evropské unie. Přístup ke zdrojům zemního plynu v Kaspickém regionu a na Blízkém východě, které jsou z největších na světě. Slabé stránky Zranitelnost koridoru plynoucí z fyzického ohrožení plynovodné infrastruktury a omezených možností jejich ochrany. Producentské státy nebudou schopné dosáhnout předpokládané úrovně těžby k naplnění kapacity koridoru. Posílení energetické bezpečnosti Evropské unie relativním oslabení pozice tradičně nejsilnějších importujících států. Posílení vzájemného propojení zemí nacházejících se na trase koridoru. Čtvrtý koridor pokryje pouze malý podíl na celkové spotřebě zemního plynu v Evropské unii. K naplnění kapacit zamýšlených plynovodů (Nabucco) bude nutné realizovat mnoho vedlejších projektů, bez kterých koridor nebude ekonomicky rentabilní. Příležitosti V regionech Kaspického moře a Blízkého východu se nabízejí velké investiční možnosti v energetickém sektoru, především plynárenství. Již existující infrastruktura mezi Tureckem- Ázerbájdžánem a Tureckem-Íránem nabízí příležitost k dalšímu rozvoji koridoru. Hrozby Možné vypuknutí konfliktu na Jižním či Severním Kavkaze či na Blízkém východě. Dlouhodobý převis nabídky nad poptávkou může vést k dostupným velkým objemům zemního plynu za nižší cenu na spotových trzích. Ohrožení investic do energetického sektoru z regionu plynoucí z nestabilní vojenskopolitické situace. Vybudovaná infrastruktura je příležitostí k posílení vztahů mezi EU a zdrojovými zeměmi Očekávaný růst spotřeby tranzitních zemí, především Turecka znamená posílení nutnosti realizovat infrastrukturní projekty, které jsou součástí čtvrtého koridoru. Nedostatečná poptávka po zemním plynu v Evropské unii. Teroristické útoky na plynovodnou infrastrukturu

22 Turecko a tranzitní produktovody Název Zdroj Další tranzitní země Kapacita Uvedení do provozu Pozn. Ropa Baku-Tbilisi-Ceyhan (BTC) Délka: 1768 km Ázerbájdžán Gruzie 1 mil. barelů/den 2005 Z terminálu v Ceyhanu je ropa distrubuována na další trhy. Ropovod představuje cca 80% ázerbájdžánského exportu ropy. Kirkúk-Ceyhan (Kirkúk- Yumurtalık) Délka: 960 km Irák - 1,6 mil. barelů/den 1976 Často cílem teroristických útoků; kapacita v roce 2009 byla využita na cca 29%. Samsun-Ceyhan (Trans Anadolu, Trans Anatolian Pipeline) Délka: Rusko - Zemní plyn Baku-Tbilisi-Erzerum (BTE, South Caucasus Pipeline) Délka: 692 km 21 Ázerbájdžán Gruzie 8,8 bcm/y 2007 BTE umožňuje dodávky plynu do Řecka a v budoucnu bude součástí plynovodu Nabucco

23 Interconnector Turkey- Greece-Italy Délka: 807 km Ázerbájdžán Turecko, Řecko, Itálie 11,5 bcm/y 2012 (plán) Turecko-řecká část (Karacabey-Komotini) uvedena do provozu v listopadu 2007, dokončení celého interkonektoru se očekává v roce 2012, tři roky později oproti původnímu plánu. Arab Gas Pipeline (AGP) Délka: 1200 km Egypt Jordánsko, Izrael, Sýrie, Libanon 10,3 bcm/y 2011 (plán) Propojení s jednotlivými zeměmi dokončeno: Jordánsko (červenenec 2003), Sýrie (červenec 2008), Libanon (září 2009), Izrael 1 (únor 2008), Turecko (2011) Tabríz-Ankara (Iran- Turkey Pipeline) Délka: 2577 km Írán 10,22 bcm/y 2001 Časté výpadky Persian Pipeline (Iran- Europe Pipeline) Délka: 660 km (pouze turecká sekce) Írán Turecko, Řecko, (Albánie), Itálie, Švýcarsko (Rakousko, Německo), Francie, Španělsko bcm/y 2013 (odhad) Kapacita a rok uvedení do provozu jsou odhady vztahující se k turecké sekci projektu. TAP předpokládá uvedení do provozu po spuštění druhé fáze 22 1 Plynovod Arish-Ashkelon není oficiálně součástí AGP, Egypt dodal do Izraele 1,7 bcm zemního plynu v roce 2009.

24 ázerbájdžánského pole Shah Deniz II (2017 předpoklad), s přepravní kapacitou 20 bcm/y. Uvedení do provozu u íránské sekce (IGAT-9) není známo. Alternativou k TAP může být IGTI či prosté napojení na Nabucco po dokončení IGAT-9 a jeho propojení s tureckou sítí. Blue Stream Délka: 1213 km (Blue Stream 1) Rusko Turecko, Kypr, Izrael, Libanon (Blue Stream 2) bcm/y 2006 (Blue Stream 1) Blue Stream se stane tranzitním plynovodem, bude-li realizován Blue Stram 2, jehož podoba se mění a realizace oddaluje. South Stream Délka: - Rusko Turecko (EEZ), Bulharsko- Řecko-Itálie (jižní větev), Bulharsko- Maďarsko- Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko (severní větev) 63 bcm/y 2015 (odhad) Plánovaná trasa prochází exkluzivní ekonomickou zónou Turecka. 23

25 Arab Gas Pipeline Zdroj: Petroleum Economist. (2008). World Energy Atlas

26 Blue Stream a South Stream Zdroj: Gazprom ropovod BTC a plynovod BTE Zdroj: 25

27 Autoři Petr Binhack Petr Binhack absolvoval bakalářské a magisterské studium mezinárodních vztahů a politologie na Fakultě sociálních věd Západočeské university v Plzni. V současné době je studentem interního doktorského programu mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2006 absolvoval měsíční studijní pobyt na Newcastle upon Tyne University a v roce 2007 semestrální výměnný pobyt na Salford University. Od roku 2009 vyučuje na Katedře mezinárodní vztahů UK kurzy věnované geopolitice a energetické bezpečnosti. Od března 2009 působí v Asociaci pro mezinárodní otázky, kde je zodpovědný za agendu energetické bezpečnosti. Podílel se na řešení výzkumných projektů a grantů pro akademický, státní i soukromý sektor. Michal Thim Michal Thim absolvoval magisterské studium politologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Od července 2007 do srpna 2010 byl ředitelem Výzkumného centra AMO. V záři 2010 nastoupil do magisterského programu Asia- Pacific Studies na National Chengchi University v Tchaj-peji, kde se zabývá zahraniční politikou Číny, bezpečnostní a zahraniční politikou Tchaj-wanu a roli USA v regionu východní Asie. Podílel se na realizaci řady výzkumných projektu Ministerstva zahraničních věcí ČR, převážně se zaměřením na zahraniční a bezpečnostní politiku Turecka a energetickou bezpečnost. 26

28 Legenda k mapám Petroleum Economist 27 Zdroj: Petroleum Economist. (2008). World Energy Atlas 2009.

29 Zdroje Publikace Knihy a části knih Cordesman, A. H. (2007). Iran s Military Forces and Warfighting Capabilities: The Threat in the Northern Gulf. Westport: Praeger Security International. Ehteshami, A., & Zweiri, M. (Eds.). (2008). Iran s Foreign Policy: From Khatami to Ahmadinejad. Reading: Ithaca Press. Hunter, S. T. (2010). Iran s foreign policy in the post-soviet era : resisting the new international order. Santa Barbara: Praeger. Kandiyoti, R. (2008). Pipelines: Flowing Oil and Crude Politics. London: I.B. Tauris. Kibaroğlu, M., & Kibaroğlu, A. (2009). Global Security Watch Turkey: A Reference Handbook. Westport: Praeger Security International. Luft, G. Korin, A. eds. (2009). Energy Security Challenges for the 21 st Century. Oxford: Praeger Security International. Maloney, S. (2008). Iran's Long Reach: Iran as Pivotal State in the Muslim World. Washington, D.C.: United States Institute of Peace Press. Mattair, T. R. (2008). Global Security Watch Iran: A Reference Handbook. Westport: Praeger Security International. Mufti, M. (2009). Daring and Caution in Turkish Strategic Culture: Republic at Sea. New York: Palgrave Macmillan. 28 Özcan, M. (2008). Harmonizing Foreign Policy: Turkey, the EU and the Middle East. Aldershot: Ashgate Publishing Ltd.

30 Özdemir, V. (2008). Turkey's Role in European Energy Security. In S. Cornell & N. Nilsson (Eds.), Europe's Energy Security: Gazprom's Dominance and Caspian Supply Alternatives (pp ). Washington, D.C.: Central Asia-Caucasus Institute & Silk Road Studies Program (CACI-SRSP). Dostupné z webu ISN ETH Zürich: Library/Publications/Detail/?lng=en&ots627=fce62fe0-528d cdf- 283c282cf0b2&ots736=0c54e3b3-1e9c-be1e-2c24-a6a8c &id= Tekin, A. Williams, P. A. (2010). Geo-politics of the Euro-Asia Energy Nexus: The European Union, Russia and Turkey. Basingston: Palgrave Macmillan. Institucionální zdroje British Petroleum. (2011). BP Energy Outlook Dostupné z webu BP: British Petroleum. (2010). Statistical Review of World Energy Dostupné z webu BP: Business Monitor International. (2010). Azerbaijan Oil & Gas Report, Q London: Business Monitor International Ltd. Business Monitor International. (2011). Iran Oil & Gas Report, Q London: Business Monitor International Ltd. Business Monitor International. (2011). Iraq Oil & Gas Report, Q London: Business Monitor International Ltd. Business Monitor International. (2011). Qatar Oil & Gas Report, Q London: Business Monitor International Ltd. Business Monitor International. (2011). Turkey Oil & Gas Report, Q London: Business Monitor International Ltd. Business Monitor International. (2011). Turkmenistan Oil & Gas Report, Q London: Business Monitor International Ltd. 29

31 Evropská komise. (2006). Registration of Crude Oil imports and Deliveries in the European Union (EU25). Dostupné z webu EC: Evropská komise. (2007). Registration of Crude Oil imports and Deliveries in the European Union (EU27). Dostupné z webu EC: Evropská komise. (2008). Registration of Crude Oil imports and Deliveries in the European Union (EU27). Dostupné z webu EC: Evropská komise. (2009). Registration of Crude Oil imports and Deliveries in the European Union (EU27). Dostupné z webu EC: Evropská komise. (2010). Registration of Crude Oil imports and Deliveries in the European Union (EU27). Dostupné z webu EC: Energy Agency. (2010). Natural Gas Information Paris: OECD/IEA. International Energy Agency. (2010). Energy Policies of IEA Countries Turkey 2009 Review. Paris: OECD/IEA. Dostupné z webu IEA: International Energy Agency. (2009). World Energy Outlook Paris: OECD/IEA. Petroleum Economist. (2008). World Energy Atlas The Petroleum Economist Ltd. URL: U.S. Energy Information Administration. (2010). International Energy Outlook Washington, D.C.: U.S. Department of Energy. Dostupné z webu EIA: U.S. Energy Information Administration. (2010). Iran Energy Data, Statistics and Analysis Oil, Gas, Electricity and Coal. Washington, D.C.: U.S. Department of Energy. 30 Ventures Middle East. (2010). Islamic Republic of Iran. Oil & Gas Directory middle East.

32 Články a studie Alkadiri, R. (2010). Oil and the question of federalism in Iraq. International Affairs, 86.6, Aras, B. (2009, May). Davutoğlu Era in Turkish Foreign Policy. SETA Policy Brief No. 32. Dostupné z webu SETA Foundation: Aras, B., & İşeri, E. (2009, July). The Nabucco Natural Gas Pipeline: From Opera to Reality. SETA Policy Brief No. 34. Dostupné z webu SETA Foundation: Atai, F. (2009). The Dynamics of Bilateral Relations in the South Caucasus: Iran and its North Neighbors. China and Eurasian Forum Quaterly, Vol. 7., No. 3, Babalı, T. (2010). Regional Energy Equations and Turkish Foreign Policy: The Middle East and the CIS. Insight Turkey, 11.3, Baev, P. K., & Øverland, I. (2010). The South Stream versus Nabucco pipeline race: geopolitical and economic (ir)rationales and political stakes in mega-projects. International Affairs, 86.5, Barysch, K. (2010, May). Should the Nabucco piperine project be shelved? Centre for European Reform. Barysch, K. (2007, Dec.). Turkey's role in European energy security. Centre for European Reform. Dostupné z webu CER: Behdad, K. Pourfakhraei, M. A. (2010). A systém dynamic model for production and consumption policy in Iran oil and gas sector. Energy policy, 38, Bilgin, M. (2010). Geo-Economics of European Gas Security: Trade, Geography and International Politics. Insight Turkey, 11.4, Bilgin, M. (2009). Geopolitics of European natural gas demand: Supplies fromrussia, Caspian and the Middle East. Energy Policy, 37,