Typografická úprava knihy Edgara Allana Poea: Podivné příběhy

Transkript

1 Masarykova univerzita Fakulta informatiky Typografická úprava knihy Edgara Allana Poea: Podivné příběhy Bakalářská práce Anna Kilianová Brno, jaro 2012

2 Prohlášení Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při vypracování používala nebo z nich čerpala, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj. Vedoucí práce: MgA. Jana Malíková ii

3 Poděkování Především bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské práce MgA. Janě Malíkové za poskytnuté vědomosti, čas a odborné vedení, které mi pomohli při realizaci této práce. Mé poděkování patří také doc. Mgr. Vítězslavu Švalbachovi, od kterého jsem získala mnoho užitečných informací během studia v ateliéru a který mi umožnil toto téma zpracovat jako svou bakalářskou práci. Dále děkuji všem ostatním, kteří mi s prací pomáhali, anebo se k jejímu obsahu vyjádřili. iii

4 Shrnutí Teoretická část práce se zabývá knižní grafikou, teorií grafické úpravy knihy, sazbou knižní beletrie a jednotlivými knižními složkami. Jelikož výstupem práce je kniha zaměřená na příběhy E. A. Poea, speciální místo je věnováno jeho životu a analýze grafických zpracování některých vydaných děl tohoto autora. Výsledkem praktické části bakalářské práce je zpracování makety knihy Edgara Allana Poea: Podivné příběhy. Praktická část zahrnuje návrhy typoilustrací, obálky, fiktivní značky nakladatelství a kompletní sazbu čtyř povídek knihy Podivné příběhy. iv

5 Klíčová slova kniha, knižní grafika, typografie, sazba, Edgar Allan Poe v

6 Obsah 1 Úvod Kniha, složení knihy Knižní přebal a obálka Knižní vazba Předsádky Hlavní část knihy Úvodní část knihy Textová část knihy Obrazová část knihy Závěrečná část knihy Základní pravidla sazby knižních stran Typografie a sazba Typografické prvky Písmo Slovo Řádek Odstavec Návrh sazby Sazební obrazec Formáty tiskovin Edgar Allan Poe Život a dílo Analýza grafických zpracování vydaných děl E. A. Poea Praktická část Tvorba značky nakladatelství Tvorba obálky knihy Tvorba typoilustrací Sazba knihy Tvorba makety knihy Závěr Literatura Přílohy A Vyhotovené části knihy A.1 Obálka a předsádky A.2 Mezitituly A.3 Ilustrace A.3.1 Anděl pitvornosti A.3.2 Černý kocour A.3.3 Medailon vi

7 A.3.4 Zánik domu Usherů B Tvorba značky nakladatelství B.1 Analýza B.2 Syntéza B.3 Písmová varianta značky C Sazba knihy Podivné příběhy D Obsah DVD vii

8 1 Úvod Kniha je nejstarší a nejtrvalejší prostředek pro sdělování lidských myšlenek, citů a názorů. Je to literární nebo obrazová publikace, která je výrazem své doby a prostředí. Pro knihu je důležité, aby dokázala zaujmout své okolí, a je potřeba ji chápat jako celek. Hlavním cílem bakalářské práce je návrh a výroba knihy, která obsahuje čtyři povídky od známého spisovatele Edgara Allana Poea. Výslednému návrhu předcházelo studium oblasti typografie, knižní grafiky a srovnání již vydaných děl tohoto autora zaměřené zejména na grafická zpracování jednotlivých vydání. Práce se skládá ze dvou částí: teoretické a praktické. Teoretická část práce je zaměřena na knižní složky, teorii grafické úpravy knihy, teorii typografie, typografická pravidla a sazbu knižní beletrie. Obsahuje informace potřebné k vydání publikace, znalosti, které by měl ovládat každý knižní grafik. Jelikož výstupem práce je kniha zaměřená na příběhy E. A. Poea, speciální místo je věnováno jeho životu a analýze grafických zpracování některých vydaných děl autora. V praktické části bakalářské práce bylo pak na základě získaných znalostí vytvořeno typografické zpracování makety knihy Edgara Allana Poea s názvem Podivné příběhy. Praktická část zahrnuje návrh obálky, typoilustrací, fiktivní značky nakladatelství a kompletní sazbu čtyř povídek knihy Podivné příběhy. Výsledkem bakalářské práce je zcela nové typografické zpracování několika Poeových příběhů. Závěrečný návrh publikace vychází z teoretických poznatků získaných studiem praktické typografie, sazby knih a z analýzy grafických zpracování vydaných autorových děl. Hlavní přínos mé práce je v čistě typografické úpravě jeho povídek, která na knižním trhu chybí. Zároveň práce podává návod pro tvorbu jakékoliv publikace. 1

9 2 Kniha, složení knihy Kniha je nejtrvalejší, nejúčinnější a zároveň nejstarší prostředek pro sdělování lidských myšlenek, pocitů a vlastních názorů. Bezpochyby je to také nástroj pro ovlivňování mas, ačkoliv dnes již v menším rozsahu oproti například televizi. Je to literární nebo obrazová publikace, která je výrazem své doby a prostředí, která udává kulturní vyspělost společnosti. Knihu je třeba chápat jako celek, nikoliv jako jednotlivé složky, vazbu a knižní blok. Vazba tvoří část vnější a knižní blok část vnitřní. Je nutné zpracovávat tyto složky jako celek, jinak kniha nebude konzistentní a její části nebudou v dokonalém souladu. Složení knihy, a to zejména její vnitřní uspořádání, prošlo dlouhým vývojem. Zde se budeme bavit pouze o uspořádání, tak jak ho známe dnes. Kniha obsahuje liché a sudé stránky, přičemž liché jsou vždy napravo. Některé stránky knihy jsou navrhovány jako liché a některé jako sudé. Mezi liché stránky patří signet, patitul, hlavní titul, začátky kapitol, předmluva, úvod, doslov, obsah a tiráž. Mezi sudé patří vakát, frontispice a autorská tiráž. [1, 2] Obr. 2.1: klasická podoba jednotlivých částí knihy [3] 2

10 2. Kniha, složení knihy 2.1 Knižní přebal a obálka Hlavní funkcí knižního přebalu bylo v minulosti chránit knihu před prachem a poškozením. Dnes již většina knih ochranu tohoto typu nepotřebuje, jsou dostatečně pevné a odolné. Hlavním smyslem přebalu je v současné době propagace knihy. Knižní přebal má za úkol oslovit a zaujmout co největší počet potenciálních kupců. Pro ilustrátora je to malý plakát, který prodává knihu. Přebal je podobný obálce, formát odpovídá velikosti vazby, avšak je delší než rozložená obálka, navíc obsahuje přední a zadní záložku, které se navlékají na obálku knihy. Přední strana běžně zůstává stejná s obálkou, soustřeďují se zde základní textové informace, jako název díla a jméno autora. Na zadní straně a záložkách se může objevit stručná anotace knihy, profil autora nebo seznam dalších knih nakladatelství. Výtvarné řešení přebalu nemá jasně určená pravidla, ale pravděpodobně by mělo ladit s celkovým zpracováním knihy. Zároveň je třeba si uvědomit, že někdy méně znamená více. [4, 5] Obálka povyšuje vizuální informaci na hutný symbol, pojatý jako důsledek a výraz vnitřního uspořádání knihy, jejího vyvrcholení a uzavření. Ladislav Sutnar Obálka je pevnou součástí knihy. Pravidla pro tvorbu obálky se shodují s pravidly pro knižní přebal. Hlavním úkolem obálky je taktéž zaujmout, měla by vytvářet celek s celkovou úpravou knihy. Na přední straně se nachází jméno autora a titul knihy, často také značka nakladatelství. Hřbet může zůstat prázdný, obvykle je zde také jméno autora a název knihy. Na zadní straně se musí objevit kód ISBN 1, který je často uveden zároveň s čárovým kódem knihy. Dále zde může být anotace knihy nebo profil autora. [3] Obr. 2.2: schéma obálky knihy [2] 1. mezinárodní standardní číslo knihy 3

11 2. Kniha, složení knihy 2.2 Knižní vazba Knižní vazby se dělí na vazby měkké, polotuhé a tuhé. Celkem rozeznáváme devět typů vazeb, nejčastěji se však setkáváme pouze se dvěma. Vazba měkká má měkkou, často papírovou obálku, je výrobně jednodušší a zároveň levnější. Nejužívanější její typ má označení V2. Jedná se o lepenou vazbu, kde jsou volné listy nebo složky ve hřbetu zalepeny speciálním lepidlem. Často se měkké vazby používá při výrobě časopisů. Vazba polotuhá má lepenkové desky s papírovým potahem a hřbetem přelepeným plátnem. Tento typ se však dnes již v průmyslové výrobě s výjimkou dětských skládaček a leporel 2 prakticky nepoužívá. [1, 6] Vazba tuhá je opatřena tuhými deskami, které jsou potaženy plátnem, papírem, koženkou, laminovaným potahem nebo jsou celé knižní desky plastové. Tento typ vazby zvyšuje celkovou odolnost knihy. Navíc se při tomto způsobu výroby používají přední a zadní předsádky. Mezi tuhými vazbami dominuje typ V8, jedná se o tuhé desky s potahem. Typ V8 se dále dělí podle materiálu, kterým jsou desky potaženy. Konkrétně se jedná o typ V8a, kde jsou desky potaženy jedním kusem knihařského plátna, a V8b, kde jsou desky potaženy papírem. Dále se v souvislosti s knižní vazbou rozlišují dva typy knižních hřbetů, rovný a kulacený. Kulacený hřbet je odolnější oproti rovnému a usnadňuje manipulaci se svazkem. Druh knižní vazby se přizpůsobuje výtvarnému návrhu nebo je výtvarný návrh přizpůsobován druhu vazby. [1, 4] Měkké vazby V1 sešitová měkká vazba V2 lepená měkká vazba V3 bloková měkká vazba V4 šitá měkká vazba Polotuhé vazby V5 polotuhá vazba V6 dětské skládanky (leporela) Tuhé vazby V7 vazba s kombinovaným potahem V8 vazba s nekombinovaným potahem (V8a, V8b) 2. harmonikově skládaná kniha 4

12 2. Kniha, složení knihy Obr. 2.3: (1) obálka vazby V2, (2) záložka, (3) rovný hřbet, (4) hladká ořízka, (5) lom, (6) desky tuhé vazby V8, (7) zakulacený hřbet, (8) ořízka, (9) proužek tkaniny (kapitálek), (10) předsádky, (11) přídeští, (12) tenká drážka, (13) záložková stužka [1] 2.3 Předsádky Předsádka je dvoulist, kde první část, které se říká přídeští, kryje vnitřní část desky a druhá, volná část ji v proužku spojuje s knižním blokem. Je tvořena speciálním papírem větší hmotnosti. V knize jsou vždy dvě předsádky, přední a zadní. Mohou zůstat nepotištěné, nebo mohou být naopak potištěny dekorativním vzorem či ilustrací, případně mohou obsahovat i různé informace, jako mapy nebo vzorce. U měkkých vazeb se předsádky nepoužívají, knižní bloky jsou do obálky vlepovány přímo. [3, 4] 2.4 Hlavní část knihy Hlavní část knihy můžeme rozdělit do tří oddílů úvodní, textový a obrazový knižní oddíl. Řazení jednotlivých částí má jasnou logiku a řád, zároveň je tento řád důležitý pro celkovou přehlednost titulu. Čtenář předpokládá, že kniha bude mít obvyklé vnitřní uspořádání, jež mu usnadní orientaci. Paginace Paginace neboli číslování stran udává pořadí stran v knize. Stránková číslice může být umístěna na různých místech stránky. Většinou se vyskytuje na vnější straně v záhlaví nebo patě stránky. Sázejí se obvykle základním písmem nebo písmem o málo menším. Někdy se číslice doplňují o pomlčky, závorky, lomítka nebo ornamenty. Vzhled i umístění číslic musí být jednotné v celé knize. Vynechávají se na úvodních stranách, jako jsou patitul, titul a vydavatelský záznam. Dále na vakátech, stránkách s celostránkovými ilustracemi a v některých případech také na východových stránkách 3. Vypouští se také na závěrečných stránkách, jako je obsah a tiráž. [3, 4] 3. poslední stránka kapitoly nebo oddílu 5

13 2. Kniha, složení knihy Úvodní část knihy Hlavním úkolem úvodní neboli titulní části je vytvořit vstup do knihy. Počet použitých stran v této části je závislý zejména na zaměření určité publikace a na nakladatelských nárocích. Patří sem patitul, protititul, hlavní titul, vydavatelský záznam, obsah, věnování, předmluva a mezititul. Patitul Patitul, někdy nazývaný předtitul nebo polotitul, je lichá stránka před hlavním titulem. Má dvojí funkci ochrannou a estetickou. V první řadě tedy chrání titulní stranu před poškozením a ve druhé řadě zajišťuje, aby kniha nebyla příliš uspěchaná. V knize se často vyskytují až dva patituly, kde na prvním je obyčejně nakladatelská značka neboli signet a na druhém název díla s případnými textovými doplňky. Signet je označení pro značku nakladatele a jeho hlavní funkcí je identifikace. Textový patitul je většinou umístěn na třetí straně a obsahuje název díla, často se jménem autora. Měl by být prostý a jednoduchý, nepoužívají se zde zdobné prvky nebo ilustrace. Zároveň by měl ladit s celkovým zpracováním publikace. Zadní strana patitulu je stranou protititulní a může být prázdná, tzv. vakát, nebo je na ní umístěn protititul. Vakát je označení pro prázdnou stranu kdekoli v knize. [3, 4] Protititul Protititul neboli frontispis je sudá stránka tvořící protějšek titulního listu. U většiny textových knih je tato strana vakátem, ale může zde být ilustrace, fotografie, mapa, souborný titul nebo portrét autora. Dnes se v knihách objevuje spíše výjimečně, obvyklejší je propojení ilustrace a titulního listu v jeden celek. Přes obě stránky může být obrázek nebo je obrázek na levé straně a text na pravé. [1, 4] Hlavní titul Hlavní titul je umístěn na liché stránce, tvoří hlavní vstupní stranu knihy, a proto jsou na něj kladeny značné grafické nároky. Jsou zde umístěny podstatné informace o knize, název díla, jméno autora, případně místo vydání a název edice. Umožňuje největší míru zdobnosti, ale je třeba si dát pozor, aby úprava titulního listu odpovídala obsahu díla a celkovému zpracování. Největší důraz je kladen na název titulu, který je umisťován do optického středu sazebního obrazce. [1, 3] Vydavatelský záznam Vydavatelský záznam dříve obsahoval údaje o tiskaři, nakladateli, době a místě vydání knihy. Dnes však obsahuje seznam autorů a lektorů, copyrighty 4 autorů, ilustrátorů a nakladatele, poděkování za sponzorství či grantovou podporu, ISBN nebo ISSN 5. Je umístěn na sudé stránce mezi hlavním titulem a hlavním textem. [3, 4] 4. autorské právo 5. mezinárodní standardní číslo seriálové publikace 6

14 2. Kniha, složení knihy Obsah Obsah je základní navigační prvek. Měl by být umístěn na liché stránce. Pokud je delší, měl by na liché stránce začínat. U odborné literatury je nepostradatelný a je umisťován na začátek knihy za předmluvu a úvod. U beletrie je možné obsah úplně vypustit, ale pokud zde je, zařazuje se na konec knihy před tiráž. [1, 4] Věnování Věnování neboli dedikace je umístěno na liché straně za titulním listem. Je to vyjádření autora, které má soukromý charakter. Autor zde vyjadřuje úctu osobě, jíž své dílo připisuje. [3, 4] Předmluva, úvod Předmluva i úvod začínají na liché straně, sází se základním písmem nebo jeho kurzívou. Předmluvu obvykle nepíše sám autor, naopak v úvodu sám autor uvádí své dílo. Kniha může obsahovat jak předmluvu, tak úvod, potom následují za sebou v uvedeném pořadí, nebo může obsahovat pouze jednu část, nebo nemusí obsahovat žádnou z nich. [4] Mezititul Mezitituly se objevují v knihách, které jsou členěny na díly, sbírky nebo povídky, jejichž názvy jsou uvedeny titulem na samostatných stranách. Mezititul umístěn na lichých stranách a může být doplněn o ilustrace. Měl by být sázen větším stupněm písma než názvy kapitol, ale menším než hlavní titul. [4] Textová část knihy Hlavní funkcí této části knihy je funkce sdělovací a významová. Má za úkol představit obsah díla čtenáři. Forma textové části knihy je poměrně jednotná, ale často je doplňována o ilustrace, zdobné prvky, marginálie, iniciály nebo poznámky. Při sazbě je potřeba dodržovat určitá pravidla. Jednotlivé oddíly v knize jsou uváděny samostatnými mezitituly. Titulky a stejně tak začátky textů kapitol by měly začínat na nové stránce, zpravidla liché. Zároveň nezačínají od horního okraje stránky, často se vynechává několik prvních řádků, což je označováno jako stránková zarážka. Stránková zarážka musí být v celé knize jednotná, stejně tak řádková úprava a umístění titulku. Může být zvýrazněna grafickými prvky, jako je ornament nebo iniciála. S pojmem stránková zarážka souvisí východová stránka neboli poslední stránka kapitoly. Na této stránce by mělo být minimálně pět řádků textu, ale zároveň by to mělo být alespoň tolik, kolik činí stránková zarážka. Iniciála Iniciála je velké, často zdobné, počáteční písmeno na začátku knihy, kapitoly, odstavce nebo básně. Je to jedna z možností výzdoby vstupní strany. Umisťuje se do obrazce sazby, na účaří první řádky, nebo se zapouští do více řádek. Úprava iniciály musí být v celém díle jednotná. [2, 4] 7

15 2. Kniha, složení knihy Marginálie Marginálie jsou okrajové poznámky, které se umisťují na vnější okraj stránek. Stručnou formou shrnují obsah odstavce nebo ho dále rozvíjejí. Slouží jako orientační pomůcka, zejména u historických a vědeckých publikací. Sázejí se drobnějším a často jiným než základním písmem. Účaří prvního řádku marginálie musí být shodné s účařím řádku, ke kterému se poznámka vztahuje. Marginálie se oddělují od textu jednotnou mezerou 4 6 bodů. [3] Poznámky Poznámky slouží jako doplňující vysvětlující text, který píše autor, redaktor nebo překladatel. Pokud jich je v textu malé množství, sázejí se do závorek za příslušná slova a zároveň stejným stupněm písma. Naproti tomu poznámky většího rozsahu jsou umístěny u paty stránek a průběžně pořadově číslovány v celém díle. Sázejí se menším stupněm písma a se stejným prokladem jako základní text. V patě stránky jsou odděleny prázdným řádkem nebo linkou. [1, 3] Obrazová část knihy Obrazový materiál vytváří s textem nedílný celek. Může být pouze doplňkovou náplní knihy, být rovnocenným společníkem, nebo naopak může převládat. Patří sem ilustrace, schémata, grafy, tabulky a jiné prvky vložené do sazby. Úprava těchto prvků by měla být jednotná a v souladu s písmem a úpravou celé publikace, měla by vykazovat stejně šedou plochu jako sazba. Většina obrázků se umisťuje do sazebního obrazce, avšak mohou ho i přesahovat, někdy jsou dokonce umístěny na spad, což znamená, že přesahují tiskovou stránku. Popisky k obrázkům jsou sázeny menším stupněm písma oproti základnímu písmu. Vzdálenost popisku od obrázku by měla být ve všech případech jednotná. Sází se na praporek zarovnaný k jednomu z okrajů, nebo na střed obrázku. Zároveň také obtékání obrázku musí být shodné v celé publikaci. Při určování obtékání se popisek započítává do celkové velikosti obrázku. [4] Zaměříme-li se na beletrii, tak zde najdeme zejména ilustrace. Ilustrace má za úkol sdělovat určitou myšlenku, vyjádřit určitou část příběhu, nebo jen dokreslit situaci. Žádný konkrétní návod nebo pravidla pro ilustraci neexistují. Každý ilustrátor má vlastní pracovní postup, vlastní styl a originalitu. Měl by ale dokonale porozumět dílu a zároveň také autorovi. Ilustrátoři experimentují s celou řadou různých výtvarných prostředků a nástrojů. Ilustrace je publikovaná kresba. Na rozdíl od malíře je cílem ilustrátora vyprávět příběh. Ian Pollock Norman Rockwell 8

16 2. Kniha, složení knihy 2.5 Závěrečná část knihy Tato část plynule navazuje na část hlavní a obsahově knihu uzavírá. Podává čtenáři celkový přehled o dané knize a umožňuje mu účelnou orientaci. Do závěrečné části knihy tedy patří doslov, vysvětlivky, seznam literatury, knižní rejstřík, seznam vyobrazení, resumé, obsah a tiráž. Doslov Pro doslov platí stejná pravidla jako pro úpravu předmluvy. Obvykle začíná na nové liché stránce. Je to dodatek k textové části knihy. Sází se shodně s hlavním textem knihy, celková typografická kompozice je shodná s kompozicí hlavní části knihy. Píše ho autor nebo redaktor. [3] Seznam literatury Jedná se o souhrn pramenů, které jsou v knize použity, nebo se na ně odkazuje. U každého knižního pramenu má být uveden autor, název díla, jméno nakladatele, místo a rok vydání, ISBN. U časopiseckých článků se uvádí jméno autora, název článku, název časopisu, ročník, rok vydání a stránka. Cizojazyčné prameny se uvádějí v původní jazykové verzi. Seznam je řazen abecedně podle autora. Seznam literatury je umístěn na samostatné stránce, nebo na východové stránce textu, k němuž se vztahuje. [4] Knižní rejstřík Knižní rejstřík je abecedně řazený seznam významných pojmů, které se vyskytují v textu, spolu s čísly stránek, kde se jednotlivé pojmy vyskytují. Je sázen menším stupněm písma do dvou nebo více sloupců s úpravou na praporek. Sází se obvykle až po zalomení celého díla, aby souhlasila čísla stránek. Kniha může obsahovat více rejstříků, zejména jedná-li se o odbornou publikaci. Ta může obsahovat rejstřík jmenný, věcný a místní. [1, 3] Seznam vyobrazení Seznam vyobrazení obsahuje výčet obrázků, schémat, grafů, obrazových příloh či tabulek, a to v případě, pokud nejsou popisky přímo u vyobrazení. Umisťuje se před obsah. U každé položky seznamu se uvádí číslo obrázku, jeho označení a číslo stránky, na které je umístěn. Seznam vyobrazení by měl podávat chronologický nebo stránkový přehled. [4] Resumé Resumé je cizojazyčné shrnutí knihy. Vyskytuje se zejména ve vědeckých a technických publikacích. Nejčastěji knihy obsahují resumé ve dvou jazycích. Sází se stejným, případně menším stupněm písma. Podle délky se jednotlivé resumé umisťují vedle sebe do sloupců nebo pod sebe. [3, 4] Tiráž Tiráž obsahuje nakladatelské a tiskárenské údaje o dané knize. Zpravidla je umisťována na lichou stránku. V tiráži se obvykle nachází plné jméno autora, název díla, u překladů také původní cizojazyčný titul, jméno ilustrátora, překladatele, grafického úpravce, název 9

17 2. Kniha, složení knihy nakladatelství, pořadové číslo vydané publikace, jméno výtvarného a technického redaktora, název a adresa tiskárny, počet stran, náklad, číslo vydání, případně doporučená cena. Sází se drobnějším stupněm písma, může být doplněna o ilustrace, avšak jen v souladu se zpracováním celé publikace. [1, 4] 2.6 Základní pravidla sazby knižních stran Knihy jsou sázeny hladkou sazbou, kde tato sazba připomíná vodní hladinu. Je vysázena jedním druhem, řezem a stupněm písma. Plocha sazby je vymezena sazebním obrazcem. Hladký text je dále dělen do odstavců, jejichž úprava by měla být jednotná v celé publikaci. Avšak právě při práci s odstavci vznikají problémy, které označujeme jako parchanty. Parchant je neúplný řádek textu, který se vyskytuje na nesprávném místě. Existují tedy dva případy takto nesprávně umístěného řádku. Jeden případ je označován jako sirotek, druhý nese označení vdova. Sirotek je východový řádek 6 odstavce, který se stal prvním řádkem následující strany nebo sloupce. Vdova je potom první řádek odstavce s odstavcovou zarážkou, kterým stránka nebo sloupec končí. [4] Existuje více způsobů pro odstranění parchantů. Nejjednodušší způsob je odstranit parchanty pomocí algoritmu, avšak tento způsob není vždy spolehlivý. Mnohem účinnější je ruční úprava. V předcházejícím textu můžeme zrušit krátkou východovou řádku, nebo naopak prodloužit odstavec, který končí plnou řádkou, o jednu řádku. Těchto úprav docílíme pomocí zvětšování a zmenšování mezislovní mezery, nebo pomocí dělení slov. Další možnost odstranění parchantů je založena na prodloužení nebo zkrácení tiskové strany o jeden řádek. Tento způsob se však v beletrii nepoužívá, je akceptovatelný pouze v odborné literatuře. [3, 4] Dalším důležitým parametrem sazby knižních stran je stránkový a řádkový rejstřík. Jsou zajišťovány průsvitem listu. Musí se krýt první a poslední řádek strany a stránkové číslo, výška strany tedy musí být stejná pro celé dílo. [4] Obr. 2.4: vdova [3] Obr. 2.5: sirotek [3] 6. poslední řádek odstavce 10

18 3 Typografie a sazba 3.1 Typografické prvky Správné použití typografických prvků, kterými jsou písmo, slovo, řádek a odstavec, je důležité pro umožnění snadné četby. Zároveň předpokladem snadné četby je dobrá vizuální srozumitelnost. Typografická pravidla vznikla na základě praktických zkušeností s četbou. Tok informací by měl být pro čtenářovo oko co nejpřirozenější a nejméně únavný. Čtenář by se neměl vracet k již přečtenému textu a ověřovat jestli četl správně. Pokud má typografie formu, kterou čtenář již zná, má okamžitý účinek. Naopak pokud je typografie nezvyklá, pak je také problematická. Mezi další prvky, které zpomalují čtení, patří verzálky, kurzíva, tučná a podtržená slova. [7, 8] Písmo Účelem písma je být čteno, jeho nejdůležitější vlastností je bezvadná čitelnost. Ostatní vlastnosti jako originalita nebo tvarová výjimečnost jsou až na druhém místě. Písmo ovšem není jen pouhým zprostředkovatelem řeči, ale je také výtvarným výrazovým prostředkem. Jeho proporce, velikost, barevnost a kresebnost vyvolávají u pozorovatele různé pocity a mohou tak zvýraznit či podpořit obsahový význam předávané informace. Správný výběr písma je tedy pro tvorbu velmi důležitý a neměl by být podceňován. [3, 8] Na počátku byla značka. Ne firemní nebo podniková, ale kámen položený na cestu, zlomená větev, uzel na řemínku, zářez do stromu. Značka jako pomocník paměti. Aby se značky měnily ve sdělení, bylo třeba je řadit. Zlomené větve na cestě vyznačovaly postup v putování. Seřazené kameny směr pochodu. Lanz, Němeček Písmo v propagaci (Merkur, 1974) První typografickou složkou je písmeno nebo znak. Tyto dva termíny však nesmíme zaměňovat. Znakem se rozumí například i nevytištěná mezera, proto je tento údaj mnohem přesnější. Mezi základní tvary písma patří verzálky, minusky a kapitálky. [7] Verzálky neboli majuskule je výraz pro velká písmena. V historii se používaly pouze verzálky, protože lépe vyhovovaly okolnostem. Dnes mají poněkud jiný význam, především signalizují počátek věty nebo vlastního jména. Minusky neboli minuskule je 11

19 3. Typografie a sazba výraz pro písmena malá. Vznik minusek se pojí s rozvojem kultury, kdy bylo potřeba literaturu rychle šířit a byl zapotřebí rychlejší způsob psaní. [7, 8] Kapitálky neboli mediuskule je výraz pro znaky verzálek, jejichž výška se přibližně rovná výšce minusek stejného tvaru. Užití kapitálek podléhá velmi přísným zákonům. Užívá se jich u prvního slova následujícího po iniciále, u podpisů článků a předmluv, pro jména autorů v bibliografiích, pro titulky článků v právnických textech, pro jména osob a obsazení v divadelních hrách, pro římské číslice označující století. [7, 9] Slovo Slovo je tvořeno kombinací různých písmen. Skladba slova musí být pravidelná a vyvážená. Bílá plocha, která vzniká mezi písmeny, opticky odděluje jedno písmeno od druhého a umožňuje tak snazší čtení. Bílá plocha mezi písmeny musí být opticky stejně velká, musí vždy vycházet z kresby každého písmene a vždy bude specifická. K bílé ploše mezi písmeny je také nutno přičíst bílou uvnitř každého z nich. Mezera mezi dvěma písmeny se nazývá mezera párová a mezi více znaky mezera skupinová. Pokud musí být v textu mezera upravena, postačí skupinová oprava, avšak v titulcích musíme opravit mezery párové. [7, 9] Slova jsou oddělena mezerami, které jsou mnohem větší než mezery mezi jednotlivými písmeny. Mezery musí působit harmonicky vzhledem k celému textu. Při zbytečně velkých mezerách vznikají v řádcích světlé prvky, naopak při příliš malých mezerách slova splývají, což zhoršuje čitelnost. [7] Mezislovní mezera je tedy také tvořena bílou plochou. Základní mezislovní mezera má velikost ¹ ₃ čtverčíku, přičemž čtverčík je prostor rovnající se mezeře, kde šířka se rovná výšce daného stupně. Například tedy šestibodové písmo má mít mezislovní mezeru dva body. Zúžená mezera má hodnotu ¹ 4 nebo ¹ ₅ čtverčíku. Základní mezislovní mezera se používá v sazbě na praporek, taková sazba je typograficky ideální, protože tyto základní mezery dodržuje. Naopak v zarovnané sazbě se tato základní mezera vyskytuje jen zřídka. Mezera se podle potřeby zužuje nebo rozšiřuje, ale v jednom řádku musí zůstat konstantní. [7, 9] Obr. 3.1: tvorba stejných ploch mezi jednotlivými písmeny [2] 12

20 3. Typografie a sazba Obr. 3.2: rozpal antikvy, ukázka malých a velkých mezislovních mezer [2] Řádek Řádek je další a neméně důležitý typografický prvek. Jednotlivé řádky jsou od sebe odděleny řádkovým prokladem. Proklad je další faktor, pomocí kterého máme možnost ovlivnit poměr potištěné a nepotištěné plochy, má vliv na kontrast celé stránky. Funguje na základě zvětšování nebo zmenšování mezer mezi řádky a má výrazný vliv na čitelnost textu. Volba prokladu se odvíjí od formátu stránky, volby písma, jeho velikosti a tučnosti. Proklad se měří od jednoho účaří k druhému. Základní proklad je stanoven na dva body a to u průměrných stupňů textového písma (9 12 bodů). U menšího písma nebo ve verzálkové sazbě je nutné zvolit proklad větší. Také dlouhé řádky vyžadují větší proklad. [3, 9] Jedním z dalších způsobů, jak můžeme ovlivnit čitelnost a prostor, který bude text zaujímat, je prostrkání. Prostrkání znamená stejnoměrné oddálení nebo přiblížení liter. U prostrkávání musíme dávat pozor, aby byla zachována čitelnost textu. Čím těsnější prostrkávání, tím černější řádky a naopak, čím volnější vzdálenost mezi písmeny, tím budou řádky světlejší. Úpravy pomocí prostrkávání jsou přímo závislé na použitém typu písma, například zúžené písmo by dokonce mělo být sázeno těsněji. Často se používá jako vyznačovací metoda, ale není to moc šťastné řešení. Takto vyznačený text působí rušivě. [7, 9] Pokud chceme dosáhnout správného vyplnění řádků při zarovnané sazbě, musíme použít dělení slov. Způsob dělení slov je řízen pravopisnými pravidly, avšak úprava tohoto dělení je z estetického hlediska závislá také na typografických pravidlech. Typografická pravidla zakazují ponechat na konci řádku jednohláskové předložky neslabičné (k, K, s, S, v, V, z, Z) i slabičné (o, O, u, U) a spojky (i, I, A), jedinou výjimku tvoří spojka a. Při sazbě do bloku dělení slov vždy narušuje pravé zarovnání odstavce, z tohoto důvodu je možné dělit pouze třikrát pod sebou. Do počtu dělení se započítávají taktéž interpunkční znaménka na konci řádků a dokonce i řádky východové. [7, 9] 13

21 3. Typografie a sazba Odstavec Odstavec je základem počítačové sazby, je to část textu mezi dvěma znaky konce odstavce. Zároveň je odstavec základní významovou, ale i formátovací jednotkou sázené publikace. Nejviditelnějším parametrem odstavce je pravděpodobně zarovnání. Text tedy můžeme rozdělit na zarovnaný a nezarovnaný. Pod zarovnaný text patří text zarovnaný do bloku, ten má pravý i levý okraj textu zarovnaný, takže všechny řádky jsou stejně dlouhé. Tento způsob úpravy je nejčastěji používaný, zejména pak u novin, knih a časopisů. Při tomto způsobu sazby musíme pečlivě zvažovat správnou volbu stupně písma v poměru k šířce odstavce, také si musíme dávat pozor na možné chyby, jako například řeky. Za řeky jsou považovány již tři mezery pod sebou. [3, 4] Nezarovnaný text je potom takový, kde jeden okraj je zarovnán a druhý je ponechán volně. Při tomto způsobu sazby zůstávají stejné mezislovní mezery a řádky jsou rozdílné délky. Pokud se slovo na řádek už nevejde, je přesunuto na řádek další. Jelikož jsou mezislovní mezery stejné, působí text klidnějším dojmem. Patří sem sazba na pravý a levý praporek, sazba na střední osu a asymetricky uspořádaný text. Sazba na levý praporek neboli zarovnání vlevo má levý okraj zarovnaný a pravý zůstává volně. Často se používá při sazbě odborných časopisů nebo vědeckých prací. Sazba na pravý praporek neboli zarovnání vpravo má naopak zarovnaný pravý okraj a levý je ponechán volně. Tento způsob sazby se často nepoužívá. Při sazbě na střední osu jsou středy jednotlivých řádků seřazeny na osu, oba okraje textu jsou nezarovnané. Pro sazbu delších textů není tento způsob příliš vhodný, hodí se však například pro sazbu veršů. Takto centralizovaný text by měl ctít logické členění textu a vytvářet siluetu. Setkáme se také se sazbou na mimostřední osu, pro tu platí obdobná pravidla. Asymetricky uspořádaný text je poměrně komplikovaná úprava, se kterou se téměř nesetkáme, avšak při dobrém návrhu může působit vizuálně zajímavě. [3, 9] Jelikož samotné zarovnání nám přehlednost vysázeného textu nezaručí, rozlišujeme u odstavců několik způsobu členění. Členit odstavce můžeme tedy pomocí odstavcové zarážky 7, předsazení, odstavce bez odsazení, volného řádku a relativního odsazení. Odstavcová zarážka je nejčastější úpravou sazby odstavců. Běžně se používá zarážky na začátku prvního řádku a to jeden až dva čtverčíky. Odstavcová zarážka je úzce spjata s východovými řádky, kde východový řádek je neúplný řádek na konci odstavce. Tento řádek musí být vždy delší než zarážka následujícího odstavce a zároveň musí být kratší minimálně o jeden čtverčík než plný řádek. U předsazení je první řádek sázen na plnou šíři a ostatní řádky jsou odsazovány, nejčastěji čtverčíkem. Tento způsob se často používá v rejstřících. Při sazbě bez odstavcových zarážek je třeba dbát na zachování kratších východových řádků. Tato úprava je často spojena s oddělením odstavců volným řádkem. Pravděpodobně nejméně používaný způsob pro členění odstavců je relativní odsazení. Odstavce jsou řazeny za sebou a nový odstavec začíná v předcházejícím východu. Vzdálenost mezi jednotlivými odstavci by měla být minimálně tři čtverčíky, případně můžeme použít lomítko nebo výrazný typografický prvek. [3, 9] 7. mezera, o kterou bývá odsazena první řádka odstavce od kraje sazebního obrazce 14

22 3. Typografie a sazba Sazba na praporek vznikla v carském Rusku při tisku letáků proti režimu. Sazba na praporek působila amatérsky, vůbec nevypadala, že by ji dělali profesionální sazeči. Umožnila však zrychlení sazby. Sazba zarovnaná do bloku má pravý i levý okraj textu zarovnaný, takže všechny řádky jsou stejně dlouhé. Tento způsob je běžný v knižní sazbě, a také u novin a časopisů. Sazební algoritmus mění mezislovní mezery. Sazba na pravý praporek se používá spíše výjimečně, při sazbě marginálií nebo popisků obrázků. Lze ji také použít ve výtvarné typografii, ale delší texty sázené s pravým zarovnáním se obtížně čtou. Sazba na osu působí vznešeně, ale je třeba ji mírně upravit, protože počítač nedokáže provéstsprávné rozdělení slov do jednotlivých řádků. Taková sazba potom vypadá ploše, není v ní žádné napětí mezi řádky. Obr. 3.3: ukázka zarovnání odstavce na levý a pravý praporek, do bloku a na osu [3] 3.2 Návrh sazby Sazební obrazec Sazební obrazec je základní rozkres plochy sazby, který obsahuje její umístění na čistém formátu tiskoviny. Šířka je obvykle stanovena buď v cicerech 8, picas 9 nebo milimetrech. Výška se potom udává také v těchto mírách, případně i v počtu řádků základního písma s prokladem. Dále se udává vzdálenost od hřbetu (hřbetní mezera) a vzdálenost v hlavě stránky od horního okraje. Umístění plochy sazby úzce souvisí s optickým středem, který se nachází na rozhraní první a druhé třetiny výšky sazebního obrazce a určuje tak nejvhodnější umístění textu. Ze zkušeností našich předchůdců vyplývá základní pravidlo a to takové, že plocha sazby se vždy umisťuje nad geometrický střed strany. [3, 4] Při návrhu sazebního obrazce knih je nutné vždy navrhovat obě protilehlé strany současně, aby bylo dosaženo optimálního a harmonicky působícího poměru umístění potištěné plochy k prázdným okrajům. Existuje tradiční konstrukce 10 sazebního obrazce, která vychází z poměru volných okrajů 3:4:5:7, anebo se používá konstrukce úhlopříčná, kde postavení úhlopříček stupňuje využití plochy sazby. Jednotlivé varianty úhlopříčné konstrukce jsou odvozeny z posunu původní oboustranné úhlopříčky v určitém poměru členění šířky strany na 3, 4 a 5 dílů. Maximální využití stránky je vhodné u brožur a méně náročných užitkových publikací. U publikací, kde záleží na grafické úpravě, bychom místem šetřit neměli. Úhlopříčnou konstrukci nelze použít u čtvercových, úzkých nebo podélných formátů stran. [3, 9] 8. základní typografická jednotka (1 cicero = 4,512 mm) 9. typometrická jednotka (1 pica = 4,2336 mm) 10. Van de Graafova konstrukce sazebního obrazce 15

23 3. Typografie a sazba Při konstrukci sazebního obrazce jsou taktéž důležité praktické požadavky, které vyplývají zejména z určení hřbetní mezery. Šířka hřbetní mezery je závislá jak na objemu svazku, tak na technologii knihařského zpracování. Nestačí se spoléhat pouze na výsledek geometrické konstrukce. Obrazec je tedy třeba stanovit po posouzení všech složek, které se podílejí na velikosti a zabarvení plochy sazby. Stanovení sazebního obrazce je důležité pro další úpravu tiskovin. Slouží k přípravě zrcadla sazby, k výpočtu rozsahu sazby a výrobě makety sazby. [4, 9] Obr. 3.4: základní popis jednotlivých částí stránky [2] Obr. 3.5: konstrukce optického středu [2] Obr. 3.6: tradiční konstrukce sazebního obrazce [2] Obr. 3.7: úhlopříčná konstrukce sazebního obrazce [2] 16

24 3. Typografie a sazba Formáty tiskovin Nejběžnější formáty tiskovin vycházejí z mezinárodního standartu ISO 216, který uvádí čisté formáty papíru v řadách A, B a C. Řada A je základní, řada B byla vyvinuta jako doplňková pro použití, kde řada A neposkytuje adekvátní formát. Řada C byla navržena pro obálky. V standartu ISO mají všechny listy papíru poměr stran jedna k druhé odmocnině ze dvou. Pro rozměr papíru je tento poměr značně výhodný, a to z toho důvodu, že pokud umístíme dva takové papíry vedle sebe, popřípadě papír rozpůlíme rovnoběžně s kratší stranou, vznikne nám list papíru se stejným poměrem stran. Zajisté si ale povšimneme, že druhá odmocnina ze dvou nám nedá vždy pěkný zaokrouhlený výsledek, ale standart ISO je založen na metrickém systému, proto byly formáty papíru definovány tak, aby měly jasné metrické hodnoty. [9, 10] Základem řady A je formát A0, jehož plocha je jeden čtvereční metr, kde delší strana je postupně půlena. Výška dělená šířkou je u všech formátů této řady rovna druhé odmocnině ze dvou. Rozměry formátů řady B jsou geometrickým průměrem rozměrů mezi odpovídajícím A formátem a nejbližším vyšším A formátem. Například B3 je geometrickým středem mezi A3 a A2. Formáty řady C jsou potom geometrickým středem mezi formáty A a B stejného čísla. Tedy list papíru A4 se vejde do obálky C4. [4, 10] Standart ISO povoluje knihám odchylku od těchto závazných formátů. Při popisu formátu knihy se nejprve uvádí její šířka a pak výška. Tyto rozměry se potom vztahují k rozměrům knižního bloku, nikoliv desek či obálky. Z řad A a B se pro knihy zpravidla používají pouze formáty A4, A5, A6, B4, B5, B6. Kromě těchto se pak používají generické formáty R8 ( mm), formát klasických paperbacků 11 ( mm) a čtvercový formát ( mm). [10] Obr. 3.8: tabulka velikostí formátů [10] 11. kniha s měkkou vazbou 17

25 3. Typografie a sazba Obr. 3.9: rozdělení a znázornění formátů nejběžnějších tiskovin [2] 18

26 4 Edgar Allan Poe 4.1 Život a dílo Byl Edgar Allan Poe bezcharakterní pobuda, opilec, narkoman bez mravních zásad, bohémský cynik, nekrofil a sadista nebo mučedník a zbožně obdivovaný spisovatel? V neposlední řadě byl Poe americký romantický básník, spisovatel, editor a literární kritik, který je považován za zakladatele krátké povídky, hororu i detektivky. Poe se narodil 19. ledna roku 1809 v Bostnu do rodiny kočovných herců. Otec byl alkoholik, který rodinu zanedlouho opustil, matka zemřela a z chlapce se stal ve dvou letech sirotek. Malého Edgara se ujala rodina Allanových z Richmondu, nikdy ho však neadoptovali. Umožnili mu ale studovat na školách v Anglii a Skotsku, později na univerzitě v Charlottesvillu. Po semestru studia v květnu roku 1827 vstoupil do armády Spojených států. Ve stejné době vydává některé ze svých básní. Panu Allanovi se nezamlouvaly jeho básnické sklony a tak přestal Edgara sponzorovat. Později byl vyloučen z armády za nekázeň a tak se stal z Edgara Allana Poea beznadějný civilista bez finančních prostředků. Jeho další působení je spjato s Baltimorem, kde žil u své tetičky paní Clemmové. Zde se také oženil. Vzal si svou třináctiletou sestřenici Virginii. Roku 1835 se vrátil zpět do Richmondu, kde pracoval v mnoha časopisech na pozici redaktora. Byl vynikajícím novinářem, přesto ho po čase vždy vyhodili. Pracoval například pro literární měsíčník The Southern Literary Messenger, později pro časopis The Gentlement s Magazine. Přesto byl v těžké finanční situaci. Za své básně a povídky honorář nedostával, nakladatelství nebyla ochotna vydat jeho povídky a články ani zadarmo. Poe byl ze svého života vyčerpaný a po smrti své manželky roku 1847 se vrhl do víru alkoholového a drogového opojení. Další dva roky ještě střídá různé redakce, pořádá veřejné přednášky o poezii, pije a chátrá. Okolnosti jeho smrti jsou doposud nejasné. Jisté je, že byl nalezen v bezvědomí na ulici v Baltimoru a převezen do nemocnice, kde 7. října roku 1849 zemřel. Poe si za svůj život dokázal nadělat víc nepřátel než kterýkoliv jiný americký spisovatel. Mezi ně patřil naneštěstí také jeho první životopisec a krajan R. W. Griswold, který Poea bez váhání pomluvil, zveličil jeho temné stránky, dokonce falšoval dopisy a dokumenty svědčící v Poeův neprospěch. Tak vznikl bezcharakterní pobuda, opilec a bohémský cynik Edgar Allan Poe. 19

27 4. Edgar Allan Poe Edgara Allana Poea jest nade vši pochybnost pokládati za nejhanebnějšího chlapa, o němž máme v literárním světě zachovánu zprávu, napsal v dubnu 1858 recenzent váženého britského časopisu The Edinburgh Review. Avšak našel se i jiný životopisec, který naopak s Poem sympatizoval. Konkrétně to byl J. H. Ingram, který také padělal Poeovy dopisy, tentokrát však v jeho prospěch. Tak vznikl očištěný Poe, který neužíval drogy a pil jen zřídka. Docházelo k dalším sporům a dohadům o tom jaký Poe byl či nebyl. Nakonec se jeho díla ujala psychoanalýza a vědy přidružené. Tak vznikl impotent, zvrácený erotik, nekrofil a sadista Edgar Allan Poe. Zároveň v Evropě, konkrétně ve Francii, objevil Poeovo dílo Charles Baudelaire. Ten byl Poem naprosto okouzlen a strávil dlouhá léta překládáním jeho povídek, a jeho překlady jsou podle mínění mnohých lepší než anglické originály. Zde ve Francii tedy vzniká představa Poea jako éterického básníka, jehož zabíjí ona obrovitá barbarská země. Tak vznikl mučedník Edgar Allan Poe, onen zbožně obdivovaný Poe. Poe dokonale ovládal literární trh a jeho komerční zákony. Ve svých dílech se zaměřuje na krvavá témata, děs, strach, hrůzu, vraždy a zvrácenost, protože věděl, že tyto témata jdou dobře na odbyt. Je jakýmsi vynálezcem a zakládá nové literární útvary tak, že zdokonaluje již existující literární žánry. Vzal například obyčejnou kriminální povídku, kde místo prostého přistižení vraha při činu zakládá Poe odhalení vraha na čisté dedukci a logické analýze. Taktéž vytvořil postavu výstředního amatérského detektiva a jeho méně chápavého společníka. Nejbohatěji zastoupené povídky v jeho díle jsou přepracované tehdy módní příběhy hrůzy a děsu, kterým se říká arabesky. Poe je pozvedl na vysokou uměleckou úroveň, na literární žánr, kterému říkáme horror. Jeho arabesky mají na dvě části rozpolcenou postavu: vypravěče a jeho vědomí. Probíhá mezi nimi dialog, který je však jen dramatizovaným monologem. [11, 12, 13] Stručný obsah vybraných povídek, které jsou předmětem praktické části práce: Zánik domu Usherů Příběh je vyprávěn nejmenovaným mužem, který obdrží naléhavý dopis od přítele z dětství, Rodericka Ushera. V dopise Roderick žádá přítele, aby neprodleně přijel. Vypravěč se tedy vydá na cestu do jeho starého ponurého sídla se sousedním močálem, kde ho najde v podobném stavu jako samotné sídlo. Ve špatném zdravotním stavu je taktéž Roderickova sestra, která po čase umírá. Vypravěč se snaží přítele rozptýlit, předčítá mu knihy. Jedné noci však Roderickova sestra vstává z mrtvých a vypravěč na nic nečeká a prchá z domu. Dům je nakonec pohlcen močálem. 20

28 4. Edgar Allan Poe Medailon Po bitce s bandity se vypravěč příběhu, který je sužován vysokými horečkami, uchýlí na ponurý opuštěný zámek v Apeninách v Itálii. Je vidět, že zámek byl opuštěn teprve nedávno. Vypravěč spolu se svým sluhou se ubytují v komnatě v jedné z věží. Aby trochu utišil bolest, požije vypravěč opium. A před spaním si prohlíží obrazy na stěnách. Zaujme ho portrét mladé ženy, který působí nadpřirozeně živě. Vypravěč se tady začte do brožury, která obsahuje historii k dílu. Černý kocour Hlavní postavou a také vypravěčem je milovník zvířat. Jednou najde černého kocoura, který nikomu nepatří, a tak si ho vezme domů. On i jeho žena si kocoura zamilují. Muž ale začne pít, zvířata začne bít, na manželku je nevrlý a černého kocoura začne nenávidět, pak mu dokonce vypíchne oko. Kocour ho ale stále pronásleduje a tak se muž rozhodne ho oběsit. Na to manželům shoří dům. Avšak kocour stále žije, nemá oko a má bílou skvrnu okolo krku. Muž má výčitky a tak kocoura vezme zase domů, ale oddává se alkoholu víc jak dřív, bije kocoura i manželku. Nakonec vezme sekeru a chce useknout kocourovi hlavu, přitom ale zabije svou ženu. Tu spolu s kocourem zazdí ve sklepě. Policie přijde na jeho úkryt za pomoci výkřiku onoho černého kocoura a muž je zatčen. Anděl pitvornosti Příběh vypráví o muži a podivné kreatuře, která si říká Anděl pitvornosti. Muž si čte v novinách článek o jisté kuriozní smrti, které ani trochu nevěří, v tu chvíli se mu zjevuje Anděl pitvornosti. Ten mu podivným akcentem začne vysvětlovat, že je duchem všech malérů a že trestá pochybovače. Muž mu ale nevěnuje dostatečnou pozornost a tím začíná pomsta Anděla pitvornosti. 21

29 4. Edgar Allan Poe 4.2 Analýza grafických zpracování vydaných děl E. A. Poea Nakladatelství B4U Publishing Tímto nakladatelstvím byla vydána v roce 2007 kniha Černý kocour a jiné hororové povídky. Je zde kladen důraz zejména na výtvarné zpracování. Dokonale napsané příběhy jsou doprovázeny originálními ilustracemi od známého argentinského malíře Luise Scafatiho, které dotvářejí atmosféru Poeových příběhů. Kniha má podlouhlý formát, konkrétně mm, s pevnou vazbou a deskami. Tento formát je vhodný pro umístění ilustrací. Vzhledem k formátu knihy je hlavní text uspořádán do dvou sloupců. Kniha obsahuje tři příběhy. Každý mezititul je umístěn na liché straně spolu se začátkem textu kapitoly, který je vyznačen ornamentální iniciálou (viz Obr. 4.2). Obr. 4.1: obálka Obr. 4.2: mezititul Obr. 4.3: ilustrace k povídce Černý kocour 22

30 4. Edgar Allan Poe Nakladatelství Hynek, s. r. o. Toto nakladatelství vydalo v roce 1999 tři sbírky povídek od E. A. Poea v knižní edici Revival. Konkrétně se jedná o knihy Démon zvrácenosti, Na slovíčko s mumií a Předčasný pohřeb. Dohromady obsahují tyto knihy 33 Poeových povídek. Hlavním ilustrátorem byl Petr Sacher ve spolupráci s Alfredem Kubinou, jehož kresby jsou použity na obálkách. Knihy mají jednotný obdélníkový formát o rozměrech mm, pevnou vázanou vazbu a jsou opatřeny přebalem. Hlavní textová část neobsahuje žádné ilustrace, pouze čistý text. Mezitituly jsou sázeny jak na liché tak na sudé stránky. Zrcadlo sazby je zvoleno tak, aby text pokrýval co největší prostor stránky. Obr. 4.4: jednotlivé přebaly Obr. 4.5: mezititul 23

31 4. Edgar Allan Poe Nakladatelství Vyšehrad Roku 2001 vydalo nakladatelství Vyšehrad knihu Pád domu Usherů. V tomto vydání harmonizují ilustrace se strašidelným příběhem. Autorem ilustrací je Petr Nikl. Jedná se o celostránkové ilustrace, kde se objevuje opakující se motiv mužské hlavy, která mění výraz tváře. Následující strana po ilustraci je vždy vakátem. Formát knihy je obdélníkový o rozměrech mm. Kniha má pevnou vazbu s tvrdými deskami a je opatřena přebalem. Paginace je umístěna uprostřed v záhlaví stránky a jednotlivé číslice jsou umístěny v závorkách. Obr. 4.6: přebal Obr. 4.7: dvoustrana s ilustrací 24

32 4. Edgar Allan Poe Nakladatelství Argo Nakladatelství Argo vydalo tři Poeovy knihy, Pád do Maelströmu a jiné povídky, Zlatý brouk a Anděl pitvornosti. Zlatý brouk a Anděl pitvornosti jsou bilingvní vydání, tedy obsahují originální text a český překlad. Kniha Pád do Maelströmu a jiné povídky byla vydána roku 2007, obsahuje čtrnáct Poeových povídek. Toto vydání je velmi zajímavé, hlavně zaměříme-li se na ilustrace. Ilustrace k jednotlivým povídkám vytvořil Alén Diviš. Tento malíř, kterého potkal podobně dramatický životní osud jako autora a snad právě proto, se dokázal vcítit do Poeových příběhů a dokonale je výtvarně ztvárnit. Vydání obsahuje čtyřicet Divišových kreseb. Ilustrace jsou celostránkové vždy umístěné na liché straně a následující strana je vždy vakátem. Jednotlivé mezitituly jsou taktéž na lichých stranách spolu se začínajícím textem kapitoly, který je vyznačen iniciálou. Kniha má obdélníkový formát, pevnou vazbu s pevnými deskami a je opatřena přebalem. Obr. 4.8: přebal Obr. 4.9: mezititul Obr. 4.10: ilustrace k povídce Pád do Maelströmu 25

33 5 Praktická část 5.1 Tvorba značky nakladatelství Při návrhu značky fiktivního nakladatelství ke knize Podivné příběhy od Edgara Allana Poea jsem vycházela z faktu, že autor je považován za zakladatele hororové povídky. Nakladatelství tedy nese jeho jméno, konkrétně Edgar, a značka je vytvořena jako piktogram na základě jeho podobizny. Zaměřuje se na vydávání hororových a detektivních děl, které pokračují v odkazu E. A. Poea. Značka je kompletně vytvořena v programu Adobe Illustrator. Vycházela jsem z autorovi fotografie, na které jsem nejprve provedla analýzu (viz Obr. 5.1), rozebrala jsem objekt na jednotlivé geometrické útvary. Poté jsem provedla syntézu (viz Obr. 5.2) a nakonec postupným uhlazováním a zjednodušováním jsem vytvořila výsledný piktogram (viz Obr. 5.3). Charakteristické tvary bylo třeba zvýraznit, naopak nepodstatné mohly zaniknout. Ke značce je dále připojen název nakladatelství (viz Obr. 5.4). Použité písmo je Impronta. Obr. 5.1: analýza Obr. 5.2: syntéza 26

34 5. Praktická část Obr. 5.3: značka Obr. 5.4: písmová varianta značky Barva značky je černá a není povoleno ji měnit. Rovněž není povoleno značku jakkoliv deformovat nebo otáčet (viz Obr. 5.5). Minimální velikost je stanovena na 20 mm na šířku (viz Obr. 5.6), při menších rozměrech se značka stává nečitelnou. Obr. 5.6: minimální povolená velikost Obr. 5.5: zakázané varianty 27

35 5. Praktická část 5.2 Tvorba obálky knihy Hlavním úkolem knižní obálky je zaujmout a reprezentovat obsah díla. Kniha Podivné příběhy obsahuje hororové povídky, proto je vzhled obálky navržen tak, aby působil strašidelně. Pro barevné řešení obálky je dominantní podkladová černá barva v kombinaci s bílou barvou, která je použita pro text a hlavní typografický prvek. Podkladová černá není jednolitá, ale má určitou strukturu (viz Obr. 5.7), která je vytvořena ručně, pomocí štětce a černé tuše. Následně naskenována a převedena v programu Adobe Illustrator na vektory. Obr. 5.7: struktura černé barvy na obálce Typografický prvek, který je umístěn v horní polovině přední strany, je kombinací hlavních motivů jednotlivých povídek. Pro každý ze čtyř příběhů je vytvořen typografický obrázek, který jej vystihuje. Povídka Anděl pitvornosti je reprezentována andělem (viz Obr. 5.8), jehož hlava je písmeno o, tělo je tvořeno dvěmi L a křídla jsou vyrobena z písmene F. Povídka Černý kocour je zastoupena kocourem (viz Obr. 5.9), kde jeho tělo je písmeno C, hlava o, ocas S a uši jsou vytvořeny písmenem V. Obrázek pro povídku se jménem Medailon vypadá jako zdobný rám oválného obrazu (viz Obr. 5.10). Oválný tvar je vyroben z číslice 0 a zdobné prvky z číslice 9. Poslední povídka Zánik domu Usherů je znázorněna jako dům, kterému stoupá z komína dým (viz Obr. 5.11). Střecha s komínem je poskládána ze dvou znaků pro lomítko a jednoho pro čárku, samotný dům tvoří písmena T a I. Dým je vyroben pomocí písmene S. Pro tvorbu těchto typografických obrázků bylo použito písmo Chiller. Hlavní typografický prvek obálky vznikl tedy spojením těchto jednotlivých obrázků v jeden. Prvky kocour, dům a anděl byly umístěny do oválného rámu (viz Obr. 5.12). Text, název díla a jméno autora, se vyskytuje na přední straně pod typografickým prvkem a na knižním hřbetu. Zde je použito písmo Birch Std. Velikost písma textu na přední straně je 48 bodů. Zadní strana obálky neobsahuje žádné prvky. 28

36 5. Praktická část Obr. 5.8: anděl Obr. 5.9: kocour Obr. 5.12: hlavní typografický prvek Obr. 5.10: medailon Obr. 5.11: dům Obr. 5.13: obálka 29

37 5. Praktická část 5.3 Tvorba typoilustrací Každá z povídek je doplněna o abstraktní typoilustrace, které dokreslují jednotlivé příběhy a zároveň pomáhají rozvíjet čtenářovu fantazii. Při návrhu ilustrací a stejně tak mezititulů je použito stejného principu jako při tvorbě obálky. Na černý strukturovaný podklad jsou umístěny jednotlivé typografické prvky. Pro ty jsou použity zejména hlavní motivy povídek anděl, kocour, medailon a dům. Tyto motivy jsou doplněny o další prvky tak, aby ilustrace ladila s obsahem příběhů. Povídka Anděl pitvornosti obsahuje tři typoilustrace (viz Obr. 5.14). První zachycuje Anděla pitvornosti, který sedí spolu s hlavním hrdinou v obývacím pokoji. Právě zde se odstartoval sled pitvorných událostí, který začal zastavením hodin na krbové římse pomocí stopky hroznu. Druhá ilustruje oheň, který vznikl po převržení svíčky. Poslední ukazuje Anděla, jak kouří dýmku. Obr. 5.14: ilustrace k povídce Anděl pitvornosti Černý kocour obsahuje taktéž tři typoilustrace (viz Obr. 5.15). Úvodní obrázek ukazuje zvířectvo, které hlavní postava příběhu se svou ženou chovají doma. Je zde papoušek, kocour a rybička. Druhý znázorňuje oběšeného kocoura. Na třetím je kocour sedící na schodech do sklepa, kde se posléze odehraje vražda. Obr. 5.15: ilustrace k povídce Černý kocour 30

38 5. Praktická část Medailon zahrnuje dvě typoilustrace (viz Obr. 5.16). Na první je vyobrazeno pohoří, v němž se nachází zámek, který poskytl útočiště ústředním postavám. Na druhé je jen medailon, který visel na zdi v místě, kde hlavní hrdina nocoval. Obr. 5.16: ilustrace k povídce Medailon Zánik domu Usherů je doplněn o čtyři typoilustrace (viz Obr. 5.17). První znázorňuje odraz domu v přilehlém močálu. Druhá ukazuje velké oko pána domu, Rodericka Ushera. Na třetí je vyobrazena rakev se zesnulou Roderickovou sestrou. Na poslední je zanikající dům Usherů. Obr. 5.17: ilustrace k povídce Zánik domu Usherů 31

39 5. Praktická část 5.4 Sazba knihy Pro knihu jsem zvolila normalizovaný formát A5 podle mezinárodního standartu ISO 216. Knižní desky a knižní blok mají tedy rozměry mm. Sazební obrazec byl vytvořen podle následujícího postupu. Nejprve jsem narýsovala úhlopříčku z levého horního rohu a rozdělila horní stranu stránky na čtyři shodné díly. Dále jsem vytvořila kružnici s poloměrem o velikosti tří dílů a se středem v levém horním rohu. Pomocí této kružnice jsem přenesla velikost tří dílů na levou stranu stránky. Vzniklý bod jsem spojila úsečkou s pravým horním rohem. Sazební obrazec je vzdálený jeden díl od spodní hrany stránky a zároveň jeho dva vrcholy leží na úhlopříčce a jeden na úsečce. Takto vytvořený sazební obrazec má rozměry mm (viz Obr. 5.18). Velikost hřbetní mezery je cca 15 mm a velikost záhlaví cca 20 mm. Avšak při vazbě knihy dojde ke zmenšení hřbetní mezery. Proto jsem sazební obrazec posunula o 5 mm k pravému okraji. Hřbetní mezera má tedy velikost 20 mm (viz Obr. 5.19). Obr. 5.18: původní sazební obrazec Obr. 5.19: modifikovaný sazební obrazec 32

40 5. Praktická část Úvodní část knihy, která slouží jako její vstup, zahrnuje patitul, protititul a hlavní titul. Patitul obsahuje značku nakladatelství. Protititul je vakátem. Hlavní titul nese invertovaný motiv z obálky (viz Obr. 5.20). Použité písmo je Birch Std o velikosti 48 bodů. Následuje vakát a první mezititul. Obr. 5.20: hlavní titul Obr. 5.21: ukázka iniciály Pro textovou část knihy je zvoleno písmo Minion Pro o velikosti 11 bodů s prokladem 14 bodů. Pro názvy povídek v mezititulech je použito písmo Birch Std, které se nachází na obálce a v hlavím titulu. Toto písmo je použito taktéž pro iniciály, první písmena každé z povídek (viz Obr. 5.21). V celé publikaci se vyskytují jen dvě písma, kniha pak působí jednotnějším dojmem. Textová část tedy obsahuje texty jednotlivých povídek, ilustrace a čtyři mezitituly (viz Obr. 5.22). Jejich tvorba je shodná s tvorbou obálky a ilustrací. Následující strana každého mezititulu je vakátem. Obr. 5.22: jednotlivé mezitituly 33

41 5. Praktická část Závěrečná část knihy zahrnuje obsah a tiráž. V obsahu je použito písmo Minion Pro o velikosti 12 bodů. Je zde vždy název povídky a číslo strany, kde začíná. Tiráž je také sázena písmem Minion Pro, ale o velikosti 9 bodů. Dále je zde použit hlavní motiv z obálky knihy. 5.5 Tvorba makety knihy Při výrobě knihy jsem postupovala následovně. Nejprve bylo potřeba zvolit vhodný papír pro knižní blok, který bude ladit s obsahem díla a jeho grafickým zpracováním. Použitý papír je formátu A4, nažloutlé barvy a větší gramáže. Pak jsem na tento papír vytiskla počítačově zpracované návrhy obálky, předsádek a sazby. Listy se sazbou přehnuté napůl, tvořící tak formát A5, jsem poskládala do svazků. Jelikož má kniha 76 stran, vzniklo tak pět svazků po třech a dva po dvou listech. Následně jsem sešila jednotlivé svazky spolu s předsádkami a lepenkami. Při šití jsem použila režnou niť nažloutlé barvy. Na takto vyrobený hřbet jsem nanesla vrstvu lepidla a nechala zaschnout. Dále bylo už potřeba jen ořezat okraje a knižní blok byl hotov (viz Obr. 5.23). Použitým typem vazby je lepená a šitá vazba Gariho Frosta dle literatury Keith A. Smith, Non-Adhesive Binding. Obr. 5.23: sešité složky Obr. 5.24: formát plátna na hřbet 34