Vyrovnávací cvičení v pohybové výchově předškoláků

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra tělesné výchovy Vyrovnávací cvičení v pohybové výchově předškoláků Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Hana Kopřivová Vypracovala: Jana Břoušková Brno, 2011

2 Bibliografický záznam BŘOUŠKOVÁ, Jana. Vyrovnávací cvičení v pohybové výchově předškoláků: Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra tělesné výchovy, s., 3 s. příl. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Hana Kopřivová. Anotace Bakalářská práce se zabývá oblastí kompenzačně zaměřených pohybových aktivit a jejich zařazením do výchovně vzdělávacího procesu v mateřských školách. Cílem práce je vytvořit soubor vhodně motivovaných vyrovnávacích cvičení, který lze uplatnit v předškolním vzdělávání. Teoretická část popisuje období předškolního věku, charakterizuje pojetí předškolního vzdělávání, zaměřuje se na cíle pohybové výchovy v mateřských školách. Dále se v této části zabýváme hybným systémem, drţením těla, svalovým oslabením a moţnostem jejich nápravy uplatněním vhodných vyrovnávacích cvičení. Praktická část obsahuje návrhy jednotlivých pohybových chvilek, ve kterých jsou zahrnuta kompenzační cvičení. Důraz je kladen na motivaci, výběr pomůcek a moţnosti začlenění kompenzačních aktivit do integrovaných bloků, ve kterých se výchovně vzdělávací práce v mateřské škole uskutečňuje. Annotation Bachelor s dissertation essay applies to compensatory region focused activities and their inclusion into educational process at kindergartens. The objectives are to achieve and create collection of correctly motivated and equalizing exercises, which can be used in pre-school education. The theoretical part describes the period of pre-school age. It is interpretation of preschool education and targeting the physical upbringing at kindergartens. In this part we are also focusing on body movement, posture, muscular weakening and possible recovery by using correct compensatory exercises. Practical part contains suggestions of individual musculoskeletal exercises. The stress is laid on motivation, correct selection of teaching aids and possible integration into blocks which are used in educational processes at kindergartens.

3 Klíčová slova Vyrovnávací cvičení, drţení těla, oslabení pohybového systému, pohybová výchova předškoláků. Keywords Compensatory exercises, body posture, reduction of physical system, physical education of pre-school pupils.

4 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům V Bohdalicích Jana Břoušková

5 Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala Mgr. Haně Kopřivové za odborné vedení při zpracování bakalářské práce, za cenné rady a připomínky, které mi v této souvislosti poskytovala.

6 Obsah Úvod... 8 I. Teoretická část Předškolní věk Motorický vývoj v předškolním období Přehled pohybových dovedností dítěte předškolního věku Psychosociální vývoj v předškolním období Specifika pohybové výchovy předškoláků Význam a potřeba pohybu v předškolním věku Hra v předškolním období Organizace pohybové výchovy v MŠ Pojetí předškolního vzdělávání a jeho cíle v kontextu pohybové výchovy Pojetí předškolního vzdělávání v systému vzdělávání Cíle předškolního vzdělávání Vzdělávací oblast Dítě a jeho tělo Posturální funkce (hybný systém) Posturální funkce Drţení těla Správné drţení těla Vadné drţení těla Oslabení pohybového systému Svalové dysbalance Posturální vady Vertebrogenní poruchy Vyrovnávací cvičení Uvolňovací cvičení Krouţení, komíhání Pohyby vedené pasivně do krajních poloh Pohyby vedené aktivně do krajních poloh Protahovací cvičení Pasivní statické protahování Neuromuskulární techniky Metodické zásady... 33

7 5.3 Posilovací cvičení Statické posilování Rychlá dynamická cvičení Pomalá dynamická cvičení Dechová a relaxační cvičení Dechová cvičení Brániční dýchání Hrudní dýchání Podkličkové dýchání (horní hrudní dýchání) Relaxační cvičení II. Praktická část Pohybová chvilka Travička zelená Pohybová chvilka Námořníci Pohybová chvilka Draci Pohybová chvilka Červík Pepík Pohybová chvilka Muzikanti co děláte? Závěr Resumé Summary Seznam literatury Přílohy... 71

8 Úvod Pohyb je přirozenou součástí lidského ţivota. Stoupajícím vlivem technického pokroku, který kaţdého z nás stále více ovlivňuje, se postupně ale běţný pohyb z našeho ţivota vytrácí. Ačkoli nám technické vymoţenosti umoţňují usnadnění práce, rychlejší cestování, snazší získání nejrůznějších informací, usnadnění běţné komunikace; to vše za účelem úspory času, přesto nám na aktivní pohyb stále čas nezbývá. Fenoménem dnešní doby je nedostatek pohybu nejen u dospělých, ale také u dětí. V souvislosti s dlouhodobým pobýváním ve statických polohách si také stále více stěţujeme na bolesti zad, kloubů, krční páteře, které se záhy projeví i v drţení těla. Jak uvádí Kubánek (1992) jiţ u dětí předškolního věku se objevují v menším rozsahu odchylky od správného drţení těla. Výrazné zvýšení výskytu vadného drţení těla nastává u šestiletých dětí, coţ zřejmě souvisí se změnou jejich celkového denního reţimu a sedavým způsobem pobytu ve škole. Pernicová (1993) zmiňuje, ţe nedostatek pohybu způsobený buď zevními příčinami (omezený prostor, nepochopení potřeb dítěte), tak i vnitřními onemocněními, se velmi záhy projeví v motorickém a psychickém vývoji dítěte. Jako učitelka v mateřské škole jsem si nemohla nevšimnout, jakou radost mají předškolní děti ze spontánního pohybu a jak volný pohyb příznivě působí nejen na tělesnou, ale i duševní pohodu dětí. Potřeba pohybu je v tomto věku velmi intenzivní. Pohybová činnost rozvíjí kromě motorických dovedností také volní vlastnosti dítěte, pomáhá cvičit pozornost a soustředěnost, rozvíjí sociální inteligenci dítěte. (Havlínová, Vencálková, 2000) Právě proto, ţe je pohyb pro předškolní děti naprostou samozřejmostí je dobré jiţ v tomto věku začít preventivně cvičit a motivovat děti k nejrůznějším pohybovým činnostem, jeţ povedou k zachovávání správného drţení těla. Měli bychom nabízet takové aktivity, kterými se naučí poznávat a uvědomovat si svoje tělo, a postupně začnou dodrţovat zásady zdravého ţivotního stylu. Cílem bakalářské práce je shrnutí teoretických poznatků z oblasti předškolní výchovy, problematiky posturálních funkcí a moţností napravení nejrůznějších oslabení pohybového systému. Tyto poznatky v praktické části ústí k vytvoření sborníku kompenzačních cvičení pro pohybovou výchovu v mateřské škole s vyuţitím motivačních říkadel, písní, pohádek, pomůcek apod. Návrhy cvičebních jednotek slouţí především předškolním pedagogům jako inspirace pro zařazení zdravotně zaměřených cviků nejen do pohybové výchovy, ale do celého plánování v mateřské škole. 8

9 I. Teoretická část 1. Předškolní věk Předškolní věk je jedním z nejzajímavějších vývojových období člověka. Je to čas neutuchající tělesné i duševní aktivity, velkého zájmu o okolní jevy, období charakteristické významnými změnami v různých oblastech biologického i psychosociálního vývoje, v neposlední řadě jej označujeme jako období hry, protoţe je to právě hra, kolem níţ se veškerá aktivita dítěte projevuje a jíţ se dítě věnuje. (Mertin, Gillernová, 2003) Na počátku předškolního věku je pro dítě typické osamostatňování od ochranného rodinného prostředí a aktivní zapojování do širších společenských okruhů, zvláště pak do společnosti druhých dětí. Je to období, během kterého většina dětí začne navštěvovat první institucionální zařízení v podobě mateřské školy. Na konci tohoto období je pak dalším výrazným vývojovým mezníkem nástup dítěte do základní školy. Předškolní věk tedy zabírá zhruba čtvrtý, pátý a šestý rok věku dítěte. (Matějček, 2005) Předškolní vzdělávání se organizuje pro děti ve věku zpravidla od tří do šesti (sedmi let). Přednostně jsou přijímány děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Je tedy patrné, ţe v mateřských školách se vzdělávají i děti mladší 4 let a starší 6 let, přičemţ nový školský zákon umoţňuje odloţit povinnou školní docházku nejdéle do zahájení školního roku, v němţ dítě dovrší osmý rok věku. (RVP PV, 2006) 1.1 Motorický vývoj v předškolním období Potřeba pohybu patří mezi základní biologické potřeby dítěte a člověka obecně. U předškolních dětí se výrazně zdokonaluje a roste kvalita pohybové koordinace. Pohyby jsou přesnější, účelnější, plynulejší, elegantnější. Motorický vývoj velmi souvisí s aktivitou dítěte a s podmínkami, které dítěti vytváříme pro rozvoj motorických schopností a dovedností. (Mertin, Gillernová, 2003) Co se týče hrubé motoriky, předškolní dítě se snaţí naplnit potřebu vyzkoušet si moţnosti svého těla a pohybu převáţně prostřednictvím spontánních pohybových her. Základem motorických dovedností je raná, postupně prohlubovaná experimentace. Dítě 9

10 rádo zkouší nové tělesné a pohybové dovednosti, které často opakuje a tím se v nich zdokonaluje. Zpočátku jde více o napodobování pohybu lidí či zvířat, postupně přibývá i pohybové tvořivosti. S přibývajícím věkem dítě zkouší některé specifické pohybové moţnosti. Především vyhledává různé pomůcky, které mu umoţňují překonávat přirozenou lidskou lokomoci. (Koťátková, 2005) V tomto období děti rády lozí po výškách, plazí se po podlaze, skáčou, seskakují, manipulují s nejrůznějším náčiním (míčky různých velkostí, šátky, stuhy, závoje, papír apod.). Na hřišti vyuţívají ţebříkové a provazové prolézačky, skluzavky, houpačky, kolotoče, různě vysoké ţerdě. V přírodě vyuţívá dítě přírodní překáţky a náčiní (klády na přecházení, pařezy na skákání, kamínky a šišky na házení a mnoho dalších, odvíjejících se od fantazie dětí). Zručnost a koordinace pohybů se projevuje i v soběstačnosti dítěte samostatné svlékání, převlékání, obouvání, umývání rukou atd. ( Předškolní věk je ideální k seznamování dítěte s nejrůznějšími sportovními aktivitami: plavání a hry ve vodě, jízda na tříkolce, kole či koloběţce, lyţování, bruslení, manipulace s míčem a pukem, prvky akrobacie aj. (Dvořáková, 2009) Jemnou motorikou rozumíme pohyby zápěstí a jednotlivých prstů, schopnost uchopovat předměty, přemisťovat je a manipulovat s nimi. Předškolní dítě se tedy učí stříhat nůţkami, ví na co je kladivo a hřebíky, bere do ruky jehlu, vařečku, sekáček na maso. Dovede jíst nejen lţičkou, nýbrţ celým příborem, ovládá kartáček na zuby, umí zacházet s tuţkou a papírem, učí se rukama zpracovávat modelínu a další materiály. Hračkou se stává to, co má nějakou funkci a co napodobí opravdový nástroj uţívaný dospělými. (Matějček, 2005) S rozvojem jemné motoriky úzce souvisí i rozvoj dětské kresby. Od spontánního čárání aţ ke schopnosti napodobování základních geometrických tvarů a kresbu s určitým záměrem. V tomto období, nejčastěji kolem čtvrtého roku, se také vyhraňuje lateralita dítěte. (Mertin, Gillernová, 2003) 1.2 Přehled pohybových dovedností dítěte předškolního věku Chůze a běh Na místě, volně v prostoru, střídání chůze a běhu, změna rychlosti, za cvičitelem nebo dítětem, mezi překáţkami, s překračováním a přebíháním různě vysokých překáţek, se 10

11 změnou délky a šířky kroku, na vyvýšené podloţce, na nakloněné rovině, s náčiním, chůze po patách, špičkách, po vnější a vnitřní straně chodidel, chůze vzad jednoduchá, chůze vzad s doplňkovými činnostmi, chůze s předměty na hlavě, běh pod točícím se lanem. Skoky a poskoky Na místě, vpřed, vzad, stranou, snoţmo, střídnonoţ, po jedné noze na místě, vpřed, poskoky při chůzi a běhu, přeskakování malých překáţek, skoky po předmětech, v určeném rytmu, přes švihadlo, přes skákací gumu, výskoky a seskoky na zvýšenou plochu a dolů, na měkkou podloţku, odraz z jedné nohy, dopad snoţmo, skoky a výskoky na malé trampolíně. Plazení Vpřed a vzad volně v prostoru, vpřed okolo překáţek, pod i přes překáţku, vpřed a pod rozhoupanou překáţkou, před a vzad na vyvýšené podloţce, vpřed na nakloněné rovině, přitahovat a sunout vpřed i vzad na lavičce. Lezení Ve vzporu klečmo, ve vzporu dřepmo vpřed i vzad, ve vzporu leţmo vzadu, okolo překáţek, pod i přes, na vyvýšené podloţce a nakloněné rovině, na nářadí a náčiní, vylézání a slézání po ţebřinách nebo ţebříku. Převaly Z polohy leh na břiše do lehu na zádech a na boku s různými pozicemi paţí. Z polohy leh do lehu na břiše, na boku, převaly o 360 s různými pozicemi paţí. Z polohy sed skrčmo nebo dřep převal vzad (kolébka). Kotoul vpřed ze stoje rozkročného z nakloněné roviny s dopomocí. Obraty Čtvrtobrat (otočení o 45 ), půlobrat (otočení o 90 ), celý obrat (otočení o 180 ), dvojný obrat (otočení o 360 ), na místě, při chůzi vpřed, vzad, s náčiním, při běhu, ve výskoku, v omezeném prostoru, na vyvýšené podloţce, na ţebřinách, na hrazdě, na trampolíně. 11

12 Manipulace s míčem Horními končetinami - jemná manipulace, uchopování, podávání kolem částí vlastního těla, koulení pravá, levá, obouruč, podávání v zástupu, řadě, kruhu, hod spodem obouruč, jednoruč vzhůru, vpřed, vzad, hod vrchem obouruč, jednoruč, chytání po dopadu na zem, přímo, chytání do dlaní, košíčku, hod na cíl, přihrávky ve dvojicích v různých polohách. Dolními končetinami - jemná manipulace (chodidla, prsty), poskoky s míčem mezi koleny, kotníky, vedení při chůzi vpřed, vedení při chůzi ve vymezeném prostoru, zastavení, kop vnitřní stranou nohy, kop na cíl, přihrávky o stěnu, přihrávky ve dvojicích. (Volfová, Kolovská 2008) 1.3 Psychosociální vývoj v předškolním období Co se týče oblasti kognitivního vývoje, je vnímání předškoláka globální, zachycuje spíše celkový dojem. Dítě se snadno nechá upoutat výrazným detailem, ke kterému má nějaký vztah či vazbu na proţitek. Nepřesné je také vnímání času a prostoru, dítě je schopno časové úseky posoudit jen ve vztahu k určité činnosti. Se vzrůstající kvalitou paměti, pozornosti, emočního proţívání, manipulačních a dalších schopností, jsou barvitější a bohatší i dětské představy. Pro předškoláka jsou představy nutné, dítě si jimi přizpůsobuje někdy obtíţně přijatelnou nebo pochopitelnou realitu. V tomto věku jsou také patrné zásahy bohaté fantazie i do myšlení. Uplatňuje se zvláště v oblasti proţitkové orientace, katarze, tvůrčích nápadů apod. Největší uplatnění fantazie můţeme pozorovat zejména v námětových hrách nebo v poslechu či sledování pohádek. Mezi třetím a šestým rokem dítě opouští fázi předpojmového myšlení a dochází k rozvoji názorného myšlení. Myšlení je stále těsně vázáno na to, co dítě vidělo, nebo slyšelo. Paměť má zatím charakter bezděčného zapamatování a uchování, často do ní zasahují i subjektivní proţitky a touhy, proto je dosud nespolehlivá. Kolem pátého roku se začíná uplatňovat záměrná mechanická paměť. Děti si snadno pomocí rytmu a rýmu osvojují říkanky či písničky, často bez jakéhokoli soustředění na obsah. (Čačka 1994) Předškolní období je téţ obdobím zkvalitňování řečových dovedností, dochází k výraznému rozšiřování slovní kapacity, osvojování gramatických pravidel, zvětšuje se obsah i sloţitost vět, bohatě se rozvíjí kognitivní sloţka řeči dochází k rozvoji představivosti stimulované čteným textem nebo verbálním popisem. Řeč je především 12

13 dorozumívacím prostředkem a sehrává významnou roli v procesu sociální integrace jedince do skupiny. Je známo, ţe v tomto věku dochází k růstu významu vrstevníků. Předškolák, který je dosud silně emocionálně vázaný na rodinné zázemí, poměřuje své síly s vrstevníky. Ve vrstevnické skupině zkouší to, co odpozorovalo v rodině, zkouší různé role, formy chování, učí se je modifikovat, zaţívá situace, kdy skupinu řídí, kdy je skupinou vyloučen nebo obdivován. Mezi významné potřeby tohoto období patří potřeba citového vztahu, potřeba sociálního kontaktu, společenského uznání, identity a seberealizace, potřeba stability, jistoty, zázemí, bezpečí. V souvislosti s motivačně volní charakteristikou předškoláka je zásadní potřeba být aktivní. Tato aktivita se projevuje jak verbálně (dítě se ptá, na vše co ho zajímá), tak v oblasti lokomotoriky (stálým poskakováním, poposedáváním, vyhledáváním pohybových aktivit). Vůle je v tomto věku velmi kolísavá. Pro dítě jsou podstatné jasné a blízké cíle spojené s konkrétním uspokojením nějaké jeho potřeby nebo s konkrétní činností. Nejefektivněji lze předškoláka motivovat novými podněty v rámci hrové činnosti se známými a přátelskými vrstevníky. (Mertin, Gillernová, 2003) 13

14 2. Specifika pohybové výchovy předškoláků 2.1. Význam a potřeba pohybu v předškolním věku Pohyb je základní fyziologickou potřebou kaţdého zdravého dítěte. Velmi úzce souvisí s potřebou poznávat vše kolem sebe, toho dosáhne právě prostřednictvím pohybu: ohmatá, vyleze, popřípadě i ochutná, nakonec zdemoluje vše, k čemu se přiblíţí, a tyto praktické zkušenosti mu nic nenahradí. Od nejútlejšího věku zvětšuje dítě své zorné pole a moţnosti poznání světa okolo sebe tím, ţe mění polohy svého těla a později se přesunuje z místa na místo. Pohyb mu přináší řadu zkušeností, informací, nutnost řešit různé rozumové úkoly a problémy, schopnost rozhodování. Děti v předškolním věku, ale i děti starší, mají touhu se pohybovat, hrát si, závodit, přičemţ očekávaný výkon je aţ na druhém místě. Dítě během spontánního pohybu střídá velmi různorodé činnosti: chvíli běhá, skáče, staví si na písku, vylézá na prolézačku nebo na strom, hraje si s míčem, nebo honí obruč. Potřebuje tedy pro pohyb podmínky prostor a různé pomůcky, které by je podněcovaly k co nejpestřejším činnostem. (Dvořáková, 2009) Jako průměrnou potřebu pohybu při spontánních aktivitách u předškolního dítěte uvádí pediatr prof. Kučera (1996) 5 hodin denně, s přibývajícím věkem se tato potřeba dále sniţuje. Je nutné respektovat individuální zvláštnosti kaţdého dítěte. Jsou děti s menší pohybovou potřebou, které preferují klidové činnosti, a děti s velmi vysokou pohybovou aktivitou. Pro kaţdé dítě je nutné vytvořit podmínky, aby svoji potřebu mohlo naplnit. Děti hypermotorické mají zvýšenou nutkavost neustále se pohybovat, kterou je nutno chápat jako objektivní stav. Pokud je takové dítě v pohybu omezováno nebo jeho potřeba pohybu není dostatečně uspokojována, můţe se začít angaţovat jinde v problematičtější rovině. Děti hypomotorické, s malou mírou potřeby se pohybovat, nevyhledávají spontánní pohybové hry. Začínají si uvědomovat svoje menší motorické dovednosti. Pohybu a pohybovým hrám se mnohdy vyhýbají. Pedagog by měl takové děti ve zvýšené míře citlivě motivovat, povzbuzovat a oceňovat. Děti normomotorické s běţnou potřebou pohybu jsou v populaci nejčetnější. Z pohybu a jeho hrových moţností se těší, nachází v něm uspokojení a aktivně se na svém pohybovém rozvoji podílí. Dítě se samo ve svých pohybových hrách nepřetěţuje. Tam, 14

15 kde tělesná zátěţ dosahuje maxima, dítě samo ztrácí zájem a činnosti zanechává. (Koťátková, 2005) 2.2 Hra v předškolním období Předškolní období bývá označováno jako věk hry. Hra vzniká z vnitřní potřeby dítěte a významně působí na jeho ţivot. Spouštěcím mechanismem pro hru je radost a emocionální uspokojení, kterou mu přináší. Dítě se jejím prostřednictvím přirozeně učí, pomáhá si z různých druhů napětí, hra mu přináší uvolnění a odpočinek, uplatňuje při ní svoji energii, kterou zároveň i načerpává. Ve hře se dítě realizuje, uplatňuje svoji potřebu něco aktivně činit, hledat či poznávat, vyuţívá při tom svých zkušeností a zájmů. Dítě si dokáţe hrát velmi soustředěně, ve hře je plně angaţováno. Hra významně souvisí se skutečností, ve které dítě ţije a její repertoár se postupně rozvíjí. (Koťátková, 2005) Děti v předškolním věku si hrají prakticky na cokoliv. Zdrojem poznatků a inspirace je nejčastěji svět dospělých nebo lidí z nejbliţšího okruhu. Rodiče i pedagogové tedy mohou ve hře svých dětí objevit své vlastní projevy, postoje, zvyky a zlozvyky, své osobní ctnosti i nectnosti. (Matějček, 2005) Znaky hry: - spontánnost dítě se chová přirozeně, bezprostředně, improvizuje, do hry vkládá své podněty, samo si stanovuje cíle a záměry - zaujetí hrou projevuje se hlubokým soustředěním na činnost, často se stává, ţe dítě nevnímá své okolí, vyslovuje nesouhlas a nespokojenost, pokud je jeho hra přerušena - radost a uspokojení dítě se usmívá nebo směje nahlas, vyjadřuje radost, nadšení, spokojenost svými pohyby a gesty - tvořivost jejím projevem je nové originální upravování a konstruování skutečností z okolního světa, můţe se orientovat na tělesnou a pohybovou tvořivost, vytváření fabulačních kontextů pro příběhy, hledání slovních spojení, novotvarů a jazykových výrazových prostředků nebo na plošnou i prostorovou konstrukční tvořivost - fantazie pomáhá dětem překlenout omezení jejich dětských moţností, dovoluje zapojení a obohacení jejich představ a zkušeností 15

16 - opakování je dominantním znakem hry, dítě se ke hře rádo vrací, opakuje ji a znovu proţívá, opakování pohybových her představuje jakýsi trénink určitých dovedností - přijetí role dítě si vybírá a podle svého zájmu přetváří určité situace, v této námětové hře si volí svoji roli (Koťátková, 2005) 2.3 Organizace pohybové výchovy v MŠ Podporovat u dětí pohyb v mateřské škole znamená: vytvářet pro ně prostředí stimulující jejich pohybovou aktivitu, umoţnit jim maximum pohybu, pozitivně je k pohybu motivovat a vhodně usměrňovat. Pohybové aktivity dětí v mateřské škole se odvíjejí od podmínek, které jim škola nabízí: dostatek prostoru uvnitř budovy, na hřišti nebo v zahradě, jeho vhodné uspořádání a také vybavení pomůckami, nářadím a náčiním. Nemá-li mateřská škola dostatek prostoru pro spontánní pohybové aktivity, kompenzujeme je zařazováním individuálních řízených aktivit nebo přirozeným cvičením na vycházkách. Dostatek příleţitostí k pohybu ve vyhovujícím prostředí je pro zdravý vývoj dítěte nepostradatelný. Pro rozvoj pohybu, individuálních tělesných schopností a podporu zdraví organismu dbáme na: - dostatek spontánního pohybu (promyšlené vyuţití prostoru a vybavení pomůckami) - zařazování kompenzačních cvičení (zdravotní cvičení, cvičení dechová, relaxační, psychomotorická, jóga) - příleţitostná relaxační cvičení, kterých dítě pouţívá podle své potřeby (cítí-li křeč v prstech, bolest v zádech, v nohou apod.) - rozvíjení koordinace hrubé a jemné motoriky, zpřesňování senzomotorické koordinace - rozvíjení a upevňování hygienických, kulturních a pracovních návyků - rozvíjení sebeobsluţných návyků (na toaletě, při oblékání, obouvání, česání, stolování, čištění zubů apod.) - cvičení rozlišovacích schopností všech smyslů - příleţitost k volné hře, jíţ je věnován optimální čas i prostor - otuţování (vhodné oblečení a obutí přizpůsobené zevní teplotě, regulace teploty v místnosti, větrání, pravidelný pobyt venku) 16

17 Stejně jako dostatek pohybu, je pro dítě neméně důleţitý i dostatek odpočinku. Mateřská škola by měla zajistit dispoziční řešení místnosti tak, aby dítě mělo určený prostor pro klid a relaxaci. Časté bývá rozvrţení místnosti na tzv. hrací kouty, přičemţ kaţdý koutek by svým vybavením měl dítěti nabízet podmínky k různorodým hrám a činnostem. Relaxační kout by pak měl nabízet dítěti takové činnosti, které nebudou výrazně fyzicky ani psychicky náročné a při kterých má dítě svůj potřebný klid. Vhodné je prohlíţení knih, poslech klidné (relaxační) hudby nebo ticho, moţnost zaujmutí libovolné pohodlné polohy atd. Potřeba odpočinku je u předškolních dětí individuální. Pro menší děti (3-4leté) je nezbytnou potřebou, která by měla být ve vyhovujících podmínkách zajištěna, spánek. U předškolních dětí se potřebná délka spánku pohybuje kolem 12 hodin. Mateřské školy tuto potřebu řeší odpolední siestou. Nejstarším dětem je odpolední odpočinek nabízen formou relaxace a klidu na lůţku, i kdyţ nemusejí přímo spát. (Havlínová a kol., 2000) 17

18 3. Pojetí předškolního vzdělávání a jeho cíle v kontextu pohybové výchovy 3.1. Pojetí předškolního vzdělávání v systému vzdělávání Předškolní vzdělávání představuje počáteční stupeň veřejného vzdělávání organizovaného a řízeného poţadavky a pokyny MŠMT. Je určeno pro děti ve věku zpravidla od tří do šesti let. Přednostně jsou přijímány děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Předškolní vzdělávání je institucionálně zajišťováno mateřskými školami (včetně mateřských škol s upraveným vzdělávacím programem), popř. je realizováno v přípravných třídách základních škol. Mateřská škola je legislativně zakotvena v rámci vzdělávací soustavy jako druh školy. V procesu vzdělávání i v jeho organizaci se proto řídí obdobnými pravidly jako školy ostatní. Úkolem institucionální předškolního vzdělávání je rozvíjet osobnost dítěte, podporovat jeho tělesný rozvoj a zdraví, jeho osobní spokojenost a pohodu, napomáhat mu v chápání okolního světa a motivovat je k dalšímu poznávání a učení, stejně tak i učit dítě ţít ve společnosti ostatních a přibliţovat mu normy a hodnoty touto společností uznávané. Předškolní vzdělávání by mělo doplňovat rodinnou výchovu a v úzké vazbě na ni navazovat, poskytovat dítěti odbornou péči a smysluplně obohacovat denní program dítěte. Hlavní poţadavky, podmínky a pravidla pro institucionální vzdělávání dětí předškolního věku jsou zformulovány v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání. (RVP PV, 2006) Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (dále jen RVP PV) je základním dokumentem předškolního vzdělávání. Stanovuje elementární vzdělanostní základ, na který můţe navazovat základní vzdělávání, a jako takový představuje zásadní východisko pro tvorbu školních vzdělávacích programů i jejich uskutečňování. 18

19 3.2. Cíle předškolního vzdělávání RVP PV pracuje se čtyřmi cílovými kategoriemi: stanovuje cíle v podobě záměrů a cíle v podobě výstupů, a to nejprve v úrovni obecné a následně pak v úrovni oblastní. Konkrétně se jedná o tyto kategorie: rámcové cíle vyjadřují univerzální záměry předškolního vzdělávání klíčové kompetence představují výstupy, resp. obecnější způsobilosti, dosaţitelné v předškolním vzdělávání dílčí cíle vyjadřují konkrétní záměry příslušející té které vzdělávací oblasti dílčí výstupy dílčí poznatky, dovednosti, postoje a hodnoty, které dílčím cílům odpovídají Tyto cílové kategorie jsou těsně provázané a vzájemně spolu korespondují. Tab. 1 Přehled vzdělávacích cílů předškolního vzdělávání (RVP PV, 2006) 19

20 Vzdělávací obsah je v RVP PV uspořádán do pěti vzdělávacích oblastí: biologické, psychologické, interpersonální, sociálně-kulturní a environmentální. Tyto oblasti jsou nazvány: 1. Dítě a jeho tělo 2. Dítě a jeho psychika 3. Dítě a ten druhý 4. Dítě a společnost 5. Dítě a svět Kaţdá oblast zahrnuje tyto vzájemně propojené kategorie: - Dílčí cíle (záměry), které vyjadřují, co by měl pedagog u dítěte v průběhu vzdělávání podporovat - Vzdělávací nabídka představuje soubor praktických i intelektových činností, vedoucí k naplňování cílů a k dosahování výstupů - Očekávané výstupy jsou dílčí výstupy vzdělávání (dílčí kompetence), které je moţno v konkrétní oblasti povaţovat za dosaţitelné - Z praktického hlediska jsou v RVP PV pojmenována moţná rizika, která mohou ohroţovat úspěch vzdělávacích záměrů Cíli pohybové výchovy předškolních dětí se v RVP PV zabývá především vzdělávací oblast Dítě a jeho tělo. Záměrem vzdělávacího úsilí pedagoga v oblasti biologické je stimulovat a podporovat růst a neurosvalový vývoj dítěte, podporovat jeho fyzickou pohodu, zlepšovat jeho tělesnou zdatnost i pohybovou a zdravotní kulturu, podporovat rozvoj jeho pohybových i manipulačních dovedností, učit je sebeobsluţným dovednostem a vést je k zdravým ţivotním návykům a postojům. (RVP PV, 2006) 3.3 Vzdělávací oblast Dítě a jeho tělo Dílčí vzdělávací cíle (co pedagog u dítěte podporuje) - uvědomění si vlastního těla - rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné motoriky (koordinace a rozsah pohybů, dýchání, koordinace ruky a oka apod.), ovládání pohybového aparátu a tělesných funkcí - rozvoj a uţívání všech smyslů - rozvoj fyzické i psychické zdatnosti 20

21 - osvojení si věku přiměřených praktických dovedností - osvojení si poznatků o těle a jeho zdraví, o pohybových činnostech a jejich kvalitě - osvojení si poznatků a dovedností důleţitých k podpoře zdraví, bezpečí, osobní pohody i pohody prostředí - vytváření zdravých ţivotních návyků a postojů jako základů zdravého ţivotního stylu Vzdělávací nabídka (co pedagog dítěti nabízí) - lokomoční pohybové činnosti (chůze, běh, skoky a poskoky, lezení), nelokomoční pohybové činnosti (změny poloh a pohybů těla na místě) a jiné činnosti (základní gymnastika, turistika, sezónní činnosti, míčové hry apod.) - manipulační činnosti a jednoduché úkony s předměty, pomůckami, nástroji, náčiním, materiálem; činnosti seznamující děti s věcmi, které je obklopují a jejich praktickým pouţíváním - zdravotně zaměřené činnosti (vyrovnávací, protahovací, uvolňovací, dechová, relaxační cvičení) - smyslové a psychomotorické hry - konstruktivní a grafické činnosti - hudební a hudebně pohybové hry a činnosti - jednoduché pracovní a sebeobsluţné činnosti v oblasti osobní hygieny, stolování, oblékání, úklidu, úpravy prostředí apod. - činnosti zaměřené na poznávání lidského těla a jeho částí - příleţitosti a činnosti směřující k ochraně zdraví, osobního bezpečí a vytváření zdravých ţivotních návyků - činnosti relaxační a odpočinkové, zajišťující zdravou atmosféru a pohodu prostředí - příleţitosti a činnosti směřující k prevenci úrazů (hrozící při hrách, pohybových činnostech a dopravních situacích, při setkávání s cizími lidmi), k prevenci nemoci, nezdravých návyků a závislostí Očekávané výstupy (co dítě na konci předškolního období zpravidla dokáže) - zachovávat správné drţení těla 21