ADRŠPAŠSKÉ SKALNÍ MĚSTO

Transkript

1 ADRŠPAŠSKÉ SKALNÍ MĚSTO Pískovcová plošina Adršpašsko-teplických skal o ploše téměř 30 km 2 je tvořena mírně prohnutou vrstvou křídových kvádrových pískovců o mocnosti kolem 100 m. Plošina je rozbrázděna hlubokými soutěskami a roklemi, z nichž nejznámější je kaňon Vlčího dolu, dlouhý přibližně 7 km. Tento kaňon, v němž pramení řeka Metuje, rozděluje pískovcovou plošinu na dvě části: Adršpašské skály a Teplické skály. Samotná skalní města jsou tvořena křemennými kvádrovými pískovci teplického souvrství, stáří středního turonu až coniaku. Skalní reliéf vystupuje ve výškovém rozpětí m n. m. Převýšení jednotlivých skalních věží a pilířů činí až 100 m. Zajímavý je zde též výskyt podzemních forem reliéfu jeskyní a propastí. Teplická jeskyně je se svou délkou 1065 m v současnosti nejdelší pseudokrasovou jeskyní v České republice, ovšem nejnovější objevy naznačují, že by tu mohly být jeskynní systémy ještě delší. Komplex Adršpašsko-teplických skal je největším skalním městem v celé České republice. V 18. století zničil několikadenní požár vegetaci, která do té doby město ukrývala, a odkryl tak krásu pískovcových útvarů. Od té doby se datuje příliv prvních návštěvníků a skály dostávají svá jména. První nápadnou skálou prohlídkového okruhu je Strážce skal, po něm následuje Orlí hnízdo, poté jeden z nejhezčích útvarů Džbán, jehož ouško má tvar delfína. Za můstkem přes říčku Metuji stojí na špičce Cukrová homole podepřená klacíky, aby nespadla. U rozcestí do Řeřichové rokle lze spatřit v těsném sousedství Varhany a Helmice. Cesta pokračuje podle Rytířské přilbice, která je však vidět jen tehdy, ohlédnete-li se zpět. Následuje Předměstí a na něm zajímavá Rukavice s Dvojčaty v peřince. Hned za Rukavicí stojí Gotická bran ka, kde byl dříve vchod do vlastního skalního města. Nato cesta prochází Dlouhou chod bou a Sloním náměstím, prohlédnete si Milenku a Krakonošovu ložnici, Koberce, Hříbek a za Desaterem se dostanete do volnějších prostor, kde stojí Zub, za ním Čertův most a vlevo jedna z největších skalních věží, Eliška. Projdete okolo Hromového kamene a za ním uvidíte Madonku a Trpaslíčka a také portrét Lvice. Tuto část prohlídky uzavírá Malé náměstí se Stříbrným pramenem a Malým vodopádem. Odtud pokračuje prohlídka k vyhlídce nad Řeřichovou roklí na Mileneckou horu, Skalní hrad a dvě věže Gilotiny. Následuje Želva a Cukrovar se štíhlým komínem. Vlevo je Štěpánská koruna, uprostřed Starosta a vpravo Starostová. Mezi nimi projdete a dlouhou úzkou Myší dírou sestoupíte ke Krakonošovu pianu. Celý prohlídkový okruh uzavírá Skalní ozvěna. Již v roce 1933 byly Adršpašsko-teplické skály prohlášeny výnosem Ministerstva školství a národní osvěty za státní přírodní rezervaci. V současné době jsou chráněny jako národní přírodní rezervace o rozloze 1712 ha. Přírodní rezervace se nalézá v chráněné krajinné oblasti Broumovsko. Praktické informace Do Dolního Adršpachu, který leží v bezprostřední blízkosti skalního města, je vlakové spojení. Autem se do této oblasti dostanete po silnici číslo 303 od Náchoda, z níž za Policí nad Metují (v Pěchově) odbočíte vlevo na místní komunikaci na Teplice nad Metují a Dolní Adršpach. Teplickým i Adršpašským skalním městem procházejí zpoplatněné prohlídkové okruhy, další části skalního celku jsou zpřístupněny značenými cestami umožňujícími projít kolem nejmonumentálnějších a nejromantičtějších skalních útvarů a zákoutí nebo se rozhlédnout po kraji ze skalnatého vrcholku Čápu. GPS: 50 36'44.09"N, 16 06'29.94"E Další informace: 128

2 A B C D A K nejznámějším útvarům Adršpašských skal patří Starosta a Starostová. B Kvádrové pískovce teplického souvrství, jimiž je skalní město budováno, vytvářejí útvary podněcující lidskou fantazii. C Cukrová homole. D Skalami protéká potůček, na jehož dně se vytvářejí pěkné čeřiny.

3 BROUMOVSKÉ STĚNY Severní polovina Broumovských stěn vytváří úzký asymetrický hřbet (kuestu), jehož svahy mírně ukloněné k jihozápadu jsou členěny řadou hlubokých a dlouhých kaňonů. Nejznámější z nich je Kovářova rokle o délce něco přes 1 km, která se nachází asi 3 km severovýchodně od Police nad Metují. Rokle začíná od vrcholového hřebene v oblasti Supího hnízda dvěma dílčími údolními větvemi. Po jejich spojení se zahlubuje m pod okolní terén. Kolmé stěny kaňonu jsou místy rozčleněny do izolovaných skalních věží. Především ve skalní části je dno rokle pokryté i více než 10 m mocnou blokovou sutí, pod níž se několikrát ztrácí Hlavňovský potok, jenž rokli odvodňuje. V blokových akumulacích se nacházejí pseudokrasové suťové jeskyně protékané podzemními vodotečemi. Další jeskyně, tentokrát puklinové a rozsedlinové, se nalézají v silně rozčleněných svazích kaňonu. Některé z jeskyní jsou přístupné. Nejznámější z nich jsou Kovárna, Myší díra či Mariánská jeskyně s re liéfem Panny Marie od vratislavského sochaře O. Rachnera z roku Skály jsou tvořeny hrubozrnnými arkózovitými pískovci křídového stáří (jizerské souvrství, turon). Pískovce jsou tvořeny až z 88 % křemenem, 4 % živcem a 0,7 % úlomky rul. Směr šikmého zvrstvení pískovců a jejich mineralogický obsah ukazuje, že zdrojovou oblastí pískovců byla oblast Sovích hor na východě až severovýchodě. V extrémních podmínkách kvádrových pískovců je vývoj půd velmi mladý. Půdní typ lze většinou označit jako litozem neboli půdu nevyvinutou, tvořenou jen vrstvou mělkého humusovitého horizontu na půdotvorném substrátu skále. V místech, kde se na skalním povrchu vytvořily hlubší vrstvy půdy, se jedná o podzol. Na zamokřených lokalitách pramenišť a podél potůčků se lze setkat s pseudoglejemi. Na některých místech Kovářovy rokle se hromadí rašelina, jejíž nejhlubší vrstvy se podle palynologických rozborů usadily již v dobách poledových (preboreál a boreál). V roklích se na vlhkých balvanitých sutích vyskytují čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), vranec jedlový (Huperzia selago), kapraď podobná (Dryopteris expansa), vzácný je mléčivec alpský (Cicerbita alpina). Podle pověsti se v jedné z roklí po skončení sedmileté války usadila loupežnická banda vedená zběhlým vojákem Kristiánem Goldštejnem. Jedním z členů jeho tlupy byl též zručný kovář, který v jedné z jeskyní (Kovárně) zhotovoval svým druhům zbraně. Právě podle něj dostala rokle své jméno. Praktické informace Kovářovou roklí prochází červeně značená dálková turistická cesta Aloise Jiráska, jež vede z Litomyšle do Broumova. Můžete na ni nastoupit v Polici nad Metují nebo, pokud máte méně času, v Hlavňově. Do Police nad Metují je autobusové spojení, místní spoje pak za jíždějí až do Hlavňova. Pojedete-li autem, dostanete se do Police od Trutnova po silnici číslo 301, od Náchoda po silnici číslo 303. Lokalita je volně přístupná po celý rok, ovšem v zimním období je za sněhu poněkud hůře schůdná, a to i přesto, že stezka vedoucí roklí byla v ro - ce 2008 zrekonstruována. GPS: 50 33'24.996"N, 16 16'2.445"E 130

4 A B C A Kamenná brána patří k nejkrásnějším útvarům Broumovských stěn. B Broumovské stěny jsou budovány kvádrovými pískovci turonského stáří. C Nachází se zde řada roklí lemovaných strmými pískovcovými stěnami.

5 ČERTOVY HRADY Asi 3,5 km západně od centra Dvora Králové se nachází na zalesněném úbočí Záleského vrchu skalní útvar známý jako Čertovy hrady. Vznikl na tzv. zvičínském zlomu, orientovaném ve směru severozápad jihovýchod, který zde rozrušil svrchnokřídové sedimenty perucko- -korycanského souvrství. Cenomanské stáří zdejších pískovců je prokázáno relativně hojnou, avšak špatně zachovalou makrofaunou s význačnými druhy Merklinia aspera a Neithea aequicostata. Část pískovců je však též sladkovodního původu. Pískovce jsou velmi proměnlivé zrnitosti, místy jsou v nich i slepencové polohy. Skalní hřbet je nejčlenitější na severozápadním okraji. Zde se na hřebeni nacházejí skalní bloky a věžičky (nejvyšší je 7 m vysoká), na svahu je balvanové moře tvořené pískovcovými hranáči až metrových rozměrů. Délka hřebene činí přibližně 200 m, jeho šířka se po hybuje kolem 20 m. Jednotlivé skalní bloky jsou od sebe odděleny trhlinami a místy i puklinovými skalními branami. Na vrcholové plošince největšího skaliska vznikly skalní mísy, jež bývají sezonně naplněné srážkovou vodou. Traduje se, že odtud pochází jeden ze zá - kladních kamenů pro Národní divadlo v Praze, ale mezi 18 místy, odkud byly kameny dovezeny, se nám Čertovy hrady nepodařilo nalézt. Čertovy hrady jsou snad i díky svému jménu a pověstem turistickým cílem již od dob romantických počátků turistiky. Obdobná balvaniště cenomanských pískovců se nalézají rovněž na protilehlém Hořickém hřbetu (jsou vázaná na tamní mlázovický zlom). Pískovcové podloží a sekundární smrčiny, které pokrývají okolní svahy, způsobují, že je zde dosti chudý bylinný podrost. Ze zajímavějších rostlin se tu vyskytuje bradáček vejčitý (Listera ovata) a plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum). V roce 1949 byly Čertovy hrady výnosem Ministerstva školství, věd a umění vyhlášeny přírodní rezervací. V současné době jsou chráněny jako přírodní památka o rozloze 1,02 ha. Praktické informace Ze Dvora Králové je na lokalitu nejjednodušší přístup po modré turistické značce (od nádraží je to něco málo přes 3 km). Z centra města se můžete do těsné blízkosti Čertových hradů dostat (a to i autem nebo na kole) po silnici číslo 300. Do Dvora Králové je dobré vlakové i autobusové spojení, autem se tam dostanete od Prahy přes Mladou Boleslav a Jičín, od Brna pak přes Svitavy a Hradec Králové. Lokalita je volně přístupná po celý rok, její návštěvu můžete spojit třeba s prohlídkou Nové Paky (araukarity, Klenotnice drahých kamenů), která je vzdálena necelých 25 km. GPS: 50 25'28.711"N, 15 45'45.658"E, m n. m. 132

6 A B C A Výchoz kvádrových pískovců na lokalitě Čertovy hrady. B Pískovce zde mají značně odolný tmel, takže hrany bloků jsou jen málo zvětralé. C Místy jsou vytvořeny malé puklinové jeskyně.

7 PEVNOST Krkonošská hora Pevnost je zakončením skalnatého hřebene, který sem spadá od Ptačího kamene a odděluje hluboká údolí Červeného a Medvědího potoka. Patří mezi krkonošské tisícovky, ačkoli magickou hranici 1000 m překonává o pouhých 12 m. Její vrchol zdobí výrazný skalní výchoz typu vrcholového toru budovaný krkonošskou žulou. Je asi 7 m vysoký a na jeho nejvyšším vrcholku je umístěn geodetický bod, od něhož se otevírá výborný kruhový rozhled. Žula na vrcholovém toru vykazuje kvádrovou odlučnost a z dálky skalisko skutečně připomíná uměle vybudovaný pevnostní val. Ještě zajímavější útvar se však nalézá o něco níže pod vrcholem, v řídkém smrkovém porostu. Jde o tor na lomu svahu tvořený tentokrát žulou s deskovitou odlučností. Vodorovné ložní (L) pukliny jsou v tomto případě neobvykle husté, což útvaru dodává na estetické působivosti. Mezinárodní výraz tor pochází z angličtiny a označuje skalní útvary, které vznikají specifickým, dvouetapovým vývojem. V první etapě, která probíhala většinou v teplém a vlhkém období třetihor, popř. v teplejších meziledových obdobích, zvětrávala hornina chemicky do hloubky, přičemž vznikaly i mnohametrové vrstvy jemných zvětralin. Tvrdší nebo málo rozpukané partie hornin však tomuto zvětrávání odolaly a zůstaly v podobě skalních suků ukryty ve zvětralině. V druhé etapě v chladném období starších čtvrtohor pak docházelo k odnosu zvětralin a skály se začaly objevovat na povrchu. Mrazové procesy následně dotvořily jejich podobu. Podle umístění lze tory rozlišit na vrcholové, na lomu svahu a svahové. Pro žulové tory je charakteristický výskyt skalních mikroforem, jako jsou skalní mísy, žlábky, výklenky, pseudoškrapy apod. Praktické informace K Pevnosti se můžete dostat ze Špindlerova Mlýna po žluté turistické značce (cca 3 km), ovšem v závěru vás čeká dosti strmé stoupání. Poněkud pohodlnější cesta vede od spáleniště Petrovy boudy (cca 2,5 km), pokud byste přebývali někde v jejím okolí. Do Špindlerova Mlýna je autobusové spojení, autem se tam dostanete z Vrchlabí po silnici číslo 295. Pevnost leží ve třetí zóně Krkonošského národního parku, je volně přístupná po celý rok, s určitým omezením za nepříznivých povětrnostních podmínek v zimním období. GPS: 50 45'12.477"N, 15 36'15.294"E, 1012 m n. m. 134

8 A B C D E A Pevnost tor na lomu svahu. B Šikmé pukliny naznačují, že zde v minulosti došlo k destrukci skalního bloku. C Rozdělení skalního bloku svislou puklinou. D Detail ložných (L) puklin. E Detail krkonošské žuly.