Logopedická základní škola, Měcholupy 1, příspěvková organizace. Školní vzdělávací program

Transkript

1 Logopedická základní škola, Měcholupy 1, příspěvková organizace Školní vzdělávací program Měcholupy 1. září

2 Obsah 1. Identifikační údaje Název vzdělávacího programu Předkladatel Zřizovatel školy Platnost dokumentu Charakteristika školy Charakteristika školy a její priority Skladba pracovníků Skladba ţáků Spolupráce školy s rodiči a veřejností Mezinárodní spolupráce Grantové programy Základní filozofie ŠVP Charakteristika základního vzdělávání Cíle základního vzdělávání Obecně vzdělávací cíle Cíle učení směřované k ţákům a k učitelům Charakteristika ŠVP Zaměření školy Výchovné a vzdělávací strategie rozvíjející klíčové kompetence ţáků Zabezpečení výuky dětí a ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami Zabezpečení výuky ţáků mimořádně nadaných Začlenění průřezových témat Učební plán Učební plán pro 1. stupeň Poznámky k učebnímu plánu pro 1. stupeň Učební osnovy Český jazyk Anglický jazyk Německý jazyk Matematika

3 5.5 Informatika Prvouka Přírodověda Vlastivěda Hudební výchova Výtvarná výchova Tělesná výchova Praktické činnosti Logopedická péče Hodnocení ţáků a autoevaluace školy Pravidla pro hodnocení ţáků Autoevaluace školy a její evaluační činnost Příloha č. 1 Školní vzdělávací program pro přípravnou třídu 3

4 1. Identifikační údaje 1.1 Název vzdělávacího programu ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ ŢÁKŮ S PORUCHAMI KOMUNIKACE 1.2 Předkladatel Logopedická základní škola, Měcholupy 1, příspěvková organizace Ulice, č.p.: 1 PSČ, město: Jméno ředitele: Měcholupy Mgr. Alexandr Bednář Kontakty: tel.: specialniskola@lzs-mecholupy.cz Zřizovatel školy Adresa: Ústecký kraj, Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem Kontakty: Platnost dokumentu od: Verze: 04 Podpis ředitele 4

5 2. Charakteristika školy 2.1 Charakteristika školy a její priority Logopedická základní škola v Měcholupech je speciální zařízení zajišťující základní vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami se zaměřením na poskytování odborné péče dětem mladšího a středního věku v překonávání nedostatků řečových funkcí, tj. nedostatků mluvení, čtení a psaní, speciálními výchovnými prostředky. Současně poskytuje péči dětem s více vadami /zdravotní postiţení + vada řeči/. Součásti školy: základní škola, vč. přípravné třídy školské výchovné a ubytovací zařízení internát školní druţina zařízení školního stravování školní jídelna školské poradenské zařízení speciálně pedagogické centrum Kapacita základní školy je dle vyhl. MŠMT ČR č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí a studentů mimořádně nadaných ve znění vyhlášky č.62/2007 Sb. a na základě rozhodnutí MŠMT ČR č.j / ze dne s účinností od stanovena na 80 ţáků. Školu navštěvují jak děti a ţáci umístěné na internátě, tak i děti a ţáci docházející z místa a blízkého okolí. Škola má 7 tříd - přípravnou třídu, 4 třídy základní školy a 2 třídy pro ţáky s více vadami. Ve třídách jsou nejvíce 2 oddělení, ale pouze v rozsahu prvního stupně. Kaţdá třída má svého třídního učitele, který je hlavním vyučujícím téměř pro všechny předměty ve třídě. K dispozici je také asistent pedagoga. Součástí školy je ředitelna, sborovna, odborné logopedické pracoviště, audiovizuální a počítačová učebna, kabinet školních pomůcek a potřeb, kulturní místnost a sociální zařízení. Individuální logopedická péče probíhá v rozsahu nejméně dvou hodin týdně jako samostatný předmět a dle moţností ve výuce dalších předmětů. Výuka cizích jazyků je zajišťována od 3.ročníku, dle moţností školy si děti mohou vybrat anglický nebo německý jazyk. Dětem pobývajícím na internátě je poskytována komplexní vzdělávací, výchovná a zdravotní péče včetně ubytování a celodenního stravování. Nepřetrţitou péči v době vyučování zajišťují učitelky, v době mimo vyučování pečují o výchovu dětí vychovatelky, asistentky pedagoga zajišťují péči o děti při večerní a ranní činnosti, zajišťují bezpečnost dětí v noci, hygienu dětí, pečují o prádlo a 5

6 šatstvo dětí. Provoz školy je přizpůsoben reţimu dne, který je určen vnitřním řádem školy. Děti na internátě lx týdně odjíţdějí domů povinně dle odjezdového plánu, který stanovuje ředitel školy. Rodiče za pobyt a za stravování hradí úplatu ve výši stanovenou vyhláškou č. 108/2005 Sb. a 107/2005 Sb. Škola je umístěna v prostorách bývalého zámku. Do areálu zámku patří zámecký park a přilehlé plochy. Zámek a celý areál je chráněn památkovou péčí. Zámecký park o rozloze 1,6 ha a pozemky, které jsou označeny jako sportoviště a rekreační plocha slouţí k aktivnímu odpočinku dětí, ke sportovnímu a kulturnímu vyţití. Je zde umístěno antukové hřiště, venkovní učebna a dětské hřiště s dřevěnými a lanovými prvky. Třídy jsou standardně vybaveny a odpovídají nárokům na hygienické a provozní normy. Ve třídách je nový nábytek, vybavení tříd je průběţně doplňováno. K výuce ţáků i k vyuţití volného času je ve škole pro ţáky k dispozici počítačová učebna, keramická dílna a třída, která slouţí i jako multimediální učebna. Zvláštností naší školy je rehabilitační bazén, který se nachází v přízemí budovy. Je významným prostředkem k výuce a k aktivnímu odpočinku, ale zejména k celkové rehabilitaci ţáků. Z finančních důvodů se bazén zprovozňuje od října aţ do dubna kaţdého školního roku. Současně nahrazuje i chybějící prostory pro výuku TV. TV se vyučuje v prostorách parku, antukového hřiště, dětského hřiště a bazénu. Je také vyuţívána tělocvična místní základní školy v Měcholupech. Výuka nepovinných předmětů se operativně zařazuje do výuky dle potřeb ţáků a sloţení ve třídách. Ţáci školy jsou vybavováni učebnicemi, školními potřebami a pomůckami dle platných norem a předpisů v plném rozsahu. Dle nabídky kulturních institucí organizujeme řadu kulturních vystoupení v době vyučování i mimo ně. Kaţdý rok pořádáme výstavu výtvarných a ručních prací dětí "Vítání jara" v prostorách školy nebo v Městském divadle v Ţatci. Pro pracovníky školy, přátele školy i širokou veřejnost pořádáme vánoční koncert. V rámci hudební a výtvarné výchovy navštěvujeme se ţáky výstavy, hudební a divadelní představení pořádané kulturními institucemi. Významnou akcí naší školy je organizace a pořádání kaţdoroční školní zahradní slavnosti v prostorách zámeckého parku. Je organizována pracovníky a přáteli školy nejen pro ţáky naší školy, ale i pro děti a veřejnost ze širokého okolí. Dopoledne je pro ţáky naší školy a pro děti a ţáky z pozvaných mateřských, základních a speciálních škol uspořádán sportovní a kulturní program. 6

7 Odpolední program je otevřen široké veřejnosti, ale je určen zejména současným i bývalým ţákům naší školy. Celé odpoledne probíhá formou pouti s nepřetrţitým kulturním a zábavným programem spojeným s vystoupením známých umělců, zpěváků a hudebníků. Logopedická základní škola je od právním subjektem, který hospodaří s finančními prostředky poskytovanými ze státního rozpočtu a svěřeným majetkem od jako příspěvková organizace. Dnem byla škola zařazena do sítě škol, předškolních zařízeních a školních zařízení Skladba pracovníků školy Tým všech pracovníků je řízen statutárním orgánem, zástupcem statutárního orgánu, hospodářkou školy, vedoucí vychovatelkou a vedoucí školní jídelny. Pro zajištění chodu školy, výchovy a vzdělávání ţáků je počítáno s 35 zaměstnanci. Výchovu a vzdělávání ţáků zajišťuje zpravidla 23 pedagogických pracovníků. Odborná kvalifikace V současné době je tým pracovníků školy stabilizovaný. Kvalifikovanost pedagogických pracovníků je na vysoké úrovni, odborné vzdělání je doplňováno a zvyšováno studiem na vysokých školách a specializačních kurzech. Všichni pedagogičtí pracovníci se průběţně zúčastňují nabízených vzdělávacích kurzů a seminářů. Pedagogičtí pracovníci školy pracují v metodických orgánech školy, aktivně se zapojují do činností různých asociací, a to zejména do APSPC a ALŠ Skladba ţáků Do školy jsou přijímáni ţáci se speciálními vzdělávacími potřebami, tj. se zdravotním postiţením (vada řeči nebo souběţné postiţení více vadami jiné zdravotní postiţení a vada řeči), zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním. 7

8 2.1.3 Spolupráce školy s rodiči a veřejností Školská rada byla zřízena k , má tři členy. Skládá se zástupce rodičů, zástupce zřizovatele školy a zástupce školy. Spolupráce mezi rodiči ţáků a školou je zajištěna třídními schůzkami, pravidelnými konzultacemi rodičů a vyučujících o prospěchu a chování ţáků, písemnými zprávami po pedagogických radách. Všechny podstatné informace jsou uvedeny na www stránkách školy Mezinárodní spolupráce Významná je naše mezinárodní spolupráce se školami z jiných zemí. Naše škola je zapojena do podprogramu Comenius, zaměřeného na evropskou spolupráci mezi školami, která probíhá na úrovni pedagogů i ţáků. Tento podprogram je součástí vzdělávacího programu EU nazvaného Lifelong Learning Programme (LLP). Kaţdý rok se naše škola zapojuje do projektů, vţdy s jiným zaměřením, realizovaných v rámci tohoto programu Grantové programy Logopedické základní škole se podařilo v posledních letech získat několik grantů, kterými se nám daří zkvalitnit podmínky pro výchovu a vzdělávání ţáků naší školy. Jedná se o grantové příspěvky na úpravu parku, vybavení školy, vybudování dětského hřiště a venkovní učebny. 8

9 3. Základní filozofie ŠVP - řeč jako motorická činnost a komunikační systém 3.1 Charakteristika základního vzdělávání Realizace základního vzdělávání je v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání. Školní vzdělávací program, jak jiţ napovídá název školy Logopedická základní škola, je zaměřen na vzdělávání dětí předškolního věku a ţáků 1.stupně ZŠ se speciálními vzdělávacími potřebami, tj. se zdravotním postiţením (vada řeči nebo souběţné postiţení více vadami jiné zdravotní postiţení a vada řeči), zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním. Výchovné a vzdělávací strategie naší školy jsou rozpracovány v tematických plánech jednotlivých ročníků. Jedná se o společné postupy a metody práce na úrovni školy, uplatněné ve výuce i mimo ni, jimiţ škola cíleně utváří a rozvíjí klíčové kompetence ţáků, které vychází z programu RVP ZV. Podmínky ke vzdělávání vychází z obecných vzdělávacích cílů a z respektování individuálních potřeb v oblasti logopedie a ze schopností a moţností týkajících se oblasti psychické a fyzické. Dále je dbáno na potřeby ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami a ţáků nadaných Cíle základního vzdělávání Základní vzdělávání je zaloţeno na poznávání, respektování a rozvíjení individuálních potřeb, moţností a zájmů kaţdého ţáka, včetně ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Vzdělávání má činnostní a praktický charakter a odpovídajícími metodami motivuje ţáky k učení, vede je k aktivitě a k poznání. Hledá, objevuje a tvoří vhodné cesty k řešení problému. Cílem základního vzdělávání je postupně utvářet a rozvíjet klíčové kompetence ţáků a poskytnout jim spolehlivý základ všeobecného vzdělání. V základním vzdělávání se proto usiluje o naplňování těchto cílů: umoţnit ţákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoţivotní učení; podněcovat ţáky k tvořivému myšlení, logickému uvaţování a k řešení problémů; vést ţáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci; 9

10 rozvíjet u ţáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých; připravovat ţáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti; vytvářet u ţáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v proţívání ţivotních situací, rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě; učit ţáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný; vést ţáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je ţít společně s ostatními lidmi; pomáhat ţákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými moţnostmi a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní ţivotní a profesní orientaci Obecně vzdělávací cíle Cíle učení směřované k ţákům a k učitelům 1) Cílem učení je, aby ţáci: poznali a osvojili si strategii učení a byli motivování pro celoţivotní vzdělávání; zvládli základy všestranné komunikace; naučili se spolupracovat a respektovat práci a úspěchy druhých; byli utvářeni a projevovali se jako zdravé individuality a svobodné osobnosti; projevovali pozitivní city v chování, jednání a v proţívání ţivotních situací; vnímali citové vztahy k lidem, k prostředí, kde ţijí, k přírodě; získali pozitivní vztah ke svému fyzickému a duševnímu zdraví, aktivně je chránili; byli schopni ţít společně s ostatními lidmi, byli tolerantní a ohleduplní k druhým lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám; poznali své reálné moţnosti a dovedli je uplatňovat při rozhodování o vlastní ţivotní a profesní orientaci; dokázali v ţivotě pouţívat všech ve škole nabytých zkušeností. 10

11 2) Cílem učení je, aby učitelé: a) porozuměli smyslu a principům vyučování a vzdělávání, tj.: vyučovat prostřednictvím vlastní činnosti ţáků, vyuţívat smyslové poznání a zkušenosti ţáků; vytvářet prostředí, ve kterém se ţáci cítí dobře a chtějí se učit, které dává prostor pro ţákovu seberealizaci a sebedůvěru; poznávat (diagnostikovat) ţáky, jejich potřeby a schopnosti; dát ţákům přiměřený čas k učení a vést je k trvalému osvojení vědomostí; rozvíjet klima dobrých vztahů mezi ţáky, mezi ţákem a učitelem; volit učivo ve shodě s individuálními moţnostmi a zájmy ţáků, klást důraz na smysluplné učení (dialog, kooperaci), respektovat schopnosti ţáků; vytvářet u ţáků logické a kritické myšlení; učit ţáky pracovat s informacemi, vyhledávat souvislosti, propojovat poznatky různého druhu, rozumět grafům, diagramům a tabulkám; rozvíjet schopnost ţáků spolupracovat a pracovat v týmu; utvářet u ţáků schopnost poslouchat a brát v úvahu názory jiných lidí; vést ţáky k vlastní organizaci učení. b) osvojili si dovednosti učení, např.: vyuţívat vhodných učebnic a učebních pomůcek k nim náleţejícím; vyuţívat vhodné pomůcky pro individuální činnosti ţáků; organizovat vnitřní diferenciaci ve třídě; hodnotit znalosti ţáků, nikoli jejich slabiny; organizovat práci ţáků ve skupinách; vytvářet projekty s vyuţitím mezipředmětových vztahů. c) osvojili si vyučovací metody a formy učení, které: podporovat u ţáků poznávání a aplikaci poznatků v praxi; vyuţívat objevování na základě tvořivosti ţáků (výběr vhodných problémů); vyuţívat sebekontrolu a sebehodnocení ţáků. d) chápali souvislosti učení a jiných modelů současného vyučování a učení. 11

12 Přednosti učení: tempo se přizpůsobuje schopnostem ţáků ve třídě; charakter výuky podporuje soustředění ţáků na výuku; kaţdý den přináší dítěti pokrok; neustále podněcuje zájem ţáků o učení; důsledkem radosti z práce a zájmu ţáků o učení je dobrá kázeň ve třídě; ţáci jsou činnostmi, svými otázkami a odpověďmi vedeni k sebedůvěře, nezávislosti a lepším pracovním návykům; zpětná vazba mezi učitelem a ţákem umoţňuje okamţitě odhalovat chyby ţáků, pracovat s nimi, průběţně a snadno je odstraňovat; ţáci nejsou přetěţováni, jejich psychický vývoj probíhá přirozeně; učení napomáhá rozvoji schopností všech ţáků; učiteli učení umoţňuje důkladnější poznání kaţdého ţáka, vede ho k úvahám o tom, co dál který ţák potřebuje ke svému individuálnímu rozvoji; prostor pro naučení je dán i ţákům, kteří by jinak mohli být pokládáni za průměrné nebo i podprůměrné; charakter výuky dává dostatek prostoru k dobrému individuálnímu rozvoji nadaných ţáků; výsledky jsou trvalejší pokračuje se aţ po zvládnutí předchozí látky většinou ţáků; stálé podněcování ţáků k sebekontrole a sebehodnocení, které výuku vţdy provází, přivádí mnohé ţáky k dovednosti pracovat bezchybně; do výuky se zapojuje co nejvíce smyslů; hodnocení ţáků je snadnější, neboť učitel kaţdým dnem můţe sledovat pokroky v pochopení a aplikaci učiva; při učení se vytváří velmi dobrý lidský kontakt mezi učitelem a ţákem i mezi ţáky navzájem; tento kontakt se postupně přetváří ve společně uznávaná pravidla naplněná aktivitou, spoluprací, prostorem pro kaţdého; díky aktivnímu zapojení všech ţáků do výuky vede učení k přirozené integraci dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. 12

13 3.2 Charakteristika ŠVP Zaměření školy Náš školní vzdělávací program naplňuje výchovné a vzdělávací cíle RVP PV a ZV. Charakteristika ŠVP PV je zpracována v příloze č. 1. Školní vzdělávací program vychází v souladu s RVP PV a ZV z poznatků, ţe: v předškolním a základním vzdělávání jde o to, aby si ţáci osvojili základní poznatky o ţivotě kolem sebe (nelze naučit vše, k čemu lidstvo v poznání došlo); k učení lze ţáky motivovat a učinit je zajímavým a přiměřeným jejich věku; nejlepších a trvalých výsledků lze dosáhnout na základě porozumění urč. jevu, toho lze dosáhnou tehdy, kdyţ ţák zapojí do učení co nejvíc smyslů, kdyţ bude provádět činnosti, pozorovat, hovořit o nich, vyslovovat závěry objevovat; chceme-li dosáhnout dobrých výsledků u všech ţáků, musíme jim dát prostor pro učení, protoţe stejných výsledků nelze dosáhnout u všech ţáků za stejnou dobu; kvalitu vzdělávání neurčuje mnoţství poznatků, ale jejich propojenost, smysluplnost a pouţitelnost pro ţivot; efektivitu vzdělávání nelze zaloţit jen na posuzování chyb ţáků, ale je nutné vyuţít nové mechanismy k hodnocení výsledků vzdělávání postavené na průběţném hodnocení činností ţáků, na ověřování schopnosti řešit problémy komplexně a na celkovém posunu ţáka nejen v kvalitě vědomostí a rozvoji dovedností, ale zejména v komplexním rozvoji osobnosti ţáka; pozitivně laděné hodnotící soudy, uţívané průběţně, mají vyšší motivační hodnotu a vedou k celkově dobrému zvládání učiva. Proces vzdělávání vede ţáky ke spolupráci, podnikavosti a vynalézavosti. Učí je, ţe trvalých vědomostí lze nabývat hlavně na základě vlastní činnosti. Výuka nepředkládá ţákům zpravidla hotové výsledky a poznatky k osvojení, ale vede je k tomu, aby vše nové, pokud to lze, získávali na základě činností, pozorování, pokusů na základě objevování. Nezaměstnává jednostranně rozum a paměť ţáků, ale působí také na jejich city a vůli. Nehromadí jen mnoţství vědomostí místo jejich kvality, ale snaţí se rozvíjet schopnosti ţáků a seznamovat je s pracovními metodami a postupy. Tyto metody a postupy si ţáci osvojují tak, aby je uměli uplatnit v ţivotě a mohli se sami dál vzdělávat. 13

14 Ţáci objevují principy a zákonitosti jevů a problémů sami, na základě kroků určených učitelem. Manipulací s pomůckami a vlastní činností si ţáci poměrně rychle a především trvale osvojují praktické zkušenosti, poznávají k čemu nový poznatek a dovednost slouţí. Učivo se procvičuje na konkrétních příkladech a situacích, které přináší kaţdodenní ţivot kolem nás, a tak má pro ţáky osobní smysl, a zároveň se zaměřuje na zvládnutí podstatných jevů. Činnosti s konkrétními věcmi a pokusy učí ţáky vnímat učení jako činnost důleţitou pro vlastní ţivot i existenci okolního světa. V průběhu vzdělávacího procesu je ţák veden k sebekontrole, sebehodnocení a samostatnému rozhodování. Učí se pracovat sám i spolupracovat v týmu. V procesu vzdělávání vyuţíváme různých metod. Metoda objevování staví do popředí význam otázek ţáků ve vyučování. Je-li dítě schopno k určitému jevu poloţit otázku, je to znamení, ţe o pozorovaném jevu přemýšlí, hledá vysvětlení, je schopno mu porozumět a na otázku najít správnou odpověď. V pokládání otázek pomáhá ţákům hlavně pozorování určité prováděné činnosti. Úloha učitele spočívá v tom, aby ţákům několik ţákovských otázek formuloval sám, aby je povzbuzoval, aby jim dával dostatek příleţitostí k vzájemnému kladení otázek, aby pozitivně podpořil i otázky neobratně formulované. Učitel brzy pozná, ţe se ţáci ve formulaci otázek lepší, ţe jsou stále obratnější a pohotovější. Schopnost ptát se je jedním z klíčů k úspěšnému učení a získává se hlavně cvikem. Otázky kladené ţáky ke kterýmkoli partiím učiva provokují myšlení ţáků, vedou je k hledání vysvětlení, výrazně napomáhají k učení. Pro ţáky je vţdy při probírání nové látky nejdůleţitější vytvořit si představu o jevech, kterým chceme učit, a naučit se tyto jevy vnímat. Průběţně musíme ţáky nechat o pozorovaných jevech hovořit, a tím se u nich postupně vytváří jejich věku přiměřený odborný slovník. Aţ po dokonalém zvládnutí prvních dvou kroků všemi ţáky přichází na řadu automatizace procvičování učiva činnostními i klasickými formami. Další důleţitou metodou vzdělávacího procesu je individualizace, tzn. dát kaţdému ţákovi moţnost, aby daný úkol nebo problém řešil vlastním způsobem, na základě svých zkušeností a dovedností. Tato metoda napomůţe učiteli dobře poznat, do jaké míry ţáci zvládli učivo, zvláště kdyţ učitel dovede vyuţívat individualizaci pro zpětnou vazbu. Tato metoda vede také k tomu, ţe si ţáci uvědomí, co se vlastně učí a co z toho uţ umí. Významnou roli při této práci má zdůvodňování zvoleného řešení, tedy odpovědi na otázku, proč jsem řešení provedl právě tak. Ţáka tím vedeme k přemýšlení o své práci, k jejímu srovnávání s prací spoluţáků, k uvědomění si dalších moţností řešení. Tato činnost přispívá značnou mírou k rozumovému vývoji ţáka. Velkým kladem, který metody přinášejí do výuky, je chuť a radost, s jakou děti pracují. 14

15 K základním pracovním metodám patří metody aktivizující, zejména metoda situační, problémová a projektová, metody názorně demonstrační, metody slovní, zejména dialogické, metody samostatné práce, metody výzkumné, tvořivá práce s učebnicemi, pracovními sešity a didaktickými pomůckami a hrami. Vyučovací metody při učení jsou volné v mezích, které jsou dány přirozeným vývojem ţáků. Učitel volí v těchto mezích a při dokonalé znalosti učební látky takové metody, aby v kaţdém předmětu soustavně rozvíjel zájem ţáků, a dosahoval tak co nejlepších výsledků bez přetěţování ţáků a přepínání vlastních sil. Menší nadání nebo částečná neznalost v některé oblasti by neměly být překáţkou rozvoje ţáka v jiných oblastech. Aby toho mohlo být dosaţeno, zaměřuje se na vyuţívání mezipředmětových vztahů. To znamená, ţe učí ţáky uţívat všech vědomostí a dovedností, kterým se naučili při kaţdé vhodné příleţitosti, ve všech učebních předmětech i v praktickém ţivotě. Psychologické zdůvodnění učení spočívá v uvědomění si toho, ţe nejpevnější spoje se vytvářejí ţivotními situacemi. Psychologové totiţ poznali, ţe v paměti vydrţí dlouho, často i trvale to, co ţák sám pozoroval, promyslel či vykonal. Je nutné vědět a dodrţovat, ţe ţákova paměť nemá být přetěţována zbytečnými podrobnostmi. Při osvojování nového učiva dbáme vţdy na to, aby nové učivo vycházelo z učiva předešlého, aby byly nové představy zařazovány do okruhu představ starších. Rozvoj inteligence ţáka je podporován tím, ţe je ţákovi umoţněno samostatně se rozhodovat, uvaţovat, provádět svoje činnosti, učit se řešit problémy. Ţák své činnosti provádí samostatně. Vedeme ho přitom k samostatnému pozorování, srovnávání, rozboru pozorovaného jevu, k vlastnímu uvaţování, kladení otázek, ke komunikaci. Činnosti organizujeme tak, aby ţáci byli často v situacích, které vyţadují, aby o práci přemýšleli. Učitel sám je při různých formách výuky organizátorem a usměrňovatelem práce ţáků. Zájem ţáků, který je při tomto způsobu výuky zřejmý, jejich vnitřní zaujetí pro řešení předkládaných problémů, jejich radost i z dílčích úspěchů, to vše přináší pocit vnitřního uspokojení také pro učitele. Proţívání kaţdodenních drobných překvapení z někdy i nečekaných úspěchů ţáků, které běţná výuka řadí mezi méně schopné, přináší učiteli radost, dává mu pocit naplnění a uvědomění si krásy učitelského povolání. Pracovní postup k dosaţení určitého učebního cíle se řídí nejen povahou probíraného učiva, ale téţ charakterem vývojového období ţáků. 15

16 Nedoporučuje se hodnotit ţáky podle unifikovaného modelu. Kaţdý má mít nárok na individuální tempo, moţnost chybování a znovuobjevování, hodnocení podle individuálního pokroku v učení. Kaţdý má mít prostor na individuální projev a názor, prostor pro vzájemnou komunikaci a spolupráci. Je třeba připravit na školách pro ţáky podmínky, ve kterých by cítili jistotu, bezpečí, sebedůvěru, sounáleţitost, ve kterých by se mohli seberealizovat. V průběhu vyučování dbáme na pozitivní ladění hodnotících soudů. Uvědomujeme si, ţe všechny neúspěchy ţáků, obzvláště počáteční, nepříznivě dopadají na vztah ţáků ke škole i k dalšímu učení. Náš školní vzdělávací program pro předškolní a základní vzdělávání navazuje svým pojetím na tradice české školy, kterou lze charakterizovat: má činnostní ráz; je pozitivní vůči ţákům; podněcuje ţáky k tvořivé práci; navrací do školy zdravý selský rozum ; při výuce vyuţívá zkušeností ţáků; klade důraz na motivaci ţáků k učení; při výuce se dbá na vysvětlení, proč se čemu učí; zpětná vazba je důleţitou formou zařazovanou do kaţdé vyučovací hodiny; je snahou všech vyučujících, aby bylo probírané učivo ţáky dobře zvládnuto; umoţňuje účelně spojovat učiva několika předmětů do projektů; zdůrazňuje mezipředmětové vztahy. V popředí záměrů a cílů našeho školního vzdělávacího programu je rozvoj tvořivosti ţáků. Důleţitým předpokladem pro rozvoj tvořivosti je motivovat ţáky tak, aby měli radost z pochopení probíraného učiva. Přitom je třeba respektovat jejich individuální vlohy. Aby ţáci byli schopni tvořivě riskovat při řešení úkolů a problémů, je třeba podporovat jejich samostatnost, sebejistotu, zodpovědnost, pozitivní sebehodnocení. Učitelé se pro ţáky stávají partnery a poradci, pomocníky na cestě za sebeobjevováním, stávají se jejich oporou. Veškerá činnost učitelů a především ţáků je ve finále doprovázena pocity uspokojení a radosti z dobrých výsledků. 16

17 Dalším principem vzdělávání je ta skutečnost, ţe ţák je stále podněcován k produkování myšlenek, nápadů, kladení otázek, odpovídání. Často se tak děje při procesu učení, ať uţ s pomůckami, nebo na základě úloh ze ţivota. Důraz klademe na vyuţívání poznatků v rámci smysluplných celků, na individuální porozumění a nepřetěţování ţáků. Kaţdá činnost, která ţáka zapojuje do vyučovacího procesu, která mobilizuje jeho síly, je tou nejlepší metodou získávání nových zkušeností. Metoda mnohosmyslová je motivující a je zdrojem pozitivních proţitků, bez pasivního osvojování si hotových poznatků. Ţákům v různých vyučovacích předmětech vytváříme situace, které budou schopni řešit. Vícesmyslovým zapojením ţáků do vyučování je podněcovaná jejich aktivita, posiluje se v nich sebedůvěra, která je vede k soustředěné práci. Náš vzdělávací program zdůrazňuje individualizované a kolektivní učení Individualizovaným učením rozumíme kteroukoliv formu vyučování, při níţ rychlost, kterou ţák postupuje při osvojování vědomostí, závisí jen na jeho schopnostech a na jeho práci (činnostech). Uváděný vzdělávací program uplatňuje téţ výuku kolektivní. Učitel má moţnost individuálně sledovat ţáky, neboť při manipulaci s věcmi se zobrazuje mysl ţáků přímo před kaţdým z nich. Můţe tak přizpůsobit postup výuky pozorované individuální práci ţáků. Vede ţáky k hovoru o pozorovaném jevu (problému), tím se mnohé objasní i ostatním spoluţákům. Velký význam má také to, ţe nikdo není izolován. Vzájemná nápodoba činností a vyjadřování mezi ţáky zefektivňuje vyučování. Vlastní činnosti zařazujeme do výuky krátce a často v různých formách, aby upoutaly pozornost všech ţáků, vedly dříve či později k znovuobjevení poznatku, k pochopení učiva a jeho dobrému zvládnutí. Předchází se tak bezduchému memorování látky naučené zpaměti bez porozumění. Kolektivní individualizovaná výuka s vyuţitím činností ţáků a zpětné vazby přináší do vyučovacích hodin přirozenou potřebu diferenciace a skupinové práce. Při hovoru o pozorovaném jevu jsou kladeny otázky nejen učitelem, ale i ţáky navzájem. V rámci vzdělávacího programu, ze kterého vycházíme, se realizuje harmonický rozvoj tělesných i duševních schopností kaţdého dítěte. Výuka umoţní postupně kaţdému ţákovi, aby pocítil uspokojení nad svými dosaţenými výsledky. Vědomí úspěchu je pak kaţdému vzpruhou k překonávání překáţek. Škola musí umoţnit kaţdému ţákovi takový tělesný a duševní vývoj, jakého je schopen. Způsob a míra ţákova rozvoje se neposuzuje jen podle míry vědomostí, ale zejména, podle toho, s jakou jasností a jistotou dovede ţák myslet, své myšlenky vyjadřovat a řešit úkoly z praktického ţivota, jak se vyvíjí jeho osobnost ve své mnohostrannosti. 17

18 3.2.2 Výchovné a vzdělávací strategie rozvíjející klíčové kompetence Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého člena společnosti. Smyslem a cílem vzdělávání je vybavit všechny ţáky souborech klíčových kompetencí na úrovni, která je pro ně dosaţitelná a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. Klíčové kompetence se různými způsoby prolínají, proto k jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivity a činnosti, které ve škole probíhají. Osvojování klíčových kompetencí je proces dlouhodobý a sloţitý, má svůj počátek v předškolním vzdělávání, pokračuje v základním a středním vzdělávání a postupně se dotváří v dalším průběhu ţivota. V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové kompetence povaţovány: 1. Kompetence k učení: vybírá a vyuţívá pro efektivní učení vhodné způsoby,metody a strategie,plánuje,organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoţivotnímu učení vyhledává a třídí informace a základě na jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně vyuţívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém ţivotě operuje s obecně uţívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytváří komplexnější pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro vyuţití v budoucnosti poznává smysl a cíl učení, má pozitivní vztah k učení, posoudí vlastní pokrok a určí překáţky či problémy bránící učení, plánuje si, jakým způsobem byl mohl své učení zdokonalit, kriticky zhodnotí výsledky svého učení a diskutuje o nich 18