Speciální pedagogika v práci pečovatelky

Transkript

1 Evropský sociální fond Praha & EU: Evropský Investujeme sociální do vaší fond budoucnosti Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Učební text pro Dívčí katolické střední školy Speciální pedagogika v práci pečovatelky Hana Hanáčková Platnéřská 4, Praha 1

2 Text byl sestaven za použití následujících publikací: Slovík, J.: Speciální pedagogika, Grada, Praha, ISBN Jůva, V. a kol.: Základy pedagogiky, Paido, Brno, ISBN Švarcová, I.: Mentální retardace, Portál, Praha, ISBN Zelinková, O.: Poruchy učení, Portál, Praha,2003. ISBN Dívčí katolická střední škola, 2012 Hana Hanáčková, 2012 Vytiskla Tiskárna F&F, Praha 4 ISBN Dívčí katolická střední škola - 2 -

3 Obsah 1. Úvod do pedagogiky Základní pojmy Historický vývoj pedagogiky Období starověku Období středověku Období renesance a humanismu Otázky k opakování učiva 9 2. Systém pedagogických věd Dělení pedagogiky Didaktické zásady Otázky k opakování učiva Výchova Formování Výchova Obsah výchovy Základní zásady vývoje Podmínky výchovy Výchovné zásady Metody výchovy Výchovný proces Formy výchovy Složky výchovy Otázky k opakování učiva Socializace Mechanismy socializace Sociální činnost Hra Práce Nápodoba Ztotožnění Otázky k opakování učiva Speciální pedagogika Vývoj přístupů k handicapovaným osobám Obory speciální pedagogiky Otázky k opakování učiva Platnéřská 4, Praha 1

4 6. Základní pojmy ve speciální pedagogice Vada, porucha, defekt Postižení Znevýhodnění Zákon o výchově a vzdělávání osob s postižením Speciálně pedagogická centra Otázky k opakování učiva Socializace Člověk s postižením ve společnosti Rodina s postiženým dítětem Průběh přijetí postiženého dítěte rodinou Styly rodinné výchovy dítěte s postižením Otázky k opakování učiva Logopedie Vady a poruchy řeči Alternativní formy komunikace Otázky k opakování učiva Surdopedie Způsoby terapie Komunikace neslyšících Otázky k opakování učiva Oftalmopedie Vlastnosti oka Vady, poruchy oka Způsoby terapie Specifika vzdělávání a výchovy zrakově postižených Otázky k opakování učiva Somatopedie Dětská mozková obrna Dětská obrna Epilepsie Specifika života lidí s tělesným postižením Otázky k opakování učiva Psychopedie Mentální retardace Klasifikace inteligence Klasifikace mentální retardace Lehká mentální retardace Středně těžká mentální retardace Těžká mentální retardace Hluboká mentální retardace 52 Dívčí katolická střední škola - 4 -

5 Nespecifikovaná mentální retardace Jiná mentální retardace Výchovná a vzdělávací péče o lidi s těžkým a hlubokým mentálním postižením Snoezelen Bílý pokoj Domovy pro osoby se zdravotním postižením Výchova a vzdělávání dětí s Downovým syndromem Autismus Otázky k opakování učiva Speciální pedagogika osob s dílčími nedostatky Specifické poruchy učení Přehled SPU Dyslexie Dysgrafie Dyskalkulie Dysortografie Dyspraxie Dysmúzie Dyspinxie Lateralita Lehká mozková dysfunkce ADHD ADD ODD Školní zralost Otázky k opakování učiva Etopedie Instituce pro nápravu poruch chování Zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy Otázky k opakování učiva Speciální pedagogika osob s kombinovaným postižením Otázky k opakování učiva Integrace Místa integrace Podmínky pro úspěšnou integraci Inkluze Otázky k opakování učiva Možnosti výchovy a vzdělávání dítěte s postižením Střediska rané péče Mateřské školy Platnéřská 4, Praha 1

6 18.3 Základní školy Střední vzdělání Možnosti pracovního uplatnění postižených Chráněné zaměstnávání Podporované zaměstnávání Ergoterapeutické dílny Přechodné zaměstnání a tranzitní programy Otázky k opakování učiva 80 Dívčí katolická střední škola - 6 -

7 1. Úvod do pedagogiky Pedagogika je vědní disciplína, která je součástí systému pedagogických věd. Pedagogika je nauka o cíli, obsahu, organizaci, metodách a zásadách formování lidské osobnosti. Zabývá se výchovou a vzděláváním od narození až do konce života. Výchova a vzdělávání jsou základní pedagogické pojmy a navzájem se prolínají. 1.1 Základní pojmy Výchova Výchova je záměrná a plánovitá činnost, která působí především na city a vůli. Je to veškeré působení na druhé lidi, vytváří charakter člověka. Výchova je stará jako lidstvo samo, s vývojem společnosti se měnily její cíle, obsah a metody. Vzdělávání Vzdělávání je celoživotní proces, kterým člověk dosahuje vzdělání. Působí především na rozvoj rozumové stránky. Vzdělání Vzdělání je osvojený systém poznatků, vědomostí, dovedností a návyků. Je to dosažený stav. a) Všeobecné vzdělání Představuje soubor základních vědomostí, které by si měl osvojit každý člověk. b) Odborné vzdělání Odborné vzdělání je podmínkou pracovní kvalifikace pro výkon povolání. Z hlediska obsahu se dělí např. na: technické, pedagogické, umělecké, lékařské, zdravotnické Platnéřská 4, Praha 1

8 Z hlediska typu absolvované školy se dělí na: střední, vyšší odborné, vysokoškolské. 1.2 Historický vývoj pedagogiky Název pedagogika vznikl v období antického Řecka (starověk) ze slova paidagog. Paidagogos byl otrok, často velmi vzdělaný, který pečoval o děti zámožných rodin Období starověku Sparta Cílem výchovy chlapců byla příprava zdatného, statečného a poslušného vojáka. Cílem výchovy dívek bylo vychovat zdravou, silnou ženu, aby mohla rodit zdravé děti. Neduživí novorozenci byli usmrcováni. Athény U chlapců se důraz kladl na rozumovou, estetickou, mravní a tělesnou výchovu (tzv. harmonie těla a krásy). Dívky byly vychovávány pouze v rodině, a to k mravnosti a zdvořilosti Období středověku Ve středověku vznikaly církevní školy (farní, klášterní, katedrální). V raném středověku byly jediným zdrojem vzdělanosti. Charakteristickým rysem těchto škol bylo mechanické pamětní učení latinských textů (motlitby, písně a žalmy) a přísné tělesné tresty. Školy pro mladé šlechtice byly zaměřeny na vojensko-brannou výchovu (lukostřelba, lov, zápas). Psaní a čtení se opomíjelo. Šlechtické dívky se učily základům čtení, psaní, počítání, hudbě, zpěvu a společenskému chování. Venkovský dorost si prostřednictvím rodiny osvojoval zemědělské znalosti a praktické pracovní dovednosti. V roce 1348 byla v Praze založena Karlova univerzita. Jan Hus Jan Hus byl kněz, který kázal v kapli Betlémské v Praze. Zaváděl do bohoslužeb český zpěv. Jan Hus se stal prvním voleným rektorem Karlovy univerzity. Dívčí katolická střední škola - 8 -

9 Chtěl, aby výuka čtení a psaní byla dostupná i pro chudé. Prosazoval výuku v mateřském jazyce, nikoliv v latině. Za své pokrokové názory byl 6. července 1415 upálen na hranici Období renesance a humanismu Ve století se rozvíjí obchod, mořeplavba, průmysl a s nimi i vzdělanost a kultura. Klade se důraz na všestranně rozvinutou osobnost. Rozvoj v oblasti umění se označuje jako renesance a rozvoj v oblasti kulturní a školské jako humanismus. Upouštělo se od mechanického učení a tělesných trestů. Jan Ámos Komenský Je považován za zakladatele novodobé pedagogiky (učitel národa). Prosazoval vzdělání pro všechny, ve všem a všestranně, učit všemu příkladem, pravidlem a praxí. Jako první sestavil učebnice pro žáky i učitele a zavedl do škol systém výuky. Vytvořil řadu pedagogických zásad, které se uplatňují dodnes (zájem, postupnost, názornost, slovo, kontrola, praxe). Díla: Informatorium školy mateřské Rady pro matky, jak rozvíjet výchovu pro nejmenší. Brána jazyků otevřená Slovník obsahující 8000 slov. Velká didaktika Teorie výuky, její cíle, obsah, principy a metody. Svět v obrazech Velká obrázková encyklopedie. 1.3 Otázky k opakování učiva 1. Čím se zabývá pedagogika a co je jejím cílem? 2. Vysvětli rozdíl mezi vzděláváním a vzděláním. 3. Jak probíhala výchova dětí ve starověké Spartě a Athénách? 4. Jaké názory na vzdělávání prosazoval Jan Hus? 5. Jaké zásady vytvořil Jan Ámos Komenský? Platnéřská 4, Praha 1

10 2. Systém pedagogických věd Obecná pedagogika Obecná pedagogika zkoumá obecné pedagogické jevy, vysvětluje základní pojmy v pedagogice. Didaktika Didaktika se zabývá teorií vzdělání a vyučování. Stanovuje cíle, úkoly, prostředky, obsah, metody a principy výuky. Dějiny pedagogiky Dějiny pedagogiky studují a vysvětlují vývoj výchovy a pedagogických idejí od samého počátku až po současnost. Teorie výchovy Teorie výchovy zkoumá metody, zásady, principy a podmínky výchovy jedince. Sociální pedagogika Sociální pedagogika zkoumá odlišnosti při výchově různých sociálních skupin a vliv sociálního prostředí na vývoj a výchovu jedince. Srovnávací pedagogika Srovnávací pedagogika zkoumá a srovnává vzdělávací systémy různých národů a států. Speciální pedagogika Speciální pedagogika se zabývá výchovou a vzděláváním zdravotně postižených, zdravotně a sociálně znevýhodněných osob. Andragogika Andragogika se zabývá výchovou a vzděláváním dospělých. Dívčí katolická střední škola

11 Související vědy Pedagogika spolupracuje s vědami, které se zabývají společností a člověkem: společenské vědy (filosofie, sociologie, estetika, etika, psychologie), přírodní vědy (biologie, anatomie, hygiena, patologie, chemie, fyzika), technické vědy (ekonomika, kybernetika, logika, teorie řízení). 2.1 Dělení pedagogiky Pedagogiku dělíme podle věku vzdělávaného a typu školy, na níž výuka probíhá. Věk: pedagogika předškolní, pedagogika základních škol, pedagogika středních škol, pedagogika vysokých škol, pedagogika dospělých andragogika. Typ školy: mateřské školy, základní školy, střední školy, odborná učiliště, vyšší odborné školy, vysoké školy. 2.2 Didaktické zásady Didaktické zásady představují obecné požadavky, které vyplývají ze základních zákonitostí vyučovacího procesu (jak učit a co je nutné při tom dodržovat). Jako první je formuloval Jan Ámos Komenský v období renesance a humanismu. V upravené podobě jsou jeho závěry platné dodnes. Didaktické zásady se uplatňují současně a jsou ve vzájemné nerozlučné jednotě. Zásada názornosti Cílem výuky je utváření jasných a živých představ. Názornost přizpůsobujeme věku a schopnosti chápání. Druhy názornosti: přirozená známé předměty a jevy kolem nás, experimentální vysvětlování jevu pokusem, prostorová, Platnéřská 4, Praha 1

12 zvuková zvuky vydávané známými předměty, jevy zvířaty (vlak, bouřka, kočka), grafická vysvětlování pomocí nákresu, obrázku. Zásada uvědomělosti a aktivity Cílem je vytvořit kladný vztah k učení, aktivně si osvojovat nové vědomosti, dovednosti a umět je používat v praktických činnostech. Zásada přiměřenosti a individuálního přístupu Tato zásada vyjadřuje požadavek, aby obsah a množství učiva nebo nových poznatků odpovídal věku, schopnostem a možnostem dítěte (např. individuální vzdělávací a výchovné plány, pomalejší tempo, více času na pochopení a splnění úkolů). Zásada trvalosti Cílem je, aby si žák osvojené vědomosti a dovednosti bezpečně zapamatoval, aby si je mohl později v paměti vybavit a prakticky použít. Tuto schopnost upevňujeme především opakováním. Zásada soustavnosti Zásada vyjadřuje požadavek podávat učivo či nové poznatky v určitém uspořádání, v ucelené soustavě (např. od nejlehčího k těžšímu, od jednoduchého ke složitějšímu). Soustavné osvojování vědomostí podporujeme opakováním, praktickou ukázkou, zápisem na tabuli, zdůrazňováním podstatného aj. Zásada emocionálnosti Zásada vychází z faktu, že ani učitel, ani žáci nejsou stroje. Vyučování probíhá lépe v pozitivní atmosféře, proto by se měl učitel nebo vychovatel snažit o její navození. Ve škole, třídě by měla panovat dobrá nálada, nikoliv stres, strach a napětí. 2.3 Otázky k opakování učiva 1. Co je to didaktika? 2. Čím se zabývá teorie výchovy? 3. Čím se zabývá andragogika? 4. Uveď jiné společenské vědy, které souvisí s pedagogikou? 5. Jak dělíme pedagogiku? Dívčí katolická střední škola

13 6. Jaký úkol mají mateřské školy? 7. Kdo vytvořil didaktické zásady? 8. K čemu slouží, proč jsou tyto zásady důležité? 9. Vyjmenuj a vysvětli jednotlivé zásady Platnéřská 4, Praha 1

14 3. Výchova 3.1 Formování Člověk žije ve společnosti, kterou je neustále ovlivňován, sám ji však také aktivně do jisté míry utváří a mění. Formování člověka je spontánní a neřízené, probíhá kdykoliv a kdekoliv vším, co na něj bezprostředně působí: rodina, škola, kamarádi, pracovní prostředí, sdělovací prostředky, internet, Výchova Výchova je nutná společenská činnost a uskutečňuje se vždy ve společnosti. Jde při ní o celoživotní individuální utváření jedince a jeho záměrné začleňování do společnosti. Výchova je specificky lidská aktivita. Je organizovaná a záměrná, má systém, cíle a metody. Cílem výchovy je všestranně harmonicky rozvinutý jedinec. Výchova je základní pedagogický pojem Obsah výchovy Obsah výchovy tvoří poznatky o tom, jak jednat a jak se chovat v nejrůznějších situacích. Představují soubor požadavků na osobnost člověka, jeho kvality a charakter. Velký význam pro výchovu mají životní hodnoty. Hodnotový systém (žebříček hodnot) Životní hodnota představuje vztah jedince k určitému společenskému postoji, názoru, jednání, vlastnosti. Životní hodnoty tvoří soubor vlastností, kterých si jedinec ve svém životě nejvíce cení, kterých se drží a které aplikuje v denním jednání. Životní hodnoty předávají zpočátku rodiče, postupem času si je každý jedinec utváří sám na základě svých zkušeností a prostředí, v němž se pohybuje. Životní hodnoty nejsou stálé, mění se vlivem doby, zkušenostmi, věkem, vzděláním: osobní hodnoty zdraví, svoboda, láska, peníze, úspěch,... společenské hodnoty vztah k lidem, tolerance, respekt,... duchovní hodnoty smysl života, víra,... Dívčí katolická střední škola

15 V dnešní době převládá mezi lidmi spíše upřednostňování hodnot materiálních před hodnotami společenskými a duchovními. Chybí úcta k sobě samému a k ostatním lidem, pocit zodpovědnosti a tolerance k okolí Základní zásady vývoje Vývoj se děje celistvě a souvisle člověk se vyvíjí jako celek, ne po částech. Vývoj probíhá v čase vývojová období (kojenec, nemluvně, batole,...). Vývoj je individuální odpovídá možnostem a schopnostem jedince Podmínky výchovy Na tělesný a duševní vývoj člověka mají vliv 3 základní faktory: dědičnost, prostředí, výchova. Podmínky vnitřní Vnitřní podmínky vývoje vyplývají z biologických a psychických zvláštností člověka (intelekt, charakter, temperament, zájmy, postoje, hodnotová orientace, zdravotní stav). Podmínky vnější Vnější podmínky vývoje tvoří přírodní a sociální prostředí (příroda, kultura, morálka, rodina, vztahy mezi lidmi), ekonomické podmínky, které určují úroveň a dostupnost výchovy a vzdělávání. Podmínky biologické Mezi biologické podmínky vývoje patří zdravotní stav (nemoci, oslabení, alergie, postižení), hygienické podmínky (životospráva, dostatek spánku, odpočinku, hygienické návyky), dědičné faktory (vrozené tělesné a psychické vlastnosti, vlohy) Platnéřská 4, Praha 1

16 Podmínky sociální Vývoj ovlivňuje kulturní a ekonomická úroveň společnosti, ve které člověk žije, sociální prostředí (místo, kde člověk žije a tráví svůj čas). Prostředí je souhrn vnějších činitelů, které ovlivňují tělesný a duševní vývoj (rodina, kamarádi, party, ulice, média,...). Podmínky psychologické Předpokladem vývoje je úroveň rozumových a poznávacích schopností, emocionální vlastnosti (trpělivost, vyrovnanost, temperament,...), osobnostní vlastnosti (nadání, píle, snaha, zájmy, zaměření,...) Výchovné zásady Cílevědomost Cílevědomost vytlačuje z výchovy živelnost a ukazuje směřování k určitému cíli. Jednotnost Jednotnost znamená stejný přístup a zásady rodičů, prarodičů a školy ve výchově dítěte (pokud máma dovoluje a táta stejné zakazuje, jedná se o nejednotný přístup). Prevence Lepší je správně vychovávat, než napravovat. Životem pro život Cílem je připravit dítě na život, na řešení různých životních situací a neodstraňovat překážky (důsledkem umetání cestičky je nesoběstačný a nesamostatný člověk). Tato zásada je podceňována při výchově děti z dětského domova. Neznají běžný chod života v rodině (nákupy, úklid, praní, žehlení, vaření, hodnotu peněz) a později se pro ně tyto situace stávají problémem. Individuální přístup Snažíme se vnímat možnosti a schopnosti vychovávaného a respektovat je Metody výchovy Metoda je způsob řízené činnosti, kterou dosahujeme zvoleného cíle. Metody výchovy nejsou izolované a navzájem se prolínají. Snahou je působit na všechny 3 složky osobnosti rozum, cit, vůle. Dívčí katolická střední škola

17 Metoda rozumová Působíme na rozumovou stránku, např. vysvětlováním problematiky. Metoda emocionální Působíme na citovou stránku, např. přesvědčováním. Metoda volní (volní význam od slova vůle) Výchovu provádíme opakováním a upevňováním získaných dovedností a návyků Výchovný proces Výchovný proces je vzájemné působení mezi vychovatelem a vychovávaným jedincem. Pojem vychovatel zahrnuje matku, otce, babičku, dědečka, učitele, vychovatele, vedoucího pracovníka,... Pojem vychovávaný představuje dítě, žáka, studenta, pracovníka,... Výchovný proces je konfliktní proces. Je založený na kladení a vymezování požadavků ze strany vychovatele a kladení odporu ze strany vychovávaného Formy výchovy Školní výchova Školní výchova se realizuje ve škole, v jednotlivých předmětech nebo mimo vyučování (školní družina, exkurze, návštěva divadla, muzea,...). Cílem školní výchovy je všestranně rozvinutá osobnost.. Mimoškolní výchova Mimoškolní výchova probíhá v době mimo vyučování (knihovny, sportovní kluby, zájmové kroužky,...) nebo v zařízeních pro děti a mládež. Cílem mimoškolní výchovy je zaujmout, vyplnit volný čas, rozvíjet zájmy a nadání. Rodinná výchova Rodinná výchova je nenahraditelná. Probíhá od narození a zprostředkovává a předává tradice, hodnoty a mravní zásady. Výchova probíhá prostřednictvím prosazování názorů, přístupů, předáváním zkušeností, životního stylu a společných zájmů. Funkční rodinná výchova Dítěti je poskytována láska, pocit jistoty a bezpečí, pomoc, podpora. Dysfunkční rodinná výchova Výchova není plněna dostatečně (nezájem rodičů, nevhodné prostředí, špatný příklad rodičů). Tato situace může být řešena soudně nařízeným dohledem Platnéřská 4, Praha 1

18 Patologická rodinná výchova Rodina neplní své základní funkce a povinnosti, může dojít až k ohrožení dítěte na zdraví či životě. Řešením může být i odebrání dítěte od rodičů a umístění do náhradní péče (pěstounská péče, dětský domov). Trendy v současné rodině: vysoká rozvodovost, střídání partnerů, jednočlenné domácnosti (pouze matka nebo pouze otec), rodiny bez uzavření sňatku, dvoukariérová manželství (na děti není čas), předávání dítěte do jiné péče (vychovatel, družina, kroužky). Sebevýchova Sebevýchova je nejvyšší forma výchovy a představuje nejvyšší cíl snažení. Člověk ke svému vzdělávání a výchově nepotřebuje autoritu a uvědomuje si, že touto snahou obohacuje sám sebe Složky výchovy Tělesná, rozumová, estetická, mravní a pracovní výchova představují základní složky výchovy člověka. Složky výchovy se navzájem prolínají, nejsou izolované. Výsledkem rovnoměrného působení na jednotlivé výchovné složky je harmonicky rozvinutý jedinec. Tělesná výchova Hlavním cílem tělesné výchovy je rozvíjet a upevňovat tělesný vývoj a růst. Úkolem je vést děti k pobytu venku, sportování, naučit je aktivnímu odpočinku a uvolnění a vést je k utváření zdravého životního stylu. Výsledkem výchovy je tělesné a duševní zdraví, zdatnost, odolnost, vytrvalost, rozvinutá jemná a hrubá motorika, koordinace pohybů a zvládnutí sportovní disciplíny. Tato složka se rozvíjí nejvíce v předmětu tělesná výchova. Rozumová výchova Hlavním cílem rozumové výchovy je získání znalostí a schopnosti jejich používání. Úkolem je rozvoj znalostí, myšlení, řeči, dorozumívání, pozornosti, představivosti, vnímání, fantazie, paměti. Dívčí katolická střední škola

19 Výsledkem výchovy jsou vědomosti, dovednosti a správné návyky. Tato složka se rozvíjí prostřednictvím všech předmětů. Estetická výchova Hlavním cílem estetické výchovy je rozvoj schopnosti vnímat, chápat a procítit v různých oblastech života a všeho, co nás obklopuje (příroda, kultura, umění, lidské vztahy, společnost, svět). Úkolem je rozvíjet tvořivé schopnosti, dovednosti, učit péči o životní a kulturní prostředí. Výsledkem výchovy je vytvoření vztahů ke kulturním a uměleckým hodnotám, schopnost estetického hodnocení a jejich používání ve společnosti. Tato složka se cíleně rozvíjí především v předmětech výtvarné, hudební, literární a dramatické výchovy. Současně se prolíná ve všech oblastech výchovy a vzdělávání. Mravní výchova Hlavním cílem mravní výchovy je rozvíjet vlastnosti a postoje člověka, které odpovídají mravním požadavkům, normám a zásadám fungování společnosti. Úkolem je rozvíjení kladného vztahu k lidem, práci, přírodě, kultuře, okolí. Výsledkem výchovy je souhrn morálních a volních (od slova vůle) vlastností jednotlivce (úcta k člověku i k sobě, čestnost, poctivost, pracovitost, slušnost, tolerance,...). Tato složka nemá svůj specifický předmět, rozvíjí se souběžně ve všech předmětech. Morálku tvoří společenské požadavky kladené na člověka. Mravnost je osobitý profil člověka. Pracovní výchova Hlavním cílem pracovní výchovy je rozvoj pracovních dovedností a návyků. Úkolem je naučit zacházet jedince s různými nástroji, nářadím, orientovat se v různých materiálech a zároveň rozvíjet vlastnosti jako je důslednost, pracovitost, aktivita, píle, úcta k práci,... Tato se složka se nejvíce rozvíjí v předmětech pracovní výchovy (vaření, šití, dílny) Platnéřská 4, Praha 1

20 3.3 Otázky k opakování učiva 1. Vysvětli pojem výchova a co jej jejím cílem? 2. Co je to hodnotový systém? 3. Uveď 3 základní faktory, které mají vliv na vývoj člověka. 4. Jaké jsou psychologické podmínky výchovy? 5. Vyjmenuj výchovné zásady a co znamenají. 6. Co je to mimoškolní výchova a kde se realizuje? 7. Vysvětli pojem sebevýchova. 8. Uveď a popiš jednotlivé složky výchovy. Dívčí katolická střední škola

21 4. Socializace Socializace je proces vývoje biologické bytosti ve složitou sociální bytost, která plní základní životní úlohy a aktivně se účastní společenského a kulturního života. Znamená to osvojení si dovedností a návyků potřebných pro život (naše jednání a chování). Socializací se zabývají např. sociologie, etika, filozofie, pedagogika, psychologie. Podstata socializace Interiorizace Dítě se dozvídá, jak se má chovat (postoje, návyky, hodnoty). Exteriorizace Dítě promítá přijaté postoje, návyky a hodnoty do svého chování. Osoby, které neprošly socializací, se nikdy nestaly lidmi (například tzv. vlčí děti ). 4.1 Mechanismy socializace Socializace se uskutečňuje prostřednictvím: sociální činnosti (hra, učení, práce), nápodoby (imitace), ztotožnění (identifikace) Sociální činnost Hra Hra rozvíjí osobnost člověka. Spolu s učením a prací patří mezi základní lidské činnosti. Předškolní věk Hra je dominantní činností dítěte. Je významným socializačním a motivačním činitelem a je také základní psychickou potřebou dítěte. V tomto období převládají především hry volné, námětové a pohybové Platnéřská 4, Praha 1

22 Mladší školní věk Hry jsou už různorodější a mají složitější pravidla. Jedná se především o hry konstruktivní, pohybové a soutěživé. Hra je pro dítě mladšího školního věku relaxací a zároveň přirozeným způsobem odreagování od školních povinností. Dospělost Hra se mění v zájmy a koníčky. Základní druhy her Pedagogicko-psychologické hry Hry rozvíjejí celou osobnost dítěte přiměřeně věku po stránce psychické, fyzické a sociální hry senzomotorické (kreslení, modelování, stříhání,...), hry smyslové (na slepou bábu, na kukačku,...), hry pohybové(míče, švihadla, skákání panáka,...), hry konstruktivní (kostky, lego,...). Relaxační hry Hra přináší zábavu, naplňuje dítě energií, je doprovázena smíchem, radostí, humorem, uvolňuje napětí. Poznávací hry Dítě poznává svět, získává nové informace a zkušenosti. Přetváří si realitu podle svých vlastních představ. Dítě si představuje jako by (klacek jako meč, záclona jako závoj princezny,...). Interakční hry Prostřednictvím těchto her se učí životním rolím (hra na maminku, doktorku, učitelku, prodavačku, vojáka, pilota, řidiče,...). Současně se učí dodržovat pravidla, prohrávat i vyhrávat, podřizovat se, komunikovat. Klasické hry Hra se vyvíjí od počátku lidstva v mnoha zemích světa (na schovávanou, slepá bába, skákání panáka, na honěnou,...). Obsah, námět i průběh hry má dlouholetou tradici. Typy her Tvořivé hry námětové, dramatické, výtvarné, Hry s pravidly pohybové, konstruktivní, sportovní. Dívčí katolická střední škola

23 Hračka Je významným motivační činitelem a doplňkem ke hře. Znaky hračky: funkčnost (k čemu slouží, použití), variabilita (rozmanitost použití), přitažlivost (vzhled hračky), bezpečnostní a hygienické požadavky. Učení Učení patří mezi základní lidské činnosti. Rozšiřuje a prohlubuje poznatky. Je to převažující činnost dítěte školního věku. Bezděčné, spontánní učení Probíhá přirozeně a při různých činnostech (při hře, práci, odpočinku). Záměrné Cílem je záměrně si něco osvojit, naučit (ve škole, družině, školce, práci) Práce Práce je uvědomělá produktivní činnost, která je zaměřená na tvorbu materiálních a duchovních hodnot. Patří k převládajícím činnostem dospělého člověka a formuje celou jeho osobnost. Rozvíjí vlastnosti jako je spolupráce, zodpovědnost, pracovitost, vytrvalost, svědomitost, důslednost, pečlivost Nápodoba Člověk se učí napodobováním. Automatické napodobování Automatické napodobování je neuvědomělé. Dítě spontánně napodobuje vzory, se kterými se stýká (rodiče, učitelé, kamarádi). Uvědomělé napodobování Dítě uvědoměle napodobuje formy chování, které odpovídají jeho věku a schopnostem. V období puberty napodobuje symboly dospělosti, ale spíše ty negativní (kouření, alkohol, vulgární slova a chování) Platnéřská 4, Praha 1

24 4.1.3 Ztotožnění Dítě se ztotožňuje s tím, koho má rádo, kdo má nad ním moc a přirozenou autoritu. 4.2 Otázky k opakování učiva 1. Vysvětli pojem socializace. 2. K čemu slouží hra a jaké druhy her znáš? 3. Vysvětli, jak se dítě učí napodobováním. 4. Jaké požadavky jsou kladeny na hračku? Dívčí katolická střední škola

25 5. Speciální pedagogika Speciální pedagogika je obor, který se zabývá výchovou, vzděláním, pracovním uplatněním a společenským zařazením osob se zdravotním postižením, zdravotním a sociálním znevýhodněním. V každé době a v každém lidském společenství nacházíme handicapované osoby lidi, kteří se s postižením narodili nebo k němu přišli např. následkem úrazu či onemocnění. Potřeba a snaha léčit nemoci a napravovat vady či poruchy je stará stejně jako nemoci a postižení. Tam, kde žádná léčba ani náprava nebyla možná, nastupovaly alespoň pokusy zabránit zhoršování stavu a zajistit co možná nejvyšší kvalitu života. Cílem speciální pedagogiky je maximálně možný rozvoj osobnosti postiženého nebo znevýhodněného jedince a dosažení maximálního stupně zařazení do společnosti. 5.1 Vývoj přístupů k handicapovaným osobám V jednotlivých historických obdobích se setkáváme s různými přístupy a postoji k handicapovaným osobám. Represivní přístup Období nejstarších civilizací (starověk) bývá spojováno se zbavováním se nemocných a postižených členů společnosti (např. Sparta). Dostupnost speciální lékařské a výchovné péče byla velmi malá a handicapovaní jedinci svým postižením společnost oslabovali při jejím boji za přežití. Charitativní přístup Postoj milosrdenství, ochranitelství a pomoci je nejvíce typický pro křesťanský středověk. Objevují se řeholní řády, klášterní špitály, hospice, které se zaměřovaly na péči o nemocné a postižené lidi. Ačkoli úroveň péče a pomoci byla různá, patřil tento přístup v tomto období k velice pozitivním variantám Platnéřská 4, Praha 1

26 Humanistický přístup V období novověku (renesance, osvícenství) dochází k velkému rozvoji vědeckého poznání a medicíny. Nastupuje péče o postižené osoby spojená se speciálním přístupem k různým druhům postižení. Nestačí už jenom poskytnout pomoc postiženému člověku, aby mohl přežívat, cílem je pomoci tak, aby dokázal bez větších obtíží smysluplně žít. V tomto období vzniká velké množství institucí zaměřených na pomoc a péči o postižené občany (školy, ústavy), řada těchto zařízení existuje v pozměněné podobě dodnes první soukromý Ústav pro hluchoněmé v Dejvicích, 1807 Slepecký ústav v Praze, 1871 Výchovný ústav pro slabomyslné (Ernestinum), 1883 první Vychovatelna pro mravně pokleslou mládež v Praze, 1913 Jedličkův ústav v Praze. Rehabilitační přístup Rehabilitační přístup je charakteristický pro období přelomu 19. a 20. století (re habilitace, doslova znovu uschopnění ). Základem je propojování léčby s výchovou a vzděláváním. Přístup má i stinné stránky kdo nebyl schopen rehabilitovat se dostatečně, byl umístěn do ústavního zařízení. Preventivně- integrační přístup Rozvíjel se ve vyspělých zemích už po 2. světové válce. Vyznačuje se výraznějším cíleným zaměřením na prevenci vzniku postižení, včetně snahy předcházet už riziku narození dítěte s vrozenou vadou či poruchou. Současně se hledají cesty k maximálnímu možnému začlenění (integraci) znevýhodněných osob do většinové společnosti. U nás se tento směr rozvíjí od počátku 90. let. Inkluzivní přístup Tento přístup lze charakterizovat naprosto přirozeným začleňováním postižených osob do běžné společnosti (inkluze = splynutí). 5.2 Obory speciální pedagogiky Nejvýznamnější osobností speciální pedagogiky u nás je profesor Miloš Sovák, který v naší zemi patří mezi její zakladatele. Dívčí katolická střední škola