01 Metodika zlepšení podmínek pro výuku praktického vyučování v malém hospodářském dvoře u oborů Agropodnikání a Opravář zemědělských

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "01 Metodika zlepšení podmínek pro výuku praktického vyučování v malém hospodářském dvoře u oborů Agropodnikání a Opravář zemědělských"

Transkript

1 01 Metodika zlepšení podmínek pro výuku praktického vyučování v malém hospodářském dvoře u oborů Agropodnikání a Opravář zemědělských strojů Oldřich Baloun, Ing. Václav Švarc, Tomáš Fiala, Ing. Jarmila Ledvinová, Ing. Petr Libra, Ing. Magda Pavézová, Ing. Jaroslav Vlasák Dilo vyžaduje ochranu dle autorského zákona.

2 Obsah 01.1 Metodika pro organizační, řídící a personální zajištění provozu dvora Metodika zajištění chovu Pracovní list k 01.2 Metodice zajištění chovu Metodika zajištění zdravotního stavu zvířat PRACOVNÍ LIST K METODICE č.3 SLEDOVÁNÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU ZVÍŘAT NA MHD Metodika pro sledování evidence zvířat Pracovní list žáka k metodice č.01.4 Sledování evidence zvířat na MHD Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a močůvky, výroby kompostu Pracovní list I Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a močůvky, výroby kom Pracovní list II Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a močůvky, výroby kom Pracovní list III Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a močůvky, výroby kom Metodika Využití MHD oborem Opravář zemědělských strojů Pracovní list žáka 01.6 Metodiky Využití MHD oborem Opravář zemědělských strojů Metodika pro realizaci výrobků ze dvora Pracovní list k 01.7 Metodice pro realizaci výrobků ze dvora Metodika zlíhnutí drůbeže a bažantů v líhni Pracovní list k 01.8 Metodice zlíhnutí drůbeže a bažantů v líhni Metodika pro práci s koňmi a hipoterapii ve dvoře Pracovní list žáka I. k 01.9 Metodice pro práci s koňmi a hipoterapii Pracovní list žáka II. k 01.9 Metodice pro práci s koňmi a hipoterapii Metodika k ochraně dvora proti škůdcům Pracovní list žáka I. k Metodice k ochraně proti škůdcům Metodika k osetí cvičného pozemku a jeho obdělávání Pracovní list k Metodika k osetí cvičného pozemku a jeho obdělávání Metodika pro práci s meteorologickou stanicí Pracovní list I Metodika pro práci s meteorologickou stanicí Pracovní list II Metodika pro práci s meteorologickou stanicí Pracovní list III Metodika pro práci s meteorologickou stanicí Pracovní list IV Metodika pro práci s meteorologickou stanicí [- 1 -]

3 Pracovní list V Metodika pro práci s meteorologickou stanicí Metodika pro cvičnou výrobu sýrů ve dvoře Pracovní list Metodika pro cvičnou výrobu sýrů ve dvoře Metodika Metodika pro cvičnou inventuru dvora Pracovní list Metodika pro cvičnou inventuru dvora Metodika ke zpracování cvičného podnik. záměru dvora Pracovní list Metodika ke zpracování cvičného podnik. záměru Metodika a manuál pro žáky k provádění zájemců o prohlídku dvora Metodika a real. workshopu na téma podnikání v zem. včetně exkurzí na vybrané farmy Pracovní list Metodika a realizace workshopu na téma podnikání v zemědělství Pracovní list z exkurze v mlékárně Cham Další přílohy* Chov králíků (prezentace ppsx) Zajištění zdravotního stavu zvířat (prezentace ppsx) 01.5 Produkce hnoje, močůvky, výroba kompostu (prezentace ppsx) Projekt pro úpravy a osetí cvičného pozemku ve dvoře (prezentace ppsx) Práce s meteorologickou stanicí (prezentace ppsx) Metodika výroby sýrů (prezentace ppsx) Inventurni_soupis (tabulka xls) Inventarizace majetku (prezentace ppsx) Kalkulace prasata (tabulka xls) Podnikatelský záměr (prezentace ppsx) *Přílohy netextového formátu NEJSOU součástí tohoto dokumentu, jsou uloženy ve stejné složce. [- 2 -]

4 01.1 Metodika pro organizační, řídící a personální zajištění provozu dvora Ing. Václav Švarc 1. Základní údaje (charakteristika MHD, cíle VVP) 2. Personální zajištění ( náplně práce, úvazky zaměstnanců) 3. Roční plán IPX (rozpis oborů a žáků) 4. Evidence žáků a zaměstnanců a. elektronická TK pro zápis žáků b. výkazy práce a evidence docházky pro instruktora a učitele 5. Provozní řád MHD 6. Organizace a hodnocení IPX v MHD 7. Metodika k obsluze malotraktoru a. zadávající učitel ve škole (deník IPX, zadání otázek a vysvětlení manuálu, závěrečné zkoušení) b. nástup na PX (časový rozvrh dne, oblečení, pomůcky, proškolení učitelem na MHD v BP a PO, zápis do deníku BP) c. průběh a nácvik dovedností v pracovních dnech (postup dle jednotlivých metodik a pracovních listů, kontrolní práce učitele) d. průběh a nácvik dovedností o víkendech a o prázdninách (kontrolní práce instruktora) e. závěrečné hodnocení PX (učitel na MHD, instruktor na MHD, tabulka zadávajícího učitele ve škole) 1. Základní údaje Záměr vybudovat na Školním statku v Horšově malý dvůr hospodářských zvířat má tyto dva důvody. Plnění školních vzdělávacích plánů v oblasti odborných předmětů a praktického vyučování v Oborech Agropodnikání a Opravář zem. strojů je v současné době ohroženo úzkou specializací Školního statku pouze na skot. Školní statek z ekonomických i jiných důvodů jiné druhy zvířat nechová. Škola ani ŠS nemohl zajistit adekvátní výukové prostředí pro rozvoj klíčových odborných kompetencí podle požadavků trhu práce. Druhým důvodem je nedostatečná osobní zodpovědnost a zapojení žáků při výkonu tradičních praxí na ŠS. 2. Pesonální zajištění Náplň práce pro učitele (T. Fiala): 1. Vede žáky při praktickém vyučování ve dvoře v těchto činnostech: [- 3 -]

5 1. 1 Při ošetřování, kontrole zdravotního stavu a evidenci zvířat, 1. 2 Při příjmu, skladování, výdeji a evidenci krmiv a steliv Při zpracování živočišných výrobků ze dvora (při porážce drůbeže a králíků, výrobě sýrů, másla a medu), 1. 4 Při ošetřování a sklizni plodin ze školního pozemku a skleníku, 1. 5 Při výrobě kompostu a produkci statkových hnojiv, 1. 6 Při líhnutí drůbeže a ochraně proti škůdcům, 1. 7 Provádí metodické vedení výuky při práci s koňmi, zajišťuje ukázky hipoterapie, 1. 8 Při práci s meteorologickou stanicí, 1. 9 Při provádění zájemců o prohlídku dvora. 2. Ověřuje při praktickém vyučování spolu s žáky vypracované metodiky, učební texty a pracovní listy, připomínky a návrhy úprav předává tvůrcům metodik Metodika pro organizační, řídící a personální zajištění provozu dvora, 2. 2 Metodika, učební texty a pracovní listy pro zajištění chovu zvířat, 2. 3 Metodika, učební texty a pracovní listy pro zajištění zdravotního stavu zvířat 2. 4 Metodika, učební texty a pracovní listy pro sledování a evidenci zvířat, 2. 5 Metodika, učební texty a pracovní listy pro výpočet produkce hnoje, močůvky a výroby kompostu, 2. 6 Metodika, učební texty a pracovní listy pro využití oboru Opravář zem. strojů v MHD, 2. 7 Metodika, učební texty a pracovní listy pro realizaci výrobků ve dvoře, 2. 8 Metodika, učební texty a pracovní listy pro líhnutí drůbeže a bažantů, 2. 9 Metodika, učební texty a pracovní listy pro práci s koňmi a hipoterapii, 2.10 Metodika, učební texty a pracovní listy k ochraně dvora proti škůdcům, 2.11 Projekt k osetí cvičného pozemku, [- 4 -]

6 2.12 Metodika, učební texty a pracovní listy pro práci s meteorologickou stanicí, 2.13 Metodika, učební texty a pracovní listy pro cvičnou výrobu sýrů ve dvoře, 2.14 Metodika a manuál pro žáky k provádění zájemců o prohlídku dvora. 3. Spolupracuje s vedoucími praktického vyučování a třídními učiteli při řešení docházky žáků. 4. Vede evidenci o praktickém vyučování v třídní knize. 5. Zajišťuje školení BP a PO u žáků nastupujících na praktické vyučování do MHD. 6. Shromažďuje od žáků pracovní listy a předává je manažerovi projektu. 7. Zajišťuje otevírání a zavírání objektu MHD. Provádí dozor nad správným používáním zařízení objektu (uzávěrů vody, energetických uzávěrů). 8. Kontroluje údržbu strojů a zařízení, mytí a čištění prostorů dvora (stájí, chodeb, přípraven, skladů a kanceláře). 9. Zajišťuje nákup a evidenci vymezeného sortimentu krmiv. 10. Organizačně zajišťuje provoz MHD o víkendech, svátcích a prázdninách. Spolupracuje s instruktorem a předává mu pokyny. 11. Při prodeji ze dvora zajišťuje evidenci tržeb a předávání tržeb do pokladny školy. Náplň práce pro instruktora (J. Bradu): 1. Zajišťuje metodické vedení žáků při víkendovém a prázdninovém ošetřování a krmení hospodářských zvířat ve dvoře. 2. V případě potřeby samostatně ošetřuje a krmí zvířata. Zajišťuje pomoc při veterinárních zákrocích. 3. Spolupracuje s učitelem praktického vyučování při víkendovém předávání objektu a plní jeho pokyny. 4. Kontroluje údržbu strojů a zařízení, mytí a čištění prostorů dvora (stájí, chodeb, přípraven, skladů a kanceláře). 5. Vede víkendovou a prázdninovou evidenci žáků a docházku operativně řeší s učitelem. [- 5 -]

7 3. Roční plán IPX (rozpis oborů a žáků) Rozpis žáků na MHD opraváři (ukázka) Rozpis žáků agropodnikání (ukázka) [- 6 -]

8 4. Evidence žáků a zaměstnanců Evidence zaměstnanců je vedena na formuláři evidence docházky pro jednotlivé měsíce a je podepsána jednotlivým zaměstnancem a jeho nadřízeným. V případě pana Brady podepsáno p. Fialou vedoucím učitelem MHD. Evidence žáků je vedena pro IPX v elektronické třídní knize v poznámce a zároveň vedoucí MHD na formuláři zpracování protokolů na konci týdne. Žák si vede denník praxe, který mu podepisuje na konci týdne vedoucí MHD a vedoucí praxe následující týden kontroluje jeho zápis a hodnotí jej známkou. 5. Provozní řád MHD PROVOZNÍ ŘÁD I. Název provozovny Malý hospodářský dvůr Školní statek Horšov č.1, telefon: , provozní doba: Den Dopolední směna Odpolední směna Odpovědná osoba Pondělí 8:00 14:00 T. Fiala Úterý 8:00 14:00 T. Fiala Středa 8:00 14:00 T. Fiala Čtvrtek 8:00 14:00 T. Fiala Pátek 8:00 14:00 T. Fiala Sobota 8:00 10:00 J. Brada Neděle 8:00-10:00 J. Brada II. Identifikace provozovatele Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Littrowa 122, Horšovský Týn IČO: tel.: , fax: III. Odpovědná osoba v provozovně Učitel: Tomáš Fiala (tel ) Instruktor: Jaroslav Brada (tel ) [- 7 -]

9 IV. Druh a rozsah činnosti Ve Vzdělávacím centru školy v Horšově (MHD), s kapacitou 1 prasnice, 10 selat,10 prasat, 2 kozy, 3 ovce a beran, 1 poník, 1 osel, 10 králíků, 6 kachen, 10 slepic, 2 včelí úly vykonávají praxi a zajišťují pod vedením učitele nebo instruktora provoz žáci oborů Agropodnikání a Opraváři zemědělských strojů. Cílem je rozvoj podnikatelských a odborných dovedností žáků. Dvůr bude využívat i obor Ekonomika a podnikání v odborných předmětech Marketinga Účetnictví. V. Údaje o provozovně Popis prostor provozovny Základem Malého hospodářského dvora je velká budova ve které je kancelář, sociální zařízení, sklad pomůcek a nářadí, dále přípravna krmiv, sýrárna, stáj pro ovce a kozy, stáj pro prasnici a stáj pro odchovaná selata a výkrm. V těsném sousedství je malá stáj na drůbež a králíky, venkovní box na koně s výběhem a skleník s cvičným pozemkem pro pěstování rostlinných produktů. V kanceláři, přípravně a sýrárně je umývadlos přívodem tekoucí pitné a teplé vody. Součástí kamnceláře jsou i skříně na uložení pracovního oděvu. Vytápění přímotopem, Osvětlení ve všech prostorách je zářivkové. Odvod odpadních vod je do jímky u stáje prasat. VI. Manipulace s stelivem, krmivem a hnojem V prostorách dvora žáci používají předepsaný pracovního oděvu a obuvi po celou provozní dobu. Používání ostatních osobních ochranných pracovních prostředků, které odpovídají prováděné pracovní činnosti je jen na pokyn učitele nebo instruktora, K manipulaci s hnojem, slamou a senem žáci používají kolečko, lopaty a vidle. Slámu a seno přivážejí s přístřešku vedle stáje, Hnůj je odvážen ze stájí chodbou na přilehlé hnojiště. Dle pokynu učitele se 1 x za týden hnůj odváží na polní hnojiště školního statku. Slámu a seno navážejí žáci podle pokynu učitele 1 x až 2 x za týden ze skladů školního statku. Navážení se provádí malotraktorem a frézou Vari. Koncentrovaná krmiva (obilí a směs) žáci přinášejí ze skladu ve vědrech přímo do žlabů. [- 8 -]

10 Každý den se pod dozorem učitele šrotují a míchají obiloviny pro jednotlivé kategorie dle předepsaných krmných dávek. VII. Manipulace s živočišným odpadem Uhynulé kusy velkých zvířat (ovce, koza, prase, kůň) nahlašuje učitel nebo instruktor neprodleně k odvozu do kafilerní stanice Biřkov. Pro tento účel se kádávery odkládají do kovové skříně na okraji MHD. Další živočišné odpady (výroba sýrů) se odkládají do speciálního kontejneru u penzionu. VIII. Manipulace se zvířaty Při manipulaci se zvířaty dbají žáci pokynů učitele nebo instruktora. Při práci s koňmi postupují pod vedením učitele podle předepsané metodiky č. 9 IX. Použití strojů, přístrojů a dalších zařízení v provozovně Název přístroje Značka, Typ Návod k obsluze Malotraktor Vega 47HP kancelář (T. Fiala) Fréza Vari kancelář (T. Fiala) Šrotovník SK 300 kancelář (T. Fiala) El. automatický hrnec 23 l kancelář (T. Fiala) Odstředivka kancelář (T. Fiala) Máselnice MB -01 kancelář (T. Fiala) Líheň Brinsea OvaEasy 190 Advance EX kancelář (T. Fiala) Meteorologická stanice Davis (VantagePRO) kancelář (T. Fiala) Počítač Pentium 4 kancelář (T. Fiala) Škubačka karuselová ZC50 kancelář (T. Fiala) Kultivátor MS07 kancelář (T. Fiala) Křovinořez Oleo-Mac 420T kancelář (T. Fiala) Plotové nůžky BHT 60 kancelář (T. Fiala) [- 9 -]

11 Všechny přístroje a zařízení se používají podle návodu a zásadně za přítomnosti a dohledu učitele nebo instruktora. Všechny návody jsou uloženy v kanceláři MHD. X. Zásady očisty prostředí v provozovně - Běžný úklid a čištění všech prostor se provádí denně podle pokynů učitele nebo instruktora - Generální úklid a dezinfekce stájí se provádí 1 x za rok vždy na konci školního roku - Nářadí a přístroje se čistí bezprostředně po ukončení pracovního úkonu - Údržba malotraktorů se provádí dle speciální metodiky č. 6, která je uložena v kanceláři XI. Podmínky desinfekce v provozovně Pracovní pomůcky: Hlavní pracovní pomůckou při dezinfekci jsou gumové holínky a gumové rukavice. Desinfekční prostředky: K desinfekci se používají pouze schválené desinfekční prostředky a je dodržován návod k jejich použití stanovený výrobcem. Žáci jsou na začátku praxe v MHD proškoleni učitelem na zásady používání desinfekčních prostředků vyjmenovat, rozdělit dle použití plochy, nástroje, ruce ( koncentrace, expozice ) X. Zásady osobní hyg. žáků - Žáci pečují o tělesnou čistotu; myjí si ruce v tekoucí teplé vodě s použitím určeného mycího (případně dezinfekčního) prostředku. K osoušení rukou se používají ručníky pro jednorázové použití, - Nosí předepsaný pracovní oděv a obuv po celou provozní dobu. Ostatní osobní ochranné pracovní prostředky, které odpovídají prováděné pracovní činnosti používají jen na příkaz učitele (výroba sýrů). [- 10 -]

12 XI. Lékárnička - Je vybavena dle charakteru provozovaných činností a je umístěna v kanceláři MHD - Každý pracovní úraz žák hlásí učiteli nebo instruktorovi Provozní řád zpracoval : Jméno : Ing. Václav Švarc Podpis : Datum : [- 11 -]

13 Organizace a hodnocení IPX v MHD Průběh pracovního týdne žáků a. Žák se hlásí v pátek před IPX u zadávajícího učitele (vedoucího praxe) ve škole (proběhne poučení o IPX, zadání otázek a manuálů, termín a průběh závěrečného pohovoru) b. V pondělí v 7:00 hodin žák nastupuje na IPX a hlásí se u učitele MHD (učitel proškoluje žáka o časovém rozvrhu dne, oblečení, pomůckách, BOZP a informuje o zápise do deníku praxe) c. V průběhu týdne žák pod vedením učitele MHD nacvičuje jednotlivé dovednosti (postup dle jednotlivých metodik a pracovních listů, kontrolní práce učitele) d. V průběhu víkendů a prázdnin žák nacvičuje dovednosti pod vedením instruktora (kontrolní práce instruktora) e. V pátek na konci IPX provádí učitel MHD závěrečné hodnocení praxe žáka a zapisuje známku. f. V pondělí si učitel MHD ověřuje u instruktora nástup žáků a plnění úkolů o víkendu. V případě víkendové absence je žák nehodnocen a víkendovou praxi si musí po domluvě nahradit. g. V průběhu dalšího týdne (zpravidla ve středu) se žák hlásí ve škole u vedoucího praxe na závěrečný pohovor. Hodnocení praxe Každá praxe je hodnocena ve dvou úrovních. První úroveň tvoří hodnocení praktických dovedností žáka, jeho aktivity včetně vybavení pracovním oblekem a dodržování BOZP. Toto hodnocení provádí učitel na MHD (T. Fiala) na konci pracovního týdne a stanoví známku, kterou zapisuje do elektronické třídní knihy a do sešitu žáka. Známka se počítá do IPX (váha 9). U Opravářů zemědělských strojů se známka započítává 50% do OV. Známky předává na konci pololetí učitelům OV. Druhou úroveň tvoří u oboru Agropodnikání ústní pohovor u vedoucího praxe (Ing. Pavézová). Pohovor se provádí v průběhu následujícího týdne dle stanoveného rozpisu. Vyhodnocuje se zápis v deníku praxe, který musí obsahovat: popis vykonávané činnosti včetně obrázků pracovní postupy, použité stroje a nářadí, záznam o počasí z meteorologické stanice zásady BOZP vlastní zhodnocení praxe žákem, jeho návrhy ke zlepšení [- 12 -]

14 hodnocení učitele MHD (známka) Vedoucí praxe stanovuje jednu známku za pohovor a zápis v deníku praxe. Známka se počítá do IPX (váha 5). Zároveň stanovuje na konci pololetí celkovou známku za IPX. 6. Metodika k obsluze malotraktoru v MHD Žáci podle přiložených obrázků sami nastudují jednotlivé ovládací části malotraktoru a pod vedením vedoucího dvora budou provádět připojení valníku a ovládání jednotlivých zařízení malotraktoru. Palubní deska [- 13 -]

15 2. Řadící páky páka rychlosti páka pojezdu a redukce 3. Podlaha ruční brzda zadní hřídel uzávěrka diferenciálu [- 14 -]

16 4. Závěs pro přívěs elektrický kabel připojení hydraulické hadice horní táhlo (třetí bod) samotný závěs dolní táhla (ramena) 5. Přední tříbodový závěs horní táhlo (třetí bod) přední vývodový hřídel dolní táhla (ramena) [- 15 -]

17 6. Motor a příslušenství Nafta Vzduchový čistič Hydraulický olej Baterie Starter Olejový filtr vzduchové potrubí alternátor dopravní čerpadlo nafty výfuk [- 16 -]

18 Malotraktor VEGA 30 Hp je naftový, dvouválcový, vzduchem chlazený, čtyřkolový malotraktor s bezpečnostní kabinou a přední řiditelnou nápravou (pohon všech kol). Je určen na mechanizační práce do malých a speciálních hospodářství (malé farmy, zahradnictví, sady, zelinářství, vinařství, školkařství). 7. Bezpečnostní pokyny 1. Na malotraktoru je povolena přeprava pouze 1 osoby - řidiče 2. Před jízdou zkontrolujte funkčnost světelné signalizace 3. Při jízdě musí být vždy zařazen příslušný převodový stupeň (rychlost) 4. Při jízdě vzad je zakázán 4. rychlostní stupeň 5. Malotraktor se může použít k tažení jiných strojů - ne k tlačení. 6. Na svahu při stání musí být zajištěn proti samovolnému rozjetí (vypnutý motor, zabrždění, zařazen 1. převodový stupeň a založená kola klínem) 7. Při jízdě po komunikaci musí být malotraktor vybaven odrazovou deskou pro pomalá vozidla. 8. Připojení traktoru k návěsu(přívěsu) je provedeno nacouváním traktoru k závěsnému oku přívěsu(návěsu) a jejich spojení čepem a zajištěním proti uvolnění. Při připojování musí být traktor zajištěn proti pohybu. 9. Při připojování nesmí být žádná osoba mezi přívěsem a traktorem. 10. Při připojení návěsu nezapomeňte na sklopení opěrné nohy. 11. Při sklápění bočnice stůjte u valníku ze strany, ne proti bočnici. 12. Je zakázáno přepravovat osoby na korbě valníku. [- 17 -]

19 01.2 Metodika zajištění chovu Baloun Oldřich Úvod 01.2 Metodika zajištění chovu je určena pro žáky konající praxi v Malém hospodářském dvoře v Horšově. Na počátku praxe dostanou od učitele přidělené činnosti pro dané období. Na počítači prostudují Metodiku a zjistí úkoly, které budou písemně zpracovávat do pracovních listů v závěru praxe. Pro úvodní hodiny je připravena prezentace Chov králíků seznamující žáky s problematikou zajištění chovu v malém hospodářském dvoře. Učitel povede žáka při jeho činnostech a bude koordinovat jeho práci s aktivitami ostatních žáků. V případě potřeby žáka upozorní na zaměření na potřebné práce, bude jej kontrolovat a sledovat dodržování bezpečnopstních a hygienických předpisů. V přestávkách mezi činnostmi umožní žákům zapsání poznámek, případně vytvoření kopie Metodiky k domácímu studiu. Povinnosti učitele a instruktora viz Metodika Seznámení se zviřaty Osel domácí Osel domácí (Equus asinus f. domestica) je společně s koněm jediný domestikovaný lichokopytník. Byl domestikován dříve než kůň. Zkříží-li se osel s klisnou vznikne neplodná mula podobající se spíše koni. Zkřížením oslice s koněm vznikne mezek, který se podobá více oslovi. Divokým předkem osla domácího je africký osel núbijský a somálský, jež jsou již skoro vyhubeni. Osel je používán především k nošení břemen, unese až 300 kg, méně často je používán k tahu, jízdě či chován pro mléko, maso a kůži. Samice se nazývá oslice, mládě oslátko nebo hříbě. Vzhled Hřebec dosahuje v průměru kolem 122 centimetrů výšky v kohoutku, samice přibližně 115 centimetrů. Osel domácí má šedou srst s černým podélným pruhem uprostřed na hřbetě a s bílým břichem. [- 18 -]

20 Potrava Osel domácí je býložravec. Kromě kopřiv, šťovíku a trávy potřísněné močí a výkaly sežere osel domácí všechnu rostlinou potravu, osli dokonce okusují dřevo. Před domestikací se živili často jen různými druhy suchých travin a keřů. Rozmnožování Dobou páření jsou poslední dny jara nebo první měsíce léta. Asi po 11 měsících oslice rodí jedno mládě, dost dobře vyvinuté, už v druhém roce má normální velikost, plnou sílu má ale až v třetím roce. Když se zkříží osel s klisnou vznikne mula, zkřížením oslice a koně vznikne mezek. Mula je pro svou větší velikost a sílu užitečnější než mezek a je proto častěji chována. Význam Osel domácí je používán zejména jako soumar, tj. k nošení břemen. Velká plemena, například osel poitouský dokáží unést i 300 kilogramů. Především na Balkáně, v Jižní Americe, Africe a arabských zemích se osel používá i k jízdě. V některých rozvojových zemích slouží i k zápřahu do vozů nebo při orbě. Kromě své síly poskytuje člověku i mléko a maso. Oslí mléko je výživnější než kravské a egyptská panovnice Kleopatra VII. se v oslím mléku koupala pro udržení hladké pleti. Oslí maso se údajně přidává do pravého uherského salámu. Z oslí kůže se v minulosti vyráběly některé druhy pergamenu a šagrénu. Užitečnější než osel jsou ale jeho kříženci s koněm, zejména mula. Mezek se chová méně často, protože bývá menší a výkonností se podobá oslu. Příbuzné druhy Osel africký (Equus africanus) - předek osla domácího, Osel asijský (Equus hemionus), Kiang (Equus kiang). Osel durynský [- 19 -]

21 Shetlandský pony Původ Shetlandský pony je pojmenován po Shetlandských ostrovech vzdálených asi 160 km na severovýchod od Skotska, ležících na stejné severní délce jako Grónsko. Dostal se na ostrovy před 2000 roky s norskými osadníky a zde se v drsných podmínkách stal nejmenším a nejotužilejším poníkem na světě. Později se rozšířil do jiných států. Povaha a stavba těla Shetlandský pony je inteligentní, avšak tvrdohlavý. Reaguje na správné vedení, proto se nehodí pro nezkušeného jezdce (dítě). Dosahuje výšky v kohoutku od 102 cm do 107 cm, do chovu jsou zařazováni jen poníci do 100 cm[1]. Shetlandští poníci jsou viděni ve všech barvách až na strakáče. Mají malou hlavu s širokým čelem, malýma ušima a poměrně širokou hubou. Silné a hluboké tělo má krátký hřbet a záď je široká. Na svou postavu je velmi silný - je to jedno z nejsilnějších a nejodolnějších plemen vůbec i přes jeho malý vzrůst. Má jisté rovné kroky s vysokou akcí, a to i v hrubém skalnatému terénu.kopyta jsou malá a pevná. V zimě shetlandům naroste dvojnásobně hustá srst, která je chrání proti mrazivému podnebí Shetlandských ostrovů. Srst má ochranou vrstvu, která brání kůži před namočením - odolává jak dešti, tak i sněhu. Hříva s ocasem je velmi hustá. Tento pony sežere cokoliv, na co přijde; většinou potřebuje rázné zacházení, jinak by se mohlo stát, že bude neovladatelný. Uplatnění Tento pony se dříve využíval v anglických dolech - díky jeho výšce se perfektně hodil k práci v podzemí. Shetlandi se však využívají i dnes v Evropě jako jezdečtí poníci pro děti, nebo se také chovají v cirkusech[2]. Také je uvidíme v spřeženích nebo v mezinárodních soutěžích. [- 20 -]

22 Skudde Skudde je severská krátkoocasá ovce. Pochází z východního Pruska a pobaltských států. Dnes zde můžeme nalézt malá stáda těchto ovcí. Nejcharakterističtějším rysem jsou jejich spirálovitě zatočené rohy. Samice ovcí jsou buď bez rohů, nebo mají malé pahýly. Plemeno je malé, jejich hmotnost se pohybuje mezi 25 a 50 kilogramy. Smíšená vlna, se skládá ze spodní kratší srsti, která je překrytá delší svrchní vrstvou. Zbarvení mohou mít bílé, hnědé, černé nebo šedé. Bílé Skudde mívají někdy černé pigmentové skvrny na hlavě. Jehňata mají rezavě zbarvené skvrny na zátylku a na nohou. Toto zbarvení v dospělostí mizí. Skudde nejsou, vzhledem k velikosti, chovány pro maso, to je však uznávanou pochoutkou mezi labužníky. Jsou vhodné pro spásání neúrodných oblastí. Jehňata se rodí v jakékoliv roční době, většinou tři za dva roky. Současné množství chovných zvířat je zhrube 1000 ovcí v Německu, 150 v Rakousku a asi 250 ve Švýcarsku. Tyto chovy jsou po malých stádech rozšiřovány mezi drobné chovatele. Ve Švedsku populace ovcí Skudde vzrůstá a a jejich druh je zde chráněným, Skudde pro chov jsou zde pečlivě vybírány, aby se udržely jejich typické chovatelské vlastnosti. [- 21 -]

23 Holandské zakrslé kozy Původ Plemeno původem pochází z afriky, jehož původní název byl západoafrická zakrslá koza. Po dovozu do Holandska se později přejmenovala na kozu holandskou zakrslou. Lidé ji však stále mylně zaměňují s kozou kamerunskou. Ta však oproti holandské zakrslé má zmenšené pouze končetiny, kdežto holandská zakrslá má zmenšený celý rámec těla a je jemnějších rysů. Často však dochází k jejich vzájemnému křížení, avšak kamerunská koza má horší povahové vlastnosti než její holandská kolegyně, a tak kříženci často mohou být problémem v hobby chovech (povaha kříženců se více podobá kamerunské koze). Kohoutková výška zakrslé kozy holandské je mezi cm. Váha se pohybuje do 25kg. Čím menší koza, tím obecně vyšší má cenu. Standard udává kohoutkovou výšku kozy do 55cm, kozla do 60 cm. Plemeno je rohaté, přičemž rohy jsou výraznější a mohutnější u kozla. Srst je krátká a různorodě zbarvená. Obecně jsou strakatí jedinci oblíbenější než jednobarevní Užitkovost Od tohoto plemene nemůžeme očekávat nějakou výraznou užitkovost. Malé množství mléka, které produkují, pokryje tak akorát potřeby mláděte. Jediné co, bychom mohli z kozy využít je kůže nebo maso, ale většina chovatelů kozy využívá pro spásání zaplevelených luk nebo velkých zahrad. Malé děti by jistě zajímalo to, že kozy jsou velmi inteligentní a je možné je naučit různým kouskům, například se naučí přivolat na zavolání, chodit na procházky jako pes nebo skákat přes nízké překážky. Jsou i vhodnými společníky jiných hospodářských zvířat, především koní, poníků nebo hříbat. Můžeme se s nimi setkat i při zooterapiích, kde jsou ceněny pro svou mírumilovnou povahu Ustájení Kozy je tedy nejlepší chovat celoročně na pastvě, kde bychom jim měli postavit nějaký přístřešek. Na noc je dobré kozy ustájit ve stáji, kterou se může stát i onen přístřešek. Kotec, kde budou kozy zavřeny by měl mít rozměry okolo 1 x 2 m pro 1 zvíře. Podestýláme ideálně slámou. Dle mého názoru lze použít i hobliny, i když sláma je jistě lepší. Zvířata by vždy měla mít přístup k pitné vodě a krmivu. Kozy jsou odolné vůči chladu a není třeba jim nějak výrazně přitápět. Postačí jim teplota pohybující se o 2-3 C výš, než je teplota venkovní. Pokud má koza kůzlata, měla by teplota být mírně vyšší. Kozy hůře snášení vysoké teploty. Oplocení výběhu musí být bezpečné a minimálně 1,20 m vysoké (kozy již nepřekonají), ale kříženci kozy kamerunské jsou lepší šplhouni a skokani. [- 22 -]

24 Krmení Základem je objemné krmivo - seno, popřípadě tráva. Pokud kozy chováme pastevně, máme krmení z velké části vyřešené a od jara do podzimu je nemusíme přikrmovat. Stačí jim poskytnout nějaký minerální liz nebo krmné směsi. Kozy dále dokrmujeme ovsem nebo speciálními granulemi pro zakrslé kozy, kterými získají všechny potřebné vitamíny a minerály. Můžeme též zkrmit tvrdé pečivo, mrkve, jablka, a jiné ovoce nebo zeleninu. Měli bychom ale krmit s rozvahou a ohledem na možné zažívací potíže koz. Krmivo by mělo být kvalitní bez známek plísně a hniloby. U koz se může vyskytnout nedostatek jódu. Ten by se měl eliminovat používáním právě oněch speciálních granulí, přesto se přesvědčte, zda tento stopový prvek granule obsahují a pokud ne, požádejte o radu veterináře Odchov Koza je březí asi 155 dní a obyčejně má 1 kůzle, výjimečně 2 nebo 3, která se rodí 2x do roka. Dospělými se stávají v 6 měsících. Časté jsou problémy prvniček s nedostatečnou laktací a péčí o kůzlata. Pokud k tomu dojde, je nutné kůzlata dokrmovat uměle. To samé platí i o větším počtu potomků, kdy bychom měli hlídat hmotnostní přírůstky mláďat. Mláďata sají po dobu 3 měsíců. Při poskytnutí prostorné pastvy mají kozy dostatek pohybu a tím se snižuje riziko komplikací při porodu [- 23 -]

25 Přeštické černostrakaté prase Přeštické černostrakaté je původní české plemeno prasat, které se odvozuje od původních klapouchých prasat z oblasti západních Čech. Po zušlechtění anglickými i jinými plemeny prasat došlo ke zlepšení užitkových vlastností tohoto plemene, nicméně nedosahuje takové jatečné hodnoty jako jateční hybridi. Občas se používá jako mateřské plemeno pro křížení v rámci hybridizačního programu, bylo uznáno jako genetický zdroj a chová se převážně jako genetická rezerva. Historie Přeštické prase vzniklo pravděpodobně křížením českého prasete (českého hřebenáče) a švábsko-hallského barevného prasete (bavorského), která se ve druhé polovině 19. století na Přešticku, Klatovsku a Domažlicku chovala. K jeho dalšímu vyšlechtění bylo využito plemen Berkshire, Yorkshire, Cornwall, Sussex, Linkolnshire, Malgalika, německého sedlovitého plemene, Mirgorodského i Livenského plemene. Přeštické černostrakaté bylo dlouhá léta používáno jako plemenné k rozšiřování chovů prasat. V roce 1952 byl vypracován zootechnickou komisí ČSAZV plán, který po důkladných předchozích měřeních, váženích a ochutnávkách masa všech plemen prasat v tehdejším Československu, určil jako hlavní plemeno bílé ušlechtilé prase, které mělo celkově lepší parametry než přeštické černostrakaté. Od této doby dochází ke kvantitativnímu útlumu chovu přeštického plemene. i když od roku 1952 do roku 1964 probíhalo další zušlechťování přeštického černostrakatého plemene prasat. V roce 1964 bylo přeštické černostrakaté prase uznáno samostatným plemenem. V dalším období se uskutečňovalo další zušlechťování křížením s plemenem Pietrain (ukončeno 1972) a anglickým plemenem Saddleback (1980). V roce 1992 bylo přeštické černostrakaté plemeno prasat uznáno jako genetický zdroj. Jeho podíl na celkové produkci jatečních prasat je v ČR asi jen 4%. Od roku 1996 je plemeno chováno in situ, jako genetický zdroj v uzavřené populaci a slouží jako genová rezerva, s populací 330 až 350 prasnic a 35 až 45 plemenných kanců, ve 12 chovech. Mimo toho je možné jej ještě nalézt v několika dalších chovech pro tržní potřebu. V roce 2010 je těchto chovů již pouze 5. [- 24 -]

26 Využití Do 70 kg výborné na šunku, nad 70 kg s vysokou intenzitou přírůstku, dobrým ukládáním sádla a výbornou intenzitou vývoje. Povahově bylo prase skromné, otužilé, odolné vůči chorobám i stresu. Prasnice byly velmi plodné s 10 až 16 selaty, dobré a opatrné matky. Největší kusy dosahovaly váhy kg. Zajímavosti Sousoší přeštických černostrakatých prasat, Přeštice Přeštické černostrakaté zabezpečovalo podle dostupných pramenů od roku 1890 do 60. let 20. století produkci masa v Západních Čechách i ostatních přilehlých krajích. Tato vynikající práce přeštických zemědělců a plemenářů proslavila přeštické černostrakaté plemeno prasat a tím i město Přeštice a dostala je do všech odborných zemědělských učebnic po celém světě. Na památku přeštického černostrakatého plemene prasat i k uctění vynikající práce přeštických zemědělců a plemenářů, jsou v areálu bývalého zemědělského družstva u hlavní cesty z Přeštic do Klatov, umístěny na podstavci dvě prasata z kameniny od autora Jaroslava Podmola. Už více než 100 let se přeštickým mládencům s posměchem říká přeštický kanec. Za všechny přeštické mládence těmto rejpalům odpověděl bývalý pražský herec Jindřich Plachta, který do Přeštic jezdil na návštěvu příbuzných. V bývalé restauraci u Brčků, naproti kostelu, po několika sklenkách vína napsal dne na zadní stranu obrazu: Jsem rád, že mě počítáte mezi kance. Ať jsme kanci, jen když nejsme svi.. Nazdar Váš Jindřich Plachta. Březost: 115 dní [- 25 -]

27 Jersey Březost 285 dní Plemeno jersey pochází ze stejnojmenného ostrova v Lamanšském průlivu u pobřeží Francie patří k nejstarším dojným plemenům na světě, je známé ze zpráv po šest století. V Anglii bylo známé před rokem 1771 a těšilo se oblibě pro svou mléčnou produkci vhodnou pro výrobu másla. Skot z ostrova Jersey byl běžně označován jako alderney, později pak jen jako jersey. Jde o fyzicky nejmenší dojné plemeno na světě, po staletí se jeho mléko využívá k výrobě sýrů díky nejvyššímu obsahu tuku a bílkovin ze všech dojných plemen. Historie plemene jersey Po roce 1900 se plemeno rozvíjelo na světě v různých liniích. V USA směřovalo k vysoké a komerční produkci. V Kanadě dávali důraz na zvířata vysoko v typu, Dánsko a Nový Zéland selektovaly na vysoký obsah tuku a proteinu. V období let 1950 i šedesátých býci Milestone Generator, Chocolate Soldier a Quick Silver ovlivnili plemeno a vytvořili moderní plemeno a jsou v původech jersey po celém světě. Dcery Quicksilvera jsou velké, hrubé s měkkými spěnkami, s tenkými šlachami a mají vysoký obsah složek. Po Soldierovi mají vysokou dojivost s nižšími složkami. Po Generatorovi jsou dlouhé, rovné s vysokou dojivostí a nižšími složkami. Všichni tři se pak nakombinovali v býkovi Duncan, jeho pokračovatelem je syn Lester podobně jako jeho dánský syn Lemvig, jehož prověření synové se objevují ve všech zemích, včetně Nového Zélandu, USA, Dánska, Austrálie či Jihoafrické republiky. V devadesátých let vynikla Berretta z linie Soldiera, dcery měly vysokou užitkovost. Z Kanady Imperial a Juno kombinují rámec a velikost se složkami. [- 26 -]

28 Základní charakteristika Jerseyský skot, je specializované mléčné plemeno malého tělesného rámce. Dosahuje kohoutkové výšky cm, při živé hmotnosti kg. Barva je žlutohnědá s odstíny od světlé po tmavou. Charakteristická je jeho jemná tzv. štičí hlava a ušlechtilá tělesná stavba, obdélníkový tělesný rámec s prostorným hlubokým hrudníkem a břichem. Utvářením těla představuje výrazný mléčný užitkový typ. Končetiny jsou suché s pevným a tmavě pigmentovaným paznehtem. Nášlapová plocha paznehtu je ve vztahu k hmotnosti těla největší ve srovnání s ostatními plemeny skotu. Vemeno krav je prostorné, žlaznaté, dobře upnuté vpředu i v zadu, přiměřeně hluboké, s výrazným závěsným vazem a pravidelně rozmístěnými struky. Plemeno je vzhledem k vysokému obsahu pevných složek mléka také nazýváno sýrařským plemenem. Obsah bílkovin v mléce se pohybuje od 4,1-4,4 %,obsah tuku 6,2 7,5 %. Mléko obsahuje zvýšené množství karotenu, je žlutě zbarvené. Velké tukové kuličky umožňují jeho rychlé stloukání na máslo. Vyšší zastoupení BB alely kapa kaseinu v populaci jerseyského skotu zvyšuje výtěžnost při zpracování mléka na sýry až o 15 %. Plemeno vyniká pevnou konstitucí, plodností, dlouhověkostí a nejvyšší relativní mléčnou užitkovostí. Větší objem předžaludků o 15 %, umožňuje tomuto plemeni lepší využití objemných krmiv. Jerseyský skot vyžaduje pastvu a pohyb venku po celý rok. Vykrmování býčků je omezené jejich nižší růstovou schopností. Růst mladých zvířat Jerseyský skot vyniká raností a dobrou intenzitou růstu v průběh u odchovu. Jalovice je možno zapouštět ve věku měsíců. Růst plemenných býků v dobrých podmínkách odchovu a výživy umožňuje jejich použití v plemenitbě ve věku měsíců. Užitkové vlastnosti Jerseyský skot je mléčné plemeno s nejvyšším obsahem mléčných složek, bílkovin a tuku. Mléko je vhodné k přímému konzumu, je technologicky využitelné k výrobě speciálních mléčných výrobků. Dosahované průměrné parametry užitkovosti v odpovídajících podmínkách chovu jsou uvedeny v následující tabulce. [- 27 -]

29 Průměrné parametry užitkovosti kategorie prvotelky dospělé Minim. parametry mléčné užitkovosti za 305 dnů laktace produkce mléka v kg obsah tuku v mléce v % 5,4 6,10 obsah bílkovin v mléce v % 3,9 4,1 produkce bílkovin v kg Celoživotní produkce mléka kg Ranost věk při I. otelení 26 měsíců Reprodukce délka mezidobí 400 dnů Chovný cíl pro dalších 10 let lze charakterizovat těmito ukazateli: ukazatel prvotelky dospělé Dojivost za normovanou laktaci kg kg Obsah bílkovin 4,00 % 4,15 % a více Prům. počet ukončených lakt. 5 Celoživotní užitkovost kg Věk při I. otelení do 25 měsíců Mezidobí Výška v kříži do 390 dnů cm cm [- 28 -]

30 Průměrné parametry užitkovosti Živá hmotnost kg kg [- 29 -]

31 Husy české Třída: Řád: Čeleď: Ptáci (Aves) Vrubozobí (Anseriformes) Kachnovití (Anatidae) Podčeleď: Husy (Anserinae) Druh: Výskyt: Husy české (Husy české) Původ: Česká republika Hmotnost: Houser až 5,5, husa až 4,5 kg Potrava: Obiloviny, zelené krmení, živočišná složka Původní plemeno hus vzniklé domestikací divoké husy velké na území Čech a Moravy, které zde má tradici již několik století. Jde o lehčí, nenárošné husy silné konstituce, vhodné zejména pro extenzivní podmínky menších chovů. Velkou předností je vysoká jatečná výtěžnost a velmi dobrá kvalita masa. Peří má vysokou kvalitu a velký podíl prachového peří. Pud sedění na vejcích a vodění housat je u velké většiny hus zachován. Jde o husu menšího tělesného rámce s menší, pěkně zakulacenou hlavou s výraznými lícemi, s kratším silným trupem s výrazně tvarovaným opeřenímm a kratšími růžovými až do červena zbarvenými běháky. Trup je kratší, velmi široký s šířkou větší než hloubkou, nízko nesený a mírně zvednutě nesený. Hmotnost je u housera 5-5,5 kg a u husy 4-4,5 kg. Chovají se pouze v čistě bílém zbarvení. Tyto husy jsou naším národním plemenem. Samozřejmě jsou u nás i plemenem nejoblíbenějším pro svou nenáročnost a vysokou výtěžnost. [- 30 -]

32 Kachny pekingské Třída: Řád: Čeleď: Druh: Výskyt: Hmotnost: Ptáci (Aves) Vrubozobí (Anseriformes) Kachnovití (Anatidae) Kachny pekingské (Kachny pekingské) Původ: USA Kačer 3,5 kg, kachna 3 kg Počet vajec: Kolem 170 ks/rok Potrava: Obiloviny, zelené krmení, živočišná složka Plemeno šlechtěné od 70. let 19. století ve Spojených státech amerických z původních čínských kachen křížením s kachnami elsberskými. Dnes je nejrozšířenějším a hospodářsky nejvýznamnějším plemenen kachen na světě. Vyniká ranností, rychlým růstem, velmi dobrou zmasilostí a mimořádně dobrým využitím krmiv. Je vhodné i pro chov ve velkých hejnech. Tyto kachny bohužel nemají zachován pud sezení na vejcích a vodění kachňat. Jde o kachny velkého tělesného rámce s dlouhým, lehce zvednutým a velmi dobře zmasilým trupem s poněkud spuštěným břichem. Jejich hlava je delší s nepatrně klenutým čelem, plnými lícemi a delším často lžícovitým žlutým až oranžově žlutým zobákem. Krk mají jen lehce zahnutý, ocas vodorovně necený a běháky jemnější, středně dlouhé sytě oranžové. Hmotnost se pohybuje u kačera kolem 3,5 kg a u kachny kolem 3 kg. U starších zvířat je i vyšší. Tyto kachny se chovají pouze v bílém zbarvení. [- 31 -]

33 Kachny pekingské americké se staly součástí všech velkochovů na světě, takže pokud si dnes koupíte mraženou kachnu v obchodě, vězte, že jde právě o americkou pekingskou nebo její vylepšenou variantu. [- 32 -]

34 Kachny Indičtí běžci Třída: Řád: Čeleď: Druh: Výskyt: Hmotnost: Ptáci (Aves) Vrubozobí (Anseriformes) Kachnovití (Anatidae) Kachny Indičtí běžci (Indičtí běžci) Asie 1,5-2 kg Počet vajec: 320 ks Potrava: Obiloviny, zelené krmení, živočišná složka VLASTNOSTI A CHOV Kachny indické běžce řadíme mezi lehká, nosná plemena kachen. Mají menší tělesný rámec a hmotnost standard udává u kačera do jednoho roku věku1,5-1,9 kg, minimálně 1,3 a maximálně 2,3 kg, nad jeden rok 1,7-2,3 kg, minimálně 1,5 a maximálně 2,6 kg, u kachny do jednoho roku věku 1,3-1,7 kg, minimálně 1,1 a maximálně 2,0 kg, nad jeden rok 1,5-2,1 kg, minimálně 1,3 a maximálně 2,3 kg. Obecně lze říci, že kačer váží kolem dvou kilogramů a kachna je asi o dkg lehčí. Obdivuhodná je jejich snáška (bylo zaznamenáno i 350 vajec!), i přestože se postupným šlechtěním na [- 33 -]

35 exteriér velmi snížila, která v průměru činí sto a více vajec a řadí tak indické běžce asi na třetí místo na žebříčku snášky kachen. I dnes však najdeme jedince, kteří dosahují daleko vyšší snášky. Barva skořápky je závislá na zbarvení zvířat a může být od bílé u světlých barevných rázů, přes nazelenalou až po olivově zelenou u černých na začátku snáškového období. Minimální hmotnost násadových vajec je 65 g. Stejně jako jsou indičtí běžci jedineční svým zevnějškem, tak i jejich povaha a způsob života je mezi kachnami zcela ojedinělý. Na rozdíl od ostatních plemen kachen jsou svým svislým postojem a běháky posunutými do zadní části těla přizpůsobeni ke snadnému a rychlému pohybu po souši. Toto je předurčuje k mimořádnému temperamentu. Pokud mají možnost být na větším, volném prostranství, dokáží celý den pobíhat z místa na místo a hledat si potravu, takže je nemusíme ani příliš přikrmovat. Vyhledávají nejen rostlinnou stravu, jako jetel, různé trávy a semena, ale především různý hmyz, žížaly a mlže, kvůli kterým prozkoumají každičký kout a zobáky rozvrtají i měkkou půdu. Pokud pobíhají a shání potravu je na ně opravdu nádherný pohled. Pohybují se v hejnu a změní-li některá směr, ostatní vyrazí za ní. Máte-li na zahradě problém se slimáky, kteří vám ničí úrodu zeleniny, vypusťte tam indické běžce a výpěstky jsou zachráněny. V některých zemích jsou dokonce chováni jako "likvidátoři slimáků". Asi nejlepší by bylo obehnat zeleninové zahrady dalším plotem, aby nám zde běžci sbírali škůdce a přitom neozobávali sladký salát. Kvůli utváření těla vůbec nelétají, takže k oplocení pozemku, kde jsou chováni, stačí jen nízký plůtek. Mnoho chovatelů také ocení, že k jejich chovu není zapotřebí vodní plochy, ale běžci se spokojí jen s malým bazénkem. Já používám hliníkové řeznické lodny, ve kterých se snažím udržovat stále čistou vodu, a myslím, že jsou spokojeni. Pokud jsem jim umožnil přístup do většího bazénku, radostně se k němu rozběhli, ale nakonec v něm udělali jen "pár temp", dvakrát zamávali křídli a už zase někam běželi. Temperament je spojen s plachostí, takže se k nim snažme přibližovat v klidu a příliš je nestresovat, hlavně v menších výbězích. [- 34 -]

36 Perlička modrá (Numida meleagris) Třída: Řád: Čeleď: Druh: Výskyt: Ptáci (Aves) Hrabaví (Galliformes) Bažantovití (Phasianidae) Perlička modrá (Numida meleagris) Afrika Hmotnost: perlák 1,6 perlička 2,1 kg Chov perliček Perlička (předek perličky modré) pochází z Afriky. Mnohdy ji můžeme zahlédnout, nebo slyšet v dokumentech věnujících se životu zeber, lvů a pakoní na savanách jižní a střední Afriky. Ve své domovině je hojně zastoupená, je známá svou nebojácností ale zároveň i velkou ostražitostí. Díky svému křiku a obezřetnosti se stala důležitou součástí každodenního života dalších zvířat a varovný pokřik perliček je již instinktivně vnímám většinou živočichů za signál dát se do pozoru. Bohužel stejnou funkci se snaží perličky plnit i na našem dvorku. (bohužel pro sousedy) ostatní drůbež si velmi brzy zvykne, že pokud je spuštěn rámus je zapotřebí tomu věnovat alespoň minimální pozornost. Od leva: perlák, perlák, perlička, perlák, perlička [- 35 -]

37 Úspěch perliček spočívá v jejich instinktu žít v hejnu. V jednotě je síla a tak je samotné chování této drůbeže značně ovlivněno počtem kusů, které máme. V případě jednoho perláka a 2 perliček je obvykle na dvorku klid. Perličky se začlení mezi slepice. Ale stačí komando o počtu 5 kusů a perličky se stanou velmi drzé. Alespoň na mém dvorku si vybudovali značný respekt. Přestože byly vypuštěny do osazenstva výběhu jako poslední, měl z nich strach i dospělý kohout. Snad možná víc než síla je to právě jejich podivné chování, rychlé výpady s okamžitým úskokem. Čím je počet jedinců v hejnu větší, tím jsou drzejší a jednotnější. Hromadné pokřiky na sousedy, útěky dále od domova nejsou výjimkou. Zmínil jsem se, že perlička dobře létá, přesto ale dává přednost chůzi po vlastních. Let využívá především jako možnost rychlého útěku. Samci rádi vylétávají na kůly a kraje střeh, kde před soumrakem vyřvávají a nelze opomenout i snahu perliček hřadovat na stromech pokud nemají k dispozici vhodný perličník. V samotném hejnu nejsou pravidla dána striktně. Často se stane, že si ptáci navzájem pletou své soky a pak dochází ke zmatku a chaosu. Pokud budeme sledovat hejno, které je v klidu a má odpolední siestu, můžeme vypozorovat znaky v chování, které ukazují na dominantní jedince, podřízenost nebo šikanu. Stačí však trochu perličky postrašit a táhnou za jeden provaz. Z pozorování jsem si všiml ještě jedné situace, kdy panuje mír a klid. Je to případ, kdy se ptáci čistí a rovnají si peří. Je zvykem, že si navzájem ozobávají nečistoty (a v Africe pravděpodobně i parazity) na holé kůži v okolí hlavy. Takový jedinec pak natáhne krk, do široka otevře zobák a nechá své kolegy, aby vyškubali vše, co tam nepatří. Samci, kteří se ještě před chvíli nemohli ani strpět si najednou dovolí nechat dotýkat navzájem na těchto citlivých místech. Určení pohlaví U dospělých jedinců není určení pohlaví až takovým problémem. Perlák se vyznačuje většími lalůčky, okolí nozder je také pokryto větší vrstvou kůže, přilba bývá větší a u špičky zkosená. Perlička modrá má mnohdy velmi nevýrazné lalůčky a malou špičatou přilbičku. Tyto rozdíly mezi samcem a samicí lze pozorovat okolo 22 týdne věku. [- 36 -]

38 Bohužel ne vždy je odlišnost mezi samicí a samcem tak zřetelná. Mnohdy má samice lalůčky stejně velké. Pak přichází na řadu vydávané zvuky. Tento zvuk (volání perličky) vydává pouze samička. Párování a rozmnožování V přírodě vytvářejí perličky páry. V zajetí může perlák akceptovat i další samice. Pokud je ale perlic hodně (více než 3) klesá oplodněnost vajec. Pokud mám vycházet z chování mého perláka, pak věrnost není jejich silnou stránkou. V období, kdy perličky seděly na hnízdě, si nahradil společnost slepicemi. Po vylíhnutí mladých potřeboval 2 týdenní společnou izolaci od slepic, aby znovu přišel na chuť perličkám. Ačkoliv obě akceptoval, když jedna přestala vodit mladé a začala snášet, napadal druhou perličku s mladými (perličata mu nevadily). Z počátku jsem tomu věnoval pozornost, ale nyní beru pouze na vědomí, že perlák opět nenávidí svou partnerku a vybral si jinou a že to bude za měsíc opět jiné. Zdá se že roky umělé inkubace se již v tomto ohledu na perličkách silně podepsaly. Bude však záležet i na konkrétních jedincích. Naopak perličky jsou perlákovi věrné. Pokud jsou záměrně odděleny nebo se zatoulají, perláka volají (volání perličky výše). Perlák v hejnu nesnese jiného samce a v omezeném výběhu může druhého samce i smrtelně zranit. Hlavní šarvátky probíhaly v podvečer. Samice jdou jako první na hřad a samci se hodinku před spánkem předvádějí, vzájemným proháněním a vyřváváním na kůlech plotu. [- 37 -]

39 Prostředí pro chov Perličky preferují prostředí, kde pole nebo louka přecházejí postupně v les. Sami se zdržují téměř celý den v otevřených prostranstvích, ale jedině pokud je tráva dostatečně vysoká, aby nebyly snadno vidět, ale dostatečně nízká, aby ony samy měly dobrý rozhled. Na čerstvě posekanou louku nevcházejí. Pokud je tráva příliš vysoká, ztrácejí orientaci a snaží se pobytu v ní také vyhnout. Během dne pak perličky procházejí louku několikrát a sbírají různý hmyz. Zahraniční zdroje uvádějí, že plochy, kde se pohybují perličky, mají významný pokles výskytu klíšťat. Na druhou stranu perličkám neunikne ani tak užitečný hmyz jako je včela. Nedoporučuje se proto chovat hejna perliček blízko úlů. Krom hmyzu jsou rovněž aktivní na podzim ve sběru travních semen. V mém výběhu byly perličky ty poslední, které čekaly a žebraly u ko-ryta, když krmivo došlo. Přestávky během dne, určené k popelení a starost o peří, tráví perličky v úkrytu nejlépe v malém křoví. Na noc, pokud není k dispozici kurník, se perličky snaží hřadovat na stromech Víc očí víc vidí a perličky jsou obzvláště ostražití ptáci. Čím více je ptáků v hejnu tím větší je pravděpodobnost, že potencionální nebezpečí bude odhaleno v čas. Po vyplašení odlétají právě do blízkých křovin nebo lesa. Samotný les perličky využívají pouze v případě, že je řídký. Les, který má husté spodní patro, není perličkami považován za bezpečný a zdržují se jen na jeho okraji. [- 38 -]

40 Přestože má perlička modrá vcelku krátká křídla, budí let dojem lehkosti. Podobný letu bažantu je pouze v počátečním náběhu a pak doplachtění do úkrytu. Je však mnohem tišší. Perličky umí velmi dobře létat, ale obvykle neodletí dále než m a většinou nízko nad zemí. Nesnaží se nabírat výšku a přelétat ploty. Pokud před sebou vidí překážku, zastaví se obvykle přímo před ní. Dobrým způsobem, jak zabránit perličkám opouštět stanovený výběh, je výsadba malých křovin v okolí plotu. Perličky při vyplašení pak instinktivně míří do křoví. V mém výběhu si perličky vybraly 3 místa kam po vyplašení pravidelně zalétaly. Vždy se jednalo o husté křoví. Odchov Perličata se líhnou okolo 27 dne. Není to však podmínkou. Záleží pravděpodobně na stáří vajec. Ze stejného hnízda se mi líhlo perliče až 31 den (už v líhni) a bylo naprosto v pořádku. Těžko říct, zda je vhodné nechávat tyto kuřata dolíhnout. V přírodě by v rámci líhnutí v jednom hnízdě neměla šanci. Vylíhlá perličata jsou choulostivá na vlhko a zimu. Pokud chcete zamezit ztrátám, nepouštějte kvočnu nebo perličku ven (do neuzavřeného a nekrytého výběhu) dříve než po 14 dnech. Po 3 týdnech jsou perličata při rychlém růstu velmi dobře opeřená a nehrozí jim podchlazení. Není již třeba podnikat žádné opatření z důvodu změny počasí. Jako rodiče jsou perličky naprosto unikátní. Chování je podmíněno tolika zachovanými instinkty, že se tomu žádná jiná drůbež nevyrovná. Nejprve bych se rád věnoval odchovu pod perličkou, protože má tolik odlišností. Bude pak jasné, jak snadné je odchovávat pod běžnou slepicí. Konkrétní problémy s odchovem perliček naleznete v rubrice články. Jiné zvláštnosti Po nákupu perličky určitě zastřihněte. Odstraňte 9 letek na každém křídle způsobem, jaký je popsán v článku o husách. To zamezí perličkám v útěku a po složení křídel nebude zákrok vidět. Do roka vše doroste. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že ani 2 měsíční uzavření ve výběhu byť s výhledem na okolí nezaručí 100% věrnost. Nejlepší je nakoupit mladé perličata. Ty si vytvoří během ranného života o mnoho větší vztah k danému místu a neopouštějí ho na větší vzdálenosti. Perlička modrá se sice naučí, kdo je jejím chlebodárcem, ale náhlá změna (třeba ve vašem oblečení) může způsobit snadno paniku. Zima Přestože jsou původem z Afriky, jde o odolné ptáky. Stačí nevytápěný perličník, který je chrání před vlhkem a průvanem. Trochu odlišné chování čekejte při napadnutí hrubší vrstvy sněhu. Perličky se nerady brodí, a proto po vyplašení hledají nejbližší místo nepokryté sněhem nebo stromy. Jsou-li stromy daleko, poletí perličky mnohem dále než během léta. V zimě proto perličky nepřistanou v křoví 20m od domu, ale klidně i na střeše nebo komíně souseda 200m od baráku, 10m vysoko. [- 39 -]

41 Charakteristika Šumavanky (ŠU) Plemeno s kombinovanou užitkovostí vyšlechtěné v Čechách v druhé polovině 20. století ze zbytku původních krajových šumavských slepic, českých slepic zlatých kropenatých, žlutých plymutek, rodajlendek, hempšírek a vyandotek. Vyniká rychlým růstem, dobrou zmasilostí a rychlým opeřováním. Barva kůže je bílá. Je živého temperamentu, otužilé a shánlivé a proto je vhodné do tvrdších klimatických podmínek a větších výběhů. Snáška je nejméně 180 větších vajec s hnědou skořápkou, minimální hmotnost násadových vajec je 58 g. Kvokavost je nežádoucí. Plemenný typ Šumavanka je středně těžkého typu s některými znaky lehkých plemen, spíše menšího tělesného rámce, s typickými znaky dobré nosnice, s delším, zřetelně zavalitým trupem, s růžicovým hřebenem, s poměrně dlouhým, středně vysoko neseným ocasem, bohatě opeřená přilehlým peřím. Velké vady: převažující znaky lehkých plemen Velikost používaných kroužků Kohout - 20mm, Slepice - 18mm Hmotnost v kg: Do 1 roku Nad 1 rok kohout 2,6-3,1 min. 2,3 max. 3,6 slepice 2,2-2,7 min. 1,9 max. 3,2 kohout 2,9-3,6 min. 2,5 slepice 2,4-3,1 min. 2,0 max. 3,6 [- 40 -]

42 Kalifornský králík (Kal) Byl vyšlechtěn v USA jako masné plemeno s kvalitní kožkou v roce 1932 Georgem Westem z Kalifornie křížením činčily, ruského králíka a novozélandského bílého. Poprvé byl vystaven roku 1929 a o deset let později byl uznán jako plemeno. Roku 1958 se dostali do Anglie. Do ČR byl dovezen roku 1965 z Dán-ska. V knize z roku 1991 jsem našel, že byl dovezen před patnácti lety - tj. roku 1976 (v knize z roku 1980 je věta: "byl dovezen před patnácti lety", že by náhoda?) Mezi průkopníky chovu patří chovatelé A. Drlík a K. Fruj. Jeho kresbě se říká také himalájská. Kresba však není tak výrazná jako u ruského. Mláďata narozená v zimě mají téměř vždy lepší kresbu než narozená v létě. Právě narozená mláďata jsou celá bílá a teprve později se začínají vybarvovat. Není bez zajímavosti, že vyholíme-li v zimě kalifornskému králíkovi určité místo naroste na něm černá srst. Kdo si chce chov zpestřit, může v rámci čistokrevného chovu spolu s kalifonskými chovat i kuní velké. Mláďata z těchto chovů se registrují. Samci mají být vždy kvalitnější než samice. Hodí se velmi dobře pro výkrm, mláďata dosahují rychle jateční váhy, má jemnou kostru, jsou otužilí, odolní, plodní, králice jsou dobré matky. Kaliforňani jsou klidná, veselá a vyrovnaná zvířata. Přestože je to kresebné plemeno, velmi dobře hodí pro začátečníky. [- 41 -]

43 jednodenní mládě mladé 4 týdny mládě 5 týdnů Měsíční přírůstky hmotnosti: měsíc kg 0,6 1,3 2,2 2,9 3,1 3,3 3,7 4,0 Vídeňský černý Zkratka: Vč Zahraniční názvy: DE: Schwarz Wiener, FR: Noir de Vienne, UK: Vienna Coloured - Black, SK: Viedenský zařazení: střední plemena s normální srstí Hmotnostní Historie a charakteristika: Jedná se o plemeno, pro které je typická černá barva. Ten vznikal v Německu během dvacátých let z aljašek a vídeňských modrých a byl vyšlechtěn v roce Genotyp pro zbarvení: AA BB CC DD gg [- 42 -]

44 4. Hmotnostní přírůstky: Věk (měsíc) Hmotnost (kg) 0,5 1,2 2,2 2,8 3,4 3,8 4,1 4,25 Pozn.: Hmotnostní přírůstky se zpravidla liší v závislosti na chovu a krmení (poněkud jiné složení krmné dávky v jednotlivých chovech). Vč pravidelně dosahují i vyšších hmotnostních přírůstků než je výše uvedeno Bodovací stupnice: POZICE MAX. POČET BODŮ 1. HMOTNOST 10,0 2. TVAR 20,0 3. TYP 20,0 4. SRST 15,0 5. BARVA KRYCÍHO CHLUPU, STEJNOMĚRNOST 20,0 6. BARVA PODSADY 10,0 7. PÉČE A ZDRAVÍ 5,0 CELKEM 100 Hodnocení exteriéru provádějí dle standardu na výstavních akcích speciálně vyškolení posuzovatelé králíků. Králík domácí (Oryctolagus cuniculus f. domesticus) je domestikovaná forma evropského králíka divokého. Už staří Římané chovali divoké králíky v tzv. leporáriích a jejich maso považovali za pochoutku. Od druhé poloviny 16. století pak známe první barevná a masná plemena, ke skutečnému rozvoji chovatelství došlo v Anglii. V 17. století se chov zaměřoval hlavně na králíky chované pro kožešinu, od 19. století se [- 43 -]

45 středem pozornosti stala masná produkce. Dnes je uznáváno asi 100 plemen králíků (65 základních, zbytek jsou rexové a zakrsklá plemena). Králíci jsou domácím zvířetem, které lze poměrně snadno chovat v malochovech pro maso, bílé králičí maso obsahuje v porovnání s ostatními domácími zvířaty nejméně cholesterolu. Zakrslá plemena jsou pak oblíbeným zvířetem chovaným jako společníci, hlavně v městských bytech. Chov králíků Králík domácí domestikovaný druh Vědecká klasifikace Říše: Živočichové (Animalia) Kmen: Strunatci (Chordata) Třída: savci (Mammalia) Řád: zajícovci (Lagomorpha) Čeleď: zajícovití (Leporida) Rod: Králík (Oryctolagus) Druh: Králík divoký (O. cuniculus) V Česku se králík domácí chová v několika typech chovů, v závislosti na účelu jejich chovu. Pro komerční produkci masa slouží velkochovy masných brojlerů, ve velkochovech se rovněž chovají králíci za účelem produkce kožešiny nebo vlny. Králík domácí je významné laboratorní zvíře a pro tento účel se chová v akreditovaných laboratorních chovech. Posledním typem chovu jsou drobnochovy králíků pro maso nebo jako hobby, a individuální chovy zakrslých králíků chovaných ze záliby. Každý typ chovů má svá specifika, králíci jsou chovaní v různých podmínkách a krmeni odlišným způsobem. [- 44 -]

46 Rozmnožování Králík domácí je zvířetem, které má, podobně jako jeho divoký předek, schopnost velmi rychle se rozmnožovat. Pohlavně dospívá už ve 3 nebo 4 měsících věku, i když k nastává až v osmém měsíci věku. Ramlice, samice králíka, mají nepravidelnou říji, která se opakuje vždy asi po třech týdnech a to hlavně od února do září. Králík má tzv. provokovanou ovulaci, to znamená, že k vyplavení vajíček dojde až při dráždění pochvy samcem. To zvyšuje šanci vajíček na oplození. Březost pak trvá 28 až 35 dní.čím je méně králíčků tím déle trvá březost. Březí samice si připravuje hnízdo pro vrh mláďat. Toto chování se objevuje i u králic, které sice byly připuštěny, ale nezabřezly - pak se jedná o březost falešnou. V jednom vrhu bývá 6 až 11 mláďat, přesný počet závisí na plemeni. Porodní hmotnost se pohybuje kolem 60 g, králíčata jsou holá, slepá a zcela závislá na své matce. Králice kojí jen jednou denně, její mléko je ale velmi vydatné. Mladí králíci otvírají oči 9 nebo 10 den a do 20. dne opouštějí hnízdo. Odstavují se do 54.dne od narození. Zajímavost: Pokud samice příliš ztloustne, přichází přechodně o schopnost mít mláďata. Zhubnutí, které vede k obnovení možnosti březosti, se dosáhne tak, že tlustá samice přejde na dietu, např. v drobnochovech se této samici dává jen voda a seno. Krmení Trávící soustava králíků je uzpůsobena pro příjem trávy, bylin a listů, což je potrava s velkým množstvím vlákniny. Králík je nepřežvýkavý býložravec a jeho trávení je velmi podobné trávení koně - stejně jako on využívá velkého slepého střeva plného symbiotických mikroorganismů k fermentaci vlákniny a získává tak živiny, které by jinak byly nedostupné. Tento způsob získávání živin ale není dokonalý a králík, aby ho co nejlépe využil, proto požírá měkké bobky, které obsahují bílkoviny i vitamíny skupiny B. Toto chování je naprosto normální. Hlavní složku krmné dávky králíka by měla tvořit objemná krmiva, v drobnochovech tedy seno a sláma. Je možno krmit také zelená krmiva (např. bazalka, brokolice, celer, čekanka, jabloňové listí, jitrocel, kapusta, kokoška pastuší tobolka, kopřiva (zavadlá), pampeliška, petržel, salát, nejedovaté plevele - pýr, lebeda apod.) Vhodné jsou také okopaniny, mrkev, krmná řepa, tuřín, topinambury nebo vařené brambory. Z jadrných krmiv je nejvhodnější oves nebo ječmen, možno zkrmovat také [- 45 -]

47 hrách nebo sóju jako zdroj bílkovin, nebo lněné semínko.králík by měl vždy mít k dispozici vodu! Typy chovů králíků Faremní chovy Ve velkochovech jsou v ČR králíci chovaní hlavně pro maso; spotřeba králičího masa na obyvatele a rok činí 2,7 3,0 kg. Drobnochovatelé chovají pro vlastní potřebu - nabídka králičího masa v obchodech pochází z velkochovů bíle pigmentovaných brojlerových králíků. Brojleroví králíci jsou hybridi šlechtění speciálně na ranost, výbornou zmasilost a kvalitu masa, důležitá je také intenzita růstu a konverze krmiva. Ve velkochovech jsou králíci chováni v uzavřených klimatizovaných halách, způsob chovu je uzavřený klecový. Králice jsou intenzivně využívané a dávají 6-8 vrhů za rok. Krmí se výhradně granulovanou krmnou směsí. Kůže brojlerových králíků se používá k výrobě plsti. Pro produkci kožešin jsou chována rexová plemena králíků, pro produkci vlny pak angorská plemena. Laboratorní chovy V laboratorních chovech jsou králíci chováni v klecích a krmeni kompletní krmnou směsí, která je ale jiného složení než směs k výkrmu brojlerů. Velký důraz je kladen na zamezení styku s choroboplodnými zárodky. Drobnochovy V drobnochovech jsou králíci nejčastěji ustájeni v králíkárnách a krmeni přirozenou potravou,která sestává převážně z vody,zrní, čerstvé trávy a sena (nesmí být zapařené,můžou se nafouknout a zemřít). Individuální chovy Zakrslí králíci chovaní ze záliby jsou oblíbení domácí mazlíčci hlavně v městských bytech. Zpravidla se chovají v klecích, která by měla mít minimální rozměry 50 x 80 cm, výška aspoň 40 cm. V kleci by měla být podestýlka (např. hobliny) a je nutno si uvědomit, že králík nemůže být jenom v kleci, potřebuje i výběh. Ideální je chovat kastrovaného samce se samicí - přirozeně žijí ve skupinách. Dva samce ale společně chovat nelze, i dvě samice můžou být problematické. Králík je citlivý na hluk, jeho klec by proto měla být v tiché části bytu (ne u televize apod.) a také by neměl přicházet do styku s tabákovým kouřem. [- 46 -]

48 V domácnostech se často stává, že králík příliš ztuční - základem krmné dávky by mělo být kvalitní luční seno, v létě přídavek zeleného krmení. Jadrná krmiva jen v malém množství, jinak tloustne. Jako zdroj vitamínů se hodí ovoce nebo zelenina, nutností jsou větvičky ovocných stromů nebo tvrdé pečivo na ohryz. Výběr chovného kmene Abychom mohli začít s chovem, musíme se tedy poohlédnout a vybrat si správné chovné kusy - jak samice, tak i samce. Rozhodneme-li se pro chov králíků na výstavní účely, pořídíme celý chovný kmen stejného plemene a barevného rázu, resp. jednoho samce a min. dvě samice (značíme 1,2). Samozřejmě takovýchto kmenů můžeme mít několik, např. 2,4; nebo více samic v kmenu (2,6). Pokud nemáme výstavní ambice a spokojíme se pouze s chovem na maso, je výběr jednodušší stačí nám samec a k němu několik samic. Na jednoho samce se v takovém případě počítá obvykle 6-8 samic, někdy i více. Říje Říje je obdobím pohlavního cyklu samice, které se střídá v určitých intervalech (nejčastěji v rozmezí 7-12 dnů), a ve kterém samice s největší pravděpodobností po páření se samcem zabřezne. V takovémto případě bývají vrhy poměrně velké, jelikož samice při klasické říji uvolní dostatek vajíček. Ovšem králice navíc, oproti jiným savcům, disponuje i tzv. provokovanou říjí, což znamená, že může zabřeznout i mimo klasickou říji. Samice (spíše její pohlavní ústrojí) je při páření vyprovokována a automaticky uvolní z vaječníku několik vajíček stejně, jako při klasické říji, ale v tomto případě jich je daleko méně. Proto se nevyplácí samice připouštět mimo říji, jelikož vrhy bývají o poznání menší. Říji můžeme rozpoznat dle několika jevů. Nejnápadnějším a současně nejprokazatelnějším projevem říje je zvětšení, zarudnutí a nadměrné prokrvení pohlavního orgánu samice (na obrázku). Rozhodneme-li se králici připustit, měli bychom si vždy v prvé řadě všímat tohoto jevu. Je-li pohlavní orgán nadměrně prokrven, samice po páření s největší pravděpodobností zabřezne. Dalším specifickým příznakem říje je neklid, agresivita, tření čelisti o nějakou hranu v kotci. Králice je živější, více žere a hrabe v podestýlce spíše přímo ryje. Tento jev (hlavně přehrabávání podestýlky) lze pozorovat jen u některých samic, avšak dostavuje se pravidelně, tudíž jakmile tento úkaz jednou zpozorujeme, máme do budoucna vyhráno. Může se také stát, že si samice v říji začne stavět hnízdo. Tak také vypadá příznak říje nejčastěji u nejkvalitnějších matek. [- 47 -]

49 Jakmile některé výše uvedené jevy zpozorujete, neváhejte ani chvíli a začněte s připouštěním u vybraného samce. Říje většinou u samic trvá 2-4 dny (nejčastěji 3). Nejlepší je samici připustit na samotném vrcholu říje to je pochva extrémně prokrvená a vajíček je vůbec nejvíce. Sami časem poznáte, kdy jsou Vaše samice ochotny ke skoku. Nyní se Vám ono rozpoznání může zdát složité a náročně, ale není tomu tak. Vše chce čas a trpělivost. Nutno také dodat, že říje je sezónní záležitostí. Nejčastěji se u samic vyskytuje od konce zimy do konce léta. Mimo toto období se prodlužuje doba mezi jednotlivými cykly, říje není tak nápadná a někdy se ani nedostaví. Je to zapříčiněno zimou a zkracujícím se světelným dnem. Nejčastěji se říje nedostavuje v podzimních a zimních měsících (říjen-prosinec), kdy je připuštění a následné zabřeznutí samice velice obtížné. Ale jak je známo, člověk je velice vynalézavý tvor. V dnešní době již umíme (i bez nějakých drahých preparátů) vyvolat říji uměle. Fíglů, jak na to, je nespočet. Prvním nástrojem, jak říji vyvolat či zesílit, je správné krmení, v našem případě předkládání krmiv s obsahem vitaminu E. Ten se nachází v kořenu i nati celeru a petržele (méně již v mrkvi), v klíčkách obilí a ovsu. Dalším tipem je prohození samce se samicí v jejich kotcích, popř. pouze přenesení podestýlky a bobků od samce ke samici. Další velmi zajímavou, avšak nákladnou variantou je zavedení umělého osvětlení do naší vnitřní králíkárny. Zvířatům se tak prodlouží světelný den a říje se dostavuje pravidelně. Vyzkoušet můžete i vitamínový přípravek Rabitin, který je podávám právě samicím, které nechtějí zabřeznout, nebo mývají málo mláďat. Více informací u prodejce. Stane-li se, že samice ani po tomto podstrojování nechce zabřeznout, můžete vyzkoušet nějaký přípravek, který se aplikuje jehlou ty jsou 100%. Avšak existují i samice, které nezabřeznou nikdy, nebo jen výjimečně. Taková zvířata do chovu nepatří a je lepší je vyřadit. Po většinou jde o dědičně založenou vadu. [- 48 -]

50 Připouštění Avšak ještě předtím, než vůbec s připouštěním začnete, musíte vědět, kdy můžete králíky začít připouštět. Střední plemena se zařazují do chovu ve věku okolo měsíce, velká o měsíc déle, malá o měsíc dříve. Nyní již k samotnému připouštění, které provedeme v několika krocích. Nejprve zkontrolujeme samičí i samčí pohlavní orgány, abychom se vyvarovali případné pohlavní nákaze (syfilis), stejně tak znovu zvážíme, zda-li je samice opravdu v říji. Poté můžeme samici přemístit do samcova kotce. Nikdy tak nečiníme naopak! Samice si totiž brání své teritorium, a proto je ideální přemístění k samci. V opačném případě by mohla být velice agresivní, navíc samec by se dlouho seznamoval s novým prostředím. Okamžitě po vložení samice do samcova kotce sledujeme chování obou zvířat. Samec pravděpodobně začne samici očichávat a po chvíli na ní skákat. Králice zalehne k zemi a nadzvedne pánev s pírkem, aby umožnila samci lepší proniknutí (1. foto). Samec provede několik velmi rychlých pohybů, kterými samici během několika sekund oplodní (2. foto). Po aktu se svalí na zem a samice většinou po chvíli odběhne. Samici bychom měli tehdy odebrat a vložit k samci zase za pár minut k dalšímu skoku. Obvykle stačí pouze jeden skok, jistotou jsou však dva, nebo tzv. metoda dvojskoku, kdy jeden či dva skoky proběhnou ráno a další večer. Nedejte na rady typu: Čím víc skoků, tím víc mláďat. Není to pravda počet mláďat určuje samice (vajíčka), spermie pouze vajíčka oplodní a jelikož spermií je nepředstavitelné množ-ství, není s oplodněním problém. [- 49 -]

51 Byla-li samice v říji, proběhne připouštění právě takto. Pokud jsme ovšem špatně odhadli říji, může samice být vůči samci agresivní, dorážet na něj, kousat ho. V lepším případě bude jen sténat, zalehne na podlahu a samci nedá příležitost k páření. Staneli se nám takováto situace, samici přemístíme zpět do jejího kotce a opakujeme připouštění během dalších dnů, kdy kontrolujeme příznaky říje. Zvláštní metodou připouštění je umístění samce a několika samic (4-6) do společného prostorného kotce. Samec během této doby obskočí všechny samice, které často zabřeznou, i když nejsou v říji (důsledek provokované říje). Získáme tak poměrně obstojný počet mláďat, většina samic je připuštěna. Bohužel dochází k velkému vyčerpání samců, v horším případě i k jeho napadení od nějaké agresivní samice. Proto se raději držte klasického připouštění. Využití samic v drobnochovech je různé. Při chovu na výstavy se připouští 2-3krát ročně, v polointenzivních chovech na maso 3 4 krát a v chovech, kde se krmí pouze granulemi, tzn. v intenzivních, 5 6 krát za rok. [- 50 -]

52 Krůta česká Krůta česká je plemeno krůt dlouhodobě chované na území Čech a Moravy. Je dobře přizpůsobené extenzivním podmínkách drobných chovů. Vyniká otužilostí, poměrně rychlým růstem, velmi dobrou schopností využití pastvy a dobrou zmasilostí. Pud sezení na vejcích je u většiny krůt zachován. Jde o krůty středně těžkého typu, většího tělesného rámce s poměrně mohutným, protáhlým, širokým a poněkud zvednutým trupem hruškovitého tvaru. Krocani mají na hrudi černou štětku. Hlava je poměrně mohutná, delší, neopeřená, hustě posázená masitými bradavicemi modré až blankytně modré barvy, které se při vzrušení zvětšují a červenají. Na čele je žlábek, ze kterého vyrůstá masitý výrůstek, který se při vzrušení zvětšuje a u krocanů padá na stranu. Zobák je silný a delší, obličej neopeřený a pod zobákem je volně visící neopeřený kožní záhyb až do poloviny krku. Krk je středně dlouhý, nesený v mírném oblouku, v horní polovině neopeřený. Ocas je dlouhý, nasazený v linii zad, takže směřuje k zemi. Při vzrušení jej krocani postaví a rozevřou do vějíře. Postoj je široký, nižší až středně vysoký. Běháky jsou kratší až středně dlouhé, silné, u krocanů s dobře vyvinutými ostruhami. Hmotnost se pohybuje u dospělých krocanů v rozmezí kilogramů a u krůt 5,5-7 kilogramů. Krůta česká se vyskytuje ve zbarvení divokém bíle lemovaném a šedě divokém bíle lemovaném. Původ: Výška: Hmotnost: Česká republika Až 120 cm Krůta 6, krocan 12 kg [- 51 -]

53 Roční snáška: Kolem 80 ks Inkubační doba: 28 dnů Délka života: 12 let Průměr kroužku: mm mm Krmivo: Obiloviny, zelené krmení, živočišná složka [- 52 -]

54 Bílá krátkosrstá koza Koza bílá krátkosrstá patří mezi česká domácí plemena. Plemeno vzniklo křížením typově nejednotných českých a slovenských koz s kozly sánského plemene. Toto plemeno se podílelo na zušlechtění plemen, jako jsou bulharská bílá mléčná koza a rumunská karpatská koza. Kozel dosahuje hmotnosti 70-90kg, koza 50-70kg. Od roku 1992 je povolený výskyt rohů, zvláště u plemenných kozlů. Do té doby se tomuto plemenu říkalo bílá krátkosrstá bezrohá. V současnosti se do chovu zařazují rohatí i bezrozí jedinci. Srst bílá, krátká bez pigmentace, krk poměrně dlouhý a úzký, v krajině hrtanu se vyskytují většinou přívěsky. Kozy jsou odolné, plodné. kozy jsou rané, plodné a odolné. živá hmotnost kozlů je kg živá hmotnost koz kg výška v kohoutku u kozlů cm výška v kohoutku u koz cm dojivost koz dosahuje až 1000 kg (v průměru 750kg) mléka tučnost mléka 3,7 %, obsah bílkovin v mléce 2,7 %, plodnost u koz dosahuje 180 až 200 % plemeno patří mezi genové reservy ČR. [- 53 -]

55 Rozdělení krmiv Podle koncentrace živin rozdělujeme krmiva na: objemná krmiva krmiva s malou koncentrací živin (pícniny, okopaniny) jadrná krmiva krmiva s vyšší koncentrací živin (obiloviny, luskoviny, šrotové směsi) Podle převahy živin rozdělujeme krmiva na: sacharidová (jednoduché a složité cukry, škroby) melasa, řepa cukrovka a polocukrovka, brambory scharidovo-bílkovinná obsahují jak vyšší obsah sacharidů, tak i bílkovin - obiloviny, luskoobilné směsky bílkovinná luštěniny (hrách, sója, bob aj.), pokrutiny Statková krmiva (krmiva objemná) Statková krmiva jsou základem krmné dávky většiny hospodářských zvířat, zejména pak přežvýkavců. V chovech HZ se nejčastěji jedná o zelenou píci, CCM, LKS, kukuřičnou siláž, jetelotravní siláž, vojtěškovou siláž, seno, slámu, okopaniny (brambory, řepa) atd. Zelená píce šťavnatá krmiva je základním šťavnatým krmivem, které v podmínkách drobnochovů tvoří základ letní krmné dávky (skot, ovce, koza, králíci, koně aj.) je základním šťavnatým krmivem, které v podmínkách drobnochovů tvoří základ letní krmné dávky (skot, ovce, koza, králíci, koně aj.) je v letních měsících doplňkovým krmivem pro hrabavou a vodní drůbež, ale i prasata obsah živin a její stravitelnost je závislá na: *složení (podíl trav a jetelovin, druhová skladba porostu jílky, srhy, bojínky aj.) * vegetačním stádiu (mladý porost před květem, kvetoucí porost, odkvetlý porost * obsah živin v půdě * srážkové úhrny a místní specifické klimatické podmínky * zatížení pastviny (počet zvířat na ha pastviny) apod. vysoká obsah dusíkatých látek (bílkovin) mají jeteloviny, zejména pak vojtěška a dále luskoviny, travní porosty a porosty obilovin kukuřice a slunečnice na zeleno naopak obsahují nižší obsah dusíkatých látek [- 54 -]

56 mladá píce má vysoký obsah vody a nižší koncentraci živin, které jsou však velmi dobře stravitelné starší píce má v porovnání v mladou pící vyšší obsah sušiny (sušina je vše co zůstane po odpaření vody z rostliny cukry, bílkoviny, tuky, minerální látky a vitamíny) a vyšší množství živin starší píce obsahuje také více vlákniny, starší píce má více živin, avšak tyto jsou hůře stravitelné pícniny pro drůbež a prasata by měly být mladé, zatímco přežvýkavcům nevadí krmiva mírně starší (nikoliv stará!) u sklizně píce platí, že s kvantitou klesá kvalita (tedy píce sice nabývá na objemu, ale je daleko horší kvality a pro zvířata hůře stravitelná) porosty, které jsou zejména v letních měsících postiženy nedostatkem vody a tedy i do jisté míry živin, mohou být chudé na vitamíny a minerální látky porosty, které jsou vystaveny intenzivním srážkám obsahují více vody a realtivně málo sušiny nevyšší koncentrace živin (optimální doba sklizně) je v porostech před květem a při časném kvetení, naopak po odkvětu se zvyšuje zejména obsah vlákniny. Zásady zkrmování zelené píce při přechodu ze zimní krmné dávky (siláže, seno, sláma aj.) na zelené krmení je nutný pozvolný návyk postupně zařazujeme malé dávky zelené píce, které za několik dní pozvolně zcela nahradí krmiva předchozí krmné dávky (KD) mladé porosty obiloviny a luskoobilných směsí obsahují vysoký podíl tzv. vody (mluvíme o tzv. vegetační vodě) pokud začneme zkrmovat píci nárazově ve velkém množství, vystavujeme se riziku velmi závažných metabolických potíží u zvířat, které mohou skončit až úhynem zvířete u mladých porostů je nedostatek minerálních látek, resp. jejich vzájemný poměr není optimální (nedostatek hořčíku u pastevního porostu a následně v organismu zejména u přežvýkavců může vyvolat velmi silné křečové stavy, které mohou skončit obrnou organismu, udušením zvířete a jeho úhynem) nutnost podávání minerálních lizů u všech zvířat v průběhu celého roku [- 55 -]

57 staré porosty obsahují vysoký obsah ligninu, porost se stává těžko stravitelným, zvířata jej nerada přijímají je nutné přikrmovat kvalitními krmivy pícniny bohaté na dusíkaté látky je nutné vyvážit přidáním krmiv s vyšším obsahem energie (jadrná krmiva) = vyvážená krmná dávka, tedy s vojtěškovým krmivem je vhodné ještě podávat krmivo bohaté na glycidy. Jeteloviny krmíme nejčastěji jetel a vojtěšku, jsou velmi kvalitním zdrojem dusíkatých látek a energie obsahují vyšší obsah vápníku, fosforu, hořčíku, beta karotenu apod. jsou obvykle součástí jetelotravních směsích (optimální je jejich zastoupení z %) [- 56 -]

58 Trávy jsou součástí pastevních porostů, druhová skladba ovlivňuje: obsah živin, poměr živin, stravitelnost apod. nejčastěji jsou v porostech zastoupeny lipnice, bojínky, kostřavy, srha apod. jsou obvykle součástí jetelotravních směsích Krmné luskoviny jsou velmi bohaté na bílkoviny (bílkovinná krmiva), jako zelenou píci je využíváme omezeně (luskoviny spíše jsou pěstovány na zrno), jsou bohaté na vápník, vitamíny skupiny B, nejčastěji se pěstují v kombinaci luskoobilné směsi, kdy luskoviny (bílkoviny) + obiloviny (sacharidy) = vyvážený obsah živin směsi k pěstovaným luskovinám patří - hrách, peluška, bob či vikev, některé luskoviny obsahují antinutriční látky (bývají např. hořké a zvířata je nerada přijímají, proto jejich využití jako krmiv je omezené) Krmné obiloviny jde spíše o sacharidové krmivo, nejčastěji se pěstují jako zelení pice v kombinaci s luskovinami (jejich zařazením se zlepšuje chutnost, poměr živin a stravitelnost), podle doby setí máme směsi: jarní, letní a zimní [- 57 -]

59 nejčastěji používáme pšenici, ječmen a oves, Krmné okopaniny krmné okopaniny mají vysoký obsah vody a jsou výrazně laktogenní (podporují produkci mléka), krmné okopaniny před zkrmováním řádné očistíme od zeminy, nahnilé a zaplísněné okopaniny nikdy nezkrmujeme, krmná řepa je naší nejrozšířenější okopaninou; je vhodná pro většinu hospodářských zvířat; zkrmujeme jí většinou v zimních měsících; nejčastěji v krouhané formě, řepné skrojky = chrást (bílkovinné krmivo) + skrojek bulvy (glycidové krmivo), chrást obsahuje zvýšené množství kyseliny šťavelové = při překrmení riziko průjmů, krmná mrkev je velmi kvalitním krmivem s výbornými dietetickými účinky; je vhodná pro mláďata a pro rodící a kojící matky; je velmi cenným krmivem v drobnochovech, brambory mají vysokou energetickou hodnotu; jsou sacharidovým krmivem; nejčastěji se zkrmují prasatům a drůbeži v míchanici (v pařené či hrouhané formě); klíčky, nazelenalé části rostlin a bramborová nať obsahují alkaloid solanin, který může být příčinou otrav a úhynů zvířat, proto klíčky vždy odlamujeme, nať nezkrmujeme a vodu z uvařených brambor vždy vyléváme! Siláže jde o konzervovaná krmiva, nejčastěji silážujeme kukuřici, jetelotrávy, luskoobilné směsi, vojtěšku apod., konzervace je na bázi přeměny sacharidů (cukrů) na kyseliny mléčná, propionová aj., princip je v podstatě stejný jako při domácí výrobě kysaného zelí, konzervovaná krmiva mají dlouho údržnost, při kontaktu se vzduchem dochází k jejich kažení, plesnivění a hnití, důležité je zamezit přístupu vzduchu, kukuřičná siláž energetické krmivo, vojtěšková siláž bílkovinné krmivo, jetelotravní siláž energetické a bílkovinné krmivo (2 v 1) [- 58 -]

60 Objemná krmiva suchá Mimo šťavnatých krmiv (krmiv s vysokým obsahem vázané vody) jsou také hospodářských zvířatům předkládána krmiva suchá. K nejčastěji používaným krmivům patří: seno, sláma a úsušky. Seno je nejdůležitější suché objemné krmivo, kvalita sena a obsah živin v něm obsažený je závislý na: stanovišti, období sklizně, na vegetační fázi při sklizni, na klimatických podmínkách stanoviště (srážky, teplota), intenzitě hnojení, na druhové skladbě, na průběhu sušení a sklizně, době zrání sušeného sena, přemoklé seno je velmi nekvalitní, seno nažloutlé až hnědavé barvy tzv. spálené seno, sušení namoklého sena, zaplísnění aj. nejkvalitnější části sušené rostliny jsou její listy, které se však usušením stávají křehké a vel-mi snadno se drolí (velký problém je u vojtěšky a jetele), zvířatům zkrmujeme nejčastěji sena: vojtěšková, jetelová a luční. Seno je základem celoroční krmné dávky pro všechny kategorie přežvýkavců (mimo mláďata krmená do odstavu startérovou výživou) a býložravce (koňovití a králíci). Po usušení seno zkrmujeme nejdříve za 6 až 8 týdnů od sklizně Sláma sláma se v krmivářství používá pro zvýšení sušiny krmné dávky a zajištění dostatku vlákniny, zkrmujeme slámu, která je bez zjevných vad, není namoklá, nahnilá ani zaplísněná, nejčastěji se zkrmuje sláma ovesná, ječnou a pšeničnou, také luskoobilná sláma je velmi kvalitním krmivemm je jí nutno však zkrmovat v menších dávkách sláma, kterou steleme je zvířaty také velmi často přijímána, proto musí být také kvalitní. [- 59 -]

61 Zmoklou a nahnilou slámu nikdy nepoužíváme jako krmivo ani jako stelivo! Krmná sláma a sláma na podestýlku musí být bez zjevných vad (bez hniloby, zaplíšnění apod.) Jadrná krmiva Jadrná krmiva bývají v mnoha literárních pramenech označována také jako krmiva koncentrovaná či jako krmiva energetická. Je to proto, že tato jsou velmi bohaté na živiny, zejména pak na složité sacharidy glycidy. Mezi jadrná krmiva patří krmiva, která mají malý obsah vody a vysoký obsah sušiny (obsah vody se pohybuje mezi 5 až 15 %). Podle původu rozdělujeme jadrná krmiva na: Statková zrna obilovin, luštěnin a olejnin Průmyslová produkty potravinářského a krmivářského průmyslu (pokrutiny, mlynárenské odpady, krmné směsi aj.) Jadrná statková krmiva Obiloviny jsou velmi bohaté na živiny, zejména na škrob [- 60 -]

62 mají vysokou energetickou hodnotu jsou základem krmné dávky drůbeže a prasat jsou přídavkovým krmivem krmné dávky přežvýkavců jadrné krmivo zkrmujeme u přežvýkavců až po zakrmení senem či slámou (nikdy ne na lačno) jadrné krmivo zkrmujeme ve 2 až 3 dílčích denních dávkách pšenice je nejčastěji zkrmovanou obilovinou má vysokou energetickou hodnotu je vhodná pro všechny druhy hospodářských zvířat velmi vysoké dávky pšenice v krmné dávce díky lepku mohou negativně působit na peristaltiku střev a zažívání při krmení drůbeže či plemenných zvířat pouze pšenicí dochází často k jejich ztučněn ječmen je další tradiční obilovinou, která je zkrmována HZ plucha přirostlá k obilce je zdrojem vlákniny je vhodný pro všechny druhy a kategorie hospodářských zvířat má nižší nutriční hodnoty než pšenice oves má z krmných obilovin nejnižší energetickou hodnotu velmi často jej označujeme jako dietní krmivo je vhodný pro chovná zvířata a mláďata je tradičním jadrným krmivem koní a králíků používá se do krmných směsí, mačká se a loupe [- 61 -]

63 kukuřice je energeticky nejbohatší obilovinou používá se zejména ve výkrmu zvířat ve výkrmu prasat je nutné množství kukuřice v krmné dávce korigovat (nadměrné dávky řídnutí sádla, žluté zbarvení), tj. do 30 % objemu vysoké dávky kukuřice v krmivu slepic má za následek jejich ztučnění a snížení snášky žito není zařazováno do krmných směsí ve velkém množství má nepříznivé dietetické účinky, které při jeho zkrmování ve větších dávkách mohou vyvolávat poruchy zažívání při jeho zařazení do krmné dávky je nutné jeho obsah velmi pozvolna zvyšovat není vhodné jej zkrmovat zejména drůbeži námelové žito se nesmí zvířatům zkrmovat obsahuje inhibitor trypsinu Luštěniny Jsou bohatým zdrojem kvalitních bílkovin (oproti obilovinám 3 4x vyšší). Zrno luštěnin je v porovnání s obilovinami hůře stravitelné a má nadýmavé účinky. Vysoké podíly v krmné dávce negativně působí na zažívání zvířat. Některé luštěniny obsahují antinutriční látky, které limitují jejich použitelnost v krmných směsích. Např. peluška a vikev jsou luštěniny nahořklé chuti. K velmi kvalitním a hodnotným luštěninám patří zejména bob a hrách. Jednou z nejrozšířenějších a nejvíce používaných luštěnin je sója. Sója obsahuje velmi kvalitní bílkoviny a zároveň má až 17 % tuku. Nejčastěji je do krmných směsí zařazována v podobě extrahovaného sójového šrotu. Průmyslová krmiva Ve většině případů se jedná o vedlejší produkty, které vznikají při zpracování zemědělských produktů a při průmyslové činnosti (pivovarnictví, lihovarnictví, cukrovarnictví, [- 62 -]

64 olejářského průmyslu apod.). Mezi vedlejší produkty patří: cukrovarnické řízky, melasa, krmné mouky, otruby, obilné klíčky, pokrutiny, extrahované šroty apod. Otruby jsou povrchové vrstvy zrn pšenice a žita, které vznikají při výrobě mouky jsou bohaté na minerální látky, vitamíny a vlákninu pšeničné otruby jsou velmi kvalitním krmivem s dietetickým účinkem a vhodným obsahem vlákniny pšeničné otruby lze spařit horkou vodou a podávat je v podobě nápoje nemocným zvířatům a zvířatům rodícím nebo těm, která jsou bezprostředně po porodu žitné otruby jsou zvířaty hůře přijímány a nejsou vhodné zejména pro mláďata pšeničné otruby velmi dobře stimulují laktaci koz, ovcí, krav a prasnice Krmné mouky a klíčky obsahují v porovnání s otrubami více škrobu krmné mouky jsou velmi energetické krmné klíčky jsou odpadem při zpracování pšenice a žita (mají vyšší obsah vitamínů B, D a E). Pšeničné kíčky jsou vhodné zejména pro mláďata. Pivovarské mláto je zbytek po vyluhovaném sladu mláto obsahuje velké množství vody a je nutné jej proto rychle zkrmovat zvířatům je vhodné pro výkrm prasat a v malochovech, pro dojnice a kozy Cukrovarnické řízky jsou zbytky po vyluhování cukrovkových řízků v cukrovaru řízky jsou v podstatě vylisovanou krouhankou zbytkový cukr umožňuje silážování - přežvýkavci sušené jsou vhodné pro skot, prasata, kozy [- 63 -]

65 Zásady krmení dojnic: Krmnou dávku nikdy neměnit ze dne na den. Obsah živin a zvláště energie přizpůsobit užitkovosti. Převod ze zeleného krmení na krmení směsnou krmnou dávkou by měl trvat minimálně 1 týden. Nezkrmovat zaplíšněná ani jinak znehodnocená krmiva. Snažit se krmit tzv. TMR směsnou krmnou dávkou. Potenciace laktace je možná jaderným krmením pouze tehdy, je-li zachováno 16 % hrubé vlákniny v krmné dávce. Přesná dávkování jadrného krmiva dle užitkovosti. Nedávat více jak 3 kg jadrného krmiva na jedno nakrmení. Jadrné krmivo dojnicím předkládat tak, aby nedošlo k destabilizaci bachorové mikroflory. Dostatek kvalitní vody, která hraje v příjmu krmiva významnou roli. Kondice krav při otelení a jejich vztah k porodu Optimální kondice (BSC) by měla být u krav před porodem 3,5 3,75 bodů (vyšší ani nižší kondice není žádoucí). Kráva nesmí být v žádném případě přetučnělá aní podvyživená. Při nadměrné kondici - BSC nad 3,5 dochází k: možnost rozvoje negativní energetické bilance. možnost komplikovaného porodu nedostatek energie a vyčerpání. možnost projevů poporodních komplikací poporodní paréza, zadržení lůžka aj. nedostatečná životaschopnost telete. podlehnutí organismu matky infekčním tlakům celková onemocnění organismu (trávicí trakt, končetiny atd.). Orientační dávky jednotlivých krmiv u dojnic, s uvedenými denními maximy Kukuřičná siláž kg. Silážované cukrovarské řízky do 15 kg. [- 64 -]

66 Ovesná senáž kg. Jetelotravní senáž 6 15 kg. Sena 2 6 kg Sláma 1 3 kg. Melasa 1 2 kg. Zelená píce kg Techniky krmení dojnic Individuální způsob krmení spočívá se společné krmné dávce (dávka koncipována na průměrnou hmotnost a průměrnou užitkovost nejčastěji kg mléka) a individuálních přídavcích produkční směsi (podle skutečné dojivosti dojnice). Na jeden kg mléka nad základní užitkovost, tj. nad kg se podává 0,45 0,5 kg produkční směsi. Skupinové krmení dojnice jsou rozděleny do skupin o přibližně stejné potřebě živin. Rozdělení do skupin uskutečňujeme podle fáze laktace. V rámci každé skupiny mohou být vytvořeny ještě podskupiny dojnic, s rozdílnou užitkovostí. Nejčastěji jsou tyto skupiny dojnice dní laktace, dní laktace, a dní laktace. U této skupiny je ještě zvláštním obdobím 0 50 dní po porodu, kdy dochází k rozdojování a stimulaci laktace. Krmení směsnou krmnou dávkou (TMR) zahrnuje v sobě jadrná a objemná krmiva. Vzhledem k jednotnosti dávky u některých zvířat může dojít k překrmování a u některých zase k živinové nedostatečnosti. Nutností je sestavovat skupiny s minimálními [- 65 -]

67 rozdíly v užitkovosti. Přídavek krmiva, který zohledňuje vyšší užitkovost je poté každé dojnici dávkován individuálně Jednou z metod hodnocení kvality směsné krmné dávky je hodnocení počtu přežvykujících krav, a to cca. 2-3 hodiny po podojení a zakrmení. KRMENÍ KOZ V následujících bodech budou stručně popsána jednotlivá krmiva, která je možné využít při sestavování krmné dávky pro kozy: zelená píce - pastevní porost - je nejkvalitnější vždy před kvetením trav a bylin, proto seno a otavy děláme vždy před jejich kvetením - metáním. Koza přijme při pastvě v průměru 6 až 10 kg zelené píce za den. Při předkládání pokosené píce, nesmí tato být zapařená nebo mokrá (po dešti). Protože zelená píce obvykle obsahuje vyšší množství draslíku, je vhodné, aby kozy měly přístup k minerálnímu lizu - doplnění sodíku (pro organismus je důležité aby poměr draslík:sodík byl optimální). seno - seno by mělo být přežvýkavcům přístupné celoročně, a to i v letních měsících (v případě nízkých výnosů zelené píce, deštivé období, podzimní, zimní a časné jarní měsíce). Seno by mělo být typické barvy, nemělo by být nažloutlé barvy, ani prašné. Mělo by obsahovat nejen stvoly, ale také lístky, které mají obvykle nejvyšší výživnou hodnotu (např. u vojtěšky jsou lístky nejcennější částí celé rostliny). Optimální je, pokud jsou v seně zastoupeny nejen traviny, ale také jeteloviny a další byliny. Kozám se seno předkládá v denní dávce cca 2 až 3,5 kg. Seno se zkrmuje nejdříve po 6 až 8 týdnech od usušení, aby se tzv. "vydýchalo", jinak hrozí poruchy zažívání. roční potřeba sena se pohybuje okolo 0,6 až 0,7 tuny na kozu a rok konzervovaná krmiva - především siláže - kukuřičná, vojtěšková, jetelotravní apod. Konzervovaná krmiva jsou obvykle užívána ve velkochovech. Siláže se zkrmují nenamrzlé (riziko průjmu), charakteristické vůně a barvy (načernalé krmivo, atypické zahnívající vůně se nezkrmují - metabolické poruchy). Denní dávka siláží se pohybuje mezi 1 až 2 kg za den. Siláže je možné rozdělit: bílkovinné a polobílkovinné - vojtěškové, jetelotravní aj., a glycidové - kukuřičné aj. roční potřeba např. kukuřičné siláže se pohybuje okolo 0,4 až 0,5 tuny na kozu a rok jadrná krmiva - jadrná krmiva se používají jako zdroje zejména energie (oves, ječmen, pšenice, kukuřice) nebo bílkovin (sója, extrahované sojové šroty, hrách apod.). Žito se pro obsah antinutričních látek obvykle nezkrmuje. U jádra platí pravidlo, že celkovou dávku vždy rozdělujeme do několika dílčích dávek. Tedy, pokud zkrmujeme kozám např. 1 kg jádra, je vhodné dávku rozdělit do 3 dílčích dávek (ranní, polední, [- 66 -]

68 večerní). U dojených koz se dávka jádra obvykle zkrmuje při dojení. Velmi vhodné je kozám podávat upravená jadrná krmiva - mačkané, šrotované. Na trhu jsou prodávány komerční krmné směsi složené např. z ječmene, pšenice, otrub, sóji a obvykle jsou do směsi přidávány i minerální látky, případně cukrovarnické řízky, melasa, lněné semínko apod. Dávky jadrného krmiva se řídí: reprodukcí koz, tělesnou kondicí (BCS) a fází laktace. roční potřeba jadrných krmiv se pohybuje okolo 0,3 až 0,6 tuny na kozu a rok, a to podle dávkování a dojivosti okopaniny - jak jsem již napsal v mnoha dříve publikovaných příspěvcích, jsou okopaniny velmi dobrým doplňkem krmné dávky. Ty podporují nejen produkci mléka, ale v zimních měsících jsou také dobrým doplňkovým zdrojem vody (pozor! nelze okopaninami nikdy nahrazovat napájecí vodu - ta musí být za jakéhokoliv počasí vždy kozám podávána). Okopaniny patří mezi glycidová krmiva (hlavní složkou jsou sacharidy). Okopaniny musí být před zkrmováním prohlédnuty, musí být čisté (vyprané), bez známek hniloby, zaplísnění a nesmí být zmrzlá. Ke zkrmování se používají: mrkev (v dávce 1,5 až 3 kg), řepa (klasická krmná 2 až 5 kg dle laktace, polocukrovka do 2,5 kg), brambory syrové (v dávce 0,5 až 0,7 kg), brambory pařené (v dávce 1 až 2 kg). Některé okopaniny byly i dříve v drobnochovech silážovány (brambory, řepa). roční potřeba krmné řepy se pohybuje okolo 0,5 až 0,6 tuny na kozu a rok, a to opět podle dávkování a dojivosti sláma - sláma je přežvýkavcům podávána pro tzv. dosycení. Podstatné je její kvalita, proto zaplísněnou slámu s netypickou barvou kozám nezkrmujte, ani u laktujících koz nepoužívejte k podestýlání (riziko zánětu vemene). Pro účely zkrmování se používá obvykle sláma ovesná, z jarního ječmene nebo pšeničná. Použít lze okrajově i slámu hrachovou (pozor nezkrmujte hrachovou slámu, která vznikla při sklizni hrachu na zrno, protože porost hrachu mohl být před sklizní ošetřen desikačními prostředky - ty způsobují schnutí porostu, který se následně lépe sklízí). letnina - letnina je výrazem, který se používá pro doplňková rostlinná krmiva, která jsou kozám zkrmovány v zimních měsících. Již naši předci např. sušili větvičky s listy a tyto zkrmovaly kozám jako pamlsek - velmi často šlo o sušené kopřivy, které byly podávány i prasatům a drůbeži. Obvykle je možné doplňkově kozám zkrmovat mladé větvičky s listím z ovocných stromů, akátové listí, listí lískových ořechů, břízy, olše aj. ale také například smrkové větve. U smrkových větví ale platí, že jejich množství musí být malé, protože zvláště mladé výhony obsahují velké množství pryskyřic, které mohou způsobovat dietetické poruchy (tedy malé množství jehličnatých větviček v odstupu 2 až 3 týdnů). Pozor na jedovaté druhy stromů a keřů, otrava koz může být nasnadě. Dále lze kozám zkrmovat i listí rybízu, maliníku a ostružiníku, a to opět jako pamlsek. [- 67 -]

69 "odpady" našich zahrádek - kozám lze opět "přilepšit" i výpěstky z našich zahrad, případně přebytky. Zkrmovat lze saláty, kapustu, zelí, mrkev, celer, petržel (nejen kořeny, ale také natě), kedluben, okurky aj. U zeleniny, která je tvrdší nebo kulatějšího tvaru je vhodné tuto nakrájet na menší kousky. Opět by zelenina měla být praná a nenahnilá. Zkrmovat lze i padané ovoce, nejčastěji jablka, která také nesmí být nahnilá. Jablka podáváme krájená, nebo krouhaná (menší jablka by mohla uvíznout v jícnu a mohla by jej ucpat - zde pak hrozí nebezpečí nadmutí, protože plyny nemohou být kozou vykrkávány). Skladování krmiv - suché, dobře větrané prostory (např. pro skladování 0,6 tuny sena je potřeba v případě volně loženého sena 8 m 3 prostoru, u balíkovaného pak 5 m 3 prostoru). vol- Pro skladování steliové slámy (potřeba cca 0,3 až 0,4 tuny/kozu/rok) 4 až 5 m 3 ného prostoru, u balíkovaného pak 2 až 2,5 m 3 prostoru. PASTVA KOZ Pastva koz, resp. pobyt koz na pastvině je obvykle v našich podmínkách praktikován sezónně. Celoroční chov koz na pastvině se u nás nepraktikuje téměř vůbec a kozy jsou v období vegetačního klidu ustájeny v kozincích (stáje, chlévy, zateplené přístřešky). Na rozdíl od ovcí koza uplatňuje tzv. selektivní způsob pastvy. Má ráda okusování keřů, stromků, vybírá si některé druhy travin a bylin (opravdu trochu platí rčení - mlsný jako koza). Chovatelé v historii (domkaři aj.) pásávali kozy na obecních cestách, příkopech v okolí cest, ale také i v hájcích a lesících, což však bylo přísně zakázáno a hlídáno polesnými. V současnosti se v některých vybraných chráněných lokalitách využívá koz k likvidaci náletových listnatých stromů v lesích. [- 68 -]

70 Pár poznámek k pastvě koz: Pastviny resp. pozemky by měly být vždy ohrazeny (ploty síťové, elektrické ohradníky, dřevěné ploty aj.), aby bylo zabráněno úniku koz a případnému napadení koz jinými zvířaty, ostnatý drát se k ohrazení pastviny nepoužívá! Výška plotu by měla být 1,3 až 1,5 m (v závislosti na typu pletiva - koza umí velmi dobře šplhat), spotřeba píce v průběhu pastvy se u koz pohybuje mezi 5 až 10 kg za den, kozy jsou obvykle vyháněny na pastvu ráno a večer jsou opět tyto zavírány do stájí, u dojených plemen se kozy vyhánějí na pastvinu po ranním dojení a v odpoledních hodinách jsou tyto opět přiháněny do hospodářství k večernímu dojení (interval mezi dojeními by měl být optimálně 12 hodin), každá pastvina, která neumožňuje přístup zvířat v průběhu dne do stáje by měla být opatřena přístřeškem, který umožní ochranu před větrem, srážkami (pozor na riziko zmoknutí a podchlazení!) a intenzivním slunečním zářením, přístřešky jsou obvykle jednoduchého konstrukčního řešení (plné tři boční stěny + střecha), dobré je mít i zpevněnou podlahu (suché místo k odpočinku), koza musí mít celodenní přístup k hygienicky nezávadné vodě, v případě nepříznivých klimatických podmínek, např. intenzivní srážky, kozy na pastvu nevyháníme, každý chovatel si musí odpovědět, zda-li bude praktikovat sezónní chov (pastevní výkrm s porážkou koz na konci pastevního období - jarní nákup kůzlat s porážkou na podzim), nebo bude praktikovat celoroční chov (pastevní areál, zahrada bude současně sloužit jako pastvina a současně na těchto plochách bude chovatel získávat krmiva pro zimní období - tomu je potřeba přizpůsobit management pastvy - oplůtky, dávková pastva apod.), platí pravidlo, že není pastvina jako pastvina, proto je potřeba věnovat pozornost druhům trav a bylin, které na ní rostou (jedovat rostliny, jedovaté keře apod. je nutné předem odstranit), pozornost je potřeba celoročně věnovat péči o porost - sekání nedopasků, hnojení dusíkatými a draselnými hnojivy, vápnění, vláčení, případně válení, dosevu apod., aby nedocházelo k znehodnocování pastevního porostu (pokles výnosu píce, zaplevelení, zamoření parazity apod.) - více je tato problematika popsána v knihách, které jsou věnovány pícninářství a pastvinářství, [- 69 -]

71 zatížení pastviny - zatížením pastviny se rozumí počet zvířat na jednotku plochu, kdy při nadměrném zatížení dochází k poškození pastevního porostu, tj. plochy pro pastvu jsou pak spíše jen výběhy (obvykle je doporučováno nepřesahovat 5 až 7 koz na hektar) a kozy mohou trpět i podvýživou, úživnost pastviny - často nezáleží ani na tom, jak velkou máte pastevní plochu, případně zahradu, ale na tom, jaká je její druhová skladba. Pouze porost s dobrým zastoupením kvalitních trav a jetelovin může zajistit kozám dostatek živin. také je potřeba zmínit, že nejvyšší kvality a stravitelnosti dosahují porosty VŽDY před kvetením (pokud budete sušit seno, pak porosty sečte před květem trav), po odkvětu se stravitelnost porostu a využití živin totiž výrazně snižuje (v píci se zvyšuje podíl méně stravitelných složek), je dobré mít v zásobě suchou píci - seno, a to pro případy, kdy v letních měsících nebude dostatek srážek a zelené píce budou mít kozy málo. To samé platí pro dny s nepříznivým počasím (deště), kdy kozy raději necháme ve stáji, kozy by měly mít na pastvě přístup k minerálnímu lizu. Liz je potřeba chránit před intenzivním sluncem a srážkami, zlaté kozařské pravidlo - na pastevní porost po zimních měsících kozy navykáme postupně. Dobré je začít k zimní krmné dávce (obvykle seno, sláma, senáže) přidávat velmi malé dávky zelené píce (navykací období by mělo trvat min. týden, aby došlo k pozvolnému návyku bachorové mikroflóry a mikrofauny na pastevní porost. V případě velmi rychlého přechodu hrozí riziko vzniku metabolických poruch - průjmy, nadmutí apod.), kozy před vyhnáním na pastvu ošetřete antiparazitárními prostředky poraďte se s veterinářem na schématu odčervení, vakcinace, a to podle výsledků předchozího rozboru výkalů, u dojených koz, od kterých získáváte mléko je potřeba dbát na důkladnou prohlídku vemene hledání klíšťat a jejich odstranění. častým nedostatkem je nedostatečná péče o paznehty - je potřeba paznehty prohlížet a případně tyto i upravit - zejména rohovinu vnějšího chodidla, které se může kroutit směrem pod chodidlo, rohovina může přerůstat - platí zde pravidlo, že méně je lépe, a to i při korekci paznehtu - používají se čisté a desinfikované zahradní nůžky (koukáme se také do meziprstí - mohou zde být zánětlivé infekce = porada s veterinářem a přeléčení koz). [- 70 -]

72 Výživa koz, stejně jako výživa dojnic má některé společné znaky. Po porodu není koza schopna krýt živinové nároky, které jsou nutné k produkci zvýšeného množství mléka, proto dochází i u nich k odbourávání tělesných tukových reserv (toto označujeme jako NEB negativní energetická bilance). Velmi podstatné je proto zabezpečit kozám před porodem alespoň jeden měsíc tzv. doby stání na sucho. Doba stání na sucho představuje období, ve kterém koza neprodukuje žádné mléko, v děloze dochází k intenzivnímu růstu plodu, mléčná žláza se připravuje na další laktaci a dochází k tvorbě tukových reserv. Pokud chceme, aby koza zaprahla, pak z její krmné dávky vyřadíme šťavnatá krmiva a okopaniny (mají laktogenní účinek podporují tvorbu mléka v mléčné žláze), dále také jadrná krmiva a krmnou dávku postavíme na kvalitním senu a krmné slámě. Voda by neměla být zvířatům nikdy omezována. Jednou z technik jak dosáhnout úspěšného zaprahnutí je také prodlužování intervalů mezi dojeními až do jejich úplného zastavení. Krmná dávka u koz v první polovině gravidity je založena na produkční dávce (v této době koza ještě dojí). V druhé polovině gravidity kozám nezkrmujeme silážovaná krmiva. V době porodu napájíme kozu slizovým odvarem, který vyrobíme z 50 až 60 g lněného semene, 5 10 g soli a otrub, které společně rozmícháme ve 2 až 4 litrech vlažné až teplé vody. Koze po porodu předložíme ihned kvalitní seno. [- 71 -]

73 Vybrané krmné dávky pro kozy v malochovu v kg Krmná dávka pro kozu v první polovině březosti Krmivo Kg Luční seno 1,5 až 2,0 Krmná řepa 1,5 až 2,2 Jadrná směs 0 až 0,15 Krmná dávka pro kozu druhé polovině březosti Luční seno 1,5 až 1,8 Krmné okopaniny 1,8 až 2,0 Jadrná směs 0,2 až 0,4 Krmná mrkev 0,4 až 0,7 Krmná dávka pro kozu s produkcí 4 kg - období pastvy Luční seno nebo zelené krmení 2,0 až 2,5 nebo 4,5 až 5,0 Jadrná směs 0,7 až 1,5 [- 72 -]

74 Při chovu v dostatečně prostorné stáji a se zkrmováním zelené píce je její denní dávka pro kozu mezi 6 až 8 kg. Píce musí být nezapařená a lze ji zkrmovat v podobě domácí míchanice, kdy se do zelené píce přidá nařezaná sláma, případně se udělá krouhanka z krmných bulevnin (řepa, mrkev, pařené brambory), nebo se dají udělat i směsi s kopřivami a malým přídavkem šrotu. Dávky výše uvedené a jsou orientační. Je důležité pamatovat, že koza je velmi vybíravá a preferuje krmiva podle chutnosti. Dávkování zejména jadrných krmiv musí vycházet z výživného stavu a kondice dané kozy. Jakékoliv překrmování, nebo naopak nedostatek živin je hrubým prohřeškem chovatele. Vysokoprodukční koza s produkcí 5kg mléka je jako dojnice s užitkovostí kg mléka, proto je nutné zajistit velmi kvalitní výživu a kvalitní krmiva. V případě vysokoužitkových koz je možné zkrmovat jadrnou vysokoprodukční krmnou směs pro dojnice (skot). [- 73 -]

75 VÝŽIVA KOZ Cíl: udržet jedince v optimální kondici a respektovat změny nároků na živiny (říje, gravidita, růst mláďat, laktace aj.). Velmi důležité je zabránit extrémům, zejména pak překrmování ve snaze zvířeti dopřát maximum. Velmi důležité je respektování biologie koz, zejména: hmotnost koz, věk, fáze laktace (denní produkce mléka), plemeno, ustájení, kvalita a dostupnost krmiv, zdravotní stav, fáze reprodukce aj. Nejpřirozenějším zdrojem výživy je stejně jako v případě ovcí pastva. Pro pastvu koz volíme spíše sušší pastevní stanoviště (zamokřené pastviny představují pro pasoucí se zvířata riziko nakažení se parazity např. tasemnice, motolice apod.). Koza velmi ráda okusuje mladé listnaté stromky, které bývají součástí řady pastvin. KRMIVA Základem krmné dávky by měla být kvalitní objemná krmiva (seno, zelená píce, siláže, senáže, sláma). K vyvážení a doplnění krmné dávky dále používáme: jadrná krmiva (oves, ječmen, pšenice, kukuřice, šroty, otruby, šroty aj.), okopaniny (krmnou řepu, brambory, jablka, mrkev aj.). Z jadrných krmiv je pro kozy vhodné využívat hrubě šrotovaných, nebo mačkaných šrotů, zejména pak ovsa. Oves je vhodný zejména pro laktující kozy a plemenné kozly. Zvýšené dávky jadrných krmiv jsou velmi důležité v připouštěcím období a jsou stimulanty plodnosti jak koz, tak i kozlů. Při zkrmování pšenice, ječmene a kukuřice je vhodné zkrmovat v mačkané, nebo šrotované podobě. Vhodné jsou také extrahované šroty, otruby, odpady mlynárenského průmyslu. Jadrné krmivo se dávkuje opatrně. Pokud je krmná dávka složená z objemného krmiva, např. jetelotravního sena a chovatel přidává okopaniny, např. řepu, mrkev apod. pak jsou dávky jadrného krmiva menší. Jiná je situace, pokud je základem zimní dávky pouze seno. Zde je již přídavek malého množství jádra opodstatněný. Přídavek jádra se podává od 5 měsíce březosti. Přídavek je pozvolný, aby se zabránilo metabolickým poruchám. Velké dávky jádra mohou způsobovat acidozu. Doplňování minerálních látek je vhodné zajistit pomocí minerálního lizu (např. BIOSA- XON, MILLAPHOS, aj.). jako další možnost je použití minerální směsi pro ovce, kozy a spárkatou zvěř, kdy se dávka pohybuje u koz mezi 8 20 g směsi na ks a den. Směs se zamíchává většinou do jadrného krmiva. Minerálních doplňků je veliká škála a tyto vyrábí řada českých podniků za velmi příznivé ceny. Při výběru minerálního lizu by se mělo vycházet z rozboru krmiv, které má chovatel k dispozici. i u minerálních látek je nutno se řídit heslem "všeho s mírou" a zabránit tak možným otravám z nad- [- 74 -]

76 bytku, nebo nedostatku. Podávání krmného vápence je v dávce do 8 g na dospělou kozu a den. [- 75 -]

77 Orientační dávky vybraných krmiv (kg/den) seno 2-3 zelená píce 3-7 siláž 2-3 krmná řepa 2-4 mrkev 1-2,5 brambory do 1 Orientační dávky jadrných krmiv v kg/kus/den konec laktace - 4. měsíc gravidity měsíc gravidity a 2. měsíc laktace 3. měsíc laktace - konec laktace 0,7-1,5 kg u vysokoprodukční kozy Techniku krmení musí chovatel přizpůsobovat zejména reprodukčnímu cyklu, kdy rozlišujeme: Zimní krmnou dávku pro toto období je charakteristické zapouštění koz, gravidita, porod a zahájení laktace. V této době dochází k přípravě kozy na následnou laktaci. Je nutné pamatovat na nutnost regenerace mléčné žlázy. V této době musí být krmná dávka vyvážená a kvalitní (nezkrmovat zaplísněné a jinak znehodnocené krmivo). Základem krmné dávky je seno, okopaniny (krmná řepa, mrkev, jablka, pařené brambory aj.), jadrná krmiva a minerální doplňky. Jadrná krmiva zkrmujeme opatrně. Letní krmná dávka pro toto období je charakteristické porod koz, laktace, odstav a odchov kůzlat. Přechod ze zimní krmné dávky na letní musí být pozvolný, nikdy ne skokový. Při zahájení zkrmování zelené píce, je nutné předkrmovat kozy před vlastní pastvou senem. Důvodem je postupný návyk a úprava skladby bachorové mikroflóry, která je pro přežvýkavce nezastupitelná. Nerespektování této zásady může vyústit ve velmi vážné zažívací potíže (akutní nadmutí, průjmy aj.). Píce při zakrmování musí být vždy čerstvá, nezapařená, nemokrá a bez příměsí a zjevných vad. Mezi vhodná do- [- 76 -]

78 plňková krmiva lze využít ořezky zeleniny, padané ovoce, větve stromů (ořezy), slámu a jadrná krmiva. Koza je ve výživě náročnější než ovce! [- 77 -]

79 VÝŽIVA PRASAT V PŘEDVÝKRMU A VÝKRMU PŘEDVÝKRM A VÝKRM PRASAT Předvýkrm Kategorie předvýkrmu, tedy odchovu běhounů úzce navazuje na mléčnou výživu selat. Produkce mléka prasnice mléčnost dosahuje v průběhu odchovu selat 70 až 72,5 kg mléka na prasnici. V průběhu mléčné výživy jsou telata postupně navykána na příjem pevných krmiv. Zpočátku jsou selata krmena tzv. starterovým krmivem. Odstav selat je zákonným předpisem stanoven min. na 28 dní s tím, že výjimkou je odstav v 21 dnech (musí být splněny stanovené požadavky). Odstav selat je uskutečněn nárazově. Tedy prasnici den před odstavem již nekrmíme, ráno jí vystájíme (oddělíme od selat) z porodního boxu. Poté jsou obvykle z porodny za několik hodin přesouvána i selata do předvýkrmu. V předvýkrmu jsou selata krmena kompletní krmnou směsí ČOS 2, kde se průměrná spotřeba u selete pohybuje v průběhu odchovu okolo 0,75 kg/ks a den do hmotnosti 17 až 18 kg. Poté je selatům zkrmována kompletní krmná směs A 1, která se zkrmuje do hmotnosti až 35 kg. Průměrná spotřeba krmiva se pohybuje mezi 1,5 kg/sele a den. Výkrm Výkrm prasat je zahájen po převodu běhounů do výkrmny, tj. od hmotnosti cca 30 až 35 kg. Výkrm bývá realizován obvykle odděleně podle pohlaví, tj. výkrm vepříků a výkrm prasniček. V některých chovech kastrace kanečků není, avšak jejich výkrm je do nižší porážkové hmotnosti, a to z důvodu kvality masa - kančího zápachu. Prasat jsou v průběhu výkrmu krmena dvěma směsmi, tedy A 2 a CDP. Krmná směs A 2 je zkrmována adlibitně, a to do hmotnosti 65 kg. Spotřeba krmné směsi A 2 dosahuje 2,2 kg/ks a den. CDP cereální dieta prasat je také zkrmována adlibitně, to v závěru výkrmu. Průměrná denní spotřeba CDP se pohybuje okolo 3,2 kg/ks a den. VÝKRM PRASAT Výkrm prasat v malochovu má velmi bohatou tradici. Ze starých knih (např. Celý rok) se můžeme dočíst, že pro zástavová selata často cestovala celá rodina, případně byla selata nebo běhouni nakupování od pastevců prasat. Před např. sto padesáti lety totiž byly z dnešního území Maďarska hnána velká stáda až do Polska s tím, že vesničané si kupovali běhouny nebo selata. Někteří za hotové, někteří na dluh. Výkrm prasete byl pro rodinu velkou událostí, často se členové rodiny omezovali i ve vlastní výživě. Kravské, ale i kozí mléko bylo přednostně dáváno prasatům (pokud měl hospodář krá- [- 78 -]

80 vu, pak máslo se prodávalo překupnicím, které jej prodávaly ve městech). Hospodyně se těšila na čas zabíjačky, kdy první, co jí zajímalo byla výška hřbetního sádla (tuk byl před moha desítkami let cennější než maso - maštění placek, polévky aj.). Výšku sádla si hospodyně měřila tzv. na prsty a buď byla spokojená nebo ne. Sádlo byl hlavní živočišný produkt, protože maso rychle podléhalo zkáze (pokud nebylo uzeno, později bylo maso zavařováno). Výběr selete k výkrmu: vybíráme si selata z prověřeného chovu s dobrými chovnými podmínkami, je dobré znát jak věk, tak i hmotnost selete (nákup obvykle 20 až 25 kg selat), ptáme se na zdravotní situaci, vakcinaci, případné odčervení selat, ptáme se čím byla selata krmena, rozmyslíme si, jestli koupíme selata standardní nebo nestandardní (prasata s kýlou - existuje zde riziko úhynu, dalších zdravotních problémů). Pokud již vybíráte selete do výkrmu, pak by jste měli vidět celý vrh a vybrat si sele silné, zdravé a bez zjevných vad (tj. kýla, otoky kloubů, úzké v hrudí - tzv. zaškrcené, sele naježené a nevzhledné). Pokud vybíráte dvě selata, která budou následně spolu ustájena, pak vždy o stejné hmotnosti, jinak silnější sele nedovolí slabšímu přijímat potravu a toto je silně odstrkováno (rozhodující je také délka koryta). Výkrm prasat v drobnochovu: prasata se obvykle vykrmují do hmotnosti 105 až 115 kg, což je optimální porážková hmotnost z pohledu cena/výtěžnost masa (obvykle hybridní kombinace prasat) výkrm prasat do vyšší porážkové hmotnosti - u vyšší porážkové hmotnosti narůstá podíl zejména sádla (výkrm prasat do 150 kg), pro výkrm do vyšší porážkové hmotnosti je vhodné například přeštické černostrakaté prase. Krmiva Jadrná krmiva Jadrná krmiva mají ve výživě prasat nezastupitelnou úlohu. Obvykle je prasatům zkrmována pšenice a ječmen. U mladých chovných prasat může být zkrmován i oves. Žito se dávkuje prasatům velmi omezeně, protože nepříznivě působí na zažívání. Také kukuřice je sice velmi dobrým krmivem, na druhou stranu, pokud se zkrmuje ve velkých dávkách a do konce výkrmu, může se chovatel dočkat sádla horší kvality (nažloutlé, řídké). Tedy základem krmné dávky je šrotovaný ječmen a pšenice. Dále je vhodné do krmné směsi (ječmen a pšenice) přidávat malé dávky např., hrachu, pří- [- 79 -]

81 padně pokrutin. Pokud krmíme pouze jadrnými krmivy, pak orientačně počítáme se spotřebovaným množstvím 220 až 250 kg jadrného krmiva na prase za výkrm (na začátku zkrmujeme cca 1,2 kg/ks/den s postupujícím výkrmem se dávka zvyšuje až na 3,0 kg/ks/den). Pokud k jadrným krmivům dáváme prasatům i bram-bory, pak se denní dávka pohybuje mezi 1 kg (začátek výkrmu) až 2,5 kg (konec výkrmu). Tedy potřeba jadrné směsi je pak 140 až 170 kg jadrného krmiva za výkrm. Brambory Brambory byly a stále ještě jsou v řadě malochovů součástí krmné dávky vykrmovaných prasat. Brambory jsou zkrmovány často v nestandardní kvalitě (malé brambory, nakopnuté apod.). Vyloučeny z krmení musí být brambory nahnilé, zaplísněné a nazelenalé. U nazelenalých brambor v syrovém stavu je nebezpečný solanin. Brambory se zkrmují vařené případně je lze silážovat (uvaří se velké množství brambor, které se následně rozšrotují a tyto se dávají do čistého plastového sudu nebo pytlů, někdy se brambory trochu prosolí - nádoby se uzavřou, aby dovnitř nemohl vzduch). Obvykle se z nich připravuje polévka, hanlivě nazývaná "šlichta". Uvařené brambory se buď rozemelou, rozmačkají nebo nastrouhají a přelejí se teplou vodou (voda z brambor se vylévá!). Poté se do této polévky přidává jadrná směs, nařezaná kopřivy, případně jiná píce a polévka se může obohatit minerálně vitamínovým doplňkem (plastin, roboran aj.). Polévky jsou významné tam, kde nemají prasat přístup k napájecí vodě. Obvykle se zkrmují 3x denně, méně vhodné je 2x denní krmení. V případě přístupu prasete k vodě je 2x denní krmení vyhovující. V případě podávaní kaše (tj. na díl pevného krmiva se dávají 3 díly vody), je nutné do koryta dát za cca 20 minut vodu (pokud není součástí ustájení napáječka). Další krmiva Ke krmení prasat lze využívat i odpady z kuchyně. Opět zde platí zásada "prase není popelnice". Krmiva musí být hygienicky nezávadná (neplesnivá, nehnijící) a nesmí se zkrmovat ve velkém množství. Často se prasatům zkrmuje tvrdé pečivo (namáčí se do teplé vody, kterou se zalévají následně i brambory), slupky z ovoce a zeleniny, výpěstky (chrásty - nařezané), u jablek je nutné je alespoň rozčtvrtit, jinak může hrozit riziko udušení prasete. Vyvarovat se chovatel musí zbytkům z kuchyně typu - omastek, kořeněná jídla, solená jídla apod. Trávicí trakt prasete je velmi podobný lidskému! I prase může mít trávicí potíže včetně vředových chorob žaludku. Velmi dobré je zkrmování dalších bílkovinných krmiv, např. kozího nebo kravského mléka. Dávka je obvykle 1 až 2 l na prase a den. Prasata lze v případě dobrého oplocení také na omezenou dobu vypouštět na zahradu (tady ovšem pozor, protože prase je tvor velmi živého temperamentu). Pozor také na drůbež (z vlastní zkušenosti vím, že prase nepohrdne kuřaty, slepicí apod. - je vše- [- 80 -]

82 žravcem). Má velmi rádo padané ovoce. Např. v USA jsou v některých oblastech prasata vypouštěna do sadů, kde požírají padané ovoce a tím eliminují škůdce, kteří napadají ovoce. Ovšem i zde je nutné mít vše pod dozorem - možnost uvíznutí ovoce a udušení. Pokud tedy pastva, pak pouze pod dozorem (a mimo produkční zahrádku). V zimních měsících můžete praseti dávat do kotce malé dávky sena (vojtěškové, jetelotravní, luční) nebo sušených kopřiv. Na závěr je důležité upozornit na zásady zoohygieny. Veškeré nádoby na krmiva je potřeba udržovat v náležité čistotě (platí to i pro koryta, misky apod.). Dostatek pitné vody by měl být také samozřejmostí, a to zvláště tehdy, pokud se rozhodnete pro krmení suchou kompletní krmnou směsí. tabulka: příklad možného výkrmu prasat s použitím brambor, doplňkové krmné směsi a mléka (případně jiného zdroje živočišné bílkoviny). hmotnost (kg) prasete vařené (kg) brambory krmná směs (kg)* mléko, syrovátka do 40 3,0 1,2 40 až 50 3,5 1,3 50 až 60 4,0 1,5 60 až 70 4,5 1,7 70 až 80 5,2 1,9 1 až 1,5 l 80 až 90 6,0 2,0 90 až 100 6,5 2,0 100 až 110 6,8 2,2 *) jde o doplňkovou krmnou směs (v případě vlastního šrotu - vždy min, ze dvou zrnin - pšenice, ječmen, oves - je dobré přidávat do míchanice nebo polévky také minerálněvitamínový doplňěk). [- 81 -]

83 VÝŽIVA PRASNIC VÝŽIVA PRASNIC RODÍCÍCH, KOJÍCÍCH, BŘEZÍCH A JALOVÝCH Kompletní krmná směs musí zajistit dostatek živin pro produkci, reprodukci a záchovu. V chovu prasnic jsou krmné směsi zkrmovány podle stádia březosti. Jde o kompletní krmné směsi pro prasnice březí a kojící. Přechod z krmné směsi pro prasnice březí na krmnou směs pro prasnice kojící je vhodné uskutečnit 10 až 14 dní před plánovaným termínem oprasení. Kompletní směs pro prasnice kojící (KPK) se v období před oprasením zkrmuje v množství 2,8 kg/prasnici a den. Přibližně 5 až 7 dní před oprasením se dávka směsi KPK sníží na 2,5 kg/prasnici a den. Důvodem částečné restrikce před oprasením je minimalizovat riziko vzniku zažívacích problému, problémům při prasení, případně vzniku zánětu mléčné žlázy mastitidy. V den porodu se obvykle krmná směs oprasené prasnici nezkrmuje. Od druhého dne se krmná směs opět zkrmuje. Dávka se pozvolna zvyšuje, a to až na původní dávku s přídavkem na každé narozené sele (přídavek 0,3 až 0,4 kg/na každé sele). Tedy dávku lze stanovit takto: prasnice, 13 narozených selat = 2,4 + 0,4 x 13 = 7,6 kg. Je nutné zdůraznit, že množství krmiva se řídí schopnosti prasnice takovéto množství přijmout. Prasnice, která mají nízký příjem krmiva je nutné nechat prohlédnout veterinárním lékařem (záněty dělohy, jiná onemocnění). Tabulka: doporučený krmný plán pro prasnice zdravé a problematické dle Starší prasnice bez zdravotních problémů Prvnička, starší prasnice s problémy 1 den 2,5 kg KPK 1. den 2,5 kg KPK 2 den 3,0 kg KPK 2. den 2,8 kg KPK 3 den 3,5 kg KPK 3. den 3,1 kg KPK 4 den 4,0 kg KPK 4. den 3,4 kg KPK 5 den 4,5 kg KPK 5. den 3,8 kg KPK 6 den 5,0 kg KPK 6. den 4,2 kg KPK 7 den 5,5 kg KPK 7. den 4,6 kg KPK 8 den 6,0 kg KPK 8. den 5,1 kg KPK Od 9 dne ad libitum 9. den 5,6 kg KPK 10. den 6,1 kg KPK 11. den 6,6 kg KPK Od 12. dne ad libitum [- 82 -]

84 Prasnice jalové a prasnice v eros centru Výživa prasnic jalových je uskutečňována po odstavu selat a převodu do eros centra. Jde o specifickou část výživy prasnic, která má za cíl zajistit dostatek živin pro správnou funkci reprodukčního aparátu prasnice. Při plánovém odstavu je poslední krmení prasnice uskutečněno večer před odstavem. V den odstavu má prasnice hladovku. Následující den je prasnici zkrmována kompletní směs pro prasnice březí. Výživou lze v tomto období výrazně ovlivnit průběh říje. Využíváme tedy tzv. flushingového efektu. Krmná dávka se pohybuje okolo 2,2 až 2,5 kg/prasnici a den. U starších prasnic s BCS tělesnou kondicí pod 3,5 (optimum u starších prasnic je 3,5 až 4 body) a prasniček pod 4 je vhodné, aby krmná dávka byla navýšena na 3 až 3,3 kg na prasnici. Krmná dávka bývá obvykle rozdělena do dvou až tří dílčích dávek. Prasnice březí V období březosti je cílem chovatele zajistit dostatek krmiva v odpovídající kvalitě, který zabezpečí vývoj vyvíjejících se plodů. Mimo to je nutné poznamenat, že krmná dávka musí splňovat také požadavky na záchovu, u prasniček pak je zde nutný přídavek na dokončení růstu. Krmení březích prasnic lze rozdělit na období první poloviny a druhé poloviny gestace. V prvních dvou třetinách březosti jsou prasnice krmeny restringovaně, tedy krmná dávka se pohybuje v rozmezí 2,1 až 2,5 kg/prasnici a den. Cílem tohoto opatření je eliminovat případnou embryonální mortalitu, potratovost. V poslední třetině se krmná dávky zvyšuje v závislosti na kondici prasnice o 10 až 20 %. Tedy průměrná krmná dávka se pohybuje okolo 2,4 kg/prasnici a den. Překrmování v období březosti je nežádoucí a má vliv na zdravotní stav prasnice. MLÉČNOST PRASNICE Mléčností nazýváme produkci mléka samice, která slouží pouze pro potřeby selat. Mléčnost je důležitou užitkovou vlastností, protože produkce mléka a jeho kvalita rozhoduje o úspěchu odchovu selat. Mléčnost ovlivňuje růst, vývoj a vývin selat. Z pohledu genetiky je mléčnost nízce dědivá (to znamená, že množství mléka je ovlivněno faktory chovu - výživou, ustájením, ošetřováním!). Mléčnost se obecně zjišťuje (u prasat, jehňat. králíků apod.) vážením zvířat v určitých časových intervalech, u selat např. v dnech. Na 1 kg přírůstku u selat je potřeba 3 až 4 kg mléka prasnice, takže aby sele zdvojnásobilo svou váhu, je potřeba intervalu 10 až 14 dní. [- 83 -]

85 Mléko prasnice se od kravského mléka liší. Jde o mléko albuminové (kravské mléko je kaseinové). Složení mléka prasnice je následující: sušina až 21 %, bílkoviny 4,5 až 6,8 %, tuk 5,8 až 8,7 %, laktóza 4,2 až 4,8 %, minerální látky do 1 %. Stejně jako pro mláďata přežvýkavců (jehňata, kůzlata, telata) je i pro selata nezbytné, aby po narození co nejdříve přijala první mléko - mlezivo. Mlezivo obsahuje imunoglobuliny, které jsou nezbytné pro zajištění pasivní imunity. Bez příjmu těchto protilátek dochází do 24 až 48 hod. k úhynu. Důvodem proč mláďata jak přežvýkavců, tak i selata nemají při narození v krvi protilátky je typ placenty a počet bariér mezi krví mláděte a krví matky (vrstvy placenty, děloha apod.). Aby produkce mléka byla pro selata dostačující a zároveň nedocházelo k neúměrně velkým ztrátám živé hmotnosti prasnice, je nutné mít perfektně zvládnutou výživu. Nedostatečná výživa má za následek nízkou produkci mléka a velkou rivalitu mezi selaty (boje o mléko). Na produkci mléka přímo působí: věk prasnice a pořadí laktace (produkce mléka na první laktaci je až o 38 % nižší než u pozdějších vrhů), výživa matky v době březosti a po porodu, kvalita krmné dávky (obsah energie, bílkovin, kvalita krmných komponentů aj.), počet struků, obsazenost struků selaty (méně obsazované struky při dalším porodu obvykle produkují méně mléka) aj. Práce ošetřovatele, chovatele: kontrola počtu struků a jejích utváření při koupi prasničky (v katalozích se uvádí například 5/6 tj, počet struků na levé a na pravé straně), ideálně 7/7, čistota vemene po porodu prasnice - očištění, důkladné nastlání kotce v případě malochovu, u slabších selat jejich předkládání ke strukům, kvalitní výživa, a to nejlépe kompletními krmnými směsmi - pro prasnice po porodu se používá směs KPK - Kompletní směs pro prasnice kojící (KPK), zatímco KPB je směs pro prasnice březí. [- 84 -]

86 Kotec pro prasnici se selaty [- 85 -]

87 ZAŘAZOVÁNÍ PRASNIČEK DO CHOVU Zařazování prasniček do chovu je klíčové pro rentabilitu chovu. Ve větších chovech je nutné doplnit do chovu minimálně takový počet prasniček, kolik prasnic je v průběhu roku z chovu vyřazeno. Vyřazení z chovu se zootechnicky označuje jako brakování a je vyjádřeno v %. Protože se ale nikdy nezařazují všechny narozené prasničky do chovu, je nutné počítat také s reservou cca +20 až +30 %. Do chovu se zařazují prasničky, které prošly základním výběrem a které mají plnohodnotný pohlavní cyklus. Při výběru prasničky je dobré vědět, kdy tyto dosahují pohlavní dospělosti, která se u současných plemen a kříženek pohybuje okolo 7. měsíce věku. To odpovídá hmotnosti 85 až 90 kg. Prasničky zařazujeme do plemenitby zapouštíme (přirozené, inseminace) ve věku do 9 měsíců (mezi 7,5 až 8,5 měsícem). rozhodující než věk je vždy živá hmotnost, která by se měla pohybovat mezi 130 až 140 kg. Zapouštíme prasničky na 2 až 5 říji. Proč se nezapouští ihned na první říji? Je prokázáno, že se zvyšujícím se počtem říjí se zvyšuje počet ovulovaných vajíček a šance vícečetného vrhu roste. Důležité je ale zmínit, že zbytečné oddalování zapouštění má efekt opačný a znamená také ekonomickou ztrátu. Jakými metodami lze ovlivnit říji a tedy i vyšší počet selat ve vrhu? Kvalitní výživou, která bude vyvážená (bílkoviny, sacharidy, minerální látky, vitamíny). Překrmování plemenic má negativní efekt a reprodukci tedy zhoršuje, proto i zde platí pravidlo přiměřenosti. [- 86 -]

88 Zavedením flushingu - nárazová výživa, kdy po době krátkého půstu se prasničkám i prasnicím zvýší dávka krmiv, která příznivě ovlivní říji, počet a kvalitu ovulovaných vajíček. Voděním kanečka nebo kance mezi prasničky - není zapotřebí přímý kontakt s kancem, ale aby jej prasnička či prasnice viděla a hlavně cítila (specifické feromony - obdoba lidských parfémů je vylučována kanci ve slinách - ti v přítomnosti prasniček či prasnic intenzivně "mlaskají a slintají") tomu říkáme tzv. kančí efekt. Skupinovým chovem skupinový chov prasniček či prasnic nástup říje urychluje. Výběhem pohyb a možnost pobytu zvířete na slunci je jedním z faktorů, který působí příznivě na zdravotní stav prasniček a prasnic (pozor ale na tepelný stres a přehřátí organismu - zajištění stínu je nutností). Jaké prasničky si do chovu vybrat a čím se orientačně řídit? prasničky (ale i kanečky a vepříky) si nakupujeme z chovů, o kterých víme jaký zdravotní statut mají - známe zoohygienickou úroveň chovu, hmotností, která by měla odpovídat i věku prasničky, počtem struků - počet struků je pro budoucí využití prasničky rozhodující, a to z hlediska produkce mléka pro selata (7/7 tj. 7 struků v levé mléčné liště a 7 v pravé mléčné liště), proto počet struků například 4/4 je zcela nedostačující. pohledem na zvíře nenakupujeme zvířata s průjmem, horečkou, s nahrbeným postojem, s vadami postoje - křivice aj. prasničky, které nemají pravidelné a silné říje. Nejčastěji jsou prasničky nakupovány z rozmnožovacích chovů. KRMNÉ SMĚSI V CHOVU PRASAT KRMIVA V CHOVU PRASAT Krmení prasat v malochovu je možné uskutečnit několika způsoby. Jednou z nejsnazších a současně i nejefektivnějších je zkrmování KKS, tedy kompletních krmných směsí. Tyto kom-pletní krmné směsi jsou míchány ve specializovaných míchárnách (obvykle ZZN nebo v mí-chárnách soukromých společností) a jejich výhodou je sestavení směsi, která odpovídá věkové a hmotnostní kategorii prasat (u selat např. s přídavkem sušeného mléka apod.). [- 87 -]

89 Krmné směsi se dělí na: 1) kompletní krmné směsi ČOS - časný odstav selat, obvykle směs s označením I. a II. A - směs pro předvýkrm a výkrm, opět označení I. a II. CDP - cereální dieta prasat - závěr výkrmu (eliminuje tvorbu sádla) název směsi ČOS 1 ČOS 2 A 1 A 2 CDP kategorie prasat selata pod prasnicí selata odstavená předvýkrm výkrm výkrm hmotnost od 65,1 do od 2 do od 8,5 do od 20,1 do od 35,1 zvířat od - porážky 8,5 20,0 35,0 do 65,0 do v kg 115,0 KA - směs pro kance PCH - směs pro prasničky chovné KPK - kompletní směs pro prasnice kojící KPB - kompletní směs pro prasnice březí OKAŠ - odchov kanečků - šlechtitelské chovy 2) doplňkov krmné směsi jde o směsi, které se přidávájí k jiným krmivům - např. ke krmným bramborám, pastevnímu porostu,kozímu mléku apod. obvykle jsou také označovány zkratkami, např. DPK, DPB (doplňková směs pro prasnice kojící, pro prasnice březí apod.). Součástí každého balení je i štítek se složením a případným dávkováním směsi prasatům. [- 88 -]

90 CHARAKTERISTIKY CHOVU PRASAT CHOV PRASAT Prase se od jiných druhů hospodářských zvířat liší v mnoha charakteristikách. Z pohledu konvenčního zemědělství jsou hlavními charakteristikami: - vysoká plodnost (více jak 2 vrhy selat za rok, a to s ohledem na specifika daného zemědělského podniku resp. faremní organizace chovu prasat) a relativně krátká doba gravidity 115 dní (tj. 3 měsíce, 3 týdny, 3 dny), - vysoký počet selat ve vrhu (až 14 selat, v závislosti na plemeni a mnoha dalších faktorech - stáří plemenice, plodnosti, výživě, ustájení apod.), - ranost intenzivně chovaných plemen prasat - relativně brzké zařazení jak kanečků, tak i prasniček do reprodukce (kanečci od 8 měsíce, prasničky v závislosti na hmotnosti, nejčastěji mezi 6 až 7 měsícem), divoká prasata jsou oproti domácím pozdnější - relativně brzké ukončení závislosti selat na mléce a rychlý návyk a přechod na krmné směsi, - dosažení porážkové hmotnosti mezi 5 až 7 měsícem, a to s ohledem na konečnou porážkovou hmotnost a konečným využití jatečně opracovaného těla (5 měsíc - šunkové typy, 6 měsíc - dosažení standardní porážkové hmotnosti tj. mezi kg, 7 měsíc a později - lidový výkrm prasat s cílem dosažení vyššího podílu tukové tkáně - sádla), - vysoká jatečná výtěžnost dosahuje až 80 %, která je velmi variabilní mezi plemeny a jejich liniemi, - z pohledu výživy jsou prasata nejčastěji krmena krmnou směsí, kdy obsah živin a podíl jednotlivých komponent je závislý na věkové kategorii, fázi produkce a reprodukce, kdy tyto označujeme např. ČOS (časný odstav selat), A1, A2 (směs pro předvýkrm a výkrm), CPD (cereální dieta prasat), KPK (kompletní krmná směs pro prasnice kojící), KPB (kompletní krmná směs pro prasnice březí), OKAŠ (odchov kanečku ve šlechtitelském chovu) apod. [- 89 -]

91 Kotec pro selata INSEMINACE A PLODNOST KRAV SPECIFIKA REPRODUKCE SKOTU Skot je jedním z našich nejčastěji chovaných HZ. Plemenice jsou ve většině případů jednorodé. Výskyt dvojčat a trojčat je ve výrazné minoritě. Reprodukce u tohoto druhu dosahuje daleko horších parametrů než u jiných druhů HZ: Poruchy plodnosti jsou ve stádech diagnostikovány z více než 20 %. Lidský faktor se také výraznou měrou podílí na těchto problémech. Důvodem je nedodržování zásady 2x 3x denní kontroly ve stájích v době klidu po dobu ½ - ¾ hodiny. Je dohadováno, že více jak polovina přeběhnutých krav či jalovic je v důsledku selhání lidského faktoru. Cílem každého chovatele je mít od jedné krávy za jeden rok jedno tele. [- 90 -]

92 Na plodnosti se mimo lidského faktoru podílí také mikroklima, výživa, technologie ustájení aj. V současné době, kdy dochází ke změnám klimatu je možno v letních měsících pozorovat výraznější problémy s reprodukcí. To je zapříčiněno poruchami plodnosti v důsledku působení vysokých teplot na organismus krávy. Je nutné si uvědomit, že dojnice je stresována, pokud teplota prostředí převýší již 23 o C. Důvodů proč tomu tak bývá jsou tyto fakta: a) dojnice nemá dobře vyvinuty potní žlázy a nedokáže proto tak snadno regulovat svou tělesnou teplotu, b) při produkci mléka (syntéze v mléčné žláze) a při trávení potravy zejména v bachoru dochází k produkci velikého množství tepla, které musí být z těla odváděno, c) možnosti odvodu tohoto přebytečného tepla jsou: pocení (minimální odvod tepla), respirace (zvýšená frekvence dýchání) kdy je možno pozorovat velmi silnou salivaci (dojnice slintá). Moderní metody řízení stáda již dnes skýtají možnosti jak tomuto stresu předcházet, či ho eliminovat např. úprava krmné dávky či sprchování (evaporační ochlazování), které je velmi účinné. Pokud srovnáme výsledky zapouštění jalovic a krav, tak nám jednoznačně lépe vycházejí výsledky u jalovic. Důvod je prostý organismus jalovic není zatížen produkcí mléka a také nepřijímá vyšší dávky krmiva jako krávy. Dalším velmi častým problémem, který se bezprostředně dotýká reprodukce skotu je výskyt tichých říjí. Ty nám značně komplikují vyhledávání a následnou inseminaci. K odhalení a označení říjících plemenic se zaměřujeme především na tyto příznaky: Psychická erotizace viz. obrázek označujeme jím jev, kdy dvě krávy či jalovice na sebe navzájem naskakují. Plemenice, která na sebe nechá naskakovat je již v té době v estru a je nutné jí inseminovat. Plemenice, která na druhou naskakuje se do pravého estru teprve dostane. Zvíře si řádně označíme a každý den ho kontrolujeme. Mimo naskakování na sebe je možno pozorovat vzájemné olizování, bučení, pokles užitkovosti či mírné zvýšení teploty plemenice. [- 91 -]

93 Změny na pohlavních orgánech jde především o sledování vytékajícího poševního hlenu, který je na začátku říje a v jejím průběhu čirý, až na konci se mění v hlen krvavý. Také vulvu pozorujeme v říjí zarudlou a mírně oteklou. Změny tonusu cervixu (pulzace krčku děložního) v období říje je možno pozorovat zvýšenou pulsaci děložního krčku. Ostatní pohlavní orgány jsou také více prokrvené. Tento jev je důsledkem působení pohlavních orgánů. Otevírání děložního krčku děložní krček se otevírá pouze ve dvou stavech. Prvním z nich je říje a tím druhým je porod. Jinak bývá po většinu doby uzavřen a zaplněn krčkovým hlenem (zátkou), která utěsňuje krček a tím dochází k zamezení průniku patogenů do dělohy. Při otvírání krčku v době říje vytéká následně z pochvy průhledný, lepkavý hlen Obr: otok vulvy a výtok hlenu Graafův folikul vývoj folikulu a určení stádi,a ve kterém se plemenice nachází je jednou z nejvíce objektivních metod. V tomto případě nás konkrétně zajímá v jaké fázi se nachází vývoj tohoto folikulu, potažmo chceme vědět, kdy dojde k jeho prasknutí a vyplavení vajíčka z něj. Vyšetření se uskutečňuje přes rektum. Výkon realizuje buď inseminační technik, nebo veterinární lékař. INSEMINACE KRAV V chovech skotu nejen v naší republice, ale i v zahraničí je používáno několika odlišných způsobů inseminace. Jde především o tyto: Rektální metoda je na našem území nejrozšířenější metodou používanou u skotu. Spočívá ve rozevření stydkých pysků dojnice, kdy do pochvy zasouváme pomalu katetr (pipetu se spermatem). Je nutno pipetu zavádět pod úhlem 45 o tak, aby nedošlo k zavedení do močové trubice či močového měchýře plemenice. Po zavedení pipety do pochvy v hloubce cca cm se druhá ruka zavede do konečníku, ze kterého je potřeba odstranit nadbytečnou tráveninu tak, aby ruka měla prostor k vyšetření po- [- 92 -]

94 hlavních orgánů, které jsou pod konečníkem a tlustým střevem uloženy. Inseminační technik, či veterinární lékař důkladně vyšetří pohlavní orgány (symetrii děložních rohů, pulsaci dělohy a děložního krčku aj.), zejména pak vaječníky. Po vyšetření následuje masáž dělohy, čímž podpoříme její následnou nasávací schopnost. Inseminační technik či lékař následně jemně uchopí děložní krček a ten nasuneme na pipetu, která je zavedená již v pochvě a se kterou nijak nepohybujeme. Kajete zasunujeme 3 5 cm hluboko do děložního krčku. Poté semeno deponujeme a katetr z krčku společně s rukou v rektu pomalými pohyby vytahujeme. Po uskutečněné inseminaci krávu uchopíme za kožní řasu na hřbetě a současně tlačíme na krajinu bederní. Tímto krokem eliminujeme vytlačování semen krávou. vaginorektální metoda je v principu stejná metoda jako výše pospaná, pouze s tím rozdílem, že je do pochvy zaváděna ruka opatřená sterilní rukavicí. Po zavedení dlaně do pochvy dosáhneme jejího sevřením v otvor, do kterého zasuneme katetr. Ruku zavedeme do poloviny délky pochvy a dále již nepokračujeme. Katetr dále zavádíme až k děložnímu krčku a poté následuje proces vložení ruky do recta dle předchozího postupu. metoda pro praktikanty je modifikací předchozího postupu s tím rozdílem, že ruka je v pochvě zaváděna až ke krčku děložnímu, kde technik uchopí čípek děložního krčku a vpraví katetr 2 3 cm hluboko. Poté následuje postup uvedený u rektální metody. inseminace s použitím poševního zrcadla je metodou dříve používanou u skotu. Její uplatnění je zejména u malých přežvýkavců (ovce, koza). Principem je zavedení sterilního poševního zrcadla do pochvy. Po zavedení následuje otočení zrcadla rukojetí dolů a jeho následné rozevření. Při rozevření pochvy zkontrolujeme její stav a posoudíme také stav čípku děložního krčku. Poté následuje inseminace do krčku dělož- [- 93 -]

95 ního. Pipetu v tomto případě ani v předchozí metodě nemá přijít do kontaktu s pochvou. Albrechtsenovy kleště italská metoda principem je uchopení krčku děložního pomocí těchto kleští a jeho přitáhnutí směrem k technikovi či lékaři. Jakmile je krček vtažen do poševní předsíně následuje inseminace do krčku. Vzhledem k práci s kleštěmi je nutno dbát zvýšené opatrnosti. Metoda není v ČR prakticky používána. V chovu skotu se velmi často využívá stejně jako i u ostatních zvířat tzv. reinseminace (RE), která následuje za 8 12 hodin po první inseminaci. Platí všeobecně známě pravidlo. Plemenice inseminované ráno jsou RE večer a plemenice inseminované večer jsou RE ráno. Semeno je možno při inseminaci vpravovat i na jiné místo než je děložní krček. Jde například o vpravování semene do dělohy nebo děložního rohu. Tyto jsou však realizovány pouze experimentálně v důsledku dodržení perfektní hygieny. Velikost inseminační dávky je následující: pejety sperma je uchováno v dutinkách o V = 0,25 0,5 cm 3 pelety sperma v podobě kuličky, které je o V = 0,1 cm 3 Životnost spermií v pohlavním ústrojí je do 22 hodin u mraženého semene a do 40 hodin u čerstvého semene. Oplozovací schopnost vajíčka trvá max. cca 4 7 hodin. Jak je možno pozorovat je nutno volit optimální dobu inseminace s rozvahou a hlavně včas. Dalším omezujícím faktorem může také být nutnost KAPACITACE (jakési dozrání spermií v pohlavním ústrojí plemenice), kdy spermie se stávají hyperaktivnějšími a z fáze klidu se dostávají do fáze progrese. Požadujeme, aby v ejakulátu tedy bylo co nejvíce spermií se schopností progresivního pohybu vpřed za hlavičkou. Jedině ten nám zajistí, aby se spermie dostaly včas do horní 1/3 vejcovodu, kde dochází k oplození vajíčka. [- 94 -]

96 DIAGNOSTIKA BŘEZOSTI KRAV Březostí všeobecně rozumíme časový úsek od inseminace do vypuzení plodu z těla matky (porodu). Aby došlo k dodržení pravidla jedno tele od jedné krávy za rok, musí si chovatel hlídat inseminovaná zvířata, zda-li u nich došlo k zabřeznutí. K odhalování nezabřezlých plemenic a potvrzení gravidních plemenic využíváme následujících metod: Nepřeběhnutí chovatel po cca dnech po vlastní inseminaci zkontroluje, zdali plemenice se tzv. nepřebíhá (je jalová). Rektální vyšetření je vůbec jedním z nejrozšířenějších metod využívaných k diagnostice gravidity. Vyšetření uskutečňuje jak inseminační technik, tak i veterinární lékař. Cílem je po zavedení ruky do recta vyšetřit děložní rohy, kdy v případě zabřeznutí je znatelně hmatatelné jejich zvětšení. Uvádí se, že velikost obřezlého děložního rohu je ve 3. měsíci po inseminaci velikosti bochníku chleba. Tuto metodu lze také využít v daleko dříve, a to již 5 6 týdnech, kdy u krav volíme vyšetření v 6 týdnech a u jalovic v 5 týdnech. Rozpoznávacím znakem je tzv. fenomén dvojité stěny a zjištění obsahu plodových vod v obřezlém děložním rohu. Sonografické vyšetření principem je zavedení ruky se sondou do recta a dle odrazů se určí, zdali je či není plemenice březí. Tato metoda umožňuje v případě nezabřeznutí velmi dobrou diagnostiku příčiny poruchy plodnosti. Jedná se o vůbec neprogresivnější metodu využívanou při vyšetření gravidity. Tuto metodu používáme mezi dnem po inseminaci. Progesteronový test progesteron je všeobecně označován za hormon chránící březost. Jeho stoupající koncentraci v krevním séru či v mléce je možno snadno detekovat. Test nám vypovídá o tom, zda-li je či není plemenice březí Test nepřeběhlých NRT non retur test je všeobecně velmi ceněným ukazatelem hodnocení výsledku plodnosti u krav. Je užíván ve státech, kde je rektální palpační vyšetření zakázáno. Udává procento zabřezlých plemenic v 30., 60., 90. a někdy i 120 dnech po první inseminaci. Hodnoty u krav ve 30 dnech by měly dosahovat 70 % a u [- 95 -]

97 jalovic 80 %. Pokud hodnota nedosáhne ani 60 % je nutno zjistit příčiny tohoto nevyhovujícího stavu. NRT = POČET NEPŘEB. PLEMENIC x 100% POČET PRVNÍCH INSEMINACÍ PARAMETR délka říje HODNOTA 14 až 30 hodin ovulace vajíčka po skončení říje nejvhodnější doba k zapuštění za 8 až 12 hodin po 12 až 15 hodinách po začátku říje, nebo v její druhé polovině oplodňovací vajíčka oplodňovací spermií schopnost 12 až 21 hodin po ovulaci schopnost 20 až 28 hodin po inseminaci ID inseminační dávka odběr semene od býka musí obsahovat alespoň 10 miliónů aktivních spermií 1 odběr = až 150 vyrobených inseminačních dávek první říje po porodu (po otelení) první inseminace po porodu doba involuce dělohy po porodu zabřezávání krav % zabřezávání jalovic % 30 až 45 den po porodu v závislosti na užitkovosti plemenice 60 až 90 den po porodu v závislosti na zdravotním stavu, kondici a projevech říje do 30 dne po porodu říje opakuje se v 20 až 21 denních cyklech [- 96 -]

98 CO JE TO NORMÁLNÍ POROD, JAKÉ JSOU PŘÍZNAKY BLÍŽÍCHO SE PORODU U JALOVIC A KRAV? NORMÁLNÍ POROD Termín normální porod používáme, pokud je plod krávou vypuzen porodními cestami zralý a životaschopný. Z pohledu časového je pak plod krávou vypuzen obvykle mezi 270. až 300. dnem březosti. O předčasném porodu mluvíme, pokud je plod vypuzen před 268. dnem březosti a naopak o opožděném porodu po 300. dnu březosti. Předčasně narozená telata (před 8. měsícem) mají obecně sníženou životaschopnost a četnost úhynů je u nich vyšší. Také prodloužení doby březosti snižuje životaschopnost telat, navíc je nezbytné situaci včas a řádně konzultovat s veterinárním lékařem, protože riziko komplikovaného porodu je zde vysoké, a to v důsledku výraznějšího nárůstu hmotnosti telete - velká telata (přírůstek hmotnosti telete v posledním měsíci vývoje dosahuje 0,6 až 0,85 kg za den). OBECNÉ PŘÍZNAKY BLÍŽÍCÍHO SE PORODU V průběhu březosti dochází u jalovic a krav ke změnám jak vnějším, tak i vnitřním. Z vnitřních jsou významné změny ve velikosti dělohy v důsledku růstu plodu a zvětšování plodových obalů, resp. zvyšování jejich objemu. Děložní krček rovněž prodělává změny, a to jak do tloušťky, tak i do délky. V průběhu březosti je děložní krček uzavřen hustou hlenovou zátkou, která brání průniku patogenů do dělohy. Změny, které u plemenic nastávají v souvislosti s blížícím se termínem telení, jsou: 4 týdny před otelením: dochází k zvětšování stydkých pysků, které ochabují, vemeno se začíná zřetelně zvětšovat, a to zejména v důsledku vývoje a růstu žlaznatého parenchymu vemene a intersticiální tkáně, ocasní řasy nad pochvou jsou mělké a protáhlé. 2 až 1týden před otelením dochází k ochabování napnutých pánevních vazů, které se prodlužují až o 25 %, ochabují také svaly a vazy břišních stěn, viditelné jsou obrysy posledních žeber a výběžků bederních obratlů. 48 až 24 hodin před otelením stydké pysky výrazně otékají a zvětšují se až 6násobně, příčné řasy jsou často i vyhlazené, podélné řasy na mléčném zrcadle jsou hladké vlivem silného nalévání otoku vemene, [- 97 -]

99 pánevní vazy jsou plně ochablé, konec ocasu před otelením je zcela uvolněný v důsledku ochabnutí meziobratlových vazů (jeden z praktických indikátorů blížícího se porodu), tvar břicha při pohledu zezadu se mění ze sudovitého na hruškovitý, tělesná teplota u krav a jalovic před porodem bývá nižší až o 1 C s nástupem porodu teplota opět dosahuje fyziologických hodnot (37,5 až 39,5 C). 24 hodin před otelením dochází k výtoku čirého krčkového hlenu, který v průběhu několika hodin nechává na zádi a končetinách krav hnědé zaschlé stopy, z vemene začíná odkapávat mlezivo, kráva je velmi neklidná, často uléhá a vstává, močí, ohlíží se po břichu, někdo do břicha v důsledku zintenzivňujících se porodních bolestí kope apod. FÁZE PORODU, ANEB CO SE V JEJICH PRŮBĚHU DĚJE FÁZE PORODU Ze zootechnického hlediska jsou fáze porodu rozdělovány následovně: přípravné stádium, otevírací stádium, vypuzovací stádium, poporodní stádium. SPECIFIKA OTEVÍRACÍHO STÁDIA Pro toto stádium jsou charakteristické: počínající stahy břišního lisu zesilující kontrakce dělohy, tele zaujímá v děloze porodní polohu (otáčí se kolem podélné osy) a je společně s plodovými obaly natlačováno do porodních cest. Tato fáze je ukončena prasknutím plodových obalů a odtokem plodových vod. Děložní krček se otevírá nejen vlivem tlaku plodu na něj, ale také na základě fyziologických změn stěny děložního krčku. Průnik plodových obalů do krčku, které jej roztahují, je ukončen jejich prasknutím. Jako první praská alantochorion ze kterého vytéká světle hnědá vodnatá tekutina. Plodové vody mají nezastupitelnou úlohu, protože díky nim dochází nejen k vyčištění porodních cest, ale také k jejich zvlhčení. Předčasné protr- [- 98 -]

100 žení plodových obalů a odtok plodových vod může být jednou z příčin ztíženého porodu. Délka této porodní fáze se obvykle pohybuje mezi 6 až 10 hodinami. SPECIFIKA VYPUZOVACÍHO STÁDIA Jak již název napovídá, v této fázi porodu dochází k vypuzení plodu z porodních cest. Kontrakce dělohy jsou nyní již velmi intenzivní a interval mezi nimi se zkracuje. Do průběhu porodu se významně zapojuje také břišní lis. Kráva nebo jalovice v tento okamžik již většinou leží na boku a vzpínají se končetinami. S pokračujícím porodem se v porodních cestách objevuje amnionový vak, který je průhledný a skrz něj je možné obvykle vidět paznehty předních nebo zadních končetin telete, případně hlavu obvykle s vyplazeným jazykem. Porodní stahy jsou již velmi intenzivní a kráva při vypuzování intenzivně tlačí, na chvíli zadržuje i dech a poté se opět hluboce nadechne. Při intenzivním tlačení kráva vydává hluboký dunivý zvuk. Nejvyšší intenzity tlaku je dosahováno v době, kdy hlava tele prochází pochvou a vulvou. Délka této porodní fáze dosahuje obvykle 40 až 90 minut s tím, že může trvat i delší dobu (až 5 hodin) u jalovic, kde je i průběh porodu těžší v porovnání s již zkušenými krávami. SPECIFIKA POPORODNÍHO STÁDIA Po vypuzení telete matkou nastává období poporodní. Dochází k postupnému uvolnění lůžka a jeho vypuzování dělohou. Kontrakce dělohy jsou nyní již méně intenzivní, ale dostačující k tomu, aby bylo vypuzení zbytků plodových obalů a lůžka účinné. Kráva brzo po telení vstává a začíná pečovat o narozené tele, přijímá vodu a někdy i krmivo. Po poporodním stádiu nastává tzv. zčišťovací období, tedy v podstatě šestinedělí, kdy se děloha regeneruje a odchází tzv. očistky lochie. V jeho průběhu je doporučeno kontrolovat zdravotní stav krávy (měřením teploty u prvotelek do 39 C, krav do 39,5 C, kontrolou zčišťování, zánětu vemene, metabolických problémů apod.). POMOC CHOVATELE PŘI TELENÍ - ZÁSADY ZÁSADY ASISTENCE PŘI PORODU - ŘÍZENÝ TAH S pomocí resp. vedením porodu je potřeba mít dostatečné zkušenosti a vždy je lepší pravidelně telící se krávu sledovat, než předčasně zasahovat do porodu. Při asistenci platí tato obecná pravidla: pokud se v pochvě objeví plodové obaly, čekáme až tyto samovolně prasknou, po odtoku plodových vod se opatrně přesvědčíme, zda-li poloha, postaven a držení plodu je fyziologické (rozpoznání přední polohy od zadní ohyby dvou za sebou jdoucích kloubů stejným směrem, kontrola chodidlových ploch končetin), [- 99 -]

101 ověření životaschopnosti telete reakci telete je možné vyzkoušet: rozevřením meziprstí paznehtu, tlakem na oko, zasunutím prstů do úst (sací reflex), tlakem na nosní přepážku, nasazení porodních provázků porodní provázky se nasazují na končetiny až poté co se přesvědčíme, že jsou obě hrudní nebo pánevní, a utahují se nad spěnkou tak, aby uzlíky provázků směrovaly do středu (mezi končetiny) a nedocházelo tak k poškození rodidel, řízený tah musí být uskutečňovat současně s probíhajícími kontrakcemi dělohy a břišního lisu, za provázky opatřené dřevěnými táhly (kolíky) se tahá střídavě, tedy nejdříve tah jedné končetiny, poté tah druhé končetiny (pokud je provázek uvázán ještě kolem hlavy, pak je tak ve směru končetina hlava končetina), pro usnadnění tahu a s ohledem na tvar pánve krávy, připomínající písmeno O, je při tahu doporučeno mírně pootočit plod, a to o cca 30 až 40, čímž, se usnadní vybavení telete, při tahu je dobré nevybavovat tele rovným tahem, ale našikmo, ve směru k podlaze, porodní páku používat pouze v případech ztíženého porodu, kdy vybavování telete předcházelo vyšetření za účelem vyloučení možné komplikace ze strany matky (nedostatečné otevření porodních cest, velmi úzké porodní cesty, torze dělohy, jejich dostatečná kluzkost aj.) a plodu (nepravidelné polohy, velký plod aj.). Je zcela vyloučené používat jakékoliv jiné prostředky a pomůcky než porodní provázky či řetízky a porodní páku. Existují případy, kdy jsou telata vybavována v praxi pomocí nepřiměřené síly (oběžné shrnovače mrvy, traktory apod.). Takovéto postupy jsou vyloučené a v rozporu se zákonnými požadavky, ale i v rozporu s porodnickými zásadami! V případě byť jen podezření na obtížný porod je potřebné ihned kontaktovat veterinárního lékaře. PORODNÍ POLOHA TELETE Porodní poloha telete se sestává ze tří základních ukazatelů: polohy plodu hodnotíme jak je podélná osa telete postavena k podélné ose matky. Rozeznáváme podélnou polohu přední a zadní (podélná přední vstup předních končetin do porodních cest, podélná zadní vstup zadních končetin do porodních cest), které jsou fyziologické. Nefyziologické polohy označujeme jako kozelce. [ ]

102 postavení plodu je charakterizováno směrem, ke kterému směřuje páteř telete a v této souvislosti rozeznáváme fyziologické postavení tzv. horní (páteř telete je v ose s páteří matky) a nefyziologické (boční nebo dolní), kdy je nutná repozice veterinárním lékařem, technikem nebo zkušeným porodníkem. držení plodu je charakterizováno uložením hlavy mezi přední končetiny, což je typické pro podélnou přední polohu. Fyziologické je, pokud hlava je uložena mezi předními končetinami. Naopak uložení obou pánevních končetin je charakteristické pro podélnou zadní polohu. K nefyziologickému držení patří: hlava na bok nebo dolů svržená, částečně nebo zcela podložená přední nebo zadní končetina aj. KOMPLIKOVANÝ A ZTÍŽENÝ POROD CO JE TO ZTÍŽENÝ POROD? Období telení může při nezvládnutém managementu skončit těžkými porody krav a vysokou četností mrtvě narozených telat. Ztížený porod je takovým kdy plod nemůže být z mnoha příčin vypuzen z dělohy, případně nemůže projít porodními cestami. Četnost ztížených porodů se v chovech dojeného skotu pohybuje mezi 4 až 10 %. K nejčastějším příčinám patří u matek: stres v průběhu porodu, hormonální abnormality (nedostatečné nebo příliš silné kontrakce), úzké porodní cesty, torze dělohy, úzké porodní cesty aj. u plodu je ztížený porod nejčastěji zapříčiněn: velkým plodem, deformitami, nepravidelnými polohami telat aj. CO JE TO KOMPLIKOVANÝ POROD? K příznakům komplikovaného porodu patří: výrazný neklid krávy delší než 5 až 6 hodin (chůze po boxu, neklid, močení apod.), bez viditelného posunu v přípravě na porod, aktivní nápinky krávy trvající déle než 40 minut, a to bez viditelného posunu v porodu, uplynutí více než 90minut od doby, kdy se v porodních cestách objevily porodní obaly, končetiny telete, které mají chodidlovou část paznehtu směrem nahoru, hlava nebo ocas bez končetin v porodních cestách, [ ]

103 nahmatání obou končetin, kdy ale každá z nich se ohýbá jiným směrem apod. VYBAVENÍ PORODNÍKA - NUTNÉ POMŮCKY PORODNICKÉ POMŮCKY alespoň 4 řádně vyvařené a vydesinfikované porodnické provázky, porodnické provázky je nejlepší skladovat v desinfekčním roztoku, dvě porodnické hůlky - silná, zakulacená dřívka o délce alespoň 50 cm - násada ma hrábě, lopaty, topůrka.. mýdlo a desinfekční prostředek pro osobní hygienu porodníka, čisté oblečení, případně čistou a řádně vydesinfikovanou porodnickou zástěru, dostatečné množství řádně vypraných a suchých utěrek na otření mláděte, sterilizované a desinfikované nůžky či emaskulátor k přetětí pupeční šňůry, čistou sterilní vazelínu (lze zakoupit v lékárně - bílá vazelína), kterou používáme pokud potřebujeme vyšetřit rodidla zvířete, parafínový olej - slouží ke zvýšení kluzkosti porodních cest u plemenic, u kterých došlo k předčasnému odtoku plodových vod a jejichž rodidla jsou suchá, desinfekční spray k ošetření drobných ranek a oděrek na rodidlech plemenice, desinfekční přípravek k ošetření pupku mláděte (jódová tinktura s obsahem jodu 8-10 % a s obsahem alkoholu pro lepší vysušení pupku, 10 % Ajatin, 2 % brilantová zeleň, ), pupek namáčet, nesprayovat! pupečníkové svorky pro případ silného krvácení ) podvázání pupečního provazce - v případě nutnosti se dá použít v desinfekci namočený tkaloun, dostatek teplé vody v několika čistých vědrech. [ ]

104 Narozené tele [ ]

105 PŘIROZENÁ PLEMENITBA, INSEMINACE PRASAT PLEMENITBA Plemenitba je cíleným základních chovatelským nástrojem, který umožní od předem vybraného rodičovského páru (výběr plemenice a plemeníka) získat potomstvo. Výsledky reprodukce jsou především otázkou kvalitního managementu chovu. Chovatel, resp. ošetřovatel by proto měl mít dostatečné znalosti o tom, jaká zvířata, kdy a jak využívat v plemenitbě a jakou techniku zvolit. Velmi podstatné pro úspěšnou reprodukci jsou tyto zásady: rozhodujícím pro zařazení prasničky do plemenitby bývá její vhodná hmotnost, která by se měla pohybovat mezi 130 až 150 kg. Této hmotnosti bývá nejčastěji dosahována okolo 7 až 8 měsíce prasničky, a to v závislosti na její výživě a úrovni chovu, předčasné zapouštění prasniček má negativní vliv na jejich zdravotní stav a životaschopnost selat (prasnička není anatomicky ani fyziologicky připravená na graviditu), nejméně vyrovnané vrhy co do počtu, ale i co do hmotnostního rozmezí selat, bývají u prvniček (prasniček), nebo plemenic nemocných nejvyššího počtu selat bývá dosahováno na 3 až 5 oprasení (oprasení - odborný termín pro porod prasnic), také vhodný interval mezidobí hraje významnou roli, nejčastěji tato hodnota bývá Kojící prasnice v intenzivních chovech mezi 150 až 160 dny (mezidobí, tj. od porodu do následného porodu), tedy v intenzivních chovech bývá ročně dosahováno až 2,2 vrhu na prasnici a rok. Tento ukazatel je ovlivněn dobou ve které jsou selata odstavena. Po odstavu se v několika dalších dnech u prasnice objevuje nová říje. Pohlavní cyklus je stejně jako u ostatních hospodářských zvířat +/- 21 denní (21 denní cyklus říjí), [ ]

106 říje prasniček bývají velmi často méně zřetelné než u starších prasnic (prasnička - plemenice, která ještě neměla selata, prasnice - plemenice po prvním porodu), v přirozené plemenitbě, ale i při inseminaci se využívá zkoušek říjí pomocí kance prubíře - jde o působení na nervová centra prasnice, kdy tato je silně erotizovaná přítomností kance, zejména pak jeho specifickým kančím pachem (feromonální stimulace), u silně erotizovaných prasniček či prasnic dochází k projevům reflexu nehybnosti, kdy prasnice najednou ustrne a nevnímá své okolí, pevně stojí a je svolná k páření. Chovatel či ošetřovatel v této chvíli zkusí sílu reflex nehybnosti - mírný tlak na záď, kdy prasnice stojí a neutíká před chovatelem, případně mírným nadzvednutím kožní řasy slabin apod. V tomto momentu je prasnice svolná k páření či k inseminaci. v přirozené plemenitbě je nutné volit vhodného kance pro prasničky a prasnice, a to s ohledem na jejich hmotnost a tělesný rámec. Mladí kanci někdy mohou při skoku na prasnici mít problém se zasunutím pyje, starší a těžcí kanci naopak mohou způsobit zranění a pády prasniček při páření (překrmovaní kanci mohou mít velké potíže se zadními končetinami). inseminace je většinou zajišťována formou dodávky spermatu v plastových flakonech (plastový obal - tuba). Chovatel v dostatečném časovém předstihu telefonicky objedná na nejbližší inseminační stanici kanců příslušný počet dávek na konkrétní den. Tyto jsou chlazené dovezeny přímo plemenářskou firmou s možností okamžité inseminace, nebo jsou tyto uchovány v chladničce pro následné použití. Zde musím zdůraznit, že ne každý den se kanci na inseminační stanici odebírají, proto je vhodné si veškeré informace předem zjistit. Inseminaci smí uskutečňovat pouze osoba, která má za sebou úspěšně absolvovaný odborný kurz (u ostatních hospodářských zvířat platí ta samá pravidla). Kurzy inseminace například pořádá Výzkumný ústav živočišné výroby - Kostelec nad Orlicí prasnice po páření či inseminace potřebuje klid, protože pokud je tato chována ve skupině, bývá velmi často rušena ostatními prasnicemi (pach spermatu přitahuje prasnice v předříjí). Prvních několik dní je velmi kritických pro úspěšné oplodnění a pro zdárné zahnízdění zárodků do děložní sliznice. Pokud je prasnice rušena, špatně krmena či stresována, pak dochází k velké embryonální mortalitě (některé zárodky jsou odumřelé a resorbovány děložní sliznicí), [ ]

107 úspěchem reprodukce je také prevence před některými chorobami, čímž se zabrání správnou zoohygienou v chovu (desinfekce kotců, hygiena inseminace a přirozené plemenitby) a vhodným vakcinačních programem. vhodná výživa se významně podílí na reprodukci. Zejména tzv. flushing - nárazová výživa plemenic v období před zapuštěním výrazně ovlivňuje počet a kvalitu ovulovaných vajíček. Překrmování prasniček a prasnic vede k jejich ztučnění = horší parametry reprodukce. PLODNOST PRASAT PLODNOST Plodnost je obecně nejdůležitější vlastností chovu hospodářských zvířat. Na její úrovni a intenzitě závisí osud celého chovu. Plodnost je vlastností nízce dědivou (koeficient heritability je do 0,2), proto rozhodující vliv na ni mají faktory vnějšího prostředí. Plodnost prasniček a prasnic je nejčastěji ovlivněna: - plemenem (např. některá asijská plemena mají vyšší počet selat ve vrhu než většina evropských plemen prasat), - věkem (vrhy prvniček bývají méně početné a více nevyrovnané - vyšší rozdíly v porodních hmotnostech, vyšší frekvence mrtvě narozených selat), naopak nejpočetnější jsou 4 až 6 vrhy, poté dochází opět k poklesu počtu narozených selat ve vrhu, - výživou - jak na kvalitu a počet ovulovaných vajíček, tak i jejich kvalitu má zásadní vliv výživa, kdy tzv. nárazovou výživou - flushingem (energetický náraz např. vyšší dávkou krmiva či krmnými doplňky) dosahujeme lepší a výraznější říje u prasnice. Naopak špatná výživa (např. zaplísněné krmivo, nutričně nekvalitní suroviny) se projevují u kanců horší plodností (menší počet spermií s progresivním pohybem vpřed za hlavičkou, vyšší podíl defektních či mrtvých spermií apod.). Zde je nutné poznamenat, že tato chyba se neprojevuje ihned, ale až za několik týdnů, protože k ejakulaci spermie dochází až za několik týdnů od jejího vzniku ve varleti, - chovným prostředím a intenzivní ošetřovatelskou péčí - nejkritičtějším prvkem jakéhokoliv procesu je vždy a jen člověk, protože ten utváří chovné prostředí, navrhuje kubaturu a dispoziční uspořádání stájí, ventilaci, režimy krmení a napájení, ošetřování zvířat, plemenitbu atd., - zdravím zvířat - zdraví je základní podmínkou efektivní reprodukce, - managementem farmy - organizace chovu, zoohygiena farmy, turnusy, využití stimulace plemenic kanci - kančí pach a erotizace prasnic či prasniček apod. [ ]

108 Plodnost kanců je ovlivněna: výživou, věkem kdy je zařazen do plemenitby, zdravím (zejména končetin a pohlavních orgánů), frekvencí využívání v plemenitbě (počtem skoků za dané období, kdy velkou chybou bývá zejména přetěžování mladých kanců) apod. PLODNOST a) potencionální - je schopnost plemenice ovulovat dostatečné množství oplození schopných vajíček. Prasnice ovuluje až 23 vajíček, avšak jen poměrná část z nich se vyvine v životaschopné zárodky. Plodnost kanců je dána schopností produkovat dostatečné množství kvalitního ejakulátu. b) skutečná - je vyjádřena skutečným počten živě narozených selat ve vrhu. Nežádoucí je jak vysoký, tak i nízký počet selat ve vrhu (vysoký počet selat ve vrhu totiž většinou doprovází i nízká porodní hmotnost selat, což se negativně projevuje v jejich [ ]

109 přežitelnosti - selata bývají velmi slabá). Počet živě narozených selat je nižší oproti počtu ovulovaných vajíček, protože: některá vajíčka nejsou oplodněna (životnost vajíčka, resp. jeho oplození schopnost je cca do 5 až 7 hodin, zatímco spermií až 24 hodin), u části dochází ve fázi embrya k mortalitě, u některých plodů může dojít k je-jich odumření v průběhu jejich vývinu v děloze. Jaké ukazatele reprodukce v chovu prasat evidujeme a hodnotíme? datum připouštění, číslo plemenice, státním registrem připouštěného plemeníka, datum porodu - oprasení, počet všech selat, živě narozených, mrtvě narozených, počet selat odchovaných, a to ve věku 21 dní, vhodné je také zvířata zvážit, a to pro zjištění mléčnosti prasnice, pohlaví narozených selat a počet struků v levé a pravé mléčné liště. [ ]

110 kyny pro učitele Příprava zvířete na výstavu Tato metodika je určena jak pro učitele, tak i pro žáky. Prázdninová Příprava zvířete praxe na (červenec výstavu, srpen) Zklidnění zvířete a učení chodit Délka pracovní doby: dle ročníku Cílem přípravy je vyzdvihnout kladné exteriérové znaky. Optimální prezentace Žáci přináší nepíší i lepší pracovní výsledky listy hodnocení zvířete. Uvádí se, že rozdíl v ceně na aukci u nepřipraveného a připraveného zvířete je až euro. Žáci se nehlásí vedoucímu praxe Zvíře před ostříháním s vysoko zvednutou hlavou Žáci píší Deník praxe, vypracovávají připravené úkoly Zvíře vybrané na výstavu, denně vyvazujeme na jednu hodinu, popřípadě u neklidnějších zvířat i déle, s hlavou vysoko zdviženou. Důvodem je naučit zvíře držet hlavu vysoko, což při předvádění působí elegantnějším dojmem a dojde také k vyrovnání horní linie těla. Zároveň se zvíře také zklidní, protože při zvednuté hlavě má nižší zorný úhel a kráčí proto pomaleji. Malé kroky zvířete také působí lépe a nedají vyniknout případnému více zaúhlenému postoji. Pro Stejná toto vyvazování kráva o několik se nejlépe hodin později. hodí speciální Působí ohlávky, elegantnějším které umožňují dojmem. vyvazovat Přivykla si hlavu zvířete držet rovnoměrně hlavu elegantně z obou vysokio stran. zdviženou. V případě, že nejsou tyto ohlávky k dispozici, je třeba vyvazovat hlavu z obou stran současně, aby se zvíře naučilo držet hlavu rovně. Speciální ohlávka pro vyvazování hlavy zvířete [ ]

111 Je třeba také navázat vztah mezi zvířetem a jeho vodičem, proto by měl k přivázanému zvířeti vodič přistupovat, mluvit na něho a získat jeho důvěru a respekt. U zvířete, které si již zvykne držet hlavu samo zdviženou může vodič pomalu uvolnit uvázání a co nejpomaleji s hlavou vysokou zdviženou začít se zvířetem chodit. Vodič jde před zvířetem, čím mu zmenšuje zorný úhel pohledu a zvíře tak nemá tendenci utéct. Pohyb by měl vyházet jenom na základě táhnutí za ohlávku dopředu. Není vhodné zvíře ze zadu popohánět. Nepoužíváme klacek. Pokud zvíře chceme zpomalit, otevřenou dlaní ruky poklepáme na mulec zvířete. Zvíře také zvykáme na pohyb v kruhu, zastavení a správný postoj, stejně jako na možné rušivé zvuky rádio, přejezd mechanizace, další lidé atd. Pro nácvik je třeba si nechat dostatek času, aby při vlastní prezentaci bylo zvíře klidné, ovladatelné a vychozené. První provedení zvířete. Vodič jde před zvířetem, čímž mu omezuje zorný úhel. Pro zpomalení zvířete používá poklepávání otevřenou dlaní na mulec. 2. Stříhání Před začátkem stříhání je důležité zvíře dobře umýt. Pokud jsou na zvířeti zaschlé nečistoty, je potřeba je odmočit. Rozhodně se nesmí kaštany otrhávat, ani uřezávat konec ocasu, protože by to narušilo celkový vzhled zvířete. K umytí zvířete můžeme použít vapku. V zimě by se měla použít voda o teplotě 30 oc a zvíře po umytí přikrýt dekou, je možné použít koňskou přikrývku. [ ]

112 Koňskou přikrývku nebo deku je třeba použít na umyté zvířata v zimě. Teprve když je zvíře zcela čisté a zase suché, může se začít se stříháním. Umytí zvířete zrychluje stříhání a šetří nože stříhacího strojku. Zvíře ostříháme maximálně čtyři týdny před výstavou, vhodnější je ale kratší doba, většinou tak tři týdny. Záleží také na vzhledu zvířete. Dojnější typy zvířat je stříháme dříve (3 4 týdny) před výstavou, aby nově narůstající srst zakryla nedostatek osvalení. Typy zvířat s lepším osvalením stačí stříhat kratší dobu před výstavou. Vlastnímu stříhaní předchází volba správného stříhacího strojku a vhodných stříhacích nožů. Na trhu existuje velký výběr různě kvalitních produktů. Aby se zvýraznily všechny tělesné partie, je potřeba využít kombinaci různých nožů, aby se docílilo různých délek srsti. Tělo, hlava, krk, končetiny, ocas a vemeno se stříhají různými noži stříhacího strojku, popřípadě pokud není více strojků k dispozici, v jiném čase (některé dříve, jiné později). Tělo zvířete by mělo být stříháno noži, které ostříhají srst na délku 3 4 mm. Pro vemeno existuje speciální nástavec, který srst ostříhá na velmi krátko téměř vyholí (0,25 mm), který se používá také na vnitřní stranu uší. Zadní končetiny od hlezna dolů a kořen ocasu se stříhá na délku 1,5 mm, čímž dají vyniknout detailům a končetiny vypadají sušší a jemnější. Je ale lepší striktně nedodržovat linii hlezeního kloubu, ale vhodnější je, pokud je to možné, pro ukončení jemného střihu využít barevných přechodů na končetinách. Jen tak dosáhneme požadovaného výsledku. Obecně platí, že se stříhá proti směru růstu srsti. Na místech, kde se setkávají různé délky srsti, se musí přechody vystříhat, aby obrys těchto hran působil zploštělým dojmem. [ ]

113 Na fotografii jsou znázorněny ideální přechody, kterých bychom si měli během stříhání zvlášť všímat. Po ostříhání zvíře umyjeme speciálním odmašťovacím šampónem (např. Orvus - který zbaví srst veškeré nečistoty a tuku a srst se po umytí postaví kolmo ke kůži. Tento šampón nesmí však použít víc než 2 3 x, aby nedošlo k přílišnému odmaštění kůže. V případě možnosti je dobré oddělit krmnou dávku pro předváděná zvířata 4 5 týdnů před výstavou. Vhodné je krmit je 6 8 kg sena a až 15 kg jádra, což způsobí, že zvíře vypadá kapacitnější, dojde k odvodnění kloubů, které pak vypadají sušší a jemnější a stejné krmivo se můžeme vzít i na výstavu. Vhodný je také přídavek lnu, který podpoří růst kvalitní srsti. Po příchodu z výstavy musíme pozvolna zvíře převáděn na krmnou dávku ve stáji. 3. Předvýstavní příprava Předváděné zvíře je potřeba náležitě umýt a poté vysušit. K tomu je možné použít i fén. Potom následují drobné kosmetické úpravy, které výsledný dojem ze zvířete jen umocní. Použijte pudr (bílý prášek) na hlezna, aby zbělela a skryly se vady nebo případně příliš prosvítající růžová barva kůže. Stejně tak ho použijte na kolena předních končetin. Na menší plochy můžete použít speciální bílý sprej na kůži. [ ]

114 Vyleštěte také paznehty. K tomu můžete použít silikonový olej ve spreji nebo u tmavých paznehtů. Vetřeme-li dětský olejíček na krátce vystříhané vemeno, čímž se podpoří proudění krve a mléčné žíly budou výraznější. Očistěte mulec, zkontrolujte, jestli je ohlávka nasazena správně. Upravte ocas kartáčem ocas rozčešte do hustého, bohatého tvaru, který potom zafixujte lakem, případně pomůže i bílá barva ve spreji, kterou použijte pro obarvení tmavších částí ocasu. Zvláště při předvádění v prostorách s umělým osvětlením je velmi elegantní použití na tělo zvířete třpytek ve spreji Rozčesání ocasu do požadovaného tvaru mu přidá na bohatosti a mohutnosti. 4. Příprava na fotografování Dojde-li po všech přípravách na samotné fotografování, asistují fotografovi minimálně další 4 osoby. První z nich je vodič, který zvíře drží a dbá na správný pohled zvířete (1. natočení hlavy oči, 2. ostražitost uši), další má na starosti zadní nohy a zbývající dva se starají každý o jednu přední končetinu. Na první pohled se tento počet může zdát trochu vysoký. Kdo už ale byl fotografování skotu přítomen, rychle rozpozná, že je to nutné proto, aby se plynule a bez nějakých komplikací dosáhlo dobrého výsledku kvalitní a profesionální fotografie. Fotografování plemenného skotu je především o ochotě spolupracovat a znamená určitou časovou investici všech zúčastněných. Časově náročná je nejenom příprava zvířete, ale i samotné fotografování, které mnohdy trvá hodinu až hodinu a půl. [ ]

115 Kromě toho všeho se musí i správně zvolit a připravit místo na focení, instruovat pomocníky a připravený skot se musí na zvolené místo dopravit. Vlastní foto může trvat 10 minut, ale i 2 hodiny. Je-li fotograf i jeho pomocníci už zběhlý ve tvorbě fotografií skotu i vlastní přípravě, časová náročnost se tím samozřejmě snižuje a výsledek stojí za to! Řádně připravená a naučená zvířata je radost fotografovat [ ]

116 Zdroje: Rudloff, K.: BioLib.cz Osel durynský; On line: ; Příprava zvířete na výstavu; On line: ; Staněk, A.: Chov prasat - Krmné směsi v chovu prasat; On line ; Chov zvířat.cz: Krůta česká; On line ; kruta-ceska/ Brahma chicken; On line ; asa_kur)_078.jpg Řeháček, F.: Klub chovatelů drůbeže Šumavanek; On line ; Dani: Charakteristika Šumavanky (ŠU); On line ; Klub chovatelů Českých strakáčů; On line ; Driml napáječky.cz; On line ; napajecky.cz/cz/prasata/napajecky-526/napajecka-kolikova-celonerezova-1-2- sestihran-ok-27-pro-vykrm-a-prasnice html Staněk, A.: Zootechnika.cz Reprodukce prasat Plodnost prasat; On line ; Staněk, A.: Zootechnika.cz Porody krav Telení; On line ; --- teleni/ Staněk, A.: Zootechnika.cz Chov prasat Plodnost prasat; On line ; Staněk, A.: Zootechnika.cz Chov ovcí Plodnost prasat; On line ; Králíkář.cz; On line ; [ ]

117 Český svaz chovatelů; Směrnice pro novošlechtění a regenerační křížení králíků; On line ; [ ]

118 Pracovní list k 01.2 Metodice zajištění chovu Jméno: Datum: Třída: 1/Co vznikne křížením oslice s koněm? 2/Jaké bylo využití Shetlandského ponyho? 3/Jaký užitek nám poskytuje plemeno SKUDDE? 4/Jak vzniklo prase PŘEŠTICKÉ černostrakaté? 5/Jaké je využití PC? 6/Charakterizuj plemeno Husa česká: 7/Čím vyniká kachna pekingská? 8/Jakou může dosahovat snášku indický běžec? 9/Kolik % tuku může obsahovat mléko Jerseyky? 10/Má husa česká zachován pud sezení? 11/Jak rozeznáme perláka od perličky? 12/Charakterizuj plemeno slepic Šumavanka? [ ]

119 13/Jakou hmotnost by měl mít králík Vč v osmi měsících stáří? 14/Patří králík do řádu hlodavci? 15/Jaký užitek nám dávají králíci? 16/Jaký druh obilovin je nejvhodnější pro králíky? 17/Napiš průměrnou dobu březosti u těchto zvířat: -prasnice -bahnice -koza -králík -oslice -klisna -kráva 18/Napiš jaké nářadí používáš při kydání hnoje: 19/Jak je vyřešeno na MHD napájení zvířat? (typy napaječek) 20/Zjisti krmnou dávku u všech chovaných zvířat na MHD a proveď její zhodnocení [ ]

120 21/Napiš charakteristiku plemene Jersey: 22/Jaký je šlechtitelský cíl u plemene Jersey? 23/Jakou hmotnost by měl mít kalifornský králík ve čtyřech měsících? 24/Jaké hmotnosti dosahuje plemeno ČESKÁ KRŮTA? 25/Jakou dojivost dosahuje koza bílá krátkosrstá? 26/Jak rozdělujeme krmiva podle koncentrace živin? Uveď příklady 27/Jaká krmiva jsou základem krmné dávky u většiny hospodářských zvířat? 28/Zdrojem jakých látek jsou jetel a vojtěška? [ ]

121 29/Jaké trávy by měly být zastoupeny v travním porostu? 30/Pro jakou kategorii zvířat je vhodná krmná mrkev? 31/Na čem závisí kvalita sena? 32/Jaký zdroj nám zajišťuje sláma v krmné dávce? 33/Napiš, jaké znáš jadrná krmiva a pro jaké HZ se používají? 34/Co znamená zkratka TMR v technice krmení dojnic? 35/Které ze zvířat je náročnější na výživu, koza nebo ovce? 36/Jaké kompletní krmné směsi krmíme selatům : porodna - Předvýkrm- Výkrm- 37/Jaké KKS krmíme prasnicím? 38/Kolik kg KPK dostane denně prasnice, jestliže kojí 13 selat? 39/Co je to mléčnost? 40/Kdy zařazujeme prasničky do plemenitby? [ ]

122 41/Jaké jsou příznaky říje u krávy? 42/Jaká metoda je nejrozšířenější u inseminace skotu? 43/Které znáš metody u zjišťování březosti skotu? 44/Jak dlouho trvá říje u krávy? 45/Za jak dlouho se opakuje? 46/Jaké jsou příznaky u krávy 24 hodin před porodem? 47/Jaké jsou fáze porodu? 48/Co je to reflex nehybnosti? 49/Jakou říji má samice králíka? 50/Napiš postup přípravy skotu na výstavu [ ]

123 01.3 Metodika zajištění zdravotního stavu zvířat Tomáš Fiala Pokyny pro učitele Tato metodika je určena jak pro učitele, tak i pro žáky. Pro úvodní hodiny praxe i pro potřeby teoretické výuky je připravena v příloze metodiky prezentace Zajištění zdravotního stavu zvířat sloužící k doplnění a zopakování teoretických vědomostí před prací se zvířaty. Prázdninová praxe (červenec, srpen) Délka pracovní doby: dle ročníku Žáci nepíší pracovní listy Žáci se nehlásí vedoucímu praxe Žáci píší Deník praxe, vypracovávají připravené úkoly Organizace praxe je popsána v kapitole Metodika pro žáky Úvod Pro žáky pracující v Malém hospodářském dvoře v Horšově vznikla pro aktivitu 01.3 Zajištění zdravotní stavu zvířat metodika, kterou budou číst na počítači na pracovišti. Na počátku praxe dostanou žáci od učitele přidělené činnosti pro dané období. Po vykonání praxe zpracují Pracovní listy, které odevzdají učiteli praxe. V době prázdnin pracovní listy nezpracovávají. Učitel bude žákovi při praxi pomáhat s řešením problémů, bude upozorňovat žáka na potřebné práce, bude jej kontrolovat a sledovat dodržování bezpečnostních a hygienických předpisů Učitel povede žáka při jeho činnostech a bude koordinovat jeho práci s aktivitami ostatních žáků. V přestávkách mezi činnostmi umožní žákům zapsání poznámek, případně vytvoření kopie Metodiky k domácímu studiu. Povinnosti učitele a instruktora viz Metodika [ ]

124 Metodika pro žáky Jedině od zdravých zvířat získáme zdravé potomstvo Zdravotní stav sledujeme každý den, nejlépe při krmení, kydání Čím dříve zjistíme na zvířeti změny chování, tím dříve můžeme zjednat nápravu Změnami rozumíme například: nechutenství, naježená srst (peří), apatie, jiná konzistence výkalů Z těchto zjištěných příznaků můžeme vyvodit příslušnou anamnézu Anamnéza: předchorobí, dokázat popsat příznaky, čas od kdy trvají, znát stáří a pohlaví zvířete Snažit se dodržovat zoohygienu chovu Zoohygiena: význam a úkoly zoohygieny Zoohygiena je nauka o komplexním působení činitelů vnějšího prostředí na organismus zvířat. Na základě jejích poznatků může chovatel tyto činitele ovlivňovat a usměrňovat. Pro udržení pevného zdraví a odpovídající užitkovosti zvířat je nutné zabezpečit kvalitní podmínky prostředí Zoohygienu dělíme na: Hygienu ovzduší Hygienu půdy Hygienu vody Hygienu krmiv Hygienu pastvin Hygienu stájí a ostatních prostorů, přepravy zvířata Výživa je vůbec nejvýznamnější faktor vnějšího prostředí, ovlivňuje jak zdraví, tak užitkovost zvířat. Stájové mikroklima zahrnuje: Teplotu Relativní vlhkost Obsahy škodlivých plynů Prašnost prostředí Osvětlení stáje Proudění vzduchu Poruchy zdraví v důsledku nedostatku ve výživě jsou zapříčiněny zejména: 1, nedostatkem nebo nadbytkem základních živin a vody 2, nesprávným poměrem a množstvím minerálních látek, nedostatkem vitamínů 3, nevhodnou krmnou technikou [ ]

125 4, nedostatky v jakosti krmiv (kontaminace jedy, plísněmi, zapařená, nahnilá nebo namrzlá krmiva) VLIV ZÁKLADNÍCH ŽIVIN Základními složkami krmiv hosp. zvířat jsou dusíkaté látky, zejména bílkoviny, dále tuky, glycidy, minerálie, vitamíny a voda. Nadměrný přívod některé složky, případně její nedostatek nebo nevyvážený poměr jednotlivých živin (zejména minerálních látek) má za následek zdravotní problémy vznikající poruchami metabolismu. Tyto zdravotní problémy nazýváme metabolické poruchy. Nabývají na významu zejména u vysokoprodukčních zvířat. Nedostatek bílkovin a esenciálních aminokyselin způsobuje: snížení růstu snížení produkce mléka snížení přírůstku ve výkrmu snížení odolnosti vůči infekčním a parazitárním chorobám Výrazně se uvedené poruchy projevují u mláďat, u samic v průběhu gravidity a u vysoko- produkčních zvířat Zvýšený přívod bílkovin ( nevybilancovaná KD) způsobuje: poruchy nervové a pohlavní činnosti poruch pohybové soustavy Vliv minerálních látek: Pro udržení stálého zdraví a dobré užitkovosti je nutné v krmivu nebo prostřednictvím minerálních přísad ( premixů) minerálie dodávat. Pro metabolismus minerálních látek není však zdaleka rozhodující jen jejich množství, ale i jejich vzájemný poměr (např. Ca:P= 2:1) Nedostatek některých min. látek způsobuje závažné zdravotní poruchy, jako příklady uvedeme: Na - sterilitu, nervové poruchy Ca, P rachitidu Mg - poruchy nervosvalové dráždivosti - křeče svalstva J - poruchy funkce štítné žlázy Fe anémii (chudokrevnost) Vliv vitamínů: [ ]

126 Současné poznatky ukazují, že zejména vysokoprodukční zvířata vykazují značné nároky na dodávání vitamínů v krmné dávce. Vitaminy jsou velmi důležité: pro udržení užitkovosti pro zabezpečení obranyschopnosti organismu pro zabezpečení metabolismu, zejména minerálií Avitaminózy se v praxi nevyskytují téměř vůbec, pokud, tak jako následek hrubého porušení zákona na ochranu zvířat, a to v oblasti krmení a ustájení zvířete. Hypervitaminózy se vyskytují vzácněji, zpravidla jako důsledek neodborného zacházení( předávkování) s vitamínovými přípravky. Škodlivé jsou zejména vysoké dávky vit. A, D, E. Hypovitaminózy - částečný nedostatek vitamínů se vyskytují častěji a jsou z hospodářského hlediska velmi nebezpečné protože: většinou probíhají dlouhodobě a z počátku skrytě snižují produkční schopnosti ( mléčnost, dojivost, plodnost, přírůstky) snižují odolnost vůči chorobám ( nedostatek vit. A - infekce, vit. C - virové nákazy) -zhoršuje se konverze živin VETERINÁRNÍ ASANACE Jedná se o souhrn opatření prováděných na zařízeních, stájových prostorách a okolním prostředí, v němž zvířata žijí nebo s nímž přicházejí do styku. Asanace znamená doslova ozdravění, tj. vytvoření zdravotně nezávadného prostoru pro život zvířete. Vet. asanace v nejširším slova smyslu zahrnuje opatření prováděná na zařízeních, stavbách a prostředí, tj. práce úklidové (mech. očista), dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, ale i stavební úpravy, odstraňování škodlivin a kadaverů (zdechlin), odchyt toulavých zvířat. ASANAČNÍ OPATŘENÍ ZAHRNUJÍ: - dezinfekci (des ne tj. neinfekci) ničení či potlačování choroboplodných zárodků mimo tělo jedince (stáje, ošetřovny, půda, voda, vzduch, nástroje atd.) - dezinsekci (insecta hmyz) tj. hubení obtížného hmyzu a členovců parazitů v okolním prostředí - deratizaci (ratus krysa) tj. hubení škodlivých hlodavců, kteří ničí značné množství zeměděl. produktů a roznáší na svém povrchu těla zárodky infekčních chorob [ ]

127 - odstraňování kadaverů a infekčního materiálu tj. svoz zvířat uhynulých, nepoživatelných živočišných produktů, tělních tekutin, materiálů z vet. nemocnic, ústavů a jatek. IMUNITA je fyziologický stav organismu umožňující jeho odolnost proti infekci. Proti vniknutí patogenů do organismu staví tělo tzv. bariéry celý systém obranných mechanismů. 1. Kůže důležitá je její celistvost, ph a baktericidní účinky kožního mazu. 2. Sliznice jako obrana zde působí hlen, epitelové řasinky, žaludeční šťáva, v dutině tlamní sliny a v pochvě poševní sekret. 3. Tělesná teplota jakmile vnikne do organismu škodlivina (viry, bakterie) a rozšíří se v krvi, organismus zareaguje zvýšením tělesné teploty. Tato teplota je nevhodná pro množení škodlivých mikroorganismů. Jako horečku označujeme teplotu vyšší než udává fyziologická norma obecně nad 38,5 42 oc. Horečka vlastně pomáhá imunitnímu systému tím, že zastaví množení patogenů a usnadní tak proces fagocytózy škodliviny bílými krvinkami. 4. Mízní a retikuloendoteliální systém v případě lymfogenního přenosu škodlivin patogenů (přenos mízou) dochází k likvidaci této škodliviny v mízních uzlinách. Imuninizace Imunizace je umělá provokace tvorby protilátek a použ. se k preventivní ochraně zvířat, ale i člověka před nákazami. Technika imunizace je zpravidla injekční očkování a rozlišujeme aktivní a pasivní imunizaci. Aktivní imunizace Používáme ji preventivně, imunita nastupuje po určité delší době a provádí se: - živou, plně virulentní vakcínou (značně nebezpečné) - živou oslabenou vakcínou - usmrcenými zárodky, (např. tyfus, mor, cholera) Aktivní imunizace se v praxi nazývá vakcinace, tj. vpravení vakcíny do organismu, který si pak protilátky tvoří sám. [ ]

128 Pasivní imunizace Použ. se zpravidla léčebně, v době propuknutí onemocnění, neboť se jedná o přímé vpravení hotových protilátek (séra) do organismu. Pasivní imunizace se tedy nazývá sérování a její účinek je okamžitý, neboť organismus dostává hotové protilátky. Imunizace může být dále prováděna jako tzv. simultánní vakcinace, kdy se kombinuje aktivní a pasivní složka, anebo jako polyvalentní vakcinace, kdy vakcína obsahuje zárodky více chorob, (např. vakcinace proti psince a infekčnímu zánětu jater u psů). Zdraví ovlivňují: - dědičné dispozice - odolnost organismu vnitřní podmínky organismu - užitkovost - konstituce - výživa a krmení - technologie ustájení - zoohygiena vnější podmínky - mikroklima - ošetřovatelská péče Choroby se navenek (klinicky) projevují tzv. příznaky (symptomy). Tyto příznaky můžeme dělit na: a) všeobecné (podle nich nelze rozhodnout o jakou nemoc se jedná) zvíře je skleslé, malátné, nežere, straní se stáda, má zježený tělní pokryv, málo nebo naopak mnoho pije, má zvýšenou tělesnou teplotu b) specifické (typické pro určitou chorobu umožňující stanovit diagnózu) jde např. o výtoky z tělních otvorů, průjmy, kulhání, křeče, záškuby svalstva apod. Jako nemocné zvíře tedy můžeme označit to, které vykazuje klinické příznaky nemoci. Je ovšem nutné upozornit na fakt, že některé choroby probíhají skrytě (latentně) - zvíře je nemocné, ale přesto nejeví klinické příznaky nemoci. Nemoci můžeme dělit ze dvou hledisek: PERAKUTNÍ NEMOCI: Trvají jen několik minut až hodin a jsou charakteristické rychlým nebo vůbec žádným rozvojem příznaků. Jde např. o srdeční a mozkové příhody, anafylaktický šok nebo zásah bleskem. [ ]

129 AKUTNÍ NEMOCI: Trvají několik hodin až 3 týdny, rychle se objevují a taktéž rychle zanikají. Relativně dobře se léčí. Většinou jde o infekční choroby. SUBAKUTNÍ NEMOCI: Délka trvání 3 6 týdnů. SUBCHRONICKÉ A CHRONICKÉ NEMOCI: Trvají déle než 6 týdnů, probíhají pomalu a zpravidla nemají výrazné příznaky. Mohou vznikat z akutních nemocí v případě jejich špatného léčení nebo neléčení, nebo jsou od počátku chronické. NENAKAŽLIVÉ CHOROBY - traumata (úrazy, popálení, poleptání žíravinami, omrzliny) - orgánové nemoci (úžeh, úpal, zánět dělohy, plic, žaludku, mrtvice) - metabolické poruchy (avitaminózy, křivice, poporodní obrny, pastevní tetanie) - otravy (dusitany, kumariny ap.) NAKAŽLIVÉ CHOROBY - virové (mor prasat, drůbeže, králíků, IBR-IPV, septické bronchopneumonie telat, chřipka prasat, vzteklina, psinka ap.) - bakteriální (záněty mléčné žlázy, kolibacilóza telat a selat, záněty pupku, salmonelóza, tuberkulóza, sněť slezinná- plísňové (záněty pohl. org. a kůže, trichofytóza telat) Pro virové a bakteriální nemoci se užívá společný název choroby infekční. Jejich základní charakteristikou bývá sdělnost, tj. mohou se přenášet z jednoho jedince na druhého (určitou výjimku tvoří klostridiové infekce, např. tetanus, neboť jde o infekční onemocnění, ale nejsou zdělné zvíře se nakazí pouze po poranění, infekce se tedy nepřenáší z jednoho zvířete na druhé). - parazitární (invazní) a) endoparazitózy (tasemnice, škrkavčitost, motoličnatost, svalovčitost prasat, plicní červivost) - jsou způsobovány parazity sídlícimi uvnitř organismu (v jednotlivých orgánech) b) ektoparazitózy (zavšivení, blechy svrab, střečkovitost) - jsou způsobovány parazity sídlícimy na povrchu těla nebo v kůži. Z hlediska zoologického zatřídění parazitů můžeme hovořit o onemocněních způsobených parazitickými prvoky, červi nebo členovci. [ ]

130 POSTUP DIAGNOSTIKY V procesu zjišťování příčiny onemocnění vystupuje chovatel, veterinární lékař a samozřjemě pacient - nemocné zvíře. Úkolem chovatele je zejména poskytnutí anamnézy - předchorobní. Čím je anamnéza přesňější, tím lépe. Anamnéza zahrnuje: a) obecné údaje (chovatel zvířete, druh zvířete, pohlaví, věk a u samic fázi reprodukčního cyklu. b) prodělané nemoci a očkování, případně současná léčba. c) první příznaky nemoci (proč je veterinář volán) Za tímto účelem si všímat zejména: - změn v chování (apatie) - změn v přijímání krmiva (nadměrná žravost, nechutenství) - změn v přijímání tekutin (nadměrná žíznivost, nepřijímání tekutin) - změn ve vylučování a) moči (málo, často, bolestivost při močení, změna barvy) b) výkalů (konzistence, barva, intervaly) - změn tělního pokryvu - naježení srsti nebo peří, vzhled, línání - změn v pohybu (kulhání, obtíže při uléhání, vstávání ap.). Další postup diagnostiky je úkolem veterinárního lékaře. K určení nemoci podle jednotlivých příznaků nelze dost dobře vypracovat jednotné schéma, neboť rozdílnost projevů téže nemoci je značná. Závisí na příčině, odolnosti pacienta, komplikacích, stádiu nemoci ap. Dále uvedený postup diagnostiky je proto jen orientační: - posouzení chování zvířete, temperament, výživný stav - trias - dech, tep, teplot - vyš. kůže a sliznic - posouzení viditelných sliznic, vzhledu tělních otvorů - vyš. povrchových hmatných mízních uzlin - vyš. jednotlivých orgánových soustav zaměřené dle anamnézy. VYŠETŘENÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU HZ Pomůcky: teploměry, olej, provázek, hodinky, sešit, tužka, des. Roztok, hygienické pomůcky, igelit. pleny, fonendoskopy. A) Trias tj. zkontrolování tělesné teploty, tepu, dechu se provádějí vždy při vyšetřování zdravotního stavu hospodářských zvířat, neboť jsou rovněž projevem dobrého či pozměněného zdravotního stavu. [ ]

131 1) Vyšetření teploty Hosp. zvířata patří mezi zvířata stál. tepelné, to znamená, že jejich teplota se udržuje v určitém rozmezí. Druh zvířat Průměrná Rozmezí Zjištěné údaje u kontrol. Zvířat teplota teplotní O Teplota Dech Tep Skot 39 (39) 38,5 37,8 39, Kůň 38 (38,5) 38 37,8 38, Prase 39,5 (39) 39,2 38,9 39, Ovce 39 (40) 39,5 38, Koza 39 (40) 39,5 38, Slepice 41 (42) 41,1 41, Teplota se zjišťuje v konečníku pomocí lékařského nebo veter. Teploměru. Sklepnutý a navlhčený nebo naolejovaný teploměr zavedeme krouživým pohybem za mírného tlaku do konečníku zvířete a ponecháme asi po dobu 3 minut. Na teploměr uvážeme tkaničku nebo provázek, za který teploměr držíme a tímto způsobem jej chráníme před rozbitím při prudkém vytlačování teploměru z konečníku zvířete. Skutečně zjištěnou teplotu žáci zapíší do tabulky a porovnají s normální průměrnou teplotou uvedenou rovněž v tabulce. U hosp. zvířat, jak vyplývá z tabulky, dochází ke kolísání teploty. Toto kolísání je ovlivněno: - druhem - Plemenou příslušností u prim. zvíř. Je teplota vyšší než u plemen kultur. - Velikostí malá zvířata mají vyšší teplotu než velká zvířata - Stářím zvíř. mladší mají vyšší teplotu než dospělá - Pohlavím plemenice mají vyšší teplotu o 0,5 1 o C než samci - Říjí, březostí, porodem teplota vždy vyšší - Zaměstnáním zvířete namáhavou prací se zvyšuje - Příjmem potravy zvyšuje se - Denní dobou nejnižší je v časných ranních hodinách, mezi 1-3 hod. a nejvyšší večer mezi Hodinou - Okolní teplotou při vysoké teplotě prostředí se zvyšuje - Chorobou u nemocných zvířat dochází buď ke snížení zimnice nebo ke zvýšení k horečce [ ]

132 Vyšetření dechu U hosp. zvířat se vyskytuje několik typů dýchání. Je to dýchání typu břišního při tomto typu se pohybuje bránice a stěny břišní (skot), dále typu žeberního pohybují se žebra (kůň) a dýchání smíšeného. Lze tedy u zvířete, které je v klidu, sledovat dýchání podle pohybu žeber a břicha, nelze však od sebe zřetelně odlišit pohyby při vdechu a výdechu a proto je výhodnější sledovat intenzitu dýchání podle pohybu chřápí u koně nebo podle proudu vdechovaného vzduchu u skotu a prasete tak, že nastavíme před mulec nebo rypák ruku nebo zrcátko. Zvlášť zřetelné je to v zimě. Jinak lze ještě dýchací pohyby zjistit poslechem na hrudníku a u slepic podle pohybu boků nebo rovněž poslechem na hrudníku. Intenzitou dýchání se rozumí počet dechů za minutu. Intenzita dýchání je ovlivněna : - Plemennou příslušností zvířete - Stáří zvířete - Velikostí, druhem, konstitucí, výživným stavem, březostí, prací, vnější teplotou a vlhkostí. 2) Vyšetření tepu Srdeční tep se skládá ze systoly a diastoly. Při systole dochází ke smrštění srdce a tím je krev vypuzena do srdečnice a plícnice. Při diastole srdce ochabuje a plní se krví. Tep se vyšetřuje nejlépe pohmatem tepen povrchově uložených na tvrdém podkladě u koní a skotu na vnější tepně čelistní (arterie maxibarie exttarma), v podocasní řase nebo na mediální stěně stehna (u ovcí). Hmatáme tři prsty najednou. Tep počítáme 15 sec. A převedeme na minutovou frekvenci, tepovou frekvenci ověříme poslechem (fonendoskopem) v krajině srdeční. (Levá přední končetina předkročena). U skotu lze též vyhmatat tep na ocasní tepně na vnitřní ploše holé části ocasu. Udává se počet pulsů (tepů) za 1 minutu. Jak vyplývá z tabulky, dochází ke kolísání v počtu tepů, toto kolísání je ovlivněno: - Druhem - Plemeno příslušností u prim. Zvíř. vyšší - Velikostí malá zvířata mají vyšší - Pohlavím plemenice mají vyšší - Březostí březí mají vyšší - Zaměstnáním zvířete při rychlejším pohybu vyšší tep - Okolní teplotou při vysoké teplotě vyšší tep [ ]

133 3) Vyšetření zažívacího ústrojí - Chorobou zvýšený tep při zvýšené teplotě a při horečce a při infekčním onemocnění, snížený tep je při otravách, žloutence a při onemocnění mozku. - - zootechnik (ošetřovatel) zná, jakou má vyšetřovaný kus chuť k žrádlu - ví, kdy přestal žrát a jaká byla skladba krmné dávky - vyšetřující posoudí výkaly (řídké, tuhé, normální) Přímým poslechem (auskultací) odpočítáš nebo nepřímým poslechem (fonendoskopem) zjistíš počet bachorových stahů (rotací) na levé straně v hladové jamce. Doba poslechu 2,5 min. (5 min. max.) má být slyšet 4 5 hřmění (tj. normální stav). Bude-li méně znamená to, že činnost zažívacího traktu je spomalená, buď nesprávným krmením nebo je to příznak onemocnění (zvlášť doprovází-li tento stav zvýšená teplota i zrychlený dech). Při nepřímém poslechu polož na hladovou jamku igelitovou plenu, uchem posloucháš a při tom ti pomocník fixuje kus u hlavy. 4) Vyšetření mízních uzlin podčelistní, podlopatkové, nadvemenná. 5) Vyšetření mléčné žlázy Pro správné posouzení mléčné žlázy slouží kromě vlastního vyšetření především anamnéza, která se vztahuje na: a) Období posledního otelení, zaprahnutí, průběh porodu a období po otelení b) Stav organizmu před otelením a po otelení c) Dojivost krávy zejména v poslední laktaci d) Jakost mléka, jeho barvu, chuť, změny při vaření e) Složení krmné dávky a způsob krmení f) Onemocnění vemene, které se vyskytlo v předcházejících obdobích Vlastní klinické vyšetření mléčné žlázy se uskutečňuje: I. Vnější obhlídkou (velikost vemene i struků, velikost jednotl. čtvrtí a jejich symetričnost). Posoudit z pravé i levé strany a ze zadu. U struků porovnáváme délku, [ ]

134 II. sílu, postavení. Všímáme si zbarvení a povrchu kůže (výběžek) na vemeni a strucích. Prohmatáním každé čtvrti se přesvědčíme: a) O struktuře a konzistenci mléčné žlázy b) O kvalitě kůže a podkožního vaziva c) Dále o citlivosti d) Teplotě e) Stavu nadvemenních mízních uzlin (velikost asi vlašského ořechu). Kůže na vemeni má být jemná a lehce odtažitelná. Parenchym. mléčné žlázy se při palpaci jeví jako pružná laločnatá tkáň (lalůčky jsou málo zřetelné, když je vemeno přeplněno mlékem). Zdravý mlékojem (cisterna) se jeví jako váček jehož stěny jsou na pohmat měkké, nebolestivé, dají se lehce stlačit (prázdné po vydojení, plné před dojením). Struk prohmatáme od jeho základny v mléčné cisterně až na dolní konec. Přitom sledujeme strukový kanálek, který se jeví jako tužší provázek procházející středem struku. III. Zkouškou dojení se přesvědčíme o stavu svěrače strukového kanálku. (Zjišťujeme odpor pociťovaný rukou při vydojování struku, i podle síly střiku zjišťujeme poruchy ve strukovém kanálku). IV. Vyšetřením mléka smyslově (chemicky, mikroskopicky) - Omytí vemene, struku (rukou) - Odstříknutí prvních střiků do oddojovací nádoby - Posouzení vzhledu a nezávadnosti mléka (přítomnost vloček, sraženin, hnisu) DOMÁCÍ MÍRY LÉKŮ Prášky: Na špičku nože 0,5 1 g Kávová lžička rovná 2 4 g Kávová lžička vrchovatá 6 10 g Polévková lžíce rovná 6 10 g Polévková lžíce vrchovatá g Hrst g [ ]

135 Tekutiny: Kávová lžička 5 ml Polévková lžíce 15 ml Šálek na kávu ml Sklenice na vodu ml Kapky: kapek vodného roztoku = 1 ml = 1 g kapek olejovité kapaliny = 1 ml kapek tinktur a lihových roztoků = 1 ml Uvedené domácí míry léků lze použít jen orientačně, neboť velmi závisí na specifické hmotnosti podávané látky. APLIKACE LÉČIV ZEVNÍ APLIKACE - na kůži, na snadno přístupné sliznice, na kopyta a paznehty použ. se prášky, zásypy, koupele, masti a pasty, mazání, spreje a obvazový materiál. Technika aplikace je velmi snadná, postižené místo se buď potírá, nebo zasypává (pomocí tamponů, chomáčků vaty apod.), nebo se určitá část těla, popř. celý orgán v roztoku koupe. Nejjednodušší zevní aplikace je aplikace sprejů VNITŘNÍ APLIKACE A/ do zaživadel (parenterální aplikace) - perorální aplikace (do dutiny tlamní) aplikují se prášky, pilulky, dražé, tablety, sousta, roztoky, lektvary, sirupy, čaje extrakty a kapky - aplikace per rectum (do konečníku) aplikují se tak čípky a klyzmata B/ mimo zaživadla (inaparenterální aplikace) a) injekční provádí se do tkání a tělních dutin, použ. se látky sterilní upravené k vstříknutí sterilní jehlou roztoky, emulse, suspenze, prášky, které se těsně před aplikací rozpustí buď ve vodě (aqua pro injectone), nebo ve fyziologickém roztoku. Podle techniky provedení injekční aplikace rozeznáváme aplikaci: - subkutánní (SC) podkožní, vpich vedeme do kožní řasy, a to buď za lopatku u E, B, O, C, nebo na krku u E, B, a nebo za ucho u S, popř. na prsou u Ga - intramuskulární (IM) vpich je veden přímo do svalů, a to buď hýžďových, prsních, nebo krčních - intravenózní (IV) aplikace je náročná a je oprávněn ji provádět pouze vet. lékař, popř. vet. technik. Vpich je veden přímo do žíly a je nutné dávat pozor, abychom zároveň s aplikovanou látkou nedostali vzduch do krevního oběhu. IV aplikace se běžně provádí do vena jugularis (krční žíla), do vena auricularis (ušní žíla) a nebo u psů do [ ]

136 vena saphena (na pánevní končetině). Pomocí IV aplikace se vpravují do krevního oběhu tzv. infuze (lidov ě kapačky) b) aplikace do různých orgánů - do dělohy (masti, tablety, čípky, pěny) - do vemene (roztoky, pěny) - do plic (plyny, páry inhalace) MASTITIDA Mastitida, nebo-li zánět mléčné žlázy je jedním z velmi významným a ekonomicky velice závažným produkčním onemocněním ovcí, krav a koz. Jde o plolyfaktoriální onemocnění s interakcí - jedinec x prostředí x patogen. Toto celosvětově masivně rozšířené onemocnění způsobuje: předčasné vyřazení laktujících plemenic ze stáda, nižší intenzitu selekce u jalovic, které jsou nutné k nahrazení brakovaných krav, horší zpeněžení mléka - snížení tržnosti mléka, zhoršení ceny, zvýšené náklady na veterinární služby a léčiva, pokles dlouhověkosti stáda a pokles rentability farmy V chovatelské praxi se rozlišují tyto dvě základní formy mastitid: 1. klinická mastitida - pro tuto formu mastitidy je typická její rychlost, rozsah a změny na mléčné žláze. Jedním ze základních charakteristických znaků proto je: otok vemene, zarudnutí vemene, vemeno je horké na dotek - zvýšená teplota, která signalizuje zánětlivou reakci v mléčné žláze. Vemeno je na dotek pro plemenici velmi bolestivý. Mléko získané dojením obsahuje znančné množstí vločkovitého sedimentu. V případech velmi prudké infekce je možné pozorovat také sekrety, které jsou mléku nepodobné (nažloutlé, s příměsí krve apod.). I přes zvýšenou bolestivost je nutné z vemene oddojovat infikované mléko a zahájit antibiotickou léčbu. 2. subklinická mastitida - není charakteristická tak rychlým průběhem a příznaky jako u výše popsané formy. Je charakteristická svou plíživostí a nenápadností. V řadě případů je tato forma pozůstatkem neléčené či neefektivně léčené klinické mastitidy. U subklinické mastitidy mohou zárodky přežívat mnoho měsíců v mléčné žláze. K identifikaci této formy dochází na základě pravidelných laboratorních rozborů mléka. K infekci mléčné žlázy může dojít několika způsoby: v důsledku jiného onemocnění zvířete (záněty dělohy, onemocnění končetin, orgánová onemocnění), poraněnou [ ]

137 kůží vemene, nedostatečnost uzavírání se strukového kanálku, nekvalitní výživou, stresem (tepelný, chladový, psychický), managementem chovu (špatná hygiena chovu, ošetřovatelů aj., neodborný zásah do dojicího zařízení atd.). Také metabolické poruchy hrají významnou roli, zejména u nespecifických mastitid (bachorová alkalóza, bachorová acidóza, metabolická acidóza a alkalóza, ketóza, poruchy minerálního a vitamínového metabolismu apod.). Podle zdroje nákazy se proto klasifikují mastitidy takto: mastitidy z prostředí - nejčastějším původcem mastitidy prostředí je velmi rozšířená fekální bakterie Esch. coli. Její vniknutí do organismu bývá nejčastěji u plemenic, které nemají dostatečně ošetřené vemeno po dojení - absence desinfekce struků. K vniknutí infekce dochází díky nedokonale uzavřenému strukovému svěrači, a to prostřednictvím kontaminované podestýlky, nebo přisunutím zakálené končetiny k vemeni, či ležením ve výkalech, zejména pak v letních měsících v obdobích tepelného stresu. E. coli většinou způsobuje rychlou závažnou klinickou infekci. Základem prevence je: pravidelná asanace chovného prostředí, stlaní kvalitní podestýlkou (nevozit podestýlku v prostředcích, která předtím odvážela mrvu či hnůj, nepoužívat zaplísněnou a namoklou podestýlku apod.), pravidelná asanace stájového prostředí aj. V letních měsících představuje riziko tepelný stres, kdy zvířata, zejména pak vysokoužitkové dojnice mají tendenci se ochlazovat ležením v hnojné chodbě, které je infekčně riziková. mastitidy z dojení - jde o mastitidy, které vznikají většinou jako důsledek velmi špatné úrovně hygieny dojení. K nejčastějším původcům patří tyto bakterie: Staphylococcus aureus, Streptococcus agalactiae, dysgalactiae, uberis aj. K jejich přenosu dochází většinou vlivem člověka. Velmi rizikové je z tohoto pohledu například sahání ošetřovatele na vemeno plemenice v případě, kdy jeho ruce mají záděry či jiná hnisavá poranění. Tzv. mokrá hygiena - hadřík, vědro a špinavá voda je bohužel v mnoha chovech realitou. Pro hygienu mléčné žlázy před dojením je proto vodnější tzv. suchá hygiena - vlhčená jednorázová útěrka, kdy 1 útěrka je pouze pro jedno zvíře - prevence šíření mastitidy. Dalším možným reservoárem je neuskutečnění průběžné osobní hygieny dojiče v průběhu procesu dojení. K dalším původcům mastitidy patří např.: Micrococcus, Staphylococcus epidermis, Enterococcus faecium a faecalis, plísně, kvasinky, řasy aj. Jak poznat mastitidu? Mastitidu, zejména pak její subklinickou formu. Pravidelné laboratorní rozbory mléka mimo stanovení složek umožňují i stanovit tzv. počet somatických buněk. Somatické buňky jsou bílé krvinky, které se ve zvýšeném množství objevují tam, kde se nachází infekce. V 1 ml zdravého mléka by proto mělo být obsaženo okolo somatických buněk PSB, zatímco v mléce nemocného zvířete je [ ]

138 tato hodnota vyšší než PSB na ml. Tzv. "milionářky", tedy krávy s PSB v ml, není efektivní léčit a je vhodné je ze stáda vyřadit. Prevence ve stádech dojeného skotu (ale i jakéhokoliv jiného dojeného druhu): hygiena prostředí je základním pilířem produkce kvalitního mléka (pravidelná výměna podestýlky, v případě matrací jejich mechanická očista a min. 2x roční očista vodou pod tlakem s aplikací desinfekce, jako prevence používání jemně mlětého vápence, hygiena dopravních prostředků, které pracují s mrvou a podestýlkou), řádná osobní hygiena dojičů, v průběhu procesu dojení - průběžné omytí rukou, pokud má dojič záděry, je vhodné používat jednorázové gumové rukavice, používání jednorázových vlhčených utěrek - uskutečnit hygienu a ubrousek vyhodit, používání hadříků je možné pokud: bude mít každé zvíře svou čistou (vypranou - vyvařenou utěrku) a tato bude po očistě vemene opět vyprána, pouhé sprchování vemene je velmi problematické - s vodou stékají i zkapalněné fekálie a je reálné riziko kontaminace mléka, oddojování prvních střiků do nádob či pomůcek k tomu určeným, v žádném případě není přípustné oddojování mléka na podlahu dojícího stání, u zvířat podezřelých na možnou mastitidu uskutečnit - NK test, pravidelná kontrola podtlaku dojicího zařízení, kontrola poškození gumových hadic a hadiček, kontrola opotřebování gumových strukových návleček - zhodnocení jejich životnosti - výměna, zabránit předojování, nezasahovat do procesu dojení (pokládání rukou na dojicí zařízení) - vhodný je automatický snímač dojicího zařízení, hygiena dojírny - pravidelná denním týdenní a měsíční asanace a úklidy, používání - namáčení struků do desinfekčního roztoku má vždy přednost před jejich sprayováním, [ ]

139 struk je při dojení namáhán a u některých zvířat je patrné vysušení pokožky po dojení - proto je vhodné používat desinfekční prostředek s hydratační složkou (např. alantoin), je vhodné střídat desinfekční roztoky a tyto pravidelně měnit, barevné spektrum umožňuje hodnotit práci dojičů a jejich pečlivost - každý týden jiná barva desinfekčního roztoku - zootechnik může denně vidět a zhodnotit, kolika dojnicím byly ošetřeny struky a kolika nikoliv, kontrola zdravotního stavu mléčné žlázy před dojením - důležité je zde osvětlení místa styku ruky s vemenem - doporučovaná úroveň 300 luxů a více. kontrola zdravotního stavu struku - prevence poranění, hyperkeratóz apod. - zde hraje také podstatnou roli osvětlení struku, kosmetická péče o vemeno - balzámy, léčivé a hojivé krémy apod. vyhýbat se jakémukoliv stresu - tepelný stres (prevence - zakrmování krmiva v ranních a večerních hodinách, evaporační ochlazování - sprchování, ventilace - zejména v dojírnách a čekárnách, dostatek hygienicky nezávadné v létě chladné v zimě temperované vody, dojit v tomto pořadí - zdravé prvotelky, zdravé dojnice, plemenice v mlezivové periodě, plemenice léčené, dojnice nově podezřelé a s příznaky mastitid, technická zařízení a pomůcky, které přijdou do styku s mastitidním mlékem je nutné řádně omýt (nejdříve studenou vodou, poté teplou vodou s mycím prostředkem) a poté je případně desinfikovat, mastitidní mléko nelze v žádném případě doporučit jako krmivo mláďatům (možné riziko vzniku rezistence na antibiotika, zátěž organismu patog. zárodky). [ ]

140 Léčba mastitid je vždy velkým otazníkem. Základním problémem je fakt, že vemeno jako takové je tuková žlaznatá tkáň, kde řada zárodků se tzv. zapouzdří, a proto mnoho běžných antibiotik není schopno projít přes tukovou tkáň a původce infekce zasáhnout. Je tedy nutné podávat tzv. antibiotika lipofilní (antibiotika, která prochází tukovou tkání). Antibiotická léčba je efektivní u akutní formy mastitidy (aplikace do vemene - tzv. intramammární antibiotika, u těžších stavů - se přistupuje k tzv. antibiotické cloně - aplikace do svalu zadní končetiny). Léčba subklinické mastitidy, zejména pak u tzv. krav "milionářek" (Počet somatických buněk přesahuje hodnotu milionu na ml mléka) bývá neefektivní, proto je vhodné tyto ze stáda vyřazovat. Z pohledu prevence je nutné zdůraznit včasné, důsledné a kvalitní zaprahování plemenic. V praxi se osvědčila metoda zaprahnutí s aplikací antibiotického medikamentu při posledním dojení. Důvodem pro podávání antibiotik je fakt, že i po posledním dojení dochází k tvorbě mléka ve vemeni a vzhledem k tomu, že toto není nadále již oddojováno, hrozí zde riziko masivního pomnožení patogenních mikroorganismů, které mohou vyvolávat těžké záněty. Prevence, důsledná hygiena dojení a ustájení je základem kalitního antimastitidního managementu stáda. Z 90% vznikají špatným postupem a hygienou dojení!!! Typy mastitid dle původce: a) Stafylokokové mastitidy jedná se o akutní až chronické mastitidy, které špatně reagují na léčbu. Původcem onemocnění je STAPHYLOCOCUS AUREUS. Léčba se provádí většinou celková antibiotika, v lehčích případech lokální léčba intramamární (aplikace strukovým kanálkem do vemene) aplikace antibiotik. Před začátkem terapie je vhodné dojnici zasušit. b) Streptokokové mastitidy původcem je STREPTOCOCUS AGALACTIAE přežívá pouze v mléčné žláze a v sekretu mléce. Nákaza pouze při nehygienickém dojení. Neproniká do parenchymu. Vzniká fibróza (zmnožení) tkáně a ná- [ ]

141 sledně postupný zánik (involuce) lalůčků ztráta či pokles sekrece. Léčba se provádí antibiotiky. Důležitá je dezinfekce struků po dojení! Dalšími původci mohou být STREPTOCOCUS UBERIS a STREPTOCOCUS DYSGALAKTIAE, kteří mohou prostupovat do struku i přes jeho kůži. c) Koliformní mastitidy původcem je ESCHERICHIA COLI, ESCHERICHIA BACTER a ostatní střevní bakterie. K přenosu dochází kontaktem struku s exkrety, nakaženou podestýlkou nebo s nedostatečně dezinfikovaným dojícím strojem. Predispozicí je nedostatečně uzavřený strukový kanálek z tohoto důvodu je vhodné krmit při dojení vracející se krávy jdou ke žlabu a stojí dostatečný čas k uzavření strukového kanálku a zaschnutí dezinfekce před ulehnutím do boxu. U akutních a perakutních případů je mléko změněno na hnědavý vodnatý sekret. Terapie se provádí antibiotiky, jak lokálně tak i celkově, v závislosti na míře postižení. Po úspěšné léčbě se vše vrací do normálního stavu. d) Pseudomonas aermginosa jedná se většinou o dlouhodobou infekci se střídavým průběhem. Obvykle vyvolává akutní až subakutní mastitidy. Nakažené dojnice se obvykle neléčí a vyřadí se z chovu. e) Actinomyces pyogenes vyvolává záněty mléčné žlázy většinou při zranění struku sekundární infekce. Mléko je změněno na hnisavý, zapáchající exudát. Možný přenos infekce je hmyzem. I přes vyléčení dochází většinou ke ztrátě produkce mléka. Léčba se neprovádí. Všeobecně: vhodné je dojnici zasušit, pokud je to možné. Pokud nelze tak je potřeba ji totálně vydojit - pomocí oxytocinu a poté aplikujeme do vemene (intramamárně) antibiotika. Vhodné je častější a šetrnější vydojení. U akutních případů dáme celková antibiotika. ONEMOCNĚNÍ PŘEDŽALUDKŮ Funkce předžaludků: 1. umožňují v krátké době přijímat velké množství potravy a posléze přežvykovat, 2. potrava v nich podléhá fyzikálním změnám, 3. potrava je natrávena pomocí mikroorganismů, 4. při trávení vznikají esenciální (nepostradatelné) živiny pro přežvýkavce. Bachor (rumen) objem až 120 litrů u skotu, u ovcí 20 litrů. Vyplňuje celou levou polovinu břišní dutiny a je rozdělen do několika vaků. Bachor je vystlán více vrstevnatým dlaždicovým epitelem, který má metabolickou i ochranou funkci. Plochu sliznice zvětšují bachorové papily (sídlí na nich mikroorganismy. Stěna je tvořena hlavně hladkou svalovinou. Čepec (reticulum) - leží v oblasti mečové chrupavky, hned za bránicí ( možno nahmatat například při pozření cizích těles). Sliznice čepce je pokryta šestibokými čepcovými komůrkami. [ ]

142 Kniha (omasum) leží v pravé polovině brániční kopule a dotýká se jater. Nedá se nahmatat. Sliznice knihy vytváří takzvané listy, které slouží k drcení potravy. Listy oddělují od sebe tzv. mezi listové štěrbiny drcení potravy na jemnější strukturu. Chemické trávení v předžaludcích Enzymy vyprodukované mikroorganismy především nálevníci, tvoří 10% z celkového objemu bachoru. Důležité jsou především celulytické bakterie rozklad celulozy na glukózu, acetát, propionát atd. vstřebávají se v bachoru. Proteolytické bakterie štěpí bílkoviny na peptidy, glycerol a mastné kyseliny. Bakterie syntetizující vitamíny tvoří především vitamín K, thiamin, riboflavin, kyselinu listovou, cholin a kobalamin. Akutní acidóza bachorového obsahu Charakteristika: Akutní acidóza bachorového obsahu vzniká při náhlém příjmu velkého množství lehce rozložitelných sacharidů. Jedná se většinou o melasu, cukrovou řepu či obilné šroty. Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): dochází k pomnožení bakterií v bachorové tekutině (streptokoky a laktobacily). Roste produkce kyseliny mléčné při čemž dochází k poklesu ph až na 3,8, což vede k vymizení nálevníků a tudíž i k poklesu tvorby mastných kyselin, které produkují. Nakonec dochází k zástavě bachorové motoriky. Příznaky: k nástupu příznaků dochazí za hodin po nadbytečném příjmu sacharidů. Nechutenství, roste TRIAS (počet dechů dvojnásobný, tělní teplota vzroste o 1 C. zvýší se tep). VÝRAZNĚ KLESÁ TUČNOST MLÉKA! Zástava rotací bachoru, apatie, třes, kolikové bolesti skřípání zubů, průjem, dehydratace, akutní zánět paznehtu (laminitida), zánět bachoru, nekoordinovaná chůze a ulehnutí. Diagnostika: na základě klinického vyšetření a anamnézy. Vyšetření bachorové tekutiny mléčně šedá, Ph 3,8 5, bez nálevníků, kyselý zápach. Vyšetření krve a moči kyselé ph. Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): poporodní paréza, syndrom ulehnutí, toxémie, alkalóza, hniloba bachorového obsahu. Terapie: lehčí forma dieta krmit pouze senem, 24 hodin bez vody. Intraruminálně (do bachoru) aplikovat roztok bikarbonátu sodného (jedlá soda) v kombinaci s bachorovou tekutinou od zdravé krávy. Antibiotika do bachoru. Těžká forma aplikace bikarbonátu sodného s vápníkem přím do žíly (intravenózně). Opakovaný výplach bachoru, bachorová tekutina od zdravé krávy, dehydratace, ( kapačky ), kofein na podporu srdce, celková aplikace antibiotik + ochranná léčba jater nitrožilní aplikace roztoku aminokyselin, vitamínů a glukózy šetří práci jater. [ ]

143 Prevence: pozvolný přechod na krmiva s vysokým obsahem cukrů. Při zkrmování většího počtu těchto krmiv přidáváme v malém množství bikarbonát sodný (jedlou sodu) na neutralizaci bachorové ph hodnoty. Alkalóza bachorového obsahu Alkalóza bachorového obsahu je způsobena: a) podáním krmiva s vysokým obsahem dusíkatých látek (např. močoviny, proteiny), b) při nedostatku sacharidů a nadbytku dusíkatých látek, c) vysokém obsahu dusitanů a dusičnanů v krmné dávce, d) otravě močovinou, e) kontaminaci krmiva hlínou například špinavé brambory, nebo f) přidáním velkého množství alkalizujících (zásadotvorných) látek. Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): vysoká produkce čpavku a jeho snížené využití v bachoru, vysoká hodnota ph vedoucí k poklesu počtu bachorových nálevníků. Snížená koncentrace ionizovaného vápníku. Příznaky: nechutenství, hypersalivace (nadměrné slinění) snaha o okyselení bachoru, klesá motorika bachoru a přežvykování, dochází k poruchám reprodukce, třesy až tetanické křeče, poruchy trávení, pokles užitkovosti. Při těžké formě dochází k ulehnutí. Diagnostika: na základě anamnézy, klinického vyšetření a vyšetření bachorové tekutiny tmavě hnědozelená, ph 7,2 8. V mléce klesá obsah bílkovin a laktózy. Vysoké je i ph moči. Terapie: u lehčí formy podáme roztok octa či kyseliny mléčné (možno naředit) do bachoru, bachorová tekutina od zdravé krávy (sondou do bachoru), heřmánkový čaj, prodigestran probiotika. Možno podat i melasu či šrot na neutralizaci ph. U těžké formy provedeme výplach bachoru, do bachoru vpravíme roztok octa a podáme bachorovou tekutinu od zdravé krávy. Nitrožilně můžeme aplikovat přípravky s vápníkem a hořčíkem v případě křečí. Nitrožilně se podává také 20% roztok glukózy a 0,9% rostok chloridu sodného. Prevence: vylepšení (vyvážení) krmné dávky, podávání kvalitních krmiv, postupný návyk na nově zkrmovaná krmiva. [ ]

144 Hniloba bachorového obsahu Hniloba bachorového obsahu vzniká při zkrmování nahnilých a zaplísněných krmiv, popřípadě krmiv silně znečištěných hlínou či vodou, která je kontaminovaná močovinou (nadměrné množství dusíkatých látek v krmivu). Velmi často navazuje na bachorovou alkalózu. Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): vysoká hodnota ph bachoru, zvyšuje se podíl hnilobných mikroorganismů v bachoru + se tvoří jejich toxiny. Příznaky: nechutenství, apatie, pokles užitkovosti, zástava bachorové motoriky, poškození jater bolestivost, poruchy trávení střídavé průjmy, paréza ochrnutí. Diagnostika: na základě klinických příznaků a anamnézy + vyšetření bachorové tekutiny kašovitá s hnilobným zápachem a vysokou hodnotou ph, vysoká koncentrace amoniaku. Může dojít až k selhání jater. Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): ketóza, ostatní bachorové dysfunkce. Terapie: výplach bachoru, inokulace (přenos) bachorové tekutiny od zdravé dojnice. Antibiotika intraruminálně (do bachoru), melasa na snížení hodnoty ph, propyonát kyselina propyonová. Prevence: Dodržovat základní zoohygienecké podmínky zkrmovat pouze kvalitní krmiva! Akutní tympanie- nadmutí Charakteristika: náhlé, životu nebezpečné onemocnění se zřetelným nahromaděním plynu v bachoru. Má tyto dvě formy: a) plynová tympanie, b) pěnová tympanie. Jednoduchá plynová tympanie vzniká po přijetí velkého množství krmiva při současným ztížením erkutace (krkání odvod plynu z bachoru). Ztížená erkutace vzniká při ucpání jícnu, onemocnění nervového systému, nebo po požití rostlinných toxinů. Dochází k rozšíření bachoru vlivem plynu, což vede ke stlačení cév a plic klesá podíl kyslíku v krvi a roste podíl oxidu uhličitého. Dále dochází k výraznému rozkladu bílkovin v bachoru, což vede ke zvýšení koncentrace amoniaku a zástavě bachorové motoriky. Pěnová tympanie vzniká po požití krmiva, které má nedostatečnou dráždící schopnost na bachor například najemno nařezaná tráva s nedostatkem vlákniny nedo- [ ]

145 statečné dráždění bachorové sliznice zástava motoriky bachoru. Dále může vznikat po pozření krmiva bohatého na lehce stravitelné sacharidy a bílkoviny, napojením ihned po pastvě, nebo při tzv. mokré pastvě (pozřením pastevního porostu, který je mokrý ranní rosa apod.). Pěnová tympanie může doprovázet i jiná onemocnění. V bachoru dochází k tvorbě pěny vlivem nízkého povrchového napětí obsahu bachoru a jeho vysoké viskozitě. Přítomny jsou také bakterie tvořící hlen. Predispoziční faktor pro vznik pěnové tympanie je také přítomnost saponinů, proteinů a polysacharidů v bachoru. Diagnostika: a) plynová tympanie v horní části bachoru je patrný při poklepu tympanický zvuk (podobný zvuku při úderu na hrnec), při sondáži je patrný snadný únik plynu z bachoru. b) pěnová tympanie krátký, tupý poklepový zvuk po celém bachoru, při sondáži odchází z bachoru pěna obtížný odchod. Terapie: a) plynová tympanie sondáž skrz dutinu ústní a masáž bachoru, polévání zvířete studenou vodou, u akutních případů použití trokaru propíchnutí bachoru. b) pěnová tympanie rozrušení pěny redukcí enzymatické aktivity mikroorganismů pomocí polymerizovaného silikonu, který zvýší povrchové napětí. Existuje přípravek Pretympan! Traumatická onemocnění předžaludků Charakteristika: jedná se zejména o poranění čepce u mléčného skotu, při kterém dochází k zánětu pobřišnice, pohrudnice či osrdečníku. Etiologie (původce onemocnění): kovové předměty, které zvíře pozře s krmivem či při pastvě. Tyto předměty putují přímo do čepce, nebo jsou chvíli v bachoru a poté putují do čepce je to dáno anatomickým uložením čepco bachorového otvoru, který je uložen níže než otvor čepcoknihový uvíznutí těžšího předmětu čepec se stahuje a dochází k poranění jeho sliznice až k perforaci protrhnutí. Dochází k tomu, že obsah čepce teče do břišní dutiny nebo projde bránicí a kontaminuje dutinu hrudní. Příznaky: v akutních případech dochází k zánětu pobřišnice, poškození jater či sleziny například hřebík či drát, v případě proniknutí cizího tělesa do hrudi dochází k zánětu osrdečníku a pohrudnice. Může dojít i k perforaci srdce zabodnutí cizího tělesa do srdce. Bolest při dýchání, velké množství tekutiny v dutině břišní či hrudní, nahrbený postoj, nechce chodit, ulehá, roste dech, tep a teplota (trias). Při perforaci srdce může dojít k náhlému úhynu. Chronické případy se vyskytují pouze při proniknutí cizího těle- [ ]

146 sa do dutiny břišní, kde může dojít po proběhnutí zánětu k opouzdření předmětu a příznaky mizí. Diagnostika: na základě anamnézy, klinických příznaků popřípadě rentgenového či ultarasonografického vyšetření. Prohmatání dutiny břišní. Terapie: léčba se provádí konzervativně antibiotika proti zánětu, či aplikace magnetu do předžaludku (bachoru). Chirurgická terapie se provádí pouze u geneticky cenných zvířat finančně náročná rumenotomie otevření bachoru a vytažení cizího tělesa. Nejčastěji jde však zvíře utraceno. Prevence: zavádění magnetů do čepce (finančně náročné), zabránění kontaminace krmiva cizími předměty. PORUCHY METABOLISMU Ketóza Příčina onemocnění: a) nedostatek energie v krmné dávce především první 2 měsíce po porodu, b) při nevyrovnané krmné dávce s nadbytkem dusíkatých látek, c) při překrmování plemenic v době zabřeznutí, d) při deficitu (nedostatku) fosforu, hořčíku a vápníku, e) při nedostatku vitamínů (hlavně vit. B 12) a pohybu. Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): zvíře se dostává do negativní energetické bilance příjem energie je menší než výdej (především u dojných krav v 1. fázi laktace). Dochází k mobilizaci rezerv odbourávání tuků a bílkovin z těla v játrech je produkováno velké množství glukózy a dochází tak k hromadění ketolátek v organismu což vede k tukové degeneraci jater, nevyrovnané tvorbě mastných kyselin převládá kyselina máselná pokles produkce mléka a vitality telat. Příznaky: a) Digestivní forma vzniká u dojnic do 6. týdne po otelení, projevuje se postupným poklesem příjmu krmiva, poruchou motoriky bachoru, acetonovým zápachem vydechovaného vzduchu, bolestivostí jater při pohmatu, hubnutím a malátností. Onemocnění nezřídka končí ulehnutím a následným úhynem. [ ]

147 b) Nervová forma nastává většinou velmi rychle po porodu do 2 hodin. Příznaky se opakují po hodinách. Zvíře je neklidné, podrážděné, manéžovitý pohyb naráží do překážek, strnulá chůze, křeče, třesy, nechutenství, ulehnutí, koma končící úhynem. c) Subklinická forma projevuje se nejčastěji 2 8 týden po porodu, probíhá téměř bez příznaků. Dochází zde často k poruchám plodnosti! Diagnostika: a) Anamnéza datum otelení b) Klinické vyšetření pohmatem vyšetřit játra, vydechovaný vzduch zapáchá po acetonu, vyšetření moči, mléka a krve na přítomnost ketolátek. U subklinické formy je hladina ketolátek zvýšena pouze mírně. c) Pitva játra jsou zvětšená, žlutá a křehká. Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): dyslokace slezu, acidóza, alkalóza, hniloba bachorového obsahu, traumata, zánět mléčné žlázy, zánět dělohy, vyhublost, BSE, hypomagnesemie nedostatek hořčíku. Terapie: infuze 40% glukózy nitrožilně, úprava krmné dávky přidáním šrotu, cukrové řepy či melasy. Do krmiva lze přidat propylenglykol, propylenglycerol či prodigestran. Podání bachorové tekutiny od zdravé krávy. Glukokortikoidy. Přidání kobaltu, vápníku, hořčíku a fosforu do krmné dávky. Odvar z lněného semínka. Prevence: optimalizace krmné dávky v období porodu a před porodem, pozvolné přidávání sacharidů do krmné dávky před porodem, propylenglykol těsně před a po porodu, dostatek pohybu, u krav po porodu provádět preventivní vyšetření moči na přítomnost ketolátek. Poporodní paréza Příčinou poporodní parézy je nejčastěji: a) překrmování vápníkem v době stání na sucho, b) nesprávný poměr vápníku a fosforu v krmné dávce (1,2 Ca x 1 P, 1,5 Ca x 1 P dobré), c) porucha regulačních mechanismů. [ ]

148 Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): snížená činnost příštítné žlázy v době krátce před porodem a po porodu díky překrmování vápníkem vzniká nedostatečná mobilizace vápníku ze skeletu (kostry) a jeho snížená absorbce ze střeva. Důvodem proč se paréza vyskytuje u krav brzy po porodu je, že velká část vápníku jde do mléka vzniká nedostatek vápníku (hypokalcémie), narušení motoriky a paréza respektive ochrnutí. Příznaky: projevují se obvykle do 24 hodin po porodu. V 1. stádiu dochází k excitaci (vzrušivost), svalovým třesům, nekoordinovaným pohybům a slabosti. V 2. stádiu pak dochází k ulehnutí, paréze (ochrnutí) začínající od zadních končetin nemůže vstát, hlava je stočená na bok, zastavena je motorika trávícího traktu. 3. stádium se projevuje jako koma, ochablost svalů, nehmatný puls, slabé srdeční ozvy a zpomalený dech. Diagnostika: na základě anamnézy a klinického vyšetření + vyšetření krevní plasmy na koncentraci vápníku (nízká). Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): obecně nemoci s nervovými příznaky BSE, ketóza, alkaloza, tympanie, tetanus, hypomagnesemie, hypoglykemie (nedostatek krevního cukru). Terapie: nitrožilní podání roztoku vápníku postupně!, roztok s obsahem fosforu. Ústní podání chloridu vápenatého. Přípravky s hořčíkem proti křečím. Hypomagnesemie - pastevní tetanie Příčina: a) snížené vstřebávání hořčíku v důsledku nesprávné krmné dávky vysoký obsah dusičnanů a bílkovin, b) nedostatek hořčíku v krmné dávce, c) náhlé převedení zvířat na jarní pastvu nedostatek vlákniny a velké množství dusíkatých látek, d) může vzniknout také při alkalóze bachorového obsahu nebo při silných průjmech. Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): vysoký obsah proteinů, dusíkatých látek, draslíku a vápníku v krmné dávce snižuje absorbci hořčíku v trávicím ústrojí klesá jeho množství v krevní plazmě, což vede ke zvýšení neuromuskulární (nervově svalové) dráždivosti a vznikají tak tetanické křeče. [ ]

149 Příznaky: Akutní forma svalový třes, strnulá chůze, upadnutí, ulehnutí, tetanické křeče, opistotonus (pozice těla s obloukovitým prohnutím dozadu - do mostu, které je způsobeno křečí zádového svalstva), klonické křeče (křeče celého těla), přemrštěná reakce na zvukové podměty, intenzivní srdeční ozvy, úhyn v důsledku udušení křeče. Subakutní forma nechutenství, pokles dojivosti, podrážděnost, svalové třesy, strnulá chůze, tetanie pánevních končetin, opistotonus. Subklinická forma bez klinických příznaků, pokles užitkovosti. Diagnostika: na základě anamnézy, klinických příznaků, vyšetření krevní plazmy na přítomnost hořčíku, vyšetření moči. Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): ketóza, tetanus, metabolická alkalóza, otrava močovinou, BSE, otrava organofosfáty a olovem, zánět mozkových blan (encefalitida). Terapie: 20% roztok síranu hořečnatého intramuskulárně (do svalu) či subcutálně (do podkoží) nebo 30% roztok chloridu hořečnatého nitrožilně. Prevencí je dostupnost minerálních lizů (nikoliv pouze základních solných lizů). [ ]

150 Rachitis - křivice Charakteristika: jedná se o onemocnění kostry u rostoucích mláďat. Jiný název pro křivici je také osteomalácie. Příznaky: pokles užitkovosti (růstu), lízavka olizování například zdí snaha o zisk minerálů, nechutenství, hubnutí, bolestivý postoj, přešlapování, při pohmatu bolestivost kostí, polehávání a špatné vstávání dlouho klečí na karpálních kloubech než vstane, zduření karpálních a tarzálních kloubů kosti se začínají deformovat vzniklý typický rachitický růženec na žebrech (přechod chrupavčité části v kostní je značně zduřelý), časté poranění vykloubením kostí či zlomeninami, u masných plemen skotu a těžších zvířat se roztahuje mezi paznehtní štěrbina vlivem povolení šlach. Příčina onemocnění: a) nedostatek vápníku, fosforu a hořčíku v krmné dávce nebo jejich špatné vstřebávání ve střevě například při zánětu střeva nebo při působení parazitů, b) při nedostatečné syntéze vitamínu D (především u zvířat ve špatně osvětlených stájích) vliv na ukládání vápníku do kostí, c) odchod minerálních látek ve výkalech a moči při silných průjmech (nestačí se vstřebat ve střevě), d) při nadměrném odvápnění kostí při acidóze. Predispozicí pro vznik tohoto onemocnění je špatné ustájení (nedostatek světla a pohybu), vysoká užitkovost, předčasné zabřeznutí (zapouštět v chovatelské dospělosti!). Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): díky úbytku vápníku, fosforu a hořčíku v krevní plasmě dochází k narušení jejich metabolismu, což vede k demineralizaci skeletu nebo k poklesu jejich ukládání do kostí. Diagnostika: na základě anamnézy a klinického vyšetření + biopsie kosti (odběr) určuje se množství minerálních látek. Při rentgenovém vyšetření jsou kosti našedlé nízká hustota deformace kosti. Terapie: úprava krmné dávky přidání minerálů (vápník a fosfor). Injekční aplikace vápníku a fosforu + vitamín D. Úprava acidobazické rovnováhy v bachoru. Prevence: krmná dávka vyvážená na minerály, dostatečné osvětlení stájí, preventivní aplikace vitamínu D, nebo pastva. [ ]

151 Levostranná dislokace slezu - tzv. přesunutí slezu Levostranná dislokace slezu dochází ke sníženému tonusu (napětí) slezu způsobeného nedostatkem vlákniny a nadbytkem šrotu v krmné dávce. Možná je i genetická predispozice, především u vysoko užitkových dojných plemen skotu. Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): dochází ke zvýšené tvorbě plynu ve slezu dilatace (rozšíření) slezu přesun slezu až do levé hladové jámy. Příznaky: vyskytuje se nejčastěji u krav do osmého týdne po otelení. Projevuje se nechutenstvím, sníženou motorikou bachoru, poklesem užitkovosti, cinkavými šelesty nad přesunutým slezem (z levé strany), dehydratací a hubnutím. Diagnostika: na základě anamnézy a klinického vyšetření, vyšetření moči a mléka na přítomnost ketolátek, vyšetření slezového obsahu, vyšetření krve alkalóza, vyšetření bachorové mikroflóry. Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): ketóza, bachorové dysfunkce, pravostranná dislokace slezu, zánět pobřišnice, zauzlení střev. Terapie: chirurgicky laparotomie (otevření dutiny břišní) v pravé straně (oblast hladové jámy). Vypuštění plynu ze slezu. Glukózová infuze 40% nitrožilně, rehydratace, bachorová tekutina od zdravé krávy sondou do bachoru. PRIONOVÉ CHOROBY obr. porovnání zdravé a poškozené mozkové tkáně v důsledku působení prionu. Původcem tohoto velmi skloňovaného onemocnění je bílkovinná částice, kterou označujeme jako PRION. Prion je proteinová částice, která je velmi odolná. Samotná částice je velmi těžko detekovatelná u živých zvířat. Místem, kde se prion manifestuje je [ ]

152 CNS (centrální nervová soustava). U zvířat dochází velmi často k projevům: nekoordinovanosti pohybu, poruchám pohybu - velmi časté upadání na zem, někdy agresivnímu chování, křečovým stavům, projevům zvrácených chutí aj. Mozek postiženého jedince pórovatí a vytváří strukturu houby (spongiformní). Nemoc je neléčitelná a její přenos (z matky na plod) je dosud nejasný a ne zcela objasněný. Jedinou a účinnou ochranou ve smyslu ochrany zdraví obyvatel je testování a vyšetřování porážených kusů (skot aj.). KLUSAVKA, SCARPIE - ovce, koza BSE - skot BORNANSKÁ CHOROBA kůň BAKTERIÁLNÍ ONEMOCNĚNÍ Tuberkulóza Charakteristika: chronické bakteriální onemocnění, které způsobuje změny hlavně u přežvýkavců, ptáků a lidí. Je to zoonóza nemoc přenosná ze zvířete na člověka. Etiologie(původce onemocnění): MYCOBACTERIUM TUBERCULOSIS u člověka a skotu, MYCOBACTERIUM BOVIS u skotu a člověka, MYCOBACTERIUM AVIUM - ptáci, skot a v menší míře i u člověka. Je to bakterie odolná vůči kyselému prostředí (acidorezistentní). Patogeneze (vznik a vývoj nemoci):nákaza probíhá v 80% skrz dýchací cesty, dále pak přes ústní dutinu především u mláďat sáním mléka od nakažené matky. Nitroděložně a při pohlavním styku méně častý přenos. Bakterie se dostává do plic, kde ji pohltí makrofágy (pohlcují škodliviny a mikroorganismy). V makrofázích jsou částečně bakterie zlikvidovány, některé se šíří dále po těle a množí se v makrofázích vzniká tzv. PRIMÁRNÍ AFEKT dochází k úplnému rozpadu makrofágu uprostřed vzniká nekróza a kalcifikace kalcifikát (viditelný na RTG) v okolí se tvoří granulační tkáň a celé se to obalí fibrinózním obalem a vzniká tzv. TUBERKUL neboli PRIMÁRNÍ KOM- PLEX. Poté může dojít ke dvěma věcem. V prvním případě dojde k vyhojení. V druhém pak k šíření infekce po celém těle krví a lymfou a vzniká tzv. AKUTNÍ FOR- MA TBC. Miliární TBC = pokud se to nešíří krví a lymfou CHRONICKÁ TBC (vznikají lokalizované léze změny). Příznaky: chřadnutí, dávivý kašel, letargie a slabost, anorhexie, zápal plic a průdušek, dušnost, zduřelé superficiální (povrchové) mízní uzliny jen v některých případech. [ ]

153 Diagnostika: Provádí se pomocí tzv. TUBERKULINACE na krku se vystříhá čtverec do kterého se aplikuje intradermálním (do kůže) vpichem tuberkulin. V případě pozitivní reakce se v místě vpichu objeví změny jako zarudnutí apod. v praxi se měří tloušťka kůže (centimetrem) před aplikací a 72 hodin po aplikaci. Není 100% přesná. Bakterie rostou velmi pomalu kultivace 4 8 týdnů. Prevence: v ČR se provádí preventivní vyšetření na TBC. U pozitivních kusů se provede opakovaná zkouška na rozlišení druhu TBC. Je to finančně náročné. Terapie: většinou neúspěšná utracení. Dříve nákaza člověka od skotu díky nepasterizovanému mléku. Nekrobacilóza nakažlivá choroba paznehtů Charkteristika: specifické onemocnění ovcí rozšířené po celém světě způsobující značné ekonomické ztráty. Predispoziční faktory ke vzniku tohoto onemocnění jsou vlhko, bahno a špatná zoohygiena. Etiologie(původce onemocnění): DICHELOBACTER NODOSUS, FUSOBACTERI- UM NECROPHORUM. Rezervoárem (udržovatelem) infekce jsou nemocná zvířata, respektive jejich paznehty původce tam může přežívat až několik let. Toto onemocnění může postihnout mimo ovcí i kozy. Příznaky: především povrchový, hnisavý zánět škáry paznehtní. Tento zánět začíná v mezi paznehtní štěrbině a šíří se na chodidlovou část a na patky. Nejdříve vzniká serózní exudát (výpotek) projevující se zduřením škáry paznehtní a následně vzniká hnisavý exudát (výpotek), který vzniká mezi paznehtním pouzdrem a škárou. Postupně dojde k vyzutí (exungulaci) paznehtu projevující se extrémní bolestivostí (neochota vstávat) a kulháním. Typickým příznakem u ovcí je, že nakažená ovce chodí po karpálních kloubech za stádem. U chronických (vleklých) případů dochází k hubnutí a ulehnutí. Diagnostika: na základě klinických příznaků a vyšetření na přítomnost bakterie. Terapie: důležité je léčit komplexně celé stádo Penicilin G. + úprava paznehtů a jejich dezinfekce v roztoku modré skalice. Prevence: koupele paznehtů v 5% roztoku formalínu či modré skalice. [ ]

154 Tetanus Charakteristika: toxemie (otrava jedem) vyvolaná neurotoxinem, který tvoří Clostridium tetani v nekrotických (odumírajících) tkáních. Vnímavá jsou téměř všechna teplokrevná zvířata, především pak savci. Toto onemocnění je celosvětově rozšířené. Etiologie(původce onemocnění): CLOSTRIDIUM TETANI respektive neurotoxin, který je produkován bakterií. Je grampozitivní a anaerobní (přežívá a množí se bez přístupu kyslíku). Vyskytuje se v půdě, výkalech a střevech zvířat a lidí. Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): do organismu se bakterie dostává přes poranění nejlépe při hlubokých ranách. Poté se pomnoží a dochází k autolýze (rozkladu)při kterém dojde k uvolnění neurotoxinu, který na sebe váže zinek. Po těle se šíří přes nervy (neurogenně), což způsobuje smasmy (křeče). Podél nervových vláken se šíří až do mozku. Příznaky: inkubační doba je dní nejprve se bakterie musí pomnožit. Poté dochází u skotu ke ztuhnutí žvýkacích svalů, krku, zadních končetin a místa vstupu infekce. Následně dochází ke ztuhnutí celého organismu, zvíře ulehá a dochází k silným křečím celého těla končícím smrtí na vysílení popř. na udušení. Ovce a kozy padají k zemi a křečují. Vědomí není postiženo. Mortalita je cca 80%. Rekonvalescence trvá zpravidla 3 6 týdnů. Diagnostika: na základě příznaků. Popřípadě vyšetřením krevního séra na přítomnost toxinu. Terapie: protitetanové sérum. Intravenózní (nitrožilní) podání penicilinu. Prevence: toxoidová vakcína proti tetanu. [ ]

155 VIROVÁ ONEMOCNĚNÍ Slintavka a kulhavka - SLAK Charakteristika: vysoce infekční virové onemocnění skotu, prasat, ovcí, koz a volně žijících sudokopytníků nebezpečná nákaza. Etiologie (původce onemocnění): původcem je APHTOVIRUS čeledi PICORNAVI- RIDAE, tento virus má 7 serotypů (A, O, C, SAT 1, SAT 2, SAT 3 a ASIA 1. Inaktivace viru možná při ph pod 6 či ph nad 9, dále pak vyschnutím či teplotou nad 60 C. Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): přenos- kontaktem nebo aerogenně, často z matky na mládě, orálně. Exkrety i sekrety obsahují virus! Dospělá zvířata, kteráý nákazu přežijí jsou 2,5 roku nosiči viru! Virus se replikuje primárně v dýchacích cestách, odtud se dostává do mízních uzlin a poté do krve. Napadá epiteliální vrstvy dutiny ústní, mulce, kuži vemene a nohou. Na napadeném místě vznikají puchýřky vesiculy (do 48 hodin). Puchýřky praskají a virus se dostává do prostředí. Příznaky: inkubační doba 2 14 dní. Nejvýraznější příznaky jsou u dojnic horečka až 41 C, zvýšené slinění, nervózně přešlapují puchýře v mezipaznehtí (v extrémních případech až vyzutí rohového pouzdra), dutině ústní, na mulci a strucích. U telat virus postihuje myokard perakutní průběh onemocnění zakončený smrtí. V chronických případech nastává snížení produkce, kondice a růstu. Terapie: není známa Prevence: při výskytu jsou všechna zvířata utracena, a to i zvířata, která jsou v kontaktu s nakaženými. Je vytvořeno ohnisko nákazy - omezí se pohyb zvířat. Kadávery musí být spáleny nebo zahrabány ohnisková 3D kyselé či zásadité prostředky do jam. Existují státy kde se vakcinuje! V EU se vakcinace neprovádí. Neštovice ovcí a koz Charakteristika: vážné, často smrtelné onemocnění postihující ovce a kozy charakterizované rozšířením kožních erupcí (změn). Vyskytuje se především v Asii, Africe a jihovýchodní Evropě. Etiologie (původce onemocnění): POXVIRY, CAPRIPOXVIRY Příznaky: inkubační doba u ovcí 4 8 dní, u koz 5 14 dní. Jedná se především o systémové příznaky tzn. Že postižena může být jakákoliv orgánová soustava a od ní se odvíjejí příznaky. Vždy se jedná o onemocnění doprovázené horečkou. Oteklá víč- [ ]

156 ka. Hnisavý výtok z nozder. Rozsáhlé kožní léze (změny) především na málo osrstěných místech. Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): Zpočátku se jedná pouze o zarudnutí kůže, poté puchýřky s překrvenými okraji (hyperplazie epitelu), lokální edém, zánět. Následuje hojení puchýřku, při kterém může vznikat nekróza kůže, doprovázená vznikem specifických hvězdicovitých jizev. U těžkých případů se tyto puchýřky a jizvy mohou tvořit i v plicích. Většinou se vyhojí, pokud nedojde k sekundární infekci jinými viry či bakteriemi. V případě sekundární infekce hrozí celková otrava organismu (sepse) a smrt. Přenos viru je možný vzduchem, kontaktem nakažených zvířat a hmyzem. Terapie: neprovádí se, léčí se pouze případné sekundární infekce antibiotika. Po překonání onemocnění dochází k celoživotní imunitě. Slizniční choroba - BVD Charakteristika: celosvětově rozšířené onemocnění všech věkových kategorií skotu. Vyskytuje se v určitých lokalitách (enzoocie). Etiologie(původce onemocnění): FLAVIVIRUS rod Pestivirus- způsobuje mimo jiné i morové onemocnění skotu může napadnout většinu sudokopytníků. Rezervoárem nemoci může být perzistentně (stále) infikovaný skot, který se s infekcí již narodil a nemá žádné vnější příznaky onemocnění vektor (přenašeč). Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): nejvnímavější k onemocnění jsou telata ve věku od 3 do 6 měsíců věku. Klinické příznaky se projevují především u zvířat nakažených přes dutinu ústní. U telat nakažených transplacentární cestou ( přes placentu matky) dochází často k perzistentní infekci. V sekretech a exkretech nakažených zvířat je vylučováno velké množství viru, který přenáší krev sající hmyz. Možná je i cesta přenosu kontaktem mezi zvířaty. Příznaky: inkubační doba přibližně 7 14 dní. Jedná se o akutní onemocnění, pro které je typické dvoufázové zvýšení teploty. Deprese, pokles užitkovosti, zrychlení dechu, průjem a slzení. Akutní forma: klinické příznaky se projevují 3 dny, poté dochází k uzdravení a tvorbě protilátek. U nitroděložní nákazy v druhé polovině březosti dochází k resorpci embrií nebo potratům. Může však docházet i ke špatnému vývoji plodu a vznikají různé malformace plodu (zrůdy) a mumifikace plodu popřípadě předčasné porody. Slizniční forma (BVD): vředy v dutině ústní, eroze (odumírání tkáně) v mezi paznehtí, průjmy, postižení trávicího traktu (GIT) eroze trávícího traktu a pokles krevních buněk. [ ]

157 Chronická forma: střídavá horečka, ztráty užitkovosti. Nekončí smrtí. Diagnostika: ELISA serologické vyšetření, PCR virologické vyšetření, pitva Terapie: specifickým antisérem u akutního onemocnění, jinak se provádí pouze léčba symptomatická tzn. léčba momentálních příznaků a sekundárních infekcí. Prevence: důležitá je karanténa, eliminace perzistentně nakažených zvířat z chovu. Eliminaci kombinujeme s vakcinací zdravých a nebřezích zvířat březí zvířata se nesmí vakcinovat potraty, popřípadě nakažení plodu! IBR - IPV Infekční virová rhinotracheitida (zánět horních cest dýchacích), infekční pustulární vulvovaginitida (hnisavý zánět pochvy a dělohy) infekční pustulární balanopostitida (hnisavý zánět předkožky) Charakteristika: virové, horečnaté onemocnění skotu a divoce žijících přežvýkavců. Projevující se postižením dýchacího a pohlavního aparátu. Etiologie(původce onemocnění): HERPESVIRUS Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): vstup přes spojivku, sliznici nosu a pohlavních cest. Může přetrvávat v buňkách mozkových ganglií a projevit se až při poklesu odolnosti organismu (pokles imunosuprese) celoživotní přenos viru u zvířete, které nemá klinické příznaky nákazy. Příznaky: 4 formy: 1. oculorespirační forma (postihuje dýchací cesty a oči). Inkubační doba 2 6 dní. Postižena jsou především mláďata do 6 měsíců věku. Vysoká teplota, nechutenství, kašel, výtok z mulce, zánět spojivek, dušnost, Spontánní uzdravení za cca 5 dní. 2. vulvovaginitis a balanopostitis (zánět pohlavních orgánů)- genitální forma. Inkubační doba 2 6, někdy až 14 dní. Postihuje dospělé jedince. Časté močení, vaginální výtok, otok vulvy, krvavé tečky (petechie) na sliznicích. U březích plemenic potraty. Většinou se uzdraví sami z a14 dní. Při výskytu sekundární infekce může dojít k dočasné či trvalé neplodnosti. [ ]

158 3. generalizovaná forma projevuje se u čerstvě narozených a mladých zvířat. Inkubační doba je 2 6 dní. Horečka až 42 C, malátnost, slinění, průjmy, výtok z očí a nosu, zakalení rohovky. Má i nervové příznaky. Často končí smrtí. 4. nervová forma zánět mozku a mozkových plen. Inkubační doba 2 6 dní. Horečka, křeče, nechutenství, excitace (podrážděnost). Velmi zřídka se vyskytuje samostatně, většinou z součástí generalizované formy. Většinou končí smrtí. Terapie: pouze symptomatická - léky na srážení horečky, utišující léky, v případě sekundárního onemocnění léčba antibiotiky. Prevence: plošná vakcinace. IBR prosté chovy nově nakoupená zvířata musí projít karanténou. IBR pozitivní chovy eradikace, postupné vyřazení nakažených jedinců z chovu. Nemoci prasat Klasický mor prasat Klasický mor prasat je vysoce nakažlivé virové onemocnění prasat (domácích i divokých) s vysokou morbiditou i mortalitou. Onemocnění se manifestuje horečkou, hemoragickou diatézou, postižením centrálního nervového systému, potraty, či atypickou formou bez příznaků. Původcem je RNA virus rodu Pestivirus z čeledi Flaviviridae. Virus měří 40 nm, je antigenně jednotný a je velmi podobný příbuznému pestiviru způsobující slizniční chorobu skotu. Tečkovité krváceniny na ledninách prasat infikovaných KMP * Perakutní forma prasata hynou hromadně bez příznaků, až 100 % mortalita. Akutní forma horečka až 42 C, překrvení sliznic, krváceniny na všech sliznicích i na kůži, nechutenství, zácpa, průjem, dušnost, nervové příznaky: křeče, ochrnutí končetin, kapří hřbet (= vyhrbení páteře nahoru), plovací pohyby (pra- [ ]

159 sata leží na boku a kopou končetinami, což připomíná pohyby při plavání); zmetání. Chronická forma méně výrazné klinické příznaky, poruchy dýchacího a trávicího traktu, vyhublost, úhyn. Atypická forma mírný zdlouhavý průběh bez podezření na mor, průjmy, dýchací potíže, poruchy CNS. Diagnostika V ČR je národní referenční laboratoř pro klasický mor prasat na Státním veterinárním ústavu v Jihlavě, kam se zasílají vzorky na vyšetření (konkrétně celé prase do hmotnosti 50 kg nebo vzorek z mandlí, plicní mízní uzliny, sleziny, ledviny, mozku a kosti). Metody diagnostiky: Terapie a prevence Terapie se neprovádí (vyhlášení ohniska a utracení všech zvířat v ohnisku, viz níže). Ve všech zemích EU a většině dalších zemích je očkování zakázáno. Prevence spočívá v ochraně státu před zavlečením a důsledných hygienických opatřeních v chovech prasat. Při výskytu moru prasat se označí pozitivní chov jako ohnisko nákazy, vymezí se 3 km ochranné pásmo (obvykle území celé obce) a pásmo surviellence (10 km). Všechna zvířata v zasaženém chovu se musí utratit, ve vymezených pásmech platí daná pravidla dle zákona 166/1999 Sb.a příslušných vyhlášek. Při výskytu moru u divokých prasat se vymezuje tzv. pásmo zamoření (katastr obce, kde byl pozitivní jedinec odloven či nalezen uhynulý) a pásmo ochranné (dle migrační vzdálenosti divokých prasat: km). Červenka (erysipeloid) Červenka (též erysipeloid) je infekční bakteriální onemocnění prasat (pro něž končí často smrtí) a ryb. Je přenosné i na člověka (antropozoonóza); nakažení hrozí zejména u osob, které přijdou do přímého kontaktu s kontaminovaným masem (řezníci, kuchaři apod.), nakazit se je možné ale i jeho konzumací. Jeho původcem je bakterie Erysipelothrix rhusiopathiae (dříve označovaná jako E. incidiosa). Název onemocnění vznikl podle jednoho z příznaků, červeného exantému na kůži. Léčí se antibiotiky, očkování je možné. Inkubační doba činí 1 7 dnů, průměrně 3 4 dny. Rozlišujeme čtyři klinické formy červenky: Akutní teplota zvýšená (více než 42 C), inapetence, apatie, druhý den se objeví kopřivkové skvrny, tmavnou, splývají, úhyn za 3 4 dny. [ ]

160 Kopřivková forma příznaky stejné, celkové narušení zdravotního stavu chybí nebo je mírnější, tmavočervené skvrny za 7 8 dní vymizí uzdravení nebo přechod do chronické formy. Chronická forma vzniká přechodem z akutní nebo kopřivkové formy, změny na srdci (výrůstky na chlopních, poruchy krevního oběhu), změny na kloubech (arthritis chronica), změny na kůži (nekróza kůže hřbetu, uší, ocasu). Bílá forma silně virulentní kmeny nedojde ke zčervenání kůže. [ ]

161 Nemoci králíků Kokcidióza Postižené zvíře sedí v rohu kotce, má naježenou srst, nafouklé břicho, je slyšet jeho skřípání zubů, při pohlazení je nápadná vystouplá páteř, dalším poznávacím znakem je specifický zápach, který vychází z kotce s postiženým králíkem (trus nemocných králíků je průjmovitý a dost intenzívně zapáchá). Nemocní králíci téměř nežerou a po několika dnech umírají. Při pitvě jsou charakteristické bílé flíčky na játrech, případně malé bělavé uzlíčky na střevech. Onemocnění způsobují prvoci kokcidií, kteří přirozeně žijí ve střevech králíka. Trusem jsou vylučováni, v podestýlce se dále namnoží a králík je kontaktem s podestýlkou dál přijímá. Tak dojde k přemnožení kokcidií v těle králíka a jeho následnému onemocnění. Nejnáchylnější skupinou k onemocnění jsou mladí králíci ve věku 2-5 měsíců, kritická je zejména doba kolem odstavu, kdy mladí králíci přestanou dostávat protilátky z mateřského mléka. Proti kokcidióze nelze očkovat, léčení napadených kusů nebývá příliš úspěšné. Nejdůležitější v boji proti kokcidióze je prevence. Onemocnění jde předejít už tím, jak se o králíky staráme - pravidelným čištěním kotců (pro rozvoj kokcidií je ideální teplé a vlhké prostředí dlouho neměněné podestýlky) a také minimalizování styku krmiva s podestýlkou (nedá se zcela vyloučit, ale omezí ho vhodná krmítka na obilí a jesličky na seno). Nesmí se zapomínat ani na preventivní přeléčení králíků v době odstavu některým z přípravků proti kokcidióze (ESB3, Sulfadimidin aj.). Tyto přípravky je vhodné časem střídat, aby si na ně kokcidie neutvořily imunitu. [ ]

162 Myxomatoza Je to onemocnění virového původu, které decimuje chovy zejména v té části roku, kdy létají komáři (jaro - podzim). Nemoc je přenášena bodavým hmyzem, zejména komáry. Příznaky myxomatózy jsou zánět spojivek a silně oteklá oční víčka, které často doprovází i hnisavý výtok. Na hlavě, uších, a také v okolí pohlavního a řitního otvoru se mohou tvořit zduřeliny. Průběh nemoci provází vysoké horečky. Protože nemocné králíky léčit nelze a nákaza "umí" zlikvidovat celý chov, je velmi důležitá prevence - očkování. Jedině očkování zajistí spolehlivou ochranu před touto závažnou nemocí. Většinou stačí očkovat jednou za rok, a to na jaře všechny chovné kusy a mladé králíky vždy v době odstavu. V místech silného výskytu komárů je vhodné králíky očkovat 2x za rok. Použití vakcín MYXOREN, PESTORIN, MORMYX. Kromě vakcinace, kterou je nutno provést u všech zvířat (chovných i výkrmových), je možné znesnadnit viru cestu ke králíkům např. pomocí sítí proti hmyzu nebo pěstováním rostlin, které odpuzují hmyz (ořešák). [ ]

163 Příznaky myxomatózy [ ]

164 Mor králíků I toto onemocnění je virového původu. Způsob, jakým se zvířata nakazí, není přesně znám. Protože viry jsou miniaturní částice, mohou být přenášeny vzduchem, stejně jako mohou ulpět na oděvu, případně na krmivu, přenašečem může být i hmyz (komáři, mouchy). Nemoc se tedy do chovu dostane velmi snadno. Příznaky moru jsou popisovány jako nepřirozené chování zvířat (malátnost, špatná koordinace pohybů až obrna), zrychlené dýchání a krvavý výtok z nosu. Pitvou lze odhalit krvácení v plicích a ledvinách, zduřelou slezinu a zpomalenou srážlivost krve. Nástup nemoci ale může být tak rychlý, že ani žádné příznaky nezpozorujete. Jednoduše jdete ráno nakrmit, celý chov je v pořádku a večer už jen sčítáte mrtvé kusy. [ ]

165 Mor králíků Nemocná zvířata léčit nelze, úmrtnost dosahuje až 100%. Jedinou spolehlivou ochranu představuje očkování. Vakcinace se provádí jednou ročně u chovných kusů, u králíčat v době odstavu. Většina chovatelů spojí očkování proti moru i s očkováním proti MXT do stejného termínu - vakcíny se vzájemně nepotlačují. Proti moru jsou používány tyto vakcíny: CASTOMOR, PESTORIN a PESTORIN MORMYX. Opět je nutné očkovat všechna zvířata, nejen chovná, ale i ta výkrmová. V případě výskytu moru nebo myxomatózy je chovatel povinen to nahlásit (stačí zvednout telefon a zavolat to veterinářovi). Králíky uhynulé na infekční nemoci (mor, mxt, pasteurelóza aj.) v žádném případě nezakopávat na zahradě ani nikde jinde. Mrtvá zvířata spálit.. Žádná z těchto nemocí není přenosná na člověka. [ ]

166 Nemoci drůbeže Newcastleská nemoc Newcastleská nemoc (dříve též pseudomor drůbeže) je celosvětově rozšířené, velmi nakažlivé, virové onemocnění hrabavé drůbeže všech věkových kategorií, s velkým hospodářským i ekologickým významem. Způsobuje ji virus Newcastleské nemoci (NDV). Infekce je přenosná i na člověka a probíhá za příznaků chřipky. Stejně jako vysoce patogenní aviární influenza (HPAI) je považována za velmi nebezpečnou nákazu a podléhá podle zákona o veterinární péči č. 166/1999 Sb. povinnému hlášení Evropské komisi a členským státům EU. Na rozdíl od relativně zřídka se vyskytující HPAI je ND enzooticky rozšířena v mnoha zemích světa. Trvalým zdrojem nákazy jsou drobné chovy drůbež v Asii, Africe, střední a jižní Americe. V zemích s rozvinutým drůbežnictvím se provádí ochranné očkování. Markova nemoc Markova nemoc (angl. Marek s disease, MD)Přestože jen část infikované drůbeže klinicky onemocní, představuje MD ve všech drůbežnicky vyspělých státech ekonomicky nejzávažnější infekční onemocnění za posledních 50 let, a to i přes úspěšně prováděnou imunoprofylaxi. Kromě schopnosti neoplastické transformace lymfocytů byl u MDV prokázán i aterogenní potenciál, projevující se proliferativními změnami v buňkách hladké svaloviny artérií jako následek poruch metabolismu tuků. Markova nemoc je první nádorové onemocnění u živočichů, proti které byla vyvinuta účinná vakcína. Slouží také jako experimentální model ve srovnávací onkologii a při studiu patogeneze aterosklerózy. [ ]

167 Markova nemoc, na jatečně opracovaných brojlerech Histomonóza krůt Histomonóza je protozoární onemocnění hrabavé drůbeže, zejména krůt, charakterizované změnami na slepých střevech a játrech. Bez ohledu na preventivní podávání antihistomonadik v krmných směsích zůstává histomonóza trvalým problémem v chovech krůt na celém světě. Původcem onemocnění je prvok bičivka krocaní. Jako predispoziční faktory se mohou uplatňovat poruchy ve výživě, nedostatek vitamínu A, kokcidióza, chladné a vlhké počasí, vysoká koncentrace zvířat v halách, nedostatečný nebo nevhodný způsob odstraňování trusu, společný chov kura domácího a krůt nebo různých věkových skupin krůt. Inkubační doba u krůt se pohybuje mezi 7-12 dny. Klinické příznaky histomonózy nejsou typické, průběh může být akutní až chronický. Mortalita krůt po přirozené infekce obvykle vrcholí kolem 17. dne po infekci (PI) a postupně klesá a končí asi za 4 týdny. Kur domácí je odolnější k onemocnění, spíše slouží jako rezervoár infekce pro krůty. Prvními příznaky onemocnění jsou žlutý zapáchající pěnivý průjem, špinavé neupravené peří, shlukování, ospalost, zavřené oči, svěšená křídla, toporná chůze, hlava přitažená k tělu nebo založená pod křídlem, anorexie. Snížený příjem krmiva zhoršuje u rostoucích krůťat hmotnostní přírůstky. U starších ptáků se pozoruje spíše chronický průběh, vyhublost a někdy v konečném stadiu onemocnění cyanóza kůže hlavy (onemocnění chovatelé někde označují jako černá hlava ) a kožních přívěsů v důsledku poruch krevního oběhu. Reakce krůťat na infekci je variabilní, v závislosti na způsobu infekce a množství histomonád. [ ]

168 Pulorová nákaza Pulorová nákaza (lidově bílá úplavice kuřat ) je hospodářsky velmi závažné onemocnění hrabavé drůbeže vyvolávané bakterií Salmonella pullorum. U mladé hrabavé drůbeže obvykle probíhá ve formě akutní systémové infekce doprovázené průjmy a hynutím a u dospělé drůbeže spíše jako lokalizovaná infekce s chronickým průběhem.dnes je její výskyt ve většině drůbežářsky vyspělých států spíše ojedinělý. Současný ekonomický význam vyplývá zejména z nákladů na kontrolu jejího výskytu (zdravotní zkoušky). Ojedinělou možnost přenosu infekce na člověka nelze vyloučit, ale zdravotní význam pulorová nákaza nemá. Ptačí tuberkulóza Ptačí tuberkulóza je nakažlivé onemocnění ptáků vyvolané bakterií Mycobacterium avium subsp. avium. U kura domácího se projevuje chronickým průběhem, dlouhodobou perzistencí v hejnu, snížením hmotnostních přírůstků a snášky, zvýšeným úhynem a konfiskací na porážce. Kromě domácí drůbeže se tuberkulóza vyskytuje i v chovech exotických ptáků, u ptáků držených v zoologických zahradách i divoce žijících. Infikovaní jedinci jsou zdrojem nákazy pro ostatní ptáky, hospodářská zvířata (prase, skot) i jiné druhy savců a v ojedinělých případech i pro člověka (zoonóza). Léčba tuberkulózy se u ptáků z epizootologických důvodů neprovádí. Kokcidióza domácí drůbeže Kokcidióza domácí drůbeže je střevní onemocnění způsobované jednobuněčnými parazity (prvoky) kokcidiemi z rodu Eimeria (výjimkou je kokcidie Eimeria truncata, která parazituje v ledvinách hus). Vzhledem k ubikvitárnímu výskytu těchto kokcidií v populaci drůbeže, jejich krátkému životnímu cyklu a vysokému reprodukčnímu po- [ ]

169 tenciálu, představuje kokcidióza celosvětový a velmi závažný hospodářský problém v drůbežnictví a to i přes značný pokrok v oblastech genetiky, výživy, chemoterapie i managementu. Obecné používání účinných antikokcidik v průběhu odchovu i výkrmu sice pomohlo omezit akutní letální výskyty kokcidiózy domácí drůbeže, ale i subklinické infekce způsobují nadále vysoké ekonomické ztráty v drůbežnictví, zejména v chovech kura domácího. Kokcidie se rozmnožují ve sliznici střevního traktu, porušují její funkčnost a narušují tak resorbci živin, způsobují dehydrataci organismu, ztrátu krve, zvýšenou vnímavost k jiným patogenům a při těžkých infekcích také úhyn. Parazité u drůbeže blechy a vši sají krev slepicím a způsobují svědění. čmelíci ve dne se skrývají v skulinách v kurníku a v noci sají krev hřadujícím slepicím. Mohou přenášet různé smrtelné nemoci. perožrouti, peříši, zápeřníci paraziti živící se peřím slepic vápenka u slepic poměrně běžná choroba, která se projevuje šedavými otoky mezi šupinami na nohou. Šupiny se někdy odchlipují a noha vypadá jako zvápenatěná, jako kdyby se na ni vytvořily krystalky. namrzlý hřebínek a krční lalůčky pokud je mráz a současně vlhko, může se vlhkost usazovat na lalůčcích a hřebínkách, které pak, zvláště pokud jsou velké, mohou namrznout. Tomuto je možné předejít dobrým větráním kurníku, lze též ohrožené části preventivně namazat čistou vazelínou. škrkavky červi způsobující průjem a hubnutí slepic. Slepice se často nakazí červy při styku s volně žijícím ptactvem. Je vhodné slepice odčervovat preventivně, každých 6 měsíců. Užité zdroje informací: Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Nemoci ptáků [online]. c2014 [citováno ]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=nemoci_pt%c3%a1k%c5%af&oldid= > Pet Club.eu Myxomatóza králíků; On line ; [ ]

170 Doležal: Mastitidy; On line ; Vlček, M.: Zoohygiena a Choroby skotzu; On line ; Český svaz chovatelů: Český svaz chovatelů.eu; On line ; Staněk, S.: Zootechnika; On line ; [ ]

171 PRACOVNÍ LIST K METODICE č.3 SLEDOVÁNÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU ZVÍŘAT NA MHD Jméno:..Třída: Datum: 1/ Co způsobuje nedostatek bílkovin v krmné dávce? 2/ Na MHD proveď vyšetření zvířete a zjištěné hodnoty porovnej s fyziologickou hranicí Zvíře:..teplota..dech tep.. Porovnej.. Ostatní vyšetření [ ]

172 3/ Napiš postup diagnostiky nemoci u zvířete 4/ Jak rozdělujeme nakažlivé choroby zvířat? 5/ Jak se nazývá aktivní imunizace v praxi? 6/ Co znamenají pojmy: dezinfekce, deratizace, dezinsekce 7/ Nedostatek některých minerálních látek způsobuje zdravotní problémy. Napiš, o jaké ML jde a jaké zdravotní problémy způsobují. 8/ Jaké znáš způsoby aplikace léčiv? 9/ Jaké činitele ovlivňují zdraví zvířat? [ ]

173 10/ Jaké znáš nemoci u: Prasat: Králíků: Drůbeže: 11/ Napiš co je to zoohygiena a vysvětli její význam a úkoly. 12/ Jaká je doporučená vakcinace proti chorobám u králíků? 13/Proč je důležité dodávání vitaminů v krmné dávce? 14/Co je to TRIAS? [ ]

174 15/Co je mastitida? 16/Co jsou somatické buňky? 17/Jaký je rozdíl mezi klinickou a subklinickou mastitidou? 18/Jaké znáš mastitidy podle původce? 19/Jaké jsou funkce předžaludků? 20/Při jakém onemocnění dojnic výrazně klesne tučnost mléka? 21/Jaká je léčba při plynové tympanii? 22/Jaké jsou příčiny u nemoci ketóza? 23/Jaké jsou příznaky u akutní formy pastevní tetanie? [ ]

175 24/U jakých dojnic především dochází k dislokaci slezu? 25/Co znamenají zkratky TBC a SLAK? 26/Charakterizuj onemocnění IBR: 27/Jaká je léčba při onemocnění morem prasat? 28/Jaké jsou formy u nemoci červenka prasat? 29/Jaké přípravky použiješ proti kokcidióze králíků? 30/Jakým způsobem je přenášena myxomatóza králíků? 31/Jaká je prevence proti králičímu moru? 32/Jaké jsou příznaky u vápenky slepic? 33/Jaké znáš onemocnění krůt? 34/Jak se dělí parazitární nemoci? /Co je to KADÁVER? [ ]

176 01.4 Metodika pro sledování evidence zvířat Tomáš Fiala Pokyny pro učitele Tato metodika je určena jak pro učitele, tak i pro žáky. Prázdninová praxe (červenec, srpen, prázdniny) Délka pracovní doby: dle ročníku Žáci nepíší pracovní listy Žáci se nehlásí vedoucímu praxe Žáci píší Deník praxe, vypracovávají připravené úkoly Organizace praxe viz Metodika 01.1 Metodika pro žáky Označování zvířat Označování zvířat má za cíl snadno rozpoznat zvířata, evidovat jejich vlastnosti a mít možnost rychle určit dané zvíře ve stádě ostatních zvířat. U hospodářských zvířat se musí označovat na základě zákona číslo 154/2000 Sb. o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat; u zvířat domácích tak určují vyhlášky některých měst a obcí. U zvířat, která nejsou v uvedeném zákoně uvedeny se nemusí označování ani evidence, provádět. Existují-li však organizace a svazy chovatelů daného druhu, většinou se o to pokoušejí, což zlepšuje podmínky chovatelské praxe. Způsoby označování dočasné - takovéto označení nevydrží po celou dobu života zvířete, nebo je odstranitelné. o označení barvou o vystříhání značky do srsti o obojek o ušní visačky o nožní kroužky trvalé - označení vydrží celý život zvířete a je bez poškození celistvosti zvířete neodstranitelné. [ ]

177 o tetování - provádí se tetovací pistolí nebo kleštěmi u zvířat se světlou kůží (provádí se v Evropě v chovu prasat a koní). o výžeh - provádí se žhavou, nebo podchlazenou kovovou značkou. Od tohoto způsobu se v Evropě ustupuje, protože dochází k poškození celistvosti zvířete. V rozvojových zemích nejrozšířenější metoda označování zvířat. o vrubování - metoda pro označování prasat, kdy se speciálními kleštěmi vytvoří do uší prasat zářezy, které tvoří speciální číselnou kombinaci. elektronické označení - se zavádí do oblasti ucha či krku v podobě mikročipu v intaktní skleněné ampuli implantační pistolí. Pokud se zvíře přiblíží čipem ke čtecímu zařízení, toto zařízení je po interakci s mikročipem schopno určit dané zvíře, podle údajů, které jsou k němu uloženy v počítačové databázi. Toto označování se používá k identifikaci psů ve městech, nebo hospodářských zvířat při krmení. [ ]

178 Označování skotu - každé zvíře musí být označeno dvěma ušními známkami -narozená telata musí být trvale označena do 72 hodin od narození Známky jsou barevně odlišené podle pohlaví; známka pro jalovice a krávy je žluté barvy, pro býky a voly červené barvy. Elektronická ušní známka [ ]

179 Způsob označování skotu Zavěšování ušní známky Údaje na ušní známce CZ Česká republika Ušní visačka dojnice 603 kraj, identifikační číslo zvířete, Mze logo Ministerstva zemědělství Kleště na aplikaci ušní známky [ ]

180 Každý chovatel skotu ( již od 1 ks zvířete) je povinen se registrovat u ČMSCH, a.s. Prvním krokem začínajícího chovatele je vyplnění registračního lístku a jeho zaslání do ÚE. Na základě registračního lístku bude chovateli přiděleno tzv. číslo provozovny a zasláno potvrzení o registraci a formuláře týkající se daného druhu zvířat. Po přidělení čísla provozovny a obdržení výše zmíněných formulářů může chovatel přesunout (živá) zvířata na svou provozovnu. Datum přesunu zvířat MUSÍ být vyšší (pozdější) než datum registrace provozovny. Pravidla registrace a přesunu zvířat přesun zvířat je povinen nahlásit do ústřední evidence prodávající i nakupující zvířata musí být označena při přesunu ušními známkami ( v obou uších). původní chovatel musí ve chvíli nákupu předat následnému chovateli průvodní list skotu nebo telete do 28 dnů věku jalovičky, krávy list A (slouží jako inseminační karta) + list B býci list B Upozornění: Je zakázáno přesouvat zvířata neoznačená a bez průvodního listu skotu. Pokud již živá zvířata vlastníte, máte povinnost se co nejdříve zaregistrovat, jakožto chovatel u ČMSCH, a.s a zvířata případně nahlásit do ÚE. Registrační lístek se skládá ze dvou stran: strany A (vyplňují se údaje o chovateli + údaje kontaktní osoby i v případě, že jsou shodné s údaji chovatele, nikdy nezapomeňte uvést své tel. číslo, mobil nebo ovou adresu) strany B (vyplňuje se adresa provozovny, druh (y) chovaných zvířat Registrační lístek MUSÍ chovatel podepsat. Registrační lístek je možné zaslat poštou, oskenovaný em. Vyplněný a podepsaný registrační lístek zašlete na některé z regionálních pracovišť ÚE nebo přímo na ČMSCH, a.s. Hradišťsko. [ ]

181 Vedení ústřední evidence - skot Pro vedení ústřední evidence se používá formulář Hlášení o narození zvířat, jejich úhynu, ztrátě a přemístění, který slouží pro zapsání/nahlášení všech změn (narození, přemístění, úhyn, ztráta, jatky ) týkajících se chovaných zvířat do databáze ÚE. Hlášení může chovatel zaslat: písemně elektronicky Hlášení o změnách je povinen chovatel zaslat do 7mi dnů od nastalé události. Datové soubory pro ústřední evidenci skotu zasílejte na ovou adresu: Hlášení doplnění původu /používá se ve vyjímečných případech/ slouží pro opravu nebo doplnění původu zvířete v ÚE. Vypisuje se vždy UZ zvířete a pouze údaj, který chce chovatel změnit či doplnit. Formulář Hlášení o působnosti býka v přirozené plemenitbě slouží pro zařazení či zrušení působnosti býka ve stádě. Označování ovcí a koz Každá ovce nebo koza musí být nejpozději do 6 měsíců od narození, vždy však před tím, než opustí hospodářství, kde se narodila, označena trvalou ušní známkou. Pro označení ovcí a koz se používají ušní známky, čipy a známky na spěnce. Kromě elektronického označení je zvíře dále povinně označeno plastovou ušní známkou nebo značkou na spěnce. Ušní známky pro ovce a kozy existují, stejně jako u skotu, v provedení typu A a typu B, od sebe se liší velikostí a tvarem. Pravidla pro použití známek typu A a B jsou obdobná jako u skotu. Pokud nemá chovatel v plánu se zvířaty obchodovat v rámci EU, může použít stejné značení, nebo jednu plastovou ušní známkou v kombinaci s druhou plastovou ušní známkou nebo značkou na spěnce nebo elektronickým identifikátorem ve formě elektronické značky na spěnce. Pokud jsou jehňata nebo kůzlata určena k přímé dodávce na jatky v zemi původu do 12 měsíců stáří, označují se jednou plastovou ušní známkou. Ovce a kozy bez ušních [ ]

182 boltců nebo s velmi krátkými ušními boltci, které nejsou určené pro obchodování v rámci EU, se označují na spodní srstí neobrostlé části ocasu tetováním, které obsahuje identifikační číslo zvířete bez označení země původu (CZ) a bez posledního trojčíslí. Povinné údaje na ušní známce a známce na spěnce zahrnují: Identifikační číslo zvířete kód úřadu odpovědného za označování zvířat Ministerstvo zemědělství Vzor plastové známky u ovcí a koz Způsoby označování ocí a koz Každý chovatel ovcí, koz( již od 1 ks zvířete) je povinen se registrovat u ČMSCH, a.s. Prvním krokem začínajícího chovatele je vyplnění registračního lístku a jeho zaslání do ÚE. Na základě registračního lístku bude chovateli přiděleno tzv. číslo provozovny a zasláno potvrzení o registraci a formuláře týkající se daného druhu zvířat. Po přidělení čísla provozovny a obdržení výše zmíněných formulářů může chovatel přesunout (živá) zvířata na svou provozovnu. Pravidla registrace a přesunu zvířat přesun zvířat je povinen nahlásit do ústřední evidence prodávající i nakupující po přidělení čísla provozovny a obdržení výše zmíněných formulářů může chovatel přesunout (živá) zvířata na svou provozovnu. [ ]

183 datum přesunu zvířat MUSÍ být vyšší (pozdější) než datum registrace provozovny Označování prasat Každé prase, jehož označování je chovatel povinen podle 22 zákona zajistit, musí být označeno tetováním do levého ucha nebo tetováním na levou stranu těla anebo ušní známkou do levého ucha, a to před odstavením. V případě přemístění prasnice se selaty na jiné hospodářství se sele označuje před opuštěním hospodářství, ve kterém se narodilo. Tetování prasat Tetování prasat musí obsahovat alfanumerický kód, který bude přidělen zároveň s registračním číslem provozovny. Výška tetování musí být nejméně 6 mm. Ušní známky používané pro označování prasat Pro označování prasat se používají plastové ušní známky, které musí být vysoké nejméně 25 mm, široké nejméně 25 mm a výška na nich uvedených alfanumerických znaků musí být nejméně 5 mm. Vrubování Vruby po obvodu ušních boltců, pro pigmentovaná plemena (nebylo by vidět tetování) Typy ušních známek [ ]

184 Tetování bílých plemen Vubovací kleště vruby jsou po obbvodu ušních boltců Tvary prostřihu: 1. zakulacený 2. šípový 3. střechový Tetování se umisťuje vždy na levé ucho nebo plošně na levou stranu Ušní známky se umisťují do levého ucha [ ]

185 Umístění označení prasat [ ]

186 Vrubovací klíč Každý chovatel prasat (od 2 ks zvířat) je povinen se registrovat u ČMSCH, a.s. Prvním krokem začínajícího chovatele je vyplnění registračního lístku a jeho zaslání do ÚE. Na základě registračního lístku bude chovateli přiděleno tzv. číslo provozovny a zasláno potvrzení o registraci a formuláře týkající se daného druhu zvířat. Po přidělení čísla provozovny a obdržení výše zmíněných formulářů může chovatel přesunout (živá) zvířata na svou provozovnu. Vedení ústřední evidence - prasata Hlášení je chovatel povinen poslat v případě změny stavu zvířat, nejpozději k 10.dni v měsíci. Zpracování hlášení probíhá vždy 1x měsíčně k 20.dni v měsíci. Označování koní, oslů a jejich kříženců Koně, osly a jejich křížence lze označit různými způsoby, dle jejich plemenné příslušnosti. Základem označení je u všech lichokopytníků slovní a grafický popis, který je zaznamenán v Průkazu koně. Plemenní koně se označují v souladu s řádem plemenných knih a to: slovním popisem grafickým popisem elektronickým identifikátorem výžehem [ ]

187 Koně neregistrovaní v plemenné knize, osli a jejich kříženci se označují: slovním popisem grafickým popisem elektronickým identifikátorem Slovní i grafický popis je nutné v průběhu života jedince aktualizovat. Každé hříbě koně, osla a jejich kříženců se označuje před odstavem tak, aby byl vydán průkaz koně po označení, nejpozději do 31. prosince roku narození daného koně, nebo během 6 měsíců od data narození podle toho, který z těchto termínů nastane později. Pověřená osoba má povinnost označit koně, osla nebo jejich křížence do 28 dnů ode dne, kdy k tomu byla majitelem vyzvána. Elektronický odpovídač se implantuje parenterálně za aseptických podmínek mezi temenem a kohoutkem uprostřed šíje v krajině šíjového vazu. Při prohlídce postmortem musí být vždy provedena kontrola toho, zda byl čip vyjmut při stažení kůže, nebo nevyjmutý čip odstranit. Evidence koní Průkaz koně je obdobný dokument jako průvodní list skotu. Doprovází zvíře celý život a musí být pravidelně aktualizován. Obsahuje základní údaje o koni, provedených vakcinacích, léčeních apod. Součástí průkazu koně jsou: identifikace koně druh, jméno, rodokmen, třída plemenné knihy a číslo čipu majitel záznam o kontrole totožnosti záznam o očkování zdravotní vyšetření provedená laboratořemi platnost dokladu pro účely přesunu podávání veterinárních léčivých přípravků Součástí průkazu koně jsou potvrzení veterinárního lékaře o zdravotním stavu a nákazové situaci v chovu a potvrzení příslušného orgánu veterinární správy o nákazové situaci v kraji. Z hlediska veterinární prohlídky je důležité vždy ověřit, zda majitel, chovatel anebo aktuální držitel koně, případně veterinární lékař souhlasí s tím, že kůň [ ]

188 v čás- může být poražen pro lidskou spotřebu. Vyloučení tohoto využití je vyznačeno ti II. oddílu IX. Průkazu koně. Průkaz koně vydává pověřená osoba do 28 dnů ode dne doručení čtvrtého připouštěcího lístku nebo ode dne doručení hlášení o registraci koně anebo ode dne doručení hlášení o trvalém dovozu koně. Změní-li se majitel koně, předá původní majitel koně průkaz koně spolu s koněm novému majiteli. Při přemístění koně na jatka předá původní majitel spolu s koněm Průkaz koně. Majitel koně zajistí zaznamenání preventivních zkoušek, vyšetření nebo kastrace, které potvrdí veterinární lékař, na stranách průkazu koně k tomu určených. Každou změnu majitele koně v průkazu koně si nový majitel koně nechá potvrdit u uznaného chovatelského sdružení, které vede příslušnou plemennou knihu, případně u pověřené osoby, které průkaz koně neprodleně vrátí majiteli. Dojde-li ke ztrátě průkazu koně a nelze-li totožnost koně zjistit, požádá majitel pověřenou osobu o náhradní identifikační doklad. Grafický popis [ ]

189 Výžeh Označování králíků - umožňuje jednoznačnou identifikaci zvířete - dává jasnou informaci o rodičích zvířete - udává rok, měsíc a místo narození Registrace Registrace je zaznamenání informací o králíkovi do rodokmenu a přidělení identifikačních značek. K tomu, aby králík mohl být registrován, je zapotřebí, aby jeho chovatel byl členem základní organizace a vyplnil jeden rodokmen pro každé zvíře a 2 připouštěcí potvrzení pro každý vrh. Tyto údaje se předávají registrátorovi. Možnosti registrace: - okresní registrace: probíhá automaticky v základních organizacích. - klubová registrace: probíhá v klubech specializovaných na určité plemeno. Je nutné, aby se chovatel stal členem takového klubu. V některých klubech je zavedena liniová registrace, která znamená, že potomci mají v uchu číslo otcovy linie. plemenný chov: probíhá ve specializovaných klubech, nebo centrálně (pokud není pro plemeno ustaven klub). Žadatel o plemenný chov musí vystavovat na národních výstavách, kde se o udělení těchto chovů rozhoduje. [ ]

190 - výzkumný chov: se povoluje pro šlechtění nových plemen a barevných rázů a regeneraci plemen a barevných rázů uznaných. Registrace probíhá ústředně Králík, který má tetování v levém uchu C 1-5 znamená, že se narodil v ČR, v lednu 2015 Do pravého ucha se tetuje číslo okresu a pořadové číslo králíka daného plemene. Králík s tetováním 31-9 znamená, že pochází z okresu Domažlice a je devátým narozeným králíkem daného plemene na okresu Domažlice. Kleště na tetování králíků [ ]

191 Tetovací barva [ ]

192 Označování drůbeže Pro trvalé označování čistokrevné drůbeže, které má zamezit jakékoli záměně jedinců, se u nás používají nožní kroužky uznaného chovatelského sdružení (ČSCH). U dovezených zvířat se uznávají kroužky chovatelských svazů registrovaných v EE, případně chovatelských svazů jiných zemí (přebírá se označení na jejich kroužku). Nekroužkovaná nebo neodpovídajícím kroužkem označená drůbež, nebo drůbež s poškozeným kroužkem (praskl ý, nečitelný) nepatří na výstavu a nemůže být posouzena. Při kroužkování navlékáme kroužek přes přední prsty sevřené ve špetku, pak šroubovitým pohybem přes kloub, zadní prst přitlačíme dozadu k běháku. [ ]

193 Kroužky u hrabavé drůbeže navlékáme na pravý běhák a to tak, aby čísla směřovala základnou k trupu zvířete. Kroužek obsahuje: ochrannou známku uznaného chovatelského sdružení(1), kód země CZ(2), číslo velikosti kroužku(3), ročník líhnutí(4), identifikační číslo zvířete(5). Neurčuje čistokrevnost, ale pouze ročník líhnutí. ČSCH CZ [ ]

194 Kdysi byly kroužky hliníkové, dnes jsou plastové nebo se u větších velikostí materiály kombinují. Barvy kroužků jsou určeny jednotně v rámci členských států EE, a to takto: 2011 žlutá 2012 modrá 2013 zelená 2014 šedá 2015 bílá 2016 černá Barvy se v dalších letech opakují. [ ]

195 Kuřice a kohoutky kroužkujeme v 10. až 12. týdnech stáří registračními kroužky předepsané velikosti (viz tabulka Nánožní kroužky pro drůbež ). Vodní drůbež se kroužkuje už od pátého týdne. Kroužky u hrabavé drůbeže navlékáme na pravý běhák, a to tak, aby čísla směřovala základnou k trupu zvířete. Při kroužkování navlékáme kroužek přes přední prsty sevřené ve špetku, pak šroubovitým pohybem přes kloub, zadní prst přitlačíme dozadu k běháku (viz obrázek). Můžeme si pomoci nanesením malého množství krému (indulona) nebo stolního oleje. Kroužek nesmíme navlékat násilím, abychom neporanili kloub. Pokud by mohlo dojít ke ztrátě kroužku, kroužkujeme o 1 až 2 týdny později. Naopak, u některých plemen především pětiprstých nebo těch, která mají rousy je třeba kroužkovat dříve. Kohouti musí mít kroužek nad ostruhou je třeba sledovat její vývoj a kroužek včas přetáhnout. Pokud kroužek zůstane mezi zadním prstem a ostruhou, může kohoutovi znesnadňovat pojímání, popř. i chůzi. Je-li některý jedinec opatřen kroužkem nesprávné velikosti, také se neposuzuje s výjimkou kroužků o jednu velikost větší nebo menší, než je předepsáno, pokud se kroužek nezařezává do běháku nebo jej nelze stáhnout. Neposuzují se také zvířata s kroužky poškozenými nebo neuznanými. Setkáváme se i se zvířaty, která mají dva, popř. více registračních kroužků to je také nepřípustné. Správný chovatel by neměl před výstavou zapomenout kroužky očistit, aby byla čísla čitelná. U křepelek můžeme použít i holubí kroužky. Značkování dospělé drůbeže Pro snazší orientaci v chovu, např. pokud individuálně kontrolujeme snášku, používáme ještě další označování. Křídelní známky se upevňují do přední létací blány. Místo vpichu i známku je potřeba dezinfikovat. Křídelní známky jsou kovové nebo z umělé hmoty. Čísla na nich bývají buď vylisována, nebo napsána nesmazatelnou tuší. Další možností značení jsou barevné snímatelné plastové kroužky. Vyrábějí se dnes v mnoha provedeních, velikostech i barvách. Metodou používanou u vodní drůbeže je perforace plovacích blan výřezy a otvory podle speciálního klíče. [ ]

196 Nánožní kroužky pro hrabavou drůbež 1,0* 0,1* Plemena brahmánky, kočinky, krůty naraganset, české a některé standardní (bronzové, černokřídlé, bílé, černé, červené běloocasé) bojovnice indické bojovnice šamo, malajky, mechelenky, žerzejští obři, krůty standardní červené, měděné, černobílé, modré, žluté, okrové dorkinky, faverolky německé, langšanky německé, orlovky, orpingtonky, plymutky, rodajlendky, hempšírky, maransky, sasexky, amroksky, australky, oravky, bílefeldské slepice, dolnorýnské slepice, pávi asilky, barneveldky, hudánky, minorky, holokrčky, velsumky, laflešky, vranohlavky, drážďanky, šumavanky, vyandotky, bojovnice novoanglické, bergští kokrháči, sulmtálky, bredy, bojovnice staroanglické, drážďanky, forverky, španělky z. bojovnice indické andalusky, araukany, brakelky, bojovnice jamato, brabantky, české slepice, holandské chocholaté slepice, fénixky, jokohamky, leghornky, paduánky, vlašky, východofríští rackové, sumatránky, japonky, z. andalusky, z. hamburčanky, z. holanďanky, z. vlašky, z. české slepice, z. holokrčky, německé zakrslé, z. paduánky, z. fénixky, z. bernští kokrháči, z. brabantky, bojovnice ko šamo, z. araukany, basetky, z. bojovnice staroanglické, ohiki z. novoanglické bojovnice, bantamky, sebritky, antverpští vousáči, holandské zakrslé, z. holandské chocholaté slepice, mosetky hamburčanky, zakrslé kočinky, z. faverolky, z. malajky, hedvábničky, z. langšanky, rousné zakrslé, apencelští chocholáči, [ ]

197 Nánožní kroužky pro hrabavou drůbež araukany, bojovnice tuzo, z. bredy, drentské slepice, kenfeldky z. vyandotky, z. barnevedky, z. velsumky, z. plymutky, z. rodajlendky, z. sasexky, z. amroksky, z. australky, z. minorky, z. orpingtonky, z. dolnorýnské, z. asilky 7 7 křepelky japonské masného i nosného typu *čísla v prvním a druhém sloupci udávají průměr kroužků v milimetrech 1,0 = samec, 0,1 = samice, z. = zdrobnělé Velikosti nánožních kroužků na drůbež Husa česká obě pohlaví č.24 Kachna pekingská obě pohlaví č.18 Indický běžec obě pohlaví č.13 ELEKTRONICKÁ EVIDENCE ZVÍŘAT Portál Farmáře je zpřístupnění aplikací registrů Ministerstva zemědělství, a to jak pro přihlášené (mají možnost editace svých dat v jednotlivých registrech), tak pro nepřihlášené uživatele - Registr zvířat na portálu Farmáře obsahuje přímo pořízená data ústřední evidence pověřenou osobou ČMSCH a nedochází tedy ke kopírování údajů ze systému ČM- SCH do registru zvířat Mze. Umožňuje prohlížení dat i aktivní podávat změnových hlášení. Registr zvířat obsahuje: Základní informace o chovateli a jeho provozovnách s možností prokliku do detailů Přehled komunikace s pověřenou osobou v jednotlivých oblastech Vyhledávání a sestavy zvířat včetně zobrazení detailních informací o evidovaných zvířatech Elektronická hlášení pohybů individuálně a skupinově evidovaných zvířat [ ]

198 Zadávání objednávek ušních známek obdobným způsobem jako platební příkazy v internetovém bankovnictví. Stahování dat z ústřední evidence p ro účely vedení stájových registrů v zemědělském software. Registr zvířat slouží k ulehčení komunikace mezi chovateli a pověřenou osobou (ČMSCH, a.s.). Použité zdroje dat: Farmapo Vše pro vaši firmu: On line ; Farmapo Vše pro vaši firmu: On line ; Ústav hygieny a technologie masa: Označování a evidence zvířat; On line On line ; Ústav hygieny a technologie masa: Označování a evidence zvířat; On line On line ů2013https://vefis.vfu.cz/dokumenty/vfu/FVHE/Ústav%20hygieny%20a%20techn ologie%20masa%20(2350)/web/označování%20a%20evidence%20zvířat/foto_2 2_prukaz_kone.jpg Wikipedie; Chov koní; On line ; Farmapo, Vše pro vaši farmu - Ostatní; On line ; Portál farmáře Eagri: On line: ; Český svaz chovatelů: Český svaz chovatelů.eu; On line: ; Českomoravská splo. Chovatelů a.s.: Označování zvířat; On line: ; Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Označování zvířat [online]. c2013 [citováno ]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=ozna%c4%8dov%c3%a1n%c3%ad_zv%c3%ad%c5%99at &oldid= > Označování zvířat; On line ; ČSCH: Tetovací kleště; On line ; [ ]

199 Pracovní list žáka k metodice č.01.4 Sledování evidence zvířat na MHD Jméno: Třída: Datum: 1/Z jakého důvodu se zvířata označují? 2/Jaké znáš způsoby označování zvířat? (vypiš) 3/ Jaké pomůcky použiješ při tetování selat? 4/ Jaké barvy ušních známek se používají při označování skotu? 5/ Jaké znáš způsoby označování ovcí a koz? 6/Do kdy musí být označena selata? 7/ Jakým způsobem se označují koně a osli? [ ]

200 8/ Jaký zákon určuje označování zvířat? 9/Jaké údaje jsou na ušní známce skotu? 10/Jaký alfakód mají na ušní známce prasata z našeho chovu? 11/ Kdy se narodil králík, když má v levém uchu tyto údaje: C / Na kroužku u drůbeže jsou tyto údaje: ČSCH CZ Napiš, co znamenají 13/ V kolika týdnech kroužkujeme drůbež hrabavou: - vodní: [ ]

201 14/ Jaké jsou velikosti kroužků chované drůbeže na MHD? 15/ Zjisti na MHD u všech zvířat, která jsou označena způsob označení 16/ Jakým způsobem můžeme zasílat hlášení do centrální evidence zvířat? 17/ Zjisti u vypsaných zvířat čísla označení a porovnej, zda souhlasí s údaji zanesené do centrální evidence. Jersey Ovce Prasnice Kozy 18/Jakými způsoby se může označovat dospělá drůbež? [ ]

202 01.5 Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a močůvky, výroby kompostu Ing. Magda Pavézová Úvod 01.5 Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a močůvky, výroby kompostu je určena žákům. Žák, který bude během své praxe sledovat produkci a následné zpracovávání hnoje a močůvky. Bude postupovat podle pokynů učitele (instruktora) praxe v aktuálních podmínkách provozu MHD. Na počítači na pracovišti prostuduje metodiku a podle ní bude postupovat dále. Na konci praxe odevzdá vypracovaný pracovní list a učiteli praxí i Deník praxí. V prázdninovém režimu se pracovní listy učiteli neodevzdávají. Učitel ve dvoře povede žáka při jeho činnostech a bude koordinovat jeho práci s aktivitami ostatních žáků a potřebami provozu dvora. V případě potřeby žáka upozorní na zaměření na potřebné práce, bude jej kontrolovat a sledovat dodržování bezpečnopstních a hygienických předpisů. V přestávkách mezi činnostmi umožní učitel žákům dopsání poznámek z metodiky, případně vytvoření kopie Metodiky k domácímu studiu. Metodika je přístupná i na webových stránkách projektu: Pokyny pro učitele Učitel seznámí žáky konající individuální praxi s problematikou statkových hnojiv prostřednictvím prezentace 01.5 Produkce hnoje, močůvky, výroba kompostu v příloze metodiky. Ta souvisí zejména s tématem Výživa a hnojení rostlin ve 2. ročníku v předmětech: Pěstování rostlin a zpracování zemědělských produktů, Praktická cvičení z pěstování rostlin a zpracování zemědělských produktů. Dále žákům předá metodický postup, kde je podrobně popsán způsob výpočtu produkce hnoje, močůvky a výroba kompostu. Seznámení se a pochopení dané tématiky žáci prokáží vypracováním jednoho ze tří pracovních listů. Přínos této činnosti pro žáky spočívá v tom, že si v konkrétních podmínkách ověří teoretické předpoklady. Budou pracovat samostatně. Učitel zkontroluje správnost vypracování pracovního listu. V případě chybného zpracování upozorní žáka na nedostatky a poradí, jak správně úkol vyřešit. V průběhu prázdnin žáci pracovní listy nebudou zpracovávat. [ ]

203 Zkušenosti z realizace orientace v problematice výpočtu množství hnoje a močůvky a výroby kompostu nečiní dle vedoucího MHD žákům problémy. METODIKA PRO ŽÁKY Základní pojmy: dobytčí jednotka, koeficient přepočtu na dobytčí jednotky, roční průměrná produkce hnoje a močůvky na dobytčí jednotku, kategorie hospodářských zvířat Vlastní text: Zjistíme počty jedinců jednotlivých kategorií chovaných druhů zvířat. Vypočteme počty dobytčích jednotek vynásobením počtu kusů příslušné kategorie koeficientem přepočtu na dobytčí jednotky. (Dobytčí jednotka je 500 kg živé hmotnosti zvířat. Koeficient přepočtu je možno vypočítat jako poměr hmotnosti zvířete a 500kg.) Druhy a kategorie hospodářských zvířat Přepočítávací koeficient na dobytčí jednotky prasnice 0,3000 sele 0,0200 mladé chovné prase, prase na výkrm 0,1200 prasnice s dochovem selat 0,0450 ostatní prasata 0,2000 pštrosi 0,2000 krůty 0,0060 nosnice 0,0030 kuřice 0,0014 brojleři 0,0016 kachny 0,0040 husy 0,0096 jehně 0,1000 [ ]

204 Druhy a kategorie hospodářských zvířat Přepočítávací koeficient na dobytčí jednotky bahnice, beran 0,2000 kůzle 0,1000 kozel, koza 0,2000 Kůň, osel do 3 let (poník polovina) 0,7500 Kůň, osel nad 3 roky (poník polovina) 1,3000 krávy v I. laktaci 1,0000 krávy ve II. a další laktaci 1,2000 krávy s velkým tělesným rámcem 1,4000 telata v mléčné výživě do konce 3. měsíce věku telata v rostl. výživě od 4. do konce 8. měsíce věku telata celkem od narození do konce 6. měsíce 0,1500 0,2800 0,2200 jalovice 7 18 měsíců věku 0,5600 jalovice měsíců věku 0,8500 jalovice celkem 7 24 měsíců věku 0,6200 býci ve výkrmu 0,7300 býci chovní a voli 1,6000 králíci 0,0060 Vypočtené počty dobytčích jednotek vynásobíme průměrnou roční produkcí statkového hnojiva. [ ]

205 Druh, kategorie zvířat Produkce hnoje v t/rok v přepočtu na 1 dobytčí jednotku Produkce močůvky v t/rok v přepočtu na dobytčí jednotku telata 9,8 8,7 jalovice, býci 8,0 6,1 krávy 8,1 5,2 skot 8.1 5,7 prasnice 5,7 8,7 výkrm 6,6 8,2 prasničky 7,3 8,2 dochov 13,4 12,3 prasata 6,9 9,5 ovce, kozy 7,8 - Koně, osli 7,2 - drůbež 11,9 - králíci 9,2 - Získaná dílčí čísla sečteme a získáme celkové roční množství vyrobeného hnoje celkové roční množství vyrobené močůvky v tunách. a [ ]

206 Metodický postup výroby kompostu statkového hnoje Základní pojmy: kompost, minerální část, organická část, nasávací materiál, provzdušňování, zvlhčování, struktura Vlastní text: Na určené místo vrstvíme suroviny pro výrobu kompostu (organické a minerální složky). První vrstvu zespodu vytvoříme z nasávacího materiálu slámy. Výška vrstvy je 20 30cm. Organickou část kompostu tvoří znehodnocené seno, sláma, tráva, zbytky zeleniny, plevel před odkvětem, listí, chlévská mrva Minerální část je půda, usazeniny z cest, příkopů, vápenec, mleté fosfáty, Poměr organické a minerální složky má být zhruba 8 10 : 1). Navrstvený materiál kvůli rozkladným procesům v průběhu zrání provzdušňujeme přehazováním nebo překopáváním (podle podmínek jednou za měsíc) a v případě sucha zvlhčujeme močůvkou nebo vodou. Zrání statkového kompostu z běžných hmot trvá přibližně 3 5 měsíců. Jakost kompostu posoudíme dle následujících kritérií: (stejnoro- Homogenita dost) - nesmějí být rozeznatelné suroviny, z nichž byl kompost vyráběn - kompost nesmí sestávat z jednotlivých vrstev vzájemně odlišných Struktura -kompost musí být snadno rozpadavý s částicemi do 2 cm, tvrdé částice se mohou vyskytovat jen výjimečně Zápach (soudrž- Konzistence nost) - má připomínat vůni zahradní půdy hnilobný a kyselý zápach a zápach po čpavku svědčí o horší jakosti - kyprá znak velmi dobré kvality - syká průměrná kvalita - mazlavá špatná kvalita [ ]

207 Stupeň rozložení - vyzrálý kompost má tmavou barvu a je snadno rozpadavý, v nevyzrálém kompostu jsou patrny nerozložené složky Kompost využijeme ke hnojení. Aplikujeme ho na podzim před orbou nebo k přihnojení rostlin v průběhu vegetačního období (nemusí se zapravit). Velmi vhodný je na vylepšení skleníkových substrátů. Zdroje informací: DOC. ING. S.TESAŘ, CSc, Prof. Ing. V. Vaněk. CSc a kol. Výživa rostlin a hnojení. Praha: VŠZ Praha a nakladatelství a vydavatelství HxH Jinočany, ISBN Ministerstvo zemědělství a výživy: Rozcestník dokumentů - Odstavec předpisu 274/1998 Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv; On line: [ ]

208 Pracovní list I Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a močůvky, výroby kompostu Jméno: Datum: Úkoly: Zjistěte a zaznamenejte do tabulky: počty jedinců jednotlivých kategorií chovaných druhů zvířat příslušné koeficienty přepočtů na dobytčí jednotky průměrnou roční produkci statkových hnojiv. Vypočtěte a zapište roční produkci hnoje a močůvky pro jednotlivé kategorie zvířat. Spočítejte roční produkci hnoje celkem za rok od všech chovaných zvířat a roční produkci močůvky celkem za rok od všech chovaných zvířat. Kategorie hospodářských zvířat počet kusů Přepočítávací koeficient na dobytčí jednotky Průměrná roční produkce hnoje na 1 DJ v tunách Průměrná roční produkce močůvky na 1 DJ v tunách Průměrná roční produkce hnoje na DJ příslušné kategorie v tunách Průměrná roční produkce močůvky na DJ příslušné kategorie v tunách [ ]

209 Kategorie hospodářských zvířat počet kusů Přepočítávací koeficient na dobytčí jednotky Průměrná roční produkce hnoje na 1 DJ v tunách Průměrná roční produkce močůvky na 1 DJ v tunách Průměrná roční produkce hnoje na DJ příslušné kategorie v tunách Průměrná roční produkce močůvky na DJ příslušné kategorie v tunách Roční produkce hnoje celkem: t Roční produkce močůvky celkem: t Jak je nakládáno s vyprodukovaným hnojem a močůvkou? Posuďte stav materiálu pro vyráběný - případně zralý kompost a zaznamenejte poznatky: Ukazatel Stav Homogenita - stejnorodost Srtuktura Zápach [ ]

210 Ukazatel Stav Konzistence soudržnost Stupeň rozložení [ ]

211 Pracovní list II Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a močůvky, výroby kompostu Jméno: Datum: Úkoly: Zakroužkujte materiálové složky nevhodné do kompostu: posečená tráva zbytky znehodnocených krmiv uhynulá drůbež chemicky ošetřené slupky z ovoce rozdrcené větvičky ovocných dřevin mletý vápenec mrva hospodářských zvířat Jaké materiály je možno požít k ohrazení kompostu a jaké výhody a nevýhody jednotlivé materiály mají? klady zápory klady zápory klady zápory klady zápory [ ]

212 Vypočtěte roční produkci hnoje od chovaných zvířat: Kategorie hospodářských zvířat Přepočítávací koeficient na dobytčí jednotky Průměrná roční produkce hnoje na 1 DJ v tunách Průměrná roční produkce hnoje na DJ příslušné kategorie v tunách Roční produkce hnoje celkem: t [ ]

213 Pracovní list III Metodika výpočtu produkce chlévského hnoje a močůvky, výroby kompostu Jméno: Datum: Úkoly: Zjistěte kolik kusů kulatiny je potřeba na zhotovení ohrady pro výrobu kompostu, má-li kulatina průměr 8cm a délku 3m. Prostor ke kompostování bude mít délku 9m, šířku 3m a výšku 9Ocm. Kolik m 3 kompostu se do kompostovacího prostoru vejde, bude-li zaplněn celý a jaká bude jeho přibližná hmotnost. Jaké množství kompostu využijeme do skleníku, naplníme-li ho do hloubky 50cm kompostem? Které procesy probíhají při zrání kompostu? Vypočtěte roční produkci hnoje na MHD a zjistěte, kolik hektarů krmné řepy by bylo možno tímto množstvím vyhnojit, bude-li dávka na 1ha dávkou 40t? [ ]

214 01.6. Metodika Využití MHD oborem Opravář zemědělských strojů Oldřich Baloun Metodika pro učitele Učitel na pracovišti MHD zadá žákům pokyn ke kontrole malotraktoru před uvrdením do provozu a předá žákovi klíčky o vozidla. Malotraktor můžer řídit poze osoba starší 18 let vlastnící řidičský průkaz sk. B. Mladší žáci se pouze seznamují s traktorem a učí se využití malotraktoru v MHD. V době prázdnin žáci nezpracovávají pracovní listy. Cílem praxe je naučit žáky pracovat s manuály, návody k obsluze strojů a dodržovat bezpečnostní předpisy. Metodika pro žáky Žáci na praxi nastupují v pracovním oděvu a v pracovní obuvi, včetně pokrývky hlavy. Pokud žáci nesplňují požadované podmínky, smí vozidlo užívat pouze s odpovědnou osobou. Vozidlo nesmí být nastartované v uzavřených prostorech. Před nastartováním vozidla se musí provést kontrola vozidla. To znamená provést kontrolu veškerých provozních kapalin, osvětlení vozidla a šroubových spojů rámu. Taktéž je nutné věnovat pozornost úniku provozních kapalin a to vizuálním pohledem pod a v okolí stroje. Při používání stroje je nutné, aby se v jeho okolí nevyskytovali žádné osoby a nemohlo dojít k jejich ohrožení. Jedině dokonalé seznámení a řádné ovládání může zaručit bezpečné používání malotraktoru v provozu. Jakékoliv selhání, popřípadě nevědomost v ovládání, může mít za následek poškození zdraví. V následujících přílohách je řádně popsané schéma vozidla a jeho důležitých částí, které jsou nezbytné znát. A to včetně ovládacích prvků v kabině i mimo kabinu, popřípadě návěsu, které jsou důležitou součástí bezpečného provozu. Bez těchto znalostí nelze vozidlo využívat. Dále pak je třeba věnovat pozornost schématu a popisu zapojování malotraktoru do soupravy s návěsem. Je dokázáno, že při tomto úkonu, při nedodržení bezpečnostních pokynů výrobce, které jsou v metodice popsány, dochází k vážným úrazům, které mohou mít za následek i smrt. Dále bych chtěl upozornit na jízdu ve svahovém terénu. Svahová dostupnost stroje nesmí být vyšší než 12. Jestliže stroj bude používán v těchto podmínkách, je nutno ho dovybavit bezpečnostním rámem. Rád bych se ještě vrátil k tématu zapojení traktoru do soupravy. Na toto bych chtěl zvláště upozornit, protože bývá v podvědomí žáků, popřípadě i učitelů zafixován běžný postup připojení návěsu nebo přívěsu za tažné vozidlo. Zákonem je jasně stanoveno, že připojení přívěsu nebo návěsu k tažnému vozidlu určuje výhradně výrobce tažného vozidla a nelze tak činit jinak, než dle pokynů výrobce. Jakékoliv jiné připojení je ne- [ ]

215 správné, tudíž nebezpečné. Dále bych chtěl ještě zmínit, že vozidlo je třeba udržovat v řádném technickém stavu a očištěné. V metodice jsem se nezmínil o přepravě nákladu na ložné ploše návěsu či přívěsu. Náklad musí být vždy řádně upevněn a uložen, tak aby splňoval podmínky pro přepravu nákladů. Za bezpečné uložení nákladu zodpovídá řidič. Je dokázáno, že špatrné uložení nákladu může způsobit i smrtelné zranění. V tomto případě chci upozornit na sklápění materiálu na určené místo. I tady často dochází k vážným úrazům. Při jízdě řádně nezajištěná korby, svorníky může způsobit nehodu. Možná, že se budu opakovat, ale důkladné ovládání a znalost vozidla není dominantou profesionálů, ale každého uživatele, který chce maximálně využívat vozidlo. Z toho také vyplývá, že pracovní listy k této metodice jsou směrovány tak, aby žáci dostali maximální množství informací o bezpečném provozu vozidla. A to jak po stránce provozní, tak i po stránce technické. V metodice jsou použity výhradně materiály dodané výrobcem vozidla. Z těchto materiálů jsou čerpané obrázky a jejich popisy. Myslím si, že z této metodiky budou žáci dostatečně připraveny na to, aby mohli vozidlo používat v běžném provozu. [ ]

216 MANUÁL OVLÁDÁNÍ MALOTRAKTORU Sloupek řízení 1- řadící páka 2- páka reverzace pojezdu (vpřed/vzad) a redukce vpřed Páka zapínání předního vývodového hřídele Stropní panel 1- spínač osvětlení kabiny 2- ovladač pracovních světlometů 3- ovladač stěračů 4- ovladač chodu ventilátoru, přívod čerstvého vzduchu 5- nastavení klapky teploty přiváděného vzduchu od vodního topení 6- spínač/vypínač majáku 7- stavitelné přívody čerstvého vzduchu [ ]

217 Podlaha 1- pedál spojky 2- pedál provozní brzdy 3- pedál plynu 4- táhlo ovládání chodu zadního vývodového hřídele 5- pedál uzávěrky diferenciálu Parkovací brzda a sedačka Parkovací brzda je vedle sedačky řidiče a je aktivována zatažením za páku/ráčnu do horní polohy. Uvolnění ruční brzdy je jejím nadzvednutím se současným stlačením pojistky v jejím konci a následním uvolněním páky. Sedadlo je odpružené se seřiditelným sklonem opěrky zad. Tuhost odpružení lze nastavit. Nastavit lze podélně vzdálenost od ovládacích prvků. 1- páčka pro podélné nastaveni 2- páka pro nastavení tuhosti odpružení sedáku 3- nastavení sklonu opěrky zad 4- parkovací brzda Otvírání dveří Dveře lze otvírat z venku i zevnitř. Pro otvírání z venku je tlačítko na madlu kliky, které stlačte a mírným tahem otevřete. Z vnitřku se otvírá kličkou. Kromě klasického otevření lze ponechat dveře pootevřené na vzpěře (je nutné ruční navedení vzpěry do zámku dveří). Při nastavování vzpěry si počínejte opatrně, ať nepoškodíte skleněnou výplň dveří! Při užití vzpěry přenastavte zpětné zrcátko, po použití vzpěry vraťte zrcátko do původní polohy! [ ]

218 POPIS MALOTRAKTORU VEGA (z technické dokumentace dodávané výrobcem) Upozornění: Při práci na svahu s většinou nářadí v podmínkách stacionárního provozu (např. se zavlaž. čerpadlem, míchačkou betonu apod.) je nutno zvýšit hladinu oleje na horní kontrol. otvor, nebo doplněním cca ½ l převodového oleje (může zůstat trvale)! [ ]

219 Kontrola vzduchového čističe Vzduchový čistič obsahuje suchou vložku, která se čisí oklepáním a vyfoukáním, případně výměnou při zanesení jemným prachem. Přístup k vložce je po sejmutí celého obalu nádobypo uvolnění upevňující pásky. Při zpětném vkládání vložky je nutné řádně zasadit vložku do drážky v dolním víku. Příprava motoru Vzduchový čistič motoru LDW2204 zkontrolovat napnutí klínového řemene náhonu ventilátoru. Mezi řemenicemi se může řemen prohnout pod tlakem prstu o mm. Při větším prohnuhnutí řemen napnout. Zkontrolovat celé olejové a naftové potrubí na těsnost. Přitáhnout všechny šrouby a přípojky potrubí. Pokud dojde k zavzdušnění palivového okruhu, povolte odvzdušňovací šrouby na palivovém filtru a vstřikovacím čerpadle a čerpejte naftu ručně dopravním čerpadlem, až z jednotlivých odvzduš. šroubů začne vytékat čirá nafta a postupně odvzuš. šrouby dotahujte. Po odvzdušnění a dotažení šroubů ještě několikrát zmáčkněte na páčku dopravního čerpadla, aby došlo k dokonalému vytlačení vzduchových bublin. Startovací dávka i při studeném motoru se nastavuje automaticky při nastavení ručního plynu do max. polohy. Vypínání chodu motoru se provádí po snížení otáček a povytažení klíčku ze spínací skříňky. [ ]

220 Spuštění motoru Startování motoru je možné po vložení klíčku do spínací skříňky, jeho zatlačení do dolní polohy a následné stlačení tlačítka start. Provádějte max. po dobu 20 sec. Pokd motor naskočí, okamžitě tlačítko uvolněte. UPOZORNĚNÍ: Před prvním startem je nutno použít žhavení pro start motoru. V zimním období používejte žhavení i po opakovaných startech, pokud motor vychladne pod 50 C. Páku pro ruční nastavení plynu dejte do polohy zvýšených otáček. Interval mezi dvěma starty je min. 30 s, v zimě 1 min. Po nastartování snižte otáčky a ponechte motor prohřát. Je-li el. obvod v pořádku, zhasnou kontrolky mazání a nabíjení. Před startem musí být zařazen neutrál, sešlápnut spojkový pedál a traktor zabrzděn. Musí být vypnut pohon nářadí. Při startu nesmí nikdo stát v blízkosti traktoru ani se ho dotýkat. Pokud byl motor delší dobu v klidu, načerpejtu naftu dopravním čerpadlem. Stiskněte několikrát trojúhelníkovou páčku (viz šipka). Páčka pro čerpání nafty je pod tělesem dopravního čerpadla na pravé straně motoru Před spuštěním motoru se seznamte se způsobem startování a vypnutí motor! Nestartujte v uzavřených a nevětraných či nedostatečně větraných prostorách! Výfukové plyny jsou jedovaté mohou poškodit zdraví nebo způsobit smrt. Motor nesmí být startován v prostorách se zápalnými, materiály, hořlavými či výbušnými prachy/aerosoly/plyny! Před nastartováním doplňte palivo! Před startováním odstraňte všechny volné části, nářadí, součásti, které by mohly po nastartování způsobit problém! [ ]

221 Vypouštěcí otvor motorového oleje Vyrovnávací přetlaková nádržka kapaliny je součástí chladiče Překontrolujte množství oleje v převodových skříních a koncových převodech! Dle potřeby doplňte PP7! Do koncových převodů se plní jednorázově 0,3 l PP7. Plnící otvor převodovky Plnící šroub koncového převodu Vypouštěcí otvor převodovky Motorové oleje v ČR z produkce AGIP M7ADX II (celoroční provoz) DIESEL SIGMA S SAE (MIL-L.2104C) ESSOLUBE D3 (MIL-L.2104D) UNIFARM (MIL-L.2104C) Hydraulické oleje ČR OH HM 46 ost. státy Hydrokomol P 20 Boxol 140 Převodové oleje všeobecně PP7 převodové oleje SAE 85 [ ]

222 Provozní náplně Palivovou nádrž naplnit motorovou naftou dle ročního období, dbejte na čistotu, používejte nálevku. Plňte opatrně, ať nepotřísníte okolí kapoty. Ponechte min. 4 cm pod horní okraj hrdla. Pozor na přeplnění nádrže! Při přechodu z letní na zimní naftu není potřeba zbytek vyčerpávat obě nafty se mohou mísit. Hydraulický olej plňte asi do ¾ nádržky olejem OH HM 46. Nikdy neplňte až po okraj. Olej vlivem zahřátí zvětšuje svůj objem. Platí opouze pro vodou chlazené motory Do chladiče doplňte chladící kapalinu G11. Koncentraci volte vzhledem k pracovním podmínkám, k nejchladnějšímu období. Řiďte se pokyny na etiketě přípravku. Od výrobce je dodávána zimní nápklň do 20 C. Nikdy neotvírejte chladič okamžitě po vypnutí motoru pokud je chl. kapalina horká! Kontrolujte pouze za klidu motoru! Při plnění do prázdného okruhu je možné uvolnit šroub na chladiči z důvodu úniku vzduchu. Po naplnění řádně dotáhnout! Kapalinu plňte 2 cm nad chladící žebra v chladiči. Udržujte chladič v čistotě! Platí pro vzduchem chlazené motory Chladící žebra udržujte v čistotě! Krycí plechy musí být kompletní! Zkontrolujte stav oleje v motoru (traktor musí stát na rovině)! Vytáhněte měrku na pravém straně motoru hladina musí být mezi ryskami v dolní části měrky. Měrka oleje motoru Plnící hrdlo motorového oleje [ ]

223 Vega 30HP Motor Lombardini Model: 9LD Výkon kw/hp 22/30 Otáčky motoru maximální ot/min Objem válců cm Kroutící moment 76/2000 Chlazení vzduchem Počet válců 2 Převodová skříň mechanická Počet rychlostí 4 vpřed / 4 vzad [ ]

224 Rozsah rychlostí km/hod při ot/min-1 Standardní varianta: vpřed: 1,92 18,16 vzad: 1,98 14 Pomalá varianta: vpřed: 1,44 13,95 vzad: 1,49 10,5 Pneu přední standard 7,50 16 Pneu zadní standard 7,50 16 Tříbodý závěs přední ISO 730 / 1N Tříbodý závěs zadní ISO 730 / 1 Ot. vývodového hřídele přední 1000 ot/min -1 Ot. vývodového hřídele zadní ot/min -1 Zvedací síla zadní závěs Brzdy mechanické Diferenciál přední Diferenciál zadní Řízení Hydraulické N 4 Kotoučové suché Přední uzávěrka diferenciálu Zadní uzávěrka diferenciálu Hydraulické Výkon hydraulického čerpadla Provozní tlak hydrauliky 17 l/min-1 8 MPa [ ]

225 Měrná spotřeba paliva 235 g.kwh ±10% Topení Objem palivové nádrže Poloměr otáčení Hmotnost Nezávislé topení Brzze 2 000W 19 L 3,6 m kg [ ]

226 Rozměry 10x75x15,3 DOPLŇKY Typ PUD-01 Brezze 2000W VM-01 Název přední uzávěrka diferenciálu nezávislé topení výstražný maják DRZ-103 trojúhelníkový rychlozávěs [ ]

227 zadní rámový závěs Lišta Návěs třístranně sklápěcí ANS-2800 Jednonápravový traktorový sklápěcí návěs je určen pro dopravu různých druhů materiálů na veřejných komunikacích, v zemědělství, lesním hospodářství, zahradnictví, zelinářství, stavebnictví a místní dopravě. Používá se především k přepravě sypkého i kusového materiálu. Korba návěsu je sklápěna do tří stran pomocí hydraulického čtyřstupňového teleskopického zvedáku ovládaného přímo z místa řidiče. Korba návěsu je v provedení se sklopnými bočnicemi. Objem ložného prostoru je možno zvětšit montáží nádstavby korby. [ ]

228 Brzdy jsou mechanické ovládané nájezdovou brzdou s couvací automatikou což zajišťuje bezpečnou a bezporuchovou jízdu i v extrémních podmínkách. Návěs je vyráběn ve třech barvách modrá, zelná a červená. Návěs je vhodný pro všechny typy malotraktorů. Schválen pro provoz na pozemních komunikacích. Technické údaje Šířka mm Hmotnost návěsu 550 kg Ložná plocha 3,75 m 2 Objem korby 1,95 m 3 Rozchod kol Užitečný náklad Průměr oka mm kg 40 mm Sklopný úhel korby 45 [ ]

229 [ ]

230 Prázdninový provoz v MHD Provoz malotraktoru o prázdninách a svátcích je zúžen pouze pro nejnutnější provoz hodpodářského dvora. Jedná se převážně o dovoz krmení a odvoz statkového hnojiva na skládku. Traktor používá vedoucí hospodářského dvora, popřípadě žáci určeni pro praxi na hospodářském dvoře. Každé použití malotraktoru je evidováno knihou jízd, která je uložena u mistra praxe na hospodářském dvoře. Použité zdroje: Technická dokumentace k malotraktoru Vega dodávaná výrobcem Agroservis Prostějov: Vega 30HP Standard; On line: ; Agroservis Prostějov Šálek: Návěs tří stranně sklápěcí ANS-2800; On line: ; Agrowest a.s.: Zemědělská technika; odkaz na snímek lišta On line: ; ka/komunalni_technika/malotraktory/136.jpg Agrowest a.s.: Zemědělská technika; odkaz na snímek zadní rámový závěs On line: ; ka/komunalni_technika/malotraktory/137.jpg Agrowest a.s.: Zemědělská technika; odkaz na snímek trojúhelníkový rychlozávěs On line: ; ka/komunalni_technika/malotraktory/138.jpg [ ]

231 Pracovní list žáka 01.6 Metodiky Využití MHD oborem Opravář zemědělských strojů Datum: Otázky: Kolik má malotraktor VEGA 30 HP převodových stupňů vpřed i vzad? Jaké pedály má VEGA 30 HP na podlaze? Jaký druh motoru má malotraktor VEGA 30 HP? Umístění vývodové hřídele na malotraktoru VEGA 30 HP? Co musíme udělat před startem motoru malotraktoru, pokud byl delší dobu v klidu? [ ]

232 Kolik ovladačů můžeme najít na stropním panelu? Pokud dojde k zavzdušnění palivového okruhu, jak provedeme jeho odvzdušnění? Kde najdeme ovládání vnějšího okruhu hydrauliky? Kdy používáme v zimním a letním období žhavení? [ ]

233 Celý projekt byl průběžně konzultován s učitelem na Malém hospodářském dvoře v Horšově a běžel ve zkušebním provozu. Všechny námitky a připomínky byly projednávány a byla provedena jejich úprava metodiky, popřípadě doplnění. Informace jsou čerpány z technické dokumentace a z technických dat udávaných výrobcem malotraktoru Vega. [ ]

234 01.7. Metodika pro realizaci výrobků ze dvora Ing. Václav Švarc Úvod 01.7 Metodika pro realizaci výrobků ze dvora je zpracována pro žáky. Žák se bude učit ekologicky zpracovávat produkty malého hospodářského dvora. Bude postupovat podle pokynů učitele (instruktora) praxe v aktuálních podmínkách provozu MHD. Na počítači na pracovišti prostuduje metodiku a podle ní bude postupovat dále. Na konci praxe odevzdá vypracovaný pracovní list a učiteli praxí i Deník praxí. V prázdninovém režimu se pracovní listy učiteli neodevzdávají. Učitel ve dvoře povede žáka při jeho činnostech a bude koordinovat jeho práci s aktivitami ostatních žáků a potřebami provozu dvora. V případě potřeby žáka upozorní na zaměření na potřebné práce, bude jej kontrolovat a sledovat dodržování bezpečnopstních a hygienických předpisů. V přestávkách mezi činnostmi umožní učitel žákům dopsání poznámek z metodiky, případně vytvoření kopie Metodiky k domácímu studiu. Metodika je přístupná i na webových stránkách projektu: Náplň práce učitele a instruktora praxe ve dvoře je popsána v kapitole [ ]

235 METODIKA PRO ŽÁKY Králičí maso Králičí maso je pro vynikající výživnou a dietetickou hodnotou velice oblíbené. Obsahuje 70% vody, 21% bílkovin a 8% tuků. Je chutné, málo kalorické, lehce stravitelné, vhodné při onemocnění trávicího traktu, cukrovce a podobně. Spotřeba králičího masa v naší populaci je poměrně rozdílná. V průměru každý Čech za rok zkonzumuje 2,5 kg králičího masa. Jeho nabídka v běžných obchodech s potravinami je minimální. Nejvíce je k dostání na venkově, kde stále působí drobní chovatelé. Metodika zabíjení králíků Účelem této metodiky je naučit se zabíjet a stahovat králíky, upravovat kožky králíků po stažení a seznámit se se zpeněžováním kožek a masa. Vybere králíka, kterého chce zabít a den před samotným aktem ho přestane krmit, avšak pitnou vodu musí mít králík k dispozici stále. V případě, že jste krmíli granulovanou směsí s léčivy, nebo podali králíkovi nějaké jiné léky, musíte brát v úvahu ochrannou lhůtu těchto léků. Před jejím vypršením nesmíte králíka zabít a konzumovat (možné zdravotní komplikace). Samotné zabití je velmi jednoduché. Stačí králíka uchopit za zadní nohy, upažit s ním před sebe a obratnější rukou ho udeřit za uši nějakým tupým předmětem či hranou ruky. Nejlepší je topůrko ze sekerky, jelikož udeření rukou nemusí být vždy příjemné. Úder směřujte co nejvíce od těla králíka prakticky ho stačí jen líznout po čele. Udeříte-li ho blízko ke krku, udělá se na místě podlitina. Po úderu králíkovi většinou začne z nosu a tlamy téci krev. Navíc mu ještě podřízneme krční tepnu, aby došlo k co nejkvalitnějšímu vykrvení! Králíka necháme v klidu vykrvit a asi po dvou minutách ho již mrtvého přivážeme opět za zadní nohy na provázky. Poté již můžeme začít se stahováním kůže. Nejprve obřežeme kůži za patou, kde je králík přichycen na provázky. Pozor dáváme hlavně na to, abychom nepřeřízli šlachy (kůže by se z končetin špatně stahovala). Následuje dlouhý řez od tohoto obřezání až ke konečníku. Kůži opatrně stáhneme k tomuto místu. V této době máme staženy zadní končetiny. Poté uchopíme králíka za pírko a přeřežeme ho společně s kůží co nejtěsněji u trupu. Celá kůže se nám tak uvolní a můžeme ji opatrně stáhnout, jak se říká do pytle. Pozor dáváme zejména při začátku stahování u břicha, kde musíme pohlavní orgán, vazy a kůži obřezávat, abychom nestáhli i maso. [ ]

236 Jakmile kůži stáhneme až k hlavě, obřežeme konce předních končetin a zlomíme kosti. Oddělíme tak tlapky od staženého trupu. Chceme-li upotřebit i hlavu, dále táhneme za kůži směrem dolů a obřezáváme uši, oči a následně i čumák. Po kompletním stažení uřežeme ještě víčka, pysky u tlamy a vydloubneme oči. Kdo hlavu nechce, uřízne ji za krkem. Hlava zůstane uvnitř pytle z kůže. Nakonec musíme králíka vyvrhnout. Nejprve rozřízneme tzv. zámek, což je kost u konečníku. Po jejím rozříznutí můžeme stehna od sebe trošku roztáhnout. Následně provedeme dlouhý řez, při kterém rozřízneme břicho až k hrudnímu koši. Od konečníku začneme vytrhávat pohlavní orgány, střeva a močový měchýř (často v těchto místech pevně drží). Následuje vyvrhnutí celého provazce střed, žaludku, zkrátka celého trávicího ústrojí, vyjma ledvin. Vyřízneme i játra, ze kterých opatrně odstraníme žlučový váček. Nakonec vyndáme srdce a plíce, z krku vyřízneme jícen a máme prakticky hotovo. Pouze již králíka opláchneme, zbavíme sražené krve a nečistot. Vnitřnosti zahrabeme do kompostu, Králíka následně i s ledvinami (ty většinou zůstanou v trupu, ale můžeme je vyjmout) a játry namočíme alespoň na 12 hodin do vody. Poté již můžeme králíka odblanit, naporcovat a začít s kuchyňskou úpravou. Všichni žáci si králíka před i po porážce zváží a spočítají si tak jatečnou výtěžnost, která udává, kolik králík poskytl masa (ovšem i s kostmi). Vzoreček je následovný (vyjde v procentech) = (zabitý králík s hlavou a poživatelnými vnitřnostmi v kg / králík před porážkou v kg) * 100. Tento vzoreček se vyplatí počítat zejména při křížení, kdy můžeme najít co nejefektivnější kombinaci. Běžně se u králíků setkáváme ve věku kolem 180 dní s výtěžností cca 65%. [ ]

237 Držení králíka: 1 špatně, 2 správně Zabíjení králíka: 1 zabíjení 7 stažení do vaku přes hlavu 2 vykrvení 8 odříznutí předních běhů 3 zavěšení 9 vyloupnutí očí 4 naříznutí kůže 10 rozříznutí pánevní spony 5 odříznutí podkož. vaziva 11 vyvrhnutí králíka 6 odříznutí ocásku 12 otevření hrudníku králíka [ ]

238 [ ]

239 [ ]

240 Stahování kůží Zásady bezpečnosti práce: POUŽÍVEJTE OCHRANNÉ POMŮCKY, BRÝLE A GUMOVÉ RUKAVICE! Pracujete s žíravinami. Použité chemikálie odvažujte s přesností na 0,5 g. Základní způsoby stahování jsou: a/ přes hlavu (do tzv. pytle) b/ rozříznutím středem břicha a vnitřní strany nohou První způsob je nejčastější u králíků zajíců a malých kožešinových zvířat. Stahování rozříznutím se používá hlavně u zvířat větších. Kožky se stahují ihned po usmrcení zvířete, dokud je tělo ještě teplé. Zvířata usmrcené jedem (např. lišky) se nechávají zchladnout, aby se krev měla čas srazit. Při stahování se snažíme zabránit zakrvácení kožešiny. Kožky se stahují celé tj. s hlavou nohami a ocasem. U lovné zvěře se povoluje uřezávání hlav pro trofejní účely. Postup u králíka: Nešťastníka pověsíme za zadní nohy, nejlépe za šlachy, nohy jsou roztažené od sebe. Kožka se nařízne u řitního a močového otvoru. Postupně, po naříznutí zadních nohou, se kožka stahuje silou za pomoci ručníku do pytle až k předním nohám, ty se stáhnou v celku a zlomí za packou. Postupně se dostaneme k hlavě, kde je třeba pomocí nože kůži odříznout. Pouze tehdy, když nelze tahem kůži stahovat, používáme ostrý nůž. Je třeba být opatrní, neboť snadno dojde buď k proříznutí kůže, nebo naopak k zaříznutí do masa a to v pozdější fázi též vadí. Rozříznutím se kůže stahují lépe. Řez se vede středem břicha a vnitřní stranou noh až do kolenního kloubu, kde se noha buď odlomí u malých zvířat, nebo uřízne u velkých. Postupně se kůře odtrhuje (pokud síla stačí) nebo odřezává od těla směrem ke hřbetní části a hlavě. Konzervování kůží V podstatě se jedná o zamezení hnilobných procesů, které nastupují velmi brzo po porážce zvířete. Takto poškozené kůže již nejsou schopné udržet chlup na líci (líc je strana s chlupem)b a pro další použití jsou pouze na usně a to ještě s výhradami ke kvalitě. Známe tyto: a/ sušením b/ solením suchou solí, suchosolení, a solením v láku. c/ kvašením [ ]

241 Sušení V dnešní době používané nejčastěji u kožešinových zvířat. Sušením musíme snížit vlhkost kůže na 10 15%. Sušení se provádí na vzdušném a stinném místě. Musí se zamezit sálavému účinku slunečních paprsků, které způsobuje zklihovatění kožního kolagenu. Tato závada je vadou a nejde již odstranit. Teplota se udržuje na C. Solení suchou solí Po očištění, se kůže natírají suchou solí po rubové straně kůže (to je ta strana od masa) a skládají rubem k sobě. Poslední kůže na hromadě se posype vrstvou 2 3 cm vysokou. Na váhu čerstvých kůží se počítá v zimě 25% a v létě 30% soli. Za 6 10 dní se považují kůže za nasolené. Mají-li se kůže skladovat déle, dávají se do skladiště s teplotou 4 5 C. Je třeba si uvědomit, že toto je v podstatě krátkodobý způsob, neboť již při 18 C se tyto kůže kazí po 2 3 měsících. Suchosolení Používá se při vysoké teplotě exteriéru, nad 18 C. Kůže se nejprve solí natíráním a pak se suší. Dává se dle teploty 10 15% soli na váhu čerstvých kůží. Po nasolení, které trvá několik hodin (4-5), se kůže suší, jak shora uvedeno. Solení v solném láku Provádí se namočením kůží do solného láku koncentrace 26%. Tohoto láku se dává na 10 Kg kožek 40 l. Teplota se udržuje na teplotě 5-20 C (optimum je v C). Namočení trvá 24hod.Po vyjmutí a okapání se prostříknou po rubové straně solí a ukládají na hromadách. Kvašenim koží Při kvašení se používá hrubě mleté ovesné mouky (lze použít též rozemleté ovesné vločky). Tento postup je velmi starý a pro naše účely dosti nevhodný a v literatuře je popsán pouze postup na zpracování jehněčí kožky. Na jehnětinu se počítá 400g mouky a 200g soli /NaCl/. Vody se dá tak, aby byla kůže ponořena. Pokud je jich více tak se kožky skládají chlupem k sobě. Kvašení probíhá podle teploty 8-12 dní. Velká teplota kvašení urychluje ale je rizikovější. To, že teplota kvasící břečky může dosáhnout v létě až 40 C je bohužel na závadu. Proces je ukončen, když na rubu kožka zbělí a vazivo zřídne. Hlavním znakem je však uvolnění chlupu. A v tom je ten kámen úrazu, pokud to přeženeme, tak nám chlup z kůže odpadne a my máme tzv. holinu. To je [ ]

242 u kožešiny problém a nejde odstranit. Takto vykvašená kůže se po usušení ořeže a vyčistí od břečky promytím vodou. Mikrostruktura škáry (střední část kůže) se tímto značně změní, svazky kožních vláken se dělí na vlákna a vlákénka tím získáme měkký a plastický řemen (obecné označení kůže). Kvašením se kožky částečně i vyčiní. Nevýhody převažují. Nelze dost dobře v našich podmínkách odhadnout kdy skončit, vše záleží na odborném odhadu koželuha a to my nejsme. Proto ze shora uvedeného, je pro nás nejvhodnější konzervace sušením případně suchosolením. VYDĚLÁVÁNÍ KOŽEŠIN Předběžné práce před vlastním činěním. Námok Jeho účelem je: a/ přiblížit se strukturou kůže a její vlhkostí čerstvě stažené kůži b/ odstranit z kůže nečistoty c/ odstranit z kůže co nejvíce rozpustných bílkovin (albuminy a globuliny). Teplota námokové břečky je důležitá, má vliv na délku námoku a kvalitu výsledné kožešiny. Množství vody přijaté konzervovanou kožkou je při vysoké teplotě nižší a naopak, teplota dále způsobuje zplihlost a hadrovitost, v neposlední řadě se zvyšuje nebezpečí pouštění chlupu. Praxe ukázala, že nejvhodnější teplota je C. Poměr vody k suché nebo suchosolené kožce se pohybuje v rozmezí od 8 : 1 až do 10 : 1, na váhu kožky. Poměr pro čerstvě stažené kožky je menší 5 6 : 1. Voda případně roztok, se vyměňuje nejprve 2x po 5 hod, později 3x po 8 hod. Doba se liší, u čerstvých kožek je 5 8 hod., u suchých je hod. Během námoku suchých kožek je potřeba tyto tzv. mízdřit u čerstvých méně(ovšem u čerstvé záleží na tom, jak jsme byli pečliví při stahování a zdali je bez mázder a tuku). Prostředky urychlující námok. Mají především splnit tyto požadavky: - zlepšit smáčivost kůže - slabě zbobtnat kůži (zlepší se nasycení vodou) - urychlit vyloužení rozpustných bílkovin - emulgovat tuky obsažené v kožce [ ]

243 - používá se roztoku sulfonovaného solarového oleje v množství do 5 g /l vody a zároveň se přidá 0,7 g /l vody kalcinované sody (soda na praní). Mízdření Kožky se během námoku ( čerstvé méně, suché více) mízdří dělá se to na koželužském špalku kožešnickou kosou. Špalek si můžeme představit jako kládu o průměru cca 40 cm přeříznutou podél na polovinu, z nichž jednu použijeme. Umístíme ji obloukem nahoru, skloněnou pod úhlem cca 30 směrem dolů od nás, přičemž vrchní konec je ve výši našeho pasu. Tento špalek je samozřejmě na nohách (stačí přibít latě). Délka kolísá podle velikostí kožešiny do 1 m až do 1,5 m. Povrch oblé části je samozřejmě vyhlazen aby nepoškodil kožešinu. Na tento špalek se nahodí kožka rubem nahoru a kožešnickou kosou se odstraňují z rubu řemene podkožní vaziva tuk blány apod. Kožku přitlačujeme břichem k vrchní čelní části špalku a pohybem od sebe sdíráme řemen kosou. Kosu si můžeme velmi dobře představit jako truhlářský poříz, který má rukojeti v ose pořízu a ne jak je obvyklé kolmo. Proti pořízu je pouze vybavena dalším ostřím na opačné straně. Toto ostří je tupé. Při mízdření nejprve používáme ostré ostří a teprve když hrozí proříznutí kožky, tupé. Odtučňování kožešin Kožešiny po vyždímání odtučňujeme v roztoku mýdla 5g/l vody a prací sody 5-10g /l vody. Poměr váhy vyždímané kožky a roztoku je stejný jako u námoku. Kožku udržujeme ve stálém pohybu mačkáním. Odmaštění má být skončeno za min. Delším časem se poškozují vlasové cibulky a mohlo by dojít k vypadávání vlasu. Potom vyždímáme a vypereme v 25 C teplé vodě a to nejméně 3x. Po těchto procedurách má být kožka na rubu vyrovnaná čistá hladká a tažná. Na líci se vlas vlní je hebký a lesklý, má v kůži přiměřeně držet. Kožka musí být absolutně bez zápachu. ČINĚNÍ KOŽEŠIN Činění piklováním Nazývá se též lipský čin, je v podstatě proces, který stačí na vyčinění kožešin pro dekorační účely. Ale pro zpracování kožešin pro použití jinde, než na podlahu k posteli a nebo na zeď je nevhodný. S úspěchem se používá jako předstupeň pro vlastní činění solemi chromu a nebo formaldehydem. Já jsem ho použil též a mohu doporučit. Na stránkách se objevil předpis na činění metodou ocet a sůl, je to v podstatě stejný způsob jen vyčiňující složkou je kyselina octová, která je ve své podstatě slabá(8% ocet). Uvedené nevýhody zůstávají. Kožka se po odtučnění ponoří do lázně ze soli a kyseliny sírové nebo mravenčí. Vyčiňovací složkou je zde kyselina a sůl pouze zabraňuje bobtnání kožky. Piklovací břečka se skládá z g soli/ l vody a 8-25g /l vody [ ]

244 koncentrované kyseliny sírové. Lázeň má C doba po kterou piklování probíhá je hod. S kožkou musíme míchat, na začátku 5min. každou hodinu 5x a později 5min. každé 3 hod. V noci lze míchání vynechat. Váha piklovací lázně má být v poměru lázně ke kožce 5 6 :1. Čím déle trvá piklování tím tažnější se kožešina stává, ovšem u jemných kožešin se zároveň zhoršuje pevnost řemene. V praxi se pozná konec činění piklem, podle průřezu řemene. Na kraji řemene (ve slabinách) uřízneme proužek. Řez má být vzhledu bílého porcelánu a uříznutý proužek má mít po přetržení vláknitou strukturu. Nebo přitiskneme nehet na rub a táhneme, má vzniknout bílá rýha. Vyčiněná kožka se vyjme a odstředí nebo alespoň vyždímá. Kožku necháme 1-2 dny odležet rozprostřenou na ploše chlupem navrch. Kožka se po odležení (nesmí být úplně suchá, ale vlhká). Useň nebo kožešina je po intenzivním mazání ještě dodatečně vyčiněna tukem obsaženým v mazací emulzi. Tuk se totiž částečně spojí s kožní tkání a ustálí vyčinění účinkem kyseliny. Ačkoliv je tato metoda jednoduchá na práci i na chemikálie, je takto vyčiněná kožka málo trvanlivá a její odolnost proti vlhkosti nebo přímo vodě malá. Vymytím soli z kožky, začnou totiž zbytky kyseliny spojené s kožním vláknem, kožku rozkládat a ta v krátké době zhadrovatí a rozpadne se. Vhodné pouze pro dekorační účely a do interiéru. Máme-li získat kožku odolnou i proti vlhkosti a používání v exteriéru, musíme použít dodatečné činění solemi chromu nebo formaldehydem. Toto činění vhodně doplňuje činění piklováním nebo zákvasem a získaná kožešina nebo useň je velmi kvalitní. V tomto případě kožku usušíme do doby dočiňování a nemažeme tukem. Poznámka: Vždy je třeba připravit roztok nejdříve soli pak do něj dát kyselinu a po zamíchání teprve kožku. Opačný postup tj. nejdříve kyselina pak kožka a teprve sůl vede k rozpadu kožky. Činění zákvasem. -za sucha natíráním -činění v lázni Tyto procesy jsou v podstatě vyčiňování pomocí kyseliny (piklování). Organické kyseliny jsou ale slabé, vznikají totiž kvašením uhlohydrátů z používané mouky. Kysličník uhličitý( CO2), vznikající při kvašení, dále pomáhá rozdělovat jednotlivá kožní vlákna a enzymy uvolňují peptidy, čímž se kožka ještě více zkypřuje. Zákvasy se připravují ze žitných nebo pšeničných otrub, nebo ze směsi otrub a mouky přelité teplou vodou do hustoty řidší kaše. Po hod na teplém místě je zákvas připraven k použití. Ke [ ]

245 kvasící kaši se potom přidá sůl jak je uvedeno v předpisu a po zamíchání použije na kožku. Činění zákvasem za sucha natíráním Připraví se zákvas z 0,4 kg mouky a otrub (s úspěchem lze použít celozrnnou mouku koupenou v obchodě a přidat otruby na krmení zvířat nebo i bez otrub) zalijeme 1 l vody a necháme 16 hod stát v teple (do rozkvašení) občas zamícháme. Potom přidáme 3 5 dkg kuchyňské soli a necháme do 24 hod celkem. Rozkvašená břečka se natírá ve vrstvě cca 0,5 cm na rub kůží. Máme-li jednu tak ji přeložíme natřenou stranou k sobě Při větším množství se kůže skládají natřenou stranou navrch. Kůže se vloží do nádoby přiměřeného obsahu a ještě zalijí do úrovně kůží 3-5% roztokem kuchyňské soli ve vodě. Slabší kožky 3% roztokem silnější 5%. Kožky se nechají 6-10 dní a během této doby se několikrát překládají a zároveň se kontroluje teplota má být C (nesmí se prudce zvednout), v tomto případě se překládá častěji. Při překládání se případně kožky ještě donatírají kvasící břečkou. Musí se jí udělat více asi o ½ než je potřeba na první natření. Činění zákvasem v lázni K vyčiňování kožek se připraví kaše jako shora, celozrnná mouka s otrubami v množství 8% tj 320 g se naředí 4 l vody nechá se zakvasit a přidá se 3 5% kuch. soli u slabších kožek méně u silnějších více. Kožky se do lázně ponoří a občas zamíchají, ostatní je stejné jako shora. Činění solemi chromu Tohoto činění lze s úspěchem použít na výrobu kvalitních usní a kožešin. Řemen takto činěných kožek je však řidší méně tažný a tužší. Těmto nevýhodám se vyhneme, když použijeme před vlastním činěním chromem, piklování a nebo zákvas. Tímto kombinovaným způsobem dostaneme kožešinu a nebo useň té nejvyšší kvality. Chromočinění se provádí buď v lázni nebo natíráním kartáčem po rubu kožky. Výchozí chemikálie jsou k dispozici buď v dobře zásobené drogerii a nebo prodejnách laboratorních potřeb.jedná se o kamenec chromitodraselný nebo dvojchroman draselný nebo sodný. Uvedené chemikálie jsou asi nejdražší ze všech použitých. Jejich kvalita stačí buď chemicky čistá nebo technická, ta je nejlevnější. K přípravě roztoku nestačí pouze chromitou sůl rozpustit a touto činit kožku, ale je též potřeba redukce na trojmocný chrom a posléze upravit alkalitu sodou na ph 3,5-4. Redukce se provádí sacharidy v našem případě používáme cukr, neboť škrobový sirup nebo melasa (při redukci ohavně páchne). [ ]

246 Příprava činícího roztoku z kamence chromitodraselného nebo chromitoamonného (objem 100 litrů). V 1,5 l vody se za horka rozpustí 1kg kamence. Současně rozpustíme ve zvláštní nádobě za horka v 1l vody 110 g kalcinované sody. Po ochlazení roztoků se soda leje tenký praménkem do roztoku kamence ( pozor na rychlost přilévání má být taková, aby roztok nevzkypěl) při reakci vznikající kysl. uhličitý (pění). Obvykle se reakce dělá v nádobě min. 5x větší než je výsledný roztok a doba se pohybuje okolo15-30 min. Po skončení reakce necháme roztok již nyní zvaný břečka 2 dny odpočívat. Potom zředíme na objem 100 l vodou. Připravená břečka obsahuje cca 0,5-0,8 % koncentraci, ke které přidáme 3 kg kuch. soli. Po rozpuštění je břečka připravena k použití. Příprava činícího roztoku z dvojchromanu draselného nebo sodného (objem 150litrů) V 1,5 l vody se za horka rozpustí 0,5 kg dvojchromanu po zchladnutí se pomalu tenkým proudem přilije 0,5 kg koncentrované kyseliny sírové. Ve zvláštní nádobě se připraví redukční roztok: V 0,25 l vody teplé 50 C se rozpustí 125 g cukru nebo škrobového sirupu nebo 200 g melasy. Po zchladnutí se cukr lije tenkým proudem s přestávkami do roztoku dvojchromanu a kyseliny. Doporučuji cukr, nevzniká zápach rozkládajícími se látkami bílkovinné povahy, při melase a škrobu. Redukce probíhá minimálně 30 min. Provádíme v nádobě 5x větší. Dobře provedená redukce nám dá břečku sytě zelené barvy. Soda není v tomto případě potřeba, protože při použití stejného množství dvojchromanu a kyseliny je výsledná alkalita 33 Sch a to vyhovuje. Břečku zředíme na objem 150 l vodou a přidáme 4,5 kg kuch. soli. Po rozpuštění lze břečku používat. Obsah chr. solí je cca 0,3-0,35%, což se považuje v praxi za nejvýhodnější. Protože pro domácí použití jsou uvedená množství příliš velká a též všichni nejsou ochotni předpis přepočítat na menší množství, tak jsem si dovolil to udělat za vás. Následující předpisy jsou na objem 12 litrů činící břečky, který stačí na vyčinění kožešiny o váze 1 kg v suchém stavu. [ ]

247 Činění kamencovou břečkou, objem 12 l roztoku na 1 kg kožešiny v suchém stavu (předpis). Prošla-li kožka všemi předcházejícími operacemi včetně piklování ponoříme ji do následujícího roztoku: odvážíme 120 g kamence, sodu v množství nejprve 13,5 g, pak 2g a 1 g a 360g kuchyňské soli. Kamenec se rozpustí za horka v 250 ml vody. Zvlášť se rozpustí 13,5 g sody v 150 ml vody. Po ochlazení se do roztoku kamence nalije roztok sody načež se směs nechá 2 dny v klidu dozrát. Potom přidáme vodu do objemu 12 litrů a 360 g soli, po rozpuštění je roztok hotov. Koncentrace kamence je v roztoku cca 0,8%.Kůže, která byla vyždímána nebo odstředěna po piklování (může být též usušená) se ponoří do břečky za pravidelného (každé 0,5 hod) promíchávání na 2 hod Potom se vyjme a do břečky se přidá roztok 2 g sody. Zamícháme a kožku vložíme zpět. Po dalších dvou hodinách uděláme totéž s 1 g sody. Kožka zůstane v břečce za občasného promíchání do ukončení činění, které se pozná na odříznutém proužku kožky tak, že je v celé hloubce řezu stejnoměrně zelený. Obvyklá doba činění je 5-10 hod. Kožku vyjmeme, vyždímáme a necháme dva dny proschnout na vzdušném a stinném místě na ploše chlupem nahoru. Následují dokončující zpracování kožešin viz. dále) Činění dvojchromanovou břečkou Objem 12 l roztoku na 1 kg kožešiny v suchém stavu Tento postup je v podstatě stejný jako předcházející, pouze koncentrace je 0,3%. Odvážíme 36 g dvojchromanu draselného nebo sodného, 36g koncentrované kyseliny sírové nebo 110 g kyseliny pro akumulátory s hustotou 28 Bé, 9 g cukru, dvě dávky sody po 2 g a 1 g a 360 g soli. Ve 150 ml vody za horka rozpustíme dvojchroman a do roztoku se přidá koncentrovaná kys. sírová. Použijeme-li kyseliny pro akumulátory rozpustíme dvojchroman přímo v kyselině. Zvlášť rozpustíme v malém množství vody 9 g cukru a roztok pomalu vléváme do směsi dvojchromanu a kyseliny (za stálého míchání). Pozor reakce je prudká a kapalina může i vzkypět nebo se tzv. spálit (rychlé smíchání kapalin). Spálení se pozná podle šedé barvy roztoku. Ta má být jako u všech chromitých břeček čistě zelená. Redukce se provádí jako u všech předpisů v nádobě několikrát větších než je objem spojovaných kapalin. Po ukončení redukce se nechá roztok 2 dny uzrát. Zředíme na objem 12 litrů roztoku. Dále přidáme 360 g kuch. soli a rozpustíme. Piklovanou kožku vyždímáme a dáme do břečky. Necháme za občasného míchání činit 2 hod. potom se kožka vyjme a přidá roztok 2 g sody. Břečku zamícháme a vložíme kožku. Za další 2 hod. provedeme totéž s roztokem 1 g sody, dále postupujeme jako v předešlém předpisu. [ ]

248 Chromočinění natíráním kartáčem, objem cca 2,5 l Připraví se roztok značně koncentrovanější než při činění v lázni (viz. předcházející dva předpisy). Tento předpis se zvláště osvědčil u piklovaných ovčích kožek, protože eliminuje nebezpečí (je malé), kdy dochází k slabému zabarvení chlupu do žluta. Roztok z kamence chromitodraselného má obsahovat 5 % chr. solí a z dvoj-chromanu 1,5 %. Obsah kuch. soli je jako u všech břeček 30 g /l roztoku. Piklovaná kožka se roztáhne na stůl rubem nahoru a natírá se roztokem pomocí kartáče. Na jednu ovčí kůži se spotřebuje cca 0,5 l roztoku. Natřená kožka se nechá přes noc a ráno se postup opakuje. Po uležení přes další noc se kožka odstředí a následuje ( dokončující zpracování kožešin ). Činění formaldehydem, objem 12 l na 1kg kožešiny v suchém stavu Činění formaldehydem se provádí jako dodatečné činění kožek, které byly předčiněny solemi hliníku (činění solemi hliníku není zde popsáno neboť se jedná o činění jirchářské a rukavičkářské a není předmětem této práce)nebo jsou předčiněny piklováním a nebo zákvasem. Používá se tam, kde je zapotřebí nezměněná barva řemene. Formaldehyd zamezuje při tomto postupu bobtnání kožek a jejich rozkladu. Navážíme g formaldehydu a 360 g kuch. soli a dvě dávky po 1g kal. sody. Odměříme 12 l vody, do ní nalejeme formaldehyd a rozpustíme sůl. Piklovanou kožku ponoříme do břečky, po 2 hod. se kožka vytáhne a přidá roztok 1 g sody, potom vložíme kožku, po dalších 2 hod. to zopakujeme s druhým 1 g sody. Dle literatury se začne s činěním ráno, přes den se míchá každou hodinu 5 min. přes noc se nemíchá a ráno se kožka z břečky vyndá a vyždímá. DOKONČUJÍCÍ ZPRACOVÁNÍ KOŽEŠIN Vyčiněná kožešina není ještě hotová. Aby získala vlastnosti hotového výrobku, musí se ještě mazat, sušit a mechanicky upravovat. Kromě toho se v některých případech i barví. Mazání. Mazání dodává kožešině měkkosti a zvyšuje její tažnost. K mazání se používá vaječných žloutků, rybího tuku, řepkového oleje, sulfatovaných olejů apod. Mazací roztoky se zpravidla připravují jako emulze. Jsou to směsi tuku, vody a emulgátoru. Mazání kožešin vaječnou emulzí 3 ks vaječných žloutků se rozšlehají v 1 l vody na stálou emulzi. Natírá se rub kožešiny rozprostřené na stole až do nasycení. [ ]

249 Mazání kožešin emulzí z rybího tuku. Mazací emulze se připravuje ze stejného množství rybího tuku, sulfatovaného rybího tuku a degrasu. Smíchané tuky se zalkalizují 10% váhy násady čpavkem, koncentrace 25%. Tato směs se zředí vodou. Ve stejném množství odpovídající váze násady. Potom směs rozšleháme do emulze. Natíráme kožešinu položenou na stole po rubové straně. Na králičí a kozí kožky se používá větší množství emulze na ovčí méně a nejméně se mažou jehněčiny. Množství se pohybuje od 150 ml emulze až po 50 ml na 1 ks kožky. Mazání kožešin emulzí z řepkového oleje Velmi dobrá a dostupná mazací emulze se připraví dle tohoto předpisu: 20% řepkového oleje 20% vaječných žloutků a 60%vody smícháme a zalkalizujeme 5% čpavku koncentrace 25%. Rozšleháme na emulzi. Hotová mazací směs se ještě ředí vodou v takovém množství, aby na jehněčí a ovčí kožky obsahovala 10% mazacích látek a na králičí a kozí až 25% mazacích látek. Na 1 l koncentrované mazací emulze se naváží: -200 ml řepkového oleje (používal jsem ten koupený v obchodě na vaření) -200 ml vaječných žloutků -600 ml vody -50 ml 25% čpavku Směs rozšleháme a na koncentraci 10% mazacích látek přidáme ještě 3 l vody. Pro koncentraci 25% se směs naředí pouze necelým 1 l vody. Sušení Mazaná kožka je po vyčinění ještě vlhká neměla by před mazáním úplně vyschnout (i když i toto je možné, jen to později dá více práce při rozvolňování řemene na kose ). Při mazání se ještě zvlhčí emulzí, protože tato obsahuje vodu. Proto se po namazání kožky rozvěsí přes laťky chlupem navrch. Ne na prádelní šňůru, tam dojde k prověšení a tato deformace se po usušení obtížně napravuje. Při dobrém větrání a překládání (tak aby místa na laťce nezplesnivěla), by kožky měly uschnout ve stínu do 24 hod. Sušení zároveň ustálí účinky činění a mazání. Mechanická úprava kožky Vysušená kožešina je tuhá a neohebná musí se proto změkčit, kromě toho se mají z vlasu odstranit nečistoty a vlas se musí ještě vyleštit. Po vysušení proto kožešinu [ ]

250 dáme na 2 dny do sklepa nebo jakékoliv vlhké místnosti. Potom kožešinu vytřeme vlhkými pilinami z tvrdého dřeva (piliny z jehličnatých stromů obsahují pryskyřici a ta by slepila vlas) a piliny odstraníme vytřepáním. Potom kožešinu změkčujeme. Nejlépe se k tomu hodí kožešnická kosa obrácená tupým ostřím vzhůru upnutá ve svěráku. Nebo použijeme jiný předmět s tupým ostřím např. ocelovou pásovinu. Přes toto ostří přetahujeme kožešinu v různých směrech tak dlouho až dosáhneme žádané měkkosti kožešiny (je snad samozřejmé, že ostří přijde na rub kožky). Potom se nerovnosti a zářezy na rubu obrušují smirkovým papírem upnutým na špalíku dřeva (vzhledem k tomu, že jsem se u této práce dost zapotil, napadlo mě zda-li by dnes nešlo použít kmitavou ruční brusku se smirkovým papírem, nezkoušel jsem). Zjistí-li se, že je kožešina příliš přemazaná, hadrovitá, lze ji odmastit technickým benzínem, ve kterém se vymačká a nechá uschnout. Vlas je dále potřeba odmastit vyleštit a nakypřit. Toho dosáhneme opětovným vytřením tvrdými pilinami tentokrát napuštěných lihem (stačí ten na pálení z drogerie). Po vysušení a vytřepání pilin se vlas ještě vykartáčuje nebo vyčeše. Poslední úkon je ořezání kožešiny ve slabinách tak aby místa bez vlasu (většinou na břiše) na ní nezůstala. Barvení vlasu je úkon pro nás složitý a potřebné chemikálie nejsou běžně dostupné. Použité materiály: Ing. Josef Berkovec: Praktického cvičení z Živočišné výroby, Zabíjení a stahování králíků, Vydalo SZN Praha 1972, str. 402 [ ]

251 Pracovní list k 01.7 Metodice pro realizaci výrobků ze dvora Jméno: Datum: 1. Proč je králičí maso zdravé? 2. Kdy je nejvýhodnější zabíjet králíky? 3. Zjistěte na internetu, kolik je výkupní cena králičí kožky? 4. Zjistěte pomocí metodického listu a váhy - jatečnou výtěžnost zabíjeného králíka. 5. Poznejte plemena králíků [ ]

252 01.8 Metodika zlíhnutí drůbeže a bažantů v líhni Ing. Jaroslav Vlasák Úvod 01.8 Metodika zlíhnutí drůbeže a bažantů v líhni byla vytvořena pro žáky. Žák se bude učit obsluhovat automatickou skříňovou líheň Brinsea OvaEasy 190 Advance v provozu malého hospodářského dvora a ošetřovat vylíhnutá mláďata. Bude postupovat podle pokynů učitele (instruktora) praxe a Metodiky 01.8 dostupné v počítači ve dvoře. Na konci praxe odevzdá vypracovaný pracovní list a učiteli praxí i Deník praxí. V prázdninovém režimu se pracovní listy učiteli neodevzdávají. Učitel ve dvoře povede žáka při jeho činnostech a bude koordinovat jeho práci s aktivitami ostatních žáků a potřebami provozu dvora. V případě potřeby žáka upozorní na zaměření na potřebné práce, bude jej kontrolovat a sledovat dodržování bezpečnopstních a hygienických předpisů. V přestávkách mezi činnostmi umožní učitel žákům dopsání poznámek z metodiky, případně vytvoření kopie Metodiky k domácímu studiu. Metodika je přístupná i na webových stránkách projektu: V hospodářském dvoře bude líhnuta drůbež v líhni. Bude se jednat o slepice, husy, kachny, krůty, křepelky a bažanty. 1. Popis líhně Brinsea OvaEasy 190 Advance Automatická skříňová líheň s integrovanou dolíhní a automatickým chlazením. Líheň má digitální ovládání. Líheň měří teplotu, vlhkost vzduchu, provádí automatické otáčení vajec v nastaveném intervalu a má teplotní alarmy. Líheň má automatické chlazení- Kapacita líhně je 190 slepičích vajec. Líheň má ocelovou konstrukci a izolované laminované stěny. Průhledné dveře zajišťují dobrou izolaci a zároveň umožňují vizuální kontrolu nasazených vajec. [ ]

253 2. Obecné zásady líhnutí drůbeže v líhni Sběr vajec Vajíčka by měla být sesbírána od zdravých, dobře krmených a pohlavně dospělých jedinců. Pohlavně zralá je drůbež ve věku: křepelka 2 měsíce, slepice 6-8 měsíců, koroptev měsíců, bažant 6-7 měsíců, kachna 8 měsíců, krůta 7 měsíců a husa 8 měsíců. Je nutné zabránit křížení příbuzných zvířat. Nejplodnější období je únor září. Nejvhodnější teplota v rozmezí C a vlhkost 55% 75%. Je třeba zabránit kladení vajec přímo na sluneční svit nebo na horká místa, protože by se ve vejcích začala vyvíjet embrya a tím by se přerušila nutná konzervační doba před vlastní inkubací. V zájmu plynulého vývoje inkubace, se vyžaduje chránit snesená vejce od nepřízně počasí, přímého slunečního záření, nadměrné teploty nebo vlhkosti. Za tímto účelem se doporučuje provádět sběr několikrát denně. Vybraná vajíčka by měla být umístěna špičkou dolů a ponechána alespoň 3 dny v místnosti se stálou teplotou v rozmezí od 15 C 18 C se stálou vlhkostí mezi 70% 75%. Pokud je teplota příliš nízká nebo vysoká, měly by se vajíčka sbírat každou hodinu. Přes noc neponecháváme vejce v hnízdě. Večer se přístup k hnízdům uzavře a znovu je otevřen časně ráno před novou snáškou. Při sběru s vejci netřepeme a neklepáme o sebe. Vajíčka rozdělíme podle velikosti, tvaru, váhy a uložíme tak, aby se navzájem nedotýkaly. Vajíčka by měly být střední velikosti. Vajíčka deformovaná, kulatá, nebo s příliš tenkou skořápkou vyřadíme. Všechna vajíčka by měla vypadat stejně, měla by být očištěná a uchráněna kontaktu s vodou. Vejce neuchováváme před nasazením déle než 10 dnů. Líhnutí Před začátkem líhnutí v líhni se podrobně seznámíme s funkcemi líhně a s návodem na obsluhu líhně. Vejce vkládáme do vydesinfikované a předehřáté líhně. Inkubační doba začíná vložením vajec do líhně a končí 2 3 dny před vylíhnutím. Líheň musí zajistit vhodné podmínky pro vývoj zárodků, tj. zejména teplotu a cirkulaci vzduchu. Líheň je dobré zapnout alespoň 24 hodin před nasazením vajec a seřídit. Vlastní líhnutí můžeme rozdělit na: 1. nasazování vajec do předlíhní 2. líhnutí v předlíhních s obracením vajec, prosvěcování vajec 3. líhnutí v dolíhni a klubání [ ]

254 V předlíhni jsou vejce většinou ukládána špičkou dolů. Odchylka o 0,2 C od požadovaných teplot nemá na líhnutí vliv. Pokles o 1 C a více má za následek zpomalený vývoj a zhoršenou líhnivost kuřat. Při teplotách pod 34 C zárodky odumřou. Vyšší teplota má zejména ve druhé fázi líhnutí horší následky. Odumření zárodků může způsobit už teplota o 1,5 C vyšší než maximální pro jednotlivé druhy drůbeže. Smrtelná teplota je nad 42 C. Důležité je obracení vajec, intervaly obracení jsou různé podle typu líhně, důležitá je jejich pravidelnost. Mezi vejcem a jeho okolím dochází k nepřetržité výměně tepla. Vejce neustále vydává teplo, které vzniká při látkové výměně uvnitř. Ta je intenzivnější ve druhé části inkubace, proto je potřebné chlazení vajec, zejména těch od vodní drůbeže. Při líhnutí se řídíme návodem výrobce líhně. Vlhkost a větrání: Krátké změny vlhkosti nejsou pro zárodek nebezpečné. Průměrná vlhkost v průběhu líhnutí by měla být co nejbližší ideálním podmínkám. Důležitá je zvýšená vlhkost poslední 2-3 dny před vylíhnutím. Obecně se doporučují tyto hodnoty: Během líhnutí Drůbež 40 50% Vodní ptáci 45 55% Klubání Všechny druhy 60% nebo více Prosvětlováním vajec se zjišťují vejce neoplodněná nebo s odumřelými zárodky. Slepičí vejce s bílou skořápkou se poprvé prosvětlují den, s hnědou skořápkou den. Zjišťují se neoplozená vejce. U vajec s vyvíjejícím se zárodkem je vidět tzv. pavouček vyvinutá síť vlásečnic, tato vejce mají zvětšenou vzduchovou komůrku na 8 10 mm. Obsah prázdných vajec se jeví světlý, stejnorodý. Vejce s odumřelým zárodkem mají krevní oběh stažený do prstence nebo skvrny. Z líhně je vyřadíme, po uvaření je můžeme použít ke krmení. Při druhém prosvětlování vyřazujeme vejce s odumřelými zárodky. Odumřelé zárodky jsou zřetelně světlejší než živé, barva se nemění. Tato vejce mimo líheň velmi rychle chladnou. [ ]

255 Otáčení vajec: Otáčením vajec se zajistí stejnoměrné prohřívání a postupné prorůstání zárodku do celého objemu vajíčka. Doporučuje se využít funkce automatického otáčení vajec líhní. Chlazení vajec během líhnutí: chlazení je zcela přirozený proces, protože většina ptáků opouští hnízdo alespoň jednou denně. Doporučuje se tedy od sedmého dne líhnutí až po 2 dny před vylíhnutím chladit vejce každý den 2 hodiny. U větších druhů ptáků jako jsou husy a kachny můžeme chladit 3 hodiny denně. Líhnutí v dolíhni vejce se do dolíhňových lísek pokládají naležato, neměla by se dotýkat a neotáčejí se. Teplota vzduchu je obecně nižší oproti předlíhni, vlhkost vzduchu je zvýšená podle druhu drůbeže. Mláďata by se měla proklovávat na tupém konci, vlastní klubání by mělo být dokončeno do 24 hodin. Z dolíhní vyjímáme teprve dobře oschlá mláďata. Čištění líhně: Po každém líhnutí líheň důkladně vyčistíme, umyjeme a vydezinfikujeme. Před každým čištěním líheň nejprve odpojíme ze zásuvky. Jednotlivé podložky a klubací lísku opláchneme ve slabém roztoku desinfekce. Poté otřeme všechny vnitřní části líhně utěrkou namočenou v desinfekci. ventilátor očistíme kartáčkem nebo štětečkem. Před uskladněním líhně ji omyjeme a vysušíme. [ ]

256 Líhnutí jednotlivých druhů drůbeže Líhnutí kuřat Do lísek líhně vkládáme vejce, která odpovídají požadavkům kladeným na násadová vejce. Vejce se musí od okamžiku vložení do líhně až do 19. dne každé dvě hodiny obracet o 180. Jako pomůcku při obracení si můžeme vejce označit na jedné straně obyčejnou měkkou tužkou. Teplota v líhni se má pohybovat od 37,6 do 37,8 C. Do 19, dne musí být relativní vlhkost při líhnutí %, po přeložení do dolíhně se zvyšuje na %. V dolíhni se vejce již neobracejí. Aby se vyvíjející zárodek nepřehřál a abychom zajistili lepší výměnu plynů mezi vejcem a prostředím, vejce chladíme. Kromě toho je chladíme krátkodobě 1x denně - u stolových líhní otevřením horního víka, u skříňových líhní pootevřením dveří asi na 5 minut. U některých stolových líhní, kde není zajištěna požadovaná relativní vlhkost se vejce 3x denně ručním rozprašovačem. Vejce se poprvé prosvětlují den od vložené do líhně - zjišťuje se tím oplozenost; podruhé den od vložení do líhně - tímto prosvícením zjistíme odumřelé zárodky. Kuřata se začínají klubat 20. den a líhnout 21. den od vložení vajec do líhně. Z dolíhně se kuřata odeberou až po osušení, přičemž se současně odstraní skořápky z vajec. Líhnutí krůťat Vývoj krůťat ve vejci trvá 28 dnů. Krůtí vejce se musí obracet až do 26. dne. Krůťata se začínají klubat 27. den. Požadavky na teplotu, ochlazování a relativní vlhkost jsou při líhnutí krůťat podobné jako při líhnutí kuřat. Líhnutí perliček Líhnutí perliček má v porovnání s líhnutím kuřat několik zvláštností. Vývoj perličat ve vejci trvá 26 dnů. Vejce se začínají ochlazovat už 6. dne - perliččí vejce mají silnější skořápku a méně pórů. Od 6. dne do 23. dne inkubace se musí chladit dvakrát denně 10 minut a obracet každou hodinu. Po přeložení do dolíhně, nebo od 23. dne inkubace, se musí chladit kropením vodou třikrát denně, čímž se současně zvyšuje relativní vlhkost prostředí potřebná pro dobrý průběh klubání. Relativní vlhkost v předlíhni má být 60 %, v dolíhni 80 %. Teplota v předlíhni i dolíhni má být 38 C. Po přeložení do dolíhně se vejce přestávají obracet. [ ]

257 Líhnutí bažantů Vývoj bažantích kuřat ve vejci je různý podle druhu; u většiny druhů trvá dnů. Líhnutí bažantích kuřat má tyto zvláštnosti: teplota v prvních třech dnech má být 37,7 C a relativní vlhkost prostředí %. Čtvrtého dne se teplota upraví na 37,5 C a relativní vlhkost na %. Při líhnutí kuřat, jejichž inkubace trvá dnů, se ponechá teplota 37,5 C do 16. dne líhnutí, u kuřat s delší dobou inkubace se působení teploty 37,5 C prodlužuje o počet dnů, převyšujících 24. V této době až do přeložení do dolíhně se teplota upravuje na 37,3 C. Bažantí vejce se v líhni obracejí dvakrát denně a chladí se jednou denně větráním po dobu 15 minut. Po přeložení do dolíhně se přestávají obracet. Při klubání se kropí vodou. Při klubání je potřebná teplota 37,4 C a relativní vlhkost %. Vejce se prosvěcují poprvé den po vložení do líhně, podruhé před začátkem klubání. Po vylíhnutí se nechávají kuřata v líhni 24 hodin dosušit. [ ]

258 Líhnutí kachňat Kachňata pižmovky se líhnou 35 dnů, kachňata ostatních plemen 28 dnů. Teplota potřebná pro líhnutí kachňat je až do 24. dne (pižmovky 30. dne) 37,7 C, relativní vlhkost je v této době 70 %, po 24. dnu se teplota sníží na 37,3 C a relativní vlhkost se zvýší na 85 %. Kachní vejce se od 12. dne inkubace chladí jednou denně vzduchem a od 13. dne se třikrát denně kropí vlažnou vodou. V dolíhni se vejce po 24. dnu kropí šestkrát denně a nesmí se už obracet. Do 24. dne se vejce obracejí automaticky každé dvě hodiny a ručně minimálně jednou denně. Prosvěcují se 6. a 24. den. Při prvním prosvícení se vyřadí neoplozená vejce, při druhém prosvícení vejce s odumřelým zárodkem. Vylíhnutá kachňata se nechají v dolíhni 24 hodin usušit. Líhnutí housat Líheň musí být 24 hodin před vložením husích vajec vyhřátá na teplotu 37,7-37,8 C s nastavenou relativní vlhkostí 60 %. Vejce se obracejí o 180 každé dvě hodiny, nebo při ručním otáčení třikrát denně. Ochlazovat se začínají 8. den po dobu pěti minut; každý další den se ochlazování prodlužuje o 1,5-2 minuty až do 14. dne, kdy ochlazování trvá 45 minut. Vejce se během ochlazování vyjmou z líhně a pokropí vodou 35 C teplou. Poprvé se prosvěcují 10. den, podruhé 27. den, kdy se přestávají obracet. Teplota se 27. den sníží na 37,5 C a relativní vlhkost zvýší na %. Líhnutí nastává 30. den od vložení vajec do líhně. 3. Důvody neúspěšného líhnutí Neoplozená vejce. Vejce skladovaná dlouhou dobu před nasazením (více než 10 dnů). Špatné nastavení líhně (teploty a vlhkosti). Výpadek elektrické energie na delší dobu. Uhynulý zárodek ve vejci pravděpodobně příliš vysoká vlhkost. Mláďata se líhnou v různou dobu různá délka skladování a výkyvy v teplotě. [ ]

259 4. Zdroje Farmička Šťastné slepice, On line: Intencio s s.r.o., lihne.cz: Líhně pro drůbež, plazy, papoušky a ostatní ptáky; On line: [ ]

260 01.8 Pracovní list k 01.8 Metodice zlíhnutí drůbeže a bažantů v líhni Jméno: Datum: 1. V jakém věku nastává pohlavní dospělost drůbeže? 2. Při jaké teplotě skladujeme vejce určená k nasazení do líhně? 3. Popište líheň a její funkce. 4. Jaký typ líhně máme k dispozici v hospodářském dvoře a jakou má kapacitu slepičích vajec? 5. Jak dlouho skladujeme vejce před nasazením do líhně? 6. Jaké vejce nevkládáme do líhně? 7. Jak vkládáme vejce do líhně? 8. Proč vejce v líhni otáčíme? 9. Proč nasazená vejce chladíme? 10. Čím se prosvětlují vejce? 11. Kdy poprvé prosvětlujeme slepičí vejce? 12. Jak při prvním prosvětlování vypadají vejce s vyvíjejícím se zárodkem? 13. Kdy podruhé prosvětlujeme slepičí vejce? 14. Jaká má být teplota v líhni při líhnutí kuřat? 15. Jaká má být vlhkost vzduchu v líhni při líhnutí kuřat? 16. Jaká je doba inkubace slepic, husí, kachen, krůt, perliček a kachen pižmovek? 17. Jaké jsou důvody neúspěšného líhnutí? [ ]

261 01.9 Metodika pro práci s koňmi a hipoterapii ve dvoře Oldřich Baloun Úvod 01.9 Metodika pro práci s koňmi a hipoterapii ve dvoře byla napsána pro žáky. Žák se bude učit ošetřovat koně, pracovat s nimi a využívcat je při hipoterapii v provozu malého hospodářského dvora. Bude postupovat podle pokynů učitele (instruktora) praxe a Metodiky 01.9 dostupné v počítači ve dvoře. Na konci praxe odevzdá vypracovaný pracovní list a učiteli praxí i Deník praxí. V prázdninovém režimu se pracovní listy učiteli neodevzdávají. Učitel ve dvoře povede žáka při jeho činnostech a bude koordinovat jeho práci s aktivitami ostatních žáků a potřebami provozu dvora. V případě potřeby žáka upozorní na zaměření na potřebné práce, bude jej kontrolovat a sledovat dodržování bezpečnopstních a hygienických předpisů. V přestávkách mezi činnostmi umožní učitel žákům dopsání poznámek z metodiky, případně vytvoření kopie Metodiky k domácímu studiu. Metodika je přístupná i na webových stránkách projektu: Metodika pro žáky Kůň Kůň domácí (Equus caballus) nebo pouze kůň je domestikované zvíře patřící mezi lichokopytníky. V minulosti se koně používali především na přepravu. Od 20. století se na nich jezdí hlavně rekreačně. Slovo kůň označuje obecně jak samce, tak i samici koně. Samice je klisna, kobyla či hřebice. Samice v říji se říjí nebo se říjná. Gravidní samice se označuje pojmem březí. Samice, která porodila se ohřebila. Samec je hřebec, vykastrovaný pak valach. Mládě koně se nazývá hříbě. Věda zabývající se koňmi je hipologie. [ ]

262 Vědecká klasifikace Říše: živočichové (Animalia) Kmen: strunatci (Chordata) Podkmen: obratlovci (Vertebrata) Třída: savci (Mammalia) Řád: lichokopytníci (Perissodactyla) Čeleď:koňovití (Equidae) Rod: kůň (Equus) Binomické jméno Equus caballus f. caballus Evoluce koně Historie tohoto druhu je stará již více než milion let, předci dnešního koně jsou zařazeni do období před 60 miliony let. Kůň se vyvíjel v Severní Americe, potom přecházel přes tzv. pevninské mosty do dnešní Asie. Před několika tisíci lety kůň v Severní Americe z neznámého důvodu zcela vyhynul. Znovu se sem koně vrátili až v 16. století spolu s osadníky z Evropy; proto v Americe nejsou koně divoké, ale zdivočelé. Dobu ledovou přežili dva předkové koně kůň Přewalského, který přežívá, a Tarpan, který byl pak lidmi vyhuben. Vliv podnebí na vývoj koně Horké podnebí dávalo podnět k vývoji lehčích koní, vyšších s užšími kopyty (typickým příkladem je achatelkinský kůň a arabský plnokrevník). Naproti tomu v horských či chladnějších oblastech žili koně menší a robustnější (především ponyové). V suchých oblastech se vyvíjeli lehčí koně, ve vlhčích s bohatou pastvou koně těžcí (chladnokrevní). [ ]

263 Kůň v minulosti Koně byli pro člověka vždy velmi důležití. Už v pravěku mu sloužili jako potrava. Později člověk koně domestikoval a začal ho využívat k tahu a jízdě na něm. Koně sloužili v dopravě, zemědělství, nezbytní byli ve vojenství, ale poskytovali lidem i zábavu při lovech, různých soutěžích a dostizích. Koňské žíně byly využívány i pro výrobu matrací. Koňská dráha [ ]

264 Kůň v současnosti V současnosti se ve vyspělých zemích využívá kůň převážně pro zábavu a v podstatně menší míře než tomu bývalo minulosti i pro práci: například pro stahování dřeva v lesích (zvlášť při kalamitních situacích, v obtížném terénu apod.), nebo pro provoz turistických povozů (fiakr,drožka) v centrech historických měst nebo při slavnostních příležitostech. Ve východní a jihovýchodní Evropě je kůň na venkově stále běžným tažným zvířetem. Setkat se s nimi lze i v cirkusech. Koně se využívali a využívají i ve zdravotnictví jednak k výrobě očkovacích látek a sér a dále také k hipoterapii. Největší využití koní je ale stále ve sportu. Sport Čím dál víc roste sportovní využití koní - existuje velké množství jezdeckých i vozatajských disciplín. Nejdůležitějšími soutěžemi v jezdeckém sportu jsou: Drezúra je sportovní disciplina postavená na vzájemné harmonii a souhře koně a jezdce. Cílem drezúry je co nejvíce zdokonalit pohyb koně, připravit (přijezdit) koně tak, aby byl schopen nést svého jezdce lehce, aby byl pružný, vyvážený, správně osvalený a reagoval na i na ty nejmenší respektive nejjemnější pobídky svého jezdce. Pro závody jsou vypsány drezurní úlohy rozdělené do několika stupňů obtížnosti. Drezurní úloha je soubor cviků, které musí jezdec s koněm postupně udělat co nejpřesněji v určeném pořadí. Je to olympijská sportovní disciplina. Jeden z nejtěžších cviků je piaffa. Parkur je velmi oblíbené jezdecké odvětví, při němž kůň překonává překážky. Ty se rozdělují na překážky výškové (např. kolmý skok), šířkové (např. vodní příkop) a výškově-šířkové (např. oxer). Rozlišují se také do jednotlivých úrovní nejjednodušší ZM, Z, ZL, L, SM, S, ST, T, nejtěžší TT). Jedná se o olympijskou sportovní disciplínu. Soutěž jezdecké všestrannosti neboli military, jedná se o třídenní soutěž skládající se z drezury, terénní jízdy a parkuru. Je to olympijská sportovní disciplína a pro koně i jezdce je velice náročná. Parkur se dělí také jako drezura do různých stupňů obtížnosti. Dostihy se dělí na rovinové dostihy, překážkové dostihy a klusácké dostihy. Ve své podstatě se u dostihů nejedná o sport, ale o výkonnostní zkoušku, jejímž výsledkem na konci kariéry je tzv. generální handicap - GH.[zdroj?] Dostihy nejsou a nebyly nikdy řízeny tělovýchovnými organizacemi, řídí je Ministerstvo zemědělství, např. prostřednictvím Jockey clubu. Výše GH určuje vlastně kvalitu koně. Čím vyšší, tím větší předpoklady kvalitního potomstva. [ ]

265 Při rovinných dostizích běží kůň po dráze bez překážek (nejznámější jsou Derby a St. Leger). Při překážkových dostizích kůň překonává proutěné, nebo pevné překážky, příkopy či vodní skoky: (Grand National (Velká národní) a Velká Pardubická). Při klusáckých dostizích kůň táhne jezdce na lehkém vozíku zvaném sulka. Méně obvyklé jsou klusácké dostihy pod sedlem. Kůň zde musí pouze klusat (nesmí cválat). Klusácké dostihy jsou velmi oblíbené v Americe a Francii. Cross-country je jízda terénem. Kůň musí skákat překážky a přitom mít nejlepší čas. Cross-country je něco mezi Parkurem a Dostihem. Existují i další sportovní odvětví a zvláštní soutěže provozované s koňmi: Kočárové soutěže resp. vozatajské soutěže jsou specializovaným sportovní odvětvím, kdy soutěžící - vozatajové - nejedou přímo na koni, ale vezou se (na povozu) ve speciálním vozidle taženým koňmi (tedy jedou v kočáru). Obvykle se jedná o soutěže, kdy se testuje vozatajská zručnost na vymezené dráze. Vůz musí překonávat různé umělé překážky a speciální vozatajské branky. Koňské pólo je kolektivní sportovní hra s míčkem na branky, kterou hrají dvě skupiny jezdců na koních, u nás jen málo známá, v mnoha zemích světa (například v celé Americe, v jižní Asii a v některých západoevropských zemích) je velice oblíbena. Kovbojské hry (rodeo), v Americe se jedná o velice rozšířenou a oblíbenou skupinu různých sportovních disciplín, kde kromě speciálních jezdeckých soutěží probíhají i další dovednostní soutěže v lasování, krocení býků, svazování telat apod. Na konci sezóny se pořádá tak zvaná Hubertova jízda. Slaví se konec sezóny.jezdec musí chytit pírko. Musí být nejrychlejší a v terénu skákat překážky např. ze dřeva. [ ]

266 Koňský postroj Je nastavitelná konstrukce vyrobená z kůže, díky které může kůň táhnout i těžký náklad. Velice důležité je, aby byl postroj zcela přizpůsoben koňskému tělu. Špatně padnoucí postroj totiž může koni nejen ztěžovat pohyb, pravidelné dýchání či působit oděrky, ale také ho zbytečně znervózňovat, což může být pro posádku vozu nejen nepříjemné, ale i nebezpečné. Jezdecká výstroj Sedlo rozkládá jezdcovu váhu po koňském hřbetu. Různá sedla se používají k různým účelům (Univerzální sedlo, skokové sedlo, dostihové sedlo, drezurní sedlo, westernové sedlo). Pod sedlo se většinou umisťuje sedlová poduška. Podbřišník sedlo udržuje na hřbetu koně, probíhá za předníma nohama koně. Třmeny jsou připevněny k sedlu, zvyšují stabilitu jezdce a pomáhají při tzv. lehkých sedech v různých krocích. Uzdečka se připevňuje na hlavu koně a pomáhá jezdci nad koněm udržet kontrolu. Skládá se z nátylníku, podhrdelníku, čelenky, lícnic, otěží, nánosníku a udidla. Možno připojit i martingal. Uzda se používá při přehlídkách a drezurách, na rozdíl od uzdečky, která je využívána mnohem častěji, má navíc jednu lícnici k dalšímu udidlu (uzdečka má udidlo jen jedno, uzda dvě). Udidlo se umisťuje do huby koně, existuje jich několik druhů (jednou, dvakrát lomené udítko, rovné udítko ). Existují i varianty bez udidel, kdy se kůň ovládá tlakem na nos. Někdy se používají i martingaly, které koni brání ve zdvihání hlavy, jsou upevněny nad kohoutkem (kolem krku), k podbřišníku a k otěžím. Kamaše se používají k ochraně nohou koně při práci, skákání i přepravě. [ ]

267 Součásti postroje: ohlávka s udidlem, opratě, náhřbetník chomout, ojky, podpínka náhřivník, náojní očko poprsnice, nákrčník s kroužky pro opratě postraňky, podocasník nákřižník Zdraví koně Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5 38,5 C (hříbata asi o 1 C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8 16 dechů za minutu (hříbata 10 20), tepová klidová frekvence je tepů za minutu (hříbata ). Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abscesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt, ), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny, ), nemoci očí (zákal, zánět spojivek, ), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, ), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost, ), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem, otrava, ), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace, ), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, ), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen, ); závažným onemocněním je tetanus a vzteklina, koně můžou trpět i alergiemi. Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidi, střečci. Zlozvyky koní jsou poruchy chování, které se opakují, i když k tomu kůň nemá důvod. Nejčastěji je to klkání, hodinaření, vzpurnost, útočnost, drbání ocasu, lechtivost, vyplazování jazyka, neochota, trhání dek a ohlávek, skřípání zubů, [ ]

268 Vzhled a stavba těla Špatná nebo nedostatečně vyvinutá stavba těla (sražená záď, jelení krk, úzká kopyta, kravský postoj ) způsobují zdravotní problémy a snižují pohyblivost. Nohy by měly být rovné, ani vypoulené ani klenuté k sobě. Příklad klabonosého (římského) nosu: Hlava Hlava by měla být přiměřená velikosti těla koně, měla by mít správný úhel připojení krku kvůli funkci dýchání a pohyblivosti. Nozdry jsou velké a široké. Podle profilu se rozlišuje hlava rovná, klabonosá (vypouklá, například u starokladrubských koní), štičí (konkávní, s miskovitým profilem, u arabských koní), volská, babská a klínovitá. Uši jsou důležité nejen pro sluch koně, ale jejich pozice slouží i ke komunikaci. Např. uši sklopené dozadu znamenají, že kůň je podrážděn. Oči jsou velké a jasné, posazeny jsou daleko od sebe. Zrakové pole pokrývá asi 320. Žuchvy neboli ganaše jsou tvořeny hlavně žvýkacími svaly. Krk Základem krku je, stejně jako u všech ostatních savců, 7 krčních obratlů. Délka a tvar krku mají značný vliv na pohyb koně. Přední končetiny Přední noha se skládá z: plec skládá se z lopatky, která by měla svírat asi 45 se zemí, a z ramenní kosti předloktí tvoří ho kost loketní a vřetenní, které jsou vzadu srostlé. Mělo by být dobře osvalené. zápěstí (carpus) kloub ze sedmi malých kůstek, má být na ose přední končetiny. záprstí spěnka má svírat asi 45 se zemí, základem je spěnková kost a kosti sezamské [ ]

269 korunka základem je kost korunková kopyto je kožním derivátem, jehož základem je kost kopytní a střelková, ty jsou potaženy škárou a celé kopyto chrání rohové pouzdro. Kopyto dělíme na část chodidlovou, stěnovou, střelovou a větve na které dosedá kopytní chrupavka. Mělo by svírat asi 55 s horizontálou. Kopyta se před opotřebováním chrání podkovami. Kostra koně Zadní končetiny Zadní noha se skládá z: stehno stehenní kost, stehenní sval bérec holenní a lýtková kost. Bérce mají být dlouhé a svalnaté hlezenní kloub jeden z nejdůležitějších kloubů, skládá se z 6 kostí, měl by být pod hrbolem sedací kosti nárt je delší než záprstí, čím je delší, tím rychleji se může kůň pohybovat spěnka má svírat asi 45 se zemí, základem je spěnková kost korunka základem je kost korunková [ ]

270 kopyto základem je kost kopytní a střelková, ty jsou potaženy škárou a celé kopyto chrání rohové pouzdro. Mělo by svírat asi 45 s horizontálou. Kopyta se před opotřebováním chrání podkovami. Hřbet a hrudník Hřbet tvoří 18 obratlů, k nim se upíná 18 párů žeber, z nich je 10 párů nepravých. V přední části hřbetu se nachází kohoutek. Čím je hrudník prostornější, tím vyšší výkony může kůň podávat. Bedra Základem je 6 bederních obratlů, u arabských koní jich bývá jen 5. Mají být široká a pevná. Záď Tvoří ji pánev a svalstvo, připojuje se k ní ohon, který slouží k odhánění hmyzu. Základem je ocasních obratlů a je porostlý žíněmi. Pokud je ocas svěšený mezi zadníma nohama, bývá to známka onemocnění nebo jiných stresových podmínek. Srst Srst se skládá z krycích a podsadových chlupů. Podsadové chlupy jsou duté a slouží k tepelné izolaci, narůstají na zimu. Hříbata se rodí s podsadovými chlupy, krycí jim začínají růst až po asi 3 měsících. Výměna chlupů se nazývá línání. Kůň má i ochranné chlupy žíně a rousy. Jsou hrubší, dlouhé a pevněji zapuštěné do škáry, tvoří kštici, hřívu a rousy. Vysoce citlivé jsou hmatové chlupy na pyscích a nad očima. Chlupové víry jsou důležité pro identifikaci, vznikají různým napětím podkožních svalů. Vyskytují se například na čele, krku, prsou, ve slabinách. Barva srsti spolu s barvou kůže určuje barvu koní. Čím víc vzduchu je v dřeni chlupu, tím světleji srst působí. Zbarvení Existuje mnoho barev koní. Ty nejzákladnější jsou: Hnědák od červenohnědé až po zlatou, vždy má černou hřívu, ocas a dolní část nohou. Vraník je celý černý, občas se objevují tzv. letní vraníci s hnědočernou srstí v zimě a černou v létě. Bělouš vybělující má jako hříbě většinou hnědou nebo černou srst, ta se věkem vyběluje směrem od hlavy až po úplně bílou barvu. Bělouš nevybělující má bílou srst smíšenou s nějakou další barvou. Pak vzniká červený bělouš - jablečňák, hnědý bělouš, šedý bělouš - mourek Nevybělující bělouši mají vždy hlavu tmavší, než zbytek těla. Albín má úplně bílou, někdy krémovější barvu, oči jsou často červené. Albín má kůži pod srstí růžovou, bělouš černou. Ryzák srst v různých odstínech zlaté, stejnou barvu, světlejší, nebo tmavší má i hříva a ocas. Ale nikdy nejsou černé. Plavák má barvu do žluta či [ ]

271 šeda, tmavou hřívu, ocas i nohy. Má vždy tzv. úhoří pruh a zebrování na nohou. Pokud nemá úhoří pruh, uvádí se to jako odchylka. Koně mají velice často vrozené odznaky (na hlavě např. hvězdu nebo lysinu, či nohou např. bílou korunku) a různé barvy kopyt. Existují i tzv. získané odznaky, mezi které patří například bílé skvrny po zranění, jizvy, výžehy nebo tetování. Ty vytvořené lidmi slouží k identifikaci jedinců. Plemena koní Základní dělení plemen je podle stupně prošlechtění, a to na: primitivní plemena - zachovávají si původní způsob života, mají tvrdou konstituci, dospívají později, ale jsou dlouhověká, obvykle mívají menší vzrůst a bývají velmi přizpůsobivá kulturní plemena - jsou dlouhodobě šlechtěna podle chovných cílů Podle původu se koně dají rozdělit do čtyř skupin: Skupina koní mongolských (stepních) jejich předkem je kůň Převalského, patří sem např. kirgizský kůň, baškirský kůň, sibiřský kůň, kazašský kůň, kabardinský kůň, altajský kůň, Skupina koní východních (orientálních) - jejich předkem je tarpan podskupina koní íránských - achatelkinský kůň, jomutský kůň, lokajský kůň, karabašský kůň, perský arab, podskupina koní tarpani - konik, hucul, podskupina koní arabského typu - arabský plnokrevník, berberský kůň, Shagya arab, těrský kůň, španělský kůň, andaluský kůň, lipicán, starokladrubský kůň, orlovský klusák, quarter horse, pinto, appaloosa, criollo, passo fino, francouzský jezdecký kůň, trakénský kůň, norfolk, yorkshirský kůň, hunter, morgan, švédský teplokrevník, brumby, podskupina koní anglického typu - anglický plnokrevník, angloarab, český teplokrevník, hannoverský kůň, Skupina koní západních - jejich předkem je kůň západního typu (již vyhynul), patří sem např. norik, hafling, belgický kůň, peršeron, clydesdalský kůň, shirský kůň, torijský kůň, bitjug, Skupina koní severských (nordických) - např. fjordský kůň, shetlandský pony, dartmoorský pony, exmoorský pony, velšský pony, connemara, [ ]

272 KONĚ VE VÝBĚHU [ ]

273 Ustájení Koně jako prapůvodní obyvatele stepí a lesostepí byli od středověku ustájeni ve stájích, většinou v boxech nebo stáních. Box je nejvhodnější ze stájových typů ustájení. Každý kůň má svůj vyhrazený prostor, v boxu by mělo být místo pro lehání a vstávání a volný pohyb. Umístění ve stáních není tak pohodlné jako v boxech, ale z etologického hlediska šetří psychické zdraví koní, protože jsou blíž u sebe, vidí na sebe a slyší se (to je ale možné i u boxového typu). Frekvence stájových zlozvyků je však ve vazném ustájení větší než v ustájení boxovém. Koně jsou většinou hlavou ke zdi, po většinu času jsou přivázáni. Stání není tak prostorově náročné jako boxy a ušetří se práce a podestýlka, ale trpí tu aparát koně (od pohybového, až po trávicí) díky nedostatku svévolného pohybu. Podestýlka je většinou sláma, hobliny, výjimečně i rašelina, krouhaný papír či piliny. Pak následuje ve výčtu venkovní ustájení, kdy se kůň pustí do výběhu, ale aby nastal stav welfare, musí kůň být venku 24/7 celý rok. Mnoho lidí se bojí, že koně nastydnou a podobně, ale kůň je také zvíře chytré a přírodní pokud je na pastvině každý celý den, automaticky se k podzimu přesrstí na zimní období. Proto, že kůň je zvíře žijící ve stepích, viz výše, tudíž za normálních životních podmínek by musel každý den nachodit mnoho kilometrů (za vodou, potravou, závětřím...). Jeho tělo je stavěné na velké množství každodenního pohybu a nepravidelný přísun potravy. Ve stájích je kůň převážně uvázán/zavřen, tudíž se nemůže dostatečně pohybovat (jeden trénink denně ho opravdu nevytrhne) a je mu pravidelně dodáváno krmení přímo pod nos, což je pro něj v podstatě taky nepřirozené. Ve výběhu by měl být i přístřešek, nejlépe se zpevněnou podlahou. V zimě a v dešti ale kůň obvykle do přístřešku nezaleze, ukrývá se nejvíce před horkem. Hříbě [ ]

274 Čištění koně Koně je třeba čistit vícekrát denně, především před ježděním a po něm. Čistění má většinou několik fází: obvykle se začíná hrubým očištěním rýžákem či hřbílkem, pokračuje se měkkým kartáčem, a dokončuje vyčesáním hřívy a ocasu či natřením kopyt olejem. Čištění se zahajuje hřbílkem (tvrdá umělá hmota s výstupky). Tímto nástrojem se pohybuje v kruzích i proti směru růstu srsti. Začíná se od krku a pravidelnými kruhovými pohyby se postupuje k ocasu. Hřbílkem by se nemělo přejíždět přes klouby končetin a kohoutek (pokud je zde nečistota, stačí ji jen jemně pomocí hřbílka odrolit). Následuje čištění hrubým kartáčem (rýžákem). Při tom se postupuje od krku koně k ocasu, včetně kloubů končetin a kohoutku a břicha koně, vždy po směru růstu srsti a vždy od shora dolů. Jedinou výjimku z tohoto pravidla tvoří místo nad slabinami koně, kde srst tvoří hvězdicovitý útvar zde se čistí srst ve všech směrech a na nástroj se netlačí, neboť se jedná o citlivé místo a mohlo by dojít k poplašení zvířete. Tahy rýžákem by měly být dlouhé, pohyby vedené celou paží rytmicky, plynule a silně. Po několika tazích se rýžák vždy vyčistí o připravené kovové hřbílko. Hlava se rýžákem nečistí; v břišní oblasti mezi zadními končetinami je třeba čistit opatrně. Dalším v pořadí je měkký kartáč. S ním se začíná od hlavy, opět ve směru růstu srsti. Kolem očí se čistí opatrně, nozdry se vynechávají. Od hlavy se pokračuje k ocasu koně, přičemž tahy tímto kartáčem jsou krátké s vytočením zápěstí. Vždy se postupuje zepředu dozadu a shora dolů, aby nečistota a prach nepadaly na již vyčištěné plochy. Měkký kartáč se čistí o kovové hřbílko častěji. Když je kůň takto vyčištěn, použije se ještě hadřík na vytření nozder a jiný na podocasní část. Následně se rozčeše hřebenem hříva a ocas a na závěr kopytním háčkem pročistí kopyta. Při jeho používání se kopíruje tvar podkovy a práci se provádí velmi opatrně, aby se při ní kůň nezranil. Musí se při tom dávat pozor na střelku, protože zde je kůň velmi citlivý. Pro úplný lesk lze na závěr koně přetřít hadříkem a vazelínou nebo olejem natřít kopyta. Chody a ježdění Anglický styl ježdění používá anglické sedlo, chody jsou krok, klus, cval. Westernový styl je využívaný hlavně v Americe, používá se westernové sedlo, chody jsou krok, jog a lope. Otěže se drží jednou rukou, třmeny jsou delší než u anglického ježdění. Základní chody koně jsou krok, klus, cval; vedlejší chod: trysk [ ]

275 Krok Krok má čtyřdobý takt. Tento pohyb se nazývá raterální, což znamená, že následující obě stejnostranné končetiny jdou po sobě. Kůň má vždy nejméně dvě končetiny v kontaktu s podložkou. Jeho krok je dlouhý, krk má uvolněný. Nohosled: LZ, LP, PZ, PP Rychlost koně je v kroku 6 8 km/hod. Klus Klus je chod koně v dvoudobém taktu. Pohyb je diagonální s krátkou fází vnosu. Klusající kůň dosahuje maximální rovnováhy a současně vykonává nejdelší možný krok. Nohosled: LZ+PP, PZ+LP Rychlost koně v klusu je 4 m/s (15 km/h). Klusáci jsou schopni vyvinout km/h na kratší vzdálenosti. Jsou dva druhy klusu: lehký a pracovní. V lehkém klusu se vysedává a v pracovním se sedí pevně v sedle. Cval rozpoznáváme na levou nebo na pravou ruku. Na jízdárně se cválá tzv. na vnitřní nohu, tj. že vedoucí je vnitřní přední noha. První nacválá vždy zadní vnější noha. Nohosled: LZ,LP+PZ,PP (na pravou ruku) a PZ,PP+LZ,LP (na levou ruku) rychlost v terénu je až 30 km/h. Plnokrevníci na dráze běží rychlostí až 60 km/h (na kratší úsek). Trysk: je čtyřdobý chod koně, nejrychlejším chodem. Přechod mezi cvalem a tryskem nazýváme rychlý cval neboli galop. [ ]

276 Nemoci koní Zdraví koně je soubor mnoha znaků, z nichž jsou pro nás nejpatrnější přijímání potravy, hladká a zdravá srst, pravidelné vyměšování výkalů. Aby se dále klidně choval ve stáji, projev radosti pod jezdcem i ve výběhu. Pokud se kůň začne chovat jinak a nepřirozeně, tak to znamená pro chovatele podnět k tomu, že s ním není něco v pořádku. Nejčastější chorobou jsou poruchy trávení doprovázené bolestí v dutině břišní. Tento jev se nazývá kolika. Kolika začíná běžným nechutenstvím nebo neklidem koně, tzn., že nepřijímá potravu a válí se v boxu. Často se potí, kope zadníma nohama, a je celkově neklidný. Při kolice se kůň snaží zaujmout pozici sedícího psa, aby ulevil tlaku zvětšeného žaludku na bránici a plíce. Při zácpové kolice jsou méně slyšet zvuky charakteristické pro střevní činnost. Kontrolujeme ji přiložením ucha na břišní stěnu koně. Při plynové kolice kůň trpí prudkými bolestmi střev. Při močové kolice se přeplňuje močový měchýř, např. ucpáním močových trubic kamínky nebo pískem. Vše je doprovázeno křečí v hladké svalovině střeva. Křeč se stále stupňuje a bolest, která vzniká zatěžuje ústřední nervový systém. Ve střevě při křeči dochází k uzávěru, zplodiny pak prosakují na pobřišnici koně, která se může zanítit a vést tak až k zatížení srdeční svaloviny, což může znamenat smrt koně. Žádnou koliku nesmíme brát na lehkou váhu, a proto ihned při takovýchto obtíží voláme veterinárního lékaře. Schvácení kopyt je svérázná forma nehnisavého zánětu škáry kopytní. Takovéto onemocnění vzniká bezprostředně po velké námaze na nichž kůň nebyl připraven. Postihuje i koně, kteří dostali i nevhodné krmivo, např. žito, nevypařený ječmen, plesnivé seno. Nemocný kůň Velice nebezpečnou chorobou je černá zástava moče. Nejčastěji vzniká po dni klidu, když se krmivo podává v normálních dávkách. Po několika minutách po námaze se objeví strnulý chod, koni ztuhnou svaly na zádech, vláčí také zadní nohy po zemi až upadne. Je nutný okamžitý zákrok. Musí se vycévkovat a snížit zásobu bílkovin a uhlohydrátů v organismu vydatným odběrem krve a injekcí inzulínu. Kůň se musí zakrýt, aby se mu prohřály svaly. Dalším vážným onemocněním jsou záněty šlach. Během kratší doby lze vyléčit pouze lehčí případy zánětu šlach. Těžší případy se léčí i celé měsíce. Náhle vzniklý zánět s příznaky bolestivosti, otoků, kulhání, přejde většinou během několika dnů v zánět vlek- [ ]

277 lý. Otok se sice zmenší, avšak zatvrdne, šlacha nehřeje, je vlažná. Později nahmatáme tvrdá zduření. Kůň v tomto období zpravidla nekulhá. U menších zánětů šlach vystačíme s ultrazvukem. U těch silných používáme ostré masti, které jsou kombinovány s pálením. Každý zánět je vážné onemocnění a o léčbě se musíme poradit s lékařem. Nejdůležitější pro našeho miláčka je mu ulehčit od bolesti např. studeným obkladem. Mezi další častá onemocnění patří otlaky, které jsou způsobené sedlem. Vznikají na místech, kde dochází k tření kůže koně s postrojem. Je to způsobeno např. sedlovou rozsochou na kohoutku nebo ztvrdlou plstěnkou. Poznáme to tak, že v místě, kde dochází k tření, jsou sedřené chlupy. Kůň reaguje na dotek přecitlivělostí místa. Zánět kosti střelkové patří především mezi profesionální choroby sportovních koní, zejména skokany. Projevuje se to kulháním, které začíná pomalu, ale stále se zhoršuje. Kopytní absces je dalším z onemocnění kopyt, které je často způsobeno vniknutím cizího tělesa (např.: hřebík, ostrý kamínek) do kopyta. Rakovina kopyt je nebezpečným onemocněním, projevující se na rohovém chodidle změnou celistvosti a pružnosti. Rohovina se rozpadá a při seříznutí silně krvácí. K hromadným nemocem patří choroby způsobené cizopasníky, buď ústrojí, kůže a nebo krve. V zažívacím ústrojí jsou to larvy škrkavek a strongylií, kteří působí různé zdravotní poruchy a mohou být dokonce i původci už zmiňovaného kolikového onemocnění. Výskyt škrkavek se projeví špatnou kondicí, nelesklou srstí a zvětšeným objemem břicha. Přenosnou kožní chorobou je svrab. Každý druh obratlovců má svůj zvláštní druh. Koňská chřipka je další lehce přenosné onemocnění doprovázené horečkami, záněty očních spojivek a dutiny ústní. Nakažlivý zánět plic hříbat se projevuje do jednoho roku. Proti této chorobě je možná vakcinace. Opar lysivý je kožní onemocnění způsobené plísněmi. Tvoří ho stroupky o velikosti v průměru 2-3 cm, z kterých se po čase ztrácejí chlupy. Toto onemocnění se šíří dotykem, zejména při půjčování svého čištění jinému chovateli. Ve svém vlastním zájmu nepůjčujte své pomůcky lidem, u kterých nevíte, jestli jsou jejich koně bezprostředně zdrávy. Při ošetřování ran koní si musíme uvědomit nebezpečí vzniku různých zárodků. Nejnebezpečnější jsou zárodky tetanu, které žijí v koňském trusu. Většina zárodků se usmrcuje pomocí volného kyslíku. Každá rána se má proto ošetřit tří procentním roztokem H 2 O 2. U velké rány je potřeba zavolat veterináře, aby koni podal protitetanové [ ]

278 sérum. Rána se také vyplachuje slabým roztokem hypermanganu, chloraminu, ajatinu, dále výluhem heřmánku a někdy i lihovým nápojem nebo jodovou tinkturou. Zbytečně koně nedráždíme prohmatáváním. Nebezpečné krvácení zastavíme tlakovým obvazem a vyčkáme příchodu veterináře. Při péči o zraněného či nemocného koně se projevuje vztah člověka k jeho mazlíčkovi. Zanedbávání koně nesvědčí o majiteli nic dobrého. Je to přece jen živá bytost, která si zaslouží naši pozornost a lásku. Kontrola kopyt [ ]

279 Hipoterapie Hipoterapie je metoda fyzioterapie využívající přirozený pohyb koně v kroku jako stimul a rehabilitační prvek. Krok koně se promítá do trojrozměrného pohybu koňského hřbetu, který se stává pro terapii jedinečnou balanční plochou. Disciplína hiporehabilitace. Princip a působení hipoterapie Hipoterapie je léčebná metoda, která působí na klienta prostřednictvím pohybových impulzů, vznikajících při koňské chůzi. Přenosem těchto impulzů přes koňský hřbet na klienta, který na koni sedí či zaujímá jinou, jeho možnostem odpovídající polohu (vleže na břiše, s oporou o předloktí atd.), dochází k oslovení centrálního nervového systému mozku. Ten musí nejen zpracovat vjemy o změ-nách, které nastávají při kontaktu s pohybujícím se koňským hřbetem, ale i vyslat adekvátní rozkazy k tomu, aby organizmus reagoval správně a v rámci rovnovážných reakcí. Díky tomu, že kůň má velice podobný pohybový stereotyp chůze jako člověk, nutíme tak centrální nervový systém pohybově znevýhodněného člověka zpracovávat a vysílat vjemy a příkazy, které by za normálních okolností vysílal při lidské chůzi. Je tak možno docílit pokroků právě v rehabilitaci pohybu u dětí i dospělých tam, kde je postižena koordinace, rovnováha a vývoj vzpřimování. Hipoterapie může také působit preventivně tam, kde z důvodu onemocnění dochází k degeneraci či přerušení nervových drah, řídících pohyb. Čím déle je možnost organizmu připomínat jeho správnou funkci, tím více se oddálí negativní vliv degenerativních onemocnění či následků úrazu na hybnost člověka. Zároveň se připravují vhodné podmínky pro aplikaci klasických fyzioterapeutických metod (např. Vojtova metoda), kterými má být vždy kvalitní hipoterapie doplněna. Nesmírná výhoda metody spočívá v cyklickém opakování pohybového vzorce a v realizaci celé stimulace v prostoru. Jiný podobný prostředek, který by umožňoval klientovi po dobu terapie stimulaci zdravého pohybu na bázi bipedální lokomoce (tj. chůze) ve fyzioterapii v současnosti, není k dispozici. Je-li bráno v úvahu navíc kladné působení přírodního prostředí a pozitivní ladění psychiky klienta při terapii s koněm, [ ]

280 k dispozici je metoda, která umožňuje dosáhnout velmi kvalitního léčebného efektu za téměř vždy nadšené spolupráce klienta. Indikace a kontraindikace pro hipoterapii Hipoterapie se může aplikovat již od věku 6 měsíců, horní hranice není neurčena. Hipoterapií se dá ovlivnit jakákoli pohybová a posturální porucha nejčastější indikace jsou z neurologie a ortopedie. Mezi hlavní kontraindikace k hipoterapii patří nepřekonatelný strach z koně, luxace kyčlí, alergie na koňskou srst a prostředí, jakékoli akutní zdravotní stavy a otevřené rány. Bezpečnost při hipoterapii Základem je dobře připravený kůň a tým zkušených odborníků Kvalitní vybavení střediska bezbariérové prostředí, nasedací rampa, postroje pro koně Klient by měl používat bezpečnostní jezdeckou helmu a být očkovaný proti tetanu Tým provádějící hipoterapii Odborný lékař indikuje a doporučuje hipoterapii. Fyzioterapeut nebo ergoterapeut se specializačním kurzem hiporehabilitace provádí a vede vlastní hipoterapii. Vybírá koně pro klienta tzv. na míru, určuje polohou na koni, tempo kráčejícího koně a délku terapie i celé intervence. Musí být přítomen při každé hipoterapii. Asistent proškolená osoba, která asistuje klientovi a jistí ho ze strany koně během hipoterapie. Cvičitel koní pro hiporehabilitaci - odpovídá za výběr koně a jeho výcvik. Vodič koně vede koně během hipoterapie. Hiporehabilitační kůň speciálně vybraný a vycvičený kůň pro hiporehabilitační účely. Je vycvičen tak, aby reagoval jen na pokyny vodiče. Normálně koně reagují na určité pokyny nohou, ale tento kůň nemůže, musí si zvyknout, že tyto pokyny nejsou platné. Například pohybově omezení lidé totiž nohy necítí a do koně kopou. Struktura terapeutické jednotky Pouze v individuální formě, tzn. s každým klientem pracuje jeden terapeut. [ ]

281 Terapeutická jednotka hipoterapie obvykle trvá minut ve frekvenci 2krát týdně, záleží na zdravotním stavu klienta a terapeutickém cíli. Celkové trvání by mělo být minimálně 3 měsíce. U některých diagnóz (např. dětská mozková obrna) hipoterapie se může aplikovat až několik let. Stavba těla koně Použité materiály: Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Kůň [online]. c2015 [citováno ]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=k%c5%af%c5%88&oldid= > Stable.cz, s.r.o.: Konicci.cz; On line: Dušek, J. a kol.: Chov koní; Brázda Praha 2011, 3. Vydání, ISBN: ; 400 s. Dobeš, J.: Jízda na koni; Cesty 1., vydání , ISBN ; 200 s. [ ]

282 Pracovní list žáka I. k 01.9 Metodice pro práci s koňmi a hipoterapii Jméno a příjmení:. Datum:. OTÁZKY: Co je drezúra Co je parkur Součásti postroje Součásti jezdecké výstroje Kde má kůň spěnku Co je kopyto Základní dělení plemen K čemu se používá hřbílek a co to je [ ]

283 Pracovní list žáka II. k 01.9 Metodice pro práci s koňmi a hipoterapii Jméno a příjmení. Základní chody koně Co je hipoterapie Od jakého věku se může aplikovat hipoterapie Kdo může indikovat hipoterapii Jaký by měl být hiporehabilitační kůň [ ]

284 Tento materiál slouží jako učební pomůcka pro žáky v oboru Agropodnikání. Obsah byl konzultován s mistrem odborného výcviku na malém hospodářském dvoře, poté byl upraven a doplněn o připomínky. Informace byly čerpány z knižních zdrojů, od chovatelů a z výše uvedených webových stránek. [ ]

285 01.10 Metodika k ochraně dvora proti škůdcům Ing. Jaroslav Vlasák Úvod Metodika k ochraně dvora proti škůdcům je v rámci projektu určena pro žáky. Žák se bude učit prevenci, příznaky a první pomoc při výskytu onemocnění chovaných zvířat chovaných ve stájích malého hospodářského dvora. Bude postupovat podle pokynů učitele (instruktora) praxe v aktuálních podmínkách provozu MHD, dodržovat zásady bezpečnosti práce a osobní hygieny při ošetřování zvířat. Na počítači na pracovišti prostuduje metodiku a podle ní bude postupovat dále. Na konci praxe odevzdá vypracovaný pracovní list a učiteli praxí i Deník praxí. V prázdninovém režimu se pracovní listy učiteli neodevzdávají. Učitel ve dvoře povede žáka při jeho činnostech a bude koordinovat jeho práci s aktivitami ostatních žáků a potřebami provozu dvora. V případě potřeby žáka upozorní na zaměření na potřebné práce, bude jej kontrolovat a sledovat dodržování bezpečnopstních a hygienických předpisů. V přestávkách mezi činnostmi umožní učitel žákům dopsání poznámek z metodiky, případně vytvoření kopie Metodiky k domácímu studiu. Metodika je přístupná i na webových stránkách projektu: Náplň práce učitele a instruktora praxe ve dvoře je popsána v kapitole [ ]

286 METODIKA PRO ŽÁKY 1. Úvod do problematiky. Zvířatům chovaným v hospodářském dvoře hrozí nebezpečí napadení dravými ptáky nebo volně žijícími savci. Nebezpečí může hrozit i od toulavých domácích koček nebo psů. 2. Ohrožená zvířata v hospodářském dvoře dravými ptáky. Nejzranitelnější je menší drůbež (slepice), mláďata drůbeže nebo její vývojová stadia (vejce). Vzrostlé stromy v areálu hospodářského dvora umožňují dravcům sedět na stromě, čekat na kořist a nečekaně na chovanou drůbež zaútočit Nejčastější druhy dravých ptáků od kterých hrozí nebezpečí chovaným hospodářským zvířatům. Nejčastější škůdci drůbeže jsou: jestřáb lesní, káně lesní, výr velký, krkavec velký a straka obecná Jestřáb lesní Způsob lovu jestřába lesního: denní útoky z kroužení (letu) nebo čekáním na vysokém místě (stromě) Jestřáb lesní sedící a v letu Káně lesní [ ]

287 Způsob lovu káněte lesního: denní útoky z kroužení (letu) nebo čekáním na vysokém místě (stromě) Káně lesní sedící a v letu Výr velký Způsob lovu výra velkého: noční útoky čekáním na vysokém místě (stromě) [ ]

288 Krkavec velký Způsob lovu krkavce velkého: denní útoky z čekání na vysokém místě (stromě) Straka obecná Straka obecná má rozmanitou potravu a může se živit vejci nebo i drobnými mláďaty drůbeže. K ochraně před strakami postačí plašení a zabránění hnízdění drůbeže ve venkovních prostorách. Protože straka obecná je zvěří a má stanovenou dobu lovu (od 1.7. do konce února), můžeme v případě zjištění škod na vejcích nebo mláďatech drůbeže požádat uživatele honitby o odlov strak odstřelem. Z důvodu legislativní ochrany není možné (kromě straky obecné)výše uvedené ptáky lovit, chytat nebo zraňovat. Taktéž není povoleno ničit jejich hnízda Způsoby ochrany zvířat v hospodářském dvoře proti dravým ptákům. - Chov drůbeže v uzavřených voliérách. - V případě volného výběhu zavírat drůbež před západem slunce a vypouštět až po východu slunce. [ ]

289 - Neponechávat volně ležet kadávéry uhynulé drůbeže v hospodářském dvoře nebo jeho blízkosti. - V případě přítomnosti ptáků poblíž dvora provést jejich plašení (postačí pohyb nebo práce osob mimo budovy objektu hospodářského dvora). 3. Ohrožená zvířata v hospodářském dvoře volně žijícími savci. Nejzranitelnější je menší drůbež, mláďata drůbeže nebo její vývojová stadia (vejce). Umístění hospodářského dvora za hospodářskými budovami ve volné krajině poblíž keřovitého obrostu oborní zdi umožňuje volně žijícím zvířatům skrytý přístup až k hospodářskému dvoru. Nebezpečí pro větší zvířata může hrozit od psů toulavých nebo od psů návštěvníků. Zvířata se mohou splašit nebo být štvána psy. Může dojít přímo k potrhání zvířete nebo ve snaze uniknout k jeho zranění. Splašené zvíře může zranit osoby Nejčastější druhy savců, od kterých hrozí nebezpečí zvířatům chovaným v hospodářském dvoře. Nejčastějšími škůdci drůbeže mohou být: liška obecná, kuna skalní, potkan domácí. Také musíme sledovat výskyt myši domácí. Ochranu je nutno směřovat i proti toulavým domácím kočkám nebo psům. Liška obecná Způsob lovu lišky obecné. Lišky vychází za potravou brzy ráno před východem slunce nebo za soumraku. Nejvyšší nebezpečí hrozí od lišek v období krmení mláďat, což je v období květen červen. Protože liška obecná je zvěří a má stanovenou dobu lovu (od 1.1. do ), můžeme v případě zjištění škod na vejcích nebo drůbeži požádat uživatele honitby o odlov lišek odstřelem. Kuna skalní Způsob lovu kuny skalní. Kuna skalní má noční aktivitu. [ ]

290 Protože kuna skalní je zvěří a má stanovenou dobu lovu (od 1.1 do 18.2.), můžeme v případě zjištění škod na vejcích nebo drůbeži požádat uživatele honitby o odlov kun odstřelem. Potkan obecný Potkani jsou aktivní v noci, hlavně po soumraku a před rozedněním. Do objektů se mohou stěhovat hlavně na podzim, kdy hledají teplo a potravu. Myš domácí Myš domácí nepředstavuje pro chovaná zvířata přímé riziko, přesto musíme její výskyt sledovat a v případě zjištění výskytu zahájit jejich hubení. Myši mohou znehodnotit uskladněné krmivo znečištěním trusem a močí. Taktéž jsou přenašeči nemocí přenos- [ ]

291 ných na člověka salmonelózy, leptospirózy nebo střevní parazitů. V žádném případě nesmíme připustit výskyt myší v prostorách s potravinami. Myš domácí je také technickým škůdcem. Dokáže rozkousat obaly nebo technické vybavení budov kabeláž. Největší invaze myší bývá na podzim, kdy se stahují z polí Způsoby ochrany zvířat v hospodářském dvoře proti savcům. - Areál hospodářského dvora chránit oplocením. - Pod oplocení umístit protipodhrabové desky - Chov drůbeže v uzavřených voliérách. - V případě volného výběhu zavírat drůbež před západem slunce a vypouštět až po východu slunce. - Neponechávat volně ležet kadávéry uhynulé drůbeže v hospodářském dvoře nebo jeho blízkosti. - V případě výskytu lišky obecné je možné požádat uživatele honitby o její odlov. - V případě výskytu kuny skalní je možné požádat uživatele honitby o její odlov. Kuna skalní má dobu lovu od do (Vyhl. č. 480/2002 Sb.) - Ochrana proti potkanům a myším spočívá hlavně v prevenci. To znamená neposkytovat jim potravní příležitost. Krmivo pro hospodářská zvířata skladovat v plechových nebo plastových uzavíratelných nádobách. Uklízet rozsypané krmivo, odstraňovat z výběhů drůbeže nebo zvířat nespotřebované krmivo. Neponechávat krmivo nebo potraviny volně přístupné pro hlodavce. - V případě podezření na přítomnost potkanů nebo myší (trus, okousané krmivo, stopy po hrabání, zápach po moči myší) provést deratizaci. - Deratizace se provádí hlavně na podzim po stažení myší z polí. Deratizace provedeme přípravkem, který je uveden v Seznamu povolených přípravků a dalších prostředků na ochranu rostlin publikovaném ve Věstníku Státní rostlinolékařské správy. Podrobnosti použití konkrétního přípravku jsou uvedeny na [ ]

292 etiketě přípravku. Vždy se s nimi před zahájením prací seznámíme. Jedová nástraha se pokládá na místo nejvyššího výskytu hlodavců. Nástraha se pokládá na podložku nebo do jedových staniček. Ošetřené plochy označíme nápisy. Nástrahy musí být kladeny takovým způsobem, aby nemohly být zneužity, neohrožovaly domácí nebo hospodářská zvířata a nemohly kontaminovat potraviny nebo krmiva. Uhynulé hlodavce zakopeme na vyhrazeném místě. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci pracovat v ochranných rukavicích. Při práci nejíst, nepít a nekouřit. Po práci si umýt ruce. Přípravky na hubení škodlivých hlodavců: Lanirat PG, Ratimor, Norat ATG. - Nepovolit přístup do objektu hospodářského dvora psům návštěvníků. To ani na vodítku. - Neponechávat otevřená vstupní vrátka otevřená zabránění vniknutí toulavým psům. 4. Zdroje: Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Jestřáb lesní [online]. c2015 [citováno ]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=jest%c5%99%c3%a1b_lesn%c3%a D&oldid= Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Káně lesní [online]. c2015 [citováno ]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=k%c3%a1n%c4%9b_lesn%c3%ad &oldid= > Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Výr velký [online]. c2015 [citováno ]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=v%c3%bdr_velk%c3%bd&oldid= > Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Krkavec velký [online]. c2015 [citováno ]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=krkavec_velk%c3%bd&oldid= > [ ]

293 Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Straka obecná [online]. c2015 [citováno ]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=straka_obecn%c3%a1&oldid= > Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Liška obecná (šelma) [online]. c2015 [citováno ]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=li%c5%a1ka_obecn%c3%a1_(%c5 %A1elma)&oldid= > Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Kuna skalní [online]. c2014 [citováno ]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=kuna_skaln%c3%ad&oldid= > Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Potkan [online]. c2015 [citováno ; Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=potkan&oldid= > Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Myš domácí [online]. c2015 [citováno ]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=my%c5%a1_dom%c3%a1c%c3%a D&oldid= > Vyhláška č. 480/2002 Sb. Seznam povolených přípravků a dalších prostředků na ochranu rostlin, zveřejněném ve Věstníku Státní rostlinolékařské správy [ ]

294 Pracovní list žáka I. k Metodice k ochraně proti škůdcům Jméno a příjmení. 1. Od kterých druhů ptáků a savců hrozí zvířatům v hospodářském dvoře nebezpečí? 2. Je oplocení objektu v pořádku? 3. Nejsou pod pletivem oplocení vyhrabané díry? 4. Jsou všechny voliéry neporušené? 5. Jsou vchodová vrátka uzavřená? 6. Jsou ve skladech krmiva pobytové stopy po hlodavcích (trus, okousané krmivo, hrabání, zápach po moči hlodavců)? 7. Nepohybují se v blízkosti hospodářského dvora draví ptáci? Pokud ano, jací? 8. Nepohybují se v blízkosti hospodářského dvora volně pobíhající psi? 9. Je před večerním zavřením drůbeže a zvířat odklizeno nespotřebované krmivo? 10. Jsou před odchodem osob uzavřeny všechny výběhy, dveře a okna? 11. Kdy provedeme deratizaci? Jakým přípravkem? 12. Jaká je bezpečnost a ochrana zdraví při práci s přípravky na hubení hlodavců. Zpět na Obsah [ ]

295 01.11 Metodika k osetí cvičného pozemku a jeho obdělávání Ing. Magda Pavézová Úvod Metodika k osetí cvičného pozemku a jeho obdělávání je určena pro žáky. Žák se bude učit ekologicky pěstovat, poznávat a ošetřovat porosty zemědělských rostlin v podmínkách dvora. Bude postupovat podle pokynů učitele (instruktora) praxe v aktuálních podmínkách provozu MHD. Na počítači na pracovišti prostuduje metodiku a podle ní bude postupovat dále. Na konci praxe odevzdá vypracovaný pracovní list a učiteli praxí i Deník praxí. V prázdninovém režimu se pracovní listy učiteli neodevzdávají. Učitel ve dvoře povede žáka při jeho činnostech a bude koordinovat jeho práci s aktivitami ostatních žáků a potřebami provozu dvora. V úvodních hodinách praxe zopakuje teoretické základy pomocí prezentace Projekt pro úpravy a osetí cvičného pozemku ve dvoře, která bude nadále přístupná žákům na počítači v malém hospodářském dvoře. V případě potřeby žáka upozorní na zaměření na potřebné práce, bude jej kontrolovat a sledovat dodržování bezpečnopstních a hygienických předpisů. V přestávkách mezi činnostmi umožní učitel žákům dopsání poznámek z metodiky, případně vytvoření kopie Metodiky k domácímu studiu. Metodika je přístupná i na webových stránkách projektu: [ ]

296 METODIKA PRO ŽÁKY Základní pojmy: sadba, substrát, skleník, spon, výsev, výsadba, ochranná lhůta, škodlivé organismy, zdravotní stav, zralost, sklizeň Skleník V časném jaru navezeme do skleníku čerstvý hnůj nejlépe koňský. Na něj dáme substrát. Skleník osázíme (obvykle začátkem března) sadbou salátu, kedlubnů (spon 20cm x 25cm), květáku k rychlení, vysejeme ředkvičky. Dodržujeme doporučené vzdálenosti. Zároveň skleník využíváme k předpěstování sadby rostlin vysazovaných později ven. Kontrolujeme výskyt škodlivých organismů zejména plžů a případně aplikujeme moluskocidy. Porosty udržujeme v bezplevelném stavu, zaléváme, můžeme přihnojit průmyslovými hnojivy. Po dosažení požadovaného vzrůstu postupně sklízíme probírkou a nahrazujeme sklizené dalšími plodinami. Vysazujeme předpěstované sazenice okurek, rajčat a paprik do doporučených sponů (např.: rajčata 80cm x 30cm, papriky 50cm x 40cm, okurky 60cm x 80cm). Při hrozbě mrazíků výsadby překryjeme netkanou textilií. Rajčata vedeme na 1 výhon a průběžně vylamujeme zálistky. Tyčková rajčata vyvazujeme k opoře nebo je vedeme ne kroucených železných tyčkách. Vhodné jsou roubované hadovky na tykev fíkolistou. Ta zajistí rostlině větší kořenový systém a vyšší odolnost proti patogenům. Vyvazujeme též okurky, vyštipujeme je a vedeme je též na 1 výhon. Vedeme je obvykle na motouzu nebo síti. Oporu zajistíme i paprikám, které by se mohly vyvracet. Opět porosty udržujeme v bezplevelném stavu, zaléváme (spodní zálivka), můžeme přihnojit průmyslovými hnojivy. Provádíme kontrolu zdravotního stavu hlídáme výskyt škůdců mšice, molice, svilušky, a houbových chorob. Při zjištění závad volíme vhodnou ochranu. Po aplikaci přípravků je třeba dodržovat ochranné lhůty vyznačené na etiketě. [ ]

297 Pozornost věnujeme větrání skleníku. Přehřátí a zapaření rostlin vede k vyššímu výskytu chorob, hlavně houbových. Postupně sklízíme plody v konečné velikosti a odrůdově vybarvené. Po odplození rostliny vytrháme, skleník před zimou vyčistíme a vyvezeme vyčerpaný substrát. Ozimé zemědělské plodiny Pšenice obecná ozimá, ječmen setý ozimý, žito seté, řepka olejka, tritikale příp. vikev huňatá a panonská. Nejprve se budeme věnovat přípravě půdy. Pozemek určený k osetí ozimy nejprve zpracujeme orbou a provedeme předseťovou přípravu za pomoci vhodné techniky (pluh, kombinátor, ruční nářadí hrábě, rýče, lopaty, ). Nejprve vyséváme řepku ozimou do Poté ječmen ozimý do poloviny září, žito do konce září, triticale a pšenici dokonce října. Hnojení před setím a podzimní ochrana porostů obvykle není nutná. Respektujeme doporučené výsevky jednotlivých odrůd. Řádky volíme obvykle 10,5cm 12, 5cm. Hloubka setí řepky je 2 3cm a na podzim setých obilovin 3 5cm. Na podzim věnujeme pozornost výskytu plevelů, které likvidujeme mechanicky pletím, nebo chemicky výběrem vhodných herbicidů. Jarní ošetření spočívá o v několikanásobném přihnojení dusíkatými hnojivy řepky velmi časně zjara a ve fázi žlutých poupat, obilovin časně na jaře a na konci odnožování o v odplevelování o v ochranných opatřeních - aplikace vhodných fungicidů a insekticidů Odebereme vzorky, které budou sloužit ve výuce praktických cvičení. Sklizeň provedeme sečením v letních měsících a produkce bude sloužit k výživě chovaných zvířat. [ ]

298 ozimé žito ozimé tritikale [ ]

299 Jarní zemědělské plodiny Na cvičném pozemku lze z jarních zemědělských plodin pěstovat následující zástupce: o jarní obiloviny: jarní ječmen, pšenice jarní, oves setý, kukuřice setá, proso ječmen jarní pšenice jarní [ ]

300 oves setý kukuřice setá o jarní luskoviny: hrách setý, bob obecný, fazol obecný, čočka jedlá, peluška, vikev setá, lupina bílá a úzkolistá [ ]

301 hrách setý bob obecný [ ]

302 peluška o jarní olejniny: řepka jarní, slunečnice roční, hořčice bílá, mák setý mák setý [ ]

303 slunečnice roční o okopaniny brambory, krmná řepa, cukrovka brambory o přadné rostliny len setý [ ]

304 len setý o jeteloviny vojtěška setá, jetel luční, jetel plazivý, jetel inkarnát vojtěška setá o trávy bojínek luční, jílek vytrvalý a mnohokvětý, kostřava červená, luční a rákosovitá, psárka luční, ovsík vyvýšený, trojštět žlutavý, srha laločnatá, psineček výběžkatý, [ ]

305 Agrotechnika jarních plodin Jarní obiloviny - na podzim provedeme střední orbu se zapravením P a K - časně na jaře pozemek uvláčíme a sejeme v pořadí pšenice, ječmen, oves do hloubky 2 3cm a řádků cm - kukuřici pak při teplotě půdy 8-9 C do hloubky 6 8 cm do řádků 70 cm širokých - respektujeme dávky živin na 1t produktu dle Klíra jsou: plodina kg N kg P kg K pšenice 22,4 3,9 13 ječmen 20,1 4,1 11,1 oves 25,1 5,6 24,6 kukuřice 25,9 4,7 22,1 - N aplikujeme děleně před setím a na list - hlídáme výskyt chorob pat stébel, listových a klasových chorob, třásněnek, mšic, kohoutků a plevelů, v případě nutnosti zasáhneme pesticidy - porosty sklízíme v plné zralosti Jarní luskoviny - provedeme základní a předseťovou přípravu půdy - časně zjara vyséváme hrách, bob, pelušku, vikev setou,pak pokračujeme čočkou a lupinou, naposled vyséváme sóju (zač. května) a fazol (pol. května) [ ]

306 plodina Výsevek na 1m 2 Šířka řádků v cm Hloubka v cm setí Hrách polní setý , Peluška Bob obecný Vikev setá Čočka 200 _ Lupina , Sója Fazol v průběhu vegetace odplevelujeme as případně zasahujeme proti škůdcům - sklízíme v plné zralosti Jarní olejniny Slunečnice roční Helianthus annuus - nejlepší zařazení do osevního postupu je po plodině hnojené hnojem (lze ji i hnojit) - při jarní předseťové přípravě půdy zapravíme 2/3 dávky N v průmyslových hnojivech - spon volíme 70 x 22 až 27cm a hloubku setí 3 5cm na těžké půdě, 5 7cm na půdách lehkých - výsevek je tisíc nažek na hektar (4,5 6kg/ha) - termín setí má být při teplotě půdy min. 8 C (v období druhé dekády dubna) [ ]

307 - celková dávka N se pohybuje v rozmezí 40 80kg/ha (1/3 dávky se hnojí na list při výšce rostlin cca 30cm) - regulujeme plevele a sledujeme výskyt hlízenky a plísně šedé, případně ošetřujeme fungicidy Jarní olejniny Mák setý Papaver somniferum - specifika setí jsou: rostlin/m 2 tj. 0,8 1,2kg osiva/ m 2, řádky 7,5 25 cm a hloubka setí 0,5 1 cm - dávka N je podobná jako u slunečnice Přadné rostliny - Len setý Linum usitatissimum - plodina pěstovaná ve formě přadné v bramborářském výrobním typu nebo formě olejné v kukuřičné nebo řepařské oblasti - příprava spočívá v podzimní orbě do 20 cm se zapravením P a K hnojiv - jarní příprava zahrnuje smykování, vláčení se zapravením N hnojiv - vyséváme na jaře do hloubky 2 3 cm, výsevek volíme 25 MKS/ha, šířku řádků 7,5 cm - v průběhu růstu odplevelujeme a volíme ochranu případě výskytu dřepčíků a třásněnek Jeteloviny - Vojtěška setá Medicago sativa - víceletá pícnina vhodná do kukuřičné, řepařské a teplejší bramborářské oblasti pěstovaná nejčastěji na 3-4 užitkové roky - do osevního postupu řadíme nejčastěji po obilovinách - podzimní příprava půdy spočívá v hlubší orbě 25 až 30 cm - na jaře srovnáme pozemek (smyky, brány) [ ]

308 - vyžaduje starou půdní sílu, na 1t sena potřebuje dle J. Klíra (Rámcová metodika výživy rostlin a hnojení 2008): 23,6 kg N, 2,3 kg P, 18,2 kg K - porost zakládáme jako čistý výsev s výsevkem 6 7 MKS/ha tj kg/ha nebo dáváme vojtěšku do podsevu krycí plodiny (oves, hrách, j. ječmen) s výsevkem 7,5 8 MKS/ha tj kg/ha - hloubka setí se pohybuje od 1,5 cm na těžších půdách do 3 cm na lehčích půdách - vojtěšku sejeme v březnu a dubnu (lze využít i letní výsevy tak, aby vzešla do poloviny srpna) - šířku řádků volíme od 7,5 do 15 cm - ošetřování spočívá v odplevelování, lze vláčet z důvodu odhalení krčku a lepšího obrůstání - poskytuje obvykle 3 4 seče za rok (1. seč začínáme při žloutnutí dolních lístků, odstup mezi předposlední a poslední sečí má být 8 9 týdnů z důvodu hromadění zásobních látek v kořenech a lepšího přezimování) - podobná agrotechnika se užívá i pro následující jeteloviny s některými specifiky Jeteloviny - Jetel luční Trifolium pretense - víceletá pícnina bramborářských, podhorských oblastí a pozemků v řepařských oblastech s těžšími půdami - pěstuje se obvykle na 2 3 užitkové roky a porosty jsou 2 3 sečné - agrotechnika je shodná s vojtěškou s výjimkou vláčení, které zaměňujeme za válení, které přitlačí krček rostlin do půdy - odběr živin 1t sena je: 20,6 kg N, 2 kg P, 17,8 kg K - N si rostliny bobovitých rostlin obstarávají prostřednictvím nitrogenních bakterií fixací ze vzduchu [ ]

309 Jeteloviny - Jetel plazivý Trifolium repens - komponent do JTS pro dočasné a trvalé louky a pastviny (snáší sešlapávání) kg osiva/ha dáváme do směsek, v čistém výsevu jsou výsevky 4 6 kg/ha Jeteloviny - Jetel inkarnát Trifolium incarnatum - přezimující jetelovina, součást Landsberské směsky (s jílkem mnohokvětým a ozimou vikví) - v čistém výsevu se seje v srpnu s výsevkem 25kg/ha Trávy - trávy vyséváme na jaře (v případě dostatku srážek i v létě) v čistém výsevu nebo do podsevu jarní pšenice nebo ovsa - volíme kvalitní předseťovou přípravu - hloubka výsevu je od 0,5 do 3cm v závislosti na velikosti semen (nejmělčeji lipnice, psinečky, bojínky, nejhlouběji jílky, kostřavy, ovsík) - šířku řádků volíme 20-30cm, výsevek dle velikosti semen kg - hnojení P a K zajistíme na podzim, N děleně na jaře (odběr 1t sena je: 21,7 kg N, 2,6 kg P, 20,8 kg K) - v průběhu vegetace odplevelujeme - důležitým úkonem na podzim do druhé poloviny října je třeba porost posekat, vyhrabat a odvézt hmotu fytosanitární účinek - sklízenou hmotu využíváme ke krmným účelům 2. Byliny a okrasné rostliny - ozdobné zahradní rostliny s cennými vlastnostmi použitelné v kuchyni, kosmetice a pro léčebné využití, medonosné [ ]

310 - pěstují se buď samostatně na bylinkových záhonech, nebo v řádcích na zeleninových záhonech Pažitka trsnatá vytrvalá bylina s dutými listy a růžovo-fialovými květy - pěstujeme ze semen nebo dělíme trsy Kopr jednoletá rostlina se zelenožlutými okolíky a modrozelenými listy s niťovými úkrojky - pěstujeme ze semen setých na jaře nebo začátkem léta Křen - vytrvalá rostlina s velkými hrubými listy, bílými květy a dužnatým kořenem - množíme dělením nebo kořenovými řízky Estragon - vytrvalá bylina s přímými lodyhami a lesklými úzkými listy - množíme oddenkovými oddělky na jaře nebo vrcholovými řízky v létě Měsíček - letnička keříčkovitého vzrůstu s oranžovými květy - sejeme na podzim nebo na jaře, sama se vysemeňuje Kmín - dvouletka s 2 3x zpeřenými listy a plochými okolíky bílých květů - množíme semeny na podzim Fenykl - vytrvalá bylina s jemnými niťovitými úkrojky listů a žlutými okolíky květů - sejeme na jaře, trsy rozdělujeme na podzim [ ]

311 Yzop - otužilý polokeř s klasy tmavě fialově modrých květů - množíme semeny, dělením trsů nebo řízky na jaře Levandule - stálezelený keřík s šedozelenými listy a klasy nafialovělých květů - množíme semeny nebo polovyzrálými řízky z nekvetoucích výhonů v létě Libeček - vytrvalá bylina se zpeřenými listy a okolíky světlezelených květů - množíme oddělky na jaře a na podzim, semeny ihned po dozrání v létě Meduňka - vytrvalá bylina s oválnými zubatými listy s citrónovou vůní - vyséváme na jaře nebo na jaře a na podzim dělíme trsy Máta - vytrvalá bylina s fialovými květy - množíme stonkovými řízky nebo dělením Bazalka - jednoletka se zubatými zašpičatěle oválnými listy - množíme semeny na jaře (chce teplo) Dobromysl - vytrvalá bylina s bílými až fialovými květy - semena sejeme na jaře, lze množit stonkovými nebo kořenovými řízky, nebo dělením trsů Šalvěj - stálezelený polokeř se šedozelenými listy a modrými květy [ ]

312 - množíme semeny, v létě měkkými řízky, na podzim polovyzrálými řízky s patkou Saturejka - stálezelený polokeř s drobnými bílými až růžovými květy - množíme semeny na jaře, dělením trsů, měkkými řízky odebranými od konce jara do začátku léta Tymián - stálezelený polokeř s fialovými květy - množíme semeny nebo dělením trsů na jaře, hřížením nebo polovyzrálými řízky s patkou začátkem léta Byliny ve správném prostředí obvykle dobře prospívají. Některé je třeba seřezávat, odstraňovat odkvetlá květenství, prořezávat keříčkovité byliny. Rostliny, které jsou dobře zakořeněné a chtějí vlhčí půdu mulčujeme. 3. Dřeviny Živý plot z habrů Nakupujeme prostokořenné sazenice v období vegetačního klidu (podzim, předjaří), kdy je vyšší pravděpodobnost následného ujmutí. Vykopeme sadební jámu dostatečně hlubokou a širokou, aby se v ní kořeny mohly dostatečně rozprostřít. Rozteč jamek je doporučována cm. Odstřihneme poškozené kořeny. Vykopanou půdu smícháme s kompostem a zasypáváme kořeny. Přitom potřásáme kmínkem, aby se půda dostala ke všem kořínkům a opatrně přišlapáváme. Po výsadbě provedeme důkladnou zálivku. V dalších 2 3 letech zaléváme v suchých obdobích. Hnojíme např. kompostem a minerálními hnojivy. Střiháme 2 krát ročně na jaře a v polovině až koncem léta a tím docilujeme požadovaného tvaru. Používáme velké nůžky nebo lišty - plotostřihy. [ ]

313 Další dřeviny Živý plot je možno doplnit o kvetoucí keře tavolníky, ptačí zob, zlatici, jasmín bílý, mahónii cesmínolistou a mnoho dalších ozdobných například listem (dřišťál, hlošina), plody (hlohyně) Dodají okolí MHD na různorodosti a budou plnit i ekologickou funkci hnízdiště ptáků, potrava včel, útočiště rozmanitého hmyzu. Péče o ně bude spočívat taktéž v zálivce, přihnojení a střihu. Ptačí zob Hlošina Zlatice Dřišťál [ ]

314 Kdoulovec Mahónie Tavolníky 4. Trávník Trávníky mají mnoho podob. Při volbě směsí je třeba zohlednit stanovištní podmínky (půdní typ, druh, sucho, mokro, slunce, stín, ) a využití trávníku produkční plocha, rekreace, sport, Před založením je třeba na pozemku vyhubit vytrvalé plevele, prokypřit, vyhnojit a urovnat plochu. Pak se plocha zhutní a uhrabe. Dále se vysévá směs buď ručně, nebo secím strojem. Ošetřování spočívá v roce založení ve válení, zálivce a sečení. Kromě těchto činností se provádí i další úkony: přihnojování, posypávání substrátem, provzdušňování, ochrana proti mechu, plevelům, chorobám a škůdcům. Pokud bude travní porost sloužit jako pastvina, je na něm třeba ještě rozhrnovat výkaly (smykovat), sekat nedopasky. [ ]

315 Použité zdroje informací: - Obrázky z vlastních zdrojů - KLÍR, Jan. A KOLEKTIV. Rámcová metodika výživy rostlin a hnojení: metodika pro praxi. VÚRV: Praha, ISBN KUCHTÍK, František, Milan TEKSL a Jaroslav VALEŠ. Speciální pěstování rostlin. Praha: Credit, ISBN Mladá fronta: Abeceda zahrady.cz Vypěstujte si sazenice rychlené zeleniny; On line: ; Projekt Praktický výcvik žáků v Malém hospodářském dvoře byl spolufinancován Evropským sociálním fondem Zpět na Obsah a státním [ ]

316 Pracovní list k Metodika k osetí cvičného pozemku a jeho obdělávání Jméno: Datum: Úkoly: Skleník 1. Zjistěte rozměry osevní plochy skleníku v MHD a načrtněte schéma. 2. Spočítejte, kolik sazenic je třeba na osázení poloviny skleníku rajčaty a poloviny paprikami při běžném sponu. 3. Z jakého důvodu je třeba vyštipovat u rajčat zálistky. Ozimé zemědělské plodiny 1. Zjistěte, jaké množství osiva je třeba zajistit k osetí pokusné plochy 1 x 2m řepkou ozimou, budou-li řádky 12,5cm a požadovaný počet rostlin bude 50ks/m², HTS 5g. [ ]

317 2. Jaké množství ledku amonného s vápencem (27%) bude třeba k přihnojení této plochy průměrnou dávkou 40kg N/ha? Trávník 1. Jaké množství travní směsi je nutno obstarat na zatravnění plochy tvaru pravoúhlého trojúhelníku o základně 35m a výšce 50m v případě, že doporučovaná dávka osiva na 1ha je 35 kg travní směsi. 2. S jakým výnosem zelené hmoty v první seči z této plochy je možno počítat, jestliže průměrně vyroste 1,2 kg trávy /m 2 3. Jaká bude výše sklizně z 1. seče v senu? 4. Jaká bude celková roční sklizeň sena z této plochy, jestliže 2. seč bude o polovinu menší než seč první? 5. Na jak dlouho by vystačilo seno sklizené z této plochy jednomu králíkovi ve výkrmu? Zpět na Obsah [ ]

318 01.12 Metodika pro práci s meteorologickou stanicí Ing. Magda Pavézová Úvod Metodika pro práci s meteorologickou stanicí je zpracována pro žáky. Žák se bude učit zacházet s meteorologckou stanicí ve dvoře a využívat jejích údajů pro krátkodobé předpovědi počasí a využití archivace meterologických dat. Bude postupovat podle pokynů učitele (instruktora) praxe v aktuálních podmínkách provozu MHD. Na počítači na pracovišti prostuduje metodiku a podle ní bude postupovat dále. Na konci praxe odevzdá vypracovaný pracovní list a učiteli praxí i Deník praxí. V prázdninovém režimu se pracovní listy učiteli neodevzdávají. Učitel ve dvoře povede žáka při jeho činnostech a bude koordinovat jeho práci s aktivitami ostatních žáků a potřebami provozu dvora. V úvodních hodinách seznámí žáky na praxi s meteorologickou stanicí ve dvoře viz prezentace Práce s meteorologickou stanicí. V případě potřeby žáka upozorní na zaměření na potřebné práce, bude jej kontrolovat a sledovat dodržování bezpečnopstních a hygienických předpisů. V přestávkách mezi činnostmi umožní učitel žákům dopsání poznámek z metodiky, případně vytvoření kopie Metodiky k domácímu studiu. Metodika s přílohou je přístupná na PC v malém hospodářském dvoře i na webových stránkách projektu: [ ]

319 METODIKA PRO ŽÁKY a) Základní pojmy: aktuální rychlost větru, průměrná rychlost větru, aktuální směr větru, teplota, relativní vlhkost, pocitové teploty, rosný bod, atmosférický tlak, intenzita srážek, množství srážek, solární radiace, výpar. b) Vlastní text: Zobrazování veličin Pro zjištění aktuální rychlosti větru krátce stiskněte tlačítko WIND a údaj se zobrazí uprostřed větrné růžice. Veličina se zobrazuje v mílích za hodinu (MPH), kilometrech za hodinu (KPH), metrech za sekundu (m/s) a uzlech (KNOTS). Požadované jednotky nastavíte krátkým stiskem tlačítka 2 ND a poté tlačítka UNITS. Desetiminutová průměrná rychlost větru se zobrazí na spodním řádku displeje. Aktuální směr větru zobrazuje plná šipka na okraji větrné růžice. Prázdné šipky zobrazují desetiminutové průměry směru větru za posledních 60 minut. Po krátkém stlačení tlačítka WIND se zobrazí aktuální směr větru ve stupních. [ ]

320 Venkovní teplotu (TEMP OUT) zobrazíte krátkým stlačením tlačítka TEMP. Přepnutí ºC a ºF se provede pomocí 2 ND a UNITS. Po opětovném zmačknutí tlačítka TEMP se zobrazí vnitřní teplota (TEMP IN). U obou veličin se zároveň zobrazují ikonky grafů. Stisknutím tlačítka HUM se zobrazí aktuální venkovní relativní vlhkost (HUM OUT) a po opětném stlačení tohoto tlačítka aktuální vnitřní relativní vlhkost (HUM IN). Krátkým stisknutím 2 ND a poté CHILL znázorníme pocitovou teplotu nazvanou chlad větru (WIND CHILL). Přepnutí ºC a ºF se provede pomocí 2 ND a UNITS. Rosný bod (DEW PT) znázorníme po zmačknutí tlačítek 2 ND a DEW. Přepnutí ºC a ºF se provede pomocí 2 ND a UNITS. Stisknutím tlačítka BAR zobrazíte aktuální atmosférický tlak. Může být zobrazován v milibarech (MB), hektopascalech (hpa) nebo výškou rtuťového sloupce v milimetrech (mm) nebo palcích (IN). U hodnoty tlaku se zobrazuje pěti šipkami trend atmosférického tlaku. Trend se měří automaticky za poslední 3 hodiny. Změna tlaku se označuje p a udává se v hpa. Indexy horka - Head Index znázorníme zmačknutím 2 ND a poté HEAT. Opakovaným zmáčknutím získáme Index THSW. Přepnutí ºC a ºF se provede pomocí 2 ND a UNITS. [ ]

321 Zmáčknutím tlačítka RAIN YR zobrazíme intenzitu právě probíhajících srážek (RAIN RATE). Je měřena v palcích za hodinu (IN/HR) nebo milimetrech za hodinu (MM/HR). Opětným zmačknutím RAIN YR zobrazíme srážky za kalendářní měsíc (RAIN MO) a dále za probíhající období dešťů. Stisknutím tlačítka RAIN DAY se zobrazí denní srážky (DAILY RAIN) počítáno od půlnoci. Dalším stlačením zobrazíme celkové srážky za poslední dešťovou událost RAIN STORM nedošlo při něm k přerušení srážek na víc než 24 hodin. Přepnutí z palců na milimetry pomocí 2 ND a UNITS. Solární radiaci znázorníme tlačítkem 2 ND a SOLAR. Jednotky jsou W/m 2. Výpar ET se zobrazí tlačítkem 2 ND a poté ET. Udáván je v milimetrech za poslední hodinu. Opakovaným stisknutím sekvence kláves získáme výpar za měsíc ET MO a od 1. ledna ET YEAR v milimetrech. Před započetím práce s počítačem, nebudou-li informace zjišťovány přímo z konzoly, je třeba aktualizovat propojení konzoly a počítače druhou ikonou zleva! c) Informace k tématu: Manuál konzoly Vantage Pro 2 Předpovídání jarních mrazíků jedná se o krátkodobou předpověď (12 24 hodin) noční a zejména ranní teploty před východem Slunce významná je v jarním nebo podzimním období, kdy teplota při zemi může klesnout pod 0 C [ ]

322 využívá se rosného bodu R, což je teplota, při které je vzduch nasycen vodními parami r = (e:e).100 r relativní vlhkost vzduchu (%) e absolutní vlhkost vzduchu skutečné množství páry ve vzduchu (g/m 3 ) E maximální vlhkost vzduchu množství vodních par, které může vzduch při dané teplotě udržet Př. Teplota vzduchu je 10 C a relativní vlhkost vzduchu 35% absolutní vlhkost vzduchu e = (E.r):100 Hodnotu E najdeme pro teplotu 10 C v následující tabulce: Teplota ( C) E (Pa) Teplota ( C) E (Pa) [ ]

323 Teplota ( C) E (Pa) Teplota ( C) E (Pa) E = 1226 Pa E = ( ):100 = 429 Pa V tabulce najdeme, které teplotě odpovídá napětí nasycení par. Jde zhruba o -5 C, což je hodnota rosného bodu. Jestliže je hodnota pod 0 C, je při jasném bezvětrném počasí nebezpečí nočního a ranního mrazu zjara a na podzim. Může dojít k poškození přízemními mrazíky. Zdroj: TEKSL a kol. Praktická cvičení z rostlinné výroby I.; Praha: SZN, 1981, ISBN NE- UDÁNO. [ ]

324 Pracovní list I Metodika pro práci s meteorologickou stanicí Jméno: Datum: Čas: Úkoly: 1. Zjistěte a zaznamenejte aktuální směr větru v úhlových stupních a mezinárodní zkratkou. Určete aktuální rychlost větru v m/s a tento údaj zhodnoťte dle Beaufortovy stupnice. aktuální směr větru stupňů zkratka aktuální rychlost větru m/s síla větru (slovně) - 2. Za pomoci počítačové aplikace průběhu teploty vzduchu z předešlého dne zjistěte průměrnou teplotu vzduchu podle vzorce: T průměrná denní = (T 7hod. + T 14hod. + 2.T 21hod. ):4 T 7hod. (ºC) T 14hod.. (ºC) T 21hod.. (ºC) T průměrná denní. (ºC) 3. Určete a zapište aktuální venkovní teplotu vzduchu ve ºC a pocitovou teplotu chlad vzduchu WIND CHILL. aktuální teplota vzduchu ºC aktuální chlad vzduchu ºC 4. Zjistěte množství srážek za tento měsíc v mm měsíc: mm 5. Stručně popište předpověď na dalších 12 hodin. [ ]

325 Pracovní list II Metodika pro práci s meteorologickou stanicí Jméno: Datum: Čas: Úkoly: 1. Zjistěte aktuální venkovní relativní vlhkost (HUM OUT) Venkovní relativní vlhkost vzduchu % 2. Zjistěte hodnotu rosného bodu a uveďte jeho význam pro předpovídání jarních přízemních mrazíků: Rosný bod C Předpovídání přízemních mrazíků 3. Změřte aktuální atmosférický tlak a zjistěte jeho trend Tlak v hpa: Trend: 4. V případě deště zjistěte intenzitu právě probíhajících srážek (RAIN RATE). Intenzita srážek mm/hod. 5. Zkuste vypočítat, kolik m 3 by napršelo na 1 hektar plochy, pršelo li by 5 hodin stejnou intenzitou. m 3 /ha plochy za 5 hodin [ ]

326 Pracovní list III Metodika pro práci s meteorologickou stanicí Jméno: Datum: Čas: Úkoly: 1. Zjistěte množství srážek za uplynulý den z výstupu meteostanice a porovnejte jej s údajem zjištěným měřením na mechanickém srážkoměru. mm srážek zjištěné meteostanicí: mm srážek změřené na srážkoměru: 2. Změřte aktuální atmosférický tlak, zjistěte jeho trend a odhadněte z něho výhled počasí v následujícím období. Tlak v hpa: Trend: Výhled počasí: 3. Z údajů naměřených meteostanicí zjistěte množství srážek v jednotlivých měsících a roční úhrn uplynulého roku a zaznamenejte je do grafu: Měsíční mm srážek roku 20.. Leden: Únor: Březen: Duben: Květen: Červen: Červenec: Srpen: Září: Říjen: Listopad: Prosinec: Roční úhrn v mm: [ ]

327 mm srážek měsíc [ ]

328 Pracovní list IV Metodika pro práci s meteorologickou stanicí Jméno: Datum: Čas: Úkoly: 1. Zjistěte a zaznamenejte aktuální směr větru v úhlových stupních a mezinárodní zkratkou. Určete aktuální rychlost větru v m/s a tento údaj zhodnoťte dle Beaufortovy stupnice. aktuální směr větru... stupňů zkratka... aktuální rychlost větru... m/s síla větru (slovně) Uveďte, jakým způsobem ovlivňuje rychlost větru pěstované rostliny: Jak se nazývá odnos půdních částic větrem Jakými způsoby může ovlivnit zemědělec tento negativní proces Vytvořte graf průběhu teploty vzduchu vybraného dne teplota ve C hodiny [ ]

329 Pracovní list V Metodika pro práci s meteorologickou stanicí Jméno: Datum: Čas: Úkoly: 1. Zjistěte aktuální směr větru ve stupních: 2. Zapište aktuální teplotu ve C a. Vnitřní: b. Venkovní: 3. Zjistěte momentální atmosférický tlak vzduchu v hpa a jeho tendenci: 4. Uveďte aktuální relativní vlhkost vzduchu v % a. Venkovní b. Vnitřní 5. V případě deště zjistěte a. Intenzitu srážek v mm/hod: b. Denní srážky v mm: c. Množství srážek za měsíc v mm: [ ]

330 01-13 Metodika pro cvičnou výrobu sýrů ve dvoře Ing. Václav Švarc Úvod Metodika pro cvičnou výrobu sýrů ve dvoře je vytvořena pro žáky. Žák se bude učit zpracovávat mléko vyrobené v malém hospodářském dvoře na sýrařské výrobky. Bude postupovat podle pokynů učitele (instruktora) praxe v aktuálních podmínkách provozu MHD. Na počítači na pracovišti prostuduje metodiku a podle ní bude postupovat dále. Na konci praxe odevzdá vypracovaný pracovní list a učiteli praxí i Deník praxí. V prázdninovém režimu se pracovní listy učiteli neodevzdávají. Učitel ve dvoře povede žáka při jeho činnostech a bude koordinovat jeho práci s aktivitami ostatních žáků a potřebami provozu dvora. V případě potřeby žáka upozorní na zaměření na potřebné práce, bude jej kontrolovat a sledovat dodržování bezpečnopstních a hygienických předpisů. V úvodních hodinách doplní a zopakuje vědomosti žáků pomocí prezentace Metodika výroby sýrů (PC ve dvoře). V přestávkách mezi činnostmi umožní učitel žákům dopsání poznámek z metodiky, případně vytvoření kopie Metodiky k domácímu studiu. Metodika je přístupná i na webových stránkách projektu: Náplň práce učitele a instruktora praxí ve dvoře je zpracována v kapitole [ ]

331 METODIKA PRO ŽÁKY Základní pojmy: pasterace, sýření, kyselost mléka, lisování, solení a) Vlastní text 1. Nadojené mléko dopravíme v přenosné nerez konvi z mléčnice kravína do výrobny sýrů. 2. Mléko pasterizujeme v sýrařském kotli do teploty 62 0 C a to asi po dobu dvaceti minut. (při vyšší teplotě se mění vlastnosti mléka a přestává fungovat syřidlo z mléka již neuděláme sýr, který potřebujeme) 3. Pasterované mléko necháme vychladnout na teplotu 35 0 C a použijeme připravený zákys, který je důležitý pro správnou kyselost mléka a pro jeho následné lepší zrání. 4. Po zaočkování zákysem necháme sýřeninu stát minut a zkontrolujeme teplotu. Budeme totiž šýřit. Mléko pro tento sýr sýříme při teplotě 36 0 C. Pokud tedy mléko tuto teplotu již nemá, přihřejeme ho. 5. Poté zasýříme to znamená, že si nalijeme do hrnečku správné množství syřidla LAKTOCHYM. 1 ml syřidla rozmícháme v 5 ml vody (poměr 1: 5). [ ]

332 6. Syřidlo rozmíchané s vodou nalijeme do mléka a řádně zamícháme. Mícháme zhruba minutu. Pak opačným pohybem míchání mléko uklidníme a hrnec přikryjeme. 7. Po 15 minutách opakujeme míchání. Po 30 minutách má sýřenina konzistenci pudingu a dotekem prstem se již nerozdělí (prst neprojede mlékem, ale zůstane na sýřenině a sýřenina se vrací zpět). 8. Vezmeme sýrařskou harfu a sýřeninu pokrájíme na drobné kostky a opět necháme na 5 minut stát. 9. Opět přijde na řadu přihřívání za stálého míchání na teplotu 40 0 C. Kousky sýřeniny velikosti lískového ořechu musí být jemně gumové a po zmáčknutí se vracejí zpět. Již nepřihříváme a necháme stát. 10. Do dřezu se připravíme plastové kadové formy na sýr a sýřeninu do ní vlijeme. Formu vložíme do lisu a necháme 30 minut lisovat. Poté sýr otočíme a opět hodinu lisujeme. Opět otočíme a lisujeme 12 hodin. 11. Po 12 hodinách sýr vyndáme a vložíme do solné lázně. Solná lázeň je voda se solí v poměru 20% soli. Na litr vody tedy dáme 200 g soli. Sýr v lázni necháme 2 3 hodiny podle velikosti sýra. (1 kg = 2 hodiny) [ ]

333 12. Sýr po vyndání ze solné lázně vložíme na děrovanou podložku a každý den obracíme. První čtyři dny jej potíráme slanou vodou. Po 14 dnech sýr potíráme olejem. Je uložen v teplotě kolem C. Zpočátku je bílý, ale postupně žloutne od kraje ke středu. Sýr zraje 2 měsíce. Použité zdroje: Klára: Domácí sýr polotvrdý ; On line : ; Co nového na kopci; On line ; Co nového na kopci; On line ; Co nového na kopci; On line ; [ ]

334 Pracovní list Metodika pro cvičnou výrobu sýrů ve dvoře Jméno a příjmení:. ÚKOL č. 1 Zjistěte množství mléka v chladícím tanku v mléčnici a zapište jeho teplotu. Zjistěte hmotnost odebraného mléka před pasterací. Množství mléka v nádrži Teplota mléka v nádrži litrů 0 C Hmotnost mléka odebraného kg ÚKOL č. 2 Zapište teplotu pasterovaného mléka a vychlazeného před přípravou zákysu a změř-te jeho kyselost Teplota mléka pasterovaného 0 C Teplota mléka před přípravou zákysu Kyselost mléka před přípravou zákysu 0 C 0 C ÚKOL č. 3 Zapište teplotu sýřeniny. Zvažte množství sýra po lisování a po vyndání ze solné lázně. Spočítejte výtěžnost sýra. Teplota sýřeniny Hmotnost sýra po lisování Hmotnost sýra po solení 0 C kg kg Výtěžnost sýra (poměr množství sýra: množství použitého mléka) [ ]

335 Metodika Metodika pro cvičnou inventuru dvora Ing. Petr Libra Pokyny pro učitele: Ověřování dovedností probíhá v rámci odborné praxe. Učitel rozdá žákům metodické pokyny a pracovní listy a zajistí, aby žáci pracovali ve dvojicích. Žáci postupují podle metodického pokynu a podle zadání v pracovním listu plní jednotlivé úkoly. Na konci hodiny žáci odevzdají vyplněné pracovní listy. Učitel provede kontrolu vypracovaných úkolů a probere s žáky zjištěné nedostatky. Příloha Inventarizace majetku (prezentace ppsx) slouží jako učební text pro žáky, se kterým následně žáci dle Metodiky pracují. Metodický postup pro žáky: A. Zopakujte si základní pojmy týkající se inventarizace: Inventarizace = metoda zjištění skutečného stavu majetku a závazků a ověření zda zjištěný skutečný stav odpovídá stavu účetnímu Inventura = etapa inventarizace, při které se zjišťuje skutečný stav majetku a závazků Podoba inventury: fyzická dokladová Inventarizační komise = komise provádějící inventuru majetku a závazků Inventurní soupis = účetní záznam obsahující soupis majetku a závazků zjištěného inventarizační komisí při inventuře Inventární karta = karta sloužící k vedení evidence dlouhodobého majetku [ ]

336 Skladní (skladová karta) = karta sloužící k vedení evidence zásob ve skladu Inventární číslo = číslo sloužící k jednoznačné identifikace příslušného majetku B. Proveďte inventarizaci majetku v MHD 1) Pracujte ve dvojicích. 2) Vyzvedněte si u učitele pracovní listy a inventurní soupisy pro příslušnou kategorii majetku. 3) Proveďte fyzickou inventuru majetku (zvířata a krmiva). 4) Vyzvedněte si u učitele přehled o účetním stavu majetku dle skladové evidence vedené v MHD v Horšově. 5) Porovnejte skutečný a účetní stav, vyčíslete inventarizační rozdíly a vyplňte inventurní soupisy a pracovní list. C. Odevzdejte podepsaný pracovní list a inventurní soupisy [ ]

337 Pracovní list Metodika pro cvičnou inventuru dvora Jméno a příjmení žáka:. Datum: Úkol č. 1: Proveďte inventuru majetku nacházejícího se v MHD. Do inventurních soupisů zaznamenejte skutečný stav majetku dle jednotlivých druhů (zvířata, krmiva). Do inventurního soupisu zapisujte pořadové číslo majetku, inventární číslo (je-li), měrnou jednotku a zjištěný počet měrných jednotek. Jednotlivé listy číslujte, vyplňte čas zahájení a ukončení inventury, datum provádění inventury. Rovněž vyplňte jména osob, které prováděly inventuru a jejich podpisy. Dbejte na úplnost a čitelnost záznamů. Úkol č. 2: Porovnejte skutečný stav majetku zjištěný inventurou se skladovou evidencí vedenou v MHD (účetní stav zjištěný z evidence programu GS Úpravy). Vyčíslete inventarizační rozdíly. Úkol č. 3: Na základě zjištěných výsledků navrhněte nápravná opatření a doporučení do budoucnosti s cílem zlepšení fungování MHD a zamezení opakování chyb. Návrh nápravných opatření, popř. doporučení do budoucnosti: Příloha: Vyplněné inventurní soupisy [ ]

338 01.15 Metodika ke zpracování cvičného podnik. záměru dvora Ing. Petr Libra Pokyny pro učitele: Ověřování dovedností probíhá v rámci odborné praxe. Učitel rozdá žákům metodické pokyny a pracovní listy a zajistí, aby žáci pracovali samostatně. Žáci postupují podle metodického pokynu a podle zadání v pracovním listu plní jednotlivé úkoly. Na konci hodiny žáci odevzdají vyplněné pracovní listy. Učitel provede kontrolu vypracovaných úkolů a probere s žáky zjištěné nedostatky. Příloha Podnikatelský záměr (prezentace ppsx) slouží jako učební text pro žáky, se kterým následně žáci dle Metodiky pracují. Metodický postup pro žáky: D. Zopakujte si základní pojmy týkající se podnikatelského záměru: Podnikatelský záměr = plán podnikatele zahrnující popis vlastního podnikatelského záměru, průzkum trhu, SWOT analýzu a ekonomický propočet Popis podnikatelského záměru Popis podnikatelského záměru zahrnuje základní charakteristiky podnikatelského plánu: cíl podnikání a způsob jeho dosažení oblast a předmět podnikání požadavky na majetek a finanční zdroje časový harmonogram realizace záměru Průzkum trhu Cílem průzkumu trhu je zjistit jaké potřeby a přání mají zákazníci a jaká je konkurence v dané oblasti podnikání (počet a velikost konkurentů, jejich sortiment, ceny a nabízené služby). SWOT analýza = analýza: silných a slabých stránek podnikatele příležitostí a hrozeb na trhu [ ]

339 Ekonomický propočet Slouží k posouzení reálnosti podnikatelského záměru. Zahrnuje propočet nákladů, tržeb, cash flow a zajištění financování případných investic. Kalkulace Propočet ceny nabízeného výrobku či služby. Zahrnuje přímé, nepřímé náklady a zisk. E. Zopakujte si postup při tvorbě podnikatelského záměru: 6) Popis záměru Jedná se o úvodní část podnikatelského záměru, ve které podnikatel sděluje případným investorům a bankovním institucím, jaké má cíle, v jaké oblasti bude podnikat, čeho chce dosáhnout a jak toho chce dosáhnout. Při vytváření popisu záměru si podnikatel ujasňuje a definuje cíle svého podnikání a způsob jakým chce těchto cílů dosáhnout. Současně si ujasňuje jaký majetek a jaké finanční zdroje ke svému podnikání bude potřebovat a jakým způsobem je získá. Popis záměru by měl být formulován stručně, srozumitelně a konkrétně. Měl by zahrnovat jasně definované reálné cíle. 7) Průzkum trhu Cílem průzkumu trhu je porovnat konkrétní podnikatelský záměr s reálným tržním prostředím, ve kterém podnikatel působí. Průzkum se zaměřuje na poznání potřeb a přání zákazníků. Pro tento účel lze využít šetření pomocí dotazníku. Charakteristiky správně sestaveného dotazníku: ne příliš dlouhý (do 15 otázek) srozumitelné a jednoznačné otázky zajímavější otázky na začátku převaha otázek s uzavřeným koncem nad otázkami s otevřeným koncem Důležité je zvolit vhodný způsob kontaktování ( em, telefonem, osobně, poštou, apod.) a oslovit dostatečný počet respondentů. Průzkum se rovněž zaměřuje na poznání jednotlivých konkurentů a jejich nabídky. Pro tento účel lze využít informace prezentované konkurenty v médiích (zejména na internetu, ale i v novinách, časopisech, rozhlase, televizi apod.) nebo sbírat informace přímo v terénu. Velmi důležité je získané informace vyhodnotit a vyvodit z nich závěry a konkrétní doporučení pro náš podnikatelský záměr formou jednoduché a přehledné prezentace (tabulky, grafy). [ ]

340 8) SWOT analýza SWOT analýza je metoda posouzení silných a slabých stránek podnikatele a příležitostí a hrozeb, které mohou pozitivně či negativně ovlivnit jeho podnikatelský záměr a podnikání v konkrétním tržním prostředí. Smyslem SWOT analýzy je uvědomit si: silné stránky, na kterých lze při podnikání stavět, slabé stránky, které je nutné zlepšit, příležitosti, které lze při podnikání využít, hrozby, na které je nutné se připravit. Silné a slabé stránky se týkají přímo podnikatele a příležitosti a hrozby se týkají tržního prostředí, ve kterém se podnikatel pohybuje. 9) Ekonomický propočet a) propočet nákladů Provedeme kalkulaci ceny pro každý nabízený produkt. Nejprve vyčíslíme: a. přímé náklady přímo vstupují do produktu, lze je k produktu jednoznačně přiřadit (např. spotřebované krmivo) b. nepřímé (režijní) náklady nelze přímo přiřadit k danému produktu, ale je nutné je rozpočítat podle určitého zvoleného kritéria (např. náklady na energie, dopravu, apod.) c. požadovaný zisk Výsledkem kalkulace je cena produktu. Takto získanou cenu je nutné porovnat s konkurenčními cenami. Vyčíslíme celkové náklady (přímé i nepřímé) s ohledem na plánovanou výši produkce. b) propočet tržeb Předpokládané tržby zjistíme jako součin kalkulované ceny a předpokládaného množství prodané produkce. F. Vypracujte úkoly v pracovním listu 1) Pracujte samostatně. 2) Odevzdejte podepsané pracovní listy. [ ]

341 Pracovní list Metodika ke zpracování cvičného podnik. záměru Jméno a příjmení žáka:. Datum: Úkol č. 1: Vaším úkolem je vytvořit podnikatelský záměr pro provozování MHD v Horšově. Objekt bude provozovat škola. Vy budete mít tento projekt na starosti. Projekt bude mít své využití i při výuce žáků. Z ekonomického hlediska by měl být provoz MHD vyrovnaný nebo mírně ziskový. Popište svůj podnikatelský záměr. Popis musí obsahovat, jaké máte cíle, v jaké oblasti budete podnikat, čeho chcete dosáhnout a jak toho chcete dosáhnout. Zpracování úkolu č. 1: [ ]

342 Úkol č. 2: Vytvořte jednoduchý dotazník (cca 6 otázek) pomocí, kterého zjistíte od návštěvníků MHD, jakým způsobem by bylo možné zlepšit fungování MHD. Zpracování úkolu č. 2: Úkol č. 3: Vytvořte jednoduchou SWOT analýzu jakou součást podnikatelského záměru provozování MHD v Horšově. Zpracování úkolu č. 3: [ ]

343 Úkol č. 4: Proveďte kalkulaci ceny prasat na základě skutečných nákladů v rámci provozu MHD v Horšově. Cenu kalkulujte na 1 kg živé váhy. Podklady pro výpočet: V MHD v Horšově je jedna prasnice, která se narodilo 7 selat. SELE (celkem 180 dní, půl roku) a) Sele na porodně - od narození do 40. dne (váha od 0 do 15 kg) - krmení prestarter, cena 15,- Kč/kg - krmná dávka 0,5 kg/den b) Sele předvýkrm - od 41. dne do 100. dne (váha od 15 do 35 kg) - krmení 15 dní - ČOS, cena 13 Kč/kg 45 dní A1, cena 12 Kč/kg - krmná dávka - 1 kg ČOS/den, - 1,75 kg A1/den c) Sele výkrm - od 101. dne do 180. dne (váha od 35 do 110 kg) - krmení CDP, cena 7,- Kč/kg - krmná dávka 3,25 kg/den PRASNICE (celkem 180 dní, půl roku) a) Prasnice - od porodu do odstavu (40 dní) - narozeno 7 selat - krmení - KPB, KPK, cena 7,- Kč/kg - krmná dávka základní dávka 2,5 kg/den + 0,4 kg/den na každé sele b) Prasnice - od 41. dne do 65. dne (od odstavu do dalšího zapuštění) - krmení - KPB, KPK, cena 7,- Kč/kg - krmná dávka základní dávka 2,5 kg/den c) Prasnice - od 66. dne do180. dne (115 dní, od zapuštění do porodu) [ ]

344 - krmení - KPB, KPK, cena 7,- Kč/kg - krmná dávka prvních 80 dní 2,5 kg/den, dalších 35 dní 3,5 kg/den OSTATNÍ PROVOZNÍ NÁKLADY (za rok v Kč) - elektrická energie voda (rozbory + chemie) odpisy revize běžná údržba software služby veterinář materiál, nářadí Výše uvedené ostatní provozní náklady jsou na provoz celého MHD v Horšově, do nákladů na prasata zahrnujte 30% těchto nákladů. Zpracování úkolu č. 4: [ ]

345 01.16 Metodika a manuál pro žáky k provádění zájemců o prohlídku dvora Ing. Jarmila Ledvinová Žáci průvodci si průvodcovskou činností ověřují a zdokonalují nejen odbornou připravenost, ale i svoje předpoklady pro další pracovní i osobní uplatnění. Při této činnosti žáci rozvíjejí svoje organizační schopnosti, smysl pro pořádek, paměť, logické a rychlé myšlení, rozlišování podstatného a nepodstatného, schopnost umět zajímavě hovořit a zdokonalovat vlastní chování a vystupování. Žáci používají při provádění manuály, které obsahují informace o zvířatech ale i otázky, kterými se snaží návštěvníky aktivizovat. Manuály jsou vytvořeny pro dvě kategorie návštěvníků malé a mladší děti (MŠ a 1. třída) a ostatní. Liší se náročností informací a úkolů. Pro děti jsou k dispozici omalovánky, které mají ověřit jejich pozorovací schopnosti. Před nástupem na praxi mají žáci manuály k dispozici a podrobně se s nimi seznámí. Při praxi chodí vhodně upraveni a svým vystupováním reprezentují školu. [ ]

346 Průvodce pro žáky základních a středních škol a pro veřejnost [ ]

347 Osel domácí Osel domácí (Equus asinus f. domestica) je společně s koněm jediný domestikovaný lichokopytník. Byl domestikován dříve než kůň. Co znamená slovo domestikovaný? Osel je používán především k nošení břemen, unese až 300 kg, méně často je používán k tahu, jízdě či chován pro mléko, maso a kůži. Především na Balkáně, v Jižní Americe, Africe a arabských zemích se osel používá i k jízdě. V některých rozvojových zemích slouží i k zápřahu do vozů nebo při orbě. Samice se nazývá oslice, mládě oslátko nebo hříbě. Hřebec dosahuje v průměru kolem 122 centimetrů výšky v kohoutku, samice přibližně 115 centimetrů. Osel domácí má šedou srst s černým podélným pruhem uprostřed na hřbetě a s bílým břichem. Čím se osel živí? Osel domácí je býložravec. Kromě kopřiv, šťovíku a trávy potřísněné močí a výkaly sežere osel domácí všechnu rostlinou potravu, osli dokonce okusují dřevo. Oslí stoličky mají vysoké korunky, které se rychle opotřebovávají, proto dorůstají po celou délku života oslího jedince. Před domestikací se živili často jen různými druhy suchých travin a keřů. Dobou páření jsou poslední dny jara nebo první měsíce léta. Odhadni, jak dlouho je oslice březí. Asi po 11 měsících oslice rodí jedno mládě, dost dobře vyvinuté, už v druhém roce má normální velikost, plnou sílu má ale až v třetím roce. Jsou oslové samotáři? Osli jsou společenská zvířata. Žijí ve stádech o počtu 2 až 30 jedinců, někdy i více. Osli žijí na savanách i v křovinatých oblastech východní Afriky směrem na jih. Vedoucím zvířetem ve stádu oslů je vždy samec, avšak veškeré denní činnosti má na starosti vůdčí klisna, která si udržuje odstup od podřízených klisen. Vedoucí oslí klisna vede skupinu při přesunech a za ní následují ostatní klisny podle svého postavení. [ ]

348 Poslední jde obvykle hřebec. Klání oslích samců je tvrdým soubojem. Osel dobře vidí ve tmě, a proto se velmi často pase s oblibou i v noci. Osli se dožívají v přírodě průměrného věku 15 let, v zajetí při dobrém zacházení až 40 let. Divocí afričtí osli, předkové osla domácího, jsou už dnes ve volné přírodě velmi vzácní. Co vznikne zkřížením osla s klisnou? Neplodná mula podobající se spíše koni. Co vznikne zkřížením oslice s koněm? Mezek, který se podobá více oslovi. Zajímavosti Ve starém Egyptě osla spojovali s postavou boha Setha. Hieroglyf osla, vyřezaný nožem do ramene, měl svého nositele chránit před zlým osudem. Řekové zpodobňovali boha příjemností Dyonýza jezdícího na oslu. Římané v oslovi viděli symbol plodnosti. Osel asijský dokáže běžet rychlostí až 70 km/h. Oslí mléko je výživnější nežli kravské, a starověké ženy ho považovaly za nenahraditelný kosmetický prostředek ke zkrášlení pleti používala jej i egyptská panovnice Kleopatra VII., která se v něm koupala. [ ]

349 Shetlandský pony Shetlandský pony je druh koně původem ze Shetlandských ostrovů, vzdálených asi 160 km na severovýchod od Skotska, ležících na stejné severní délce jako Grónsko. Nepříznivé podmínky na severu a nekvalitní pastva dali vzniknout velmi odolnému plemenu. Je menší než všechna britská plemena. Postavou je malý, ale velmi silný - asi se dá říct, že je jeden z nejsilnějších koní světa vzhledem ke své velikosti (unese v sedle klidně i dospělého muže). Ceněnou ochranou proti nepřízni počasí je jeho bohatá hříva, ohon a také srst, která v zimě narůstá dvojnásobně hustá. Srst má ochranou vrstvu, která brání kůži před namočením - odolává jak dešti, tak i sněhu. Tento koník se vyváží do celého světa. Využívá se i ke křížení. V Severní Americe ovlivnil společně s hackney ponym vznik amerického shetlanda, a s appaloosou zase vývoj amerického ponyho. V Argentině se shetland podílel na vzniku miniaturního plemene falabella. Shetlandský pony je inteligentní, avšak tvrdohlavý. Dosahuje výšky v kohoutku od 102 cm do 107 cm, do chovu jsou zařazováni jen poníci do 100 cm. Shetlandští poníci jsou viděni ve všech barvách až na strakáče. Myslíš, že je výcvik a výchova tohoto ponyho snadná? Většinou potřebuje rázné zacházení, jinak by se mohlo stát, že bude neovladatelný. Na jakou práci mohl být shetlandský pony využíván v minulosti? Tento pony se dříve využíval v anglických dolech - díky jeho výšce se perfektně hodil k práci v podzemí. Shetlandi se však využívají i dnes v Evropě jako jezdečtí poníci pro děti, nebo se také chovají v cirkusech. Také je uvidíme v spřeženích nebo v mezinárodních soutěžích. [ ]

350 Zajímavosti Poptávka po těchto ponících vzrostla zejména po roce 1847, kdy byla výnosem zakázána práce žen a dětí v uhelných dolech (Shetlandi se tak začali využívat jako důlní koně, speciálně pro tyto účely se začali šlechtit, vedle normálního typu, i koně větší a hrubší). [ ]

351 Koza zakrslá holandského typu Chov kozy zakrslé holandského typu, běžně mezi chovateli a laiky nazývané původním zažitým pojmoslovím holandská zakrslá koza, nazývané též holandská minikozička, zakrslá koza, ap., zažívá v posledních letech nebývalého rozmachu. Ještě před několika desítkami let byly chovány pouze v zoologických zahradách spolu s kozami kamerunskými, které, zejména pro pamětníky, byly hlavním představitelem zakrslé kozy. Povahové rysy této kozy jsou mimořádně příznivé. Je to velice přítulné zvíře s milou povahou, které někteří chovatelé přirovnávají ke psovi. Jako pejsek Vás bude doprovázet a sledovat každý Váš pohyb, motat se mezi nohama, domáhat se pohlazení, pamlsku nebo rovnou chování v náruči. Nedostává-li se jí pozornosti netrkne, ale opatrným tlakem čela hlavy a rohů na nohy vás upozorní, že ji zanedbáváte. Je to velice kontaktní zvíře, které nechce být samo. Nároky na chov nejsou nijak vysoké. Základem je vždy od jara do podzimu pastva nebo seno v zimním období, čistá voda, minerální líz, trochu jádra a samozřejmě pamlsky - jablko, zelenina, ovesné vločky či tvrdé, nejlépe bílé pečivo. Kozičky snáší zimy v našem mírném klimatickém pásmu velmi dobře. Chladno a sucho jim nevadí, na zimu se zásobí tukem a obrostou delší srstí s hustou podsadou. Kozy se dožívají i let. Kozy jsou nejúčinější jako živá sekačka, co si pod tímto pojmem představíš? S ekonomickým přínosem příliš nepočítejte - dají se ale využít jako "živá sekačka" nejen na zahradě, ale i na nepřístupných místech, kde spolehlivě zlikvidují veškeré náletové dřeviny. Bohužel zásadně nerozlišují mezi náletovou dředřevinou a krásnou vzrostlou tůjí. [ ]

352 Ovce Skudde Plemeno pochází z Východního Pruska a Pobaltí. Bylo nazýváno taky jako ovcí Vikingů. Skudde je řazeno do zájmových - málopočetných plemen s kombinovanou užitkovostí. Typické je svou otužilostí a pevnou konstitucí, což umožňuje celoroční extenzivní pastevní chov především v méně příznivých oblastech, kde se může stát významným krajinotvorným činitelem. Berani mají kohoutkovou výšku 61 cm a kg, ovečky mají 56 cm a kg. Berani mají velké šnekovitě utvářené rohy a na spodní části krku mívají hřívu. Maso má výbornou kvalitu, chutí připomíná zvěřinu. [ ]

353 Prase přeštické černostrakaté Přeštické černostrakaté je původní české plemeno prasat, které se odvozuje od původních klapouchých prasat z oblasti západních Čech. Po zušlechtění anglickými i jinými plemeny prasat došlo ke zlepšení užitkových vlastností tohoto plemene, nicméně nedosahuje takové jatečné hodnoty jako jateční hybridi. Bylo uznáno jako genetický zdroj a chová se převážně jako genetická rezerva. Do 70 kg výborné na šunku, nad 70 kg s vysokou intenzitou přírůstku, dobrým ukládáním sádla a výbornou intenzitou vývoje. Povahově je prase skromné, otužilé, odolné vůči chorobám i stresu. Prasnice jsou velmi plodné s 10 až 16 selaty, dobré a opatrné matky. Největší kusy dosahují váhy kg. Zajímavost Už více než 100 let se přeštickým mládencům s posměchem říká přeštický kanec. Za všechny přeštické mládence těmto rejpalům odpověděl bývalý pražský herec Jindřich Plachta, který do Přeštic jezdil na návštěvu příbuzných. V bývalé restauraci u Brčků, naproti kostelu, po několika sklenkách vína napsal dne na zadní stranu obrazu: Jsem rád, že mě počítáte mezi kance. Ať jsme kanci, jen když nejsme svině. [ ]

354 Husa česká Vznikla z divoké husy velké. V porovnání s ostatními plemeny je poměrně malá, má však silnější konstituci a oválný, kratší trup, dozadu se prohlubující. Jakou barvu mají oči husy české? Má poměrně malou hlavu, modré oči, silný, rovný, oranžově zbarvený zobák s narůžovělým nehtem. Má dosti silné, krátké holeně, běháky růžové barvy zaujímají široký postoj. Peří je bílé, jemné, husté a pružné. Prachového peří je více než u jiných plemen hus. Je otužilá, odolná, nenáročná na chovatelské prostředí. Pohlavní dospělost nastává okolo 218 dnů věku. Charakteristická je její dlouhověkost, dožívá se 15 i více let. Česká husa patří mezi plemena masného typu - má výborné jatečné vlastnosti. Maso je vynikající kvality, oproti ostatním plemenům nejsou tak sádelné. Její živá hmotnost je u houserů 5-6 kg, u hus 4-5 kg. Snáška dosahuje ve dvou snáškových cyklech vajec o průměrné hmotnosti 130 gramů. Vysedí dvoje mláďata za rok. Plodnost si zachovává po poměrně dlouhou dobu, 10 a více let. Počet housat od 1 husy činí cca [ ]

355 Šumavanka Dnešní šumavanka je středně těžké plemeno s kombinovanou užitkovostí vyšlechtěné v Čechách v druhé polovině 20. století ze zbytku původních krajových šumavských slepic. Vyznačuje se velmi živým temperamentem, je plachá, ostražitá, nenáročná na krmení a chov, odolná, otužilá a velmi shánlivá. Vyniká rychlým růstem, dobrou zmasilostí a rychlým opeřováním. Hřeben je růžicový, proto nenamrzá, a tak je šumavanka vhodná také do tvrdších klimatických podmínek. Díky těmto vlastnostem je to vhodné plemeno pro polodivoké chovy nebo chov ve velkých výbězích, kde si může spoustu potravy najít sama. Hmotnost kohouta je 2,9-3,6 kg, slepice 2,4-3,1 kg. Slepice jsou dobré nosnice - snáší přes 180 vajec. Hmotnost vejce je 58 g. Barva vaječné skořápky je hnědá. Maso má vynikající kvalitu, je šťavnaté a jemné. Slepice mají potlačený mateřský pud. Na rozdíl od jiných plemen šumavanky vynikají i zimní snáškou. Kvokavost je nežádoucí, ale občas se vyskytne, zejména u zdrobnělých šumavanek. Jsou daleko klidnější než české slepice, dají se chovat i v menších prostorech a také snadno ochočit. [ ]

356 Králík vídeňský černý Vídeňský králík je v chovu velmi ceněný. Oblíbili si ho nejen drobní chovatelé, ale také děti, které ho navzdory jeho hmotnosti, není to žádný drobeček, chovají jako domácího mazlíčka. Chovatelé si jej zase cení pro vysokou užitkovost, plodnost, vzornou starost matek o mladé (ve vrhu mívají i jedenáct králíčat, ale v průměru jich rodí osm). Jak název plemene naznačuje, původem je vídeňský králík z Rakouska. Vyšlechtěn byl ale v Německu, kde je také nejvíce chován. Vídeňáci patří do kategorie středních, masných plemen a v dospělosti dosahují čtyř až pěti kilogramů. Poměrně rychle dorůstají a mají kvalitní měkké, krátké a šťavnaté maso. Mají robustní tělo. Hřbet, ramena a zadní končetiny jsou plné a široké. Hlava je široká a dobře vyvinutá. Uši mají mít podle českého vzorníku délku 12,5 cm, jsou otevřené se zakulacenou špičkou a dobře osrstěné. Naši chovatelé si vídeňské králíky pro chov přivážejí zpravidla z Německa a z Rakouska. Protože je to módní a populární plemeno, jsou poměrně drazí mladý kus stojí kolem 50 eur. [ ]

357 Kachna Indický běžec Kachna jménem indický běžec umí sprintovat a má i dalších pozoruhodné vlastnosti. Miluje slimáky a aktivně je vyhledává. Chová se nejen pro dietní maso, ale i pro pomoc na zahradě i potěšení. Indický běžec je nenáročná kachna, která se dokáže o sebe postarat. Je velmi temperamentní a k životu nepotřebuje velkou vodní plochu. Stačí větší nádoba na vykoupání, údržbu peří. Pokud je totiž indický běžec chován na velké vodní ploše, ztrácí svůj charakteristický vzpřímený postoj. Kvůli nebezpečí přenosu salmonel veterinární předpisy nedovolují kachní vejce konzumovat. Chov je směrován pouze na produkci dietního masa, které obsahuje, na rozdíl od běžných kachen domácích, minimální podíl tuku. Ostatní produkty se běžně nevyužívají. Hmotnost kačera se pohybuje od 1,5-2 kg a kachny 1,3-1,7 kg. Vzorník plemen uvádí snášku vajec. I když vejce nelze využít v kuchyni, všechny kachna vysedět nezvládne. Někteří chovatelé je proto používají alespoň do vaječných míchanic pro exotické ptactvo, dávají je kuřatům, štěňatům a podobně. Zajímavost Například v Německu tyto kachny běžně využívají například na hřbitovech k hubení různého hmyzu a především slimáků. Jedna kachna nasbírá za den v průměru osmdesát dekagramů plžů. Není zapotřebí žádných chemických postřiků, kachny ani neničí květiny, keře ani stromy. Výhody tohoto ojedinělého druhu kachny začínají využívat i naši zahrádkáři, především v boji proti stále sílící invazi plzáků španělských. V literatuře se lze dočíst, že existovala indická kachní rekordmanka, která dokonce snesla 298 vajec za rok. Oproti jiným plemenům kachen na nízké noze mají také odlišný krevní oběh. Když například dlouho sedí a pak vyskočí, tak trochu kulhají, protože běhák není dostatečně prokrvený. Není to nemoc, ale souvisí to s rychlým vývinem kostry. [ ]

358 Kachna pekingská V 18. a 19. století byly v Evropě kachny šlechtěny především na rychlou produkci masa, protože poptávka po něm se rychle zvyšovala. Kachny pekingské jsou určeny pro produkci masa. Znamená to, že jde o rychle rostoucí ranné kachny s dobrou zmasilostí. Při intenzívním výkrmu dosahují jatečné hmotnosti již v šestém až osmém týdnu věku. Chováme-li je skutečně pro produkci masa, je vhodné je v této době porazit, i když nedosahují hmotnosti ani 3 kg. Nezanedbatelná je však i jejich snáška. Ta se u kachen pekingských kolmých pohybuje kolem 50 vajec s bílou až nažloutlou skořápkou a u amerických dosahuje až neuvěřitelných 120 vajec také s bílou až nažloutlou skořápkou. Přestože u nás nejsme zvyklí kachní vejce konzumovat kvůli zvýšenému riziku výskytu salmonel, připomeňme si, že kachní vejce obsahují více proteinů, vápníku a mnoho vitamínů oproti vejci slepičímu. Obsahují však také více tuků a cholesterolu. Kachní vejce našich pekingských kachen se chutí a strukturou velmi podobají slepičím vejcím. Dalším produktem, především z pekingských kolmých kachen, je peří, které však v dnešní době ztratilo na významu. Kvůli své vysoké hmotnosti ztratily pekingské kachny schopnost letu, takže k oplocení výběhu postačí jen nízký plůtek. Přestože jde o těžké kachny, žijí v hejnech a jsou poměrně aktivní a shánčivé. Kachny pekingské zcela ztratily pud sedění na vejcích. [ ]

359 Krůta bronzová Krůta je po pštrosech největší domestikovaný pták. Kdy se dostal krocan do Evropy? Do Evropy byli poprvé přivezeni Španěly kolem roku 1519, tedy krátce po objevení Ameriky. Moderní plemena krůt jsou výrazně větší než jejich divocí předkové a většina komerčně chovaných krůt má bílé peří, ačkoli existují plemena s peřím bronzovým a černým. Krůta domácí je chována zvláště pro maso, které má vysoký podíl bílkovin ve svalovině a naopak méně tuku. Krůta domácí se vyznačuje výrazným pohlavním dimorfismem, který je závislý na typu plemene. Vysvětli pojem pohlavní dimorfismus. Samec, nazývaný krocan, je větší a na hlavě barevnější. Samec se výrazně liší od samice nápadnými kožními výrůstky na hlavě a krku, jedná se zejména o dlouhý lalok pod krkem a na horní části zobáku. Samice má pod krkem pouze tenký lalok připomínající spíše blánu, zobák je špičatý bez výrostků. Krocaní kohouti jsou velmi bojovní a často spolu zápasí tak, že jeden ze soků zaplatí souboj životem. Mladí krocani se živí různým hmyzem, drobnými měkkýši, obecně se tedy dá shrnout, že se živí potravou smíšenou. [ ]

360 Jerseyský skot Jerseyský skot, též jersey, je malé dojné plemeno charakteristické jemnou štičí hlavou, ušlechtilou tělesnou stavbou a vysokým obsahem bílkoviny a tuku v mléce. Je to druhé nejrozšířenější plemeno mléčného skotu na světě. Pochází z ostrova Jerseyv průlivu La Manche a společně s příbuzným plemenem guernseyského skotu se označuje jako kanálové plemeno. Je to plemeno, které má nejvyšší relativní mléčnou užitkovost v poměru k tělesné hmotnosti, mléko má vysoký obsah bílkovin, od 4,1-4,4 % a velmi vysoký obsah tuku, 6,2 7,5 %. Tukové kapénky jsou velké a usnadňují stloukání na máslo, vysoký obsah pevných složek též předurčuje toto mléko k výrobě sýrů. Díky velkému obsahu beta-karotenu je žlutě zbarvené. V současnosti je průměrná užitkovost českých jerseyských krav 6000 kg mléka za laktaci u starších krav a 5450 kg mléka u prvotelek. Masná užitkovost je jen velmi malá: jatečná výtěžnost vyřazených krav je velice nízká, lůj starších zvířat je navíc sytě žlutě zbarvený. Mladá zvířata se nedají vykrmit do vyšší hmotnosti a porážejí se už při hmotnosti kg. [ ]

361 Kočka domácí Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich. Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník člověka. Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela. Zajímavosti Nejcitlivějším místem na těle kočky je jazyk, dále čenich a tlapky. Na tlapkách jsou citlivé receptory vnímající vibrace, díky kterým může kočka zaznamenat i nepatrné chvění. Schopnost koček předpovídat zemětřesení je zřejmě dána právě touto citlivostí. Kočka domácí má dále na hrudních končetinách a na obličeji citlivé hmatové vousy, které ji umožňují orientaci i v naprosté tmě. Kočka je do značné míry necitlivá vůči vysokým teplotám povrch rozehřátý na 44 C již člověku připadá jako horký a dotyk vnímá jako bolest, kočka teplotu povrchu vnímá jako nepříjemnou až při 52 C. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso, ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán. [ ]

362

363 Skleník Věděl bys, jaké plodiny se pěstují v našem skleníku? Rajče jedlé, též lilek rajče (Solanum lycopersicum L., 1753) je trvalka bylinného charakteru pěstované jako jednoletka. Patří do čeledi lilkovitých. Pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Plodem je bobule, rajské jablko neboli rajčátko, zkráceně rajče. Zajímavosti Přesto v roce 1893 rozhodoval Nejvyšší soud Spojených států ve sporu Nix vs. Hedden, o tom, zda je rajče ovoce nebo zelenina. Problém zdánlivě banální, měl své ekonomické opodstatnění. Na ovoce se tehdy nevztahovala dovozní cla, kdežto na zeleninu ano. Soud vynesl verdikt, že rajče je zelenina. Rajče bylo ustanoveno státní zeleninou v New Jersey, zato v Arkansasu je zároveň státním ovocem i zeleninou. Z hlediska botanického však v té době bylo rajče (stejně jako obyčejné jablko) považováno za ovoce. Ze zahradnického hlediska jsou jako ovoce označovány jedlé plody kulturních víceletých rostlin. Mezi ovoce jasně nepatří nedužnaté plodiny s přesnějším zařazením (obilniny suchý plod, a luštěniny), jsou pěstovány pro semeno. U ovocných druhů je přetrvání rostliny zajištěno opakováním produkce plodů. Rajče je běžně pěstováno jako jednoletka a tak je zařazeno mezi zeleninu. Zavádějící je nejen název "rajské jablko", kdy jablko je na rozdíl od rajčete řazeno k ovoci, ale i v překladech anglické slovo fruit, které znamená nejen ovoce ale i plod. Paprika (Capsicum) je rod rostlin z čeledi lilkovitých (Solanaceae). Pochází ze Střední Ameriky, kde byla tisíce let pěstována v tropech. Dnes se pěstuje po celém světě. Někteří zástupci rodu paprika se používají jako zelenina, jiné jako koření nebo lék. Pálivá forma papriky se označuje jako chilli paprička, nepálivá jako kapie. Zajímavost Paprika není nijak příbuzná s pepřem černým, který obsahuje zcela jiné pálivé látky, například piperin. Okurka setá (Cucumis sativus) je rostlina z čeledi tykvovité. Pochází z vlhkých a teplých krajů Indie a Číny. [ ]

364 Její tmavě zelený plod je nazýván okurka, mezi základní druhy patří okurka polní a okurka salátová. Okurky polní jsou s oblibou nakládány do sladkokyselého nálevu. Zajímavosti Jejich kladem je, že obsahují značné množství draslíku, takže dokáží zcela přirozeným způsobem odvodňovat organismus. Jsou velmi vhodnou zeleninou pro osoby trpící dnou nebo revmatismem. Dobře působí na krevní oběh. Navíc okurky jsou nízkoenergetické, což lze využít při léčbě obezity. [ ]

365 Průvodce pro žáky mateřských škol Osel domácí Děti si osla nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce. Jaké zvuky osel vydává? (Děti napodobují zvuky.) Kolik má osel nohou? Jakou má barvu? Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by osel mohl jíst. Osel je používán především k nošení břemen, unese až 300 kg, méně často je používán k tahu, jízdě či chován pro mléko, maso a kůži. Především na Balkáně, v Jižní Americe, Africe a arabských zemích se osel používá i k jízdě. V některých rozvojových zemích slouží i k zápřahu do vozů nebo při orbě. Samice se nazývá oslice, mládě oslátko nebo hříbě. Osel domácí je býložravec. Kromě kopřiv, šťovíku a trávy potřísněné močí a výkaly sežere osel domácí všechnu rostlinou potravu, osli dokonce okusují dřevo. Osli jsou společenská zvířata. Žijí ve stádech o počtu 2 až 30 jedinců, někdy i více. [ ]

366 Shetlandský pony Děti si ponyho nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce. Jaké zvuky pony vydává? (Děti napodobují zvuky.) Kolik má pony nohou? Jakou má barvu? Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by pony mohl jíst. Velmi odolné plemeno. Postavou je malý, ale velmi silný - asi se dá říct, že je jeden z nejsilnějších koní světa vzhledem ke své velikosti (unese v sedle klidně i dospělého muže). Ceněnou ochranou proti nepřízni počasí je jeho bohatá hříva, ohon a také srst, která v zimě narůstá dvojnásobně hustá. Srst má ochrannou vrstvu, která brání kůži před namočením - odolává jak dešti, tak i sněhu. Shetlandský pony je inteligentní, avšak tvrdohlavý. Tento pony se dříve využíval v anglických dolech - díky jeho výšce se perfektně hodil k práci v podzemí. Shetlandi se však využívají i dnes v Evropě jako jezdečtí poníci pro děti, nebo se také chovají v cirkusech. [ ]

367 Koza zakrslá holandského typu Děti si kozy nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce. Jaké zvuky kozy vydává? (Děti napodobují zvuky.) Kolik má kozy nohou? Jakou má barvu? Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by koza mohl jíst. Chov kozy zakrslé holandského typu, běžně mezi chovateli a laiky nazývané původním zažitým pojmoslovím holandská zakrslá koza, nazývané též holandská minikozička, zakrslá koza, ap., zažívá v posledních letech nebývalého rozmachu. Ještě před několika desítkami let byly chovány pouze v zoologických zahradách spolu s kozami kamerunskými, které, zejména pro pamětníky, byly hlavním představitelem zakrslé kozy. Povahové rysy této kozy jsou mimořádně příznivé. Je to velice přítulné zvíře s milou povahou, které někteří chovatelé přirovnávají ke psovi. Jako pejsek Vás bude doprovázet a sledovat každý Váš pohyb, motat se mezi nohama, domáhat se pohlazení, pamlsku nebo rovnou chování v náruči. Nedostává-li se jí pozornosti netrkne, ale opatrným tlakem čela hlavy a rohů na nohy vás upozorní, že ji zanedbáváte. Je to velice kontaktní zvíře, které nechce být samo. Základem je vždy od jara do podzimu pastva nebo seno v zimním období, čistá voda, minerální líz, trochu jádra a samozřejmě pamlsky - jablko, zelenina, ovesné vločky či tvrdé, nejlépe bílé pečivo. Kozy se dožívají i let. Dají se ale využít jako "živá sekačka" nejen na zahradě, ale i na nepřístupných místech, kde spolehlivě zlikvidují veškeré náletové dřeviny. [ ]

368 Ovce Skudde Děti si ovečky nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce. Jaké zvuky ovce vydává? (Děti napodobují zvuky.) Kolik má ovce nohou? Jakou má barvu? Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by ovce mohl jíst. Bylo nazýváno taky jako ovcí Vikingů. Typické je svou otužilostí a pevnou konstitucí, což umožňuje celoroční extenzivní pastevní chov především v méně příznivých oblastech, kde se může stát významným krajinotvorným činitelem. Berani mají velké šnekovitě utvářené rohy a na spodní části krku mívají hřívu. Maso má výbornou kvalitu, chutí připomíná zvěřinu. [ ]

369 Prase přeštické černostrakaté Děti si prase nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce. Jaké zvuky prase vydává? (Děti napodobují zvuky.) Kolik má prase nohou? Jakou má barvu? Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by prase mohlo jíst. Přeštické černostrakaté je původní české plemeno prasat. Povahově je prase skromné, otužilé, odolné vůči chorobám i stresu. Prasnice jsou velmi plodné s 10 až 16 selaty, dobré a opatrné matky. Největší kusy dosahují váhy kg. [ ]

370 Husa česká Děti si husy nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce. Jaké zvuky husa vydává? (Děti napodobují zvuky.) Kolik má prase nohou? Jakou má barvu? Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by husa mohla jíst. Vznikla z divoké husy velké. Má poměrně malou hlavu, modré oči, silný, rovný, oranžově zbarvený zobák s narůžovělým nehtem. Má dosti silné, krátké holeně, běháky růžové barvy zaujímají široký postoj. Charakteristická je její dlouhověkost, dožívá se 15 i více let. Vysedí dvoje mláďata za rok. Počet housat od 1 husy činí cca [ ]

371 Šumavanka Děti si slepice nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce. Jaké zvuky slepice vydává? (Děti napodobují zvuky.) Kolik má slepice nohou? Jakou má barvu? Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by slepice mohla jíst. Vyznačuje se velmi živým temperamentem, je plachá, ostražitá, nenáročná na krmení a chov, odolná, otužilá a velmi shánlivá. Vyniká rychlým růstem, dobrou zmasilostí a rychlým opeřováním. Díky těmto vlastnostem je to vhodné plemeno pro polodivoké chovy nebo chov ve velkých výbězích, kde si může spoustu potravy najít sama. Barva vaječné skořápky je hnědá. Maso má vynikající kvalitu, je šťavnaté a jemné. Slepice mají potlačený mateřský pud. [ ]

372 Králík vídeňský černý Děti si králíky nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce. Kolik má králík nohou? Jakou má barvu? Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by králík mohl jíst. Oblíbili si ho nejen drobní chovatelé, ale také děti, které ho navzdory jeho hmotnosti, není to žádný drobeček, chovají jako domácího mazlíčka. Chovatelé si jej zase cení pro vysokou užitkovost, plodnost, vzornou starost matek o mladé (ve vrhu mívají i jedenáct králíčat, ale v průměru jich rodí osm). Jak název plemene naznačuje, původem je vídeňský králík z Rakouska. V dospělosti dosahují čtyř až pěti kilogramů. Poměrně rychle dorůstají a mají kvalitní měkké, krátké a šťavnaté maso. Mají robustní tělo. [ ]

373 Kachna Indický běžec Děti si kachny nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce. Jaké zvuky kachna vydává? (Děti napodobují zvuky.) Kolik má kachna nohou? Jakou má barvu? Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by kachna mohla jíst. Kachna jménem indický běžec umí sprintovat a má i dalších pozoruhodné vlastnosti. Miluje slimáky a aktivně je vyhledává. Chová se nejen pro dietní maso, ale i pro pomoc na zahradě i potěšení. I když vejce nelze využít v kuchyni, všechny kachna vysedět nezvládne. Někteří chovatelé je proto používají alespoň do vaječných míchanic pro exotické ptactvo, dávají je kuřatům, štěňatům a podobně. [ ]

374 Krůta bronzová Děti si krůty nejprve prohlédnou a budou odpovídat na otázky průvodce. Jaké zvuky krůta vydává? (Děti napodobují zvuky.) Kolik má krůta nohou? Jakou má barvu? Rozhlédnou se kolem sebe a řeknou, co by krůta mohla jíst. Do Evropy byli poprvé přivezeni Španěly kolem roku 1519, tedy krátce po objevení Ameriky. Moderní plemena krůt jsou výrazně větší než jejich divocí předkové a většina komerčně chovaných krůt má bílé peří, ačkoli existují plemena s peřím bronzovým a černým. Krůta domácí je chována zvláště pro maso, které má vysoký podíl bílkovin ve svalovině a naopak méně tuku. Samec, nazývaný krocan, je větší a na hlavě barevnější. Samec se výrazně liší od samice nápadnými kožními výrůstky na hlavě a krku, jedná se zejména o dlouhý lalok pod krkem a na horní části zobáku. Samice má pod krkem pouze tenký lalok připomínající spíše blánu, zobák je špičatý bez výrostků. Krocaní kohouti jsou velmi bojovní a často spolu zápasí tak, že jeden ze soků zaplatí souboj životem. Mladí krocani se živí různým hmyzem, drobnými měkkýši, obecně se tedy dá shrnout, že se živí potravou smíšenou. Děti po prohlídce dostanou omalovánky zvířat, které budou vymalovávat buď po prohlídce, nebo ve školce. Umí říct, jak se zvířata na obrázcích jmenují. [ ]

375 Anglická verze průvodce Donkey Donkeys were supposedly domesticated around 5000 years ago in the north east of Africa from the Somali wild ass. The domestication if donkeys soon spread across the globe, with people mainly using the donkeys to help carry heavy loads and transport goods long distances. They are anatomically normal and show normal breeding behavior, so hybrids should be gelded as early as possible to avoid studdy behavior. The majority of donkeys today still do the same burdening tasks that the donkeys did thousands of years ago, in a similar way to the pack-mules in the Asian mountains that transport burdening goods through the mountain passes. Donkeys vary considerably in size, depending on breed and management. The height at the withers ranges from 7.3 hands (31 inches, 79 cm) to 15.3 hands (63 inches, 160 cm), and the weight from 80 to 480 kg (180 to 1,060 lb). Donkeys are said to have a relatively stubborn temperament but once the owner of the donkey has gained the donkeys trust, the donkey is extremely loyal and a good friend. Donkeys are not truly stubborn; they are very good at taking care of themselves. Their self preservation instincts are strong. They will refuse to proceed if they sense danger or if they are overburdened. They pass this valuable trait on to the mule. Donkeys are also thought to have a calming affect over distressed horses and donkeys are often put into fields with hor-ses as they make great companions for them. [ ]

376 Duck Duck is the common name for a large number of species in the Anatidae family of birds, which also includes swans andgeese. The ducks are divided among several subfamilies in the Anatidae family; they do not represent a monophyletic group (the group of all descendants of a single common ancestral species) but a form taxon, since swans and geese are not considered ducks. Ducks are mostly aquatic birds, mostly smaller than the swans and geese, and may be found in both fresh water and sea water. Ducks are sometimes confused with several types of unrelated water birds with similar forms, such as loons or divers, grebes, gallinules, and coots. Ducks have many economic uses, being farmed for their meat, eggs, feathers, (particularly their down). They are also kept and bred by aviculturists and often displayed in zoos. In many areas, wild ducks of various species (including ducks farmed and released into the wild) are hunted for food or sport, by shooting, or formerly by decoys. Because an idle floating duck or a duck squatting on land cannot react to fly or move quickly, "a sitting duck" has come to mean "an easy target". [ ]

377 Duck Foot Facts Ducks have webbed feet which allows them to paddle and swim in the water more smoothly. When ducks swim, they push out their feet back in a kicking motion so that the webbing catches the water and pushing it behind the duck. On the return stroke, the webbing on the foot of the duck closes up which allows the duck to have less water resistance and to travel faster. Ducks have a have complex structure of capillaries on their feet which help to regulate the blood flow and stops their feet from getting cold. The webbed feet of the duck means that the duck cannot walk smoothly on land and instead move around in a waddling motion. Duck Teeth Facts Like other species of bird, ducks do not have teeth but instead uses their beaks to catch their food. Ducks have rows of thin bristles in their mouths that enable them to filer nutrient particles out of the water. Ducks use their strong beaks to catch their food and then swallow them whole, using their gizzard to help to digest their food. The beak of a duck is comprised of an upper and lower jaw that are strong as they are made out of bone. The duck uses its beak both to feed, and to groom itself as the duck picks the dirt out of its feathers. [ ]

378 Goat Goats originated from the mountainous areas of west Asia and eastern Europe, grazing on hillsides and plains. Modern day common goats are known as domesticated goats and are thought to be very closely related to a sheep. For thousands of years goats have been used for their meat, hair, milk and skins. In some countries goats are also used to help with carrying heavy loads. Most species of male goats naturally have two horns on the top of their head. The horns of the goat are made out of the substance keratin, from which human fingernails are also made. The male goats mainly use their horns to defend themselves from other dominant male goats and from unwanted predators. Some species of goat also have females that have two horns on the tops of their heads. The goat is most closely related to the sheep and there are many similarities between the two species as well as a number of differences which include the tail length of the goat which is noticeably longer than the tail of the sheep. Activity healthy animal Take a good look at the goat you are considering. Does it look thrifty! By thrifty I mean does its coat look smooth and shiny? Does the goat look clean or does it have runny eyes, nose or a messy rear? Always select a goat that looks thrifty. Notice that your thrifty, healthy animals are generally moving about with their tails up! I always use the tail position as strong indicator of how the goat is feeling. A goat that is not feeling well, many times will have its tail down. When goats are not feeling well they will look a little scruffy and their tail will be down. Now don't take that bit of advice to the extreme. When we let our goats on to a fresh pasture, many times they are full of briars for a few days, thats ok! As long as the goat has bright eyes, a shiny coat and no discharges. Up close, pull the eye lid down just a bit. The lining of the eye should be a healthy pink. Pull the lip down and look at the gums. The gums should also be pink. Grey or very light coloring in the eyelids or gums may indicate an advanced case of anemia. Stear Clear! Take a look at the hooves. We try to buy goats that stand good on their feet. We have found that trimming can be kept to a minimum if you select them for good hooves! If the hoof is overgrown have the seller trim them before you take them away! Hoof [ ]

379 trimming is not usually a real fun task, so have them show you first hand how they handle the animal. One last thing, when we were first looking at goats, we didn't even know how to tell the sexes apart. (Seems pretty silly now, but...) The easiest way to tell is that a female squats to urinate and a male urinates from the belly. Does the goat look thrifty? Check the eyes, by pulling the lower lid down gently. Check the gums, by pulling the lower lip down. The gums should look healthy and pink... not grey or light. Make sure the goat does not have a runny nose or eyes. Look for signs of scours (messy rear) Is the goat chewing its cud? This is a good sign. Does the goat look skinny? You should be able to pinch and feel the muscle at the nape of the neck and in the hip areas. You should not see a prominent back bone. Find out how long the owner has had the goat Find out when the goat was last wormed and with what Find out if the goat has had any shots (if not thats ok but something you will probably want to take care of) Ask a lot of questions, is the goat an escape artist? Some are and they can be tough to keep! If you are thinking to have a herd someday, be sure you know the difference between a doe, buck and a wether! Buy a little bit of feed from the seller. Contrary to popular opinion goats do not adjust well to abrupt changes in feed. Try to keep the goat on the same feed for the first week and then (if desired) change them slowly by mixing in the feed of your choice. [ ]

380 Rabbit Rabbits are small mammals found naturally in Europe, South Africa, Sumatra and Japan. Rabbits are also often found in the desert regions of the Middle East where the rabbits inhabit the greener parts of the deserts where there is enough food and water for the rabbits to survive. Rabbits are herbivores that feed on mainly on grass, but rabbits also eat nuts and berries and often fruit and vegetables. Rabbits dig burrows into the ground where the rabbit hides and stores food, and also gives birth to and raises the baby rabbits. Today, the rabbit is a popular pet particularly with young children due to the rabbits calm and quiet nature. The average rabbit lives to about 8 years old when kept as a pet, but many wild rabbits do not live as long due to the fact that the rabbit is prey to many predators including cats, dogs and humans. Rabbits are also prone to myxomatosis, a disease that causes the rabbit to rapidly develop tumors which quickly results in death. Today their are more than 50 different species of rabbit and the number continues to increase as the selective breeding of pet rabbits becomes more popular. The smallest species of domestic rabbit is the mini lop which weighs around 5 lbs, and the largest species of domestic rabbits is the flemish giant rabbit which weighs between 5 kg and 9kg and is the largest species of rabbit in the world. The Californian breed of rabbit The Californian breed of domestic rabbit was developed in the early 1920s by George West in Southern California. He crossed Himalayan breeds and the Standard Chinchilla rabbit breed and then crossed the offspring with New Zealand Whites. The purpose of this breed was to have a good meat breed that also had a good quality pelt. The breed did not become popular for at least 15 years after development. Today, the Californian rabbit is the second most popular meat-producing breed in the world after the New Zealand rabbit. The fur quality allows this rabbit to also be classified as a fancy breed. The Californian rabbit has big ears (although not as large as the ears of Flemish Giants) and is large in size, weighing around 7 to 12 pounds (3.5 to 4.75 kilograms). [ ]

381 As with other rabbits, Californians do not do well in high or low temperatures. They are prone to hairball obstructions and matted coats if not cared for properly. When the rabbit is molting, dead hair can be removed with a slicker brush. Other health concerns include ear mites, Pasteurella, respiratory disease, dental problems, urinary bladder stones and fractured backs. Be quick to notice any changes in diet or litter box habits and contact a rabbit veterinarian immediately. The average life span of a breeding Californian rabbit is 5 to 10 years. The Vienna breed of rabbit The Vienna is an old breed that originated in Austria and has only recently made its presence felt in the UK. The Vienna has soft, silky fur that is accepted in white, agouti and a deep slate blue that lightens to a paler grey on the underside. The Vienna generally weighs between 8-12lbs. The Vienna is a medium sized rabbit with a cylindrical body that s well muscled. The chest is deep and the back follows a line from the base of the neck to a rounded rump. The legs are of medium bone and the head is prominent and bold. The white variety of Vienna has blue eyes, while the blue or coloured type has black or hazel eyes. Vienna Temperament The temperament of any rabbit depends very much on how it has been raised and handled, and also on its lines. Any reputable breeder will ensure their kits are well handled, placid and used to humans and possibly cats and dogs too. [ ]

382 Despite a tendency to be laid back and generally docile, because it s a reasonably large rabbit the Vienna is not a good choice for first time or inexperienced handlers. Because of their size they must be handled and picked up with care and as they carry a lot of weight at the rear end, the hind quarters and rump must be adequately supported during carriage or spinal injuries can occur. Rabbits are not keen on being picked up anyway, and if he s picked up incorrectly he can struggle. Rabbits are much stronger than they look and one that panics can cause damage to both itself and the handler. What does Vienna marked mean on the rabbit? Vienna, or sport marks, are mismarks that usually occur on the noses, feet, and tails of blue eyed white rabbits. They are genetic, so don't breed a vienna marked rabbit. Vienna marks are disqualifications in shows, but they are very cute! [ ]

383 Bronze turkey The turkey is a large bird that is closely related to other game birds such as pheasants, chickens and quails. The turkey has become famous across the western world as being a special meal on large family occasions including Christmas and Thanksgiving. Despite their large size, turkeys are surprisingly adept fliers and can be seen flying beneath the forest canopy looking for somewhere to perch. Although turkeys do nest in the trees, they are most commonly found in open forests, woodlands and grasslands. The turkey is an omnivorous animal meaning that it eats both plants and plant matter, and other animals. The turkey primarily eats nuts, seeds, fruits, berries and insects which is often finds whilst scratching around on the forest floor. The turkey also eats small reptiles, amphibians and even rodents should it get the chance. During the mating season, male turkeys make gobbling noises in order to try and attract a female turkey to mate with. The female turkey finds somewhere safe to make her nest and lays between 6 and 12 eggs which hatch after an incubation period of about a month. Today, the turkey is one of the most popular meats to eat on festive occasions and is farmed in large numbers across the western world. It is thought that over 250 million turkeys are farmed in the United States every year! [ ]

384 Skudde The Skudde is a nordic, short-tailed heather sheep. Its original homeland was East Prussia and the Baltic States. Today a few small herds can be found in these areas. The most noticeable feature of the Skudde buck is the imposing snail horn. The ewes are hornless or carry horn stumps. In individual cases it occurs that ewes carry chamois-like hornlets. The animals are slender, the weight of the bucks lies between 35 and 50 kg, that of the ewes from 25 to 40 kg. The wool mixture typical of this breed consists of fine wool fibers, dispersed with short hairs and course cover hair. The colors are white, brown, black and gray. White Skuddes have nowadays small pigment spots on the head. Lambs have a rust-colored marking in the nape of the neck and on the legs. This coloring disappears in adults. Skuddes are not kept for their meat. They are suited for pasturing more barren areas. The meat is held to be a delicacy in circles of connoisseures. Skuddes come into heat aseasonally. Lambs are born at any time of the year. As a rule three lambings are possible in two years. Sheep are a target prey for many large carnivorous animals such as dogs, wolves and wild cats. In order to try to protect themselves, sheep keep close together in a flock to make it harder for predators to kill a lone, unsuspecting sheep. In areas where sheep have no natural predators, the sheep are known to not display the flocking characteristics so strongly. Most sheep species only breed once a year. Like other herd animals, a number of ewes (female sheep) will mate with just one ram (male sheep). Sheep tend to give birth to their lambs in the springtime so that the lambs have a long period of time to grow before the cold [ ]

385 winter sets in. Female sheep tend to give birth to one lamb and sometimes twin. Some species of sheep are known to give birth to larger litters and other species of sheep will also breed all year round rather than just once a year. Sheep play an important part in the agricultural economy around the world. Sheep were one of the first animals to be domesticated by humans and sheep are still vital in producing both wool to keep us warm and meat to feed us. [ ]

386 Guinea fowl The guinea fowl is a large wild bird that is natively found inhabiting a variety of habitats across the African continent. Today, the guinea fowl has been introduced to various countries around the world as it is farmed by humans. The guinea fowl is a ground-nesting bird and spends much of its time scratching around on the ground in search for something to eat. The guinea fowl often has long, dark coloured feathers and a bald neck and head which makes the guinea fowl a very distinctive bird. The female guinea fowl builds a nest out of twigs and leaves on the ground, often somewhere where it is more sheltered. The female guinea fowl lays between 8 and 15 small eggs which hatch after an incubation period of around a month. The guinea fowl chicks, known as keets, remain with their mother until they are big enough to fend for themselves. [ ]

387 Chicken The chicken was thought to be domesticated more than 10,000 years ago where the Indians and later the Vietnamese bred chickens for meat, feathers and eggs. The domestication of chickens is thought to have then spread rapidly across Asia and into Europe and Africa resulting in the chicken being the most widely farmed animal today. There are thought to be at least 25 billion chickens worldwide, which is the highest population of any bird in the world. The chicken usually gets to about 40 cm tall and surprisingly, the chicken is one of the species of bird that is not very successful as far as flying is concerned. The longest recorded flight of a chicken is 13 seconds and the longest recorded distance is feet. Chickens can live for up to 4 or 5 years in the wild but many commercially farmed chickens usually do not exceed the age of one. Many chickens have been known to live for longer and the oldest recorded chicken was said to live until it was 16 years old. Chickens are omnivorous animals meaning that they eat a mixture of plant and animal matter. Although chickens are commonly seen scratching on the ground in search of seeds, berries and insects, chickens have also been known to eat larger animals such as lizards and even small mice. Chickens are kept by humans for their meat and eggs. Breeders tend to keep different types of chicken for these different purposes and meat chickens will often only reach 3 months old before they are killed, which is why it is crucial that chicken eaters ensure that the chicken they are eating has had the best existence possible in it's few months of life. The same principle applies to the egg laying chickens with the typical commercial hen laying around 300 eggs in one year. After that, the hens tend to start laying fewer [ ]

388 eggs and are generally killed by their breeder. Chicken is one of the most wdes-pread meats in the world with numerous cultures having their own special ways to prepare and eat chickens. The UK's most common dish is roast chicken, the USA's most common dish is fried chicken and in China they use every part of the chicken including their feet which are commonly found in soup. [ ]

389 Pig The pig was allegedly domesticated as early as 9,000 BC from the wild boar, which is found in the forests of Asia and Europe. The pig was used for meat, leather and the pig hair was often used to make brushes. The domestic pig is farmed by the million around the world and produces a surprising amount of meat, with bacon, sausages, ham and chops all coming from the same animal (much to the disbelief of Homer Simpson)! The pig is a quiet and relatively clean animal when kept in the right conditions. Pigs are also known as hogs and swine. A pig has a snout for a nose, small eyes, and a small tail, which may be curly, kinked, or straight. It has a thick body, short legs, and coarse hair. There are four toes on each foot, with the two large middle toes used by the pig for walking. Pigs are omnivores meaning that they eat both plants and animals. Pigs are scavengers by nature and will eat nearly anything that they come across from plants and fruit to dead insects and tree bark. In the wild, pigs tend to look for berries and shoots as these contain lots of nutrients and are important for a healthy pig. Pig Foot Facts Pigs have four feet that are known as trotters that are eaten as a delicacy in some parts of the world. The pig has four toes on each foot that are pointed downwards as the pig walks on the tips of its toes rather than its whole foot. Despite the fact that the pig has four toes, it only actually walks on two of its toes as the outer toes as used for balance and will rarely touch the ground. The four toes of the pig end in hooves to enable the pig to have tougher feet when walking or running on harder ground. The middle two toes of the pig that it walks on are often slightly webbed to give the pig more balance and stability when running and walking on muddy ground. [ ]

390 Pig Teeth Facts Some species of pig, such as wild pigs, have tusks and large front teeth that the pig uses for defending itself and for digging roots out of the ground. Baby pigs have 28 teeth which fall out when the piglet is around 12 months old and are replaced with the stronger 44 teeth that adult pigs have. All pigs have tusk teeth which are their sharper canine teeth and the pigs use these teeth for digging but must grind them down on harder objects so that they do not get too long. Much like human teeth, the teeth of the pig have an enamel coating which makes the teeth of the pig stronger and less exposed to disease. Pigs are one of the few wild animals that properly chew their food as pigs have a digestive system that is similar to that of the human and therefore cannot digest unchewed food easily. Přeštice black pied pig [ ]

391 Shetland pony The Shetland pony is a breed of pony originating in the Shetland Isles. Shetlands range in size from a minimum height of approximately 28 inches (71 cm) to an official maximum height of 11 hands high (107 cm) at the withers (11.2 hands for American Shetlands). Shetland ponies have heavy coats, short legs and are considered quite intelligent. They are a very strong breed of pony, used for riding, driving, and pack purposes. Shetlands can be almost every colour, including skewbald and piebald (caled pinto in the United States). Shetland ponies are generally gentle, good-tempered, and very intelligent by nature. They make good children's ponies, and are sometimes noted for having a "brave" character, but can be very opinionated or "cheeky", and can be impatient, snappy, and sometimes become uncooperative. Due in part to their intelligence and size, they are easily spoiled and can be very headstrong if not well-trained. Many ponies are long-lived, it is not unusual for a Shetland pony to live more than 30 years. Conversely, their small size also predisposes some individuals to a greater probability of heart problems than in larger animals, on occasion leading to early death. Shetland ponies, like many hardy small horse and pony breeds, can easily develop laminitis if on a diet high in non-structural carbohydrates. Therefore owners must pay careful attention to nutrition, being careful to regulate feed quantity and type. [ ]

392 Goose A goose is a medium to large sized bird found in Europe, Asia and North America. There are around 29 known species of geese around the world including Canadian geese and Snowy geese. Geese are omnivorous birds but mainly feed on insects, grubs, small fish and plankton in the water. Geese spend a great deal of time on the water and have special adaptations such as webbed feet which make their aquatic life easier. Geese are strong and hardy birds and are known to get to old ages, even in the wild. he average lifespan of a goose is between 20 and 30 years but a number of geese individuals have been known to live for much longer. Geese are known to have extremely strong wings as they migrate long distances every year to the warmer climates. Due to the fact that the wingspan of a goose is so large (normally one and half times the size of the goose's body), and the wings of the goose are so strong, a goose is known to be able to inflict severe damage to humans should it become threatened or annoyed! The term geese is normally used to refer to these birds in general, but more particularly a female. The term gander is generally used to refer to a male. The baby geese are referred to as goslings and a group of geese on the ground is called a gaggle with geese flying in formation being called a wedge or a skein. [ ]

Mléčná plemena skotu. Katedra speciální zootechniky, FAPPZ, ČZU v Praze

Mléčná plemena skotu. Katedra speciální zootechniky, FAPPZ, ČZU v Praze Mléčná plemena skotu Katedra speciální zootechniky, FAPPZ, ČZU v Praze Plemena skotu Nejvíce zvířat v Asii a Americe, stavy skotu v Evropě tvoří přibližně 9 %, populace skotu = 300-350 plemeny (mléko,

Více

1.9.2 Selekce 47 1.9.3 Metody plemenitby 50

1.9.2 Selekce 47 1.9.3 Metody plemenitby 50 Obsah ÚVOD 10 1 OBECNÉ ZÁKLADY CHOVU HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT 11 1.1 Chov hospodářských zvířat v podmínkách konvenčního a ekologického zemědělství 11 1.2 Domestikace hospodářských zvířat 12 1.2.1 Průběh domestikace

Více

Škola: Základní škola a mateřská škola Jesenice, okr. Rakovník

Škola: Základní škola a mateřská škola Jesenice, okr. Rakovník Autor: Mgr. Jana Doležalová Škola: Základní škola a mateřská škola Jesenice, okr. Rakovník FARMÁŘ A DOMÁCÍ ZVÍŘATA Obsah PRÁCE FARMÁŘE... 2 PRASE DOMÁCÍ... 3 KRÁVA TUR DOMÁCÍ... 5 KOZA DOMÁCÍ... 7 OVCE

Více

Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice. Domácí zvířata. Třída:

Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice. Domácí zvířata. Třída: Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice Domácí zvířata Jméno a příjmení: Jaroslav Mlejnecký Třída: 5. Školní rok: 2013/2014 Garant / konzultant: Mgr. Nina Dyčenková Datum odevzdání:

Více

Masná plemena skotu. Katedra speciální zootechniky, FAPPZ, ČZU v Praze

Masná plemena skotu. Katedra speciální zootechniky, FAPPZ, ČZU v Praze Masná plemena skotu Katedra speciální zootechniky, FAPPZ, ČZU v Praze Highland plemeno malého tělesného rámce tzv. ekologické plemeno podhorské a horské oblasti nízká intenzita, celoročně venku, pochází

Více

Šlechtitelský program plemene highland

Šlechtitelský program plemene highland Šlechtitelský program plemene highland 1. Charakteristika a historie plemene Highland, neboli skotský náhorní skot, pochází z oblastí severozápadní skotské vysočiny a centrálního Skotska. Toto plemeno

Více

Výzkumný ústav zemědělské techniky, v.v.i. Praha Ruzyně

Výzkumný ústav zemědělské techniky, v.v.i. Praha Ruzyně Výzkumný ústav zemědělské techniky, v.v.i. Praha Ruzyně Normativy spotřeby nafty v rámci jednotlivých pracovních operací a činností spojených s chovem hospodářských zvířat v České republice Objednací list

Více

Pokyny. Šlechtitelský program je souhrn zásad a metodických postupů, podle kterého se oprávněné osoby, šlechtitelé a chovatelé řídí.

Pokyny. Šlechtitelský program je souhrn zásad a metodických postupů, podle kterého se oprávněné osoby, šlechtitelé a chovatelé řídí. Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR IČO 63109859, DIČ 290-63109859, bankovní spojení - VOLKSBANK, číslo účtu 4100004058/6800 sídlo: VFU Brno, Palackého 1-3, 612 42 Brno, a fax 541 243 4 81, e-mail: schok@atlas.cz,

Více

Národní program uchování a využívání genetických zdrojů zvířat

Národní program uchování a využívání genetických zdrojů zvířat METODIKA CHOVU GENETICKÝCH ZDROJŮ KRÁLÍKŮ První zmínky o chovu králíků na území Čech pocházejí ze 13. století, chovatelství jako takové se však začíná rozvíjet na počátku 19. století. V polovině 19. století

Více

Kategorie, emisní faktory a plány zavedení zásad správné zemědělské praxe u zemědělských zdrojů

Kategorie, emisní faktory a plány zavedení zásad správné zemědělské praxe u zemědělských zdrojů Příloha č. 10 (Příloha č. 2 NV č. 615/2006 Sb.) Kategorie, emisní faktory a plány zavedení zásad správné zemědělské praxe u zemědělských zdrojů 1. Stanovení kategorie zemědělských zdrojů Kategorie zemědělského

Více

Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/ Datum:

Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/ Datum: ZŠ Litoměřice, Ladova Ladova 5 Litoměřice 412 01 www.zsladovaltm.cz vedeni@zsladovaltm.cz Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.0948 Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.0948 Šablona: Šablona:

Více

Šlechtitelský program plemene galloway

Šlechtitelský program plemene galloway Šlechtitelský program plemene galloway 1. Charakteristika a historie plemene Plemeno Galloway je zmiňováno již v písemnostech z dob římské okupace britských ostrovů. Bylo tehdy popisováno jako podivné,

Více

Střední škola obchodu, řemesel a služeb Žamberk. Výukový materiál. zpracovaný v rámci projektu. EU Peníze SŠ

Střední škola obchodu, řemesel a služeb Žamberk. Výukový materiál. zpracovaný v rámci projektu. EU Peníze SŠ Střední škola obchodu, řemesel a služeb Žamberk Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu EU Peníze SŠ Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0130 Šablona: III/2 Ověřeno ve výuce dne: 05. 04.

Více

Odchov telat a jalovic ve stádě bez tržní produkce mléka (BTPM) Katedra speciální zootechniky, FAPPZ, ČZU v Praze

Odchov telat a jalovic ve stádě bez tržní produkce mléka (BTPM) Katedra speciální zootechniky, FAPPZ, ČZU v Praze Odchov telat a jalovic ve stádě bez tržní produkce mléka (BTPM) Katedra speciální zootechniky, FAPPZ, ČZU v Praze Porod Příznaky blížícího se porodu uvolněné pánevní vazy pokleslé břicho zduření a zvětšení

Více

Speciální ZŠ a MŠ Adresa

Speciální ZŠ a MŠ Adresa Subjekt Speciální ZŠ a MŠ Adresa U Červeného kostela 110, 415 01 TEPLICE Číslo op. programu CZ. 1. 07 Název op. programu OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost Číslo výzvy 21 Název výzvy Žádost o fin. podporu

Více

Zvyšování kvality výuky v přírodních a technických oblastech CZ.1.07/1.1.28/02.0055. Exkurze Biofarma JURÉ. (Pracovní list)

Zvyšování kvality výuky v přírodních a technických oblastech CZ.1.07/1.1.28/02.0055. Exkurze Biofarma JURÉ. (Pracovní list) Zvyšování kvality výuky v přírodních a technických oblastech CZ.1.07/1.1.28/02.0055 Exkurze Biofarma JURÉ (Pracovní list) Označení: EU-Inovace-Ex-Př-07 Předmět: Přírodopis Cílová skupina: 6. - 9. třída

Více

Obor Agropodnikání 15 tématických celků

Obor Agropodnikání 15 tématických celků Název projektu: Zkvalitnění výuky ve vztahu k odborné praxi na zemědělské škole v Táboře Číslo projektu: CZ.1.07/1.1.14/02.0051 Obor Agropodnikání 15 tématických celků A/ Pěstování rostlin B/ Chov zvířat

Více

Plemena prasat KSZ - Praha Plemena prasat

Plemena prasat KSZ - Praha Plemena prasat Plemena prasat KSZ - Praha Plemena prasat Plemena prasat KSZ - Praha Plemeno Skupina jedinců stejného druhu vzniklá historicky, se stejným fylogenetickým původem a shodnými morfologickými, fyziologickými,

Více

Tyto pracovní listy slouží k procvičení učiva: určování domácích zvířat, chov domácích zvířat a jejich prospěšnost pro lidi.

Tyto pracovní listy slouží k procvičení učiva: určování domácích zvířat, chov domácích zvířat a jejich prospěšnost pro lidi. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rozmanitost přírody Domácí zvířata chov, užitkovost Ročník 3. Anotace Tyto pracovní

Více

Obecná pravidla produkce

Obecná pravidla produkce Obecná pravidla produkce Zákaz používání GMO - zákaz se týká potravin, krmiv, činidel, přípravků na ochranu rostlin, hnojiv a pomocných půdních látek, osiva a sadby, mikroorganismů a živočichů - povinnost

Více

136/2004 Sb. VYHLÁŠKA ze dne 19. března 2004,

136/2004 Sb. VYHLÁŠKA ze dne 19. března 2004, 136/2004 Sb. VYHLÁŠKA ze dne 19. března 2004, kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem Změna: 136/2004 Sb. (část)

Více

Multimediální prezentace národních plemen koní

Multimediální prezentace národních plemen koní Multimediální prezentace národních plemen koní Seznam plemen Český teplokrevník Moravský teplokrevník Kůň Kinský Starokladrubský kůň Českomoravský belgický kůň Slezský norik Huculský kůň Český sportovní

Více

Plán předmětu praxe pro školní rok 2014-2015

Plán předmětu praxe pro školní rok 2014-2015 Městská střední odborná škola, Klobouky u Brna, nám. Míru 6, příspěvková organizace Plán předmětu praxe pro školní rok 2014-2015 Praxe studentů oboru Agropodnikání Studijní obor : 41 41 M / 001 Rozsah

Více

BRANNÁ 2011 MVDr.Pavel Mareček

BRANNÁ 2011 MVDr.Pavel Mareček BRANNÁ 2011 MVDr.Pavel Mareček úbytek přirozených instinktů úbytek teritorií snížená schopnost autoterapie somatotropní změny dentální změny institucionalizovaný stres SPOLEK PORADCŮ V EKOLOGICKÉM

Více

Živočišná výroba. VY_32_INOVACE_Z.2.13 PaedDr. Alena Vondráčková 1.pololetí školního roku 2013/2014. 4. ročník vyššího gymnázia

Živočišná výroba. VY_32_INOVACE_Z.2.13 PaedDr. Alena Vondráčková 1.pololetí školního roku 2013/2014. 4. ročník vyššího gymnázia Název vzdělávacího materiálu: Číslo vzdělávacího materiálu: Autor vzdělávací materiálu: Období, ve kterém byl vzdělávací materiál vytvořen: Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Vzdělávací předmět: Tematická

Více

1) Je vydána na základě a v mezích zákona, do něhož již byly příslušné směrnice Evropských společenství promítnuty.

1) Je vydána na základě a v mezích zákona, do něhož již byly příslušné směrnice Evropských společenství promítnuty. 448/2006 Sb. VYHLÁŠKA Ministerstva zemědělství ze dne 1. září 2006 o provedení některých ustanovení plemenářského zákona ve znění vyhlášky č. 57/2011 Sb. Ministerstvo zemědělství stanoví podle 33 zákona

Více

4/2009 Sb. VYHLÁŠKA. ze dne 22. prosince 2008. o ochraně zvířat při přepravě

4/2009 Sb. VYHLÁŠKA. ze dne 22. prosince 2008. o ochraně zvířat při přepravě 4/2009 Sb. VYHLÁŠKA ze dne 22. prosince 2008 o ochraně zvířat při přepravě Změna: 22/2013 Sb. Ministerstvo zemědělství stanoví podle 29 odst. 1 k provedení 8e odst. 3 zákona č.246/1992 Sb., na ochranu

Více

Jméno: OPAKOVÁNÍ SAVCI, PTÁCI

Jméno: OPAKOVÁNÍ SAVCI, PTÁCI Jméno: OPAKOVÁNÍ SAVCI, PTÁCI 1)NAPIŠ TŘI SPOLEČNÉ ZNAKY SAVCŮ a)rodí živá mláďata b)sají mateřské mléko c)tělo je pokryto srstí 2)NAPIŠ PĚT SAVCŮ Pes, kočka, kráva, ovce, prase. 3)JAKÝ UŽITEK NÁM POSKYTUJÍ

Více

Název materiálu: Vodní ptáci

Název materiálu: Vodní ptáci Základní škola Nový Bor, náměstí Míru 128, okres Česká Lípa, příspěvková organizace e-mail: info@zsnamesti.cz; www.zsnamesti.cz; telefon: 487 722 010; fax: 487 722 378 Registrační číslo: CZ.1.07/1.4.00/21.3267

Více

PRACOVNÍ LIST: BIOVEJCE ČI NEBIOVEJCE

PRACOVNÍ LIST: BIOVEJCE ČI NEBIOVEJCE PRACOVNÍ LIST: BIOVEJCE ČI NEBIOVEJCE Jméno:. Datum:. (6. 9. ročník) ekofarma, intenzivní velkochov Třída: Při dnešní hodině se podíváme na moderní trend v zemědělství, který se pokouší o návrat k tradicím

Více

METODIKA CHOVU ČESKÉ ČERVINKY

METODIKA CHOVU ČESKÉ ČERVINKY METODIKA CHOVU ČESKÉ ČERVINKY Úvod Původní plemeno chované na území Čech a Moravy byl brachycerní skot, označovaný názvy české červinky, slezské červinky, líštňanské červinky apod. Podle Bílka (1955) bylo

Více

Aktuální problémy v chovu prasat. Volba vhodného genofondu pro ekologický chov

Aktuální problémy v chovu prasat. Volba vhodného genofondu pro ekologický chov Aktuální problémy v chovu prasat. Volba vhodného genofondu pro ekologický chov Prof.ing.Marie Čechová,CSc. Ing. Zdeněk Hadaš,Ph.D., Ing. Pavel Nevrkla,Ph.D. SOUČASNÁ SITUACE V CHOVU PRASAT Současnost Technologie

Více

CHOV KRAV BEZ TRŽNÍ PRODUKCE MLÉKA BTPM

CHOV KRAV BEZ TRŽNÍ PRODUKCE MLÉKA BTPM Partnerské sítě mezi univerzitami a soukromými subjekty s vazbou na environmentální techniky chovu skotu CZ.1.07/2.4.00/31.0037 CHOV KRAV BEZ TRŽNÍ PRODUKCE MLÉKA BTPM 1. Historie chovu masného skotu v

Více

2004-03-05. www.cz-milka.net TVAROVÉ VLASTNOSTI: Dělení podle stupně vyjádření těchto znaků hovoříme o zvířeti: Vyrovnaném Méně vyrovnaném Atypickém

2004-03-05. www.cz-milka.net TVAROVÉ VLASTNOSTI: Dělení podle stupně vyjádření těchto znaků hovoříme o zvířeti: Vyrovnaném Méně vyrovnaném Atypickém 2004-03-05 TVAROVÉ VLASTNOSTI: Typ: Třídění hospodářských zvířat, jejich plemen dle typů řeší typologie hospodářských zvířat. Jedná se o nauku, která pomáhá utřídit rozsáhlé informace o vlastnostech, užitkovosti

Více

Malá farma/ CZ.1.07/1.1.18/02.0021 Malá farma

Malá farma/ CZ.1.07/1.1.18/02.0021 Malá farma Název projektu Stručný popis projektu Malá farma/ CZ.1.07/1.1.18/02.0021 Malá farma Záměrem projektu je zkvalitnit a zatraktivnit výuku přírodovědných a technických oborů a zároveň posílit kompetence žáků

Více

RUSKÝ ČERNÝ TERIÉR (Russkiy Tchiorny Terrier)

RUSKÝ ČERNÝ TERIÉR (Russkiy Tchiorny Terrier) 10.01.2011/EN FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE (AISBL) SECRETARIAT GENERAL: 13, Place Albert 1 er B 6530 Thuin (Belgique) FCI-Standard N 327 RUSKÝ ČERNÝ TERIÉR (Russkiy Tchiorny Terrier) PŘEKLAD FCI:

Více

Zpráva o sledování ukazatelů rentability výroby mléka v ČR za rok 2014

Zpráva o sledování ukazatelů rentability výroby mléka v ČR za rok 2014 Zpráva o sledování ukazatelů rentability výroby mléka v ČR za rok 2014 V roce 2014 byly sledovány v rámci každoročního monitoringu výroby mléka prováděného Výzkumným ústavem živočišné výroby výrobní a

Více

PRVOUKA I.a II. ROČNÍK

PRVOUKA I.a II. ROČNÍK PRVOUKA I.a II. ROČNÍK Pes Kočka Prase Kráva Králík Husa Kachna Kůň Krocan Slepice Ovce Koza Pes domácí Má hlavu Krk Trup Čtyři nohy Ocas Je přítelem člověka KOČKA DOMÁCÍ Má hlavu Krk Trup Čtyři nohy Ocas

Více

136/2004 Sb. VYHLÁŠKA

136/2004 Sb. VYHLÁŠKA 136/2004 Sb. VYHLÁŠKA ze dne 19. března 2004, kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem Změna: 136/2004 Sb. (část)

Více

Budoucnost chovu chladnokrevných koní v ČR

Budoucnost chovu chladnokrevných koní v ČR Budoucnost chovu chladnokrevných koní v ČR Změna v chovu koní za posledních 23 let 1989-28 000 koní 1995-18 000 koní 2011-77 000 koní Nárůst počtů Nárůst kvality??? Cesty ke zlepšení Plemenitba V chovu

Více

V Ý R O Č N Í Z P R Á V A

V Ý R O Č N Í Z P R Á V A Agro Záblatí, a.s se sídlem v Záblatí č. 63, p. Osová Bítýška, PSČ 594 53, IČ: 60 72 83 53, zapsaná v obchod. rejstříku vedeném KS v Brně, v oddíle B, vložce 1447 dne 30.11.1994 V Ý R O Č N Í Z P R Á V

Více

Orientační měrné náklady zemědělských staveb

Orientační měrné náklady zemědělských staveb Tab. : 155 Orientační měrné náklady zemědělských staveb Celkové náklady stavby [Kč/měr.jedn.] Měrná jedn. a. Skot - novostavby - dojnice 1 Bezstelivová stáj, rozpon 32 m, pro 300 dojnic. Třířadé uspořádání,

Více

Obor: 41-51-H/01 Zemědělec farmář

Obor: 41-51-H/01 Zemědělec farmář Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Horky nad Jizerou 35 Obor: 41-51-H/01 Zemědělec farmář Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0985 Předmět: Odborný výcvik Ročník: 1. Téma: Chov

Více

Název materiálu: Lichokopytníci

Název materiálu: Lichokopytníci Základní škola Nový Bor, náměstí Míru 128, okres Česká Lípa, příspěvková organizace e-mail: info@zsnamesti.cz; www.zsnamesti.cz; telefon: 487 722 010; fax: 487 722 378 Registrační číslo: CZ.1.07/1.4.00/21.3267

Více

PŘÍLOHY. návrhu NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

PŘÍLOHY. návrhu NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne 24.3.2014 COM(2014) 180 final ANNEXES 1 to 5 PŘÍLOHY návrhu NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o ekologické produkci a označování ekologických produktů, o změně nařízení

Více

Druh učebního materiálu Prezentace Power Point

Druh učebního materiálu Prezentace Power Point VY_32_INOVACE_10_05_PŘ Téma Rostliny a živočichové v okolí našich domovů Anotace Osvojování poznatků o rostlinách a živočiších Autor Mgr. Martina Mašterová Jazyk čeština Očekávaný výstup Žak si prohlubuje

Více

Svaz chovatelů českého strakatého skotu

Svaz chovatelů českého strakatého skotu Svaz chovatelů českého strakatého skotu chovný cíl a standard šlechtitelský program českého strakatého skotu duben 2007 brozura.indd 16 24.7.2009 9:56:59 Chovný cíl a šlechtitelský program se vztahují

Více

KERRY BLUE TERIÉR (KERRY BLUE TERRIER)

KERRY BLUE TERIÉR (KERRY BLUE TERRIER) FCI-Standard č. 3 / 11. 05. 2005/ GB KERRY BLUE TERIÉR (KERRY BLUE TERRIER) ZEMĚ PŮVODU: Irsko DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 19.04.2005. VYUŽITÍ: Používá se k těžké práci při lovu vyder

Více

FINALISTA SOUTĚŽE MLÉČNÁ FARMA ROKU 2015 ČESTR. Farma: Podnik: Příkosická. zemědělská a. s. Bližší informace naleznete na www.mlecnafarma.

FINALISTA SOUTĚŽE MLÉČNÁ FARMA ROKU 2015 ČESTR. Farma: Podnik: Příkosická. zemědělská a. s. Bližší informace naleznete na www.mlecnafarma. Mirošov Podnik: Příkosická zemědělská a. s. Mléčná farma hospodaří na ploše zhruba 2000 ha v rokycanském okresu. Pěstuje se obilí, řepka a pícniny. Krávy stojící na sucho jsou ustájeny v podestýlané stáji

Více

VYHLÁŠKA 208. ze dne 14. dubna 2004. o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat

VYHLÁŠKA 208. ze dne 14. dubna 2004. o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat VYHLÁŠKA 208 ze dne 14. dubna 2004 o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat Ministerstvo zemědělství stanoví podle 29 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění

Více

Terénní užitkové vozidlo

Terénní užitkové vozidlo Terénní užitkové vozidlo Společník pro práci a volný čas Mechron Je jedno, zda chcete pracovat na farmě nebo v lese, Kioti Mechron 4 4 se hodí pro všechny práce. Se čtyřmi nezávisle zavěšenými koly zadní

Více

Skot. Welfare. Zásady k ochraně hospodářských zvířat. a technické požadavky na stavby pro zemědělství. Legislativa. Zásady welfare

Skot. Welfare. Zásady k ochraně hospodářských zvířat. a technické požadavky na stavby pro zemědělství. Legislativa. Zásady welfare Zásady k ochraně hospodářských zvířat a technické požadavky na stavby pro zemědělství Pohoda zvířat Welfare Naplnění materiálních a nemateriálních podmínek, které jsou předpokladem zdraví organismu Zvíře

Více

Obsah. Úvod. Pracovní úrazy v zemědělství. Bezpečnost práce v rostlinné výrobě. Rizika při pracovní činnosti

Obsah. Úvod. Pracovní úrazy v zemědělství. Bezpečnost práce v rostlinné výrobě. Rizika při pracovní činnosti Obsah Úvod Pracovní úrazy v zemědělství Bezpečnost práce v rostlinné výrobě Rizika při pracovní činnosti Hlavní rizika u jednotlivých skupin strojů zařízení Hlavní zásady při používání zemědělské techniky

Více

Krávy produkující mléko dojnice: neuvěřitelně krátký život

Krávy produkující mléko dojnice: neuvěřitelně krátký život Krávy produkující mléko dojnice: neuvěřitelně krátký život Dojnice na pastvě Trocha historie Divokým předkem tura domácího byl pravděpodobně pratur. Poslední jedinec tohoto divokého plemene uhynul v polských

Více

SEZNAM uznatelných předmětů podpory v rámci INVESTIČNÍCH PROGRAMŮ PGRLF, a.s.

SEZNAM uznatelných předmětů podpory v rámci INVESTIČNÍCH PROGRAMŮ PGRLF, a.s. Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a.s. SEZNAM uznatelných předmětů podpory v rámci INVESTIČNÍCH PROGRAMŮ PGRLF, a.s. Podpora v rámci INVESTIČNÍCH PROGRAMŮ se poskytuje pouze na a) investice,

Více

Současné trendy a výhledy produkce, prodeje, zpeněžování jatečného skotu na domácím a zahraničním trhu

Současné trendy a výhledy produkce, prodeje, zpeněžování jatečného skotu na domácím a zahraničním trhu Současné trendy a výhledy produkce, prodeje, zpeněžování jatečného skotu na domácím a zahraničním trhu Dr. Ing. Josef Langr CHOVSERVIS a.s., Hradec Králové Současné trendy a výhledy produkce se opírají

Více

VÝZKUMNÝ ÚSTAV. Ing. Anne Dostálová, Ing. Milan Koucký CSc. Výkrm kanečků v podmínkách konvenčního a ekologického zemědělství

VÝZKUMNÝ ÚSTAV. Ing. Anne Dostálová, Ing. Milan Koucký CSc. Výkrm kanečků v podmínkách konvenčního a ekologického zemědělství VÝZKUMNÝ ÚSTAV ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY,v.v.i Praha Uhříněves Ing. Anne Dostálová, Ing. Milan Koucký CSc. Výkrm kanečků v podmínkách konvenčního a ekologického zemědělství VYUŽITÍ RŮSTOVÉHO POTENCIÁLU KANEČKŮ

Více

O R G A N I Z A C E M A T U R I T

O R G A N I Z A C E M A T U R I T O R G A N I Z A C E M A T U R I T PRO ŠKOLNÍ ROK 2015/2016 PROFILOVÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY TÉMATA Povinné zkoušky profilové části (pro jednotlivé obory) A G R O P O D N I K Á N Í (denní studium) zaměření

Více

Minimální požadavky na ochranu telat, prasat O ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely Směrnice 16-18

Minimální požadavky na ochranu telat, prasat O ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely Směrnice 16-18 Minimální požadavky na ochranu telat, prasat O ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely Směrnice 16-18 Ing. Pavel Stonawský akreditovaný poradce MZe ČR EKOTOXA OPAVA s.r.o. pracoviště Olomouc, Blanická

Více

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Registrační číslo: CZ.1.07/1. 5.00/34.0084 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Sada:

Více

KURZ CHOVATEL KONÍ 1. Organizace chovu, základní plemenářská práce 1.1. Chov koní v ČR, plemena koní v ČR, vývojové tendence 1.2. Plemenné knihy 1.3.

KURZ CHOVATEL KONÍ 1. Organizace chovu, základní plemenářská práce 1.1. Chov koní v ČR, plemena koní v ČR, vývojové tendence 1.2. Plemenné knihy 1.3. KURZ CHOVATEL KONÍ 1. Organizace chovu, základní plemenářská práce 1.1. Chov koní v ČR, plemena koní v ČR, vývojové tendence 1.2. Plemenné knihy 1.3. Hospodářský význam chovu koní v ČR 1.4. Rozdělení chovu

Více

MORČATA Eliška Kopincová 30. 01. 2014

MORČATA Eliška Kopincová 30. 01. 2014 Eliška Kopincová 30. 01. 2014 ŘÁD Hlodavci PODŘÁD Morčatovci ČELEĎ Morčatovití PODČELEĎ Morčata ROD Cavia DRUH Cavia aperea VELIKOST 22-35 cm HMOTNOST 1100-1800g DOBA BŘEZOSTI asi 68 dní MLÁĎATA 1 až více

Více

Bonitační karta. Míry psa. A šířka hlavy B délka čenichové partie C délka hlavy

Bonitační karta. Míry psa. A šířka hlavy B délka čenichové partie C délka hlavy Bonitační karta Míry psa A délka hlavy B délka čenichové partie C výška v kohoutku D hloubka hrudníku E obvod hrudníku F délka těla A šířka hlavy B délka čenichové partie C délka hlavy Celkový vzhled 1

Více

Zákon 308/2011Sb., kterým se mění zákon č. 166/199 Sb.

Zákon 308/2011Sb., kterým se mění zákon č. 166/199 Sb. Zákon 308/2011Sb., kterým se mění zákon č. 166/199 Sb. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky : ČÁST PRVNÍ Změna veterinárního zákona Čl. 1 Zákon č. 166/1999 Sb., o preventivní péči a o změně

Více

36-47-M/01 Chovatelství

36-47-M/01 Chovatelství Střední škola technická, Most, příspěvková organizace Dělnická 21, 434 01 Most PROFILOVÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY V JARNÍM I PODZIMNÍM OBDOBÍ ŠKOLNÍ ROK 2014/2015 Obor vzdělání 36-47-M/01 Chovatelství ŠVP

Více

Tygři jsou obligátní masožravci. Dávají přednost lovu velkých kopytníků, často zabíjejí divoká prasata, a občas jelena.

Tygři jsou obligátní masožravci. Dávají přednost lovu velkých kopytníků, často zabíjejí divoká prasata, a občas jelena. Dominik Dufek Třída: 7.C Datum: 7.3 2013 Zeměpisné rozšíření: Čína Zajímavosti: poslední volně žijící jedinec tohoto poddruhu byl spatřen v roce 1994 a proto se má za to, že tygr jihočínský ve volné přírodě

Více

Stupnice tělesné kondice koně BCS Body Condition Scoring

Stupnice tělesné kondice koně BCS Body Condition Scoring Zásady odchovu hříbat z pohledu výživy Ing. Kateřina Blažková Oddělení výživy, Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., Uhříněves Rozhodujícím obdobím, které může nejvíce ovlivnit budoucí kariéru koně,

Více

Kočka domácí je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné

Více

Zootechnické aspekty chovu masného skotu

Zootechnické aspekty chovu masného skotu Zootechnické aspekty chovu masného skotu Strategie zakládání stáda František Louda Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o. Podnikatelský záměr obsahuje : strategické postupy všech prací ekonomickou rozvahu

Více

www.zlinskedumy.cz Střední odborná škola Luhačovice Mgr. Alena Marková III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

www.zlinskedumy.cz Střední odborná škola Luhačovice Mgr. Alena Marková III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název školy Číslo projektu Autor Název šablony Název DUMu Stupeň a typ vzdělání Vzdělávací obor Tematický okruh Druh učebního materiálu Cílová skupina Anotace Klíčová slova Střední odborná škola Luhačovice

Více

VZOROVÉ PROVOZNÍ ŘÁDY KOUPALIŠŤ VE VOLNÉ PŘÍRODĚ, UMĚLÝCH KOUPALIŠŤ A SAUN

VZOROVÉ PROVOZNÍ ŘÁDY KOUPALIŠŤ VE VOLNÉ PŘÍRODĚ, UMĚLÝCH KOUPALIŠŤ A SAUN VZOROVÉ PROVOZNÍ ŘÁDY KOUPALIŠŤ VE VOLNÉ PŘÍRODĚ, UMĚLÝCH KOUPALIŠŤ A SAUN Koupaliště ve volné přírodě podle 6 (3c) zákona č.258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále zákon.) Název koupaliště a umístění,

Více

Chov kamzíka horského (Rupicapra rupicapra)

Chov kamzíka horského (Rupicapra rupicapra) Chov kamzíka horského (Rupicapra rupicapra) Obsah Chov kamzíka horského (Rupicapra rupicapra)... 1 Obsah... 1 Historie... 1 Zoologické zařazení... 2 Rozšíření... 2 Legislativa... 3 Zoologie... 4 Ekologie...

Více

FarmProfit nový ekonomický software pro zemědělce

FarmProfit nový ekonomický software pro zemědělce FarmProfit nový ekonomický software pro zemědělce Ing. Jan Syrůček Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i. tel.: +420 267 009 529 e-mail: syrucek.jan@vuzv.cz FarmProfit Ekonomický software na kalkulaci

Více

Systém automatického krmení pro VMS a jiné farmy

Systém automatického krmení pro VMS a jiné farmy Systém automatického krmení pro VMS a jiné farmy Každý chovatel ví, že řádné krmení je základním předpokladem pro dosažení dobrého zdravotního stavu krav s vysokou užitkovostí a s dobrými reprodukčními

Více

Hodnoticí standard. Odborná způsobilost. Platnost standardu Standard je platný od: 26.5.2011

Hodnoticí standard. Odborná způsobilost. Platnost standardu Standard je platný od: 26.5.2011 Hodnotitel koní (kód: 41-002-M) Autorizující orgán: Ministerstvo zemědělství Skupina oborů: Zemědělství a lesnictví (kód: 41) Povolání: Zemědělský technik Doklady potvrzující ÚK: Osvědčení o dílčí kvalifikaci

Více

VYHLAÂ SÏ KA ze dne 1. zaârïõâ 2006 o provedenõâ neïkteryâch ustanovenõâ plemenaârïskeâho zaâkona

VYHLAÂ SÏ KA ze dne 1. zaârïõâ 2006 o provedenõâ neïkteryâch ustanovenõâ plemenaârïskeâho zaâkona Strana 6173 448 VYHLAÂ SÏ KA ze dne 1. zaârïõâ 2006 o provedenõâ neïkteryâch ustanovenõâ plemenaârïskeâho zaâkona Ministerstvo zemeïdeïlstvõâ stanovõâ podle 33 zaâkona cï. 154/2000 Sb., o sïlechteïnõâ,

Více

I. Pozorování zvířat (psa) a zhotovení odlitků jeho stopy

I. Pozorování zvířat (psa) a zhotovení odlitků jeho stopy Živočichové Ekologická výchova autorka: Mgr. Ivana Niklová Základní škola a Mateřská škola Kameničky Další možnosti studia - nepovinné předměty CZ.1.07/1.1.28/02.0034 Předpokládaný čas: 8 vyučovacích hodiny

Více

Témata. k profilové části maturitní zkoušky. Forma: ústní. Obor vzdělávání: VETERINÁRNÍ PREVENCE. Předmět: HYGIENA A TECHNOLOGIE POTRAVIN

Témata. k profilové části maturitní zkoušky. Forma: ústní. Obor vzdělávání: VETERINÁRNÍ PREVENCE. Předmět: HYGIENA A TECHNOLOGIE POTRAVIN Témata k profilové části maturitní zkoušky Forma: ústní Obor vzdělávání: VETERINÁRNÍ PREVENCE Předmět: HYGIENA A TECHNOLOGIE POTRAVIN Školní rok: 2015/2016 Třída: VP4 Zpracoval(a): MVDr. Hana Kuběnová

Více

Provozní řád Základní školy v Litvínově Hamru, Mládežnická 220

Provozní řád Základní školy v Litvínově Hamru, Mládežnická 220 Provozní řád Základní školy v Litvínově Hamru, Mládežnická 220 dle Zákona č. 410/2005 Sb. O ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů Předmět vymezení: základní škola I. Údaje o

Více

Kontrola mléčné užitkovosti krav v kontrolním roce 2006/2007 Ing. Pavel Bucek, Českomoravská společnost chovatelů, a.s.

Kontrola mléčné užitkovosti krav v kontrolním roce 2006/2007 Ing. Pavel Bucek, Českomoravská společnost chovatelů, a.s. Kontrola mléčné užitkovosti krav v kontrolním roce 2006/2007 Ing. Pavel Bucek, Českomoravská společnost chovatelů, a.s. Kontrola užitkovosti (KU) dojených plemen skotu je v České republice prováděna podle

Více

Zvyšující se produkce mléka přináší stále větší problémy především v oblasti výživy dojnic a v ekonomice výroby mléka. Ještě před dvěmi lety byla

Zvyšující se produkce mléka přináší stále větší problémy především v oblasti výživy dojnic a v ekonomice výroby mléka. Ještě před dvěmi lety byla AgroKonzulta Žamberk s.r.o. Klostermanova ul. 1258, 564 01 Žamberk Tel.: 465 676767 Fax: 465 676700 E-mail:mikyska@ agrokonzulta.cz E-mail: vyziva@ agrokonzulta.cz Ing. František Mikyska Problémy ve výživě

Více

Přírodověda - 4. ročník VY_12_INOVACE 02Šti/ČIG/19

Přírodověda - 4. ročník VY_12_INOVACE 02Šti/ČIG/19 Základní škola a Mateřská škola Vrbovec 671 24 Vrbovec 143, tel. 515230171, IČO 750038, E mail: zs.vrbovec@zn.orgman.cz SVĚT POZNÁNÍ Číslo projektu CZ.1 07/1.4. 00/21. 1205 Přírodověda - 4. ročník VY_12_INOVACE

Více

Tygr Indický. Samice měří 1,5-2 m bez ocasu a 2,5-3 m s ocasem. Váží 100-200 kg. V kohoutku měří zhruba 75 cm, délka hlavy je 20-30 cm.

Tygr Indický. Samice měří 1,5-2 m bez ocasu a 2,5-3 m s ocasem. Váží 100-200 kg. V kohoutku měří zhruba 75 cm, délka hlavy je 20-30 cm. Marek Hák 25.1.2013 Popis Tygr indický je kočkovitá šelma (Panthera tigris tigris) také zvaný tygr bengálský je nejpočetnější poddruh tygra. Vyskytuje se převážně v okolí ústí řeky Gangy, Indii a Bangladéši.

Více

Šlechtitelský program plemene Aberdeen Angus

Šlechtitelský program plemene Aberdeen Angus Šlechtitelský program plemene Aberdeen Angus 1. Historie a základní charakteristika plemene Domovem jednoho z nejrozšířenějších masných plemen skotu na světě je severovýchodní Skotsko. Již na počátku 18.

Více

Základní škola Slušovice. Biologická olympiáda

Základní škola Slušovice. Biologická olympiáda Základní škola Slušovice Školní 222, 763 15 Slušovice Biologická olympiáda Školní rok 2010-2011 Anna Gajdošíková VI.B Kategorie: D 2 Úvod Chlupy savců jsou jedinečné pro každý druh a navíc se liší v rámci

Více

Témata bakalářských a diplomových prací pro akademický rok 2015/2016

Témata bakalářských a diplomových prací pro akademický rok 2015/2016 Témata bakalářských a diplomových prací pro akademický rok 2015/2016 doc. Ing. Miroslav Maršálek, CSc. Výsledky reprodukce dojnic v inseminačním obvodu (zadáno) Fyzioterapie u koní (zadáno) Využití různých

Více

STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, PRAHA 4, OHRADNÍ 57 PROVOZNÍ ŘÁD SOU

STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, PRAHA 4, OHRADNÍ 57 PROVOZNÍ ŘÁD SOU STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, PRAHA 4, OHRADNÍ 57 PROVOZNÍ ŘÁD SOU Praha, září 2012 1. ÚVODNÍ USTANOVENÍ 1.1. Provozní řád je, podle ust. 28 odst. 1, písm. g) a 30 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním,

Více

Vývoj ekologického zemědělství ve světě

Vývoj ekologického zemědělství ve světě Vývoj ekologického zemědělství ve světě Ekologické zemědělství se ve světě stále více rozšiřuje a výměra ekologicky obhospodařovaných ploch ve světě každoročně narůstá. Ke konci roku 2013 (dle pravidelného

Více

vyhlášky č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství

vyhlášky č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství ÚPLNÉ ZNĚNÍ vyhlášky č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství 11 16/2006 Sb. Vyhláška ze dne 6. ledna 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona

Více

Najdete zde i základní výstavní hodnocení a výsledek RTG (rentgenu) kloubů.

Najdete zde i základní výstavní hodnocení a výsledek RTG (rentgenu) kloubů. 1 JAK ČÍST BONITAČNÍ KÓD Bonitačním kódem rozumíme zapsání předností, ale hlavně vad posuzovaného jedince pomocí předepsané tabulky. Pro úplného laika je to potom směs čísel a písmen na jednom řádku. V

Více

Sada 2 MATERIÁLOVÁ A KONSTRUKČNÍ TYPOLOGIE STAVEB PS

Sada 2 MATERIÁLOVÁ A KONSTRUKČNÍ TYPOLOGIE STAVEB PS S t ř e d n í š k o l a s t a v e b n í J i h l a v a Sada 2 MATERIÁLOVÁ A KONSTRUKČNÍ TYPOLOGIE STAVEB PS 08. ZEMĚDĚLSKÉ STAVBY CHOV SKOTU Digitální učební materiál projektu: SŠS Jihlava šablony registrační

Více

VY_52_INOVACE_PŘ_I/2.25

VY_52_INOVACE_PŘ_I/2.25 Kód DUM : Škola: Číslo projektu: Název projektu: Název šablony: VY_52_INOVACE_PŘ_I/2.25 Základní škola a Mateřská škola Dobronín, příspěvková organizace, Polenská 162 / 4, 588 12 Dobronín CZ.1.07/1.4.00/21.3541

Více

Zvyšování kvality výuky technických oborů

Zvyšování kvality výuky technických oborů Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita V. 2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji odborných kompetencí žáků středních škol Téma V. 2.24 Zateplování budov minerálními deskami

Více

GEOGRAFICKÁ RŮZNORODOST 80 000 HEKTARŮ. www.spearheadinternational.cz

GEOGRAFICKÁ RŮZNORODOST 80 000 HEKTARŮ. www.spearheadinternational.cz GEOGRAFICKÁ RŮZNORODOST 80 000 HEKTARŮ www.spearheadinternational.cz HOSPODAŘENÍ AGROSUMAK V ČESKÉ A.S. 6 REPUBLICE 000 HA ADM www.spearheadinternational.cz Spearhead International Ltd (zemědělská společnost)

Více

Ministerstvo zemědělství ČR Česká zemědělská univerzita Český statistický úřad RABBIT Trhový Štěpánov a. s.

Ministerstvo zemědělství ČR Česká zemědělská univerzita Český statistický úřad RABBIT Trhový Štěpánov a. s. ZDROJE INFORMACÍ, ZPRACOVATELÉ PODKLADŮ: MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY Ministerstvo zemědělství ČR Česká zemědělská univerzita Český statistický úřad RABBIT Trhový Štěpánov a. s. Odbor živočišných

Více

Dotazník pro účastníky soutěže

Dotazník pro účastníky soutěže Vážená paní, vážený pane, Dotazník pro účastníky soutěže vyplněním a zasláním tohoto dotazníku vstoupíte do prvního vyhodnocovacího kola soutěže Mléčná farma roku 2015. Na jeho základě odborná komise vybere

Více

DRŮBEŽ TRŽNÍ DRUHY DRŮBEŽE PRODUKCE DRŮBEŽE VE SVĚTĚ VÝKRM DRŮBEŽE

DRŮBEŽ TRŽNÍ DRUHY DRŮBEŽE PRODUKCE DRŮBEŽE VE SVĚTĚ VÝKRM DRŮBEŽE PRODUKCE A ZPRACOVÁNÍ DRŮBEŽE Aktivita KA 2350/4-10up Název inovace HYGIENA A TECHNOLOGIE DRŮBEŽE, KRÁLÍKŮ A ZVĚŘINY DRŮBEŽ definice z nař. (ES) č. 853/2004: domácí drůbež včetně ptáků, kteří nejsou považováni

Více