A2.5 OBECNÁ OCHRANA PŘÍRODY A KRAJINY

Transkript

1 Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje Obsah ÚSES Přírodní parky VKP Ochrana dřevin Invazní druhy >> Další (A2.6 Zvláště chráněná území) A2.5 OBECNÁ OCHRANA PŘÍRODY A KRAJINY A2.5.1 KRAJINÁŘSKÉ ASPEKTY Zákon o ochraně přírody a krajiny zavádí v 12 institut krajinného rázu, který definuje jako přírodní, kulturní a historickou charakteristiku určitého místa nebo oblasti. Dle znění zákona je krajinný ráz chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Dále stanovuje, že zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy krajině. V tomto jediném odstavci se objevuje řada termínů, které zpřesňují představu o krajinném rázu, jakožto kategorii dosud značně vágní a mnohoznačně vykládané. Přesto ale není hodnocení krajinného rázu snadnou a jednoznačnou záležitostí. Jistá abstraktnost a mnohovrstevnost krajinného rázu a částečně subjektivní rozměr jeho vnímání měla za důsledek, že nebyla nalezena úplná shoda v tom, jak postupovat při hodnocení krajinného rázu. V současnosti vedle sebe paralelně existuje několik metodik, které sice rámcově vycházejí z dikce 12 zákona č. 114/1992 Sb., ale se zavedenými pojmy nakládají různým způsobem a často k nim přidávají další. Většího uplatnění nalezly tyto tři metodické postupy: a) metodika AOPK ČR (autor I. Míchal) b) metodika doc. I. Vorla c) metodika Správy CHKO Český ráj (autoři R. Bukáček a P. Matějka) Při popisu krajinného rázu Libereckého kraje se přidržíme první z citovaných metodik, která je při úsporném terminologickém aparátu a jednoduchém členění nejsnáze využitelná pro krajinářskou charakteristiku rozsáhlejších území. Zdůrazňujeme ovšem, že půjde o popis velmi zběžný, svým rozsahem i členěním přizpůsobený poslání této dokumentace. Protože pojem krajina, resp. krajinný ráz zahrnuje četné složky povahy přírodních jevů, antropogenních útvarů, ale i abstrakta, jako je historická paměť krajiny či genius loci, není možné popisovat heterogenní krajinu naráz, ale je nutné ji rozčlenit do menších, relativně stejnorodých celků. Takové celky vyšší úrovně označujeme jako oblasti krajinného rázu (variantně se používá pojem krajinné celky), na nižší a již snáze uchopitelné úrovni se operuje s pojmem místa krajinného rázu (variantně krajinné prostory). Zatímco oblast krajinného rázu (dále jen KR) může být značně rozsáhlá a nepřehlédnutelná a současně může představovat mozaiku různorodých dílčích území, tak místa krajinného rázu již tvoří pohledově ± uzavřený celek s relativně homogenními charakteristikami. V následujícím textu se ovšem místy KR zabývat nemůžeme, neboť na území Libereckého kraje by jich bylo možné vyčlenit stovky a samotné jejich vymezení by představoval značně náročný úkol. Proto je zde proveden pouze nanejvýš stručný popis podle předběžně vymezených oblastí KR. Ještě dříve se však zastavíme u krajinných hodnot Libereckého kraje jako celku. Souborné krajinářské hodnocení Libereckého kraje Nejjednodušším postupem pro hodnocení krajiny v měřítku Libereckého kraje je metodika, kterou v 70. letech vypracovali S. Muranský a P. Nauman (sec. MÍCHAL 1997). Ta provádí hodnocení krajiny ve dvou stupních: prvním je plně objektivizovaná typizace na základě podílu pokryvných struktur (ekosystémů), druhým pak poněkud subjektivnější estetické hodnocení. Výsledkem prvního kroku jsou tři krajinné typy: Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 179

2 Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje A krajina plně antropogenizovaná, s dominantním až výlučným výskytem sídelních a industriálních anebo agroindustriálních prvků (tvoří 31 % území ČR); B krajina harmonická, s vyrovnaným vztahem mezi přírodou a člověkem; krajina tohoto typu může mít úplnou převahu prvků přechodného charakteru nebo mozaiku prvků odpovídajících střídavě krajinným typům A a C (tvoří cca 60 % území ČR); C krajina relativně přírodní, s dominantním až výlučným výskytem přírodních prvků, při ojedinělém výskytu agrárních, minimu sídelních a absenci industriálních prvků (jde o 9 % území ČR). Pro vymezení krajinných typů lze využít tzv. koeficientu ekologické stability (zkratka KES), který vyjadřuje podíl relativně přírodních kultur (lesy, louky, pastviny, zahrady, ovocné sady, vinici, rybníky a ostatní vodní plochy) vůči kulturám výrazně antropogenním (orná půda, chmelnice, zastavěné plochy). Výsledky takového hodnocení vztažené na jednotlivá katastrální území, jsou zachyceny v následujícím obrázku: Obrázek 23 Na základě KES zde bylo provedeno podrobnější členění, kdy vedle základních krajinných typů A, B a C byly vymezeny i přechody mezi nimi. Z obrázku je zřejmý zhruba vyrovnaný podíl krajinného typu B a C (37,2 a 34,7 % území), výrazně zastoupen je i přechod mezi typy B a C (17,0 %). Naopak krajinný typ A bylo možno vymezit jen na 1 % celkové plochy a přechod k typu B na 10,1 % území. Při pohledu na mapu překvapí dvě skutečnosti. Tou první je vysoký podíl přírodní krajiny (typ C), který je 4x vyšší než odpovídá uváděnému celostátnímu průměru (a ještě by vzrostl při zohlednění přechodného typu B-C). Při bližší analýze ovšem zjistíme, že velkou část takto vyznačených ploch tvoří lesnatá území s kulturními porosty o nízké ekologické Strana 180 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

3 Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje stabilitě, v případě Jizerských hor dokonce s velkým podílem pasekových formací a mladých porostů s velkým podílem geograficky nepůvodních (tzv. náhradních) dřevin. Ještě překvapivější je ale relativně optimistické hodnocení krajiny ve velkých sídlech, tj. v Liberci, Jablonci nad Nisou a České Lípě, v nichž očividně převažují antropogenní struktury, popř. formace silně ovlivněné lidskou činností. Tato území jsou v mapce většinou zahrnuta do krajiny harmonické (typ B), někdy dokonce i na přechodu ke krajině přírodní (B-C). To je způsobeno tím, že algoritmus koeficientu ekologické stability nepočítá s ostatními plochami, které přitom mají v souvisleji zastavěných katastrech až 50% podíl. Tyto ostatní plochy často představují různé průmyslové areály, skladové prostory či zpustlé plochy s ruderální vegetací, jejichž přírodní a estetická hodnota bývá nevalná. Přesto je do výpočtu zahrnout nelze, neboť v jiných případech (zvláště v méně zastavěných katastrech) jsou pod ostatní plochy shrnována nejrůznější lada, často s poměrně kvalitní vegetací a se zvýšenou krajinářskou hodnotou. Z těchto dvou příkladů je zřejmé, že koeficient ekologické stability je při hodnocení krajiny jen orientačním vodítkem, které může někdy vést k nesprávným závěrům. Pokud bychom aplikovali definice krajinných typů důsledně, pak bychom většinu území kraje zahrnuli do typu B (krajina harmonická), zatímco: do typu A (krajina antropogenizovaná) by byly zahrnuty všechny větší sídelní areály, dále areály průmyslové a těžební (pískovny, kamenolomy), v menším měřítku pak i souvislé plochy orné půdy; v měřítku katastrálních území by pak obvody výrazněji zorněné tvořily přechod mezi typem A a B, celková rozloha krajiny typu A by přitom nepřekročila 15 %; do typu C (krajina relativně přírodní) by náležely přírodě blízké ekosystémy lesů s alespoň částečně přirozeným druhovým složením, dále rybniční plochy a navazující mokřadní lada, v omezeném rozsahu i jiné ekosystémy; tyto plochy by bylo možné vymezit na velké části Lužických hor, souvisle v severní části Jizerských hor, ostrůvkovitě i v jiných jejich partiích, v nejvyšších polohách Krkonoš a lokálně i v nižších partiích, např. v údolí Jizerky, dále pak v ose Holanské rybníky-novozámecký rybník-hradčanské stěny, z dalších lokalit např. v údolích Jizery pod Semily, v údolí Kamenice, nesouvisle v Českém ráji, na Kokořínsku a v Českém středohoří a na některých neovulkanických kopcích Ralské pahorkatiny. Takto vymezené plochy by tvořily % území kraje. V dalším kroku se pak stanoví krajinářská hodnota. Zde se již jedná o estetické hodnocení, které v sobě nese jistou dávku subjektivity. Krajinářská hodnota v rámci jednotlivých krajinných typů může být snížená, průměrná anebo zvýšená. Její posouzení je ale možné teprve na základě bližší analýzy dílčích území rámcově je uvedeme pro vymezené oblasti KR v dalším textu. Určitou vypovídací hodnotu mají i podíly lesní půdy, ZPF a orné půdy v jednotlivých katastrálních územích. K ilustraci poslouží následující mapky, v nichž jsou vyznačeny i hranice velkoplošných zvláště chráněných území. Z obr. 24 je patrné, že nejvíce lesů je soustředěno v Jizerských horách, ve vyšších polohách Krkonoš, v bývalém vojenském újezdu Ralsko, v severní části Lužických hor a v Ještědském hřbetu. Nejnižší lesnatost vykazují katastrální území v Žitavské pánvi, v Českolipské kotlině a na Turnovsku. Z V-ZCHÚ má nejmenší podíl lesů zasahující část CHKO České středohoří. Téměř inverzní obraz poskytuje mapa podílu zemědělské půdy (obr. 25). Protože jsou zde zahrnuty i plochy trvalých travních porostů, vidíme vedle sebe jak relativně úrodné oblasti nižších poloh, tak i podhorské oblasti pícninářské. Naopak téměř bez zemědělské půdy jsou lesnaté partie Jizerských hor a bývalého vojenského újezdu Ralsko. Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 181

4 Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje Obrázek 24 Obrázek 25 Strana 182 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

5 Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje Poslední mapka vyjadřuje stupeň zornění, tj. podíl orné půdě na celkové ploše ZPF. Stupeň zornění odráží produkční potenciál půd, takže nejvyšších hodnot dosahuje na hnědozemích až luvizemích teplejších poloh, zatímco v podhorských terénech je malý. Mapka ovšem neodpovídá aktuálnímu stavu půd, které mnohdy leží po řadu let ladem, a to nezřídka i v relativně úrodných polohách. Obrázek 26 Z prezentovaných obrázků je patrná značná různorodost krajinných charakteristik kraje, která dále vyplyne při popisu oblastí krajinného rázu. Hodnocení krajinného rázu podle jeho oblastí Pro potřebu této koncepce bylo provedeno předběžné vymezení oblastí krajinného rázu. To je založeno na geomorfologických charakteristikách a vegetačním pokryvu, resp. využití krajiny (land use). Byly tak zohledněny nejen faktory přírodní diferenciace, ale i faktory antropogenní, které tvoří kulturní charakteristiku krajiny. Na jejich základě bylo vymezeno 19 oblastí KR, z nichž některé vykazují zvýšenou heterogenitu, která vedla k vyčlenění jakýchsi podoblastí ty je někdy možné až ztotožnit s místy KR. V některých případech tvoří tyto podoblasti přechod k sousedícím oblastem, což pro zachování přehlednosti není v přiložené mapce vyznačeno. Z náčrtku je zřejmé, že oblasti (resp. podoblasti ) KR do značné míry kopírují hranice geomorfologických jednotek, případně bioregionů, které dále modifikují na základě kulturní charakteristiky. Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 183

6 Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje Obrázek 27 Oblasti krajinného rázu: 1 Verneřické středohoří, 2 Lužické hory, 3 Podještědí, 4 Okolí České Lípy, sever, 5 Okolí České Lípy, jih, 6 Severní Kokořínsko, 7 Ralsko, 8 Českodubsko, 9 Ještědský hřbet, 10 Žitavská pánev, 11 Frýdlantsko, 12 Jizerské hory, 13 Předhůří Jizerských hor, 14 Krkonoše, 15 Předhůří Krkonoš, 16 Železnobrodsko-Semilsko, 17 Jilemnicko, 18 Český ráj, 19 Střední Pojizeří. Stručná charakteristika KR podle oblastí 1) Verneřické středohoří (cca 85 km 2 ) Oblast zahrnuje zasahující část Českého středohoří (součást stejnojmenné CHKO). Reliéf území je značně pestrý, podmíněný třetihorní vulkanickou činností, s převahou bazaltických hornin a pyroklastik. Na rozdíl od sousední Ralské pahorkatiny se již uplatňují členitější vrchy příkrovové stavby, které vystupují nad úpatní polohy budované těžšími svrchnokřídovými sedimenty i kvartérními překryvy. Příznivé trofické podmínky a relativní bázicita většiny půdotvorných substrátů podmiňují i vyšší přirozenou biodiverzitu. V potenciální přirozené vegetaci jsou proto dominantně zastoupeny přechodné typy dubohabrových hájů, květnaté bučiny a suťové lesy. Nejvyšším bodem krajinného celku je Vlčí hora (641 m), výraznými dominantami jsou dále Kozelský hřeben, Radečský a Dvorský kopec. Nejníže položeným místem je niva Ploučnice (cca 240 m), výšková amplituda tedy činí 400 m. Zhruba polovinu území zaujímají lesní porosty, které jsou částečně přirozené povahy, s vyšším uplatněním listnatých dřevin. Lesy jsou soustředěny především do svažitých poloh. V nižších partiích se rozkládá zemědělská půda, která je převážně zorněna. Část této orné půdy je ale v současnosti jen nepravidelně využívána (příležitostně pasené úhory). Je zde několik sídel různé Strana 184 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

7 Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje velikosti, městský charakter má Kamenický Šenov, částečně i Žandov. V sídlech je větší počet objektů lidové architektury, částečně s rekreačním využitím. V oblasti chybí významnější historické památky, objekty menšího významu jsou ale relativně četné. Přírodní i estetické hodnoty jsou zvýšené, negativem je ale vyšší zornění zvl. v jižní části oblasti a zanedbanost části půd. Rámcové hodnocení: krajinný typ B a B+. 2) Lužické hory (cca 115 km 2 ) Do oblasti jsou zahrnuty vyšší, ± souvisle zalesněné partie zasahující části Lužických hor (celá oblast leží ve stejnojmenné CHKO). Reliéf je členitý, na podloží kvádrových pískovců prostoupených četnými neovulkanickými tělesy převážně trachytového a fonolitického typu. Na západě již převažují bazaltoidy a souhrn přírodních podmínek zde naznačuje příbuznost s Verneřickým středohořím. Četné vrchy mají charakter ± nesouměrných kup, unikátem je kuželovitý Klíč s rozsáhlými otevřenými sutěmi. Nejvyšším bodem oblasti je Luž (793 m), nejnižší část reliéfu se nachází v cca 350 m; rozpětí nadmořských výšek činí téměř 450 m. Vodní síť tvoří menší vodoteče, které zde pramení nejvýznamnější je Svitavka, Bobrava a Hamerský potok. Na vegetační mozaice se podílejí hlavně lesy. Na pískovcových podkladech převládá borovice se smrkem, často je ale přítomen buk, na neovulkanických horninách zpravidla dominuje buk. Lesní porosty vykazují vyšší ekologickou stabilitu, biodiverzita je ale naopak většinou snížená, především v důsledku minerálně chudého podloží (výjimkou jsou lesy na čedičových podkladech). Mimo les se uplatňuje extenzivně využívána, často i ladem ležící zemědělská půda floristicky chudší louky a úhory, obdělávaná orná půda zcela chybí. Sídla jsou nepočetná a mají charakter rekreačních osad, s vysokým podílem původní architektury roubených a poloroubených chalup, místy i s hrázděním patra. Díky narušené kontinuitě trvalého osídlení v poválečných letech se zachovaly v málo pozměněném stavu. Jiné významné památkové objekty zde nenalezneme. Cenný barokní kostel v Mařenicích již leží mimo hranice oblasti. Souhrnné hodnocení: Přírodní i estetické hodnoty jsou zvýšené až vysoké, rámcově jde o krajinný typ B+ a C. 3) Podještědí (cca 280 km 2 ) Rozsáhlá oblast, která se do značné míry kryje s geomorfologickým podcelkem Zákupská pahorkatina (severní část Ralského bioregionu), z něhož však byla vyčleněna větší část okrsku Českolipská kotlina. Území vykazuje značnou variabilitu přírodních podmínek i kulturní charakteristiky. Reliéf je pahorkatinný až vrchovinný, na podloží svrchnokřídových sedimentů, s častými kvartérními překryvy sprašových hlín, glacifluviálních sedimentů i svahovin. Charakteristické jsou neovulkanicky podmíněné vrchy, které se s vyšší frekvencí uplatňují ve východní části oblasti. Tyto vrchy vystupují buď jednotlivě a vytvářejí pak výrazné krajinné dominanty (především Tlustec a Ortel) anebo ve skupinách (Slavíček, Tisový vrch, Šišák), kde pak komunikují s reliéfem pískovcové pahorkatiny. Východní okraj oblasti se již zvedá k lužické poruše při úpatí Ještědského hřbetu, ovšem při malé členitosti reliéfu. Značně monotónní je reliéf v povodí Panenského potoka. Nadmořské výšky se pohybují od cca 300 m do 591 m (Tlustec), tj. v rozpětí necelých 300 m. Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 185

8 Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje Lesy zaujímají necelou polovinu oblasti a jejich rozložení je nerovnoměrné, ve vazbě na reliéfové a půdní podmínky. Většina lesů je na pískovcových terénech, popř. na neovulkanických elevacích. Vodní toky jsou zastoupeny i několika významnějšími vodotečmi střední velikosti Ještědským a Panenským potokem a Svitavkou. Zasahuje sem i horní tok Ploučnice. Na nivy vodotečí jsou vázány cenné mokřadní biotopy, většinou původní nivní louky. V oblasti se nachází i několik drobnějších, krajinářsky hodnotných rybníků. Zemědělská půda je převážně zorněná, zejména ve střední části území. Velká část orné půdy leží dočasně ladem. Výrazným fenoménem jsou ovocné sady u Svojkova a Zákup, dnes však většinou opuštěné a pustnoucí. Sídla jsou venkovského rázu, městský charakter má jen Jablonné v Podještědí a Osečná. V území chybí až na výjimky větší průmysl, rušivě se v krajině uplatňují jen některé zemědělské areály (Brniště). Při jižní hranici zasahují areály uranových dolů je zde odkaliště (tč. v likvidaci) a průmyslový areál pod Lipkou. Výrazně negativním jevem jsou kamenolomy na čedičových vrších vedle roztěženého Tlustce je těžbou značně poškozen Kamenický vrch u Zákup, v menší míře Lipka poblíž Novin pod Ralskem. Poblíž Dubnice jsou těženy glacifluviální štěrkopísky, menší pískovna byla nedávno otevřena u Rynoltic. Historicky významné je zejména Jablonné, které je jedním z nejstarších měst v severních Čechách. Nachází se zde architektonicky cenná barokní bazilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy s dominikánským klášterem, přestavovaný barokní kostel se zbytky románského zdiva, fragmenty městských hradeb, tři zámky a několik cenných domů. Poblíž města leží hrad a zámek Lemberk, s dalšími památkově cennými objekty; historický ráz má i rybniční soustava s volnou parkovou úpravou. Na východě se nachází skalní hrad Sloup, s velmi starým archeologicky doloženým osídlením, k dalším objektům památkové péče zde patří zámek, barokní kostel a hodnotná sochařská výzdoba. Cenné jsou i kostely v některých vsích (např. kostel v Brništi je zčásti románský, ke stylově vyhraněním stavbám patří barokní kostel sv. Máří Magdalény v Mařenicích a empírový kostel v Lindavě). Hojně dochována je lidová architektura roubených chalup, ale i klasicistních a empírových měsťanských domů a zemědělských usedlostí. K nejcennějším areálům lidové architektury náleží Velenice. Drobná sakrální architektura je roztroušena porůznu v krajině (z velké části jde o barokní stavby), její stav je ale většinou velmi žalostný. Souhrnné hodnocení: přírodní a estetické hodnoty jsou kolísavé, na většině území průměrné, krajinný typ A, B-, B a B+, maloplošně i C-. 4) Okolí České Lípy-sever (cca 125 km 2 ) Geomorfologicky zahrnuje oblast převážnou část Českolipské kotliny s málo členitým reliéfem v nadmořské výšce kolem 300 m, v prostoru mezi Mimoní, Českou Lípou a Novým Borem. Výjimkou jsou tři neovulkanické suky Chotovický a Skalický vrch (498 a 484 m) u N. Boru a Špičák (459 m) u České Lípy. Geologický podklad tvoří pestrá série svrchnokřídových sedimentů, zejména vápnitých jílovců a slínovců, s častými kvartérními překryvy. Výrazným fenoménem je holocénní niva Ploučnice, zčásti s přírodním meandrujícím tokem a s rozsáhlými mokřadními lady vysoké biologické hodnoty; pod Č. Lípou je Ploučnice již více méně regulována. Do oblasti zasahují i další významnější toky částečně přirozeného charakteru: Sporka, Dobranovský potok, Svitavka a Panenský potok. Nachází se zde i řada menších rybníků a pískovny při západním okraji Č. Lípy. Většina území je zemědělsky zkulturněna, popř. urbanizována, podíl lesů je malý, odhadem kolem 15 %. Lesy na neovulkanických vrších jsou ± přirozené povahy, přechodného typu mezi dubohabrovými hájí, suťovými lesy a květnatými bučinami. Místy jsou vyvinuty potoční a mokřadní olšiny; další lesy jsou spíše kulturního charakteru, zpravidla s převahou smrku a borovice. Nelesní vegetaci reprezentují v různé míře obhospodařované louky a pastviny, zčásti Strana 186 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

9 Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje v zanedbaném stavu, ale vzhledem k vyššímu ph a teplému mezoklimatu zde zastihneme poměrně bohatou a zajímavou biotu. Orné půdy pokrývají značnou část oblasti, mnohdy však leží ladem, případně jsou převáděny na travní porosty. Sídelní strukturu tvoří čtyři různě velká města Česká Lípa, Nový Bor, Mimoň a Zákupy, jejž jsou doplněna několika venkovskými sídly. Zejména v Č. Lípě je významný podíl průmyslových ploch a je zde i silniční a železniční uzel. Značnou část obytné zástavby tu tvoří panelová sídliště, která jsou soustředěna v pohledově exponované severní části města pod Špičákem. V dalších městech je podíl panelové zástavby značně nižší. Esteticky nepříznivě působí větší zemědělské areály v Dobranově a Bohaticích. Česká Lípa je městem s dlouhou historií a s řadou dochovaných památkových objektů, jež jsou dnes ale ± pohlceny novodobou zástavbou, často pochybných estetických kvalit. Historický ráz si uchovaly Zákupy se zámeckým areálem a řadou lidových staveb, kvalitní architektura převážně z 19. a počátku 20. století se nachází především v Novém Boru. Drobná architektura venkovské krajiny (kapličky, kříže, boží muka) vzala často za své s rušením cest a zcelováním zemědělských pozemků, čímž byla prakticky zničena jedinečná historická infrastruktura. Neblahou úlohu v tomto devastačním procesu sehrál rozvoj uranového průmyslu v 70. a 80. letech minulého století, který z dosud poněkud provinční a ospalé České Lípy učinil prudce se rozvíjející industriální město socialistického typu. Souhrnné hodnocení: přírodní a estetické hodnoty jsou většinou snížené, jen lokálně zvýšené; krajinný typ většinou A a B-, v okolí Skalice B+. 5) Okolí České Lípy-jih (cca 165 km 2 ) Geomorfologicky jde o okrsky Jestřebská kotlina, Provodínská pahorkatina a Hradčanská pahorkatina. Z hlediska přírodních podmínek je to území dosti nesourodé a kontrastní, ale vcelku dobře odlišené od okolní krajiny. Reliéf Jestřebské kotliny na těžších křídových sedimentech s kvartérními překryvy je málo členitý, s nadmořskou výškou většinou v rozpětí m. Jako hraniční útvar na pomezí Kokořínska a Verneřického Středohoří sem byl zařazen i výrazný neovulkanický vrch Ronov (553 m) se zříceninou hradu. V Provodínské pahorkatině se na podloží křemenných pískovců vyskytují četné erozní tvary (nejvýraznější je údolí Robečského potoka Peklo), na geologické stavbě se dále podílejí terasové štěrky a písčitá eluvia. Vystupují zde i menší neovulkanické vrchy Kraví hora (378 m) a Provodínské kameny s nejvyšším bodem Lysá skála (420 m). Samostatnou jednotku představuje Hradčanská pahorkatina, jíž budují pískovce, zčásti s vápnitými vložkami a neovulkanická tělesa rozložitých vrchů Dub (458 m) a Pec (451 m). Izolovaně pak vystupuje vrch Borný (446 m), Mlýnský vrch a Šroubený. Výrazným rysem oblasti jsou vodní plochy, které se zde nacházejí ve velkém počtu. Největší z nich jsou Máchovo jezero, Břehyňský rybník, Novozámecký rybník a Dolanský rybník. Rybníky jsou zbudovány na Robečském a Bobřím potoce a mnohé z nich mají svůj původ ve středověku. Na rybníky se váží i rozsáhlé rákosiny a biologicky významná mokřadní lada. Z hlediska ochrany přírody jde o jedno z nejvýznamnějších území v Libereckém kraji, s řadou zvláště chráněných území národního i mezinárodního významu (Ramsarské mokřady, biogenetická rezervace, navrhovaná ptačí oblast soustavy Natura 2000). Nejcennější flóra a fauna s řadou vzácných a ohrožených druhů (i dvou rostlinných endemitů) je vázána na mokřadní biotopy v okolí Jestřebí a Doks, pozoruhodný je ale i výskyt relativně xerotermních prvků na Hradčanských stěnách (vápnité pískovce) a Provodínských kamenech (čedičové skalní výchozy). Na vegetační mozaice se z asi 60 % podílí les, který zaujímá především Hradčanskou a Provodínskou pahorkatinu. Z hlediska stanovišť i porostní skladby je opět velmi různorodý a Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 187

10 Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje zahrnuje kulturní i relativně přirozené bory na chudých pískovcích, kyselé i mezotrofní bučiny na čedičích a sprašových hlínách, fragmenty hájů, olšiny a vlhké borové doubravy. Charakter lesa je zčásti silně ovlivněn hospodářskou činností (borové monokultury). Nelesní půdu tvoří vedle vodních ploch již zmíněné rákosiny a mokřadní lada (původně vlhké louky), hojná je orná půda (místy ležící ladem), naopak obhospodařované louky mají jen okrajové zastoupení. Nezi Srním a Provodínem se nacházejí rozsáhlé těžebny sklářských písků, z části již vytěžené a postupně rekultivované. Ty také představují zřejmě nejvýraznější negativní jev v krajinném rázu oblasti. Sídla zaujímají pouze malou část oblasti, největším z nich je město Doksy, s výrazně rekreačním charakterem, Venkovskými sídly jsou Kravaře, Stvolínky, Holany, Zahrádky, Jestřebí a Provodín. Větší průmyslové plochy v území chybí, v Blíževedlích a Holanech se ale nacházejí rozsáhlé zemědělské provozy. Krajina oblasti je dlouhodobě osídlena, což dokládají mj. hradní zříceniny na Ronově a na skalním ostrohu v Jestřebí, jakož i nedaleký gotický královský hrad Bezděz. V území se nachází řada kulturních památek: renesanční zámek, kostel a další památkové stavby v Doksech, nedávno vyhořelý zámek v Zahrádkách, kostel sv. Barbory na místě zaniklé vsi Mnichov, zámek ve Stvolínkách, četné ukázky lidové architektury, barokní socha sv. Starosty atd. Díky rybniční soustavě je zde částečně uchovaná historická infrastruktura středověké krajiny (mj. Valdštejnská lipová alej jižně od Zahrádek), technickými památkami jsou výpust Novozámeckého rybníka a nedaleká Mnichovská průrva. Souhrnné hodnocení: estetické a přírodní hodnoty průměrné a zvýšené, v oblasti těžby písku snížené, krajinný typ (B-) B, B+, v Hradčanské pahorkatině místy i C. 6) Severní Kokořínsko (cca 200 km 2 ) Tato oblast se rozprostírá v jihozápadní části kraje, převážně v rámci geomorfologického okrsku Polomené hory, většinou na území CHKO Kokořínsko. Opět jde o nehomogenní území, které tvoří na jedné straně erozně rozčleněný reliéf pískovcové pahorkatiny, na straně druhé mírně zvlněný terén s překryvy sprašových hlín až spraší. Nadmořská výška oblasti se pohybuje většinou mezi 300 a 400 metry, v pískovcovém terénu na západě dosahuje až 450 m. Výraznější elevace jsou podmíněny třetihorním vulkanismem nejmohutnějším vrchem v oblasti je Vlhošť (614 m), za ním následuje Maršovický vrch (515 m), Tachovský vrch (499 m), Starý Bernštejn (480 m), Šedina (473 m), Korecký vrch (465 m) a několik menších elevací. Pískovcový fenomén je rozsáhle vyvinut na západě, kde nalezneme skalní města se zajímavým mikroreliéfem (železité inkrustace, voštiny aj.) Jde o pramennou oblast (pramení zde mj. Liběchovka), v níž chybějí větší vodní toky a s výjimkou ojedinělých drobných rybníčků zde nenalezneme ani vodní plochy. Geomorfologicky i biologicky jsou ovšem významné úzké potoční nivy a údolní prameniště. Na vegetační struktuře se podílejí lesy zhruba 60 % (popř. o něco méně). V druhové skladbě převládá borovice s místním doprovodem smrku, buku a dubu tento stav má hospodářské příčiny a většinou neodráží potenciál stanovišť. Přirozený charakter ale mají reliktní bory na skalních hranách, převážně listnaté formace v obtížněji přístupných terénech, zejména na neovulkanických podkladech (v tomto smyslu je nejvýznamnější lokalitou Vlhošť) a některé remízky v zemědělské krajině. Mimo les dominuje orná půda, převážně obhospodařovaná, louky, popř. lada nalezneme na menších plochách v členitější části území na území CHKO Kokořínsko. Biota je na pískovcích značně chudá, zřetelně bohatší v údolních nivách a na neovulkanických výchozech, kde na některých vrších zastihneme i xerotermní prvky v drobných primárních bezlesích (Korecký vrch, Starý Bernštejn). Negativním jevem je těžba kamene na Maršovickém Strana 188 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

11 Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje a Tachovském vrchu, která směřuje, resp. již dospěla k faktické likvidaci těchto významných krajinných dominant. V pohledových horizontech se významně uplatňuje i nedaleký Velký a Malý Bezděz. Sídelní strukturu tvoří drobné obce s původním zastavovacím plánem a s řadou ukázek tradiční architektury; jediným městem je Dubá. Průmyslové areály v oblasti chybějí, stejně jako významnější dopravní infrastruktura. Místy (např. v Dřevčicích) se vyskytují větší zemědělské provozy. Na historii osídlení ukazují zříceniny hradů a hrádků Starý Bernštejn, Chudý hrádek, Pustý zámek a Čap, novějšími památkami jsou zámky Nový Bernštejn a Houska. V obcích najdeme i řadu hodnotných kostelů a dalších historických staveb. Souhrnné hodnocení: nejvyšší přírodní hodnoty jsou v pískovcových terénech a navazujících údolních systémech na západě a jihu území krajinný typ B+, popř. B. Zemědělsky zkulturněné terény odpovídají typu B-, případně i A. 7) Ralsko (cca 220 km 2 ) Tato oblast zahrnuje velkou část bývalého vojenského újezdu Ralsko. Z geomorfologického hlediska nejde o jednotné území jeho většinu tvoří Kotelská vrchovina (část Zákupské pahorkatiny), velkou měrou se uplatňuje Jestřebská kotlina a Bezdězská kotlina (části Dokeské pahorkatiny) a Bělská tabule (část Středojizerské tabule). Jednotícím rysem území je ovšem donedávna vojenské využití, příbuznost geologických podmínek a relativně souvislé zalesnění. Reliéf je pahorkatinný, většinou nepříliš členitý, na pískovcích jizerského souvrství, místy s překryvy sprašových hlín, v nadmořské výšce m, na SV až 400 m. Výrazný kontrast představují neovulkanity, jež jsou soustředěny především do severního okraje území (Ralsko 696 m, Velký Jelení vrch 514 m, Hamerský Špičák a Chrastenský vrch oba 452 m aj.), na JZ pak tvoří jejich protipól Velký a Malý Bezděz (604 a 577 m). Mezi nimi se nachází ještě Velká a Malá Buková (474 a 431 m). Výraznější elevace na pískovcovém podloží nalezneme opět při severním okraji oblasti: Široký kámen (430 m), Ocasovský vrch (487 m). Zde také na rozdíl od zbytku území vystupuje pískovcové podloží na povrch a vytváří zde pozoruhodné terénní tvary. Reliéf většiny území lze pak označit jako poměrně fádní, nepříliš zajímavý. Vodní toky jsou zastoupeny především Ploučnicí při samém severním okraji území, další vodoteče takřka úplně chybějí v důsledku propustnosti podloží. V oblasti je i několik rybníků největší jsou Horecký a Hamerský, východně od Mimoně leží Novodvorské rybníky, jižně pak Hradčanské rybníky. Na tyto vodní plochy navazují biologicky cenné mokřady, místy i s přechodovými rašeliništi. Asi 3/4 území jsou zalesněny, většinou kulturními porosty s převahou borovice, méně smrku. Přirozenější lesní ekosystémy jsou vázány na neovulkanity (převážně bučiny), mokřadní lemy rybníků (bažinné olšiny) a rašeliny (rašelinné smrčiny a bory). K přírodovědným zvláštnostem patří vyvinutý vrcholový fenomén s menšími plochami primárního bezlesí na všech významnějších neovulkanických kopcích, vzácněji na pískovcových výchozech. Nelesní plochy zaujímají specifické úhorové formace na plochách bývalých vojenských cvičišť, zvláštností je vojenské letiště v Hradčanech s velkými betonovými plochami. Menší měrou je zastoupena obdělávaná orná půda a ± kulturní louky, které jsou v péči Vojenských lesů a statků. Sídelní struktura je v důsledku dlouhodobé existence vojenského újezdu (budovaného od r. 1946) zdecimovaná většina obcí byla vysídlena a srovnána se zemí; zachovaly se pouze Kuřivody, Hradčany a Ploužnice. Naopak byla vybudována zcela nová a velmi rozsáhlá armádní Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 189

12 Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje infrastruktura, která sloužila desítkám tisíc vojáků, po r výhradně sovětských. Přestože po r byla většina této infrastruktury demontována, zdevastována či se spontánně rozpadla, ještě dnes je po celém území rozseto velké množství zpustlých staveb a nejrůznějších zařízení, které spolu s náznaky dřívějšího osídlení tvoří nezaměnitelný kolorit zdejší krajiny. Při severním okraji byla do oblasti zahrnuta ještě Stráž pod Ralskem a Hamr na Jezeře. První ze sídel je původně podhradské městečko (zámek na konci 80. let beze zbytku vyhořel), které se vlivem rozvoje uranového průmyslu změnilo v industriální enklávu s rozsáhlou sídlištní zástavbou. V okolí jsou patrny důsledku důlní činnosti, ojedinělým krajinářským útvarem důl chemické těžby, se složitou soustavou tzv. vyluhovacích polí, nyní z větší části zarostlých pionýrskými dřevinami. Hamr má naopak rekreační charakter, který souvisí s místním rybníkem a navazujícími rozsáhlými lesy, i na něm se ale negativně projevil uranový boom z nedávné doby. Historické památky na většině území chybí, výjimkou je gotický hrad Bezděz, hradní zříceniny na Ralsku, Děvíně a Stohánku, minimální hodnotu má vyhořelý zámek ve Stráži. V Kuřivodech se dochoval zpustlý zámek a nedávno rekonstruovaný kostel. Souhrnné hodnocení: přírodní hodnoty průměrné, lokálně i zvýšené, estetické hodnoty průměrné až snížené; krajinný typ B na většině území, místy B- a B+, maloplošně i C a C-. 8) Českodubsko (cca 115 km 2 ) Jde o poměrně malé území v okolí Českého Dubu a Hodkovic nad Mohelkou, které zahrnuje geomorfologické okrsky Českodubská pahorkatina (převládá), Kotelská vrchovina a Hodkovická kotlina. Reliéf má pahorkatiny až vrchovinný ráz, na západě výrazněji rozčleněný soustavou erozních údolí zaříznutých na podloží vápnitých pískovců. Většinu území ovšem tvoří plošiny s překryvy sprašových hlín. Nadmořská výška se pohybuje většinou mezi 300 a 400 m, výraznější vrchy zde chybějí. Vodní síť tvoří Mohelka s Ještědkou a jejich přítoky, vodní plochy se nevyskytují. Lesy zaujímají zhruba polovinu území, s větší četností na jeho západě, nevytvářejí ovšem rozsáhlejší komplexy, nýbrž lemují svahy údolí anebo pokrývají pískovcové konvexe. V druhové skladbě převládá borovice, místy přistupuje smrk, v údolích bývá lokálně hojný buk, méně habr s dubem. Mimo les převažuje orná půda, místy (zejména na západě) jsou však dosud hojné louky, zčásti zpustlé. Ty zaujímají jak svahové polohy, tak i nivy, kde lokálně přecházejí v různá mokřadní lada. Oproti Českolipsku je krajina většinou zemědělsky udržovaná, s nápadně nižším podílem úhorových ploch. Biodiverzita je průměrná, místy v důsledku karbonátového podloží zvýšená, s relativně teplomilnými lemovými prvky. V oblasti se nacházejí dvě menší sídla městského typu Český Dub a Hodkovice nad Mohelkou, dále pak řada venkovských sídel. Průmysl je soustředěn především v Hodkovicích, rozsáhlejší výrobní areály zde ale nenajdeme. Prochází tudy ale dálniční komunikace a železniční trať; naopak západní část oblasti je řídce osídlena, s převážně rekreačním využitím. Nejznámější historickou památkou je zámek Sychrov s cenným parkem, podstatně starší je románský klášter johanitů v Českém Dubu, z něhož se ovšem dochovaly jen základy. Historický ráz zástavby mají i Hodkovice, s pěkným barokním kostelem sv. Prokopa. Souhrnné hodnocení: přírodní i krajinářské hodnoty většinou průměrné, v zemědělské krajině snížené, v členitém údolním reliéfu zvýšené; krajinný typ B, B- až A, B+. 9) Ještědský hřbet (cca 75 km 2 ) Strana 190 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

13 Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje Do této oblasti je zahrnuta souvisle zalesněná část Ještědského hřbetu, tj. celé geomorfologické okrsky Hlubocký hřbet a Kryštofovy hřbety. Reliéf je velmi členitý, tektonicky podmíněný (hrásť), s amplitudou nadmořských výšek přes 700 metrů (průrva Lužické Nisy pod Hamrštejnem 290 m; vrchol Ještědu 1012 m). V horninové stavbě dominují grafitické a chloritické fylity, místy jsou přítomny kvarcity, zelené břidlice, krystalické vápence až dolomity, zcela na severu i cenomanské pískovce aj. Ve vrcholových partiích Ještědu jsou rozsáhle vyvinuty skalní tvary periglaciálního větrání. Vodní síť tvoří okrajově zasahující Lužická Nisa, z Ještědského hřbetu ji napájí Rokytka, jíž doplňuje řada menších potoků. Vodní plochy nejsou přítomny. Téměř 90 % oblasti je zalesněno, ve většině porosty převažuje kulturní smrk, místy, zejména na severu, je ale velmi hojný buk, doprovázený klenem, jasanem, méně olší, jilmem, lípou a habrem. Fytocenologicky se jedná převážně o acidofilní i květnaté bučiny, pramenné jaseniny a smíšené suťové lesy. V nejvyšších polohách Hlubockého hřbetu přecházejí bučiny do smrčin, které však v důsledku imisních škod byly většinou vytěženy a jejich místo dnes zaujímají mlaziny smrku, případně i dalších dřevin, zvl. jehličnatých exotů. Nelesní vegetaci tvoří louky, resp. staré travní úhory v Kryštofově Údolí a jinde po obvodu hřbetu. Jde jen o pozůstatky dřívějšího bezlesí, které bylo dříve rozsáhlejší: mnohé bývalé louky, pastviny i políčka byly v průběhu 20. století zalesněny nebo spontánně zarostly. Jediným sídlem v oblasti je Kryštofovo Údolí, které má navzdory malé nadmořské výšce podhorský charakter. Okrajově sem zasahují ještě Křižany a Světlá pod Ještědem. Zástavba se zachovalou místní architekturou chalup má převážně rekreační využití. Ojedinělou stavbou je vysílač a hotel na vrcholu Ještědu, který je nezaměnitelnou dominantou širokého okolí a v podstatě i celého Libereckého kraje, neboť je viditelný téměř z celého jeho území. Esteticky problematickým prvkem je areál zimních sportů pod Ještědem, který zasahuje do přírodovědně cenné pramenné oblasti Slunného potoka. Souhrnné hodnocení: přírodní a krajinářské hodnoty jsou převážně zvýšené, krajinný typ B+, často i C. 10) Žitavská pánev (cca 175 km 2 ) Tato oblast KR je víceméně identifikována se stejnojmenným geomorfologickým celkem, s výjimkou jeho nejvyšší části Jablonecké kotliny. Reliéf je málo členitý, jeho osu tvoří řeka Lužická Nisa, která v horní části pánve odděluje západní část pozvolna se svažující z Ještědského hřbetu a východní část méně zřetelně přecházející do masivu Jizerských hor. V geologické stavbě se střídají sprašové hlíny (převažují), glacifluviální štěrkopísky, svahoviny a žula. Nadmořská výška se pohybuje cca mezi 250 a 500 m, ještě výše leží vrchy Výhledy (569 m) a Lysý vrch (643 m) ve vrchovině severně od Chrastavy, která již tvoří přechod do západních Jizerských hor. Hlavními vodotečmi jsou Lužická Nisa a Jeřice, k nim přistupuje větší počet přítoků. Vodní plochy jsou vcelku nepatrné a tvoří je přehrady v Liberci, Fojtce a Mlýnici, rybníčky u Chrastavy a především zatopená pískovna Kristýna u Hrádku. Oblast je jen málo zalesněna lesy zaujímají vyvýšené polohy na méně produktivních půdách, s úhrnnou rozlohou cca 25 % území. V druhové skladbě převládá smrk, místy je však hojná buková příměs, v okolí Hrádku je častá lípa s dubem. Nelesní plochy jsou využity jako orná půda, ve vyšších polohách jako kulturní travní porosty (zčásti pastviny), místy zúhorovělé. Cennější nelesní vegetaci představují mokřadní lada v nivách a pramenných sníženinách. Značnou část oblasti zaujímá zástavba, především v její jižní části, kde je situováno krajské město Liberec. Soustředěná bloková zástavba přechází dále od středu do vilových čtvrtí, panelových sídlišť a zástavby venkovského typu, která se původně nacházela mimo městský Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 191

14 Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje organismus. Průmyslové plochy prostupují celé město, nově se však vyvíjejí při jeho okraji. Specifickým jevem posledních let je vznik rezidenčních čtvrtí v krajinářsky atraktivních prostorech na kontaktu s relativně přírodní krajinou (Horská ul., Harcov, nejnověji H. Hanychov). Jednotlivá zástavba tohoto typu penetruje i do dalších krajinářsky exponovaných lokalit. V oblasti se nacházejí ještě další dvě městská sídla, ovšem podstatně menší: Hrádek nad Nisou a Chrastava (lze uvést ještě Stráž nad Nisou, kterou však z krajinářského pohledu považujeme za součást Liberce). Obě mají vedle tradiční obytné zástavby i průmyslové areály a nepříliš dominující panelová sídliště. Další sídla již mají ± venkovský charakter. Oblast má poměrně mladou sídelní historii. Nejdéle osídlená je jeho tepleji položená severní část (lužické sídliště u Grót u Hrádku), na středověké osídlení ukazuje hrad Grabštejn. Nejstarší stavební památkou v Liberci je renesanční zámek, další památky jsou většinou z 18. a 19. století, neboť městské osídlení zde vzniklo až v novověku. Souhrnné hodnocení: přírodní hodnoty snížené až průměrné (maloplošně i zvýšené), krajinné hodnoty průměrně až snížené; krajinný typ A+, B-, B, lokálně B+ (údolí Václavického potoka, maloplošně i jinde). 11) Frýdlantsko (cca 235 km 2 ) Vymezení oblasti se plně kryje s geomorfologickým celkem Frýdlantská pahorkatina. Reliéf je pahorkatinný, na podloží kataklastické žuly až ruly, s rozsáhlými překryvy glacifluviálních sedimentů, podružně i sprašových hlín. Na západě vystupují četná bazaltoidní tělesa, ve střední části území ojediněle znělec. Nejvyšším bodem je kóta 571 východně od Nového Města p. Sm., nejnižším hladina Smědé na státní hranici (cca 210 m), což znamená výškovou amplitudu 360 m. Vrchy jsou ploché a táhlé (Hřebenáč 556 m, Vyhlídka 512 m), strmější je znělcový Chlum (495 m) a tektonicky ovlivněné vrchy Pekelský (487 m) a Dubový (474 m) u Lázní Libverdy. Výrazným geomorfologickým fenoménem je průrva Smědé pod Frýdlantem a níže ležící rozsáhlá holocénní niva se štěrkovitými náplavy, hluboké údolí je na krátkém úseku vyvinuto i pod frýdlantským zámkem. Negativním jevem je těžba štěrkopísků u Horní Řasnice, jižně od Frýdlantu se nachází opuštěný čedičový lom. Západní část oblasti je pohledově kontaminována blízkosti povrchového lignitového velkodolu v Polsku, jakož i sousedícími elektrárnami. Vodní síť představuje řeka Smědá s přítoky Lomnicí, Řasnicí a Bulovským potokem; vodní plochy jsou malé a ojedinělé nejvýznamnější je nádrž v Pekle a Dubový rybník, již v oblasti Jizerských hor leží Šolcův rybník. Lesy pokrývají asi 35 % oblasti a tvoří několik členitých komplexů (na Jindřichovickém hřebeni, na Chlumu, Vyhlídce a okolí, v Poustecké oboře, západně od Kunratic aj.) Mají výrazně hospodářský charakter, s převládajícím smrkem, často i s borovicí a modřínem. Buk vystupuje pouze jako dřevina lokálně přimíšená, hojněji jen v exponovaných polohách. V podmáčených terénech je častá olše a bříza, na západě jsou místy zachovány hájové formace s lípou, dubem a habrem, na čedičových rozpadech spíše suťové porosty dubu, jasanu a javoru. Zemědělská půda je většinou zorněna, trvalé travní porosty jsou vázány na svažitější polohy a vlhké půdy. V zamokřených sníženinách a v nivách jsou místy vyvinuta mokřadní lada. Největším sídlem je Frýdlant s dochovaným středověkým zastavovacím plánem, s vilovou zástavbou i panelovým sídlištěm. Průmyslové plochy jsou omezené, soustředěné převážně na západní periférii města. Nové Město pod Smrkem je původně hornickým městem založeným na konci 16. století, dlouhodobě více méně stagnujícím. Hejnice s přilehlými Lázněmi Libverda a navazujícím Bílým Potokem, má výrazně rekreační a lázeňský charakter, s hodnotnou Strana 192 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

15 Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje architekturou, téměř bez průmyslových objektů. Výrazným rysem zdejšího krajinného rázu je panorama severních svahů Jizerských hor, které se rýsuje proti siluetě poutního kostela Navštívení Panny Marie. Posledním městem je Raspenava, jejíž zástavba v úzkém pruhu sleduje tok Smědé mezi Hejnicí a Frýdlantem. Další obce mají vysloveně venkovský charakter, na říčce Řasnici je souvislá zástavba navazujících sídel Horní a Dolní Řasnice a Krásný Les. V Krásném Lese, Bulovce a v dalších sídlech se nacházejí rozsáhlé areály živočišné výroby, naopak průmysl je v celé oblasti jen málo rozvinut. Nejcennějším historickým areálem je město Frýdlant s rozsáhlým hradem a zámkem nadregionálního významu. Cenný je i poutní kostel a klášter v Hejnici, zajímavostí pak zřícenina kostela sv. Jakuba u Jindřichovic (osídlení zaniklé po třicetileté válce), jinak jsou historické památky v oblasti poměrně sporadické. Časté jsou ale zachovalé objekty lidové architektury hrázděné stavby lužického typu. Souhrnné hodnocení: estetické a krajinářské hodnoty jsou průměrné, v zemědělských areálech snížené, jen lokálně zvýšené (Harta, Meandry Smědé aj.); krajinný typ B- a B, místy A, B+ 12) Jizerské hory (cca 245 km 2 ) Z geomorfologického hlediska se jedná o převážnou část celku Jizerské hory, s výjimkou jeho jižních částí; sjednocujícím činitelem je souvislé zalesnění a absence sídelní struktury. Reliéf tvoří na severu velmi strmý zlomový svah s převýšením až 600 m, s vystupujícím skalním podložím a erozně rozčleněný vodními toky. Značně svažitý terén je i při západním okraji oblasti. Většinu plochy ovšem zaujímá náhorní parovina s poměrně nízkými hřbety i jednotlivými rozložitými vrchy. Nejvyšším bodem je Smrk (1124 m), dalšími významnými elevacemi jsou Jizera (1122 m), Černá hora (1085 m), Smědavská hora (1084 m), Holubník (1071 m), mimo tuto jádrovou část již vrcholy zpravidla nepřesahují 900 m. Severní úpatí leží pod vrstevnicí 400 m, takže výšková amplituda přesahuje 700 m. V geologické stavbě je dominantně zastoupena žula, okrajově přistupuje rula, pro náhorní polohy jsou charakteristické ložiska humolitů (vrchovištní až přechodové rašeliny). Vodní síť tvoří velký počet potoků, které zde pramením mj. Smědá, Černá a Bílá Desná, Kamenice, Černá Nisa a Jeřice), vodní plochy zastupují přehrady Bedřichov, Josefův Důl a Souš, při severním okraji pak Šolcův rybník. Lesy zaujímají téměř 100 % území, v jádrové části hor dnes ale často mají charakter mlazin až pasek, na jejichž druhové skladbě se vedle smrku ztepilého nezřídka uplatňuje i smrk pichlavý a stanovištně nepůvodní kleč, případně další nevhodné dřeviny (borovice pokroucená). V severních a západních úbočích jsou dosud rozsáhle zachovány horské bučiny, které mají místy pralesovitý ráz; rozlohou i charakterem jde v rámci ČR o ojedinělý lesní komplex, který je chráněn v rámci NPR Jizerskohorské bučiny. Esteticky působivé jsou zde i četné skalní výstupy a horské potoky s peřejnatými úseky a vodopády. V centrální části hor, která je přírodovědně a esteticky značně postižena nedávnou ekologickou katastrofou, se pozitivně uplatňuje zajímavá konfigurace terénu, dříve pohledově zpřístupněného pouze z nepočetných vyhlídkových bodů, vysokou přírodovědnou hodnotu mají četná rašeliniště. Jediným sídlem v oblasti je osada Jizerka, jež má v současnosti takřka výhradně rekreační využití. Mimořádný estetický dojem zvýrazňuje asymetrický kužel vrchu Bukovce s navazujícími květnatými loukami a tok říčky Jizerky meandrující mezi štěrkovými náplavy a rašelinnými ložisky s vrchovištními bezlesími a klečovými porosty. V ještě větší míře je tento fenomén vyvinut na nedaleké Velké jizerské louce, která ovšem není veřejnosti zpřístupněna. Drobnými sídelními enklávami (v podstatě samotami) jsou dále Nová louka a Kristiánov, rovněž s vysokými krajinářskými hodnotami. Všechny tři zmíněné lokality mají i historickou hodnotu. Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 193

16 Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje Souhrnné hodnocení: přírodní i krajinářské hodnoty jsou na většině území průměrné až zvýšené, v oblasti bučin a na rašeliništích zvýšené; krajinný typ B, B+, C-, v bučinách C+, resp. C. 13) Předhůří Jizerských hor (cca 120 km 2 ) Z geomorfologického hlediska se jedná o jižní části celku Jizerské hory a nejvýše položenou část celku Žitavská pánev (okrsek Jablonecká kotlina). Území vykazuje značnou vertikální členitost, takže se rozpadá do velkého počtu krajinných prostorů (míst KR). Jeho jednotícím prvek je velmi členitý, tektonicky i erozně podmíněný reliéf podhorské krajiny s četnými sídelními útvary obklopenými převážně zalesněným terénem. Nejvyšším bodem je Černá Studnice (869 m), jejíž hřeben tvoří i hranici oblasti, neboť se uplatňuje jako výrazné pohledové rozhraní. Další významné kóty přesahují 800 m: Buková 836 m, Špičák 831 m, okrajově i Královka 859 m, menší nadmořskou výšku má např. Bramberk (787 m). Geologická stavba je uniformní podílí se na ní jizerská a tanvaldská žula, s minimálním uplatněním kvartérních sedimentů. Vodní síť na rozvodí Odry a Labe tvoří mj. Lužická a Bílá Nisa, Kamenice a Bílá Desná; vodní plochy jsou zastoupeny především jabloneckou přehradou (vodní nádrž Mšeno). Lesy pokrývají % území, zbytek připadá na zástavbu a v menší míře na zemědělskou půdu. Hlavní dřevinou je smrk, jako častá příměs až místní dominanta se uplatňuje buk, doprovodně klen. Přirozenější ráz mají zvláště lesy v příkrých svazích, nezřídka s vystupujícím skalním podložím. Nelesní plochy zaujímají takřka výhradně trvalé travní porosty (většinou extenzivní louky), případně úhory na místě dříve obhospodařované orné půdy. Maloplošně jsou vyvinuta i mokřadní lada. Louky mají ± horský charakter, místy s hodnotnou květenou, často jsou ale zanedbané a degradované. Zástavba je jedním z atributů zdejší krajiny. Tvoří ji čtyři sídla městského charakteru a řada dalších venkovského rázu. Největším je Jablonec nad Nisou, který představuje souvisle zastavěné území s blokovou činžovní zástavbou přecházející do vilových čtvrtí a na severu města i panelových sídlišť. Jižní část města se zdvihá do výrazného svahu a naskýtá tak výhledy na panorama Jizerských hor, v popředí s přehradou Mšeno. Ve městě se nachází množství kvalitní architektury z počátku 20. století (secese, moderna), kdy se Jablonec bouřlivě rozvíjel; v současnosti je městské centrum vyhlášeno za městskou památkovou rezervaci. Jablonec je obklopen ze všech stran lesem, což podtrhuje jeho krajinářské hodnoty, jež zřejmě nemají obdoby ve srovnání s jinými městy srovnatelné velikosti. Průmyslové plochy jsou soustředěny na sz. okraj města, ale nedosahují zdaleka takového rozsahu jako v Liberci. Dalšími městy jsou Smržovka, Tanvald a Desná, které mají ráz menších údolních sídel, jejichž zástavba volně přechází do okolních svahů. Spolu s dalšími sídly tvoří ± souvislou aglomeraci. V severněji ležících údolích jsou položeny obce Bedřichov, Janov, Josefův Důl, Jiřetín pod Bukovou a Albrechtice v Jiz. horách. Všechny mají alespoň částečně rekreační využití, s řadou ubytovacích zařízení, soukromých rekreačních objektů (chalup) a lyžařskými areály. Z historického hlediska nalezneme v území jen relativně mladé památky, neboť jablonecko bylo osídleno teprve relativně nedávno. Památné stavby jsou tak nejčastěji z 19. a 20. století, vzhledem k silné industrializaci jsou zde i cenné objekty technického rázu (kromě továrních staveb např. ozubnicová trať či viadukt ve Smržovce). Specifickým rysem zdejší krajiny jsou kamenné rozhledny na Královce, Bramberku, Černé Studnici, Špičáku, Prosečském hřebeni, Petříně, za hranicí oblasti pak na Hvězdě (Štěpánka). Souhrnné hodnocení: přírodní hodnota je průměrná, v souvisleji zastavěných územích snížená, lokálně i zvýšená, estetická hodnota zvýšená až průměrná; krajinný typ A+, B+. Strana 194 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

17 Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje 14) Krkonoše (cca 105 km 2 ) Oblast zahrnuje vyšší polohy Krkonoš, v národním parku a v ochranném pásmu Harrachov. Reliéf je velmi členitý, vysokohorský, nejnižším bodem je hladina Jizery u Rokytnice (cca 530 m), nejvyšším bodem je Kotel (1435 m), výšková amplituda tedy činí téměř 900 metrů. Hlavní hřeben zasahuje do oblasti jen svou nejzápadnější částí, již za hranicemi kraje leží Violík (1472 m), o necelé 2 km dále pak Vysoké Kolo (1509 m). Z náhorní planiny Labské louky vybíhá k jihu rozsocha Kotle a Lysé hory (1344 m), která dále pokračuje jako nižší Kozelský hřeben. Východní hranici kraje sleduje hřbet Mechovinec-Černá skála-šeřín-přední Žalý, s nadmořskou výškou jen málo převyšující 1000 m. Západně od Lysé hory vystupuje vrch /Plešivec (1210 m), nad údolím Jizery se nacházejí rozsochy s nadmořskou výškou m. Výrazným fenoménem jsou údolní systémy, jimiž protékají Mumlava, Jizera a Jizerka s přítoky. V nejvyšších polohách je reliéf ovlivněn ledovcovou činností (dvojkar Velká a Malá kotelní jáma) Geologicky buduje severní část oblasti středně až drobně zrnitá žula, jižněji jsou rozšířeny svory a fylity, podružně kvarcit. Lesnatost činí asi 75 %, s výjimkou sídelních enkláv a ± přirozeného bezlesí subalpinského stupně. V druhové skladbě lesů výrazně dominuje smrk, který je ve vyšších polohách přirozeně dominantní, místy je dosud hojný buk, vtroušeně se objevuje jedle, které zde má největší rozšíření v rámci Libereckého kraje. Při horní hranici lesa přecházejí smrčiny do klečových porostů, které jsou prostřídány nelesními partiemi částečně druhotného rázu. Lesy byly v nedávné minulosti silně imisně postiženy, což vedlo k jejich částečnému vytěžení (zejména na Mrtvém vrchu). Nelesní ekosystémy představují výhradně horské louky, popř. pastviny, s různým režimem využití (v dřívější době intenzivně pasené i sklízené na seno). V klimaticky a reliéfově extrémních polohách je vyvinuto primární bezlesí (sub)alpinského stupně alpinské trávníky a vysokobylinné nivy, částečně s uplatněním kleče, vrb, jeřábu a břízy. Tyto biotopy jsou nejcennější i z hlediska výskytu vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, z nichž některé zde mají jediný výskyt v rámci celé ČR. Lesní porost nižších poloh mají charakter květnatých i třtinových bučin, v exponovaných svazích i suťových lesů a klenových bučin; ve vyšších polohách jde o třtinové, méně často o papratkové smrčiny. Hlavním sídlem oblasti je Harrachov, typické horské letovisko s dominantně rekreačním a sportovním využitím. Vedle tradiční chalupnické zástavby jsou zde hojně zastoupeny modernější rekreační objekty, někdy však diskutabilní architektonické úrovně. Ke značnému rozvoji zástavby došlo v posledních 10 letech. Jižně do oblasti zasahuje okrajová část zástavby Rokytnice nad Jizerou. Charakteristickým prvkem antropogenní struktury jsou lyžařské areály zejména na Čertově hoře, Lysé hoře a Studenově. Sjezdovky a vleky narušují celistvost lesních ekosystémů a vedou k pohledové devastaci, stejně jako rozsáhlé paseky. Historie osídlení je velmi mladá Harrachov vznikl teprve v 17. století a za město byl prohlášen až v r Historický ráz mají roubené chalupy z stol. a typické krkonošské boudy, starší památky v území chybí. Souhrnné hodnocení: přírodní i estetické hodnoty zvýšené až průměrné; krajinný typ B+, C, C+, C. 15) Předhůří Krkonoš (cca 110 km 2 ) Oblast zahrnuje většinu geomorfologického okrsku Vysocká hornatina, okrajově ještě Krkonošské rozsochy, převážně na území Krkonošského národního parku a jeho ochranného pásma. Členitý reliéf tvoří soustava údolí a rozvodních údolí s převážně jižní orientací. Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 195

18 Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje Nejvyšším bodem je Kobyla (897 m) u Vítkovic, hřebenové polohy leží většinou mezi 550 a 750 m, nejnižším místem je soutok Jizerky s Jizerou (cca 380 m), výšková amplituda tedy činí cca 500 metrů. Geologickou stavbu tvoří převážně silurské fylity, popř. břidlice a kvarcity, okrajově též krystalické vápence a zelené břidlice (paleovulkanity). Kvartérní překryvy nedosahují většího rozsahu. Hydrologicky náleží území do povodí Jizery, vedle jejího horního toku je zde nejvýznamnější vodotečí Jizerka, z menších vodních toků lze uvést Huťský, Roudnický a Vejpalický potok. Vodní plochy nejsou v oblasti vzhledem k členitému reliéfu zastoupeny. Lesy jsou na rozdíl od vlastních Krkonoš zastoupeny výrazně menším podílem, který činí velmi přibližně 40 %. Lesy se omezují hlavně na strmé údolní svahy, méně i skeletnaté půdy náhorních poloh, zatímco ploché hřbety jsou převážně bezlesé. V druhové skladbě převládá smrk, v exponovaných svazích je však místy hojný buk s příměsí klenu, jedle aj. Z geobotanického hlediska jde o květnaté bučiny až suťové lesy, menší měrou jsou rozšířeny acidofilní bučiny. Nelesní plochy jsou nejčastěji využívány jako trvalé travní porosty (hojně spásané), v příznivějších podmínkách je ale poměrně častá orná půda. Krajinný ráz dotváří místy zachovalá soustava stromových mezí, jinde jsou však pozemky zceleny a neodpovídají tradiční struktuře zdejší zemědělské krajiny. Travní porosty mají z botanického pohledu charakter trojštětových až kostřavových luk, s postupným vyzníváním horských druhů směrem k jihu. Lokálně, celkově však v nevelkém rozsahu, jsou rozšířeny pcháčové louky a z nich vzniklá mokřadní lada. Sídelní struktura je velmi specifická: vedle údolních obcí, z nichž největší je Rokytnice nad Jizerou a Jablonec nad Jizerou (obě městského typu) je častá rozptýlená zástavba, která z údolí přechází do svahů i náhorních poloh a je pozůstatkem někdejšího budního hospodaření. Část těchto objektů, zejména v severní, výše položené části území, dnes ale má již pouze rekreační využití. To platí i o celých obcích, jako je Rokytnice a Vysoké nad Jizerou, k nimž přiléhají rozsáhlé lyžařské areály. Ty jsou výrazným krajinotvorným prvkem, avšak převážně s negativním zabarvením. Novodobá rekreační zástavba alpského typu se rozvíjí v Rokytnici v kontextu krkonošské krajiny ovšem působí poněkud nepatřičně. Průmyslové objekty jsou sporadické (Rokytnice, Jablonec, Poniklá), stejně jako větší zemědělské podniky. Historicky jde o relativně nedávno osídlené území, v němž památkový charakter mají převážně stavby z 19. až 20. století vedle typických krkonošských chalup i větších bud jde o několik architektonicky kvalitních kostelů a kaplí. Středověké osídlení připomíná zřícenina strážního hradu Nístějka. Souhrnné hodnocení: přírodní hodnoty většinou průměrné, místy zvýšené, estetické hodnoty v údolích a v zachovalé zemědělské krajině zvýšené, jinde průměrné až mírně snížené; krajinný typ B, B+, B-, v zalesněných údolích C. 16) Železnobrodsko-Semilsko (cca 330 km 2 ) Rozsáhlé a značně nehomogenní území zahrnuje několik geomorfologických jednotek: na severu okrajově zasahuje nejjižnější část Jizerských hor, na ní navazuje Železnobrodská vrchovina, dále na jih až jihovýchod Podkrkonošská pahorkatina, západní část oblast představuje nejjižnější část Ještědského hřbetu (okrsek Kopaninský hřbet) a Kozákovský hřbet, rozpadající se na Komárovský a Táborský hřbet. Reliéf je dosti členitý, většinou vrchovinného, na JV spíše pahorkatinného rázu. Výrazným geomorfologickým útvarem je místy hluboce zaříznuté údolí Jizery, podobný charakter má i údolí Kamenice. Nejvyšším bodem je Kozákov (744 m), k dalším významným kótám náleží Kopanina (657 m), Tábor (678 m) a Strážník (610 m). Geologicky je Strana 196 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

19 Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje území budováno převážně permokarbonskými sedimenty (pestře zbarvené aleuropelity a pískovce), místy paleovulkanity, západně od Semil i terciérními bazaltoidy. Na severu ještě zasahují krystalické horniny zejména svory a fylity. Vodní síť tvoří Jizera, dolní toky Olešky a Kamenice, Vošmenda a další toky menšího významu. Vodní plochy prakticky chybí. Lesnatost oblasti činí kolem 35 (-40) % a nejvyšších hodnot dosahuje při severním okraji (Maršovická vrchovina a Černostudniční hřbet) a v Kozákovském hřbetu. Porosty jsou značně kulturně ovlivněny, s převahou smrku, v exponovanějších svazích je místy dosud hojný buk (často s javory a jasanem), v teplejších polohách přistupuje lípa, dub a habr. Geobotanicky jde o přechody květnatých bučin do suťových formací, nad Jizerou u Semil jsou vyvinuty i extrazonální dubohabřiny. Na východě jsou časté pionýrské formace s břízou, popř. s osikou, jeřábem aj. V nelesním prostoru jsou vyrovnanou měrou zastoupeny trvalé travní porosty a orná půda. Travní porosty jsou vesměs v dobře udržovaném stavu, rázu polointenzivních luk a pastvin. Fyziognomicky hodnotné louky a pastviny jsou po stránce floristické dosti uniformní, na podloží permokarbonu jsou jen sporadicky vyvinuty mokřadní polohy. Největšími sídly oblasti jsou města Semily a Železný Brod. Jsou to poměrně mladá města velikostní kategorie 5-10 tisíc obyvatel s uměřenou zástavbou a nepříliš rozsáhlými průmyslovými plochami. Obě jsou situována na řece Jizeře, přičemž Železný Brod je stísněn do relativně členitého údolního prostoru, takže část jeho zástavby stoupá vysoko do svahů. Výběžek jablonecké aglomerace představují Velké Hamry v údolí Kamenice, rovněž v členitém reliéfu. Z dalších údolních obcí lze jmenovat Benešov u Semil. K větším sídlům patří na SZ ještě Rychnov u Jablonce n. N. V severní části území je také sídelní struktura nejhustější, což souvisí s industrializací přilehlého Jablonecka. Větší výrobní areály přímo v oblasti ale chybí, což se týká i zemědělských podniků. Turistickou atraktivitu území zvyšují rozhledny a chaty na Kozákově a Táboře. V příhodných podmínkách jsou situovány menší lyžařské areály. K historickým hodnotám území patří nepočetné kostely z barokní doby a objekty lidové architektury (např. v Železném Brodě). Nejstarší památkou je zřícenina hradu Návarov, poblíž se nachází i barokní zámek, později po požáru přestavovaný. Cenný je poutní kostel Navštívení Panny Marie v Bozkově s dřevěnou gotickou Madonou a další sochařskou výzdobou. Největší město oblasti Semily významnější památky nemá. Místy jsou dosud hojné drobné památky typu křížů, pomníčků a božích muk, převážně ale z posledních 150 let (památky této kategorie, ovšem historicky často cennější, byly na Českolipsku vystaveny rozsáhlé a snad i cílené devastaci, k níž na Semilsku díky menší poválečné migraci obyvatel nedošlo). Souhrnné hodnocení: přírodní hodnoty jsou průměrné až snížené, estetické hodnoty převážně průměrné až zvýšené; krajinný typ B, B+, B-, ojediněle i C. 17) Jilemnicko (cca 165 km 2 ) Oblast zahrnuje Podkrkonošskou pahorkatinu v prostoru mezi Lomnicí nad Popelkou a Jilemnicí. Reliéf je převážně pahorkatinný, s mírnějšími svahy a plochými vrchy, větší členitosti dosahuje pouze v údolí Olešky a při jv. hranici kraje. Nejvyšším bodem je Kumburk (642 m), dalšími významnými kótami jsou Stráž (630) a Čistecká hůra (587 m). Nejnižší místo je na Olešce pod Košťálovem cca 340 m; rozpětí nadmořských výšek tak činí cca 300 metrů. Geologicky je území budováno permokarbonskými sedimenty (pestrobarevné aleuropelity a pískovce), v menší míře paleovulkanity. Hlavním vodním tokem je Oleška, k větším jejím přítokům patří Popelka a Tampelačka. Vodní plochy se omezují na velmi roztroušené drobné rybníky. Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Strana 197

20 Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje Lesy pokrývají kolem 35 % území, většinou v členitějších terénech nebo na podmáčených plošinách (jižně od Jilemnice). V druhové skladbě zcela převládá smrk, místy je přimíšen modřín, v menších remízcích je hojná bříza a osika, v exponovaných svazích se objevuje javor s jasanem; buk je dosti vzácný. Zdá se, že klimaxová lesní společenstva byla v území zcela nahrazena kulturními formacemi či nevyzrálými sukcesními útvary. Mimo les se nachází převážně orná půda. Louky a pastviny zaujímají svažitější terény a extravilány obcí a jsou více či méně zkulturněné. Většina zemědělské půdy je v udržovaném stavu, na méně produktivních půdách ale nejsou vzácností různá lada, nezřídka mokřadního charakteru. Biodiverzita území je nápadně snížená, chybějí jak teplomilné, tak i horské prvky. Největšími sídly jsou města Jilemnice a Lomnice nad Popelkou, obě s cca 6000 obyvatel. Lomnice má historický zastavovací plán a po stránce urbanistické tvoří sevřený sídelní útvar s řadou památkových objektů. Nejsou zde větší průmyslové areály, stejně jako panelová sídliště. Jilemnice byla jako město založena již ve 14. století, vzhledem k údolnímu reliéfu je však protažena severojižním směrem. K dalším sídlům patří mj. Košťálov a Libštát, Nová Ves nad Popelkou, Roztoky u Jilemnice, Studenec a Martinice. Jedná se o dlouhé vsi, sledující mělká údolí se silničními a železničními komunikacemi. Významnější historické památky se nacházejí v městech. V Lomnici je barokní zámek a kostel, ve čtvrti Karlov pak zbytky maloměstské roubené architektury. V Jilemnici se nachází zámek z 16. století, přestavěný neorenesančně (dnes muzeum), na něj navazuje rozsáhlý park. Dále jsou zde památky z 18. století radnice, bývalý pivovar a kostel. V menších obcích je několik cennějších kostelů a především četné roubené stavby. Na vrchu Kumburk se nacházejí zbytky gotického hradu, nepatrné zbytky hrádku jsou i v Košťálově. Souhrnné hodnocení: přírodní hodnoty jsou nižší až průměrné, estetické hodnoty průměrné, v údolních polohách zvýšené, naopak v bezlesých rovinatých terénech snížené; krajinný typ B-, B, zčásti A (A+) a B+. K negativním jevům patří rozsáhlý kamenolom v Košťálově, v jehož vytěžené části se rozrůstá skládka komunálního odpadu. 18) Český ráj (cca 125 km 2 ) Poněkud nesourodé území náleží do České tabule, s geomorfologickým podcelkem Turnovská pahorkatina, rozpadajícím se dále na okrsky Vyskeřská vrchovina, Libuňská brázda, Turnovská stupňovina a Rovenská brázda; variantně byla do území zahrnuta i Holenická pahorkatina s Kozákovského hřbetu. Většina území se nachází v CHKO Český ráj. Reliéf tvoří na jedné straně erozně rozčleněné pískovcové plošiny s četnými skalními tvary (zejména Vyskeřská vrchovina), na straně druhé pak akumulační sníženiny, případně méně členité pahorkatiny s kvartérními překryvy. Výrazným fenoménem je průlomové údolí Jizery u Malé Skály, kde jsou při lužické poruše obnaženy odolné cenomanské pískovce tvořící zde charakteristické skalní zdi (Suché skály, Pantheon). Vedle nejznámějších skalních města na Hruboskalsku se v oblasti nacházejí menší skalní města ± podobného typu: Klokočské skály, Borecké skály, Drábovna a další terény nad levým břehem Jizery. Pískovcové podloží vychází na povrch v menší míře i v dalších údolních systémech, zahloubených do táhlé pahorkatiny a někdy na první pohled nepříliš nápadných. Dna údolí jsou zahliněná, často s pramennými vývěry a mokřadními či lužními biotopy. Nejvyšším bodem je Sokol (563 m) u Malé Skály, nejnižším bodem je odtud málo vzdálená hladina Jizery (cca 250 m), výšková amplituda tak činí cca 300 m. Výraznou kótou jsou Trosky (514 m), které představují geologický unikát (dva vypreparované čedičové sopouchy); nadmořská výška většiny území se pohybuje mezi 300 a 400 m, vyšších hodnot dosahuje v tektonicky utvářeném reliéfu u Malé Skály. Strana 198 Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy