Dámy a pánové, èlenové klubu, kamarádi,

Transkript

1 1 INFORMAÈNÍ Z P R A V O D A J Klub absolventù Vojenské konzervatoøe - VHŠ Svazu vojákù v záloze- Praha»ÕSLO 110 2/2014 Dámy a pánové, èlenové klubu, kamarádi, dovolte mi na úvod Zpravodaje èíslo 110 Vás všechny srdeènì pozdravit a popøát Vám hodnì štìstí a zdraví do dalších let āivota. Nezadrāitelnì rychle se blíāí termín nejdùleāitìjší akce v āivotì našeho klubu a tou je výroèní schùze, která se koná vādy druhou sobotu v øíjnu. Pøi pohledu do kalendáøe zjistíte, āe se tento rok setkáme 11. øíjna. Do výroèní schùze vydáme ještì jeden informaèní Zpravodaj, kde si povíme podrobnosti. Dostal jsem zprávy, āe našeho øíjnového setkání se také zúèastní spoluāáci ze Slovenska a snad ve vìtším poètu neā tomu bylo doposud. Rádi je mezi sebou uvítáme. Vzpomínám si pøi této pøíleāitosti na jednu úsmìvnou událost, kdyā jsem ještì slouāil u ÚH. Pøijeli jsme na zájezd do Budapešti nìkdy brzy po rozdìlení našeho státu po roce Na ubytování jsme k našemu pøekvapení jeli nìkam na venkov za Budapeš=. Bydleli jsme úplnì jinde neā ostatní kapely a to z prostého dùvodu. Protoāe tam byla také hudba z Bratislavy. Poøadatelé festivalu se snad báli, āe se popereme èi co!? Jaké bylo jejich pøekvapení, āe kdyā jsme se setkali na spoleèném vystoupení orchestrù pøed budovou parlamentu a my, místo toho abychom se prali, jsme se radostnì vítali a objímali. Pøijeïte, rádi Vás zase postiskáme. O naši stálou expozici stále jednáme s VHÚ. Za týden máme zase spoleèné jednání. Nic konkrétního Vám v souèasné dobì nemohu øíci. Snad aā na výroèním setkání. Pozvu tam samozøejmì i našeho kurátora pana Josefa Daòka. V poslední dobì dostávám od Vás pøíspìvky do našeho Zpravodaje. Jsou to hlavnì vzpomínky na VHŠ èi sluābu u hudeb a máme z toho velikou radost. Nebudu teï všechny jmenovat, abych na nìkoho nezapomnìl. Hoïte ostych za hlavu a podìlte se s námi o své proāitky. My je rádi v našem Zpravodaji zveøejníme. Váš pøedseda Miroslav Prùāek st.

2 2 Jiøí Vondrovic V PALIÈKÁCH JE MÙJ UM A BUM! Praha, prosinec 1991 Další pokraèování. ODBORÁØI V úvodu mého vyprávìní jsem se nezmínil, āe jsem nedìlnického pùvodu a tak jsem byl po skonèení Vojenské hudební školy za odmìnu dislokován do pohranièní vojenské hudby. Bor u Tachova to je kapitola sama pro sebe. Samo mìsteèko bylo plné odloāených a nepohodlných lidí od pekaøe po èíšníka, ale to je jiná historie. Ten den se zrovna vyplácelo a tak bylo z èeho brát. Naše vojenská hudba mìla vítat na hranicích holandské odboráøe, kteøí mìli pøijet kolem deváté hodiny. Pøijeli s dvanácti-hodinovým zpoādìním. Co udìlá s èlovìkem plzeòské pivo za dvanáct hodin popíjení si asi dovedete pøedstavit. Odboráøi pak opravdu pøijeli. Byla uā tma a tak naštìstí nebylo moc vidìt. Hrál jsem ten den velký buben. Ten buben se stal pøedmìtem malého nedorozumìní. Jedna z odboráøek taškou zachytila o šroub toho bubnu a ten se rozkutálel smìrem k hranièní závoøe. Milý buben sice vycestoval, ale díky tomu, āe závora byla doposud otevøená, nešlo o násilný pøechod hranic. Vliv alkoholu byl znaèný a tak radìji nikdo z hudebníkù nekonverzoval. Ostatnì holandsky snad neumìl ani tlumoèník. Odboráøi, pøíjemnì pøekvapeni èeskou dechovkou, byli namìkko. Rozdávali cigarety a sladkosti, které mìli pøi sobì. Dostal jsem také krabièku, ale prázdnou, snad jako suvenýr. Nemìl jsem u sebe nic jiného, neā pohled krásného èeského hradu od otce a tak jsem ho v návalu dobrosrdeènosti také daroval. A to jsem nemìl dìlat. Za ètrnáct dní mì volali na kontrarozvìdku. Jak to, āe Vám píší z Holandska? Kdo zná èíslo vašeho útvaru? Vy tam nìkoho máte? Odpovìdìl jsem āe ještì ne. Na tom pohledu z Karlštejna byla samozøejmì adresa útvaru, kde jsem slouāil. Holandská odboráøka adresu bezelstnì opsala a malér byl na svìtì KAVKA Flétnista Bohouš si nìkde sehnal ptáka, protoāe chtìl mít spoleèníka. Byla to kavka, ale kradla jako straka. Nemìl ji kam uloāit a tak jí zøídil na ubytovnì terárium. Do knihovny nanosil kamení a nìco zeleného a holka mìla hned klícku jako v ZOO. Ale v jídelnì se zaèaly ztrácet lāièky. Do toho ještì pøišla kontrola ubytoven. Zkrátka pták musel z domu. V té dobì pøišel rozkaz, āe jedeme na spartakiádu. Pøed tím ale uā Bohouš slíbil, āe pùjde jednomu kolegovi na svatbu za svìdka. Poāádal mì, jestli bych o kavku po dobu jeho nepøítomnosti nepeèoval. Dal jsem ptáka do krásné koāené aktovky a uā se jelo do Prahy. Cestou jsme se zastavili v Plzni na obìd. Malá hospùdka, ale plná lidí. Pták se choval slušnì aā do té doby, neā se mu podaøilo vystrèit z aktovky svou hlavièku. Mrcha jeden. Chlapeèek sedící u vedlejšího stolu zaèal naléhat, āe chce ptáèka z aktovky vidìt a zaèal usedavì plakat. Mám dìti rád a tak jsem kavku z aktovky vyprostil. Pták se asi polekal, vytrhl se a rozlétl se po lokálu. Protoāe byl dvì hodiny zavøený, byl asi rád, āe bude moci protáhnout køídla. Netušil jsem však, āe pøitom bude vykonávat i svou potøebu.

3 3 Hosté se záhy zaèali utírat od trusu. Vrchní se ke mnì naklonil, ptal se, co jsem mìl k jídlu, ale já nebyl s to odpovìdìt. Naštìstí kapelník, který sedìl vedle mne, zaplatil za nás oba, abychom mohli v co nejkratší dobì opustit lokál. Kdyā jsem dorazil do Prahy, zjistil jsem, āe kavka pøevoz nepøeāila. Pochovali jsme ji na zahradì školy, kde jsme byli ubytováni. Doufal jsem, āe budu mít chvíli od malérù pokoj, ale nebylo tomu tak. Asi po týdnu jsem si zajel za rodièi na Berounku. Jak jsem byl rozpálený z vlaku, tak jsem hupnul do vody byla to nádhera! Ale druhý den. To jsem chtìl vyskoèit z polního lùāka, ale nìjak to nešlo. Zablokovaná záda, strašná bolest. Zavolali pro mne sice sanitku, ale odjela s nepoøízenou. Nemohl jsem se hnout, ani sednout si a tak pøivolali vojenské vozidlo s poklopem, ve kterém jsem mohl stát. Ve stoje jsem dojel aā do nemocnice. Dali mì do poøádku, takāe zpátky jsem uā mohl jít pìšky. Náhodou kolem projíādìl na svém skútru hudebník, se kterým jsem slouāil. Nabídl se, āe mì ten kousek na Bílou Horu odveze. Souhlasil jsem, nasedl a jel. Ale praāská dlaāba byla cítit v mých zádech stále víc a víc. V jednu chvíli skútr tak nadskoèil, āe jsem bolestí natáhl nohy a postavil se. Zùstal jsem stát na silnici, zatímco kolega se svým skútrem pokraèoval nerušenì dál. Ani si nevšiml, āe mì ztratil. A já mu ani nestaèil podìkovat. Tøi rány V malém pohranièním mìsteèku v Boru u Tachova bylo nìkolik hospod a v jedné i kino. Nevím dnes uā, co se mìlo hrát, ale ten den z toho stejnì sešlo. Strhla se velká bouøka, byla pøerušena dodávka proudu a nám divákùm bylo oznámeno, āe se bude promítat, aā se to spraví. Já jsem to uā znal a tak jsem se rozhodl, āe se vrátím na ubytovnu. Bouøka byla silná, ale bez kapky deštì. Mám sice bouøku rád, ale tenkrát jsem mìl strach. Blesky mì doprovázely celou cestu aā do poslední vesnice pøed kasárna. Pomalu se schylovalo k lijáku. Ještì štìstí, āe mám s sebou deštník. To uā jsem docházel k prvním domùm. Hromy burácely a blesky šlehaly neuvìøitelnì nízko nad støechami. Podíval jsem se smìrem k obloze, abych odhadl intenzitu a vzdálenost bouøky. Mìl jsem jí pøímo nad hlavou, zrovna tak jako deštník. Oslòující svìtlo mì zalilo jako sluneèní paprsky a já mìl v té dobì pocit, āe jiā nikdy z toho svìtla nevystoupím. Bylo mi sladce. Víc jsem nevìdìl. Èasovì se to nedalo odhadnout, nevím, jak dlouho to trvalo. První jsem uvidìl døevìné drāadlo deštníku, který jsem poøád pevnì svíral v ruce. ádné blesky, āádná bouøka. Bylo jen zataāeno a pomìrnì teplo, jak se sluší na èervencový veèer. Zaèal jsem utíkat k našim bytovkám. Kolega flétnista byl doma a, tak jsem ani nepotøeboval klíèe. Otevøel jsem dveøe a na posteli leāel Bohouš s kníākou v ruce. Bylo uā pomìrnì šero. Houkl na mì, abych uā rozsvítil, āe není moc vidìt. Chtìl jsem mu vyhovìt, ale pohled na vypínaè mì vydìsil. Nezlob se na mì, Bohouši, povídám, ale já mám strach, do mì praštil pøed chvílí blesk. Ty jsi taky praštìnej, povídá Bohouš a šel si rozsvítit sám. Mnì málo kdo vìøí, kdyā nìco øíkám váānì. Bohouš tomu taky nevìøil. Trvalo to nejménì ètrnáct dní, neā jsem se odváāil veèer rozsvítit svìtlo. Mí spolubydlící byli pøesvìdèeni, āe jsem se dal na šetøení proudem. Netrvalo dlouho a utrpìl jsem další ránu. Kdyā jsme se veèer vracívali z kina nebo hospody, zastavila nám obèas vétøíeska, která nám trochu zkrátila cestu domù. Tenkrát nám zastavili hned za zatáèkou. Byla uā poøádná

4 4 tma. Kolegové se rozbìhli a zaèali ze stran nalézat na náklaïák. Poèkejte na mì, zaāadonil jsem. Byl jsem poslední. Vehementnì jsem se rozebìhl, āe vyskoèím zezadu na sajtnu auta. Nevidìl jsem však, āe ten náklaïák za sebou vlekl malé polní dìlo, které nebylo opatøeno stopkou na konci laufu. Místo odrazového sklíèka tam zùstalo jen prázdné koleèko, na krajích dosti ostré. Dostal jsem opravdický direkt na oko. Byla to taková pecka, āe se mi aā zatmìlo pøed oèima. Krvavé koleèko na mém oku do rána zmodralo a zeāloutlo. Pùvodnì jsem chtìl tvrdit, āe jsem se popral v hospodì. Ale nejen āe by mi to nikdo nevìøil, bylo pøíliš mnoho svìdkù, kteøí znali pravdu. Zkrátka to nešlo hodit do autu. Musel jsem poāádat kapelníka o výjimku, protoāe v armádì tmavé brýle nebyly povoleny. Smìly se nosit jen dioptrické. Jeden kapitán mì dokonce naøknul ze západních manýrù. Asi po týdnu jsem brýle odloāil a opìt se stal pøedpisovým. Tøetí ránu jsem utrāil na Den dìlostøelectva. V klubu, kde jsme hráli k svátku kanonýrù, byla také patøièná výzdoba. Za orchestrem byl v kvìtinách symbolicky umístìn lauf kanonu, samozøejmì z pøekliāky. Nevìnoval jsem tomu āádnou zvláštní pozornost aā do chvíle, kdy mìla vyjít rána. Bylo to o pùlnoci. Jeden z pyrotechnikù se snaāil, ale marnì. Nic. Bylo mi tehdy osmnáct let. Zvídavý jsem byl dost. Nedalo mi to a chtìl jsem vìci pøijít na kloub. Nejdøíve jsem prozkoumal, co to vlastnì je. A ejhle. Taková malá sí=ovaná krabièka. O pøestávce jsem jí odnesl na ubytovnu a tam jsem ji zaèal detailnì prozkoumávat. Byl to støelný prach se zápalnicí. Vzal jsem nùāky a udìlal do sí=oviny dírku. Pak jsem vzal zápalky a BUM! Vyšlehl plamen, akorát do mé dlanì. Lekl jsem se, ale bolest jsem moc necítil. Vlastnì to nebolelo vùbec. Kdyā jsem se dostal z prvního šoku, zíral jsem tupì na zapeèenou ruku. Vypadalo to hroznì, ale zas tak strašné to nebylo, jenom jsem nemohl hrát na klarinet. Dìlal jsem, co jsem mohl, aby mì kapelník kapitán Straka nevidìl, āe nehraji. Vidìl, ale nevynadal, jenom mì upozornil, āe takové vìci jsou nebezpeèné. Mazal jsem si ruku vším moāným jen proto, abych mohl jít v sobotu s kolegou Bohoušem na tancovaèku. Ale to uā byl jiný pøíbìh Naši jubilanti 95 let Miloslav Pokorný let Vladislav Hanbálek Josef Malypetr let Václav Vaniš Václav Hoza Josef Myška 3.9. Milan Krása let Miloš Shrbený 7.7. Vladimír Haas Adolf Kopčil František Švarc Jan Bíla let Stanislav Kocián let Milan Veseleňák Jan Karenovič Jindřich Zajíček Milan Homolka František Navrátil B L A H O P Ř E J E M E!

5 5 Osudy muzikantù. Nebýt muziky, práci ani nesehnal Starosta města Jičína MVDr. Jiří Liška přijal na návrh ČSBS válečného veterána Josefa Fronce s manželkou Blankou u příležitosti jeho 93. narozenin. Jeho život nebyl žádnou procházkou, po absolvování Vojenské hudební školy v Praze v roce 1936 na hoboj a klarinet Es, byl zařazen, jako voják z povolání, v roce 1936 k vojenské jednotce dislokované v Chustu na Podkarpatské Rusi. Poté byl v roce 1938 přeložen do Šumperka, po okupaci byl propuštěn a následně 1.října 1939 povolán k vládnímu vojsku do Jičína. V květnu 1944 s ním odjel do Itálie, kde plnil úkoly ochrany železnice a skladů. V červenci 1944 přeběhl s několika příslušníky jednotky do hor k partyzánské skupině pod velením majora Moťka. Zanedlouho poté přešel se svými spolubojovníky do Francie a byl zařazen ke zdravotníkům čs. samostatné obrněné brigády v prostoru Dunkerque. Jeho další působení v Československé armádě pokračovalo zařazením k Hradní stráži a v lednu 1949 přeložením do Jičína. V srpnu téhož roku byl propuštěn (vyhozen) z armády. Nastaly potíže se zaměstnáním, jako bývalý voják ze západní fronty nemohl nalézt nikde uplatnění, dokonce ani v dolech o něho neprojevili zájem. Jak sám říká, nebýt muziky, tak by snad ani práci nesehnal. V jičínském Agrostroji, lépe řečeno v kapele potřebovali klarinetistu, a tak bylo najednou i místo ve skladu. Na závěr posezení v přátelském duchu starosta města Jičín předal panu Josefu Froncovi Pamětní medaili ČSBS II. stupně, diplom a také skleničku a ČSBS mu věnoval dárkový balíček. Přestože je Josef otrlý harcovník, nemohl se ubránit dojetí "Národní Osvobození 25/ Letos je to padesát let, co z těchto budov vyšli první hudební, vojenští maturanti. Kde je jim konec?

6 6 Já a Japonsko. - 2.èást V prvních dnech mého pobytu v Japonsku jsem byl kromì jiného pøekvapen japonským systémem poèítání. Tady je sice bìāná desetinná soustava, ale na rozdíl od nás jsou jako matematické jednotky uznávány desítky, stovky, tisíce a hned po tisících many. Jeden man èítá deset tisíc. Pøíští kategorie smìrem nahoru je oku, jeā obnáší deset milionù a poslední èó, jeā èítá tisíc oku. Tedy náš milion se musí do japonštiny pøeloāit sto manù a jeden èó se rovná stu miliónù. Tím je japonština sloāitìjší pro pøekladatele z evropských jazykù, jelikoā vyāaduje u vyšších obnosù kromì pøekladu téā pøepoèet uvádìných cifer. Dalším velkým problémem a to nejen pro pøekladatele, ale pro veškeré cizince tady je pøepoèet letopoètù. V Japonsku se bìānì uāívá systém oznaèení letopoètù zaloāený na dobì panování japonských císaøù. Uvádí se nejdøíve název doby daného císaøe a pak rok jeho panování. Tak na pøíklad dnes máme rok 2005, jenā je v Japonsku bìānì uvádìn jako HEISEI 17. Jiā bìhem nìkolika týdnù mého pùsobení na akademii se o mne dozvìdìla zdejší hudební agentura Japan Arts, jeā se se mnou spojila pøes Hiranovy, kteøí mi tlumoèili a poāádala mne o øízení koncertu Japan Philharmony. Kontaktovala mne paní Kuronuma, sestra houslistky Juriko Kuronumy, která studovala v Praze, pak po nìjaký èas pùsobila ve Vídni a nyní vede konservatoø hudby v Mexiku. To bylo hned ještì v roce Tenkrát byl japonský jen ještì slabá mìna (1dolar asi 300 jenù) a tak zde bylo moc málo cizincù. Vzpomínám si āivì, āe jsem se díval ještì jako svobodný, jestli tady nìkde nepotkám Evropanku, ale taková pøíleāitost se mi nenaskytla. Oproti tomu mne kontaktovaly posluchaèky naší školy a jedna mne pozvala k sobì na kávu. Vìdìl jsem ovšem z minulého rozhovoru s øeditelem, āe veškeré styky se studenty, zejména studentkami jsou tabu, tedy jsem ji musel odmítnout i kdyā se mi moc líbila. V prvních týdnech mého pobytu se mi také ozval pan Hideoši Honda, absolvent akademie na zpìv a klavír, jemuā dala mou adresu v Salzburku profesorka Marie Knotková, která ho tam doprovázela na hodinách zpìvu. Hovoøil plynnì nìmecky a brzy jsme se spøátelili. Toto pøátelství trvá aā dodnes. Mùj koncert s Japan Philharmony, který se konal ve mìstì Mišima nedaleko Tokia mìl velký úspìch a tak v následujících dnech jsem byl vyrozumìn paní Kuronuma, abych se dostavil k nim do Japan Arts, kde mi byla nabídnuta spolupráce s novì vzniklým orchestrem Šinsej Kókjógakudan coby stálý hostující dirigent. Jelikoā jsem mìl obavy, āe by se mi mohla tato èinnost køíāit se školou, šel jsem se poradit k øediteli a bylo mi doporuèeno tuto nabídku zamítnout s odùvodnìním, āe vedení tohoto orchestru je komunistického smýšlení a āe jeho vedoucí pan Ikeda a jeho spoleèníci, kteøí vystudovali na naší akademii se snaāili pøed rokem uspoøádat veøejnou stávku studentù a poāadovat zestátnìní akademie. Prosil jsem ho, aby mi dovolil s nimi úèinkovat, k èemuā aè nerad dal svolení a øekl mi pøitom, āe pro jednou svoluje a kdybych se rozhodl pøece tento koncert odmítnout, doporuèil by mne jiným jiā zavedeným profesionálním orchestrùm. Koncert se konal a po nìm další, naèerno, aby o tom øeditel nevìdìl. Hrálo se totiā ve školách ve školních tìlocviènách pro školní mládeā. Oficielní veøejný koncert byl zpoèátku jen jednou do roka a ten dirigoval jiný japonský dirigent. Moje práce ve škole s dechovými orchestry se rozvíjela k všeobecnému uspokojení. Mìli jsme pøed sebou vnitroškolní koncert, na který se všichni

7 7 tìšili a zároveò usilovnì pøipravovali. Moje vedení spoèívalo pøedevším na korekci ladìní, rytmu a vyváāení jednotlivých nástrojù. Znamenalo to, āe jsem poāadoval øadu dìlených zkoušek a na celé orchestrálky mi nezbylo tolik èasu. Byl jsem si nicménì jist, āe po 3 èi 4 orchestrálkách vše pùjde bez problémù. Tento mùj postup nácviku skladeb byl však v rozporu se zpùsobem zkoušení pøedešlého profesora pana Kató, který témìø nezkoušel dìlenì. Posluchaèi vyslali ke mnì domù svého zástupce s prosbou, abych se pøizpùsobil stylu práce pana Kató. Tvrdili, āe je pro nì dùleāitìjší vícekrát pøehrát skladbu, aby si zapamatovali, kde mají nastoupit a kde kdo co hraje. Zpoèátku jsem jim ponìkud povolil a zvýšil poèet orchestrálních zkoušek na úkor dìlených, nicménì bìhem roku jsem se postupnì vrátil k pùvodnímu rozvrhu. Koncertní kanceláø školy, která mìla ohlašování rozvrhu na starosti mi šla na ruku a posluchaèi sami projevili nesmírný zájem o uvedení jejich hry nìkde na veøejnosti. Domluvili se a uspoøádali koncertní turné do provincie Fukui, odkud nìkteøí pocházeli. Na této koncertní cestì jeden z posluchaèù, pan Jokojama, mìl s sebou nahrávací zaøízení a všechny ty koncerty nahrával. Po návratu do Tokia pak studenti vybrali ty nejlepší nahrávky a zhotovili si dlouhohrající desku. Škola pak vidouc, āe posluchaèi i jejich známí mají o koupi této desky zájem uspoøádala jiā pøíští rok veøejné nahrávání na CD a poāádala o nì firmu SONY. Ostatnì budoucnost mi pak dala za pravdu nejen vyhlášeností vnitroškolních koncertù dechové hudby a jejich návštìvností z venku, ale i získáním 1. ceny celostátní nahrávky Pøi mém prvním dirigování mimo školu pro mne pøišel pan Kanamoto, houslista Japan Philharmony a vzal mne autem s sebou aā do koncerního sálu Numazu a po koncertì zase zpìt. Pøíštì však jsem uā musel jet sám vlakem, coā bylo moje první seznámení s tokijskou dopravou. Hned napoprvé mne poāádali, abych se dostavil do Šindāuku, kde byla zkouška na koncert, který se konal druhý den na to v Šibuja. Hiranovi mi napsali na papír japonsky kam jedu a jak mám jet a tak jsem se vydal poprvé sám na cestu. Jel jsem z Higaši Nagasaki na tra=i Seibu pøes Ikebukuro, kde jsem mìl pøestoupit na linku Jamanote. V Ikebukuru jsem se ptal lidí anglicky, ale jelikoā mi nerozumìli, ukázal jsem jim ten plánek, který mi napsali Hiranovi. Ukázali mi kam mám jít a tak jsem bez obav a podezøení nastoupil do vlaku a jel. Mìl jsem být v Šindāuku za 10 minut, ale aè sleduji pozornì z vlaku všechny stanice a jejich ohlašování, stále Šindāuku nepøichází. Zaèal jsem být nervózní, jelikoā se mne zmocnila obava, āe pøijdu pozdì na zkoušku orchestru. Také mi to bylo divné, āe Hiranovi øíkali, āe je to jen 10 minut a po 20 minutách jízdy stále ještì nejsme na místì. Osmìlil jsem se a opìt obrátil na spolujedoucí, s otázkou Šindāuku? Ujistili mne, āe do Šindāuku je to ještì 20 minut. Bylo mi to divné, ale co jsem mìl dìlat! Na zkoušku jsem pøijel se zpoādìním 15 minut, celý orchestr na mne èekal. Omluvil jsem se a teprve teï pochopil po jejich vysvìtlení, co se vlastnì pøihodilo. Lidé v Ikebukuru mi pøi mém pøestupu ukázali pøestup na linku podzemní dráhy Marunouèi, která rovnìā jede na Šindāuku, ale tato cesta trvá 45 minut. Èlenové orchestru to ihned pochopili a jelikoā vidìli, āe jsem cizinec, který neumí japonsky a nevyzná se v Tokiu, prominuli mi to. Bìhem pøíštích dnù jsem pak mìl èas se seznámit s mìstskou dopravou podrobnìji. Dalo mi to moc práce, jelikoā v roce 1973 zde ještì na všech nádraāích byly jen japonské nápisy v kandāi, hiragana a katakana. Na tomto místì je tøeba podotknout, āe Japonci mají 3 druhy písma. Znakové písmo zvané kandāi je nejsloāitìjší. Cizinec který se chce nauèit èíst kandāi tak, aby

8 8 si mohl pøeèíst japonské noviny, k tomu potøebuje nìkolik let pilného studia. Hiragana a katakana jsou dvì slabikové abecedy odvozené od kandāi, které se pouāívají pøi vysvìtleních ètení sloāitých znakù, jejich doplòování a katakana zejména pøi pøepisu cizích názvù a jmen. Kandāi jsou znaky, pøevzaté z Èíny nìkdy na poèátku našeho letopoètu. Hiragana a Katakata jsou dvì slabikové abecedy, odvozené z japonské výslovnosti znakù Kanāi. Dùvod, proè se nepouāívá pouze Hiragany eventuelnì Katakany je ten, āe japonština má mnoho stejnì znìjících slov s rùznými významy. Na pø. Slovo haši mùāe znamenat okraj (nìèeho), jídelní hùlky nebo most (pøes øeku). Dnes pokud Japonec píše na poèítaèi, napíše nejprve výslovnost āádaného slova Hiraganou, pak se mu zobrazí na obrazovce veškeré významové moānosti tohoto slova, z nichā si musí vybrat správný a tentokráte jiā jednoznaèný znak pro poāadovaný význam v Kandāi, Musím se pøiznat, āe v dobì kdy jsem si myslel, āe uā rozeznám nápisy na nádraāí o smìru a druhu vlaku, jsem jednou potøebovat zajet jen 3 stanice vlakem do Ekoda. Nastoupil v Ikebukuru na rychlovlak, který však projíādí 8 stanic a tak Ekodu nedobrovolnì pøejel. Pak jsem se musel vrátit zpìt o 5 stanic osobním vlakem a díky tomu mìl zpoādìní na vyuèování ve škole. V Tokiu je velice praktická okruāní dráha, zvaná Jamanote, která objíādí dokola veškerá dùleāitá centra velkého Tokia obìma smìry, takāe z jednoho nádraāí mùāete jet na druhé dvìma zpùsoby. Rozdíl je pak jen v èase pøíjezdu na místo urèení. Pøi nepromyšlené volbì mùāete strávit ve vlaku pøes hodinu, pøi èemā byste mohli být na místì za pár minut (obráceným smìrem). V té dobì byli ještì na všech nádraāích štípaèi lístkù. Píši zámìrnì štípaèi lístkù, protoāe to nemá nic spoleèného s našimi prùvodèími. Tito lidé sedìli u vchodu do nádraāí a štípali jízdenky procházejícím cestujícím. Pro východ z nádraāí byli na stejném místì sedící kontroloøi jízdenek, kterým se lístek odevzdával. Pokud nìkdo pøejel delší úsek neā mìl zaplacený, musel doplatit. Dnes je vše plnì automatizováno. Pøi vstupu do nádraāí cestující pøiloāí jakousi kreditní kartu k elektronickému snímaèi karet a pøi odchodu opìt. Nezáleāí na èase, kdy èlovìk nastoupil a kdy vystoupil, platí se pouze za ujetou vzdálenost. Tento systém by byl v našich podmínkách zcela jistì zneuāit. Ale ani v Japonsku nejsou všichni poctiví. Proto pøeci jen je na kaādém nádraāí jeden zamìstnanec jako kontrola. Pokud se nìkdo pokusí tøeba po celodenní jízdì vystoupit na stejném místì, systém to zaznamená a nepustí ho ven. Od toho je tam pak ten zamìstnanec, kterému dotyèný musí vysvìtlit dùvod. Pokud napø. øeknu, āe jsem jen vezl manāelce nákup na sousední nádraāí, kde ho pøevzala a já se vracím, aniā bych vystoupil z nádraāního prostoru, musím tuto vzdálenost zaplatit. Zneuāití však je pøesto moāné. Jednak bezdomovci mohou nastoupit na nìkterém nádraāí, celých 21 hodin (mezi 1. a 4. hodinou v noci jsou nádraāí uzavøena) se vozit v teple vlaku a pak vystoupit na sousedním nádraāí. Zaplatí jen minimální cenu. Druhou moānost zneuāití vyuāívají jen nìkteøí mladíci, kteøí prostì uzavírací branku pøeskoèí. V témāe roce mne kontaktoval vedoucí profesionálního dechového orchestru Kósej a poāádal mne o spolupráci. Navrhli mi hned nìkolik koncertù v nejvìtší tokijské hale Fumonkan. Tento orchestr je podporován budhistickou sektou Ríšó Kósejkaj a tyto kocerty se konaly v hale Fumonkan v rámci bohosluāby. Pozdìji mi tento orchestr nabídl veøejný koncert s hudbou k Griegovu Peer Gynt s aranāovanou scénou a vypravìèem líèícím osudy Peer Gynta pøi jeho cestì svìtem. Tento koncert byl nesmírnì pùsobivý a setkal se s velkým úspìchem. Pozdìji mne tento orchestr poāádal o øízení pouhých zkoušek za

9 9 úèelem zvýšení kvality reprodukce. Tím oficielnì uznal mùj zpùsob podrobného zkoušení a vybrušování hry souborù. První gáāi ve škole jsem dostal zalepenou v obálce, ale bylo mi øeèeno, abych si zaloāil úèet na bance, na který mi budou od pøíštì poukazovat výplatu. Šel jsem tedy do nejbliāší banky a snaāil se zaøídit si bìāný úèet. Po dlouhém vysvìtlování (já anglicky, zamìstnanci anglicko japonsky) koneènì pochopili, co chci a zaèali se stavìt na zadní. Teï jsem zase já nevìdìl proè. Naštìstí se tam pøichomejtnul jeden zákazník, který umìl dobøe anglicky a ten mi vysvìtlil, āe pro zøízení konta u japonských bank potøebuji kromì prùkazu totoānosti nebo pasu ještì osobní razítko, ovìøené na jejich pøíslušném úøadì. V Japonsku mají všichni obèané starší neā 20 let povinnost mít vlastní razítko, kterým stvrzují listiny, āádosti, smìnky, zkrátka veškeré dùleāité doklady. Podpisy se neuznávají, jen u cizincù krátkodobì pùsobících v Japonsku a to ještì jen ve velkomìstech. Vzpomínám si, āe po 9 letech jsem si chtìl zaøídit úèet u banky ve mìstì Gifu (province Gifu) a bez razítka to nešlo. Na jednom koncertì orchestru Šinsei Kókjógakudan v roce 1974, jehoā jsem se stal stálým hostujícím dirigentem, jsem coby posluchaè náhodou sedìl vedle jedné krásné, mladé Japonky. Jmenovala se Kejko. Dal jsem se s ní do hovoru. Samozøejmì jsem ještì neumìl moc japonsky, ale oba dva jsme byli mladí a tak jsme si rozumìli. Podaøilo se mi jí vysvìtlit stanovisko školy k osobním stykùm profesorù s posluchaèkami a domluvili jsme se, āe se budeme stýkat potají. To uā jsem bydlel v ubytovnì školy pro zahranièní profesory, kde kaādý profesor mìl k disposici 2 pokojový byt. Já, jelikoā jsem byl svobodný, jsem bydlel sám. To byla nejlepší pøíleāitost ke stýkání se bez rizika prozrazení. Tak jsem si to alespoò myslel já a pozval ji, aby za mnou pøišla aā ke mnì do bytu. Ráda pøišla a to nejen jednou, aā najednou po pùlroce jsem dostal pøedvolání k øediteli. Nevìdìl jsem oè jde, tedy jsem tam šel bezstarostnì. Øeditel mne pøijal s dosti zachmuøenou tváøí a tak jsem zaèal tušit, āe jde o nìco závaāného. Øekl mi, āe otec Kejko byl za ním a āe mu vyhroāoval tím, āe jestli si Kejko nevezmu, tedy o tom napíše do zdejších èasopisù, které shání rùzné skandály, aby mìly vìtší obrat. V tom pøípadì by byl nucen mì propustit. Byl to pro mne šok, ale co jsem mìl dìlat? Pùvodnì jsem nemìl v úmyslu se ještì āenit, ale díky tomuto zásahu osudu jsem mu slíbil, āe si ji vezmu. Svatbu jsem si naplánoval na pùl roku dopøedu a pozval na ni moje rodièe, kteøí se rádi do Japonska podívali. Pøi té pøíleāitosti jsem ještì objednal u zdejší cestovní kanceláøe turistickou cestu po známých památkách Japonska smìrem na jih do Kjóta, Nary, Miadāimy, Hirošimy a Beppu, vesmìs pozoruhodnosti starého Japonska. V Hirošimì jsme navštívili pomník obìtí atomové bomby a podívali se na ohoøelé zbytky dómu, pozùstatku po atomovém útoku a dnes symbolu svìtového hnutí za mír. Mùj otec nechtìl skoro vùbec nic jíst, stále pøepoèítával zdejší ceny na koruny a øíkal, āe je tu moc draho. Nu ovšem! Kurs smìny na naše koruny byl tehdy nesmírnì nepøíznivý. Jeden mùj známý, èlen orchestru národního divadla, pan Š., pøijel hned na to do Tokia se svým synem a prosil mne, abych mu pùjèil jenù, jelikoā obnos, který dostali vymìøený na týdenní pobyt (60 dolarù) jim staèil sotva na jeden den. Slíbil mi, āe to vrátí mojí matce v Praze v korunách, coā taky dodrāel. Ta splátka mu pak trvala nìkolik mìsícù!

10 10 V poslední dobì opustili naše øady : Miroslav Skoèdopole * pozoun AUS VN Praha Miloslav Klíma * ZNŠ,modeláø, výrobce plátkù na klarinet a strojkù na hoboj a fagot Václav áèek * VHŠ tuba B-kontrabas Petr Èáp* èlen Klubu, zákl.sl. u PH Praha, klarinet v FOK, uè.konz. Praha František Musel * VHŠ trubka Es-viola, náš nejstarší èlen, èlen ÚH a PH Praha, výborný muzikant a skladatel»est JEJICH PAM TCE! Vzpomínka na kamaráda Jde o mého kamaráda Frantu Kryku. (alias Fery Kyrka). Abych psal o jeho rnuzikantství, to by bylo nošení dříví do lesa. Kdo ho znal, jistě potvrdí. Chtěl bych se zmínit o jeho jiných schopnostech n.př. sportovních. UH měla fotbalové mužstvo, které mimo jiné vyhrálo okresní přebor Prahy 8~-Karlín. Franta by výborný brankář a při jeho jedné z robinsonád si zlomil ruku. Napodoboval Lojzu Jonáka, brankáře Slavie. Oni oba pocházeli ze Záběhlic (nouzová kolonie Slatiny). Shodou okolností jsme měli koncert na zámku Sychrov - obě řady Slovanských Tanců. Kapelník J.Pravecek řekl: "Když nepojede Kryka (hrál saxbaryton), tak vám zakážu fotbal. Samozřejmě, že jel s rukou v sádře a fotbal se hrál dál. Že jsme byli dobrými kamarády, svědčí i to, že jsem ho oženil a on oženil mě. Bylo by toho mnoho, ale krátká vzpomínka staèí. Josef Myška (VHŠ ) fagot-klarinet Nadace ivot umìlce spoleènosti Integram udìlila cenu Senior Prix za rok 2012 jako podìkování za celoāivotní umìleckou èinnost Františku Lukavcovi (āák VHŠ ) hobojistovi Filharmonie mìsta Teplice. Kontaktní adresy: Pøedseda: Miroslav Prùāek Babákova 2153/ Praha 4 Chodov mobil: , e mail: miroslav.pruzek@centrum.cz web stránka Klubu absolventù:kavk.cz e mail: predseda@kavk.cz Ekonom: Ing.Jiøí Jirsa Nad vodovodem 6, Praha 10 mobil: , e mail:jjirsa@seznam.cz Redakce Zpravodaje: Milan Kasan U Parku Roudnice nad Labem mobil: e mail: kasanovi@seznam.cz Naše webové stránky : ÚÈTY u Fio Banky (èíslo BÚ /2010 ) spoøicí (S) (èíslo BÚ /2010 ) bìāný (B)

11 11 Koncerty ÚH AÈR v roce Rudolfinum-koncert k výroèí ukonèení II.svìt.války Koncerty k mezinárodnímu Dni rodin po republice Brno Praha Václ.námìstí Olomouc Liberec Jindø.Hradec Pardubice 1.6. Praha Hvìzda Litomìøice Kmochùv Kolín Zahajovací koncert FIJO Cheb Rudolfinum-koncert ke Dni váleèných veteránù Praāský hrad 2014 Sobotní promenádní koncerty uniformovaných hudeb Hudba Hradní stráāe a Policie Ès.republiky Hudba Hradní stráāe a Policie Ès.republiky Hudba Hradní stráāe a Policie Ès.republiky 5.7. ÚH AÈR Praha Vojenská hudba Olomouc 6.9. Hudba Hradní stráāe a Policie Ès.republiky Zahrady Na Valech; Praāský hrad hod. Koncerty Ústøední hudby AÈR v Mìstské knihovnì Promenádní koncert Vyznání k tanci Ústøední hudba hraje swing Vánoèní koncert Zaèátek koncertù v Mìst.knihovnì vādy v Velký sál Mìstské knihovny v Praze 1, Mariánské námìstí(dø.prim.vacka) è.1. FESTIVALY A PØEHLÍDKY V ROCE Hraj kapelo, hraj Praha Køiāíkova fontána 7.7. Setkání muzikantù Rymice Túfarankafest Rakvice Setkání dechových hudeb Bystøice u Libánì XI. hudební festival Pod lipou Jáma u Prachatic roèník festivalu slováckých dechových hudeb Ratíškovice mezinárodní festival Hanácké kvitek Vìrovany Kubešova Sobìslav XX. Setkání dechových hudeb Døevohostice Bechyòský festival dechových hudeb Bechynì Drietomský festival DH Drietoma Slovensko

12 XIII. Mezinárodní soutìāní festival Dychovky v Prešti Pezinok Slovensko Chodské slavnosti Vavøinecká pou= Domaālice Setkání muzikantù v Bílých Karpatech Valašské Klobouky Festival dechovek Lomnice nad Luānicí XII. roèník festivalu DH Pod Javorinù Strání Festival Karla Valdaufa Trhové Sviny XI. roèník festivalu Z oboch brehú Moravy Holíè Fadrhonsova Dobrovice 7.9. XI. pøehlídka dechových hudeb Koš=álov 7.8. Festival DH Homole Fišerùv Bydāov festival DH Nový Bydāov Mezinárodní koncert DH Z jiāních Èech a Moravy Chýnov Svìtelské babí léto Svìtlá nad Sázavou Poncarovy Zdice Vejvodova Zbraslav roèník Muzikanti, hrajte! Olomouc Letos 6 let co spadla závora! ZPRAVODAJ è.110 vydala rada klubu - kvìten 2014.