Zajíc polní. Bažant obecný

Transkript

1 NA POLI ŽIVOČICHOVÉ Zajíc polní Má žlutohnědou až hnědošedou srst. Krátký černý ocas s bílou špičkou a dlouhýma ušima.vzhledem k tělu obrovské ušní boltce mu umožňují velmi dobře slyšet. Zadní nohy má mnohem silnější a delší než přední. Ze svého úkrytu v houští či pod zemí vylézá většinou až za soumraku a na polích, loukách a v lesích si hledá potravu. Je to býložravec. Od února až do srpna může samice porodit až čtyřikrát po dvou až 4 mláďatech. Bažant obecný Samec bažanta patří svým zbarvením a velikostí k nejnápadnějším ptákům naší krajiny. Mimo zbarvení ho zdobí dlouhý ocas s hnědě a černě pruhovaným peřím. Samička je hnědočerná, v době hnízdění splývá s okolím. Většinu svého života tráví na zemí, vzlétá pouze když mu hrozí nějaké nebezpečí. Na loukách a polích sbírá semena, plody a zelené části rostlin. V prvních týdnech života se živý i malými živočichy. Bažant obecný se většinou chová v umělých líhních a vysazuje do přírody.

2 Čmelák zemní Samičky, které lze zahlédnout již na konci května, mají černé ochmýření které na konci zadečku přechází do bílé. Na hrudi a zadečku je zřetelné i žluté chmýří. Tyto tři barvy se střídají a tvoří pruhy po celém těle samičky. Sameček vylétá později (během července). Živí se především nektarem z kvetoucích rostlin. Patří mezi známé opylovače květin, které mají tyčinky hodně hluboko mezi okvětními lístky. Jiní opylovači, například včela, se k nim nedostanou protože mají krátký sosák. Čmeláci jsou schopni na svých nohách za letu unést až polovinu své váhy. Patří do stejné skupiny jako vosy, včely a sršně. Stejně jako oni mají i čmeláci žihadlo.čmeláčího žihadla se však nemusíme bát. Narozdíl od včel, vos a sršní ho čmeláci používají jen velmi zřídka. Křeček polní Křeček je blízký příbuzný hrabošům. V létě si vyhrabává doupata 30 až 60 cm hluboká a z nich vede obvykle několik východů. Má tak možnost některým z nich uniknout v případě nebezpečí. V doupěti má křeček obytnou komoru a také zvláštní spižírnu, do které si ukládá zásoby obilí, brambor, řepy a dalších polních plodin. Potravu, za kterou vychází po setmění, si nosí v lícních torbách. Žere však rovněž žížaly a hmyz a zakousne s sežere i drobné obratlovce, zvláště jejich mláďata. Samice vrhá v doupěti dvakrát až třikrát v roce 6 až 18 mláďat, která se rodí slepá a vidí po 14 dnech. Když se křeček dostane do úzkých a nemá třeba před člověkem kam utéct, vrhne se proti nepříteli, vyskakuje až do výše pasu, snaží se kousnout a přitom prská a funí.

3 Káně lesní Káně lesní je denní dravec. Jeho hlavní potravou jsou především hraboši, kteří tvoří hlavní část jeho jídelníčku. Nepohrdne ani jinými hlodavci, v nouzi uloví i ještěrku, nebo dá za vděk hmyzu. V dubnu si samice postaví na vysokém stromě hnízdo vybudované z větví a vystlané listím, mechem, chlupy atd. Samice snese 2 až 4 vejce, na kterých se v sezení střídá se samcem. Jak mláďata rostou, hnízdo stále upravuje a zvyšuje jeho okraje. Z počátku je krmí pouze samice, které samec potravu předává. Později se zapojuje do krmení i samec. Za 41 až 49 dní mláďata hnízdo opouštějí. Mandelinka bramborová Mandelinka bramborová je brouk, který se živí spásáním bramborové natě. Vzhledově je naprosto nezaměnitelná: má bíložluté až bílooranžové krovky s celkem deseti černými podélnými čarami. Dorůstá velikosti až 12 mm délky a 8 mm šířky. Mandelinka je nebezpečný škůdce, který může značně snížit výnosy bramborového pole. Větší množství brouků může rostlinám zcela zničit veškeré listy (tzv. holožír). Vedle brambor navíc mohou napadat i rajčata.

4 Poštolka obecná Původním hnízdním prostředím poštolky obecné byla skalní města a dutiny starých stromů. V zemědělské krajině hnízdí často v opuště ných hnízdech strak, vran a jiných větších ptáků, na hradech a zříceninách, kde obsazuje různé výklenky, škvíry a skuliny. S přeměnou krajiny se začaly poštolky stěhovat do měst a vesnic. Zde hnízdí na kostelních věžích, na římsách budov, Ve stavbě vlastních hnízd si moc nelibují. Při lovu zůstává poštolka doslova viset na jednom místě jako přišpendlená. Při třepotání sleduje každé hnutí pod sebou. Jakmile objeví na zemi například hraboše, bleskurychle přitáhne křídla k tělu a střemhlav padá dolů. Těsně nad zemí křídla opět rozevře, let přibrzdí, obrátí se do normální polohy a drobné drápky zatne do hrabošího hřbetu. Hlavní složku jejího jídelníčku tvoří drobní hlodavci, loví také hmyz, výjimečně i drobné ptáky. V dubnu či květnu snese samice do nevystlaného hnízda 4 až 7 hnědočerveně mramorovaných vajec, zasedne na ně a nechává se až měsíc krmit potravou, kterou přinese samec. I po vylíhnutí mláďat zůstává ještě několik dní na hnízdě, aby je krmila a chránila. Pokud samice v raném věku mláďat uhyne, hrozí stejný osud i jim. Samec totiž nedovede porcovat kořist na malé kousky, které by mláďata mohla spolknout, proto předává ulovené hraboše a myšky samici. Cvrček polní Cvrček polní žije na mezích, na travnatých stráních a sušších loukách. Do ze mě si vyhrabává díry, kde se zdržuje. Na jaře u vchodu do těchto chodeb pronikavě cvrká. Samečkové vyluzují zvuk třením prvního páru křídel.

5 Sysel polní Uvidíme ho na poli plném obilí, kukuřice, pícnin či jiných zemědělských plodin, které jsou syslovi potravou. V době, kdy tyto rostliny ještě nejsou plně vzrostlé si pochutnává sysel i na trávě či klíčích již zmíněných zemědělských plodinách. Sysel je druh s denní aktivitou, ale je velmi těžké ho spatřit. Pokud uvidí nějaké nebezpečí, což člověk pro něj bezesporu je, postaví se na zadní hlasitě pískne, aby upozornil ostatní z jeho kolonie a všichni bleskurychle mizí v podzemních norách. Samice v červnu porodí v průměru 5 mláďat, která jsou zpočátku holá a slepá. Již po 28 dnech života opouští noru a za další čtyři týdny se osamostatní. Mnozí lidé jsou toho názoru, že si sysel shromažďuje (syslí) zásoby na horší časy. Tyto horší časy - zimu však přečkává hibernací a spoléhá se při tom na tukové zásoby, které si vytvořil přes léto. V norách přečkává noc a zimu. Poskytují mu dostatek bezpečí před predátory. Zaujímá jedno z předních míst mezi ohroženými druhy naší zvířeny. Hraboš polní Hraboš polní žije skrytě v norách, které si vyhrabává především na lukách, polích s jetelem či vojtěškou, nebo zahradách. Od nory k noře si vykousává hladké chodníčky. Takové území je pak spletí pěšinek a bludištěm chodeb pod zemí. Samice přivádí na svět 4-16 mláďat v jednom vrhu obvykle pětkrát, ale také až dvanáctkrát do roka. Jeden hraboš spotřebuje ročně 1 kg potravy. Hraboš polní je významným škůdcem.

6 Na poli - živočichové 1. Z A J Í C K H Ř R 5. S Y S E L 7. 5 A 3. C V R Č E K M 7 B E A 6. P O Š T O L K A N Š 10. D 9. B A Ž A N T Č E 2 M L E I L N Á 8. K Á N Ě K A býložravec, 8 má silné zadní nohy, velké ušní boltce 2. v doupěti má obytnou komoru a spižírnu, 4 potravu si nosí v lícních torbách 3. sameček vyluzuje zvuk třením křídel 4. významný škůdce, rychle se rozmnožuje,jeden živočich spotřebuje až 1kg potravy za rok 5. při ohrožení se postaví a písknutím upozorňuje ostatní na nebezpečí, ohrožený druh v naší přírodě 6. dravec, hnízdí v opuštěných hnízdech, na kostelních věžích i ve výklencích a skulinách domů 7. nebezpečný škůdce, poznáš ho podle žlutobílých a černých podélných pruhů, přivezený z Ameriky 8. dravec, loví hlavně hraboše 9. hrabavý pták, těžce létá, sameček je nápadně zbarven 10. hmyz, živí se nektarem z rostlin, žihadlo používá jen zřídka

7 POJMENUJ ŽIVOČICHY sysel polní mandelinka bramborová káně lesní křeček polní čmelák zemní poštolka obecná zajíc polní cvrček polní hraboš polní bažant polní

8 Poznáš mě? Živočichové z polí si zahráli na schovávanou. Vidíme jen některé části těla. Poznáš komu patří? káně lesní bažant polní hraboš polní čmelák zemní cvrček polní mandelinka bramborová zajíc polní poštolka obecná sysel polní

9 Použité materiály a pomůcky: Učebnice Přírodověda pro 4. ročník, Alter, autoři : Kholová, Hísek, L. aj. Knotkovi, 1995 Učebnice Přírodověda pro 4. ročník, Nová škola, autor: Věra Štiková,2003