MLUVNICE 4. ROČNÍK PRACOVNÍ LISTY. Mluvnice 1

Transkript

1 Mluvnice 1 MLUVNICE 4. ROČNÍK PRACOVNÍ LISTY CENTRUM PRO VIRTUÁLNÍ A MODERNÍ METODY A FORMY VZDĚLÁVÁNÍ NA OBCHODNÍ AKADEMII T. G. MASARYKA, KOSTELEC NAD ORLICÍ

2 Mluvnice 2 SKLADBA (SYNTAX).... Syntax: klasická popisuje syntaktické vztahy a větné členy, charakterizuje věty a typy souvětí valenční zkoumá proces tvoření věty = schopnost slov (zvl. sloves) vázat na sebe určité výrazy (= valence) textová zkoumá syntaktické prostředky výstavby textu jako celku Základní pojmy: věta... v užším smyslu = základní jednotka jazykového systému, složená ze slov, nezakotvená v komunikační situaci = abstraktní model (schéma, vzorec) = nejčastější forma slovního vyjádření obsahu příklad: stejný obsah můžeme vyjádřit různou formou (Jana se vracela z výletu a zpívala si. x Když se Jana vracela z výletu, zpívala si. x Jana, vracejíc se z výletu, zpívala si. x Při návratu z výletu si Jana zpívala. x Jana se vracela z výletu se zpěvem.) věta má stránky: významovou. mluvnickou zvukovou... grafickou modální.. výpověď příklad: Řeknu to svým rodičům. může to být sdělení, nabídka, výhrůžka promluva (komunikát).... a) věta jednoduchá holá = rozvitá = b) souvětí

3 Mluvnice 3 c) větný člen VĚTY PODLE POSTOJE MLUVČÍHO KE SKUTEČNOSTI (podle záměru, z hlediska modality) Záměr mluvčího.... Druhy vět: 1) oznamovací... píšeme za nimi tečku, intonace je klesavá sloveso v přísudku je nejčastěji ve tvaru oznamovacího nebo podmiňovacího způsobu (Otec přinesl zprávu. Rád bych vyhověl.) 2) tázací... píšeme za nimi otazník, intonace je většinou stoupavá nebo stoupavě klesavá tvar slovesného přísudku je ve způsobu oznamovacím nebo podmiňovacím a) otázky zjišťovací odpověď ano ne (Přijdeš k nám?) b) otázky doplňovací odpověď doplňuje to, co nevíme (V kolik hodin přijdeš?) c) otázky vylučovací odpověď je jen částí otázky (dotaz na více možností) (Přijdeš k nám dnes, nebo zítra?) d) otázky rozvažovací řešení osobní nejistoty (Mám už jít? Co dělat?) e) otázky řečnické nevyžadují odpověď (Může se nad tím někdo pozastavovat?) 3) žádací a) rozkazovací píšeme za nimi tečku nebo vykřičník, intonace je klesavá nebo stoupavě klesavá tvar slovesného přísudku je převážně v rozkazovacím způsobu (Zavři dveře. Okamžitě zavři! Zavírat!) b) přací píšeme za nimi většinou vykřičník, někdy tečku, intonace je klesavá

4 Mluvnice 4 tvar slovesného přísudku je ve způsobu oznamovacím nebo podmiňovacím (Ať se brzy vrátí! Kéž by se vrátil! Dobrou noc.) 4) zvolací vyskytují se u všech předchozích typů vět (oznamovacích, tázacích, žádacích)... píšeme za nimi vždy vykřičník, někdy i otazník s vykřičníkem, mají zesílenou intonaci tvar slovesného přísudku je ve způsobu oznamovacím nebo podmiňovacím (Jak je krásně! Ty už jsi tu zas?! Aby nás tak viděl tatínek!) Cvičení 1. Doplňte správně interpunkci za větami a odůvodněte: Chceš si tu knížku půjčit... Tak ale ven Mám velký dům Jen ať tě nepotká nic zlého Proč se nezastavil u mne Ať se ti všechno daří Nechtěj mě rozzlobit 2. Odlište otázky doplňovací od zjišťovacích: Navštívil jsi nemocného Ivana?... Nemáš nic proti tomu?... Co se stalo?. O čem přemýšlíš? Kdy přijdeš? Že je tady klid? 3. Změňte věty oznamovací na tázací, rozkazovací, případně i přací: Všichni přijedou už dnes.. Rozhlížíme se kolem sebe.. Nastupujeme do vlaku.. VĚTY PODLE ČLENITOSTI 1) věty dvojčlenné Typy dvojčlenných vět: a) s přísudkem slovesným sloveso v určitém tvaru (Slunce svítí.) b) s přísudkem jmenným se sponou (Čas jsou peníze.) c) s přísudkem jmenným beze spony (Vstupné dobrovolné.) d) s nevyjádřeným podmětem (Čtu knihu. já) e) s všeobecným podmětem (Mluvili o tom v televizi.) f) s podmětem vyjádřeným jinak než podstatným jménem (Hlasité hurá se rozléhalo kolem. Vaše ne mě nepřekvapuje.) 2) věty jednočlenné....

5 Mluvnice 5 Typy jednočlenných vět: a) jmenná základem je podstatné nebo přídavné jméno nápisy, názvy knih, oslovení, zvolání apod. (Pozor! Lidové noviny, Vážení studenti! Jaká krása! Nádherné!) b) slovesná vyjadřuje přírodní jevy (Stále ještě prší.), tělesné stavy (Bolí mě v zádech.), duševní stavy (Je mi smutno.), smyslové jevy (V kamnech praská.) apod. c) infinitivní základem je infinitiv slovesa (V místnosti nekouřit! Stát!) d) příslovečná (Rychle! Zpátky!) e) částicová (Ano. Ne. Zajisté.) f) citoslovečná vyjadřuje city, zvuky (Hurá! Prásk!) Převod z věty jednočlenné na dvojčlennou: Sněží. Padá sníh. Z komína se kouří. Z komína stoupá kouř. Stmívá se. Přichází (nastává) soumrak. Nevyklánět se z oken! Nevyklánějte se z oken! Cvičení 1. Určete, které věty jsou dvojčlenné a které jednočlenné. U dvojčlenných vět vyhledejte podmět: Udělalo se jí nevolno.... Pocítila bolest v krku.. Z námahy ji rozbolela záda.. Lidové noviny.. Chcete bydlet na vesnici.. Líbí se vám tam?. Radovat se je předčasné.. Vystupovat!. 2. Určete typy jednočlenných vět: Jede se k rybníku... Hlavní nádraží... Otrnulo mu poměrně brzy... Špatně!.. Nejdříve nasvačit!. Nádherný výlet na Křivoklát... Před očima se jí zatmělo... Samozřejmě... Ani muk!.. Je dusno. 3. Odlište věty jednočlenné od dvojčlenných s nevyjádřeným podmětem: Leží na gauči a čte noviny. Leží se mu u nás dobře. Šlo se mu v mých botách nevalně. Šel se podívat do bytu. 4. Změňte věty jednočlenné na dvojčlenné: Je mi ho líto... Chachacha! Hoří!... Pomalu přestávalo pršet.... V sobotu a v neděli se ve školní kuchyni nevaří. Počkat!. Píchá mě v boku..

6 Mluvnice 6 5. Změňte věty dvojčlenné na jednočlenné: V noci napadl sníh... To je ale krásné! Necítím se dobře... Souhlasím. Mlčte!.. Věž byla z dálky dobře vidět.. Představení skončilo.... Včera bylo hezké počasí.. A jdeme Utvořte následující věty tak, aby měly nejméně pět slov: Větu jednočlennou: slovesnou infinitivní.. jmennou... Větu dvojčlennou:.. VĚTY KLADNÉ A ZÁPORNÉ 1) kladné věty... 2) záporné věty... a) zápor větný = popření celé věty prostředky: určitým slovesem se záporkou ne- (Dopis jsem nedostal.) zápornými zájmeny, zájmennými příslovci + určité sloveso záporné (Nikdo to neviděl. Nic nechtěl.) využitím záporky ani (Neozval se ani hlásek.) b) zápor členský = popření obsahu některého větného členu, části věty ne, nikoli (Zdrželo se to ne mou vinou nikoli mou vinou.) c) zápor slovní využívá záporné slovo s předponou ni- (kdo nikdo), ne- (jeden nejeden) (Tvářil se nevlídně.) Využití záporu: členský zápor místo větného Ne každý to ví. = Každý to neví. částečný větný zápor ve významu záporu obecného: Všichni žáci výkladu dobře porozuměli. popření obecné Nikdo z žáků výkladu dobře neporozuměl. Žádný žák výkladu dobře neporozuměl. Ani jeden žák výkladu dobře neporozuměl. popření částečné Všichni žáci výkladu dobře neporozuměli. (= jen někteří porozuměli)

7 Mluvnice 7 kombinace částečných záporů záporná vlastnost se ruší, výsledný smysl je kladný, ale s jiným zabarvením = litotes (Nejsem s tím nespokojen. zápor větný + slovní = Jsem s tím spokojen.) stupňování záporu a zdůraznění, zesílení využívá hlavně příslovce, spojky ani, vůbec, nikterak (Ani já tu nezůstanu. Naprosto nepochybuji o zdárném konci.) rušení záporu setkají-li se ve větě různé druhy záporu (Zpráva nebyla nepříjemná. = byla příjemná) záměna kladu a záporu ve zdvořilé řeči formální zápor (Nedáte mi jídelní lístek? = dal byste mi) ve vzrušené řeči formální klad (Jen mi sem přijď! = nechoď sem výhrůžka) záporka ne- ve tvarech s dvěma příčestími (Nebyl by odešel. Byl by neodešel.) spojka aniž má schopnost popření celé věty, sloveso po ní je v kladné podobě (Odešel a ani se neomluvil. Odešel, aniž by se omluvil.) v české větě může být několik záporů x od neslovanských jazyků Nikdo nikdy nikomu nic neřekl. větný a členský zápor mění význam výpovědi Nenos cukr ani mouku. x Přines cukr, ne mouku. Cvičení 1. Vysvětlete významový rozdíl u různých forem záporu: To každý neviděl. To ne každý viděl. To nikdo neviděl. Ani jeden to neviděl. To vůbec nikdo neviděl. 2. Z následujících kladných vět tvořte věty záporné: Vždycky byl svědomitý a spolehlivý... Mám pro všechny dobrou zprávu... Někde jsem to viděl.. 3. Určete, který druh záporu je v následujících větách (větný, členský, slovní): Nelze s tím nic dělat.... Jel jsem do Pardubic ani ne hodinu. U lesa stála nevelká chata.... Ta kniha není nejhorší.... Nezdá se vám, že je čas odejít?.. Nikdo nesmí opustit objekt Vysvětlete významové a stylistické rozdíly mezi kladným a záporným výrazem: a) souhlas nesouhlas, kuřák nekuřák, průhledný neprůhledný, svůj nesvůj

8 Mluvnice 8 b) ošklivé nehezké, chorý nezdravý, těžký nelehký, obtížné nesnadné Uveďte příklady slov se záporkou, které své protějšky vůbec nemají: (např. nerost, ) Zamyslete se nad významem následujících vět: Nemohu nepřiznat své překvapení. Nejsem tvůj nepřítel. Výsledné dílo nevypadá nejhůře.... STAVBA VĚTY JEDNODUCHÉ Věta jednoduchá:... (podmět a přísudek Celý den padal sníh.) (přísudek, jde-li o větu jednočlennou Stále celý den sněžilo.) Syntaktické vztahy:.... Syntaktická (skladební) dvojice.... Základní syntaktická dvojice... část podmětová (vyjadřuje původce činnosti, tvoří ji slova, která rozvíjejí podmět) část přísudková (vyjadřuje činnost, stav, tvoří ji slova, která rozvíjejí přísudek) Ostatní syntaktické dvojice.... Příklad: Malá Věrka a Honzík od sousedů / trhali včera u potoka žluté blatouchy. část podmětová část přísudková = věta jednoduchá (1 přísudek), rozvitá (nejen základní skladební dvojice), oznamovací, dvojčlenná (podmět + přísudek) syntaktické dvojice malá Věrka, trhali včera

9 Mluvnice 9 základní syntaktická dvojice Věrka a Honzík trhali ostatní syntaktické dvojice (člen řídící a závislý) blatouchy žluté, Honzík od sousedů Grafické znázornění: V + H = t M os v up b ž VÝZNAMOVÉ VZTAHY MEZI VĚTNÝMI ČLENY 1) vztah přisuzování (predikace). (Věrka trhala) 2) vztah určování (determinace)... je vyjádřen formálně syntaktickými vztahy: a) shodou člen závislý přejímá od členu řídícího rod (životnost), číslo a pád shoduje se s ním = přívlastek shodný, doplněk shodný (malá Věrka, Jana se cítí zdráva) b) řízeností řídící člen určuje (řídí) pád členu závislého = předmět, neshodný přívlastek, neshodný doplněk (trhali blatouchy, trhání blatouchů, zvolili ho svým vedoucím) c) přimykáním závislý větný člen se volně připojuje k členu řídícímu (neshoduje se s ním), je mezi nimi jen významový vztah = příslovečné určení, přívlastek neshodný (trhali včera, Honzík od sousedů) 3) vztah přiřazování (koordinace, souřadnost)... mohou být v poměru: slučovacím Věrka a Honzík, malá a neposedná stupňovacím vrátil se pozdě, ba až k ránu odporovacím mluvil skromně, ale přesvědčivě vylučovacím napiji se vody, nebo mléka důvodovém neúspěšné, neboť nepřipravené představení důsledkovém nepřipravené, proto neúspěšné představení

10 Mluvnice 10 4) vztah přistavování (apozice) mezi členy stejné větněčlenské platnosti, které různým způsobem pojmenovávají tentýž jev = přístavek volný přívlastek (Jan Neruda, básník a prozaik 19. století, zemřel v r ) Příklad: shoda přimykání řízenost shoda souřadnost přimykání přimykání shoda Malá Věrka a Honzík od sousedů trhali včera u potoka žluté blatouchy. determinace koordinace determinace determinace determinace predikace determinace determinace VĚTNÉ ČLENY.... = jen slova plnovýznamová (lexikální nebo lexikálně-gramatická) jména, slovesa, příslovce, výjimečně citoslovce.. Základní větné členy.. ve větě jednočlenné jen základ Rozvíjející větné členy.. Každý větný člen může být: 1) holý. (pes štěkal) 2) rozvitý.. (sousedův pes štěkal) 3) několikanásobný. (sousedův, náš i váš pes štěkal) jsou spojené souřadně v poměru: slučovacím otec, matka a děti

11 Mluvnice 11 stupňovacím podrážděný, ba i hrubý odporovacím malý, ale útulný vylučovacím zítra, nebo dnes důsledkovém malý, proto milý 4) postupně rozvíjející pouze u přívlastku shodného nedá se mezi jednotlivá slova vložit spojka a (náš moderní zahraniční automobil) Za holý větný člen (nerozvitý) se pokládá: složený slovesný tvar přísudkový (psal jsem, snědli bychom, byl bych býval napsal) zvratné sloveso (smáli se) způsobové (modální) a fázové sloveso s infinitivem slovesa plnovýznamového (musíme si zajistit, měli byste se poradit, začíná sněžit) jmenný přísudek se sponou (byl přítelem, stali jsme se otužilými) větný člen s předložkou, předložkový pád (ve stole, během prázdnin) ustrnulá sousloví (křížem krážem) Samostatnými větnými členy nejsou: předložky, spojky, částice, citoslovce (pokud nejsou ve funkci přísudku) zvratná zájmena (u zvratných sloves) tvary slovesa být ve složených tvarech slovesných (byl jsem pozván) slovesa sponová (být, bývat, stát se, stávat se) slovesa způsobová (moci, muset, smět, chtít, mít povinnost) slovesa fázová (začít, začínat, přestat, přestávat) ve spojení s infinitivem odkazovací výrazy (vzpomínal na to, jak musel ; dbá toho, aby ; vidí příčiny tam, kde nejsou) zdůrazňující, rytmické nebo navazující částice (kdo to tu je, našel zálibu zvláště v hudbě, to jsem rád, že ) vsuvky oslovení v 5. pádě (Nevím, pane redaktore.) přídatné výrazy (že ano, tak nějak, ostatně) Cvičení 1. Porovnejte v následujících větách počet slov a počet větných členů, uveďte slova, která nejsou větnými členy, vyhledejte holé větné členy: Včera jsem se vrátila ze zájezdu O dovolené bych se chtěl podívat do Egypta Byl velmi svědomitý......

12 Mluvnice 12 Jeho pracovní výsledky všichni upřímně obdivovali Vyznačte základní syntaktickou dvojici: Proudy vody se valily ulicemi. Ve svátek byly obchody zavřeny. Bratr bude po maturitě studovat na vysoké škole. 3. Naznačte graficky stavbu vět, určete větné vztahy (významové, formálně syntaktické) a větné členy: Na mistrovství Evropy v krasobruslení získali letos cenné medaile ruští a francouzští krasobruslaři. Na okraji vesnice vyrostla moderní vilka s velkou zahradou a bazénem.

13 Mluvnice V následujících větách oddělte část podmětovou a část přísudkovou, vyznačte syntaktické dvojice: Můj přítel bydlí v Praze na Karlově náměstí. Přidělili nám nový, ale malý byt. Martin vypadal rozrušený a ustaraný. 5. Podtržené výrazy nahraďte několikanásobnými větnými členy: O zimních prázdninách jsme lyžovali na horách.... Ze stromů na podzim opadávaly žluté listy... V knihkupectví si můžete koupit různé knihy Několikanásobný větný člen nahraďte nadřazeným pojmem: Rodiče mi koupili sešity, gumu, pravítko, blok a propisovací tužku.. Oblékl si svetr, šálu, čepici a zimní bundu.... ZÁKLADNÍ VĚTNÉ ČLENY Podmět (subjekt).... vyjadřuje původce, činitele děje (chlapec zpívá), nositele činnosti (listí se zelená), vlastnosti (obraz byl krásný), stavu (všichni byli zdrávi), někdy i cíl děje (kniha byla vydána) Podmět je vyjádřen:. (Slunce hřeje.), někdy i jménem ve 2. pádě (Nebylo tam ani živáčka. Znovu mi přibylo starostí. V řece ubylo vody. Deset chlapců závod vzdalo. deset je číselným přívlastkem)

14 Mluvnice 14.. (Sytý hladovému nevěří.).. (Já tam nepůjdu. Švestky, které jsme sebrali pod stromem, nám chutnaly.).. (Mnoho lidí nepřišlo.).. (Pomáhat je lidské.).. (Výborně se neslo sálem.).. (To tvoje ano mě příliš nepřesvědčilo.).. (Hlasité mňau se ozvalo z půdy.). (Kdo se bojí, nesmí do lesa.) Na podmět se ptáme: otázkou 1. pádu (kdo? co?) + přísudkem Druhy podmětů: a) nevyjádřený (Myslím to dobře. Zavři okno. Přišel pozdě.) b) všeobecný (Říkali to v rozhlase. Při představování se díváme do očí.) c) neurčitý je v bezpodmětných větách, původce děje je neznámý (V zádech mu luplo. Chumelí. Na půdě to zapraskalo.) Přísudek (predikát).... přísudek něco vypovídá o podmětu (v jednočlenných větách vypovídá o ději, jehož původce je nejasný) vyjadřuje děj (Petr pracuje), přisuzuje někomu činnost, vlastnost (Petr je mladý), stav (Petr spí), změnu stavu (Petr omládl) z hlediska důležitosti je základem věty, je nadřazen všem ostatním větným členům Přísudek je vyjádřen: Na přísudek se ptáme: otázkou co dělá podmět, co se děje s podmětem? Druhy přísudků: a) slovesný je vyjádřen slovesný jednoduchý: plnovýznamové sloveso v jednoduchém tvaru (čtu, směje se) někdy vyjádřený i citoslovcem (vrabec frnk na strom)

15 Mluvnice 15 slovesný složený (složený ze dvou částí): plnovýznamové sloveso ve složeném slovesném tvaru (četli jsme, smáli jste se, četli bychom, budeme číst), v opisném tvaru trpném (byl přečten) s modálním slovesem (mohl dosáhnout, musel se vrátit, chtěli jít, budeme muset zůstat) s fázovým slovesem (začal se učit, nepřestal pracovat, zůstali stát) s modálním i fázovým slovesem (musíš začít pracovat) se slovesem dát a nechat (dala si ušít, nechal pozdravovat) b) jmenný se sponou je vyjádřen (podstatné, přídavné jméno apod.) sponou jsou slovesa být, bývat, stát se, stávat se, někdy i zůstat, zdát se, mít (nemají věcný význam, ale vyjadřují způsob a čas) jmennou částí jsou podstatná jména (Velryba je savec. Nejsem lékařem.), přídavná jména (Zahrada je krásná.), příslovce (Šaty jsou mi dobře. Dveře byly dokořán.), infinitiv (Loupit není koupit. Je vidět věž.) podstatné jméno v přísudku je: v 1. pádě.. (Otec je zpěvák. Orel je dravec.) v 7. pádě.. (Jirka byl na vojně kuchařem. Bratr je studentem. Chvíli byl poštovním doručovatelem.) přídavné jméno v přísudku je vždy v 1. pádě sloveso být není sponou: znamená-li existovat = plnovýznamové sloveso (Před vchodem do domu je záhon růží. Otec je v dílně. = pracuje) je-li součástí složeného tvaru plnovýznamového slovesa (Předprodej vstupenek byl zahájen. = trpný tvar slovesa zahájit) c) jmenný beze spony nejčastěji se vyskytuje: přísloví, rčení (Sliby chyby.) oznámení, telegramy, nadpisy, tituly (Otec nemocen. Kniha přítel člověka.) citoslovce jako přísudek (Myš šup do díry.) Shoda podmětu s přísudkem Cvičení 1. V následujících větách rozvíjejte podmět a přísudek: Hnízdo spadlo. Děti běží. Dědeček vypráví.

16 Mluvnice Označte základní syntaktické dvojice, určete druh podmětu, rozlište podmět holý, rozvitý, několikanásobný: Korunami stromů profukoval studený vítr a roznášel padající listí.... Vyprávějte mi o tom.. Na zahradě rozkvetly narcisy, tulipány a petrklíče.. Aleš má teplotu.. 3. Odlište podmět nevyjádřený, všeobecný a neurčitý: Hlásili jste škodu pojišťovně?.. V rozhlase hlásili, že došlo k nehodě... Zalij záhony... Jmenovali ho docentem Určete podmět a uveďte, kterým slovním druhem je vyjádřen: Chození mě unavuje.... Kdo by to byl řekl!... Dnes není včera.... Zelená je moje oblíbená barva.... Snít o něčem je příjemné.... Každé proč má své proto... Odevšad se ozývalo výborně.... Nepříjemné crr mě probudilo.... Jedni budou zpívat, druzí budou hrát.... Vaše rozhodné ne nás překvapilo.... Aby je spojka podřadicí.... Hajný nás nepoznal Změňte věty tak, aby podmět nevyjadřoval původce, ale cíl děje: Pošta musela vrátit dopisy s neúplnou adresou. Zprávu přijali všichni s nadšením. 6. Označte přísudky, určete jejich druh, u neslovesného přísudku určete, kterým slovním druhem je vyjádřen: Na jaře kvetou petrklíče.... Nová podlaha bude muset být opravena Stanu se hercem Dny jsou v zimě krátké.... Honzík hup do vody Sako je mi dobře..... Vstup volný Maturita není legrace.... Copak bych se nemohl polepšit?..... Stále lhát je úplná hloupost Fotbalisté se vrátili unaveni Nahraďte slovesně jmenný přísudek přísudkem slovesným a naopak: Otec je učitelem na střední škole... Eva trénuje tenistky... Štika je dravá ryba Doplňte po sponě v přísudku náležitý tvar podstatného nebo přídavného jména (1. nebo 7. pád): Sestřina známá je (kuchařka). Tento román je (vrchol autorovy tvorby). Časem se zřícenina stala (nebezpečný). Její manžel je (Slovák). 9. Určete, kdy je sloveso být sponou, kdy je součástí slovesného tvaru jako pomocné sloveso a kdy má plný význam (existence): Bolest zubu je nesnesitelná... Procházeli jsme se lesem.. Vítěz soutěže byl odměněn... Můj syn je lékařem..

17 Mluvnice 17 Brambory jsou ve sklepě.. Byl bych býval přišel dřív. Myslím, tedy jsem... Zboží je na skladě Zopakujte si pravidla o shodě podmětu a přísudku. Převeďte do množného čísla: Chlapec se vrátil domů hladov.... Na poli stál poslední panák obilí. Náš cvičitel je velmi laskavý.... Doplňte náležité koncovky: Na hřišti dováděl malé děti. Houfy špačků poletoval nad krajinou. Včera vysílal reportáž z fotbalového utkání. Houpací koníčky/koníčci se dětem líbil. Tisíce lidí přišl, aby zhlédl utkání. Koncovky v několikanásobném podmětu: V souboru zpíval pěvecký sbor i sólisté. Kočka i kotě se vyhříval u kamen. U kamen se vyhříval kočky, kocouři i koťata. U kamen se vyhříval koťata i kočky. V mnohých oborech se stejně uplatnil muži i ženy. Šest pracovníků se pustil do práce, aby byl brzy hotov. Eva s dvěma přáteli odešl do kina. Soutěže se zúčastnil dívky i chlapci, kteří pak odešl na slavnostní oběd. Lidé i stromy umíral. Umíral stromy i lidé. ROZVÍJEJÍCÍ VĚTNÉ ČLENY Přívlastek (atribut).... závislost je vyjádřena: shodou v rodě, čísle, pádě (nová kniha) přimykáním (škola hrou, cesta lesem) řízeností (pomoc trpícím, beseda o knize) Přívlastek je vyjádřen: (zimní krásy) (naše země) (třetí poschodí). v pádě prostém (krásy hor) nebo předložkovém (lyžaři z Prahy) (touha vyniknout) (místo nahoře) vztažnou (Problém, který máš vyřešit, není tak složitý.) nebo spojkovou (Nařízení, aby si všichni vyměnili průkazy, museli respektovat.)

18 Mluvnice 18 Na přívlastek se ptáme: otázkou jaký, který, čí? Druhy přívlastku: 1) podle vztahu k řídícímu podstatnému jménu a výrazové stránky přívlastku: a) shodný stojí většinou před podstatným jménem (mladý člověk), za jménem v odborné terminologii (prvosenka jarní) nebo při důrazu (Jím ráda polévku teplou.) je vyjádřen někdy je shoda porušena Ty kluku darebácká! (citové zabarvení) za shodné přívlastky jsou považována i nesklonná přídavná jména (fér jednání, super cena, prima zábava) b) neshodný (hodina strachu, hodinou strachu) stojí zpravidla za řídícím podstatným jménem (obraz hrůzy) je nejčastěji vyjádřen podstatným jménem zvl. v 2. p. (napsání dopisu), přivlastňovacím zájmenem jeho, jejich, příslovcem (nápad shora), infinitivem (nápad odejít) 2) podle počtu přívlastků rozvíjejících řídící podstatné jméno: a) holý nerozvitý žádným větným členem (červené květy) k č b) rozvitý základem bývá rozvíjené přídavné jméno (rychle se měnící počasí) p m r c) několikanásobný jedná se o skupinu souřadně spojených přívlastků, jejich pořadí lze libovolně změnit

19 Mluvnice 19 jsou odděleny čárkou nebo souřadicí spojkou (červené, žluté a oranžové květy) k + + č ž o d) postupně rozvíjející řídící podstatné jméno se rozvíjí nejdříve jedním přívlastkem, pak celé spojení dalším atd. neoddělují se čárkou nedá se mezi ně vložit spojka a (nejznámější současný český básník) b s č n 3) podle významového vztahu k řídícímu podstatnému jménu a těsnosti spojení rozvitého přívlastku: a) volný odděluje se čárkou uprostřed věty z obou stran bývá rozvitý, stojí za řídícím podstatným jménem, jeho základem je přídavné jméno (Zahrada, obehnaná drátěným plotem, byla vzorně upravená.) někdy se za druh volného přívlastku považuje přístavek je rozvitý, stojí za podstatným jménem, ale jeho základem je podstatné jméno, odděluje se čárkami (Jaroslav Seifert, nositel Nobelovy ceny, věnoval mnoho básní Praze.) b) těsný neodděluje se čárkou může být rozvitý, stojí před řídícím podstatným jménem nebo za ním (Žáci přihlášení do soutěže se shromáždí v tělocvičně.)

20 Mluvnice 20 Předmět (objekt) (mluvili o mně, číst knihu, zvědavý na výsledek) může na nich záviset několik různých předmětů od předmětu několikanásobného se liší tím, že je obvykle každý v jiném pádě (Napsal Petrovi dopis. napsal komu, čemu? koho, co?) závislost vyjádřena řízeností vyjadřuje osobu, zvíře nebo věc, které slovesný děj přímo zasahuje nebo kterých se obsah předmětu týká Předmět je vyjádřen: (hodit míč, těšit se na prázdniny) (poslechnout ji) musí záviset na plnovýznamovém slovese (dovedou šetřit) (Čekali, až jim zavolá. Nevěděl, s kým mluví.) Na předmět se ptáme: pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu) a řídícím členem Příslovečné určení (adverbiale) závisí na.. (vrátit se zpět),... (uskutečněný podle přání) nebo (velmi dobře) závislost vyjádřena přimykáním (není řízena pádem) jedná se spíše o vztah v rovině významové Příslovečné určení je vyjádřeno:.. (číst rychle).. (trvat týden, pracoval v neděli).. (odjet se léčit) Na příslovečné určení se ptáme: otázkami jinými než pádovými (otázky na místo, čas, způsob, příčinu) a řídícím členem Druhy příslovečných určení: a) místa kde, odkud, kudy, kam? (pracuji v kanceláři, projíždíme městem) b) času kdy, odkdy, dokdy, jak dlouho, jak často? (přijet ráno, pracovat od rána, pracovat denně) c) způsobu jak, jakým způsobem? (pracoval pečlivě, pěkně oblečený) d) míry jak hodně, kolik, do jaké míry? (velmi křičel, najedl se dosyta, je tam moc vody)

21 Mluvnice 21 e) příčiny (důvodu) proč, k čemu, z jakého důvodu? (zemřel hladem, kvůli zpoždění autobusu nepřijel) f) účelu proč, za jakým účelem? (odjel se léčit, šel na houby) g) podmínky za jaké podmínky? (v případě nouze volejte, za deště nikam nepůjdeme) h) přípustky navzdory čemu, i přes co, i v jakém případě? (odešel i přes zákaz) i) původce děje jak, jak se stalo, odkud je, z čeho, od koho, kým? (byl pochválen učitelem, zničen mrazem) Ve větě může být i několik různých druhů příslovečných určení, často navzájem ve vztazích nadřazenosti: Včera odpoledne si konečně i přes můj zákaz vyjela do města. kdy si vyjela? včera (Pu času) kdy včera? odpoledne (Pu času) jak si vyjela? konečně (Pu způsobu) vyjela si i přes co? i přes zákaz (Pu přípustky) kam si vyjela? do města (Pu místa) Doplněk (atribut verbální).... Pavel chodil do divadla rád. (Pavel rád + chodil rád) může se vztahovat i k nevyjádřenému podmětu (Vyrůstal jako jedináček. on) závislost je vyjádřena shodou (s řídícím podstatným jménem) a řízeností (dána vazbou slovesa) vyjadřuje vlastnosti podstatného jména za jistého děje nebo je mu dějem přisuzována (zvolili Jiřího králem) Doplněk je vyjádřen:.. (Otec se vrátil unavený.) s jako (Jako chlapec jsem hrával fotbal. x jako = přirovnání), předložkovým pádem (Vybrali si ho za vedoucího.), v 7. pádě (Zvolili ho předsedou.).. (Petr doběhl do cíle první.).. (Zůstal stát sám.).. (Viděl jsem ho utíkat.).. (Hledal zápalky, chtěje si posvítit na dvoře.).. (Viděl jsem ho, jak se vrací z kina.)

22 Mluvnice 22 Na doplněk se ptáme: otázkou jak, jaký? Druhy doplňku: 1) podle vztahu k řídícímu jménu: a) shodný je vyjádřen přídavným jménem nebo trpným příčestím (Přišli žízniví. Stál shrben u dveří.) b) neshodný Vyučil se zedníkem. Slyšel jsem ho křičet. 2) podle významového vztahu k řídícímu členu a těsnosti spojení: a) volný Seděl u stolu, smutný a rozmrzelý. b) těsný Seděl u stolu smutný a rozmrzelý. 3) podle větněčlenské platnosti řídícího jména: a) subjektový závisí na podmětu (subjektu) a přísudku, bývá v 1. pádě (Petr se vrátil nemocný.) b) objektový závisí na předmětu (objektu) a přísudku (Našli Petra nemocného.) Nutno rozlišovat: doplněk x jmenný přísudek se sponou doplněk závisí na plnovýznamovém slovese x jmenný přísudek má sponové sloveso (Vrátka zůstala otevřená. x Vrátka byla otevřená.; Dcera odcházela spokojená. x Dcera byla spokojená.) doplněk x příslovečné určení doplněk vyjadřuje vlastnost jména, vyjádřen přídavným jménem x příslovečné určení vyjadřuje okolnost slovesného děje, vyjádřen příslovcem (Dědeček seděl u stolu shrbený. x Dědeček seděl u stolu shrbeně.) doplněk x přívlastek Chlapec odešel zklamaný. x Zklamaný chlapec odešel. Doplnění: přídavné jméno rád, zájmeno sám a přechodníkové tvary jsou ve větě vždy doplňkem doplněk stává často na konci věty URČOVÁNÍ A GRAFICKÉ ZNÁZORŇOVÁNÍ VĚTNÝCH ČLENŮ důležité pro pochopení stavby věty a správného pravopisu (shoda přísudku s podmětem, interpunkce)

23 Mluvnice 23 Určování rozvíjejících větných členů: závislost větného členu: na podstatném jménu PŘÍVLASTEK na jiném slovním druhu (slovese, přídavném jménu, příslovci) PŘEDMĚT (pádové otázky) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ (jiné než pádové otázky) na slovese i substantivu DOPLNĚK Postup při větném rozboru: a)... b) c) d) Naše fotografie z dovolené nám jistě připomenou krásné chvíle u moře a zážitky z cest. Způsob grafického zápisu: a) základní větné členy a větné členy rovnocenné nebo několikanásobné píšeme na jeden řádek, závislé větné členy píšeme na řádek pod ně b) základní větné členy spojujeme dvojitou čarou, ostatní jednoduchou c) větné členy uvádíme v kroužku a zapisujeme jen počátečním písmenem slova, nevyjádřené členy uvádíme ve vytečkovaném kroužku d) slova (slovní spojení), která neurčujeme jako větné členy (vsuvka, oslovení), mají v grafu své příslušné místo, ale bez spojovacích čar e) větné členy popisujeme zkratkami podmět (Po) přísudek (Př) přívlastek shodný (Pks), přívlastek neshodný (Pkn) předmět (Pt + pád, např. Pt 4 )

24 Mluvnice 24 příslovečné určení (Pu + bližší určení, např. Puč, Pum, Puz) doplněk (D) f) graf musí přesně vystihovat slovosled věty (opticky se musí shodovat zapsaný větný člen a slovo ve větě) g) v souvětí se určuje každá věta zvlášť, určují se i vztahy vět v souvětí (někdy i vztahy mezi několikanásobnými větnými členy) vztah slučovací, odporovací, stupňovací, vylučovací, důvodový a důsledkový Naše fotografie z dovolené nám jistě připomenou krásné chvíle u moře a zážitky z cest. Po f Př p N zd n j + slučovací Pks Pkn Pt 3 Puz Pt 4 Pt 4 k um ch z zc Pks Pkn Pkn Cvičení 1. Vyhledejte přívlastky a určete, kterým slovním druhem jsou vyjádřeny: Oba setrvali dlouho v přátelském rozhovoru.... Dnes přinesla moje dcera první vysvědčení.... Domky jako z pohádky se krčily pod svahem ozářeným sluncem a porostlým šípkovými keři.... Kolemjdoucí lidé se ohlíželi za naším psem.... Mám chuť vyřídit si s ním účty Podtržené shodné přívlastky nahraďte neshodnými a naopak: Krkonošské lesy bývají plné hub. Mám rád knedlíky s ovocem... Vystrašilo nás houkání sovy... Jižní vítr bývá provázen deštěm... Teta Evičky nás včera navštívila Rozlište přívlastky holé, rozvité, postupně rozvíjející a několikanásobné. Doplňte interpunkci: Hlavní dopravní tepna nevede centrem města Současná anglická a americká románová tvorba je u našich mladých čtenářů velmi oblíbena.... Velmi zkušené pletařky zhotovily rukavice z vlny veselých i přírodních barev Znovu se zadíval na tichou zamyšlenou a uzavřenou dívku