Cena 59 Kč STRAN. příběhů českých osobností. nových POHNUTÉ OSUDY

Transkript

1 Cena 59 Kč STRAN nových příběhů českých osobností POHNUTÉ OSUDY Menšík Monyová Rachůnek Burian Neckář Klein Zagorová Hlinka Kačírková Nový Anna K Schoberová Rázlová Jesenská Pavel Bosáková Fajtl Štěpničková 1

2 5 LIDSKÉ STRASTI Zdeňka Koubková /ZdeněkKoubek Prokletí, čipodvod? Zdeňka Koubková žila do dvaadvaceti jako dívka, atletka, a dokonce světová rekordwoman tak ji oslavoval tisk ve 30. letech. Apak tu žil půl století ZdeněkKoubek. PAVEL KOVÁŘ BĚŽÍ NÁDHERNÝM, mužským půlkařským krokem. Bílé zuby září ve snědé chlapecké tváři... OZdeňce Koubkové, prvorepublikové sportovní hvězdě, vyšel vroce 1935 román Zdenin světový rekord. Ten mělhrdinku oslavovat, ale nastal pravý opak román její život od základů změnil. Ta kniha nás, atlety ve Strakovce, pobouřila. Proto jsme se rozhodli, že Koubková už nikdy nevkročí na naše hřiště... Tušili jsme, že je to kluk! Ale až když vyšla ta knížka, došlo nám, jaký je to podvod, vzpomínal ipoletech rozhořčený běžec Stanislav Otáhal, který závodil na berlínské olympiádě Zázrak ženské atletiky Narodila se 7. prosince 1913 v Paskově uostravy vrodině šafáře velkostatku. Od narození byla považována za děvče, byť to úplně jednoznačné nebylo. Vrozená tělesná vada rozštěp šourku se vyznačuje tím, že genitál smužskou močovou rourou se podobá ženským stydkým pyskům avarlata jsou ukryta vbřišní dutině čitříslech. Tohle ovšem víme dnes, sotva otom slyšeli na venkově počátku 20. století. Když se rodina přestěhovala do Brna, Zdena se vkatolické sportovní organizaci Orel dala na atletiku. Vsedmnácti hájila barvy Brna na mistrovství republiky. Skončila druhá vběhu na 800 mive skoku vysokém. Za dva roky už byla rekordmankou a mistryníčeskoslovenska, a tak nadějnou atletku přetáhli do Vysokoškolského sportu Praha. Hlavním sportovištěm klubu byla Strakova akademie, dnešní sídlo vlády. V zahradě trénovala tuzemská elita atletů Engel, Fišer, Kněnický, Hanč,Otáhal... Ataké Koubková, která snimi po tréninku často avášnivě hrála fotbálek. Ve světových ženských tabulkách roku 1933 jí patřilo prvenství na osmistovce (2:18,8) atřetí místo na stovce (11,9). Doma měla primát inadvoustovce (26,2), ve skoku dalekém (528 cm) adruhá byla ve skoku vysokém (145 cm). Zasvěcení tušili, že tu něco nehraje... Například ve Zpravodaji Vysokoškolského sportu uvedli ojejím rekordu:...,zdena nedělala ve svém dobrém finishi žádný dojem vyčerpanosti. Uvozovky u jména nemohly znamenat nic jiného než pochybnosti o jejím pohlaví. Za půl roku vyšel onen vzpomínaný román. Autorka Lída Merlínová líčila příběh chudé venkovské dívky, jež přijela do Prahy pracovat, po zaměstnání studuje, sportuje a díky sportovní slávě vstoupí do lepší společnosti. Má však mnoho milostných peripetií s muži. Autorka asi věděla, že Zdena má se svým ženstvímproblémy, anebo to zjistila v průběhu psaní. Svědčí o tom narážky vtextu: A nyní zde stojí v červených trenýrkách a béžové halence svelkým červeným,v na ploché rovince široké,jinošské hrudi. Běžínádherným, mužským půlkařským krokem. Bílé zuby září ve snědé chlapecké tváři. Stanislav Otáhal říká: Měli jsme delší dobu podezření achtěli poznat jisté tělesné detaily Koubkové. Ty jsou viditelné ve sprchách, že ano... Zdena totiž nikdy satletkami do sprch nevkročila. Po vydání románu Koubková oznámila, že zexistenčních astudijních důvodů nebude dále závodit. Stále sílící podezření se změnilo téměř vjistotu. Nejsem žena, jsem muž Vše potvrdilo přiznání o necelý rok později. Zdeněk Koubek: Příběh světové rekordwoman tak se nazýval seriál, jejž ve dvaceti pokračováních otiskl Pražský ilustrovaný zpravodaj. Chronologicky vyprávěl osvém dětství,mládí,sportování,rekordech ibezradnosti apochybnostech; také otom, jaksepotají holil, aby ho vousy neprozradily... Tehdy již měl zasebou dva měsíce prohlídek na klinice, kde ji/ho uznali za individuum znaků převážně mužských adoporučili operaci. Poté požádal opřematrikulaci, která byla kladně vyřízenapřed Vánocemi roku Úřadům však nestačilo lékařské vysvědčení, žádaly nové, které ovšem mohlo býti vydáno až po operaci. Toto rozhodnutí jej přikurtovalo 21. března 1936 koperačnímu stolu podolského sanatoria. Pak jej přivezli do mužského oddělení klůžku, nad nímž křídou bylo napsáno: ZDENĚK KOUBEK. První cestu vykonal jako uznaný občan republiky do kanceláře atletické unie, kde složil všechny ceny, poháry, diplomy amedaile ařekl: Pánové, úředně se oznamuje, že slavná světová rekordwoman umřela. Zdeněk Koubek odcestoval do USA na několikaměsíční turné přednášet osvém osudu. Po návratu do Prahy složil maturitu aoženil se. Pracoval jako úředník. Na sport nezanevřel, po válce hrálspolu se svým bratrem Jaroslavem ragby za Říčany. Zdeněk Koubek zemřel vpraze 12. června 1986, bydlel vzahradním Městě aještě dlouho po smrti bylo jeho jméno v telefonním seznamu... Foto ČTK 14

3 Foto LN -PAVEL WELLNER AdrienaŠimotová Křehký smutek Vnímavá, citlivá, tvorbou pohlcená. Pevná aosudem zkoušená. Malířka? Grafička? Ilustrátorka? Sochařka? Asi jsem výtvarná umělkyně,ikdyž umělkyně je trochu protivné slovo. Když se v češtině řekne umělkyně, tak si tím člověk osobuje právo, že něco moc umí, říká Adriena Šimotová. PAVLA KÖPPLOVÁ Můj život byl stejně šťastný jako nešťastný. Atonení málo, ohlíží se zpětžena narozená 6. srpna Její tvorba je jemná, inovativní,zahloubaná apoznamenaná hlubokými prožitky. Vroce 1972 předčasně zemřel její muž uznávaný grafik Jiří John avroce 1994 pak ijejí jediný syn. Osou tvorby je dialog shraniční situací mezi životem asmrtí.její díla mají až intimní charakter: Čím jsem osobnější, tím jsem obecnější. Když nejsem osobní, nejsem ani obecná, není se na co dívat. Jde jen onamalovaný obraz, který je prázdný adutý, vyznává se vknize Stopy Adrieny Šimotové, vytvořené skarlem Hvíždalou. Mezní situace Vyrůstala vkulturně založené rodině sfrancouzsko-švýcarskými kořeny, od dětství kreslila ahrála na klavír, velký vliv na ni měla francouzská babička. Díky rodinnému zázemí jsem spíš důvěřivá. Pramení to ztoho, že jsem se doma nikdy nesetkala se zlem, ohlíží se za dobou mládí. Od čtrnácti studovala grafické techniky, do studií však zasáhly válečné události: Bála jsem se tehdy náletů. Pamatuji se, jak hořely vpraze Emauzy. Vten moment jsem byla na levém břehu Vltavy, hrála jsem na klavír kamarádkám Beethovenovu Patetickou, druhou větu. Začaly padat bomby, děvčata se schovala pod koberec amnězůstaly ruce na klávesách, zamrzly. Viděla jsem za oknem, jak se hroutí věže. Od té doby jsem užnikdy NEUSTRNOUT, riskovat, ztrácet nalezené... Patetickou nedokázala zahrát. Tehdy jsem viděla první mrtvé a utrženou nohu. To byl důvod, proč jsem se následujících náletů bála, ale přesto jsem při nich dokázala doma malovat. UMPRUM absolvovala po válce u profesora Josefa Kaplického, otce slavného architekta. Od roku 1960 byla členkou skupiny UB12, kde spíš než ideje hrálo roli přátelství začínajících výtvarníků. V roce 1968 Rusové okupovali Československo, v roce 1972 zemřel můj manžel, světsemizhroutil atoseodrazilo ivmé tvorbě. Doté doby vmépráci převažovala smyslová stránka. S nárůstem tragédií začala převažovat existenciální tvář. Vzajetí barvy těl Figura, tvář, tělesnost. Témata, kolem kterých se její dílo točí vrůzných spirálách. Začínala malbou azáhy se zřekla používání jasných barev. Vposledních třiceti letech se přiklonila k nové figuraci aodtédoby osciluje mezi obrazem ainstalací. Vjejí tvorbě převládly kresby a prostorové instalace. Šimotová zkouší, copapír vydrží. Mačká ho, prořezává, vrství. Pracuje sfrotáží aperokresbou. V papírových sochách a vrstvených kresbách se objevuje téma tváří, postav akřesťanských symbolů. Papíry sofistikovaně dotýkané, protrhávané, někdy naněbarvu nanáší prsty, nebo ivlastním dechem. Nic není nemožné. LIDSKÉ STRASTI 6 Málokdo zumělců má tak originální rukopis. Probouzí vnás avynáší na světlo něco, co je obvykle skryté v hlubinách nevědomí, píší oníkritikové. Než začne pracovat na nějakém díle, nejdřív přemýšlí. Někdy itři dny. Nejúžasnější je pro měta chvíle, kdy tajemství potkávám, kdy ho držím vruce, moment, kdy začnu tušit, že brzy budu něco vruce držet, aniž vlastně přesně vím co. Vtuchvíli ve mně něco zableskne ajávím, že se toho dotknu. Když se setkání zdaří, chvíli mám radost ajsem schopná vklidu opustit ateliér, vysvětluje. Nezdolná Dokud jí to zdraví dovolilo, pracovala vateliéru na pražské Letné více než padesát let sem jezdila denně zpodolí. Zvláštní kapitolou její tvorby bylo období,kdy v80. letech tvořila vklášteře františkánů vhostinném na Trutnovsku. Podobná místa mají vsobě stopy historických událostí. Často jsem myslela na to, jak tady františkáni žili, avzbuzovalo to ve mně silné pocity, řekla vjednom zrozhovorů. Za normalizace voficiálních síních téměř nevystavovala, víc příležitostí měla vcizině.její velkou retrospektivní výstavu hostil v roce 2001 Veletržní palác, loni vystavovala v Rudolfinu. Opakovaně se vrací do Paříže. Poprvé tu byla vroce 1957 aměsto si ji podmanilo: Francouzská kultura nese vsobě zkušenost sjiným světlem. Paříž má perleťovou barvu, a u moře každá barva svítí jinak než unás Navzdory zdravotním obtížím má Adriena Šimotová stále odvahu hledat vuměnínové cesty, formy: Můj úkol je neustrnout, riskovat aumětztrácet již nalezené každý zisk je zároveň ztrátou. Přijmout bez hořkosti stáří jako novou zkušenost, říká šestaosmdesátiletá umělkyně. ZA HRANICE Renomé ve světě získala, když ji vroce 1976 pozvala přítelkyně asběratelka umění Meda Mládková do USA. Její díla vystavují mimo českých galerií vlodži, Paříži, Uppsale, Ženevě, Stockholmu, Washingtonu a Chicagu. Získala francouzský Řád rytíře umění a literatury (1991), vyznamenání od V. Havla (1997). 15

4 OlgaSchoberová Sexsymbol snaivní tváří Byla neodolatelně půvabnou Winnifred i sexy Jessií. Stala se první českou playmate, za dvacet let natočila 22 filmů, zažila přepychový život americké smetánky i řadu životních karambolů. Příběh Olgy Schoberové nepřipomíná hollywoodský trhák. On jím skutečně je. MARIE GIBONOVÁ Foto Čtk Dozvědět se o současném životě kdysi slavné Olgy Schoberové není jednoduché, devětašedesátiletá herečka smédii nekomunikuje. Žije vústraní včinžáku uprostřed Prahy, na zvonku má zcela záměrně jméno bývalého amerického manžela. Nechce být rušena. Přesto ji prý sem tamnějakýctitelvypátrá. Hvězda filmů 60. a70. let zvolila anonymitu aspolečenskému životu se vyhýbá. Tedy alespoň tomu veřejnému. Její přátelé, kteří sfilmem nemají nic společného, říkají, že dodnes dokáže být neobyčejně vřelá, pořádat večírky pro pár kamarádů, smát se avyprávět. Bezhořkosti, kteroujímédia takčasto přisuzují. Olga Schoberová prostějen nechce býtna očích. Arozhovorům se bráníibývalí přátelé zbranže. Olgu mám ráda, aproto respektuju její přání. Novináři jí ublížili vícnež dost,chápu,že se rozhodla před médii mlčet, říká například zpěvačka Yvonne Přenosilová, která se jako jedna z mála sschoberovou stýkalaipojejím návratuzameriky. Amanželka komiksového výtvarníka Káji Saudka Johana Saudková dodává: Divíte se jí? Paparazzi ji bezohledně ranili, úplně chápu, že o takový druh popularity nestojí, naráží na článek bulvárního deníku, jehož fotografové vbřeznu 2007 herečce vtrhli do dveří, nafotili ji nepřipravenou, nenalíčenou apak onípsali jako oopuštěné, zlomené ženě, která neunesla sestup zvýsluní. Tím hereččina ochota komunikovat definitivně skončila. Bohužel nestojí ani o pozornost seriózních filmovýchhistoriků. Oslovil jsem ji, když jsem pracoval na cykluúsměvy českého filmu. Nechtěla, vyhýbala se, asi nechce, aby si ji diváci pamatovali jinak než jako dokonalou krásku, kterou byla všedesátých letech.anakonec proč ne, říkáfilmový publicista Pavel Taussig. Schoberová vytrvale odmítá jak nabídky na V ROCE 1992 se rozvedla s producentem Johnem Calleym a vrátila se do Prahy. dokument,tak na sepsánímemoárů. Přitom by bylo očem vyprávět... Dvořící sezástupy Užjetotak,matičko.Tvoje dceruška bude ženuška synáčka továrníčkova, deklamovala před osmačtyřiceti lety v Brdečkově komedii Limonádový Joe. Snímek dodnes patří mezi nejzdařilejší anejpopulárnější české komedie arole půvabné Winnifred, obracející pistolníky a kořalečníky kživotu vabstinenci, jednadvacetiletou herečku katapultoval mezi světové filmové hvězdy. O blondýnku sdívčí tváří avosím pasem okamžitě projevily zájem mezinárodní filmové produkce. Taková herečka včesku chyběla. Krásných nebo oduševnělých žen tu byla celá řada, ale ona ztělesňovala něco úplně jiného. Byla neoddiskutovatelný sexsymbol, charakterizuje výjimečnost české herečky Pavel Taussig. Olga Schoberová se narodila dva roky před koncem válkyvpraze. Srodiči, starší sestrou Evou ababičkou obývali malý byt na Vinohradech. Taková průměrná rodina, maminka byla vdomácnostiastarala se otydvě holky, které byly neobyčejně krásné po tatínkovi, vypráví Johana Saudková, jejíž muž solgou Schoberovou na přelomu 50.a60.let třirokychodil. Kája, který byl zvily zpodolí, vždycky říkal:,zvýšené přízemí, pokoj, kuchyň. Ztak obyčejných podmínek se tahlenádhernáholka vyloupla! Po maturitě na ekonomické škole začala pracovat jako fakturantka vtechnomatu. Před kamerou sepoprvé mihla vdokumentárním filmu Václava Táborského Václavské náměstí 1961, tojíbylo teprve osmnáct. Jedna kolegyně vinformačním oddělení našeho studia mi řekla, že vjejich domě bydlí velice krásná mladá dívka, jestli bych ji nepotřeboval do nějakého filmu. V tom právě natáčeném filmečku jsem měl sekvenci krásných Pražaček,které se prošly kolemkamery. Pozval jsem ji prošla se před kameroustejněladnýmkrokem, jako se později procházela vefilmu Juraje Jakubiska Dovidenia vpekle, pratelia,jenže stím rozdílem, že se po Václavskémnáměstí prošla plně oblečená, vzpomíná dokumentarista žijící vkanadě. Schoberová se objevila ivesnímku Ikarie XB 1,ale prvnívětší příležitost dostalaažvefilmuantonína Kachlíka Bylo nás deset. Dosvěta filmu vstoupila jako funkcionářka Československého svazu mládeže. Ažádný herecký koncert se nekonal, Olinka (jako poté mnohokrát) film obohatilapředevším svou vizáží,hlas za ni musela nadabovat jiná herečka. Nikomu to nevadilo. Líbezné herečce se začaly dvořit zástupy slavných či méně slavných mužů z pražského kulturního prostředí.znáruče do náruče si ji předávali Josef Nesvadba, Miroslav Plzák, Theodor Pištěk, Josef Laufer, Juraj Jakubisko... Byla půvabná, ale velice naivní atou naivitou si ubližova- 16

5 lidské strasti 7 IKONA 60. LET. Vjedenadvaceti si zahrála Winnifred v komedii Limonádový Joe a stala se hvězdou. Izahranicemi

6 8 LIDSKÉ STRASTI CELÝ ŽIVOT ho trápilo průduškové astma. Alkoholem acigaretami vše ještě zhoršoval. Dnes už všichni vědí, jaké úsilí Vladimíra Menšíka stálo, abyjehookolí netrpělo hercovými zdravotními indispozicemi. Trápilojej průduškové astma někteří trvalým nedostatkem kyslíku vysvětlují strhující kadenci Menšíkova slovního projevu ifakt, že stálemluvil. Potřebarozšiřovatsicévy auvolňovat se mohlabýt tímmoto- rem, který roztáčel začarovaný kruh neukázněnou žízeň po životě, pití, kouření, nemírnou pracovitost. Rozesmávat lidi jeprokletí. Bolest asmích ksobě nečekaně patří, tvrdil populární psychiatr adůvěrný znalec mnoha duší českých umělců doktor Miroslav Plzák. Humor je totiž jedna znejtěžších uměleckých disciplín. Ten, kdovytváří humor, směje se sice sdiváky, ale své endorfiny vyčerpává. Vlastněhotodeprimuje, vysvětloval. Komik je odkázán na svůj nápad. Když se nedostaví, je konec. Komici jsou na tom proti ostatním hercům psychickynejhůř. Rozesmát lidijetěžší nežjeuvést do napětí arozplakat. Jenžedivák konzument humoru si tohle málokdy uvědomí. Menšík ale očekáváním publikaaokolí nestrádal. Bylvždycky,natom seshodujívšichni, vůdčí osobností společnosti, bavičem vdobě, kdy tento termín ještě nezplaněl. Foto ČTK Vladimír Menšík Prokletí rozesmávat Byl schopen bavit i pozůstalé na pohřbu. V ničem neznal míru v práci, i když sotva dýchal, v radovánkách, k nimž přistupoval spontánně a dychtivě, v naplňování své pověsti přirozeného vůdce společnosti, v neustálém porušování nadějí na nápravu, v zahánění špatného svědomí vůči ženě a dětem. MARTA ŠVAGROVÁ Udělal se starším opět let Ti, kdo jej znali důvěrně, potvrzují, že umenšíků bylo všechno trochu jinak nežuběžných lidí. Taktřeba:Jmenoval se Vladislav po tatínkovi, ale prý na radu E. F. Buriana sijméno změnil na Vladimíra. Nebo všechnytyspekulace s jeho rokem narození. Herec Oldřich Velen, který spolu s Lubomírem Kostelkou patřil knejbližšímkamarádům, vknize SmíchaslzyVladimíra Menšíka vyprávípříběhstěží uvěřitelný: Rozený byl Když jsem Láďu jednou přitlačil ke zdi, přiznal, že všechny papíry postupně předělal na rok Inspiroval holedabylý zápis úřednice přivystavování novéobčanky.napsala devítku jako čtyřku... ALáďa toho využil. Proč to udělal? Nakonec kápl božskou a povídá mi:,oldo, já bych chtěljít dřív do penze! Kolemdat Ládi Menšíka byl pak trvale binec. Pletli to vnovinách, všude. Když měl,jako padesátku, bylo mu pětačtyřicet dostal zasloužilého umělce. Pikantní je také historka s udělením titulu národního umělce. Toprý se Gustávu Husákovi zdálo, ženaseznamechnavržených na oceněnínení nikdo populární, známý a všeobecně oblíbený, a vzpomněl si, že se mu Vladimír Menšík líbilvtelevizním Silvestru.A protože Menšíka nikdo nena- 20

7 vrhl,husák jeho jménoosobněvepsal do seznamu. Menšík ten titul komentoval jako ostatně všechno své sice nepolitické, aletakénikterakvybíravé herecké angažmá celkem věcně. Živil početnou rodinu (čtyři děti ze dvou manželství) a bral všechno, co mu nabídli. Nikdy však práci neodbyl a z každého výstupu vykouzlil malý skvost. VELCÍ HERCI svelkými problémy. Vladimír Menšík imiloš Kopecký bojovali se svými démony. Věčný nedostatek dechu, přemíra pití Příznaky jeho choroby nebyly tajné vlastně její narůstající agresi diváci mohli sledovat takřka v přímém přenosu. V nejstarších scénkách (které se i mnoho let po jeho smrti málokdy omrzí) seherec skoro ani nestačí nadechnout, jak překotně vykládá, v pozdějších trochu sípe a trochu chraptí, voteklém obličeji se mu zračí nemoc ale on neúnavně vypráví navzdory všemu. Protože prostě byl geniální improvizátor, vypravěč abavič. To, co jeho pokračovatelé od Menšíka odkoukali adraze nyní prodávají, on dával nezištně, spontánně, až rozhazovačně. Zradosti, želidi zaujme, pobaví, potěší, odvede odtrémy či nejistoty. Možná tak odváděl od nejistoty i sám sebe. Těžko se vžít do kůže člověka nepřetržitě strádajícího nedostatkem dechu. Ale spíš to bylo jeho náturou. Samozřejmě svým neukázněným způsobem života si moczdravínepodpořil. Flámoval, skamarády se ztrácel na kolik dní, sliboval si, že lepší bude vrátit se domů až za střízliva Abyl si své slabosti vědom. V působivé autobiografické próze Alkohol,z níž zbylo bohužel jen torzo uveřejněné vknize Stromeček mého veselého života,tojasně dokládá: Tak jako si někdo přeje mít chatu, autonebo milouamálomluvnou ženu, přál jsem si od jisté doby přestat pít. Ovšem nadruhé straně jsem si dost dobře nedovedl představit, že bych při tom nepil Dnes adenně jsem si namlouval, že když si řeknu DOST!, přestanu pít. Byl jsem tedy jaksi stále načasován, jenom doba se mi pokaždé zdála málo příhodná Popisuje, jak se mu vždycky dopředsevzetí připletly nějaké překážky opravňující ho kodložení stopky Vánoce, svátky někoho, narozeniny příbuzných akolegů,první májnebodušičky.svelkou upřímnostísesvěřuje spodrobnostmi vyhlášených tahů po barech a restauracích s úhlavními kamarády herci, poskytne i nákres jejich pověstného sešívání Národní třídy, tedy postupné návštěvy všech podniků natrase od Barbary poslavii Popisuje isvé pokusy omluvit se, usmířit si ženu. Ataké podává svědectví útrap především psychickýchpři protialkoholním léčení udocenta Skály, jemuž sesice dobrovolně podrobil, ale nevytrval. Faktem je, že tak věrohodné postavy, jakými byli vmenšíkově podání hrdinové televizních filmů Ikarův pád nebo Dobří holubi sevracejí, byten, kdonepoznalďábelskénástrahyalkoholu,asi těžkodokázalztvárnit. Pro komiky jeprý vztah kalkoholu typický. AniuMenšíka, kterýpřesjasně prokázanou schopnost charakterního herectvíbylpřecejen nejvícevyhledávaným pro své komické nadání, nešlo snadno rozpoznat, je-li alkohol tím spouštěčem jeho schopnosti chrlit takřka nekonečně jednu historiku za druhou, neúnavně bavit všechny avšude, každou situaci obrátit vžert. Taková nevypočitatelná neukázněnost mohla být při práci pro ostatní také nepříjemná. Ale Menšík naopak naplno pracovat dokázalisčím dáltíživější chorobou. Věřil, že má vyhráno Miroslav Plzák vyprávěl, jak jednou, při záchvatu dušnosti, Menšík, celý zmodralý, vpadl uněj na klinice na ošetřovnu: Popadl gumové škrtidlo, sám si je omotal kolem paže, udělal uzel, jeden konec škrtidla stiskl zuby, mezitímdal sestře ampulkusantiastmatikem,kteréužíval,pakjízrukyvzal stříkačkusjehlouasám si lékpíchl do žíly Nemohlpři tommluvit, nemohl nám sdělit, že není nutné volat internistu Místo toho, aby nám to říkal, neztrácel čas, sám to provedl. Injekci si vpíchl mistrnějednourukou,protože věděl, kde nemá žílu rozpíchanou. My mu vtom pochopitelně nebránili. Všechno probíhalo rychle a zručně a on kolem sebe šířil neustále vlny své pozitivní osobnost aautority, že si jedna sestra dokonce myslela, že se tu natáčí nějaký film... Jenomže tohle ještě nebylkonec představení. Poté co si vpíchl antiastmatikum,vstal,roztáhl paže,zhlubokasenadechl asulehčením prohlásil:,tak to mám zase za sebou! Pak vytáhl krabičku cigaret ahned sijednu zapálil Nebylo vůbec myslitelné mutozakázat, třebaže si zapálil naošetřovně, kde byl přísný zákazkouření. Podobnéhistorkyseodehrávalyčím dál častěji, ipři natáčeních. Dojížděl na plac rovnou od doktorů. Znali jej po celé republice avšude měl vpřípadě nouzedveře otevřené. Nejdřív mu cosi píchli, aby mohl dýchat. Ukazoval ruce sžílami nadranc, smál se, že když už se ani tyšikovné sestřičky netrefí, tak neví, jak ten film dotočí. Rozpíchané měl ihřbety rukou,astma ho trápilo tak silně, že přestávky mezi pracímuselybýt čímdál častější.zposlední rezervydechu však pořádmlu- vil. Jako by se bál, že když přestane, už se nenadechne. Nejenže celý štáb bavil svými historkami, vjisté chvíli snadšením také vykládal, jak už na to lékaři konečněpřišli: Má vrozenou srdečnívadu, kterou lzeodstranit.těšil senaoperaci, protože po ní bude zase dejchat jako člověk... Po operaci byl veuforii, říkal, žesepodruhé narodil,žetakhle dobřesenecítilužléta. Zeštíhlel, jiskřil energií, užzase točil aměl spousty plánů. Vklidu si zapálil atvrdil, že teďužnemátakovévýčitky svědomí, když všechnobude dobré. Nakonec nebylo a diváci o svého Menšíka přišli.zemřel 29. května 1988 vbrně. 21

8 Chcete SI PŘEČÍST O OSOBNOSTECH A JEJICH ŽIVOTNÍCH OSUDECH? (k dostání v trafikách nebo přes sms) Speciál LN 101 Pohnuté osudy seženete v trafikách nebo přes SMS. Stačí ji poslat ve tvaru LN OS2B jmeno prijmeni ulice cislo mesto psc (vzor: LN OS2B jan novak jindrisska 16 praha ) na číslo a my vám jej doručíme do pěti dnů na uvedenou adresu. Cena 1 SMS je 60 Kč vč. DPH. Službu technicky provozuje ATS,infolinka (po - pa, 9:00-16:00), LIDOVÉ NOVINY NOVINY OSOBNOSTÍ