IP&IT BULLETIN OBSAH PROSINEC v oblasti práva duševního vlastnictví a informačních technologií PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA

Transkript

1 PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem IP&IT BULLETIN PROSINEC 2012 v oblasti práva duševního vlastnictví a informačních technologií Vážení klienti a obchodní přátelé, dovolujeme si Vám nabídnout další čtení o novinkách z oblasti práva duševního vlastnictví a informačních technologií. V úvodním článku Marek Hejduk rozebírá problematiku sporů o internetové domény, popisuje možné právní prostředky obrany proti doménovým spekulantům a nastiňuje výhody a nevýhody rozhodčího řízení oproti řízení před obecnými soudy. V následujícím příspěvku Vladimír Troják nastiňuje změny, které by měla přinést poskytovatelům Cloud computingových služeb připravovaná reforma evropských právních předpisů o ochraně osobních údajů. Na obecné nařízení o ochraně údajů, které sjednotí úpravu v celé EU, si však budeme muset počkat nejméně do roku Na následujících stránkách Radek Riedl navazuje na poslední vydání IP&IT Bulletinu a seznámí Vás s podrobnostmi překvapivého rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterého lze ochrannou známku užívat výlučně na základě písemné licenční smlouvy a nikoliv pouze s méně formálním souhlasem jejího vlastníka. OBSAH EFEKTIVNÍ ŘEŠENÍ DOMÉNOVÝCH SPORŮ 2 CLOUD COMPUTINGOVÝCH PROVIDEROM SVITÁ NA LEPŠIE ČASY, AVŠAK LEN VELMI POMALY 4 NS ČR ROZHODNUTÍ VE VĚCI UŽÍVÁNÍ OCHRANNÝCH ZNÁMEK JEN NA ZÁKLADĚ LICENČNÍ SMLOUVY 6 S přáním mnoha osobních a pracovních úspěchů v novém roce, Robert Nešpůrek, partner AKTUALITY KONTAKTY 8 Největší právnická firma v České republice Klienty nejlépe hodnocená právnická kancelář v České republice Právnická firma roku v České republice (2012) 1. místo v počtu realizovaných fúzí a akvizic v České republice a východní Evropě (2011) 1. místo mezi domácími právnickými firmami (2012)

2 EFEKTIVNÍ ŘEŠENÍ DOMÉNOVÝCH SPORŮ ní na pověsti konkurenta či vyvolání nebezpečí záměny s konkurentem. Před registrací konkrétní domény je tedy třeba vždy prověřit případné zásahy do výše uvedených práv a zvážit rizika vyplývající z její registrace. I v případě dřívější registrace doménového jména, ať již ze strany doménového spekulanta nebo třetích osob, však není pro subjekty, kterým k označení využitému v rámci doménového jména svědčí právo, toto doménové jméno ztraceno. Jak se tedy proti neoprávněné registraci doménového jména účinně bránit? II. Kde proti útokům hledat ochranu? Oprávněné subjekty se mohou soudní cestou domáhat např. zákazu užívání sporné domény ze strany jejího držitele, zrušení či převodu sporné domény na žalobce, a to buď před obecnými soudy, nebo cestou rozhodčího řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Cesta rozhodčího řízení se pak v poslední době stává pro svoji rychlost, neformálnost a odbornost rozhodců preferovanou variantou řešení sporů o doménová jména. V rámci rozhodčího řízení před Rozhodčím soudem lze vést spory o doménová jména.cz a to na základě tzv. rozhodčí veřejné nabídky, kterou je povinen každý zájemce při registraci doménového jména.cz učinit bez učinění této nabídky není možno českou doménu fakticky I. Doménová jména terčem útoků spekulantů a konkurence V uplynulých letech došlo k výraznému nárůstu významu tzv. doménových jmen a s tím spojené prezentace podnikatelských subjektů na internetu. V dnešní době tak již pro většinu podnikatelů informování o jejich činnosti a nabízených výrobcích či službách prostřednictvím internetu znamená nezbytnou součást jejich marketingové propagace. Včasná registrace vhodných doménových jmen je tak pro moderního podnikatele téměř nutností. Toho jsou si ovšem vědomi i tzv. doménoví spekulanti, kteří domény registrují s vidinou snadného výdělku za jejich následný převod, popřípadě ostatní soutěžitelé, kteří se mohou pokusit prostřednictvím registrace doménového jména shodného či podobného s označením konkurence získat v hospodářské soutěži výhodu. Registrované doménové jméno však může zasahovat zejména do práv: - k názvu či obchodní firmě jiné osoby obsahuje-li název či obchodní firmu jiné osoby či její rozhodnou část; - k ochranným známkám registrovaným pro jinou osobu obsahuje-li shodný či podobný slovní prvek jako již dříve registrovaná ochranná známka; - z registrace podobných starších doménových jmen. Registrace doménového jména rovněž může naplňovat (a v mnohých doménových sporech naplňuje) znaky nekalého soutěžního jednání - zejména parazitováregistrovat. Rozhodčí veřejnou nabídkou tak držitel domény akceptuje pravomoc Rozhodčího soudu k řešení sporů o doménové jméno a současně dává jakékoli třetí osobě možnost zahájit vůči držiteli doménového jména rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem třetí osobě současně samozřejmě zůstává zachováno právo obrátit se místo k Rozhodčímu soudu na soud obecný. Před Rozhodčím soudem je dále možno zahájit i spor o doménová jména.eu, kde je Rozhodčí soud jediným rozhodčím soudem, který je ve věci rozhodování sporů z doménových jmen.eu nadán pravomocí a má tak v rámci Evropské unie zcela výsadní postavení. Od roku 2009 je konečně před Rozhodčím soudem možno vést i spory o gtld domény (.aero,.asia,.biz,.cat,.com,.coop,.info,.jobs,.mobi,.museum,.name,.net,.org,.pro,.tel,.travel), když v tomto případě je Rozhodčí soud jednou ze tří rozhodčích institucí na světě s pravomocí rozhodovat tyto spory. III. Jak postupovat v případě potřeby okamžité ochrany práv? Před zahájením samotného rozhodčího sporu může být v určitých případech vhodné a v jiných dokonce nutné, domáhat se před obecnými soudy vydání předběžného opatření, kterým je protistraně znemožněno po dobu trvání rozhodčího sporu užívání či převod sporného doménového jména na třetí osobu. Případný převod doménového jména (který může být otázkou několika minut) v průběhu řízení by totiž IP&IT BULLETIN 2

3 mohl být důvodem neúspěchu žalobce ve sporu pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného. Na tomto místě je vhodné upozornit na novou možnost efektivního postupu v rámci řízení o domény.cz, která částečně nahrazuje předběžné opatření. V rámci řízení o doménová jména.cz totiž registrátor domén.cz, sdružení CZ.NIC, na žádost osoby, která zahájila proti držiteli domény řízení, v němž se domáhá převodu doménového jména, pozastaví možnost převodu doménového jména na jinou osobu. Žádostí vůči sdružení CZ.NIC tak může být v doménových sporech o domény.cz dosaženo obdobných účinků jako případným předběžným opatřením. Tato blokace může trvat nejdéle 4 měsíce, což je obvykle doba dostatečná pro skončení rozhodčího řízení a vydání rozhodčího nálezu. Uvedeným postupem nicméně nemůže být ze strany sdružení CZ.NIC zajištěno zablokování obsahu webových stránek umístěných na sporné doméně. V případě naléhavé potřeby zablokování domény, např. pokud obsah umístěný na doménu poškozuje druhou stranu a škoda narůstá, zůstává jediným možným postupem vedoucím k rychlé blokaci podání návrhu na nařízení předběžného opatření k obecnému soudu. IV. Výhody rozhodčího řízení Jednotlivá řízení před Rozhodčím soudem o doménová jména.cz,.eu či gtld domény obsahují samozřejmě určitá specifika, ať již procesní či hmotněprávní, avšak pro všechny tyto spory je společné, že jsou vedeny Rozhodčím soudem online a ve věci se nekoná ústní jednání. Výhodou doménových sporů zahájených u Rozhodčího soudu je tedy jejich menší administrativní náročnost, protože veškerá komunikace účastníků s Rozhodčím soudem probíhá přes online platformu, na kterou se vkládá veškerá komunikace, a na které je rovněž uveřejněn rozhodčí nález. I doručování písemností probíhá prostřednictvím online platformy, čímž odpadá častý problém obecných soudů s doručováním písemností subjektům sídlícím např. v daňových rájích. Výhodou online řízení před Rozhodčím soudem je rovněž rychlost řízení, když zpravidla nejpozději do 3 měsíců od zahájení sporu je ze strany Rozhodčího soudu vydán rozhodčí nález, který je konečným rozhodnutím ve věci. Oproti tomu před obecnými soudy nelze zpravidla očekávat vydání rozsudku dříve než za jeden rok v řadě případů se navíc neúspěšný účastník proti rozsudku odvolá, což celé řízení dále prodlouží. Cílem žalobců v doménových sporech pak vedle blokace napadené domény bývá rovněž dosažení převodu domény na sebe, když doména může mít pro žalobce určitou ekonomickou či marketingovou hodnotu. Jelikož Rozhodčí soud v případě důvodných žalob obvykle nemá problém žalovanému uložit povinnost konfliktní doménu převést, může být tato praxe Rozhodčího soudu dalším důvodem pro žalobce, proč k ochraně svých práv volit cestu rozhodčího řízení. Na tomto místě je vhodné zmínit, že byl v nedávné době vydán rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne č.j. 23 Cdo 3407/2010, v němž soud vyslovil kontroverzní názor, že žalobnímu návrhu, kterým se žalobce domáhá převodu domény.cz nemůže být obecně vyhověno (podle názoru Nejvyššího soudu lze žalovanému pouze uložit povinnost zrušit registraci sporné domény). Ačkoliv nelze předjímat, zda se tento názor prosadí a rozsudek bude publikován ve sbírce, nelze vyloučit, že obecné soudy nebudou žalobní návrhy na převod sporné domény akceptovat. Rozhodovací praxe Rozhodčího soudu se prozatím zdá být uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu nedotčena. V. Závěr Je nepochybné, že žalobci obecně mají zájem na rychlém vyřešení sporu, ať již z pohledu naléhavé potřeby ochrany práv, nebo ve snaze eliminovat náklady se sporem spojené. Řešení doménových sporů v online řízení před Rozhodčím soudem je v tomto ohledu zajímavou možností, která uvedené potřeby žalobce může naplnit. Stále narůstající počet doménových sporů, které Rozhodčí soud za rok vyřeší, poměrně jasně naznačuje preference žalobců při výběru způsobu řešení sporů a celkový trend v této specifické oblasti sporů o doménová jména. Lze jen dodat, že i právníci advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners tento trend v posledních letech podpořili, když měli možnost si celý proces doménového řízení před Rozhodčím soudem úspěšně projít hned v několika případech. Marek Hejduk, vedoucí advokát IP&IT BULLETIN 3

4 CLOUD COMPUTINGOVÝCH PROVIDEROM SVITÁ NA LEPŠIE ČASY, AVŠAK LEN VEL MI POMALY Finančné benefity cloud computingových služieb prinútili Komisiu zamyslieť sa nad súčasnými pravidlami ochrany a spracovania osobných údajov a zabezpečiť ich zmenu tak, aby sa podmienky spracovania zjednodušili, neboli brzdou rozvoja ich biznisu ale naopak, aby rozvoj biznisu podporili. Súčasná situácia v Európe je doslova nežiaduca a pre mnohých cloudových providerov predstavuje katastrofu. Bez pomoci právnikov sa poskytovatelia služieb nemajú šancu sami naučiť plávať v spleti nejasných noriem. Národné právo totiž vychádza až zo 17 rokov starej smernice, ktorá na cloudové služby samozrejme nemyslela. Asi najväčšiu nočnú moru pre niektorých cloudových providerov predstavuje riziko aplikácie národných práv všetkých členských štátov EÚ, prípadne čakanie na súhlas Úradu na ochranu osobných údajov s prenosom údajov do mimoeurópskych krajín možno až 60 dní. Tieto skutočnosti nielen zvyšujú náklady na vývoj služby, ale môžu výrazne oddialiť jej spustenie, čo by mohlo mať veľmi nepriaznivé dôsledky. Aj tieto problémy sa snaží riešiť návrh nariadenia Komisie, ktorý je v súčasnosti v legislatívnom procese. Samozrejme aj tomuto nariadeniu je možné vyčítať viaceré nedostatky, no treba byť pozitívny a ako celok považovať toto nariadenie za krok vpred, tak pre ochranu práv osôb, ktorých osobné údaje sa spracúvajú ako aj na rozvoj cloudových služieb. Aké konkrétne zmeny nariadenie prinesie? V prvom rade už v rámci EU nebude existovať 27 národných úprav, ktoré síce vychádzajú z jednej smernice, no každá úprava má svoje špecifiká a odlišnosti. To v praxi spôsobuje nižšiu mieru harmonizácie, zvýšenú administratívnu náročnosť a najmä zvýšené náklady za právne služby pre tých cloudových providerov, ktorí musia aplikovať právne predpisy viacerých štátov, napríklad z dôvodu, že majú svoje pobočky vo viacerých štátoch alebo fungujú na báze franšízy. Po novom bude priamo platiť len jeden právny text v rámci celej EU. Je potrebné dodať, že táto zmena sa nedotkne tých cloudových providerov, ktorí napríklad poskytujú služby výlučne v online prostredí, ktorý už aj dnes aplikujú v zásade len právnu úpravu štátu, v ktorom majú sídlo. Už aj táto samotná zmena môže znamenať úspory vo výške desiatok tisíc eur. Ďalším obrovským prínosom pre poskytovateľov cloudových služieb je aj to, že podľa novej právnej úpravy už národné úrady na ochranu osobných údajov nebudú môcť podmieňovať prenos údajov do tretích krajín získaním ich súhlasu v prípadoch, keď budú podpísané napríklad štandardné zmluvné doložky prijaté Komisiou. V súčasnej dobe aj takýto prenos u Slovenskej republike podlieha súhlasu úradu, a proces jeho udelenia môže v praxi trvať 15, 30, prípadne možno až 60 dní. Nariadenie samozrejme neprinesie len zmeny, ktoré budú v prospech poskytovateľov služieb, ale aj zmeny, ktoré by mali posilniť postavenie subjektov, ktorých osobné údaje sú spracovávané. Takouto zmenou je napríklad povinnosť cloudového providera zabezpečiť, aby dotknutá osoba mohla uplatňovať svoje práva, ako napríklad žiadať odpis spracovávaných údajov alebo likvidáciu týchto údajov aj elektronickou formou. Slabšou stránkou tohto ustanovenia by mohla byť napríklad krádež identity, kedy by sa vďaka ukradnutej ovej adrese bolo možné dostať k množstvu údajov o fyzickej osobe, ktoré určitý subjekt spracúvava. Cloudoví provideri budú pravdepodobne implementovať potrebu dvojitého overenia identity subjektu, ktorý by napríklad žiadal o odpis údajov, a to konkrétne napríklad aj overením určitého vopred zvoleného hesla. Administratívnu náročnosť zjavne prinesie aj právo byť zabudnutý. Cloud provideri budú na základe žiadosti dotknutej osoby, s výnimkou určitých prípadov, povinný nielen zlikvidovať spracúvané osobné údaje, no naviac aj zabezpečiť, aby v prípadoch, kedy spracovateľ zverejnil tieto osobné údaje, vykonal všetky rozumné kroky na to, aby informoval tretie strany, ktoré ďalej spracúvajú tieto osobné údaje, aby odstránili všetky odkazy alebo kópie týchto osobných údajov. Táto povinnosť sa pravdepodobne dotkne hlavne cloud providerov, ktorí zverejňujú údaje fyzických osôb na Internete. Ďalej, v prípadoch, kedy sú osobné údaje spracúvané v bežne používaných formátoch, dotknuté subjekty budú mať právo na získanie ich kópie, prípadne prenos IP&IT BULLETIN 4

5 údajov v týchto formátoch k inému spracovateľovi, aby mohli ďalej tieto údaje používať, a to bez toho, aby tomu pôvodný spracovateľ bránil. Opäť, aj táto zmena môže priniesť zvýšené náklady pre spracovateľa. Ďalšie nemalé výdavky môžu vzniknúť pri potrebe vyhotoviť audit opatrení prijatých na zabezpečenie ochrany osobných údajov alebo posúdiť vplyvy spracovania osobných údajov. Zaujímavou zmenou je aj povinnosť cloudového providera informovať úrad, najneskôr do 24 hodín, o porušeniach bezpečnosti osobných údajov. V niektorých prípadoch bude dokonca potrebné informovať o takomto porušení bezpečnosti aj samotné dotknuté osoby. Vyššie boli popísané viaceré pozitívne, ako aj menej pozitívne zmeny týkajúce sa cloudových providerov. Ako celok by však tieto zmeny podľa nás mali byť považované za krok vpred. Na druhú stranu, až čas ukáže, ako sa tieto zmeny ujmú v praxi. Na to si žiaľ budeme musieť počkať minimálne do jari 2015, kedy by nová úprava nadobudnúť účinnosť. Do tohto času sú cloudoví provideri vystavení na nemilosť súčasných zastaraných noriem. Vladimír Troják, koncipient IP&IT BULLETIN 5

6 NS ČR ROZHODNUTÍ VE VĚCI UŽÍVÁNÍ OCHRANNÝCH ZNÁMEK JEN NA ZÁKLADĚ LICENČNÍ SMLOUVY V březnu letošního roku se Nejvyšší soud České republiky striktně postavil proti uzavírání jiných než licenčních smluv k ochranným známkám, když v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 3996/2010 týkajícího se náhrady škody z titulu neoprávněného užívání ochranné známky konstatoval, že užívání ochranné známky lze sjednat pouze licenční smlouvou, která je ve smyslu kogentního ustanovení 508 odst. 1 obchodního zákoníku vždy smlouvou úplatnou, jež musí mít obligatorně písemnou formu. Tímto rozhodnutím dal NS ČR jasně najevo, že nelze udělit souhlas s užíváním ochranných známek jiným způsobem než formou licenční smlouvy. I přes výše uvedený závěr NS ČR však zůstává otázkou, zda je na překážku věci, resp. zda jde o neoprávněný zásah do práva k ochranné známce v případě, že souhlas s užíváním ochranné známky je dán jinak než licenční smlouvou. Vzhledem k diskutovanému rozhodnutí je nejprve vhodné uvést, že licenční smlouvu k předmětům průmyslového vlastnictví upravují ustanovení 508 až 515 obchodního zákoníku, přičemž dle základního ustanovení 508 odst. 1 obchodního zákoníku licenční smlouvou k předmětům průmyslového vlastnictví opravňuje poskytovatel nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se za to poskytovateli zavazuje poskytnout určitou úplatu nebo jinou majetkovou hodnotu. Zákon dále pro tuto smlouvu vyžaduje písemnou formu. Vzhledem ke kogentnímu ustanovení 263 odst. 2 obchodního zákoníku je základní ustanovení 508 obchodního zákoníku kogentní a lze tak identifikovat podstatné náležitosti této smlouvy, kterými jsou vedle konkretizace smluvních stran, specifikace práv, jejichž výkon se poskytuje, včetně vymezení roz- sahu jeho poskytnutí i sjednaného území, a určení úplaty nebo jiné majetkové protihodnoty. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že licenční smlouvu dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku, je možné použít pouze pro práva z průmyslového vlastnictví, tj. zásadně pro ochranné známky, pro práva chráněná patenty na vynálezy, průmyslové vzory, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků a pro nové odrůdy rostlin a plemena zvířat (sjednání licence nepřichází v úvahu u označení původu a zeměpisných označení). Vzhledem k tomu, že v současné době není úpraven jednotný typ licenční smlouvy, jež by byl univerzálně aplikovatelný, je licenční smlouva dále upravena v ustanovení 46 autorského zákona, a to jako licenční smlouva k autorským dílům. Dále pak lze uzavírat i jiné smlouvy tohoto druhu poskytující práva např. k užití knowhow (zahrnující např. technologické postupy či materiálové složení přísad zboží) nebo k jiným předmětům než k předmětům průmyslového vlastnictví, a to jako smlouvy nepojmenované podle 269 odst. 2 obchodního zákoníku. V takové situaci se na tyto nepojmenované smlouvy (v souladu s 269 odst. 1 obchodního zákoníku) nevztahují ustanovení obchodního zákoníku upravující licenční smlouvu, ledaže by si to smluvní strany ujednaly. Ve vztahu k výše uvedeným skutečnostem NS ČR posuzoval případ udělení souhlasu s užitím ochranné známky na základě dohody, která nenaplňovala podstatné znaky licenční smlouvy dle obchodního zákoníku. Ačkoli se žalobce domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout neoprávněným užíváním jeho ochranné známky žalovanou, jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud shodně považovali za prokázané, že účastníci mezi sebou v dubnu 2002 uzavřeli dohodu, jejímž předmětem měl být závazek žalované k převzetí výroby hnojiva od krachující společnosti. Součástí dohody měla být mimo jiné i možnost označovat tento sortiment ochrannou známkou, jejímž vlastníkem byl žalobce, přičemž podle žalované měl být její odměnou zisk z prodeje výrobků pro velkoodběratele na vlastní účet a zisk z prodeje malospotřebitelských balení měl připadnout žalobci. Žalobce takovou dohodu popíral a svůj nárok opíral výlučně o porušení dohody účastníků, podle níž měla žalovaná výrobky jen vyrábět a žalobci dodávat. Odvolací soud však konstatoval, že tvrzení účastníků byla rozporná, a ani jeden z účastníků neuvedl konkrétní a jednoznačná tvrzení o obsahu vzájemné dohody, a přiklonil se k tvrzení žalované, že dohoda účastníků byla motivována zájmem žalobce na zachování obchodní značky na trhu, a to za situace, kdy tak nebyl schopen zajistit původní výrobce produktů této značky. V daném případě odvolací soud považoval za zcela bezvýznamnou argumentaci žalobce tvrzením o porušení jeho práv majitele ochranné známky, jestliže žalobce nezpochybnil, že s použitím ochranné známky k označení výrobků žalované výslovně souhlasil, přičemž soud prvního stupně, ani odvolací soud se nezabývali formou, jakou byl udělen souhlas k užití ochranné známky. Tuto skutečnost napadl dovolatel, který odkázal na zákon o ochranných známkách, z něhož vyplývá, že vlastník ochranné známky má výlučné právo označovat své výrobky nebo služby ochrannou známkou, pro které je zapsána, a poukázal na to, že právo užívat ochrannou známku lze jen na základě licenční smlouvy, která mezi účastníky uzavřena nebyla. IP&IT BULLETIN 6

7 Ve světle výše uvedených skutečností dospěl NS ČR po krátké úvaze k závěru, že řešená právní otázka nároku na náhradu škody vzniklé neoprávněným užíváním ochranné známky byla řešena v rozporu s hmotným právem, neboť užívání ochranné známky lze sjednat pouze licenční smlouvou, která je ve smyslu 508 obchodního zákoníku vždy smlouvou úplatnou a musí mít obligatorně písemnou formu. Jak je z výše uvedeného zřejmé, mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření písemné licenční smlouvy k ochranné známce, a proto bez takové písemné licenční smlouvy nemohla žalovaná ochrannou známku žalobce oprávněně užívat. V souvislosti s tímto striktním rozhodnutím je přitom nutné uvést opačné rozhodnutí NS ČR sp. zn. 32 Cdo 1817/2008 ze dne , kdy NS ČR judikoval, že souhlas s užíváním ochranné známky může její majitel poskytnout i jinak než licenční smlouvou, a ve kterém připustil možnost udělit souhlas s užíváním ochranné známky i na základě jiné než licenční smlouvy, čímž je smluvním stranám dána možnost upravit si mezi sebou vzájemné vztahy odlišným způsobem, než stanoví kogentní úprava licenční smlouvy v obchodním zákoníku. Toto rozhodnutí však vyházelo ze znění 14 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách (předcházející současnému zákonu č. 441/2003 Sb.), které stanovilo, že bez souhlasu majitele ochranné známky nikdo nesmí užívat označení shodné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou. Tento princip již není obsažen v textu znění aktuálního zákona o ochranných známkách a k udělování souhlasů výlučně formou uzavírání licenčních smluv pak svádí upřesněné znění účinného zákona o ochranných známkách, který v 18 oproti předešlé úpravě ( právo užívat ochrannou známku může být poskytnuto na základě licenční smlouvy ) navíc doplňuje uzavřené podle zvláštního předpisu. Z dikce tohoto ustanovení je zřejmé, že zákonodárce odkazuje na ustanovení 508 až 515 obchodního zákoníku, nicméně je nutné zdůraznit, že v současné právní úpravě není explicitně vyloučeno uzavření jiného typu smlouvy a zákon o ochranných známkách v žádném svém ustanovení neuvádí, že uzavření licenční smlouvy je jediným možným způsobem poskytnutí souhlasu majitele ochranné známky s jejím užíváním třetí osobě. Je otázkou, co vedlo NS ČR ve svém novém rozhodnutí k radikální změně svého postoje k dané problematice a k striktnímu omezení možnosti udělit souhlas k užívání práv k ochranné známce pouze formou licenční smlouvy dle obchodního zákoníku, neboť obě znění zákonů o ochranných známkách jsou si v oblasti licencování značně podobné. Jako problematické se pak jeví, že v důsledku tohoto rozhodnutí dochází k omezení smluvní volnosti, kdy je vyloučena možnost smluvních stran udělit souhlas bezúplatně nebo na základě ústní dohody (např. na základě inominátní smlouvy dle 269 odst. 2 obchodního zákoníku). Nutné je při tom vzít v úvahu i dohodu TRIPS a směrnici Rady č. 89/104/EHS, které neurčují, v jaké formě a jak kvalifikovaný musí být souhlas s užíváním ochranné známky třetí osobou, a proto nelze restriktivně dovozovat, že tento souhlas může být dán pouze ve formě licenční smlouvy ve smyslu 18 zákona o ochranných známkách, resp. příslušných ustanovení obchodního zákoníku. Další oporu lze nalézt podpůrně např. i v čl. 15 odst. 2 1 nařízení Rady č. 207/2009, podle kterého se užívání ochranné známky Společenství se souhlasem majitele považuje za užívání majitelem ochranné známky. Na závěr tohoto příspěvku lze shrnout, že ačkoli je licenční smlouva pravděpodobně nejvhodnějším a nejjistějším smluvním typem pro udělení souhlasu s užitím ochranné známky, neměla by být vyloučena možnost uzavřít jiný typ smlouvy, jež by při zachování podstatných náležitostí daného typu smlouvy mohl upravit některé otázky odlišně, tak jak tomu učinil NS ČR. Bude zajímavé sledovat, jak se předmětné rozhodnutí promítne do praxe, neboť NS ČR svým závěrem, který směřuje zcela opačným směrem než je smysl výše uvedených předpisů, neponechal žádný prostor pro možné přehodnocení svého závěru. Radek Riedl, koncipient 1 OHIM ve svém rozhodnutí č. 3225/2002 NOVASTAR / NUSTAR ze dne dokonce na základě tohoto ustanovení dovodil (bod 20), že ačkoli předkladatel námitek nepředložil jakýkoli důkaz o tom, že by namítaná známka byla užívána s jeho souhlasem, nasvědčují samotné skutečnosti, že předkladatel námitek předložil důkazy o tom, že ochranná známka byla užívána třetími stranami tomu, že ochranná známka byla užívána s jeho souhlasem, když navíc tato skutečnost nebyla přihlašovatelem v řízení zpochybňována. IP&IT BULLETIN 7

8 AKTUALITY zinárodním zápisu ochranných známek a Protokol k této dohodě (tzv. Madridský systém) umožňují přihlásit ochrannou známku prostřednictvím jediné přihlášky do všech smluvních států. Na Novém Zélandu vstoupil Protokol v účinnost 10. prosince Mexiko bude možné na přihlášce mezinárodní ochranné známky zatrhnout od 19. února AstraZeneca v. Evropská Komise Soudní dvůr Evropské Unie vynesl rozsudek ve věci C 457/10 P AstraZeneca v. Komise, jejímž předmětem byl kasační opravný prostředek proti rozsudku Tribunálu Evropské unie ve věci AstraZeneca v. Komise (T 321/05). Na základě tohoto rozsudku byla navrhovatelkám uložena ze strany Evropské komise pokuta za zneužití patentového systému a postupů týkajících se uvádění farmaceutických přípravků na trh s cílem zabránit vstupu konkurenčních generických léčivých přípravků na trh nebo jej zpozdit a zabránit paralelnímu obchodu. Soudní dvůr Evropské Unie potvrdil, že oddalování vstupu generických léčivých přípravků na trh Jednotný evropský patent Evropský parlament schválil patentový balíček, jehož prostřednictvím dojde k zavedení jednotného patentu ve všech členských státech Evropské unie, s výjimkou Španělska a Itálie. Jednotný systém patentové ochrany je založen na nařízeních upravujících vytvoření jednotné patentové ochrany a jazykový režim, a mezinárodní dohodě o jednotném patentovém soudu. Přestože počátek účinnosti jednotného evropského patentu lze očekávat nejdříve od roku 2014, jedná se bezesporu o významné doplnění institutu ochranné známky a vzoru Společenství. Jednotným evropským patentem se proto budeme blíže zabývat v některém z následujících čísel. Nové státy přistupují k Madridskému Protokolu Po Filipínách a Kolumbii se počet smluvních států Protokolu k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek v tomto roce rozšířil dále o Nový Zéland a Mexiko. Madridská dohoda o mevyužíváním prostředků ochrany duševního vlastnictví je zneužitím dominantního postavení. Prevádzkovatelia webových stránok by nemali zodpovedať za obsah uložený ich užívateľmi (Slovensko) Prevádzkovatelia webových stránok môžu vďaka Krajského súdu v Trenčíne pokojnejšie spávať. Súd na radosť prevádzkovateľov rozhodol, že nenesú zodpovednosť za príspevky anonymných diskutérov, pretože nie sú ich autormi. Podľa súdu totiž v takomto prípade neexistuje žiaden právny predpis, z ktorého by bolo možné zodpovednosť prevádzkovateľov vyvodiť. Súd sa však vyjadril, že zákon o elektronických komunikáciách, ktorý obsahuje ustanovenia o vylúčení zodpovednosti prevádzkovateľov, oprávňuje súd rozhodnúť o povinnosti odstrániť diskusné príspevky, čo v danom prípade súd aj urobil. Opačný názor má Okresný súd Košice okolie, ktorý rozhodol, že prevádzkovatelia sú priamo zodpovední za informácie uložené tretími osobami. Je potrebné do- IP&IT BULLETIN 8

9 dať, že súd ustanovenia o vylúčení zodpovednosti prevádzkovateľov vôbec neaplikoval. Veríme, že tak urobí odvolací súd. Rozhodnutie Krajského súdu v Trenčíne je samozrejme vítané, pretože, na rozdiel od Okresného súdu Košice - okolie, aplikuje ustanovenia o vylúčení zodpovednosti prevádzkovateľov webových stránok, podľa ktorých prevádzkovatelia webov by za určitých okolností nemali zodpovedať za obsah uložený tretími osobami. Napriek tomu však tvrdenie Krajského súdu v Trenčíne o neexistencii právnej úpravy, na základe ktorej by bolo možné vyvodiť zodpovednosť prevádzkovateľov, ako aj tvrdenie, že povinnosť odstrániť protiprávne informácie vzniká až na základe samotného rozhodnutia súdu nemusí byť úplne správne. Slovensko pripravuje nový zákon o ochrane osobných údajov Začiatkom roku 2013 by na Slovensku mali platiť nové pravidlá. Jednou z navrhovaných a vítaných noviniek je aj zjednodušenie outsourcovania spracúvania osobných údajov do USA v rámci bezpečného prístavu (Safe Harbour). Na takýto prenos už postačí len v zmluve o prenose uviesť určité informácie a nebude už potrebné žiadať Úrad na ochranu osobných údajov o súhlas s prenosom. Touto zmenou sa odbúra zbytočná administratívna náročnosť. Po prijatí zákona pripravíme podrobnú správu o zmenách a ich praktických dôsledkoch. Verejná konzultácia vo veci postupov hlásenia a odstraňovania nezákonného obsahu hostovaného poskytovateľmi on-line služieb 1 (Slovensko) Do 11 septembra sa bolo možné zapojiť do verejnej konzultácie vo veci postupov hlásenia a odstraňovania nezákonného obsahu hostovaného poskytovateľmi online služieb. Konzultácia je organizovaná ako dôsledok nedostatku právnej istoty a predvídateľnosti vyplývajúcej z rozporuplnej judikatúry, odlišných národných úprav a postupov odstraňovania protizákonného obsahu hostovaného poskytovateľmi on-line služieb v rámci EÚ, čo samozrejme negatívne pôsobí na inovácie a rast služieb spojených s Internetom. O výsledku konzultácie, ako aj o ďalších krokoch Komisie v tejto veci Vás budeme informovať. Zuzana Šimonovská, advokátka Vladimír Troják, koncipient 1 IP&IT BULLETIN 9

10 PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem IP&IT BULLETIN PROSINEC 2012 v oblasti práva duševního vlastnictví a informačních technologií Havel, Holásek & Partners se sídlem v Praze a kancelářemi v Brně, Ostravě a Bratislavě je s týmem více než 140 právníků, několika desítek studentů právnických fakult a více než 400 spolupracovníků, včetně 130 zaměstnanců spolupracující inkasní agentury Cash Collectors, největší česko-slovenskou právnickou firmou. Kancelář v současné době poskytuje služby zhruba 500 klientům, z toho více než 30 společnostem patřícím do Czech TOP 100 a cca 80 společnostem patřícím do Fortune 500. Kancelář se v letech 2009 a 2010 v oficiální české soutěži Právnická firma roku umístila mezi třemi nejúspěšnějšími právnickými firmami v České republice; podle počtu titulů dokonce na prvním místě. Kancelář také získala prestižní ocenění Who s Who Legal Award, je vyhodnocena jako nejlepší advokátní kancelář roku 2011 v České republice a v celkovém hodnocení publikace Practical Law Company za všechny hodnocené právní obory získala 1. místo mezi domácími advokátními kancelářemi. Kancelář dále získala ocenění ILO Client Choice Awards 2010 udělované mezinárodní ratingovou agenturou International Law Office (ILO), čímž se stala klienty nejlépe hodnocenou právnickou firmou v České republice. Právníci kanceláře jsou pravidelně uváděni mezi vedoucími či doporučovanými specialisty renomovanými mezinárodními ratingovými publikacemi jako jsou PLC Cross-border, European Legal 500, Chambers Global Guide, European Legal Experts, Global Law Experts a IFLR 1000; tyto publikace uvádějí kancelář jako jednu z nejlepších právních firem pro transakce realizované v České republice v oblasti fúzí a akvizic, obchodního práva a práva obchodních společností, bankovního a finančního práva, práva kapitálových trhů, konkurzu a vyrovnání, stavebního práva, práva nemovitostí, pracovního práva a řešení sporů. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners má nejkomplexnější mezinárodní podporu dostupnou pro české a slovenské advokátní kanceláře. Týn 1049/3, Praha 1 Česká republika Tel.: Fax: Hilleho 1843/ Brno Česká republika Tel.: Fax: Poděbradova 2738/ Ostrava Česká republika Tel.: Fax: Apollo Business Center II, blok H Mlynské Nivy Bratislava Slovenská republika Tel.: Fax: V případě Vašeho zájmu o bližší informace, kontaktujte prosím přímo Roberta Nešpůrka (robert.nespurek@havelholasek.cz), Zuzanu Šimonovskou (zuzana.simonovska@havelholasek.cz) nebo Ivana Rámeše (ivan.rames@havelholasek.cz). Právní aktuality IT&IP Bulletin připravuje advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners zpravidla pololetně nebo podle aktuální situace. Právní aktuality IT&IP Bulletin přináší aktuální informace z oblasti práva EU, české a slovenské legislativy mající k bezprostřední vztah právu informačních technologií a duševního vlastnictví, které mohou být zajímavé pro české i zahraniční subjekty podnikající v České a Slovenské republice. Účelem tohoto dokumentu a informací v něm obsažených je informovat obecně o vybraných významných legislativních změnách a vývoji judikatury, nikoliv podat jejich vyčerpávající právní rozbor. Přestože přípravě tohoto dokumentu byla věnována maximální pozornost a péče, advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners doporučuje si před přijetím jakýchkoliv rozhodnutí na základě informací v tomto dokumentu vyžádat detailnější právní konzultaci Havel, Holásek & Partners s.r.o. Všechna práva vyhrazena.