Trvalky Přehled druhů Bazální krytosemenné, Superrosids, Fabids

Transkript

1 Trvalky Přehled druhů Bazální krytosemenné, Superrosids, Fabids

2 Vývojová linie Eudicots (dvouděložné) apamorfie trikolpátní pyl PREZENTACE JN Obrázek Marie Majaura, CC BY-SA 3.0

3 Řád Ranunculales často byliny obsahující alkaloidy listy dlanitě dělené, střídavé květy oboupohlavné podle APG IV 7 čeledí* Čeleď Papaveraceae (makovité) jednoleté i vytrvalé byliny v pletivech jsou článkované mléčnice (latex obsahuje alkaloidy, bílkoviny, třísloviny, ) rozšíření: hlavně mírný pás severní polokoule 44/825, ČR 5/17 PREZENTACE JN

4 Papaveraceae (makovité) Papaver (mák) Původ: bohatý rod hlavně S polokoule Popis: vytrvalé máky mají stejně jako jednoleté kůlovitý kořen, často ojíněné listy a velké 4 četné květy Pěstování: slunná stanoviště, sucho, škodí přemokření, propustný substrát Množení: semeny, některé druhy lze i řízkováním ale těžko Použití: velké druhy do výsadeb trvalek, malé na skalky Druhy: vyšší Papaver pseudo-orientale (mák zahradní), alpský drobný druh Papaver alpinum (mák alpínský) s bílými, žlutými, nebo oranžovými květy

5 Glaucium flavum Dvouletka nebo trvalka

6 Dicentra spectabilis

7 Papaveraceae (makovité) Dicentra (srdcovka) Původ: V Asie, S Amerika Popis: nízké i vyšší trvalky s ojíněnými dělenými listy a nápadným květenstvím květů připomínajícím z jedné strany srdce Pěstování: polostín, dostatečně vlhké stanoviště (ale na zamokřené), za dostatku vláhy mohou růst i na přímém slunci substrát: štěrkovitý, humózní, propustný Množení: dělením trsů Použití: vyšší druhy do podrostu polostinných partií zahrad, na stinné záhony, drobné druhy na vlahá místa ve skalkách Druhy: vyšším druhem je V Asijská Dicentra spectabilis, do skalek se používají americké druhy např. D. eximia a D. formosa

8 Dicentra eximia Průhonice

9 World of Plants Sources for Botanical Courses Řád Ranunculales Čeleď Berberidaceae (dřišťálovité) herbs or shrubs* distribution: mostly E. Asia and E. North America, also South America, a few species general N. temperate, scattered in Africa 14/701, ČR 1/1 plus nepůvodní okrasné keře (např. Mahonia)* Berberis vulgaris (dřišťál obecný) keř se svazečky listů na brachyblastech, v úžlabí 3-7 trnů. Výslunné křovinaté stráně a meze, mezihostitel rzi travní (Puccinia graminis), celá rostlina je jedovatá (krom plodů), ze dřeva se získávalo žluté barvivo Obrázek JN; World of Plants

10 Epimedium x rubrum

11 Berberidaceae (dřišťálovité) Epimedium (škornice) Původ: hlavně asijské hory, několik druhů v Evropě a S Africe Stanoviště v přírodě: podrost listnatých lesů Popis: trvalky s podzemními oddenky, některé stálezelené, jiné opadavé, listy složené, květy 4 četné brzo z jara, okrasné i listy (na podzim se barví do červena) Pěstování: polostín, přiměřeně vlhké stanoviště substrát: humózní Množení: dělením trsů na jaře po odkvětu, semeny hůř klíčí, někdy až po 2 letech Použití: hajní partie zahrad, jako náhrada trávníku pod keři a stromy Druhy: pěstuje se evropská E. alpinum s červeno žlutými květy a japonská E. grandiflorum s nápadně dlouhými ostruhami i jejich kříženec Epimedium x rubrum a další druhy i kříženci

12 Epimedium x rubrum

13 Epimedium x youngianum 'Roseum'

14 Epimedium pinnatum subsp. colchicum JN

15 Epimedium x versicolor 'Neosulphureum'

16 Epimedium x versicolor 'Cupreum' JN

17 Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Řád Ranunculales Čeleď Ranunculaceae (pryskyřníkovité) suchozemské (vzácně vodní byliny), vzácně liány (i dřevité) listy střídavé, jednoduché často dlanitě dělené tyčinek mnoho, gyneceum apokarpní obsahují alkaloidy téměř všichni zástupci jsou jedovatí rozšíření: kosmopolitní, nejvíce mírné pásmo S polokoule cca 60/2300, ČR 25/65 v čeledi se vyskytují významné plevele, farmaceuticky významné druhy a druhy okrasné PREZENTACE JN

18 Adonis vernalis (hlaváček jarní)

19 Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Adonis (hlaváček) Původ: Popis: jednoleté i vytrvalé rostliny (vytrvalé někdy řazeny do samostatného rodu Adonanthe), listy jemně dělené v niťovité úkrojky, květy velké lesklé Pěstování: slunná suchá místa, ale substrát by neměl úplně vysychat substrát: propustný, hluboký, písčito-hlinitý Množení: semeny, těžko se přesazuje, dělení trsů není vhodné Použití: slunná suchá místa i na skalce ale s hlubší půdou Druhy: Adonis vernalis (hlaváček jarní) pocházející ze stepí V Evropy až Sibiře (u nás vzácně J Morava, chráněný zákonem), V asijský A. amurensis vyžaduje hlubší vlhkou půdu a přímé slunce, kvete už koncem února

20 Adonis amurensis V Asie

21 Anemone sylvestris

22 Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Anemone (sasanka) Původ: mírný pás Popis: bohatý rod nízkých až středně vysokých trvalek s dlanitě dělenými listy a většinou bílími květy, na lodyze jsou palisty Pěstování: skalnička vyžadují slunná místa s propustným substrátem, hajní druhy vlhký humózní substrát a polostín Množení: dělením trsů Použití: skalničky, jiné druhy do hájových vlhčích partií zahrad (A. nemorosa, A. ranunculoides) Další druhy: Anemone sylvestris (sasanka lesní), Anemone apennina (sasanka apeninská) - skalničky

23 Anemone sylvestris (sasanka lesní)

24 Anemone nemorosa

25 Anemone ranunculoides

26 Anemone 'Bressingham Glow'

27 Anemone 'Honorine Jobert'

28 Aquilegia vulgaris (orlíček obecný)

29 Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Aquilegia (orlíček) Původ: cirkumboreální Popis: středně vysoké byliny na zimu zatahující do země, listy dělené, květy různých barev a tvarů podle druhu a kultivaru Pěstování: Evropské a Asijské druhy preferují vlhčí stanoviště a polostín, Americké sušší a dobře rostou i na plném slunci, kultivary snáší plné slunce i více sucha substrát: humózní, propustný, vlhký Množení: semeny, snadno se kříží, problém získat čistý druh (na jaře dělením trsů ale málo jisté) Použití: slunné i polostinné výsadby na dostatečně vlhká místa Další druhy: kolem 60 cm vysoký evropský luční až světle lesní druh Aquilegia vulgaris (orlíček obecný), nižší ze Skalistých hor pocházející A. caerulea a velké množství kříženců a kultivarů

30 Aquilegia caerulea (orlíček)

31 Aquilegia x hybrida 'Origami Rose and White'

32 Aquilegia x hybrida

33 Pulsatila vulgaris (koniklec německý)

34 Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Pulsatila (koniklec) Původ: stepi a horské louky stř. Evropy až na Sibiř Popis: atraktivní rostliny s velkými časně na jaře tvořícími květy a dělenými listy Pěstování: slunná místa s dobrou drenáží v době vegetace dostatek vláhy substrát: propustný u stepních druhů sušší u horských nemá úplně vyschnout Množení: semeny vysévat hned po uzrání Použití: skalničky pro slunná stanoviště Další druhy: Pulsatila vulgaris (koniklec německý) se pěstuje v e více barevných odrůdách slunná stanoviště a sušší vápnitý substrát, podobná stanoviště vyžaduje evropský P. grandis, K horským druhů patří P. australis nebo P. albana

35 Pulsatila vulgaris 'Red'

36 Pulsatila grandis Pálava

37 Pulsatila albana horské stepi a alpinské i subalpinské trávníky v Malé Asii, na severozápadě Íránu a na Kavkazu

38 Trollius europaeus (upolín evropský) JN

39 Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Trollius (upolín) Původ: S polokoule, největší diverzita Asie Popis: nízké až středně vysoké byliny s dlanitě dělenými listy a nápadnými téměř kulovitým žlutými květy Pěstování: vlhčí slunná místa substrát: humózní, vlhký Množení: semeny, dělením trsů po odkvětu Použití: vlhká slunná místa v zahradě Druhy: náš Trollius europaeus (upolín evropský), jemu podobný Trollius altissimus (upolín nejvyšší), Z himálajský Trollius acaulis (upolín bezlodyžný), himálajský T. pumilus

40 Trollius pumilus Himálaj

41 Heleborus cv. (asi H. niger x H. purpurascens )

42 Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Helleborus (čemeřice) Původ: Evropa, Asie, centrum diverzity Balkán Popis: středně vysoké trvalky se znoženými listy, některé druhy kvetou v zimě, jiné brzo na jaře, květy 5 četné nápadné velkými kališními lístky, koruny přeměněné v medníky Pěstování: polostín, snášejí přísušky, vadí jim stagnující voda substrát: humózní neutrální až alkalická půda Množení: výsevem, ale kvetou až po několika letech, dělením trsů po odkvětu Použití: podrost keřů a stromů, i zimní ozdoba teras (v nádobách), také rychlení Druhy: Heleborus niger z JV Evropy má černý oddenek a bílé, nebo smetanové květy, H. foetidus z JZ Evropy nemá oddenek, jen podzemní ztlustlý stonek, kvete zeleně, pěstují se kultivary vzniké křížením H. niger, H. purpurascens, H. orientale, H. angustifolius a dalších druhů

43 Helleborus niger

44 Heleborus niger cv.

45 Heleborus foetidus

46 Helleborus lividus subsp. corsicus JN

47 Helleborus tibetanus

48 Helleborus

49 Hepatica nobilis (jaterník trojlaločný)

50 Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Hepatica (jaterník) Původ: S polokoule Popis: nízké rostliny s 3 laločnatými listy a na jaře velkými nejčastěji modrými kvítky Pěstování: polostín, vlhká ale nezamokřená stanoviště substrát: humózní, prodyšný Množení: semeny po uzrání, dělením rostlin po odkvětu Použití: do hájových partií zahrad do podrostu Další druhy: náš druh Hepatica nobilis (jaterník trojlaločný), H. transilvanica, v japonsku se intenzivně kříží a šlechtí

51 Hepatica nobilis (jaterník trojlaločný)

52 Aconitum firmum JN

53 Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Aconitum (oměj) Původ: S polokoule, horské rostliny Popis: středně vysoké až vysoké prudce jedovaté trvalky Pěstování: chladné, mírně vlhké polostinné místo substrát: humózní, živinami bohatý Množení: dělením trsů, semeny Použití: záhony v polostínu Druhy: Aconitum callibotryon (oměj šalamounek)

54 Delphinium elatum (stračka vyvýšená)

55 Ranunculaceae (pryskyřníkovité) Delphinium (stračka) Původ: většinou Asie a Evropa (1 druh J Afrika) Popis: vysoké trvalky (až 250 cm) s dlanitě dělenými listy a hrozny nejčastěji modrých květů Pěstování: polostninná nebo slunná ale dostatečně vlahká místa substrát: humozní, hluboký na živina bohatý vlhký Množení: dělením trsů, semeny Použití: vysoké trvalky na vlhčí místa Druhy: euroasijský druh horských niv Delphinium elatum (stračka vyvýšená), hybrid D. x cultorum (D. x hybridum) D. elatum je jedním s rodičů

56 Delphinium x cultorum

57 Delphinium x cultorum JN

58 Delphinium x cultorum JN

59 Clematis

60 Clematis

61 World of Plants Sources for Botanical Courses Řád Buxales** Family Buxaceae monoecious evergreen herbs to small trees distribution: very scattered, tropical as well as temperate, 7/100 some important ornamentals Buxus Pachysandra Pachysandra terminalis Obrázek JN; World of Plants

62 Pachysandra terminalis (pachysandra)

63 Buxaceae Pachysandra (pachysandra)** Původ: Japonsko Popis: rostlina okrasná hlavně kožovitými zelenými listy Pěstování: nenáročná rostlina pro vlhčí stanoviště a polostín substrát: propustný vlhký humózní Množení: dělením rostlin, sama se rozlézá výběžky Použití: půdokryvná rostlina do polostínu Druhy: Pachysandra terminalis (pachysandra)

64 Vývojová linie Superrosidy (Superrosids) Řád Saxifragales 15 čeledí... a vývojová linie Rosidy (Rosids) geneticky monofyletická skupina rozsáhlá skupina bez společného morfologického apomorfního či identifikačního znaku Vývojová linie Fabidy (Fabids) geneticky monofyletická skupina v rámci Rosid rozsáhlá skupina bez společného morfologického apomorfního či identifikačního znaku PREZENTACE JN

65 Řád Saxifragales Čeleď Paeoniaceae (pivoňkovité) vytrvalé byliny, velké oboupohlavné květy u pěstovaných plnokvětých kultivarů mají petializované tyčinky distribution: N. temperate, especially East Asia, 1/33 Paeonia (pivoňka) jako okrasné se pěstuje větší množství druhů v mnoha kultivarech PREZENTACE JN

66 Paeonia officinalis

67 Paeoniaceae (pivoňkovité) Paeonia (pivoňka) Původ: Asie, Evropa, západ S Ameriky Popis: vytrvalé rostliny s hlízovitě ztloustlými kořeny, s dělenými kožovitými listy a velkými květy často se zmnoženými korunními lístky Pěstování: nenáročné rostliny, které nesnáší přesazování (pak často několik let nekvetou), preferují slunná stanoviště substrát: hluboká propustná půda, živinami bohatá Množení: dělením trsů, semeny Použití: trvalka pro slunné záhony, i skalničky (P. tenuifolia z V Evropy) Druhy: Paeonia officinalis (pivoňka lékařská) ze Středozemí, pěstovaná jako léčivka ( je mírně jedovatá)

68 Paeonia officinalis cv. (pivoňka lékařská)

69 Paeonia tenuifolia

70 Paeonia suffruticosa Hybridní druh, na němž se podílí v přírodě zřejmě vyhynulý rodič (V Asie), který byl zkřížen s dalšími druhy skupiny moutan (P. rockii a P. ostii)

71 Řád Saxifragales Čeleď Saxifragaceae (lomikamenovité) byliny i keře listy střídavé nebo vstřícné, někdy růžicovitě nahloučené, většinou jednoduché rozšíření: severní polokoule a Andy 33/600, ČR 2/10 Saxifraga paniculata PREZENTACE JN

72 Saxifraga (lomikamen)

73 Saxifragaceae (lomikamenovité) Saxifraga (lomikámen) Původ: S polokoule Popis: velká variabilní skupina rostlin od nizoučkých až po metr (s květenstvím ) vysoké, listy v přízemní růžici, květy 5 četné Pěstování: variabilní skupin a s duhy vysýchavých slunných stanovišť i vlhkých pramenišť Množení: výsevem na podzim (většina druhů potřebuje prodělat zimu aby klíčila) Použití: většinou různé typy skalek

74 Bjoertvedt (CC BY-SA 3.0) Saxifraga hirculus dre_longyearbyen.jpg

75 Saxifragaceae (lomikamenovité) Saxifraga (lomikámen) Rozdělení: sekce Hirculus původ vysoké polohy hor střední a V Asie vyžadují kyselou, vlhkou, ale drenážovanou chladnější polohu S. hirculus

76 Saxifraga x arendsii

77 Saxifragaceae (lomikamenovité) Saxifraga (lomikámen) Rozdělení: sekce Dactyloides tzv. mechovite lomikameny rychle odnožují a rozrůstají se do plochy v kultuře nenáročné na světlé (ale ne přímé J slunce) místo nebo do polostínu, neustále mírně vlhou půdu a dostatek slunce množí se snadno řízkováním S. x arendsii (Arendsii hybridy) vznikly křížením S. exarata, S. rosacea a S. granulata

78 Saxifraga x arendsii

79 Saxifraga paniculata Moravský Krumlov

80 Saxifragaceae (lomikamenovité) Saxifraga (lomikámen) Rozdělení: sekce Ligulatae (Euaizoonia) slunné vápencové skály, dobře snášejí sucho atraktivní růžice stříbřešedých listů (vylučují CaCO3), tvoří kompaktní polštáře S. paniculata (syn. S. aizoon) - Evropa S. cotyledon - Evropa S. cochlearis- Alpy, Appeniny

81 Saxifraga paniculata

82 Saxifraga crustata

83 Saxifraga paniculata badensis

84 Saxifraga oppositifolia Bulharsko, Pyrin

85 Saxifragaceae (lomikamenovité) Saxifraga (lomikámen) Rozdělení: sekce Porphyrion (včetně bývalé sekce Porophyllum (Kabschia)) hory stř. a V Asie a Turecko, J Evropské hory rostou ve spárách na skalách vytváří kompaktní bochánky drobných listových růžic pěstují se těžko vyžadují dostatek světla ale ne přímý úpal (nesnáší teploty nad 30 C), dobrou drenáž a dostatek vlhkosti nejlépe rostu na travertinu; vysokohorské druhy vyžadují značnou vzdušnou vlhkost hodí se jen do alpinkových skleníků, J Evropské druhy lze pěstovat i venku S. ferdinandi-coburgi Bulharsko S. burseriana Pyreneje S. marginata Appeniny S. sempervivum vápence Balkánu S. oppositifolia subarktický a subalpinský cirkumpolární

86 Saxifraga granulata (lomikámen zrnatý) roste hojně na mezích a v mezofilních trávnících Sekce Saxifraga

87 Saxifragaceae (lomikamenovité) Saxifraga (lomikámen) Rozdělení: sekce Trachyphyllum, S. bronchialis - S Amerika S. bryoides Evropa sekce Gymnopera (syn. Robertsonia) vlhké půdy y stinná místa S. spathularis S. umbrosa sekce Diptera teplá stanoviště, spíš pokojovka S. stolonifera sekce Xanthizoon S. aizoides vlhká místa Evropských hor sekce Saxifraga S. sibirica S. granulata mezofilní louky

88 Saxifraga cuneifolia hory J a stř. Evropy na silikátech sekce Gymnopera

89 Heuchera

90 Saxifragaceae (lomikamenovité) Heuchera (dlužicha) Původ: S. Amerika Popis: vytrvalé rostliny s dlanitými celoročně zelenými (někdy s kresbou) listy a hroznem drobných květů Pěstování: polostín, vlhká místa substrát: humózní, vlhký Množení: řízkováním hlavně na podzim Použití: stálezelené okrasné rostliny do podrostu větších stomů a hájových partií zahrad Další druhy: druhy okrasné listem H. americana L. a H. micrantha, jako druhy okrasné květem se prodávají hlavně H. x brizoides (vzniklá křížením H. sanguinea s dalšími druhy), drobné horské druhy s malými listy do skalek

91 Heuchera x brizoides (dlužicha)

92 Heuchera Lime Marmalade

93 Heuchera Cinabar Silver

94 Bergenia ciliata Afghanistan, South Tibet, Bhutan

95 Saxifragaceae (lomikamenovité) Bergenia (bergénie) Původ: Stř. Asie Popis: vytrvalá rostlina s tlustým poléhavým plazivým oddenkem, tlustými okrouhlými listy na jaře kvetoucí většinou růžovobílými květy Pěstování: odolná rostlina pro slunná vlhká nebo polostinná stanoviště substrát: humózní, vlhký (sucho snáší relativně dobře) Množení: zimním výsevem semen, dělením oddenků Použití: větší do šířky se rozrůstající trvalka do podrostu vyšších stomů Další druhy: V sibiřská Bergenia crassifolia (bergénie tučnolistá), pěstují se i další druhy a jejich kříženci i množství kultivarů

96 Bergenia crassifolia (bergénie tučnolistá) Altaj, Sajan JN

97 Darmera peltata

98 Řád Saxifragales Čeleď Saxifragaceae (lomikamenovité)* Chrysosplenium alternifolium (mokrýš střídavolistý) lesní prameniště, lužní lesy a další stinná vlhká místa PREZENTACE JN

99 Řád Saxifragales* Čeleď Crassulaceae (tlusticovité) sukulentní byliny, vzácně polokeře listy většinou jednoduché, dužnaté, sukulentní stavby květy ve vrcholičnatých květenstvích rozšíření: worldwide, esp. the Cape region and Mexico, 34/1400, ČR 6/12 množství okrasných a sbírkových druhů PREZENTACE JN Crassula schmidtii

100 Crassula schmidtii není mrazuvzdorná u nás

101 Sedum acre, S. sexangulare Foto Josef Navrátil

102 Crassulaceae (tlusticovité) Sedum (rozchodník) Původ: hlavně S polokoule Popis: bohatý rod sukulentních rostlin ozdobných květy i olistěním Pěstování: skalky, slunná suchá místa substrát: propustný Množení: řízkování, dělení trsů, některé druhy výsevy předjaří Použití: skalky Druhy: Sedum acre (rozchodník ostrý), S. album, S. sexangulare, S. spurium preferuje vlhčí stanoviště ale přisušky snáší dobře, S. spectabile z V Asie je vysoké kolem 40 cm

103 Sedum acre (rozchodník ostrý) celá Evropa, zapadní Asie a Severni Amerika

104 Sedum sexangulare (rozchodník šestiřadý) Stř. Evropa

105 Sedum album Horské oblasti Evropy, zapadni Asie a Severni Ameriky

106 Sedum album 'Coral Carpet'

107 Sedum spurium cv. Kavkaz

108 Sedum kamtschaticum 'Variegatum'

109 Sedum reflexum S, Stř. a JZ Evropa

110 Sedum 'Firecracker'

111 Sedum spathulifolium 'Purpureum'

112 Sedum maximum

113 Sedum spectabile Čína, Korea

114 Sedum cv.

115 Jovibarba globifera (netřesk výběžkatý)

116 Crassulaceae (tlusticovité) Jovibarba (netřesk) Původ: J, stř. a V Evropa Popis: netřesku rodu Sempervivum podobné rostliny lišící se stavbou květu - má 5-7 okvětních lístků, které zvonkovitě srůstají Pěstování: suché skalky substrát: chudá kamenitá zemina Množení: dělěním Použití: skalnička pro slunná stanoviště, na střechy a do koryt Druhy: J. sobolifera, J. hirta

117 Sempervivum cv.

118 Crassulaceae (tlusticovité) Sempervivum arachnoideum (netřesk pavučinatý) Původ: J, stř. a JV Evropa až JZ Asie Popis: sukulentní listové růžice, květy složené z 8-16 rozložených okvětních lístků, rostliny jsou monokarpní Pěstování: suché skalky substrát: propustný kamenitý Množení: dělením Použití: skalnička pro slunná stanoviště, na střechy a do koryt Druhy: Sempervivum arachnoideum (netřesk pavučinatý), nenáročný nejběžnější S. tectorum, S. wulfenii z Dolomitů má matně zelené listy s načervenalou bází

119 Sempervivum arachnoideum (netřesk pavučinatý)

120 Sempervivum (netřesk)

121 Řád Fabales Čeleď Fabaceae (bobovité) dřeviny nebo byliny listy většinou složené s palisty, často zakončené úponkou významná je symbióza kořenů s nitrogenními hlízkovými bakteriemi rodu Rhizobium (obohacují půdu o dusík) plod většinou lusk, vzácně struk nebo nažka rozšíření: kosmopolitní 766/ 19580, ČR 28/120 obrovská čeleď obvykle dále členěna do podčeledí (někdy samostatných čeledí) Faboideae byliny, keře i stromy listy s palisty květy zygomorfní (rozlišené na pavézu, 2 křídla a člunek) plodem je lusk, který puká 2 chlopněmi rozšíření: kosmopolitní PREZENTACE JN

122 Cytisus scoparius 'Vanesse'

123 Lathyrus vernuus

124 Fabaceae (bobovité) Lathyrus (hrachor) Původ: téměř kosmopolitní rod Popis: rostliny s dělenými listy a motýlokvětými květy, některé vzpřímené, jiné liány Pěstování: podle druhu, ozdobné jsou lesní druhy jako L. vernus, které vyžadují polostín, humózní vlhkou půdu Množení: semeny Použití: podrost stromů, hájové partie zahrad Druhy: Lathyrus vernus (hrachor jarní)

125 Lupinus polyphyllus (vlčí bob mnoholistý)

126 Fabaceae (bobovité) Lupinus (vlčí bob) Původ: Amerika Popis: hlavně vyšší trvalky s kůlovitým kořenem, dlanitě dělenými listy a hroznem modrých (ale i bílých nebo růžových květů) Pěstování: snadné, místy samo zplaňuje, roste na slunci i v polostínu substrát: humózní, vlhčí Množení: semeny Použití: výsadby trvalek, drobné druhy i do skalek Druhy: Lupinus polyphyllus (vlčí bob mnoholistý)- vyšší trvalka, místy u nás invazivní, L. breweri je náchylná skalnička

127 Anthyllis vulneraria

128 Fabaceae (bobovité) Anthyllis (úročník) Původ: Evropa, Střední Východ, S Afrika Popis: nízké až středně vysoké byliny s hlávkovitým květenstvím Pěstování: nenáročné rostliny pro suchá slunná stanoviště substrát: písčito-hlinitý Množení: semeny, dělením trsů Použití: nízké druhy na suché skalky, vyšší do trvalkových záhonů Druhy: náš původní A. vulneraria má květy žluté, jihoevropský A. montana má květy karmínově červené

129 Anthyllis vulneraria var. coccinea

130 Řád Fabales* Čeleď Polygalaceae (vítodovité) dřeviny nebo byliny listy jednoduché květy oboupohlavné, zygomorfní, květní obaly rozlišené, volné často jsou 2 postranní kališní lístky zveličené křídla, koruna zpravidla redukovaná na 3 lístky rozšíření: téměř kosmopolitní 21/965, ČR 1/7 PREZENTACE JN

131 Řád Fabales Čeleď Polygalaceae (vítodovité)* Polygala vulgaris (vítod obecný) roste v krátkostébelných loukách na kyselých podkladech PREZENTACE JN

132 Řád Rosales Čeleď Rosaceae (růžovité) byliny, keře i stromy listy střídavé rozšíření: kosmopolitní, těžiště mírný pás S polokoule 90/3000, ČR 27/125 PREZENTACE JN

133 Acaena microphylla (acéna drobnolistá)

134 Rosaceae (růžovité) Acaena microphylla (acéna drobnolistá) Původ: J polokoule, hlavně Nový Zéland Popis: nízké půdokryvné rostliny s dělenými listy s palisty, hlávkovitým květenstvím a ostnitými plodenstvími Pěstování: slunce nebo polostín, mírně vlhká až suší místa (v zimě nesnáší vlhko), lepší na zimu překrýt chvijím proti holomrazům substrát: propustný Množení: dělením trsů Použití: půdokryvná nízká trvalka na slunce a do polostínu Druhy: Acaena microphylla (acéna drobnolistá)

135 Acaena microphylla (acéna drobnolistá)

136 Dryas octopetala (dryádka osmiplátečná)

137 Rosaceae (růžovité) Dryas (dryádka) Původ: arkto-alpinský druh S polokoule Stanoviště v přírodě: alpinské louky a sutě Popis: nízké dřevnatějící plazivé kořenující skalničky tvořící rozsáhlé porosty se stálezelenými vroubkovanými listy a velkými bílými, nebo žlutými květy Pěstování: slunce, nebo polostín, dobře se pěstuje i v nížanách, snáší i letní horka a částečně sucho substrát: propustný s přídavkem humusu Množení: podzimní, nebo zimní výsevy, kříženci řízkováním Použití: skalnička pro slunná a polostinná stanoviště Druhy: evropská bělokvětá Dryas octopetala (dryádka osmiplátečná), S americká žlutokvětá D. drummondii

138 Dryas octopetala (dryádka osmiplátečná)

139 Fragaria (jahoda)

140 Potentila arenaria agg.

141 Rosaceae (růžovité) Potentilla (mochna) Původ: hlavně S polokoule Holarktis Popis: nízké až středně vysoké byliny, někdy dřevnatějící se složenými listy s palisty a žlutými, bílými, nebo červenými, růžovými květy Pěstování: druhy používané jako skalničky hlavně slunná suší místa substrát: písčitý, propustný Množení: dělením trsů, semeny Použití: nízké druhy jako skalničky, vyšší do trvalkových výsadeb Druhy: Potentilla nitida (mochna triglavská) z vápencových Alp a Appenin, vyšší je např. himálajská P. nepalensis

142 Potentilla pulvinaris Z Asie - Turecko

143 Potentilla nepalensis

144 Geum 'Coccineum'

145 Rosaceae (růžovité) Rosa (růže) Rosa (růže) ostny trichomového původu, listy lichozpeřené, palisty přirostlé k řapíku, velké vonné květy, češule se za zralosti mění v dužnatý šípek, mnoho zahradnicky cenných druhů, hybridů a kultivarů R. canina (růže šípková) nejrozšířenější druh častý podél cest, v lesních lemech, šípky mají vysoký obsah vit. C PREZENTACE JN

146 Rosa (růže)

147 Rosa (růže)

148 Rosa (růže)

149 Rosa (růže) JN

150 Rosa rugosa

151 Rosa (růže) JN

152 Řád Cucurbitales according to APG IV eight families Čeleď Cucurbitaceae (tykvovité) převážně popínavé byliny, štětinatě chlupaté listy jednoduché, střídavé plodem je bobule rozšíření: largely tropical and subtropical, especially drier parts of Africa 98/975, ČR 2/3 PREZENTACE JN

153 Řád Cucurbitales* Čeleď Begoniaceae (kysalovité) succulent, herbaceous habit asymetrické jednoduché listy distribution: largely tropical 2/1600 u nás se jako pokojové nebo kbelíkové rostliny pěstují různé druhy a kultivary begonií (Begonia) JN PREZENTACE JN

154 Řád Oxalidales Čeleď Oxalidaceae (šťavelovité) byliny, v tropech i dřeviny s masitými hlízovitými kořeny nebo oddenky složené listy většinou střídavé rozšíření: hlavně tropy a subtropy jižní polokoule 6/770, ČR 1/4 PREZENTACE JN Oxalis stricta (šťavel evropský) hojný plevel

155 Oxalis acetosella

156 Oxalis (šťavel) Původ: téměř celosvětově rozšířený rod, největší diverzita, Brazílie, Mexiko, J Afrika Popis: byliny s drobnými oddenky nebo hlízkami, s 4 četnými listy Pěstování: propustné písčité půdy, některé druhy slunná místa jiné spíše polostín až stín Množení: dělením hlíz, semeny Použití: některé druhy jsou vhodné jen pro alpínkové skleníky např. Oxalis adenophylla, nesnáší zimní přemokření, jiné se pěstují jako přenosné rostliny, jiné jako trvalky venku Druhy: u nás se vyskytující O. acetosella je vhodný pro přistíněná vhlčí místa, jako přenosné rostliny se pěstují např. Oxalis tetraphylla, O. triangularis

157 Oxalis tetraphylla 'Iron Cross'

158 Řád Malpighiales rozsáhlý řád zahrnující podle APG IV 36 čeledí mnoho z nich jsou čeledě tropických dřeviny z TDL s celokrajnými kožovitými listy a ± kulatými nevelkými plody (bobule, peckovice i tobolky) Čeleď Violaceae (violkovité) byliny, v tropech i dřeviny listy většinou jednoduché, většinou střídavé s palisty plodem je tobolka rozšíření: především mírné pásmo 34/985, ČR 1/25 PREZENTACE JN

159 Viola Rumunsko JN

160 Viola (violka) Původ: hlavně mírný pás S polokoule a hory J Ameriky Popis: dvouleté i vytrvalé byliny Pěstování: vytrvalé violky preferují slunná, ale vlhká stanoviště, nesnášejí moc horko ani vlhko v zimě substrát: hlinitý, štěrkovitý, propustný, vlhký Množení: semeny na podzim, řízky (v létě rádi uhnívají když je moc horko) Použití: skalničky Druhy: horské skalkové druhy Viola biflora (violka dvoukvětá), V. alpina, náš druh Viola odorata (violka vonná) je nenáročný druh, který může růst i v chodníku nebo při okraji trávníku

161 Viola (violka)

162 Viola (violka)

163 Viola odorata (violka vonná)

164 Viola reichenbachiana lesní druh

165 Řád Malpighiales Čeleď Hypericaceae (třezalkovité) keře nebo vytrvalé byliny listy jednoduché, vstřícné nebo v přeslenech v pletivech pryskyřičné siličné nebo kanálky rozšíření: převážně tropy, subtropy a méně mírný pás 9/700, ČR 1/6 teplomilné/oceánické velkokvěté třezalky se pěstují jako okrasné zahradní rostliny* PREZENTACE JN

166 Hypericum 'Hidcote' až 7 cm široké květy, léčivka, na jaře je vhodné větve ostříhat na cm loňských větví, kvete na novém dřevě

167 Hypericum (třezalka) Původ: bohatý rod, téměř celosvětově rozšířený (krom nížin v topech, polárních oblastí ) Popis: vytrvalé byliny, některé dřevnatějící polokeře nebo keře s 5 četnými často velkými žlutými květy s velkým množstvím nápadných tyčinek, kvetou většinou uprostřed léta Pěstování: velké druhy vyžadují úrodnou půdu a slunné stanoviště nebo polostín, nemají rády příliš suchou půdu. Drobné skalkové druhy chtějí propustnou zeminu, některé špatně zimují za vlhka Množení: letním řízkováním, botanické druhy i semeny Použití: nízké druhy na slunná suchá místa do skalek, vyšší jako solitéry, nebo do trvalkových záhonů Druhy: jako skalničky se pětují H. coris ze Z Alp, kvete v červenci až srpnu, H. olympicum z Balkánu, kvetoucí v červenci, z vyšších druhů se pěstují např. H. calycinum (Bulharsko, Turecko), H. kouytchense (Z Čína) a množství dalších druhů, kříženců a kultivarů, např. H. Hidcote. Jako mokřadní rostlina se pěstuje H. elodes (Z Evropa)

168 Hypericum coris

169 World of Plants Sources for Botanical Courses Řád Malpighiales Čeleď Salicaceae (vrbovité) dřeviny listy jednoduché, nedělené, střídavé s palisty květy v jehnědovitých květenstvích, drobné, s redukovanými obaly rozšíření: kosmopolitní, především mírný a chladný pás 54/1200, ČR 2/30

170 Salix

171 Salix