LOKALITA 1. Vážení návštěvníci,

Transkript

1 LOKALITA 1 Vážení návštěvníci, vítáme Vás v Bečovské botanické zahradě. Kromě samotné návštěvy bychom Vás rádi seznámili i s procesem její záchrany a obnovy. Bečov nad Teplou je místem se slavnou a bohatou minulostí. Předchozí obyvatelé nám zde zanechali v podobě technických, uměleckých i přírodních památek jedinečná díla své doby. Mezi taková, jejichž výsledek je ovlivněný především časem a soustavnou, nikdy nekončící péčí patří díla zahradní a krajinářské architektury. Stavebník může své dílo vidět v plné kráse téměř okamžitě, ale zahradník a milovník přírody si na výsledky snažení musí počkat a přitom usilovně a poctivě pracovat. A tak je to právě i s naší Bečovskou botanickou zahradou. Než vstoupíte do botanické zahrady a uvidíte její znovuzrození, rádi bychom Vám sdělili více informací o tom, co toto dílo postihlo v době nedávné Bečovská botanická zahrada byla založena již v roce 1918 a až do roku 1945 byl její stav vynikající - byla jednou z největších sbírkových zahrad Čech co do počtu druhů rostlin. Jenže pak přišlo neklidné poválečné období. Po odsunu šlechtického rodu Beaufort-Spontin v roce 1945 se vlastníkem veškerého jejich majetku stal Československý stát a zahrada a navazující zahradnictví přešlo pod státního správce. Ze zahradnictví byl vybudován komunální podnik, o botanickou zahradu zájem neměl nikdo... Komunální podnik postupně upadal až zanikl, plochy zahradnictví převzalo výrobní družstvo, zastavělo dílnami, halami, manipulačními plochami a kotelnou. O botanickou zahradu a její sbírkové části se však nikdo nestaral a tento stav přetrval až do roku Do roku 2005 celých 60 let bez zájmu a údržby! V tomto, pro zahradu zničujícím období, projevovali zájem o tuto lokalitu pouze odborníci a zahrádkáři, kteří věděli o bohatosti rostlinných sbírek. Došlo k ohromnému rozebírání rostlinných sbírek a jejich přenášení do soukromých zahrad. Takto získané rostliny někdy sice sloužily k obohacení zahrad, většinou však končily na kompostu po neúspěšné snaze o pěstování. Toto rabování probíhalo až do konce 80.let 20. století. Pak už nebylo co rozebírat Jediná činnost, která do roku 2005 v Bečovské botanické zahradě probíhala, byl výkon myslivosti. Korunní rybník byl vypuštěn a zarostl, neúspěšné byly snahy o chov kachen na něm. Plochy botanické zahrady pak přešly do lesního fondu. Rostliny uhynuly, stromy se vyvrátily, cesty zarostly, kamenné zídky spadly, mobiliář a informační systém se rozkradl či zničil. Dnes je tak nejcennější součástí Bečovské botanické zahrady nejen omezeně zachovaný sortiment vzácných dřevin (původní rostliny alpina téměř zmizely), ale především jsou to technické prvky (schodiště, terasy, záhony, ), které se postupně 1

2 obnovují. Přestože došlo k nenahraditelné ztrátě počtu druhů rostlin, je zastoupení řady stávajících velkou zvláštností a zasluhují si nejvyšší stupeň ochrany! Záchranu Bečovské botanické zahrady si v novém tisíciletí za cíl vzala základní organizace Českého svazu ochránců přírody Berkut. Zájem ze strany ČSOP BERKUT se zvýšil koncem 90.let minulého století, kdy bylo provedeno několik terénních dendrologických a krajinářských průzkumů. Badatelský záměr byl nasměrován na historické souvislosti mezi Bečovem a Průhonicemi. V Průhonicích se zabývali archivem Arnošta Silva Taroucy a měli povědomí o vzájemné provázanosti. To vše byl jen krůček k zjištění, že zásadním informačním zdrojem je zahradnický časopis vydávaný před II. světovou válkou v německém Erfurtu. Zjistilo se, že častým dopisovatelem byl jistý zahradník Jan Koditek, který autenticky celou Bečovskou botanickou zahradu v časopise popisoval. Utajená historie a význam díla tak znovu ožila. Mezi lety 2000 a 2004 bylo na základě získaných archivních materiálů pokračováno s průzkumem terénu. Podařilo se sehnat několik dobových fotografií a pohlednic. Ten, kdo znal tehdejší stav potvrdí, jak bylo náročné se v terénu zorientovat a najít fotografovaná místa. V oblastním archivu se nalezlo několik původních plánů včetně realizačních výkresů. Množství získaných informací vedlo ČSOP BERKUT k tomu, že v roce 2004, byť bez finančních prostředků, bylo zažádáno Město Bečov o odkoupení krajinářské části. Předpokládalo se, že když bude garantováno znovuobnovení tohoto díla, bude jednání a navrhovaná cena ze strany města vstřícná Zdálo se, že daný pozemek není, kromě dalšího zarůstání a zhoršování stavu dřevin, v ohrožení. Jenže. Na začátku roku 2005 se v zástupu dalších prodávaných pozemků města objevil i pozemek botanické zahrady. Zájemcem však nebyla ZO ČSOP BERKUT, ale Výrobní družstvo Elektro, které plochu krajinářského parku chtělo jako rozvojové území průmyslové výroby. Ještě před zasedáním zastupitelstva bylo zmobilizováno občanské hnutí v místě i důležité organizace a připraveno jednání o pozemku. Došlo k dohodě, která byla ústupkem všech stran. Prodej krajinářské části pak proběhl na jaře roku Členové ZO ČSOP BERKUT připravili koncepční dokument postupu záchranářských prací, který odsouhlasila Správa Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les, Národní památkový ústav, Lesy ČR i Město Bečov. To byl tedy začátek nové historie Bečovské botanické zahrady. Pojďte prosím dál a při prohlídce mějte na paměti osud této zahrady v posledních 70 letech Zastavte se na hrázi Korunního rybníka, řekneme Vám více o členění botanické zahrady 2

3 LOKALITA 2 Vítejte u Korunního rybníka! Areál Bečovské botanické zahrady je umístěn ve výrazném ohybu řeky Teplé, jejíž tok vidíte po pravé straně. Středem areálu pak protéká původní středověký vodní náhon. Nadmořská výška Bečovské botanické zahrady je od 510 m n.m. do 550 m n.m.. Orientace pozemku je k severozápadu. Území Bečovské botanické zahrady má dvě výrazná a zcela odlišná ekologická stanoviště. Prvním je rovinné od řeky k náhonu (kolem Korunního rybníku) původně řešené jako přírodně krajinářský park. Druhým je pak značně svažité území od náhonu po horní hranu polí a pastvin, řešené jako sbírková zahrada s hustou sítí cest, schodišť, kamenných stupňů a sbírkových oddělení. Značně se tak zde projevují rozdíly ve složení půdních podmínek i v zásobování živinami, přičemž údolní niva řeky Teplé se vyznačuje hlubokou půdou s vysokou hladinou podzemní vody; prudký svah pak zcela odlišným vodním režimem s občasnými výchozy matečné horniny. Tato odlišná stanoviště se projevila v možnosti použití značně rozmanitých druhů rostlin, přičemž obě části na sebe navazovaly a navzájem se doplňovaly. Celý zahradnický komplex u řeky Teplé se dělil na pět rozdílných částí: 1. první bylo zámecké zahradnictví (na místě dnešního Elektra), ve kterém se nacházely skleníky, pařeniště a oranžérie na uchovávání nádobových rostlin. Celá plocha byla členěna pravidelným rastrem záhonů, na kterých byla pěstována zelenina, květiny i dřeviny. Produkční zahradnictví sloužilo zároveň jako zásobní zahrada. 2. druhým prostorem byla plocha kolem Korunního rybníka. Osa této části byla pokračováním hlavní komunikace v zahradnictví a opticky končila na vrchu, na kterém stávala pohřební kaple sv. Petra. Dochované dřeviny svědčí o tom, že u vstupu byla soustředěna kolekce vzácných jehličnanů. Vstupním prostorem vedla krátká okružní trasa, ze které návštěvníci vystoupali na hráz Korunního rybníka nebo po překonání náhonu stoupali do prostoru samotného alpina. Kolem rybníka vedla okružní cesta, kterou umocňovaly pohledy na řeku, ostrůvek, plochy za řekou a vlastní alpinum. Cesta byla lemována původními i cizokrajnými dřevinami a keřovým patrem. Před zaplavováním byla tato část ochráněna terénní vyvýšeninou. 3. třetí částí pak bylo samotné Beaufortské alpinum, kde byly vytvořeny terasové záhony, schodiště, stupně i různá odpočívadla. Znamenitě byl využit terén a všechny přírodní prvky. Výsledkem byla esteticky ztvárněná plocha s různými typy ekologických stanovišť. Dřeviny v této části sloužily především jako kulisy k výsadbám rostlin a k ohraničení celého prostoru, vysazovány byly na křižovatkách cest, u odpočívadel. Síť cest byla poměrně hustá, výškové předěly byly překonávány pomocí ramp a schodišť. Vedením různě dlouhých a 3

4 křižujících se cest byl vytvořen systém okruhů. Stavebním materiálem byly kameny, cihly a dřevo. Na západním konci této části byla na mohutném kamenném bloku umístěna pamětní deska vrchního zahradníka Koditka. To, že vévoda nechal osadit pamětní desku svědčí o spokojenosti s odvedenou prací čtvrtou částí je na západním okraji prudký skalnatý svah protkaný sítí terasových cest a schodišť s pozůstatkem cihlové stavby, se skalní vyhlídkou nad řekou Teplou a dnes i srubem k odpočinku. Tato část sloužila pro pokusné pěstování sazenic jehličnatých dřevin, které byly dle růstových parametrů dále zaváděny do lesních kultur na bečovském panství. Zbývající část této plochy byla ponechána jako přirozený les 5. pátou částí pak byla plocha sadu, políček a luk na jihozápadním konci areálu. Dodnes se zachovalo několik původních ovocných stromů, které jsou od roku 2009 pravidelně doplňovány s cílem vytvoření genofondového sadu odrůd Slavkovského lesa. Bečovská botanická zahrada je jedním z nejdůležitějších krajinářských prvků v údolí řeky Teplé. Její poloha umožňovala dálkové pohledy mezi ní a šlechtickým sídlem a byla ukončením pohledu z okružní cesty kolem hradu. Po zbourání zámeckého pivovaru a vytvoření dolní zámecké terasy s ornamentálním bazénem, se odpočívajícím návštěvníkům otevřel pohled přes zeď do údolí ukončený právě botanickou zahradou. V krajinném rázu Bečova hraje Bečovská botanická zahrada zcela specifickou roli, která musí být zachována. Pojďte prosím dál po levé straně Korunního rybníka, za můstkem přes náhon je další zastavení, které Vás seznámí s historií Beaufortského alpina. 4

5 LOKALITA 3 Nyní Vás zveme na prohlídku nejcennější části botanické zahrady, kterou bylo Beauforstké alpinum. Samotná historie alpina se začala psát až po vzniku Československé republiky v roce K rozhodnutí vybudování sbírkové okrasné zahrady došlo za posledního trvale v Bečově žijícího majitele Judr. Jindřicha, 5. vévody z Beaufort-Spontin a jeho ženy Marie. Otcem Marie nebyl nikdo jiný než hrabě Arnošt Emanuel Silva Tarouca, zakladatel průhonického parku a propagátor introdukce cizokrajných rostlin. Rodičovská příbuznost mezi hrabětem Silva Taroucou a Marií Beaufort-Spontini tak vedla k vzájemné spolupráci i na poli přírodovědném. Silva Tarouca byl ve svém průhonickém parku u řady taxonů prvním pěstitelem v Evropě a botanické zahrada v Bečově mu sloužila taktéž pro pokusy s introdukcí a zaváděním rostlin do evropských poměrů. Klimatické poměry v Bečově jsou od průhonických zcela odlišné a tak zejména mrazuvzdornost rostlin byla lépe zkoumána zde. Majitel bečovského panství si přál vybudovat nejprve moderní zahradnický podnik se skleníky, zeleninovou zahradou, okrasnou a lesní školkou. Vybrán byl tedy údolní pozemek o velikosti 2,5 ha. Zadání se úspěšně zhostil vrchnostenský zahradník Jan Koditek. Už během provádění výstavby zahradnictví měl vévoda přání získat i sousední, hospodářsky nevyužívaný svah od Města, a celé dílo tak rozšířit právě o sbírkovou část. Po překonání mnoha lidských i byrokratických obtíží byl svah o velikosti 6 ha v letech 1922 až 1927 zakoupen a byla započata příprava projektů. Jan Koditek se netajil tím, že když není jisté zda se stát bude starati o dílo jeho excelence Sylva Tarouci, chci založiti takové alpinum, které co do velikosti a výčtu druhů předčí alpinum průhonické. Jan Koditek tak po celou dobu svého života utvářel skalnatou stráň a nivu řeky Teplé ve velkolepě pojaté alpinum a sbírkovou zahradu. Citlivě využil místního materiálu, upravil vodní režim pramenišť a s využitím rostlin docílil efektních kompozic (barevnou škálou opticky zvětšil a prosvětlil prostor, vytvořil tajemná zákoutí i triumfální pohledy). Rozvětvená síť cest byla lemována ucelenými kolekcemi rostlin různých světadílů. Rostlinná složka byla doplněna prvky drobné zahradní architektury (odpočívadla, altány, vyhlídky). Dodnes návštěvníka ohromí množství pozůstatků cest a ohraničených záhonových skupin. Zachovány jsou i kamenné kompozice. Preciznost provedených prací byla podepřena dokonalým informačním systémem u jednotlivých taxonů. V letech bylo přesunuto přes 7000 m3 materiálu, obnaženy skalní výchozy, z místních kamenů byly citlivě vystavěny cesty (celková délka cest 720m), terasy a sbírková oddělení. Kolem různě širokých cest (1,2m; 1,0m; 0,7m; 0,5m; šlapáky) vzniklo nejprve 36, později oddělení se slunečnými, pohostinnými a stinnými polohami. K samotným výsadbám v alpinu bylo přistoupeno v roce Na začátek bylo osázeno 300 druhů, přičemž od každého druhu byly sázeny dva kusy. Každý rok byly další a další rostliny dosazovány, takže v roce 1931 již v zahradě rostlo 321 rostlinných rodů v 1005 druzích. Ve stejném roce pak vznikla ještě část zvaná alpská louka, kde bylo vysázeno dalších téměř 300 druhů. Započato bylo i s výsadbou mokřadních rostlin, přičemž byl pro ně tvořen speciálně míchaný substrát z rašeliníku, rašeliny a 5

6 lesní hrabanky. Pro vápnomilné rostliny bylo přidáváno vápno, neboť základní surovinou všech substrátů byla zvětralá žula. Staří zahradníci si museli poradit i s nepříznivými podmínkami lokality a byly nuceny k různým experimentům. Vzhledem k nepříznivým půdním podmínkám svahu i možnému mrazovému ohrožení tak byly některé zvláště cenné rostliny sázeny do nainstalovaných starých smrkových a jedlových pařezů, takže jak říkal zahradník Koditek si zpravidla návštěvníci myslí, že tyto části byly vykáceny. Tyto pařezy lépe držely vlhkost, tvořily stín a chránily před zimou a degradací nově navozeného substrátu. Po zetlení pařezů byly již rostliny silné a schopné samostatné existence. Přestože se z počátku sázely pouze dva kusy od druhu, bylo již od roku 1929 možno od 300 druhů získat dobře klíčivé semeno a generativně namnožit rostliny. U řady druhů bylo pro následné osazování využíváno i vegetativní rozmnožování. Nové rostliny a semena byly brány z různých zahradnických podniků i sbírkových zahrad. Zakoupené rostliny byly nejprve jeden rok kultivovány v květináčích b zahradnictví a po dokonalém prokořenění bylo přistoupeno k výsadbě. Vzhledem k tomu, že rostliny byly dále množeny a kultivovány, bylo již koncem roku 1932 připraveno přibližně ks rostlin k prodeji. Vzhledem k věhlasu sbírky, tak byla díky prodeji rozmnožených rostlin možná alespoň částečná návratnost vložených investic a došlo též k zajištění financí na samotný provoz zahradnictví a tím zajištění soběstačnosti celého zařízení. Nyní jděte kolem Mariiny studánky a vystoupejte do nejvyšší části alpina... 6

7 LOKALITA 4 Nacházíme se na území alpina, které bylo nejvíce fotografované a kde rostly ty nejvzácnější rostliny... V roce 1934 byly dokončeny poslední kamenné stavby a provedeno poslední rozdělení skupin rostlin. V tomto roce byl vypracován základní plán skutečného stavu, který byl pravidelně aktualizován. Dílo bylo tak ohromující, že nejen vévoda Jindřich, ale i excelence hrabě Silva Tarouca, proslulý to zahradní umělec a znalec rostlin měli strach o následnou údržbu a rozvoj a jak vzpomíná tvůrce Jan Koditek: Tyto připomínky a otázky platily ne pro finanční údržbu, nýbrž mým následovníkům zahradníkům, aby se o dílo dle svých schopností co nejlépe starali, udržovali a vyznali se v něm. Proto bylo dílo prováděno tak, aby bylo členěno do co možná nejmenších oddílů, aby jednotlivosti byly lehce k poznání, ale souhrnný obrázek nebyl rušivý. Vytvořen byl tehdy soupis rostlin s jasným číslováním, plánkem výsadby a krátkým popisem. Některé rostliny byly i pravidelně fotografovány se zaznamenáváním přírůstků během jednotlivých let. Aktualizován byl i seznam zahynuvších rostlin s popisem příčiny zahynutí. V terénu pak byly umístěny popisky rostlin a to jak porcelánové tak i plechové a bakelitové. Tento dokonalý systém značení v plánech a přímo v terénu, eliminoval možné záměny popisů, čemuž někdy docházelo při jarních a letních pracích či vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek. Jak naivně, bohužel, však dnes znějí publikované úvahy Jana Koditka: Doufám, že když má svědomitost bude pokračovati i u následovníků, i když nebudou míti speciální zkušenost nebo obzvláštní lásku pro vysokohorské rostliny, bude toto dílo možno ke spokojenosti majitele dále zachovati. Proto si myslím, že otázka další existence tohoto díla, které bylo založeno s velkými pořizovacími náklady, je vyřešena. Jak se však pan zahradník Koditek mýlil a jak byla ještě nedávná historie k tomuto výjimečnému dílu krutá Po prohlídce této části doporučujeme sejít opět níže ke Korkovníku pana Koditka, kde Vám prozradíme více o dochované druhové skladbě dřevin... 7

8 LOKALITA 5 Jak již bylo zmíněno, většina rostlin používaných v alpínech vyžaduje pravidelnou a odbornou péči. Pokud není zajištěna a navíc území zaroste náletovými dřevinami, tyto rostliny hynou. To se stalo právě zde. Z původně světlých slunečných stanovišť se staly stinné... parametry některých dřevin. Základní kostrou kompozice jsou tak dnes listnaté a jehličnaté dřeviny, které mají jednak velice cennou druhovou skladbu, ale též i dendrometrické Zeměpisné areály zde rostoucích rostlin zastupují taxony Evropy, Asie a Severní Ameriky. V současnosti se v zahradě nachází více jak 50 rodů listnatých a 10 rodů jehličnatých dřevin, v řadě případů pak v několika druzích či kultivarech. Jedinečnost zastoupení taxonů je nutno vidět i v kontextu zeměpisné šířky a nadmořské výšky. Velikost některých exemplářů se vymyká údajům uváděných v literatuře, některé se ve zdejším regionu vyskytují pouze zde. Zajímavá je především kolekce jedlí a smrků. Z listnatých dřevin pak javorů, bříz, dubů či buků. My Vám chceme představit symbol naší zahrady. Ohnutý a polámaný strom před vámi je korkovník amurský (Phellodendron amurense). Jedná se o jedince, který v roce 2006 získal titul Strom hrdina České republiky. Prosíme mějte k němu úctu! 8

9 LOKALITA 6 Ohnutý a polámaný strom před vámi je korkovník amurský (Phellodendron amurense). Jedná se o jedince, který v roce 2006 získal titul Strom hrdina České republiky, který uděluje Nadace partnerství. Posaďte se na lavičku, povíme Vám příběh tohoto stromu: Byl jednou jeden vévoda, jehož rodina k nám do Bečova přišla z ciziny. Miloval umění, vědu, cestování a přírodu. Zamiloval si i svůj nový český domov. Pečlivě se staral o svůj rodinný majetek, rozvíjel své panství, podporoval své poddané, jen na svůj soukromý život neměl příliš čas Až jednou. Zamiloval se do dcery slavného muže, zakladatele ohromného parku v Průhonicích a největšího znalce zahradního umění té doby. Svatba na sebe dlouho nedala čekat Jenže jak to bývá Tchán dával při posezení na terase bečovského zámku, až příliš často najevo, jak je daleko úspěšnější než vévoda a jakou má úžasnou sbírku skalniček a jak nádherný park. Jenže co mohl nebohý vévoda dělat. Jeho sídlo bylo na skále a Zítkova terasová zahrada byla příliš malá a svou architekturou nevhodná k jeho snaze vyrovnat se, co vyrovnat, předčít svého tchána v zahradním umění. I tu se znenadání objevil z neznáma zahradník Koditek. Poradil vévodovi jak postavit skleník u zámku, vybudovat zahradnictví a přišel i s nápadem využít ladem ležící skalnatý svah za zahradnictvím. Přemluvil vévodu, aby jej koupil a za na tu dobu ohromné peníze vybudoval sbírkovou zahradu, která tchánovu pýchu počtem druhů předčila Téměř dvacet let několik desítek lidí budovalo cesty, terasy, vrstvilo kameny a hlavně sázelo rostliny v ohromujícím množství kusů i druhů...i tchán musel před tímto dílem smeknout. Jakmile jej viděl v celé kráse, rozhodl, že bude některé rostlinky získané z cizokrajných krajů nejdříve sázet v Bečově a po úspěšném přezimování pak dále do ostatních zahrad v celé Evropě. A v jedné z prvních dodávek zaslal i semenáček stromu z dalekého Mongolska Koditek tento stromek zasadil na vévodově oblíbeném místě, vysoko nad Korunním rybníkem. Stromek krásně rostl, mohutněl, ale přišlo něco s čím oba muži, zahloubaní do vědeckých pokusů, nepočítali válka. Vévoda, aby ochránil své panství, přistoupil na diktát uchvatitelů a Koditek? Ten zase zmizel bez jakékoliv stopy neznámo kam... Po válce už nebylo nic jako dřív. Noví osídlenci se už o zahradu nechtěli starat, nechali ji napospas bujné přírodě i nezájmu nás všech. Náš strom se dostal do let, kdy měl být v nejlepší kondici i kráse, ale protože nikdo o něj nepečoval, došlo k tomu, že se jedné bouřlivé noci rozlomil. Část odumřela, část zůstala naživu. Strom sám se svojí další existencí bojoval, až z kořenů vyrostl nový výhon, který znovu míří k nebesům. Podaří se něco podobného i celé zahradě? Pojďme jí pomoci!!!. 9

10 NAVRHOVANÝ POSTUP REGENERACE, PŘESTAVBY A OBNOVY VEGETAČNÍCH PRVKŮ Hlavní úlohou je v prvé řadě záchrana vybraných stávajících vegetačních a technických prvků, včetně stanovení opatření vedoucích k jejich maximálnímu zachování a zlepšení současného stavu. Z provedeného dendrologického průzkumu je patrné provedení následujících pěstebních zásahů na stávajících vegetačních prvcích: dřeviny ve velmi špatném zdravotním stavu bez dlouhodobé existence ihned odstranit dřeviny s nízkou perspektivou uvnitř porostních skupin ponechat v současnosti bez pěstebních opatření(na dožití) dřeviny s dlouhodobou perspektivou, které jsou nosnou kostrou porostů, popř. jsou výrazné solitéry, ponechat, pokud je třeba zlepšit jejich zdravotní stav a snížit riziko nebezpečí u komunikací a jednotlivých drah příslušnými pěstebními opatřeními dřeviny, které jsou kompozičně nevhodně umístěny odstranit Terénním průzkumem a projekční činností byly vytypovány důležité nosné kosterní dřeviny, které je nutno ponechat tak, aby sloužily jako základ budoucí cílové kompozice vegetačních úprav. Úprava stávajících vegetačních porostů bude prováděna výběrovým způsobem, tj. budou postupně uvolňovány perspektivní dřeviny, přičemž částečně budou využívány i nálety a nárosty dřevin. Významné solitérní dřeviny, či solitérní skupiny budou upraveny do požadovaného stavu (tj. zajištění bezpečnosti návštěvníků ořezem suchých větví, chybného větvení, zajištění dostatečných pohledových a rozhledových poměrů, apod.). Po provedení úpravy stávajících dřevin a porostních skupin dojde k výsadbě kvalitních vzrostlých stromů, keřů a rostlin. Cílem: A. zachování kvalitních perspektivních dřevin a porostů, v případě nových výsadeb vyjít co možná nejvíce ze současných biologických a technických segmentů vegetačních prvků B. možné zlepšení současného zdravotního stavu u dlouhodobě perspektivních dřevin C. uvolnění prostoru perspektivním stávajícím i navrhovaným dřevinám D. po potřebné době přehodnotit zdravotní stav a perspektivnost všech vegetačních prvků a jejich stavu přizpůsobit následná pěstební opatření 10

11 Navrhované úpravy obnova sbírkových oddělení a různých stanovišť (alpinum, vřesoviště, stepní vegetace, rozárium, stínomilné druhy, apod.) vybudování přístupových komunikací a vycházkových okruhů obnova vodních prvků obnova technických památek instalace mobiliáře, vyhlídek a altánů zřízení návštěvnického a výukového centra vybudování volnočasového areálu a dětských prvků zřízení oplocení instalace informačních prvků instalace uměleckých děl zřízení kompostovacího místa instalace WC zřízení vlastního zdroje vody zřízení potřebných inženýrských sítí modelace terénu stanovení návštěvnického režimu botanické zahrady realizace gonofondového sadu uvolnění geomorfologických útvarů a jejich zpřístupnění výsadba solitérních dřevin či solitérních skupin podsadba dřevin horního poschodí podsadba podrostových stromů a keřů předsadba stromů a keřů před porostní okraj na vybraných místech v případě potřeby redukce korun současných dřevin postupné a trvalé probírky současných hustých porostů a nově realizovaných zahuštěných výsadeb postupné uvolňování perspektivních solitérních nebo jinak kompozičně zajímavých jedinců průběžná péče o funkční a zdravotní stav solitérních dřevin či porostů a uplatnění z toho vyplývajících opatření 11