1.1.4 Informační povinnost správce daně

Transkript

1 Č á S t I I S p r áva da n í Z důvodové zprávy k návrhu daňového řádu vyplývá, že v případě slovenského jazyka ve většině případů postačí znalost úřední osoby. Správce daně ustanoví tlumočníka znakové řeči, příp. prostředníka, osobě neslyšící. prostředník bude také stanoven osobě hluchoslepé Informační povinnost správce daně DŘ Správce daně má zákonem stanovenou informační povinnost. jedná se o povinnost správce daně zveřejnit úřední hodiny pro veřejnost a pracovní dobu podatelny, elektro nickou adresu své podatelny, formy technického nosiče datových zpráv, formáty a struktury datových zpráv, seznam kvalifikovaných certifikátů úředních osob (z. č. 227/2000 Sb., o elektronických úkonech), další možnosti učinit podání pomocí jiných technických prostředků, čísla účtů správce daně. Zveřejnění těchto údajů zajistí správce daně na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup. Správce daně také zveřejňuje informace o právních předpisech, které se vztahují k jeho působnosti. Ministerstvo financí zveřejňuje příslušné informace na svých internetových stránkách ( Povinnost mlčenlivosti 9 odst. 1 DŘ DŘ Osoby zúčastněné na správě daní a úřední osoby [ 1140] a [ 1245] jsou povinny za podmínek stanovených daňovým řádem nebo jiným zákonem zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti se správou daní dozvěděly. Povinnost mlčenlivosti se vztahuje nejen na úřední osoby, ale také na osoby zúčastněné na správě daní. povinnost zachovávat mlčenlivost o všem, co se úřední osoby a osoby zúčastněné na správě daní dozvěděly při správě daní a v souvislosti se správou daní o poměrech jiných osob, je jednou ze základních zásad správy daní [ 1185]. daňový subjekt není vázán povinností mlčenlivosti o informacích získaných nebo použitých při správě jeho daní. daňový subjekt může správce daně nebo jinou osobu zúčastněnou na správě daní zprostit povinnosti mlčenlivosti, a to s uvedením rozsahu údajů a účelu zproštění. Smyslem existence povinnosti mlčenlivosti je nutnost chránit informace získané o daňovém subjektu a motivovat tím daňové subjekty k dobrovolnému plnění svých povinností. Zákon přesně stanoví, ve kterých případech je oprávněn správce daně informace týkající se daňových subjektů zveřejňovat a poskytovat jiným subjektům, a to z důvodu vyššího veřejného zájmu. daňovým tajemstvím nejsou chráněny informace veřejně známé nebo zobecněné informace. Za porušení mlčenlivosti se nepovažuje poskytnutí informací mezi úředními osobami téhož nebo jiného správce daně. porušením povinnosti mlčenlivosti také není zveřejnění zobecněných informací anebo informací veřejně známých nebo dostupných veřejnosti z informačních systémů veřejné správy. 24

2 S u b j e k t y S p r áv y da n í O porušení povinnosti mlčenlivosti nejde, poskytne-li správce daně informace získané při správě daní zákonem vyjmenovaným subjektům k přesně vyjmenovaným účelům. jedná se o Ministerstvo financí, Úřad pro hospodářskou soutěž, soud, správní orgán (který vede řízení o správním deliktu týkající se porušení povinnosti při správě daní), Ministerstvo práce a sociálních věcí, zdravotní pojišťovny, nejvyšší kontrolní úřad, Český statistický úřad, komoru daňových poradců nebo Českou advokátní komoru, příslušný orgán veřejné moci (pro projednání nároku podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti notářský řád), veřejného ochránce práv. Mlčenlivost je také prolomena vůči státnímu zástupci nebo vůči soudu po podání obžaloby, a to pro účely trestního řízení v souvislosti s daňovými a poplatkovými trestnými činy a dalšími trestnými činy. Správce daně má také oznamovací povinnost podle trestního řádu. S účinností od je upraveno další prolomení mlčenlivosti, a to vůči Generální inspekci bezpečnostních sborů ( 40 zákona č. 341/2011 Sb.) a vůči specializovaným útvarům policie České republiky ( 71a zákona č. 273/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů). porušení povinnosti mlčenlivosti má charakter přestupku, za který lze fyzické osobě uložit pokutu do kč. 53 DŘ 246 DŘ 1.2 Daňový subjekt Daňovým subjektem je osoba, kterou zákon označuje za daňový subjekt, anebo osoba, kterou zákon označuje jako poplatníka nebo jako plátce daně odst. 1 DŘ na správě daní se účastní daňové subjekty a třetí osoby. nejedná se pouze o účastníky řízení, jelikož jejich procesní práva jsou dána i mimo probíhající řízení, např. v rámci vyhledávací činnosti správce daně. daňové subjekty a třetí osoby jsou považovány za osoby zúčastněné na správě daní ( 5 odst. 3 DŘ [ 1140]). aby byla fyzická nebo právnická osoba daňovým subjektem, poplatníkem nebo plátcem daně, musí to vyplývat ze zákona. Zákon buď považuje příslušnou osobu za daňový subjekt, za poplatníka, anebo ji považuje za plátce daně. Poplatníkem je obvykle osoba, jejíž příjmy jsou přímo podrobeny zdanění. Plátcem daně je obvykle osoba, která pod osobní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od poplatníků. pojem daňový subjekt používají daňové zákony v případech, kdy stanoví povinnosti nebo přiznávají práva poplatníkovi i plátci daně, nebo v případě právního nástupce, který vstupuje do práv svého předchůdce a stává se daňovým subjektem, nebo v případě osoby povinné k placení peněžitého plnění v rámci dělené správy. Stejná procesní práva a povinnosti jako daňový subjekt má při správě daní správce dědictví a insolvenční správce ( 20 odst. 3 DŘ). přitom se nejedná o zastoupení. Plátcova pokladna je organizační jednotka plátce daně, kde dochází k výkonu povinností stanovených daňovým zákonem, zejména vybírání, srážení nebo zajištění daně, kde jsou k tomu uloženy potřebné doklady, a stanoví tak zvláštní daňový zákon. plátcova pokladna vykonává práva a povinnosti plátce daně a je pro ni místně příslušným správcem daně ten správce daně, v jehož obvodu územní působnosti je umístěna. plátcova pokladna se používá při správě povinností plátce daně z příjmů ohledně srážkové daně a daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti (viz ZDP) DŘ 25

3 Č á S t I I S p r áva da n í 1.3 třetí osoby DŘ třetí osoby jsou vymezeny negativním způsobem tak, že jsou jimi osoby jiné než daňový subjekt a mají práva a povinnosti při správě daní. Mezi třetí osoby patří např. svědci, znalci, tlumočníci, ručitelé, poddlužníci, osoby mající povinnost součinnosti [ 1150] DŘ Odborný konzultant je nový institut, který zavádí daňový řád z důvodu zlepšení postavení daňového subjektu. Odborný konzultant je novým typem třetí osoby, která má zajistit pomoc daňovému subjektu, popř. jeho zástupci, v jednání před správcem daně, zejména v odborných otázkách, a to v návaznosti na čl. 37 odst. 2 Listiny: Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. 57 až 59 DŘ Odborný konzultant je osoba, kterou si může přibrat k jednání před správcem daně daňový subjekt nebo jeho zástupce, a to zejména z důvodu pomoci v právních nebo jiných odborných otázkách. Odborný konzultant není zástupcem daňového subjektu, jeho účast slouží daňovému subjektu či jeho zástupci pro konzultaci otázek, k nimž nemá daňový subjekt potřebné znalosti; má pouze právo spoluúčasti na jednání, nemůže vystupovat samostatně a nemusí dokládat svou odbornost. v rámci součinnosti mají třetí osoby, a to buď orgány veřejné moci, anebo fyzické a právnické osoby, povinnost poskytovat správci daně údaje na vyžádání anebo přímo ze zákona. jedná se o tzv. poskytování informací správci daně. Obecnou povinnost poskytnout údaje na vyžádání správce daně mají orgány veřejné moci [ 1205] a osoby, které vedou evidenci osob nebo věcí, poskytují plnění, které je předmětem daně, provádějí řízení v případech, jejichž předmět podléhá daňové povinnosti, získávají jiné údaje nezbytné pro správu daní. Speciální povinnost poskytovat konkrétně zákonem vymezené údaje mají na vyžádání správce daně zdravotní pojišťovny, banky, pobočky zahraniční banky, spořitelní a úvěrní družstva a platební instituce, provozovatelé poštovních služeb, podnikatelé poskytující veřejně dostupnou telefonní službu, vydavatelé periodického tisku. Z těchto subjektů jsou banky, pobočky zahraniční banky a spořitelní a úvěrní družstva a platební instituce považovány za poskytovatele platebních služeb. Správce daně je oprávněn si vyžádat potřebné údaje pouze v případě, že je nelze získat z jeho vlastní úřední evidence, případně od jiného orgánu veřejné moci. bez vyžádání správce daně mají povinnost předávat údaje kontrolních zjištění nejvyšší kontrolní úřad a další kontrolní orgány. upozornění Orgány veřejné moci a osoby, které mají listiny a další věci nezbytné pro správu daní, které mohou být důkazním prostředkem, jsou povinny na vyžádání správce daně listiny nebo jejich kopie a jiné věci vydat nebo zapůjčit k ohledání ( 93 odst. 4 DŘ). 26

4 S u b j e k t y S p r áv y da n í Speciální oznamovací povinnost je stanovena v novém 38t Zdp s účinností od , a to pro pojišťovny (sdělení výplaty pojistného nad kč) a pro poplatníky dpfo a dppo (oznámení kontraktu s daňovým nerezidentem, na jehož základě může dojít ke vzniku stálé provozovny). daňový řád již nestanoví oznamovací povinnost, která vyplývala pro poplatníky daní z příjmů z ustanovení 34 odst. 5 ZSdp. 1.4 Procesní způsobilost a zastupování daňovým subjektem nebo třetí osobou může být buď fyzická osoba, anebo právnická osoba. 7 až 20a OZ Fyzickou osobou je člověk jako přirozený nositel práv a povinností. Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením a zaniká smrtí. Způsobilost fyzické osoby k právním úkonům, tj. způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti vzniká v plném rozsahu zletilostí, tj. dovršením věku 18 let. Právnickou osobou je každý subjekt, který má práva a povinnosti a není fyzickou osobou. jedná se o útvar vytvořený lidmi a považovaný podle zákona za samostatný subjekt práv a závazků. k tomu, aby vznikla právnická osoba, je třeba ji nejprve zřídit, resp. založit, a to písemnou smlouvou nebo zakládací listinou nebo jiným zákonem stanoveným způsobem. právnická osoba vzniká dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku, nebo tak, jak stanoví zvláštní zákon. právnická osoba má způsobilost k právům a povinnostem a způsobilost k právním úkonům a také má způsobilost nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti jejího zápisu do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku. právní úkony právnické osoby jsou úkony fyzických osob, které jsou k tomu oprávněny při správě daní mají fyzické a právnické osoby procesní způsobilost, tj. způsobilost samostatně jednat. Fyzická osoba zúčastněná na správě daní může při správě daní samostatně jednat v rozsahu, v jakém má způsobilost k právním úkonům. Za právnickou osobu je oprávněn při správě daní jednat její statutární orgán nebo ten, kdo prokáže, že je oprávněn jednat jejím jménem podle jiného právního předpisu. právnická osoba může pověřit svého zaměstnance nebo jinou fyzickou osobu, která vykonává činnost této právnické osoby, aby jednala jejím jménem před správcem daně v rozsahu uděleného pověření. pověření může vyplývat z vnitřních předpisů podniku nebo může být uděleno samostatně. Od pověření je třeba odlišit jednání na základě udělené plné moci. technickou novelou daňového řádu se mění procesní postavení prokuristy pro účely správy daní. Prokurista je zařazen mezi osoby jednající jménem právnické osoby a podnikající fyzické osoby. to se týká pouze prokuristy, který může podle udělené prokury jednat samostatně. Z hlediska určení rozsahu prokury platí obecná úprava ( 14 OBZ) DŘ prokurista je osobou, jež má za úkol zabezpečit provoz podniku, není ovšem osobou oprávněnou či povinnou plnit závazky a povinnosti, jež pro společnost vyplývají z norem 27

5 Č á S t I I S p r áva da n í veřejného práva. Zákonné postavení prokuristy nezakládá bez dalšího oprávnění povinnost prokuristy jednat za podnikatele v oblasti úkonů, jež činí samotný podnikatel jako daňový subjekt vůči státu. plnění daňové povinnosti vůči státu tedy nespadá do obsahu pojmu provoz podniku vymezeného v 14 ObZ. Rozsudek Nss ze dne , čj. 1 Afs 32/ a násl. OZ zástupce je osoba, která je oprávněna činit úkony jménem a na účet zastoupeného. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Zastoupení buď vyplývá ze zákona, nebo z rozhodnutí státního orgánu, nebo je smluvní odst. 1 DŘ, ve znění zákona č. 30/2011 Sb. daňový řád upravuje tyto typy zástupců osob zúčastněných na správě daní: zákonný zástupce (OZ, zákon č. 94/1963 Sb., o rodině), ustanovený zástupce ( 26 DŘ), zmocněnec ( 27 a násl. DŘ), společný zmocněnec ( 30 DŘ), společný zástupce ( 30 DŘ). Zákonný zástupce jedná za fyzickou osobu, která nemůže před správcem daně jednat samostatně pro nezpůsobilost nebo omezenou způsobilost k právním úkonům. nezletilé děti zastupují při správě daní jejich rodiče. Zákonným zástupcem fyzické osoby, která byla rozhodnutím soudu zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo v ní byla omezena, je soudem ustanovený opatrovník. ustanovený zástupce je zástupce, kterého stanoví svým rozhodnutím správce daně, a to pouze v zákonem taxativně vymezených případech. rozhodnutí o ustanovení zástupce může správce daně vydat jen s předchozím souhlasem předpokládaného zástupce. pokud nebude souhlas udělen, lze ve spolupráci s komorou daňových poradců ustanovit zástupce z řad daňových poradců tak, aby byla zajištěna garance profesionality. při výběru osoby opatrovníka klade Ústavní soud důraz na to, aby to byla osoba, která je schopna skutečně reprezentovat zájmy účastníka. ve své rozhodovací praxi doporučil, aby taková osoba byla hledána především v okruhu osob blízkých osobě zastupovaného, nicméně v této souvislosti je třeba zdůraznit, že nejde o limitující pokyn Ústavního soudu, neboť pátrání po osobě blízké se může jevit jako výrazně neefektivní, zvláště nemá-li orgán veřejné moci povědomí o její existenci např. z předchozí úřední činnosti, ze spisové dokumentace či z jiných dostupných informačních zdrojů. Za takové situace je na orgánu veřejné moci, aby pečlivě uvážil okruh osob, ze kterých vybere a ustanoví účastníku řízení opatrovníka, dbaje přitom na vyloučení kolize jeho zájmů se zastupovaným. Zaměstnanec správního úřadu, byť jakkoliv erudovaný, nemůže z povahy věci účinně bránit práva účastníka, s nímž je tímto orgánem státní moci vedeno správní řízení, a proto jeho ustanovení opatrovníkem představuje porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. IV. Ús 1433/11, Zmocněnec je osoba, kterou se mohou osoby zúčastněné na správě daní nechat zastupovat a sami si ji zvolí. vznik smluvního zastoupení (dohoda o plné moci) a jeho rozsah je dán zmocnitelem udělenou plnou mocí. Účinky plné moci vůči správci daně 28

6 S u b j e k t y S p r áv y da n í nastanou v momentě, kdy vůči němu byla plná moc uplatněna. Zákonem č. 30/2011 Sb., tzv. technická novela daňového řádu, se ruší doložení přijetí plné moci zmocněncem. v plné moci [ 1855] musí být vymezen rozsah zmocnění, buď ke konkrétnímu úkonu nebo k více úkonům, pro určité řízení, pro určitý postup nebo pro více řízení, anebo lze učinit neomezené zmocnění. v případě nejasného zmocnění vyzve správce daně zmocnitele k úpravě plné moci. v téže věci může být současně zvolen pouze jeden zmocněnec. do konce roku 2010 se ve správě daní důsledně rozlišovala plná moc omezená nebo neomezená, jelikož se písemnosti doručovaly v případě omezené plné moci daňovému subjektu a zástupci, kdežto v případě neomezené plné moci pouze zástupci. v ZSdp byla upravena právní fikce neomezené plné moci, pokud v plné moci nebyl vymezen rozsah zmocnění anebo byl vymezen neúplně nebo nepřesně. Od již dř neupravuje právní fikci neomezené plné moci. v plné moci musí být vymezen rozsah zmocnění. v daňovém řádu je upravena legislativní zkratka poradce, kterým se rozumí daňový poradce nebo advokát. pokud je v dalších ustanoveních dř uveden pojem poradce (např. v 136 odst. 2 DŘ), tak se jedná jak o daňového poradce, tak o advokáta. daňový poradce nebo advokát si může zvolit dalšího zmocněnce v rámci tzv. substitučního zastoupení. Specifické postavení advokátů a daňových poradců při správě daní je zohledněno ve zvláštním ustanovení o ochraně mlčenlivosti uložené těmto poradcům zákonem č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a komoře daňových poradců České republiky, a zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii ( 255 DŘ) odst. 2 DŘ upozornění Od má právnická osoba poskytující daňové poradenství při správě daní procesní postavení jako daňový poradce. 3 odst. 7 z. č. 523/1992 Sb. nejvyšší správní soud nepřihlédl k tvrzení stěžovatelky, že si nebyla vědoma následků nedoplnění žalobních bodů ve lhůtě podle 72 odst. 1 s. ř. s. nadto za situace, kdy správní žaloba byla podána zástupkyní stěžovatelky, jež je daňovou poradkyní. ta by jako profesio - nál poskytující odborné právní poradenství v oblasti daní měla být nepochybně obeznámena s okolnostmi podání správní žaloby, resp. s jejími náležitostmi. Samotný účel zastoupení je totiž zřejmý: profesionál má garantovat kvalifikované uplatňování práv účastníka řízení [k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. pl. ÚS-st 1/96 ze dne (St 1/9 Sbnu 471), Rozsudek Nss ze dne , čj. 1 Afs , daňový řád nezakazuje zastupovat více daňových subjektů před jedním správcem daně zástupcům [ 1315], kteří nejsou daňovými poradci nebo advokáty. tito zástupci mohou na základě plné moci [ 1320] zastupovat více daňových subjektů před jedním správcem daně, což znamená, že například účetní, která vede účetnictví více firmám, může od zastupovat před stejným finančním úřadem více než jeden daňový subjekt [ 1265]. 29

7 1330 Č á S t I I S p r áva da n í 41 odst. 1 DŘ upozornění V případě zastupování na základě plné moci je pro daňové subjekty důležité vědět, že účinky plné moci vůči správci daně nastanou v momentě, kdy vůči němu byla plná moc uplatněna. K plným mocím uplatněným do je třeba poznamenat, že jejich účinky zůstanou zachovány ( 264 odst. 2 DŘ). Daňový subjekt, který má zástupce, musí počítat s tím, že písemnosti správce daně se budou doručovat pouze tomuto zástupci, a to v rozsahu jeho oprávnění k zastupování. Společný zmocněnec nebo společný zástupce, tedy společné zastupování, přichází v úvahu u daňových subjektů, kterým vznikla jedna společná daňová povinnost. potom mají daňové subjekty povinnost zvolit si společného zmocněnce. pokud tak neučiní, ustanoví jim správce daně společného zástupce. KAPItOLA 2 Lhůty 2.1 Právní vymezení lhůt 1330 Lhůta v právním slova smyslu je časový interval, v němž musí být proveden úkon, aby nastal či nenastal právním předpisem předpokládaný následek. Lhůty ve správě daní jsou stanoveny buď zákonem, a to pro osoby zúčastněné na správě daní nebo pro správce daně, anebo jsou stanoveny rozhodnutím správce daně pro osoby zúčastněné na správě daní [ 1140]. Smyslem právního institutu lhůt je snížení entropie (neurčitosti) při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích, urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů. Lhůty k rozhodnutí představují v právním státě jeden z mechanismů výrazně omezujících tendence k nekontrolovatelnosti správních orgánů a průtahům v řízení před nimi. Nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. I. Ús 947/09 stanovené zákonem Lhůty stanovené rozhodnutím správce daně osobě zúčastněné správci daně osobě zúčastněné na správě daní na správě daní 30