Žížalovití (Oligochaeta, Lumbricidae) CHKO Kokořínsko

Transkript

1 Bohemia centralis, Praha, 27: 75 83, 2006 Žížalovití (Oligochaeta, Lumbricidae) CHKO Kokořínsko Earthworms (Oligochaeta, Lumbricidae) of Kokořínsko Protected Landscape Area Václav Pižl Ústav půdní biologie AV ČR, Na Sádkách 7, CZ České Budějovice, Česká republika; pizl@upb.cas.cz Abstract. Earthworms (Oligochaeta, Lumbricidae) were studied at nine sites located on the territory of the Kokořínsko PLA (Czech Republic) using the methods of faunistic inventory in June and October In addition, the material of worms obtained by pitfall trapping at other 14 localities in has been analysed. In total, 18 species and subspecies were identified, among which acidotolerant epigeic earthworms Dendrobaena octaedra, Dendrodrilus rubidus and Lumbricus rubellus were most frequently recorded. Six earthworms found, namely Allolobophora eiseni, Dendrobaena attemsi, D. illyrica, D. vejdovskyi, Kritodrilus auriculatus and Aporrectodea rosea bimastoides, belong to rare and/or locally distributed species in Central Europe. The highest per-site number of species was recorded in the Vlhošť and Mokřady dolní Liběchovky Nature Reserves, connected with the presence of a mosaic of specific habitats. Key words: earthworms, Lumbricidae, Kokořínsko PLA, Czech Republic, distribution Úvod a historie výzkumu Studium žížal v České republice má poměrně dlouhou tradici. První publikovanou zprávou o nálezech žížal na území dnešní ČR je práce Vejdovského (Vejdovský 1874), ve které shrnul výsledky svých sběrů z okolí 75

2 BOHEMIA CENTRALIS 27 Prahy, Čelákovic, Kostelce nad Černými Lesy a nejhornějšího toku Labe, přičemž referuje o nálezu celkem osmi druhů (v dnešním taxonomickém pojetí) žížal. O dva roky později Vejdovský doplnil své poznatky nálezem dalších dvou druhů (Vejdovský 1876) a celý výzkum uzavřel v Revizi českých oligochaetů z roku 1883 a v o rok později publikované knize Systematik und Morphologie der Oligochaeten (Vejdovský 1883, 1884). Poslední dvě publikace sice již nepřinesly žádné nové faunistické záznamy, posloužily však významnému německému zoologu Michaelsenovi jako zdroj informací o výskytu žížal v Čechách při přípravě jeho rozsáhlé monografie (Michaelsen 1900). Revizi sbírky žížal Vejdovského provedl o osmdesát let později maďarský specialista Zicsi (1961). Důkladnější průzkum fauny žížal na území dnešní České republiky však začal až ve třicátých letech minulého století zásluhou Černosvitova. Ten ve své prvé práci (Černosvitov 1931) referoval o nálezech žížal v okolí Prahy, a v Monografii československých dešťovek (Černosvitov 1935), první a do konce minulého století i jediné souborné publikaci o žížalách na našem území, pak shrnul veškeré předešlé znalosti o výskytu žížal v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a doplnil je mnoha novými nálezy z okolí Prahy, ze severních Čech a z jižní Moravy, a to jak vlastními, tak ze sběrů dalších zoologů (Hrabě, Jírovec, Lang a další). Ve čtyřicátých letech minulého století pak vyšly čtyři studie. Prvou byla práce Wilkeho, založená na studiu muzejního materiálu sbíraného ještě v dobách Rakouska-Uherska, v níž se objevily i údaje o nálezu žížal na několika lokalitách v severních Čechách (Wilcke 1940), a druhou práce Wenigova (Wenig 1946), ve které zmiňuje nález Eisenia lucens na Českomoravské vrchovině. Ve třetí práci pak Mařan publikoval výsledky faunistického průzkumu žížal v povodí Berounky na Křivoklátsku (Mařan 1948) a ve čtvrté poměrně podrobně prozkoumaly faunu žížal Jeseníků a Slezska Prokšová a Nešporová (Prokšová et Nešporová 1949). Prokšová následně publikovala doplňující údaje v další stati (Prokšová 1954). Beneš (1961) přinesl ve své nepublikované diplomové práci nové údaje o výskytu žížal na Moravě a v okolí Rychnova nad Malší v jižních Čechách. Významným přínosem pro poznání rozšíření žížal u nás byly práce Zajoncovy. Ten doplnil naše znalosti z řady lokalit na Moravě a z několika v Čechách. Údaje o výskytu žížal v České republice lze najít v jeho 22 pracích, vydaných v rozpětí let (Zajonc 1957a, 1958a,b, 1959a,b, 1960 a,b, 1962, 1964, 1965a,b,c, 1970a,b, 1974, 1977, 1981, 1985, Zajonc et Horník 1970, Zajonc et al. 1981, Kasprzak et Zajonc 1981, 1983). V letech sedmdesátých se výzkumu žížal věnovala pracovnice Národního muzea v Praze Mikulová, která publikovala nová data o výskytu žížal na Šumavě a na několika dalších lokalitách (Mikulová 1973, 1975a,b). Nemnoho faunistických údajů lze nalézt i v aplikovaně zaměřených studiích, v nichž se výzkumem žížal zabývala Houšková (Houšková 1989, 1991, Houšková et Rozkošný 1989) a Holoubek a kol. (1990, 1992). V několika dalších drobných příspěvcích Horník (1972) referuje o výzkumu žížal na území Špičáků na Českomoravské vysočině, 76

3 Václav Pižl: Žížalovití (Oligochaeta, Lumbricidae) CHKO Kokořínsko Rebanová a Tůma (1991) přinášejí poznatky o žížalách louky na horním toku Lužnice a Frouz (1991) uvádí nálezy žížal v podzemních chodbách v Táboře. Zmínku o nálezu tří druhů lze nalézt i v pracích Zelinky, Dyka a Růžičky (Zelinka 1950, Dyk 1964, Růžička et al. 1989). Posledních více než dvacet let se pak výzkumu žížal v České republice věnoval autor tohoto příspěvku, který svá data o rozšíření žížal v České republice shrnul monograficky (Pižl 2002c). V současnosti je z území České republiky doložen výskyt 52 druhů a poddruhů žížal. Z území CHKO Kokořínsko nebyly dosud k dispozici žádné publikované údaje. Metodika a materiál Většina zpracovaného materiálu žížalovitých byla získána autorem v rámci průzkumu provedeného pracovníky Ústavu půdní biologie AV ČR v červnu a říjnu Během něho byly žížaly získávány individuálním sběrem na příhodných mikrostanovištích, aby byly zachyceny druhy reprezentující všechny ekologické skupiny. Dále byl zpracován materiál získaný Správou CHKO Kokořínsko metodou padacích zemních pastí v letech Vzhledem k nízkému počtu jedinců zachycených touto metodou byly vždy shrnuty sběry na celou sezónu daného roku. Žížaly byly fixovány v 5% a následně převedeny do 7% roztoku formaldehydu. Materiál je uložen ve sbírkách Ústavu půdní biologie AV ČR v Českých Budějovicích. Použitý systém a nomenklatura žížal vychází z práce Pižla (Pižl 2002c), která byla použita i pro determinaci. Pro označení současného zoogeografického rozšíření zjištěných druhů byly použity následující kódy: CEU středoevropské, COS kosmopolitní, EUR evropské, WEU západoevropské. Pro označení příslušnosti druhu k některé ze základních ekologických skupin byly použity následující zkratky: epi epigeické žížaly žijící v opadu a subkortikolně, endo endogeické žížaly žijící v horizontálních chodbách ve svrchních vrstvách minerální půdy, ane anektické (hlubinné) žížaly obývající vertikální chodby zasahující do spodních vrstev minerální půdy (Pižl 2002c). Přehled lokalit Údaje o sledovaných lokalitách zahrnují: jméno nejbližší obce, kód pole pro faunistické mapování, kde čtyřmístný kód je základním kódem pole (Buchar 1982, Pruner et Míka 1996) doplněný třídílným kódem odpovídajícím trojnásobnému rozdělení základního pole na 4 pole (tzn. základní pole je rozděleno na celkem 64 polí), kategorie (PR přírodní rezervace, PP přírodní 77

4 BOHEMIA CENTRALIS 27 památka) a název případného maloplošného zvláště chráněného území a bližší specifikace a charakter biotopu. 1 Blatce, , PP Prameny Pšovky, ostřicové mokřady v SZ části PP Prameny Pšovky (Pod Rovení); 2 Blíževedly, , PP Ronov, řídký suťový les na východním svahu Ronova; 3 Blíževedly, , PP Ronov, dubohabrový les na severním svahu Ronova pod vrcholem; 4 Blíževedly, , PP Ronov, světlý suťový les na jihozápadním svahu Ronova; 5 Deštná, , PP Deštenské pastviny, xerotermní stráně porostlé křovinami; 6 Deštná, , PR Mokřady horní Liběchovky, každoročně kosený ostřicový mokřad Z od asfaltové cesty přecházející nivu do RS Vrabcov; 7 Dubá, , Mokřady horní Liběchovky, ostřicový mokřad mezi Rozprechticemi a Vrabcovem asi 500 m Z od Rozprechtic; 8 Janova ves, , PR Kokořínský důl, ostřicový mokřad nad rybníkem Harasov; 9 Jestřebice, , okraj lesa naproti parkovišti pod Mšenskými pokličkami; 10 Kokořín, , PR Kokořínský důl, bučina pod hradem Kokořín; 11 Kokořín, , PR Kokořínský důl, skalní výchozy naproti restauraci U Grobiána (u křižovatky do Kaniny); 12 Litice, , PR Vlhošť, bory na východním svahu Vlhoště; 13 Litice, , PR Vlhošť, sedlo mezi Vlhoštěm a Malým Vlhoštěm, borový a smíšený les; 14 Litice, , PR Vlhošť, suťový les (květnatá bučina) na západním svahu Vlhoště; 15 Nedamov, , Mokřady horní Liběchovky, ostřicový mokřad mezi silnicí, Liběchovkou a Nedamovským potokem asi 500 m SZ od Panské Vsi; 16 Olešno, , mokřadní olšina ve Vojtěchově; 17 Střemy, , PR Kokořínský důl, lužní les v nivě Pšovky u odbočky do Nebuželského dolu; 18 Střemy, , PR Kokořínský důl, olšina v okrajové části Nebuželského dolu; 19 Střezivojice, , PR Mokřady horní Liběchovky, měkký luh pod osadou Kluk; 20 Střezivojice, , Mokřady horní Liběchovky, mokřadní olšiny a prameniště Křenovského potoka pod osadou Kluk; 21 Tubož, , olšový luh u Pšovky nad betonovou nádrží v Konrádově; 22 Zakšín, , PP Osinalické bučiny, bukový les místy s vtroušeným modřínem; 23 Želízy, , PR Mokřady dolní Liběchovky, mokřadní olšina. Seznam zjištěných druhů U každého druhu či poddruhu zjištěného na území CHKO Kokořínsko jsou uvedeny následující údaje: kód zoogeografického rozšíření, zkratka ekologické skupiny, číslo lokality, datum sběru, metoda sběru (IS individuální sběr, ZP zemní pasti), počet dospělých (ad.), subadultních (sad.) a juvenilních (juv.) jedinců a zkratka jména sběratele (VP = lgt. V. Pižl, LB = lgt. L. Beran, AK = lgt. A. Kůrka). Allolobophora eiseni (Levinsen, 1884) COS, epi, , IS, 1 sad., 2 juv., VP; , ZP, 1 ad., 3 juv., LB; , IS, 8 ad., 3 juv., VP; , ZP, 1 juv., LB; , IS, 1 ad., 1 juv., VP; , IS, 1 juv., VP. Aporrectodea caliginosa (Savigny, 1826) COC, endo, , IS, 2 ad., 8 juv., VP; , IS, 4 ad., 6 juv., VP; , IS, 1 ad., 1 juv., VP; , IS, 4 ad., 1 juv., VP; , IS, 8 ad., VP; , IS, 6 ad., 3 juv., VP. Aporrectodea rosea rosea (Savigny, 1826) COS, endo, , IS, 1 juv., VP; , IS, 2 ad., 3 juv., VP; , IS, 5 ad., 9 juv., VP; , IS, 1 78

5 Václav Pižl: Žížalovití (Oligochaeta, Lumbricidae) CHKO Kokořínsko juv., VP; , IS, 2 juv., VP; , IS, 4 ad., VP; , IS, 11 ad., 5 juv., VP; , IS, 18 ad., 12 juv., VP. Aporrectodea rosea bimastoides (Cognetti, 1901) EUR endo, , IS, 1 ad., VP; , IS, 4 ad., VP. Dendrobaena attemsi (Michaelsen, 1902) CEU, epi, , ZP, 1 ad., 3 juv., AK; , IS, 9 ad., 1 juv., VP. Dendrobaena illyrica (Cognetti, 1906) CEU, epi, , IS, 1 ad., 22 juv., VP; , ZP, 1 juv., LB. Dendrobaena octaedra (Savigny, 1826) COS, epi, , ZP, 1 ad., 1 juv., LB; , ZP, 1 juv., LB; , IS, 7 ad. VP; , ZP, 1 ad., LB; , IS, 2 ad., VP; , ZP, 2 ad., 1 juv., LB; , ZP, 1 juv., LB; , ZP, 2 ad., 1 juv., LB, 1996, ZP, 1 ad., 1 juv., LB; , ZP, 1 juv., AK; , ZP, 1 ad., LB; , IS, 6 ad., 9 juv., VP; , ZP, 1 ad., 1 juv., LB, 1996, ZP, 4 ad., LB; , IS, 15 ad., 5 juv., VP; , IS, 8 juv., VP; , IS, 3 ad., 2 juv., VP; , IS, 6 ad., 2 juv., VP; , IS, 28 ad., 8 juv., VP; , IS, 15 ad., VP; , IS, 14 ad., 1 juv., VP. Dendrobaena vejdovskyi (Černosvitov, 1935) CEU, epi, , IS, 1 juv., VP. Dendrodrilus rubidus rubidus (Savigny, 1826) COS, epi, , IS, 3 ad., 4 juv., VP; , IS, 2 ad., VP; , ZP, 1 juv., AK; , ZP, 1 juv., AK; , IS, 4 ad., 6 juv., VP; , ZP, 1 ad., LB; , IS, 3 ad., 25 juv., VP; , IS, 8 ad., 5 juv., VP; , IS, 4 ad., 4 juv., VP; , IS, 2 juv., VP; , IS, 1 ad., VP; , IS, 1 ad., VP. Dendrodrilus rubidus subrubicundus (Eisen, 1874) COS, epi, , ZP, 4 ad., LB. Dendrodrilus rubidus tenuis (Eisen, 1874) COS, epi, , IS, 2 ad., VP; , IS, 10 ad., VP; , ZP, 1 ad., 1 juv., LB; , IS, 7 ad., VP; , IS, 12 ad., VP; , IS, 1 ad., VP; , IS, 5 ad. VP; , IS, 1 ad., VP. Eiseniella tetraedra (Savigny, 1826) COS, epi, , ZP, 1 juv., LB; , ZP, 4 ad., LB, 1996, ZP, 1 ad., 2 juv., LB; , ZP, 1 ad., LB, 1996, ZP, 2 juv., LB; , IS, 1 ad., 1 juv., VP; , ZP, 1 ad., LB; , IS, 1 juv., VP. Kritodrilus auriculatus (Rosa, 1897) EUR, endo, , IS, 1 ad., VP. Lumbricus castaneus (Savigny, 1826) COS, epi, , IS, 18 ad., 1 juv., VP; , IS, 2 ad., 2 juv., VP; , IS, 1 ad., VP; , IS, 2 ad., 1 juv., VP. Lumbricus rubellus Hoffmeister, 1843 COS, epi, , IS, 2 juv., VP; , ZP, 1 ad., AK; , IS, 2 ad., 2 juv., VP; , IS, 3 juv., VP; , IS, 1 ad., 2 juv., VP; , IS, 2 juv., VP; , IS, 3 ad., 2 juv., VP; , IS, 1 ad., 1 juv., VP; , IS, 5 ad., 1 juv., VP; , IS, 1 ad., 3 juv., VP. Lumbricus terrestris Linnaeus, 1758 COS, ane, , ZP, 1 juv., LB; , IS, 10 ad., 11 juv., VP; , ZP, 2 ad., 4 juv., LB; , IS, 4 ad., 1 juv., VP; , IS, 1 juv., VP; , IS, 2 juv., VP; , IS, 2 juv., VP; , IS, 2 ad., 1 juv., VP; , IS, 3 ad., 1 juv., VP. Octolasion lacteum (Örley, 1881) COS, endo, , ZP, 3 ad., LB; , IS, 4 ad., 3 juv., VP; , IS, 1 ad., VP; , ZP, 3 juv., LB; , IS, 5 ad., 2 juv., VP; , IS, 18 ad., 3 juv., VP; , IS, 9 ad., 6 juv., VP; , IS, 1 ad., 1 juv., VP; , IS, 5 ad., 1 juv., VP; , IS, 16 ad., 6 juv., VP. 79

6 BOHEMIA CENTRALIS 27 Octolasion tyrtaeum (Savigny, 1826) WEU, endo, , ZP, 1 ad., LB; , ZP, 1 ad., AK; , IS, 4 ad., VP; , IS, 3 ad., 2 juv., VP. Diskuse Na území CHKO Kokořínsko bylo nalezeno celkem 18 druhů a poddruhů žížalovitých, což představuje 35 % dosud známé fauny České republiky. Zastoupeny jsou žížaly všech ekologických skupin, přičemž převažují druhy epigeické (11) nad endogeickými (6) a anektickými (1). Tato situace je pro středoevropské oblasti s převahou zalesněných ploch typická (Pižl 2001, 2002a, b). K nejfrekventovanějším druhům patří epigeické a subkortikolní žížaly Dendrobaena octaedra, jejíž výskyt byl zjištěn na 18 z 23 sledovaných lokalit, Dendrodrilus rubidus rubidus (11 lokalit) a Lumbricus rubellus (9 lokalit). Naopak, ke vzácně se vyskytujícím lze zařadit žížaly zjištěné pouze na jedné, Dendrobaena vejdovskyi (PR Vlhošť), Dendrodrilus rubidus subrubicundus (PP Ronov) a Kritodrilus auriculatus (PR Mokřady dolní Liběchovky) či na dvou lokalitách Aporrectodea rosea bimastoides (PR Vlhošť a PP Osinalické bučiny), Dendrobaena attemsi (PR Kokořínský důl a olšina v Konrádově) a Dendrobaena illyrica (PR Vlhošť). Žádná ze zjištěných žížal nepatří v České republice k ohroženým druhům. K faunisticky význačným či zajímavým lze řadit nálezy následujících žížal: Allolobophora eiseni (v CHKO Kokořínsko zjištěná na 6 lokalitách), převážně subkortikolního druhu vázaného na pralesní a původní listnaté porosty, acidotolerantních druhů Dendrobaena attemsi, D. illyrica a D. vejdovskyi, které se na území ČR vyskytují převážně v sudetských pohořích, malé epiendogeické žížaly Kritodrilus auriculatus, která byla v Čechách dosud zjištěna pouze v NP České Švýcarsko a v Tróji u Prahy, endogeické Aporrectodea rosea bimastoides, v ČR dosud zjištěné pouze na čtyřech lokalitách, a poměrně řídkého hygrofilního druhu Octolasion tyrtaeum (v CHKO Kokořínsko zaznamenaného na 4 lokalitách). Ostatní taxony patří k běžným žížalám s širokou ekologickou valencí, charakteristickým pro vlhká (Eiseniella tetraedra) či mezická (všechny ostatní druhy) stanoviště lesů i agroekosystémů střední Evropy. Druhově nejbohatší společenstva žížal nalezena v přírodních rezervacích Mokřady dolní Liběchovky a Vlhošť s výskytem mozaiky habitatů a mikrostanovišť obývaných druhy s různými ekologickými nároky. Kompletní přehled o výskytu řady skupin půdních bezobratlých živočichů na daném území může být získán pouze faunistickou inventarizací, založenou na terénní práci experta, využívajícího znalostí o ekologických nárocích jednotlivých druhů (Báldi 1999). Z metodického hlediska je v případě žížal tento přístup založen na individuálním sběru, při kterém jsou žížaly sbírány jak v půdě (vykopání půdních vzorků a jejich rozbor), tak např. pod kameny, padlými kmeny a větvemi stromů, pod kůrou a v rozkládajícím se dřevě, v mechových nárostech, v místech s nahromaděnými organickými zbytky atd., přičemž 80

7 Václav Pižl: Žížalovití (Oligochaeta, Lumbricidae) CHKO Kokořínsko speciální pozornost musí být věnována místům s vyšší půdní vlhkostí (Pižl, 2002c). Vzhledem k tomu, že faunistická inventarizace byla provedena pouze na devíti lokalitách, nelze informace o rozšíření žížalovitých v CHKO Křivoklátsko považovat za ucelené a rovněž nelze vyloučit výskyt dalších druhů. Literatura Báldi A. (1999): Biodiversity in Hungary: advantages and limits of taxonomically complete faunal inventories. Nat. Areas J., 19: Beneš J. (1961): K poznání žížal ČSSR. Diplomová práce, přírodověd. fak., UJEP, Brno, 87 s. Buchar J. (1982): Způsob publikace lokalit živočichů z území Československa. Věst. Čs. Spol. Zool., Praha, 46: Černosvitov L. (1931): Eine neue Lumbricus-Art aus der Umgebung von Prag. Zool. Anz., 96: Černosvitov L. (1935): Monografie československých dešťovek. Archiv pro přír. výzkum Čech, 19: Dyk V. (1964): Doplňky k znalosti bionomie žížaly obecné. Acta Univ. Agric. Brno, 12: Frouz J. (1991): Bezobratlí táborských podzemních chodeb. Sbor. Jihočes. Muz. v Českých Budějovicích, Přír. Vědy, 31: Holoubek I. et al. (1990): Project Tocoen. The fate of selected organic pollutants in the environment. 4. Soil, earthworms and vegetation Toxicol. Enviromn. Chem., 29: Holoubek I. at al. (1992): Project Tocoen The fate of selected organic pollutants in the invironment. 9. A model source of PCBs, PCDDs and PCDFs. Toxicol. Environm. Chem., 35: Horník S. (1972): Výsledky odchytu žížal (čeleď Lumbricidae) ve vybraných skupinách geobiocenóz území Špičáků na Českomoravské vrchovině. Studia geographica, 29: Houšková L. (1989): Earthworms (Lumbricidae, Oligochaeta) in the agriculturally cultivated landscape of southern Moravia. Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., 19: Houšková L. (1991): Význam půdní fauny pro bioindikaci chemického znečištění. Kandidátská disertační práce, přírodověd. fak., Masarykova universita, Brno, 113 s. Houšková L. et Rozkošný R. (1989): Diptera as bioregulators of earthworms in southern Moravia. Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., 19: Kasprzak K. et Zajonc I. (1981): Earthworms (Oligochaeta, Lumbricidae) of the Sudety Mts. and Polish-Slovakian part of the Carpathians. Prz. Zool., 25: Kasprzak K. et Zajonc I. (1983): Dzdzownice (Oligochaeta, Lumbricidae) srodowisk wodnych. Prz. Zool., 27: Mařan J. (1948): Příspěvek k poznání dešťovek Klíčavy a Lánského Luhu. Věst. Mus. spolku král. města Rakovníka a polit. okresu rakovnického, 33: Michaelsen W. (1900): Oligochaeta. Das Tierreich, X., Berlin, 575 s. Mikulová M. (1973): Octolasium croaticum (Rosa) var. agroviense (Bretscher, 1899) und Dendrobaena platyura (Fitzinger, 1833) var.? (Oligochaeta, Lumbricidae) zwei zum erstenmal in Böhmen gefundene Arten. Věst. Čs. Společ. zool., 37: Mikulová M. (1975a): Dendrobaena auriculata (Rosa, 1897) eine für die ČSSR and die DDR neue Art des Regenwurms (Oligochaeta: Lumbricidae). Věst. Čs. Společ. zool., 39: Mikulová M. (1975b): Příspěvek k poznání fauny žížal (Oligochaeta, Lumbricidae) Chráněné krajinné oblasti Šumava. Sbor. Jihočes. Muz. v Českých Budějovicích, Přír. Vědy, 15: Pižl V. (2001): Žížalovití (Lumbricidae) NP Podyjí současný stav poznání. Thayensiana, 4: Pižl V. (2002a): Earthworms (Lumbricidae) of the Bohemian Forest. Silva Gabreta 8, Pižl V. (2002b): Žížalovití (Lumbricidae) Novohradských hor současný stav poznání. In: Papáček M. [red.]: Biodiverzita a přírodní poměry Novohradských hor. JČU a ENTÚ AV ČR, České Budějovice, s

8 BOHEMIA CENTRALIS 27 Pižl V. (2002c) Žížaly České republiky (Earthworms of the Czech Republic). Sborn. přírodověd. klubu v Uh. Hradišti, Suppl. 9: Prokšová M. (1954): Dešťovky lesních půd ve Slezsku. Přír. sbor. Ostr. Kraje, 15: Prokšová M. et Nešporová M. (1949): Příspěvek k poznání slezských dešťovek (Lumbricidae). Přír. sborník Ostravského kraje, 10: Pruner L. et Míka P. (1996): Seznam obcí a jejich částí v České republice s čísly mapových polí pro síťové mapování fauny. Klapalekiana, 32, Suppl.: Rebanová V. et Tůma V. (1991): Ekologie žížal čeledi Lumbricidae v lužním ekosystému horního toku řeky Lužnice. Acta Scientifica, VŠZ v Praze, Fak. Agromonica v Č. Budějovicích, 38: Růžička V. et al. (1989): Bezobratlí kamenitých sutí v severních Čechách (Araneae, Opiliones, Coleoptera, Diptera). Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 17: Vejdovský F. (1874): Vorläufige Übersicht der bis jetzt bekannten Anneliden Böhmens. Věst. král. Čes. spol. nauk, Tř. mat. přír., 1874: Vejdovský F. (1876): Beiträge zur Oligochaetenfauna Böhmens. Věst. král. Čes. spol. nauk, Tř. mat. přír., 1876: Vejdovský F. (1883): Revisio Oligochaetorum Bohemiae. Věst. král. Čes. spol. nauk, Tř. mat. přír., 1883: Vejdovský F. (1884): Systematik und Morphologie der Oligochaeten. Praha, 116 s. Wenig K. (1946): Chemický a fysikální podklad světélkování dešťovky Eisenia submontana. Věst. Čs. Společ. zool., 10: Wilcke D.E. (1940): Untersuchungen zur Kenntniss der Lumbricidenfauna Schlesiens. S. B. Ges. naturf. Freunde, Berlin, 4 7: Zajonc I. (1957): Nové poznatky o dešťovkách Beskyd (Oligochaeta Lumbricidae). Přír. sborník Ostravského kraje, 18: Zajonc I. (1958a): Příspěvek k poznání žížal Brněnského kraje (Oligochaeta, Lumbricidae). Věst. Čs. Společ. zool., 22: Zajonc I. (1958b): Žížaly (Lumbricidae) přírodních rezervací u Hranic na Moravě. Ochrana přírody, 33: Zajonc I. (1959a): K některým biometrickým znakům našich žížal. Zoologické listy, 8: Zajonc I. (1959b): Žížala Eisenia submontana (Vejd.), významný činitel při tvorbě humusu v lese. Přír. Čas. slezský, 20: Zajonc I. (1960a): K poznání žížal (Lumbricidae) povodí Ostravice a dolní Bečvy. Přír. Čas. slezský, 21: Zajonc I. (1960b): Poznámky k rozšíření a ekologii žížaly Eophila antipai var. tuberculata Černosvitov 1935 (Oligochaeta, Lumbricidae). Věst. Čs. Společ. zool., 24: Zajonc I. (1962): Další poznatky o žížalách (Oligochaeta, Lumbricidae) Severomoravského kraje. Přír. Čas. slezský, 23: Zajonc I. (1964): Žížaly (Oligochaeta, Lumbricidae) Osoblažska. Acta mus. Silesiae, ser. A., 13: Zajonc, I. (1965a): Beitrag zur Frage der endemischen Arten von Regenwürmer (Oligochaeta, Lumbricidae) im Karpaten Gebiet. Informationsbericht d. Landw. Hochschule, Nitra. Biol. Grundlagen d. Landw., 1 4: Zajonc I. (1965b): Žížaly (Oligochaeta, Lumbricidae) Rychlebských hor. Acta mus. Silesiae, ser. A., 14: Zajonc I. (1965c): Žížaly Slovenska. Kandidátská disertační práce, Karlova Univerzita, Praha, 203 s. Zajonc I. (1970a): Rod Octolasium Örley, 1885 (Oligochaeta, Lumbricidae) v ČSSR. Acta Univ. Agric. Nitra, 20: Zajonc I. (1970b): Synúzie dážďoviek (Lumbricidae) na lúkach Karpatskej oblasti Československa. Biologické práce, 16/8: Zajonc I. (1974): Analysis of earthworm (Lumbricidae) community on the IBP area at Lednice (southern Moravia). PT-PP/IBP Report No. 4., Univ. Agric., Brno, s Zajonc I. (1977): Rozbor společenstva žížal (Oligochaeta, Lumbricidae) na loukách u Kameniček. Zpráva o projektu Kameničky, 13: Zajonc I. (1981): Dážďovky (Oligochaeta; Lumbricidae) Slovenska. Biol. práce, 27:

9 Václav Pižl: Žížalovití (Oligochaeta, Lumbricidae) CHKO Kokořínsko Zajonc I. (1985): Earthworm (Lumbricidae) community. In: Penka M. et al. [red.]: Floodplain Forest Ecosystems 1. Academia, Praha, s Zajonc I. et Horník S. (1970): Allolobophora oculata (Hoffmeister, 1845) (Lumbricidae) nový druh žížaly pro ČSSR z oblasti Brtnické vrchoviny. Sborn. Nár. Muzea v Praze, řada přírodověd., 26 B: Zajonc I. et al. (1981): Žížaly (Oligochaeta, Lumbricidae) na polích v západní části Českomoravské vrchoviny. Sborník VŠZ v Praze, řada B, 34: Zelinka M. (1950): K poznání zvířeny horských potoků Slezských Beskyd. Přír. sbor. Ostr. kraje, příloha 11, s Zicsi A. (1961): Revise sbírky Lumbricidů prof. Vejdovského. Čas. Nár. Mus., odd. přír., 130: Recenzoval prof. RNDr. Jaroslav Smrž, CSc. 83