Fanské. hory. Cestopis z Tádžikistánu od PAVLA SVOBODY

Transkript

1 Fanské hory Cestopis z Tádžikistánu od PAVLA SVOBODY 78 KOKTEJL ČERVENEC SRPEN 2016

2 ČERVENEC SRPEN 2016 KOKTEJL 79

3 Xxx. Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dech beroucími sceneriemi. Díky svérázným a extrémně pohostinným lidem nadchne cestování po Střední Asii i ty nejnáročnější dobrodruhy. Víza máme v pasech již z tádžické ambasády v Berlíně, na hranicích se naštěstí žádná další úmorná postsovětská administrativa nekoná. Do svérázného Tádžikistánu přijíždíme ze sousedního Kyrgyzstánu přes málo frekventovaný přechod na dně rozpálené Ferganské kotliny. Je vedro k padnutí. Jedno taxi střídáme za druhé. V Tádžikistánu vůbec nefunguje veřejná doprava. Po občanské válce v devadesátých letech nastal v zemi totální chaos. Dodnes je Tádžikistán vůbec nejchudší zemí v rámci bývalého Sovětského svazu. Po překonání průsmyku Šachristan, vysokého přes 3300 metrů, silnice prudce klesá k řece Zeravšan. Cestou nás několikrát zastavuje policie. Vždy to vyřeší drobný úplatek v řádu několika tádžických somoni. Každý řidič má někde při ruce přichystáno několik drobných bankovek. Do města Pendžikent nás veze řidič, příležitostný taxíkář, který tam paradoxně nikdy v životě nebyl. Ihned za branou rušného bazaru způsobujeme rozruch. Všichni si chtějí povídat. Témata diskusí v lámané ruštině se tradičně opakují. Na tržišti nás vítají krásně pestrobarevně oděné ženy v dlouhých šatech zahalené v šátcích. Tádžici a Uzbeci se na první pohled liší tradičními čepicemi. Přestože jsme jen pár kilometrů od světoznámých památek bývalé hedvábné cesty v Uzbekistánu, hraniční přechod je již několik let nelogicky uzavřen. A tak sem mnoho turistů nezavítá. Toto je ta pravá orientální exotika Střední Asie. SMĚR ALPLÁGR Kdo chce na cestách šetřit, musí mít o to více času. To ještě netušíme, na jak dlouho se protáhne cesta starým nezničitelným mikrobusem UAZ, kterým jezdí nakupovat do Pendžikentu lidé z oblasti Sedmi jezer. Po několika hodinách čekání před bazarem a nakládání nakoupených zásob konečně vyjíždíme. Jedeme krokem. I tak to s námi hází na všechny strany. Zastavuje se u mešity na modlitbu, čas pro nás se nadechnout před pokračováním strastiplné cesty. Údolí se dramaticky zužuje, míjíme první jezero. Druhé, třetí, čtvrté, páté a šesté jezero. Kaskáda ledovcových jezer 80 KOKTEJL ČERVENEC SRPEN 2016

4 Xxx. Xxx. Přetíženému autu dochází dech. Jízda předčasně končí. Nahazujeme těžké batohy a vyrážíme vstříc Fanským horách. Ale to bychom nebyli ve Střední Asii, kdyby se za námi za chvíli nevyřítil starý velký vojenský náklaďák s korbou plnou stojících žen a sedících dětí. Zastavují. Naskakujeme a za zpěvu žen se přes velké výmoly prokousáváme do hor. Jsme pozváni na jejich venkovní piknik, který je součástí oslavy narozenin jednoho z dětí. Na palouku u řeky se rozdělává oheň. Ženy a muži sedí na dekách v oddělených skupinkách. Náš hostitel Aslám společně s dalším mužem během chvíle podřízne a naporcuje přivezeného berana. Popíjíme čaj, čas plyne. Čerstvé smažené skopové s domácím chlebem je vynikající. střídá barvy. Paleta těch nejkrásnějších odstínů modré. Ve vesnici Marguzor u šestého jezera je naše konečná. Vzdálenost šedesáti kilometrů nám zabrala skoro celý den. K poslednímu sedmému jezeru dojdeme pěšky. Vítají nás místní pastevci na oslech. Tádžici v dlouhých pláštích, kožených botách a s mohutným plnovousem. Zde nejezdí na oslech jen děti, ale i dospělí. Jedou sice krokem, ale nemusejí pěšky. Naivně věříme slibům, že náš další taxík je schopen dojet do hor až k alplágru staré sovětské horské chatě Artuch. Míjíme stejnojmennou vesnici, silnice se značně zhoršuje. Mizí poslední torza asfaltu a cesta začíná prudce stoupat. LÁZEŇSKÝ POPLATEK Fanské hory jsou nejvíce navštěvovanou částí Tádžikistánu. Nacházíme Musíš jíst berana, pak budeš mít hodně synů jako já se ve výběžku Zeravšanského hřbetu Pamíro-Alajské horské soustavy, která se rozkládá mezi Ťan-šanem a Pamírem. Oproti odlehlé oblasti Pamíru sem není třeba žádné povolení ke vstupu a dopravní dostupnost je ČERVENEC SRPEN 2016 KOKTEJL 81

5 Xxx. na zdejší velehorské poměry velmi dobrá. Již za několik hodin chůze od konečné silnice můžete stát pod zaledněnými pětitisícovkami. Loučíme se s přátelským piknikem a po pár hodinách prudkého výšlapu přicházíme do jezerní pánve Kulikalon. Pěšiny se proplétají mezi prastarými pokroucenými jalovci a zeravy. Pro Fanské hory jsou tyto stromy přímo ikonické. V tyrkysových vodách největšího z jezer se zrcadlí strmé vápencové štíty s malými ledovci. Je horko. Stepní krajina zdejších hor je vyprahlá. Noc trávíme u menšího jezera Dushakha ve výšce téměř 3000 metrů nad mořem. Přímo před námi se tyčí dramatická stěna štítu Mirali (5106 metrů). Při východu slunce se celý zaledněný masiv zrcadlí na klidné hladině jezera. Kvůli této kráse se sem jezdilo již v dobách Sovětského svazu. Fanské hory byly populární i v Československu. A postupně je znovu objevují i turisté ze Západu. Kvůli velmi bídné ekonomické situaci v zemi odchází velká část Tádžiků pracovat do Ruska. Muže, kteří tam nějakou dobu pobývali, poznáte lehce. I přes jejich muslimskou víru jim očividně zachutnala vodka. Jednoho takového v maskáčové bundě právě potkáváme. Chce zaplatit jakýsi ekologický poplatek v podivné výši 15,6 somoni (asi 50 korun) za osobu na den. Mezi místními je velmi oblíbena lehká přírodní droga na bázi žvýkacího tabáku, které se říká nasavoj či nasvaj. O tom nás přesvědčuje i náš kamarád Aslám, který se za námi přišel předchozí večer podívat. Na sobě má dlouhý silný plášť čapan a do dlaně si sype dávku nasvaje. Za chvíli druhou a třetí. V zapadajícím slunci se lesknou jeho zlaté zuby. Berana, musíš jíst berana, pak budeš mít hodně synů jako já. Ten můj nejstarší nám posílá peníze z Ruska, a tak se máme se ženou po válce zas nějak dobře, líčí nám nabuzen po ně- Infografika Největší hostiny historie 82 KOKTEJL ČERVENEC SRPEN 2016

6 INZERCE SETT. Prostorově komfortní stan s vnější konstrukcí je vhodný až pro 3 osoby. Tříprutová duralová konstrukce zajišťuje stabilitu, tropiko se k vnějšímu stanu uchytává pomocí vypínacích spon ITW. Předsíň, do které lze vstoupit dvěma protilehlými vchody, je opatřena odnímatelnou podlážkou. Celorozepínací vchod do ložnice je odvětraný a lze jej jednoduše sbalit do postranní kapsy. Hmotnost stanu 4,2 kg. Vodní sloupec tropika mm. HANNAH.CZ Xxx. Xxx. Xxx. ČERVENEC SRPEN 2016 KOKTEJL 83

7 Xxx. Xxx. kolika dávkách nazelenalého nasvaje. Všichni zde čekají na lepší časy. PREZIDENTSKÁ DAČA Po pěkné pěšině přecházíme přes sedlo k jezeru Alaudin. Již z výšky má neuvěřitelně jedovatě modrou vodu. Nad jezerem se tyčí rozeklané pětitisícové zaledněné štíty. Vítejte v asijských Dolomitech. Jsou o dobré dva kilometry vyšší než ty alpské. Následující dny se od kalného Mutného jezera chystáme přejít mezi nejvyššími vrcholy Fanských hor sedlem Čimtarga. Začíná sněžit. Rozhodujeme se přespat na posledním možném místě pod sedlem ve výšce kolem 4500 metrů. Ráno je krajina pocukrovaná čerstvým sněhem a pálí ostré slunce. Krásný vysokohorský den. Za chvíli stojíme v sedle vysokém 4740 metrů. Na jedné straně se tyčí nejvyšší hora Fanských hor Čimtarga (5489 metrů) a na druhé straně Pik Energia (5120 metrů). Oba vrcholy jsou oblíbené mezi horolezci, podobně jako vrchol Zamok (5070 metrů), který se nám ukazuje při výhledu ze sedla. Po několikahodinovém sestupu drolivou sutí přicházíme k jezeru Bolšoj Allo. Dokonale modré jezero se tísní v hlubokém sevřeném údolí. To bylo před přibližně 100 lety přehrazeno velkým sesuvem, který tak vytvořil hráz budoucího jezera. Sestup od jezera údolím řeky Zindon lze popsat jako přehlídku neschůdných terénů. Sutě, sesuvy, brody. Vyčerpaní přicházíme na prašnou cestu a to na nás již mává místní horal ze svého domu. Jeho žena prý bohužel není doma. Vaří nám čaj, sedáme si na koberec a jsme pohoštěni tvrdým chlebem a cukrem. Člověk žasne nad zdejšími lidmi. I to málo, co mají, by nejraději náhodným hostům celé rozdali. Po týdenním treku v horách se opět svérázným přesunem dostáváme k jezeru Iskanderkul. Toto scénické jezero je vyhlášená rekreační oblast. Tádžické Máchovo jezero. V sovětském 84 KOKTEJL ČERVENEC SRPEN 2016

8 kempu turbáza můžeme ve zdejší jídelně opět ochutnat tradiční plov. Plný talíř smažené rýže s trochou zeleniny, prolité olejem a kouskem hovězího navrch. Jen si sedneme na pláž, již od piknikujících Tádžiků dostáváme meloun a misku polévky. Obcházíme velké jezero. V romantické zátoce se před námi vyloupne výstavní milionářská vila. Je to dača neboli letní sídlo tádžického prezidenta Emómalí- -ji Rahmóna. Ten se drží u moci této chudé země již přes 20 let. Vítají nás správci sídla. Během chvíle s nimi sedíme v jejich chatce a již odpoledne začíná pěkný večírek. Družba. Vodka se pije po velkých stakanech. Meloun, mleté maso, rajčata, vodka. Přichází i na tradiční tance na volné ploše asi jeden metr čtverečný. Další den přichází konečně zasloužený odpočinek u jezera a večerního táboráku. Zbývá nám několik posledních dnů, a tak se rozhodujeme pro krátký dvoudenní výlet do údolí za prezidentovou vilou. Podle mapy tam jsou nějaké salaše pastevců a usuzuji, že tu žádní turisté pravděpodobně nikdy nebyli. Pod malým sedlem stojí několik kamenných budov. Okamžitě nás ženy pastevců vítají čajem, jogurtem a čerstvě dopečeným chlebem. Trochu mluví rusky. Stejně jako jejich ušmudlané děti, jsou velmi milé. Jedna paní mně ale vyráží dech: Klidně si mě vyfoť, ale hlavně to nedávej na Facebook! POZVÁNKA od autora Po sedmiměsíční cestě napříč Jižní Amerikou vyrážíme opět na sedm měsíců do světa, tentokrát do Asie. Čeká nás cesta vlakem na Ruský Altaj, do zapadlého západního Mongolska, zemí Čingischána k podzimnímu Bajkalu, vlakem do Vladivostoku a přes Jižní Koreu na dlouhé treky do velehorského Nepálu. Závěrečnou tečkou celé cesty bude Barma. Průběh naší dobrodružné výpravy můžete sledovat na FB profilu Pavel Svoboda Photography ( Přeji čtenářům krásné léto a my prvního srpna vyrážíme! vzkazuje náš spolupracovník, geograf a fotograf Pavel Svoboda. Časy se mění i v těch nejzapadlejších koutech světa. A to ještě netušíme, co nás čeká. Nezvykle zelené údolí, kam právě míříme, je obseto kempy celých rodin, které sem přijely pokosit louky, aby bylo seno pro dobytek. Hostí nás první rodina, kousek dál druhá, třetí. Navzájem se předhánějí v pohoštění. Nudle, maso, jogurt, meloun, vytahují vodku. Toto údolí nemůžeme nikdy projít. Tolik neuvěřitelných lidí. Přitom stačí jen kousek odbočit z obyčejné cesty. INZERCE 8. ročník FOTOSOUTĚŽE 2016 pro amatérské fotografy na téma Nevšední zážitky všedních dnů Dům zahraniční spolupráce (DZS) vyhlašuje 8. ročník fotosoutěže. Téma v roce 2016 je Nevšední zážitky všedních dnů. Neschovávejte své fotografie doma v počítači a podělte se o ně s ostatními! Vítězné fotografie uveřejníme v kalendáři DZS pro rok Autoři vítězných snímků budou oceněni věcnými cenami. Snímky do soutěže je možné poslat do Podrobné informace o soutěži naleznete na ČERVENEC SRPEN 2016 KOKTEJL 85