Majetková a kapitálová struktura podniku

Transkript

1 Majetková a kapitálová struktura podniku 1. Majetková a kapitálová struktura podniku Majetková struktura podniku Dlouhodobý majetek (aktiva) Oběžný majetek (aktiva) Kapitálová struktura podniku Vlastní kapitál Cizí kapitál... 5 Rozvaha 1. MAJETKOVÁ A KAPITÁLOVÁ STRUKTURA PODNIKU K tomu, aby podnikatel mohl vykonávat podnikatelskou činnost, potřebuje například hmotné prostředky (materiál, suroviny, výrobní stroje), nehmotné prostředky (software, licence, patenty atd.) peníze a jiné. Jedná se o majetek podniku resp. jednotlivé složky majetku podniku, které jsou nezbytné pro podnikání. Jednotlivé složky podniku jsou tzv. aktivy podniku. Aby podnik získal aktiva, musí disponovat finančními zdroji nutnými k pořízení těchto aktiv, tzv. kapitálem podniku neboli pasivy podniku. Finanční zdroje podniku mohou být vlastní (např. základní kapitál) nebo cizí (např. banky). Majetek podniku je vše to, co podnik vlastní a kapitál podniku vyjadřuje to, komu tento majetek patří. Přehled majetkové a kapitálové struktury podniku nabízí rozvaha podniku. Rozvaha podniku (Obr. 1) je stavový výkaz, kde je zachycen stav majetku k určitému datu a zdroje, ze kterých je tento majetek pořízen. Rozvaha je jinými slovy vyjádřením dvojího pohledu na majetek co je vlastněno a kým je to vlastněno. Tento dvojí pohled se nazývá bilanční princip, v rámci kterého platí bilanční rovnice, že aktiva podniku se rovnají pasivům podniku. Obr. 1. Rozvaha podniku AKTIVA Dlouhodobá aktiva dlouhodobý hmotný majetek PASIVA Vlastní kapitál Základní kapitál dlouhodobý nehmotný majetek dlouhodobý finanční majetek Kapitálové fondy Fondy ze zisku (Rezervní fondy, nedělitelný fond a statutární a ostatní fondy ze zisku) Oběžná aktiva Výsledek hospodaření minulých let +/- Zásoby Dlouhodobé pohledávky Krátkodobé pohledávky Výsledek hospodaření běžného účetního období +/- Cizí kapitál Rezervy Krátkodobý finanční majetek Dlouhodobé závazky Krátkodobé závazky Bankovní úvěry a výpomoci

2 1.1. Majetková struktura podniku Majetkem podniku v případě fyzické osoby resp. obchodním majetkem podniku dle Obchodního zákoníku se rozumí souhrn všech věcí, peněz, pohledávek a jiných majetkových hodnot, které patří podnikateli a slouží jeho podnikán. V případě právnické osoby je obchodním majetkem veškerý majetek této právnické osoby. Hmotný a nehmotný majetek Odpisy Dlouhodobý majetek (aktiva) Dlouhodobý majetek rozdělujeme na hmotný a nehmotný majetek. Do hmotného majetku náleží movité věci s pořizovací cenou nad Kč s dobou použitelnosti delší než 1 rok, dále sem například náleží byty, budovy, nebytové prostory a stavby. 1 Do dlouhodobého nehmotného majetku patří hlavně zřizovací výdaje vynaložené na založení podniku či OSVČ, a to zejména správní a soudní poplatky, poradenské služby, apod. Vedle zřizovacích výdajů do nehmotného majetku podniku náleží podnikový software, nehmotné výsledky výzkumu a vývoje. 2 Položky majetku jsou v průběhu svého používání opotřebovávány. Odpisy majetku jsou peněžním vyjádřením postupného opotřebení majetku. Odpisy slouží k tomu, aby důvěrně zachytily opotřebení majetku. Je třeba rozlišovat mezi daňovými a účetními odpisy. O účetních odpisech rozhoduje sám podnik v rámci účetních pravidel. Právě tyto odpisy jsou reálným vyjádřením opotřebení majetku. Daňové odpisy jsou určovány zákonem o daních z příjmů. Zatímco účetní odpisy jsou nákladem podniku a snižují tak hospodářský výsledek podniku, který je určitým výchozím bodem pro stanovení základu daně z příjmu, do základu daně z příjmu vstupují pouze daňové odpisy. Pokud jsou účetní odpisy vyšší nebo nižší než daňové odpisy, je třeba o tento rozdíl upravit i hospodářský výsledek resp. základ daně z příjmu. Další položkou dlouhodobého majetku je dlouhodobý finanční majetek. Do dlouhodobého majetku paří hlavně podnikem nakoupené cenné papíry, podíly ve společnostech s ručením omezených, veřejných obchodních společnostech, komanditních společnostech, dlouhodobé úvěry a půjčky poskytnuté podnikem jinému subjektu. Tento majetek nepodléhá odepisování Oběžný majetek (aktiva) Bývá nazýván též jako krátkodobý majetek. Jde o takový majetek, který se používá v podniku krátkodobě a většinou se jednorázově spotřebovává. Pojmenování oběžný majetek se navíc spojen s faktem, že tento druh majetku neustále obíhá a mění s voji podobu, jak je vidět na obrázku 1. Za peníze nakoupí podnik materiál, ty se přemění v nedokončené výrobky resp. v rozpracovanou výrobu. Rozpracovaná výroba se pak přemění v hotové výrobky, ty v pohledávky za odběrateli podniku a následně peníze na účtech nebo v hotové peníze. Podnikatel by měl usilovat za stejných podmínek o co nejrychlejší obrat oběžného majetku, což přináší zisk. 1 Hmotný majetek je vymezen v zákoně o daních z příjmů přesněji Zákon č. 586/1992 Sb., Nehmotný majetek vymezuje zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb. a dále Vyhláška č. 500/2002 Sb. 6 a České účetní standardy, do nehmotného majetku ještě patří technické zhodnocení od částky, které upravuje zákon o daních z příjmů.

3 Obr. 2. Koloběh oběžného majetku (obrat) Peníze inkaso Pohledávky Materiál nákup prodej Hotové výrobky výroba Rozpracovaná výroba Z obrázku je patrné, jaké položky tvoří oběžný majetek. Materiál, spolu s nedokončenou výrobou, výrobky popřípadě polotovary vlastní výroby, zbožím a hmotným majetkem v pořizovací ceně do Kč jsou součástí položky zásoby 3. Výdaje na pořízení zásob jsou daňově uznatelné, tzn., že snižují základ pro výpočet daně z příjmu. Další položkou oběžného majetku jsou pohledávky (krátkodobé i dlouhodobé), se kterými vzniká podnikateli nárok na zaplacení popřípadě nárok na snížení finální ceny placenou podnikem v případě záloh. V prvé řadě se jedná o pohledávky vůči odběratelům za prodané zboží, dále pak poskytnuté zálohy, poskytnuté půjčky či úvěry, pohledávky vůči zaměstnancům, pohledávky vůči státu (například přeplatek na dani z přidané hodnoty). Nejčastěji má podnikatel pohledávku vůči odběrateli. Dokladem je faktura vystavená podnikem. Pohledávka zaniká uhrazením faktury na účet nebo v hotovosti. Poslední položkou aktiv podniku je krátkodobý finanční majetek, který je tvořen penězi na pokladně, ceninami na pokladně (kolky), penězi na účtech a v bankách a krátkodobými cennými papíry. Majetková struktura Majetková struktura podniku a podíl jednotlivých součástí majetkové struktury podniku je dána odvětvím a typem podniku. Například v obchodním podniku převládají zásoby zboží, kdežto v atomové elektrárně či jiných průmyslových podnicích bude převažovat dlouhodobý majetek. Z perspektivy majetkové struktury podniku vychází i členění podniku na materiálově intenzivní a investičně intenzivní podniky. Majetková struktura podniku je dána také finanční politikou podniku. Například české podniky nemají příliš významně zastoupenu položku oběžného majetku ve formě cenných papírů. Podnik by se měl snažit o takovou majetkovou strukturu podniku, při které bude zachována optimální likvidita podniku, tzn. že podnik bude schopen v blízké budoucnosti uhradit své závazky. S likviditou je spojen i pojem likvidnost, který představuje schopnost jednotlivých položek majetku přeměnit se rychle a bez větších ztrát na peníze. Největší likvidnost mají peníze, nejmenší pak vykazují položky majetku, jako jsou stroje a budovy. 3 Pod materiálem rozumějme základní materiál, který tvoří podstatnou část výrobku; suroviny, které jsou výsledkem prvovýroby; provozní látky potřebné například pro fungování výrobních strojů; pomocné látky tvořící součást výrobku, ale netvořící jeho podstatu; náhradní díly; obaly. Nedokončenou výrobou se označují produkty, které již prošly určitou fází výroby a již je nelze označit jako materiál, ale zároveň je ještě nelze označit za výrobky. Výrobky jsou dokončené produkty vlastní výroby určené k realizaci mimo podnik. Polotovary jsou již podnikem dokončené produkty, které však ještě nejsou finálním produktem resp. výrobkem. Tyto produkty mohou existovat a prodávat se samostatně. Zbožím se označují produkty, které podnik nakupuje a beze změny je dále prodává.

4 1.2. Kapitálová struktura podniku Pod pojmem kapitálová struktura podniku rozumíme strukturu zdrojů, ze kterých vzniká majetek podniku. Může se jednat buď o zdroje vložené vlastníky, tzv. vlastní kapitál, nebo o zdroje vložené věřiteli podniku tzv. cizí kapitál. Celková velikost kapitálu podniku záleží na velikosti podniku, na stupni mechanizace, automatizace a robotizace podniku, na rychlosti obratu kapitálu a na organizaci odbytu. Platí, že čím je větší podnik, tím bude vyžadovat více kapitálu ke svému provozu a uspokojování cílů podniku. Pokud podnik navíc není schopen kapitál rychle obrátit, pak se tato potřeba ještě zvyšuje, poněvadž kapitál zůstává vázán v podniku (v materiálech, polotovarech, ve výrobcích na skladě). Pokud podnik k výrobě používá vysoce mechanizované výrobní postupy, pak bude potřebovat vysoký kapitál na pořízení výrobních strojů. Organizace odbytu prostřednictvím vlastní prodejní sítě opět vyžaduje kapitál na založení celé prodejní sítě, než v případě, že podnik bude pouze vyrábět a prodejní činnost přenechá podniku jinému Vlastní kapitál Vlastní kapitál je kapitál, který patří vlastníkovi (vlastníkům) podniku. Jedná se jak o peněžité vklady, tak nepeněžité vklady. Ze struktury vlastního kapitálu (viz. Obr. 2) je zřejmé, že výše vlastního kapitálu je závislá na výsledku hospodaření. Základní kapitál neboli základní jmění podniku vytváří vlastník svými peněžitými a nepeněžitými vklady do podniku. V některých právních formách podnikání je vytváření základního kapitálu povinností. Jedná se o společnost s ručením omezeným (minimální vklad Kč), o akciovou společnost (minimální vklad Kč) a v případě komanditisty i komanditní společnost ( Kč). Další složkou vlastního kapitálu jsou kapitálové fondy. Kapitálové fondy jsou zdroje společnosti získané vklady vlastníků, které nejsou součástí základního kapitálu. Do kapitálových fondů patří zejména emisní ážio (tj. rozdíl mezi vyšší prodejní reálnou cenou akcií a nominální cenou akcií popřípadě vkladů), a oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků. Kapitálové fondy se zvyšují rovněž dary a dotacemi na kapitálové dovybavení. Fondy ze zisku jsou opět vytvářeny povinně ze zákona u některých právních forem podnikání Společnost s ručením omezeným, akciová společnost, družstvo). U společnosti s ručením omezeným a u akciové společnosti se tento fond nazývá zákonný rezervní fond, u družstev se tento fond nazývá nedělitelným fondem. U ostatních právních forem podnikání se tyto fondy vytváření na základě stanov podniku. Statutární fondy jsou další fondy vytvářené ze zisku. Tento fond může být určen například ke krytí ztrát společnosti, nebo k překonání nepříznivého průběhu hospodářské situace podniku. Výsledek hospodaření minulých let je tvořen nerozděleným ziskem či ztrátou minulých. Jedná se o zisk, který se nerozděluje akcionářům, ale slouží dalšímu podnikání. Poslední položkou vlastního kapitálu je výsledek hospodaření běžného účetního období, který lze zjistit z výkazu zisku a ztrát (o něm bude řeč později) a měl by se rovnat rozdílu mezi celkovými aktivy a pasivy bez této položky Cizí kapitál Do cizího kapitálu náleží krátkodobé závazky, které mají podobu krátkodobých bankovních úvěrů, dodavatelských úvěrů, záloh poskytnutých odběrateli (podnik je má

5 k dispozici do doby dodávky zboží odběrateli), půjčky, částky dosud nevyplacených mezd (jedná se o závazky vůči zaměstnancům), nezaplacené daně a výdaje příštích období 4. Dlouhodobé cizí závazky jsou závazky s dobou splatnosti delší jak jeden rok. Jedná se o dlouhodobé bankovní úvěry (například hypotekární úvěry), termínované půjčky, vydané podnikové obligace 5 a dlužní úpisy, leasingové dluhy a jiné dlouhodobé závazky. V rozvaze podniku jsou bankovní úvěry vykazovány jako samostatná položka pasiv. Cizím zdrojem financování jsou i rezervy, které jsou určeny k financování nepředvídatelných výdajů v budoucnosti a ke krytí rizik podnikání (kurzové ztráty při nepříznivém vývoji devizového kurzu, opravy budov, nedobytné pohledávky). Rezervy jsou účtovány na vrub nákladů, na rozdíl od rezervních fondů, které jsou tvořeny ze zisku. Vlastní kapitál je poskytován společníky či vlastníky podniku, jimž je odměnou určitá výše podílu na zisku. I vlastníci cizího kapitálu chtějí určitou odměnu, za postoupení rizika, které je s investicí do podniku spojeno. Nákladem podniku resp. odměnou investorům je úrok. Přesto je ve většině případů cizí kapitál levnější než vlastní kapitál. Podnikatelé stojí před rozhodnutím, zda využívat cizí kapitál pro financování podniku a hlavně do jaké míry. Využití cizího kapitálu má dopad na podnik ve dvou základních aspektech: 1. úroky z cizího kapitálu jsou v ČR daňově uznatelným nákladem, tzn. že si o ně podnik může snížit daňový základ, a proto snižují daňové zatížení podniku na rozdíl od vlastního kapitálu podniku. Jedná se o tzv. daňový efekt neboli daňový štít, který způsobí zvýšení rentability (výnosnosti) vlastního kapitálu 6. Daňový štít samozřejmě působí jenom tehdy, pokud podnik dosahuje zisku. 2. Použití cizího kapitálu zvyšuje výnosnost vlastního kapitálu, pokud je cizí kapitál méně nákladný, nežli kolik přináší (stojí zde proti sobě úroková míra a rentabilita celkových aktiv). Pokud by tomu tak nebylo a úroková míra by byla vyšší než zhodnocení majetku (resp. aktiv) podniku, pak by podnik nebyl schopen vytvořit dostatečné prostředky k pokrytí úroků. Působení cizího kapitálu, tedy skutečnost, že jeho použití zvyšuje rentabilitu vlastního kapitálu, se nazývá finanční páka. Finanční páka podniku se obvykle měří poměrem celkového kapitálu a vlastního kapitálu. Do následující tabulky jsem zanesla dvě varianty zdrojů financování podniku. Varianta A je varianta, v které je využito financování cizím i vlastním kapitálem. Ve druhé variantě B je využito pouze financování vlastním kapitálem. Podle toho, co jsme si doposud řekli, by měla varianta A (s cizím kapitálem) přinášet vyšší zhodnocení vlastního kapitálu. Je zřejmé, že 30% výnosnost aktiv podniku je vyšší než úroková míra, proto podnik může k financování využít cizích zdrojů, které tak přinášejí více, a budou tak zvyšovat i výnosnost vlastního kapitálu. Z tabulky ve sloupci 8 je zřejmé, že použití cizího kapitálu zvedá rentabilitu vlastního kapitálu (u varianty A je vyšší rentabilita vlastního kapitálu než v případě varianty B). Působení daňového efektu je nejlépe vidět v sloupečku 9. V případě varianty A bude zaplacená daň nižší, než 4 Jedná se o náklady podniku, které však budou zaplaceny v budoucnu. Je potřeba si uvědomit rozdíl mezi náklady a výdaji, výnosy a příjmy. Účetnictví zachycuje náklady a výnosy podniku, které však nemusí znamenat reálný úbytek či přírůstek majetku či závazků. Reálným úbytkem popřípadě přírůstkem jsou výdaje či příjmy podniku. Například vyúčtování faktury odběrateli je výnosem podniku. Příjmem se tato událost stane, až bude reálně faktura uhrazena. 5 Obligace je cenným papírem vydaným (emitovaným) dlužníkem, který chce získat peníze na delší dobu (obvykle na pět let) od toho, kdo tento cenný papír koupí. Emitent v průběhu doby splatnosti obligace navíc odvádí majiteli obligace úroky. 6 Rentabilita vlastního kapitálu se vypočte jako poměr zisku a vlastního kapitálu. Je tedy zřejmé, že

6 v případě varianty B. Dojde zde k určité úspoře na dani. Ač je úroková míra stanovena na 8%, její skutečná výše bude vlivem daňového štítu nižší, a to 6,04% (vypočítá se jako 8%*(1-0,24)). Rentabilita Rentabilita Rentabilita Zisk před VK před Zisk po VK po Zisk aktiv (5) Úroková zdaněním zdaněním (8) Daň zdanění zdanění (11) VK (1) CK (2) K (3) (4) Zisk(4)/Aktiva(K) míra (6) (7) Zisk (7)/VK 24% (9) (10) Zisk(10)/VK A ,00% 8,00% ,00% 124,8 395,2 39,52% B ,00% ,00% ,80% Do rozhodování podniku by měla navíc vstupovat skutečnost, že cizí kapitál zvyšuje zadluženost a tak snižuje finanční stabilitu podniku. Dále by si měl podnik uvědomit, že s počty dluhů roste většinou i úroková míra. Je to dáno rostoucím rizikem z nezaplacení dluhu. Podnikatel by neměl opomenout na zohlednění odvětví, ve kterém podnik působí a na strukturu majetku. V průmyslových podnicích většinou převládá kapitál vlastní, u obchodních podniků je kapitál vlastní a cizí vyrovnán a u bankovních podniků převažuje kapitál cizí. Do rozhodování se samozřejmě promítne i úroková míra, výnosnost podniku (čím je větší výnosnost podniku, tím více cizího kapitálu za větší úrokovou míru si může podnik dovolit) a subjektivní postoj podnikatele. Dlouhodobé cizí zdroje (například úvěry jsou poskytovány s vyšší úrokovou mírou, tzn. že krátkodobé zdroje jsou levnější než dlouhodobé. Ač jsou krátkodobé zdroje financování levnější, je nutné zvažovat, která složka majetku bude financována krátkodobými a která dlouhodobými zdroji. Krátkodobé zdroje budou muset být splaceny v krátké době. Je proto vhodné jimi financovat takové složky majetku, které v krátké době mohou vytvořit zisk, resp. nebude nutné v nich vázat zdroje dlouhodobě. Krátkodobými zdroji by měl být financován ten majetek, kterým lze dluh velmi rychle splatit. Jedná se o likvidní aktiva peníze, pohledávky, popřípadě hotové výrobky. Naproti tomu dlouhodobý kapitál by měl krýt majetek dlouhodobě vázaný v podniku stroje, nebo jiný v podniku trvalé vázaný oběžný majetek. Zjednodušeně řečeno by měla být stálá aktiva financována z dlouhodobých zdrojů. Jedná se o tzv. zlaté bilanční pravidlo financování. Financovat dlouhodobými zdroji krátkodobý majetek je nehospodárné. Podnik se snaží najít optimální poměr nejen mezi vlastními a cizími zdroji, ale i mezi krátkodobými a dlouhodobými zdroji financování. Zlaté pravidlo vyrovnání rizika říká, že vlastní zdroje by měly převyšovat cizí zdroje, popřípadě by se měly rovnat. Další pravidlo říká, že dlouhodobý majetek (stálá aktiva) by měla být financována vlastními zdroji. Jedná se o tzv. zlaté pari pravidlo, které je do jisté míry velmi opatrným a konzervativním přístupem k financování majetku. V praxi nebývá příliš často využíváno. Posledním pravidlem financování je zlaté poměrové pravidlo, které se zaměřuje na oblast vztahu vývoje investic a tržeb podniku. Tempo růstu investic by mělo být v zájmu udržení dlouhodobé finanční rovnováhy pomalejší než tempo růstu tržeb. Výše uvedená pravidla bývají v odborné literatuře označena jako bilanční pravidla.