Pěstění lesů. Vymezení pojmu pěstění lesů. Pěstění lesů v systému lesnických nauk

Transkript

1 Ing. Lumír Dobrovolný, Ph.D. Organizace studia Ústav zakládání a pěstění lesů, LDF, Mendelu Brno tel Ø Výuka = 10 týdnů přednášky B01 + cvičení v terénu na ŠLP + 3 dny HC (1 noc mimo Brno) Ø Zápočet podmínky: povinná účast na semestrálních a hlavních cvičení, test Ø Zkouška: v rozsahu přednášek a doporučené literatury Ø Výukový materiál hlavní: elektronicky dostupné na - složka Download Kantor a kol. (2014): skripta LDF Pěstění lesů Příručka Pěstování lesa v heslech Přednášky v prezentacích Pěstění lesů Ø Výukový materiál - doporučený : Jurča (1988): skripta LDF Brno Pěstění lesů LS 2016 Saniga (2007): učebnice Pestovanie lesa Poleno et al. (2007): učebnice Pěstování lesů I,II,III LČR (2015): Program trvale udržitelného hospodaření v lesích informace k hospodářským souborům: Plíva (1980): Diferencované způsoby hospodaření v lesích ČSR Průša (2001): Pěstování lesů na typologických základech LČR (2015): Program trvale udržitelného hospodaření v lesích Organizace studia Úvod do problematiky pěstění lesa Vymezení pojmu pěstění lesů Ø PĚSTĚNÍ LESŮ je lesnický obor zabývající se péčí o lesní porosty (fytotechnikou) na základech nauky o lese a lesním prostředí Organizace studia Úvod do problematiky pěstění lesa Pěstění lesů v systému lesnických nauk vědní obor, učební předmět praktická činnost Ø ÚČELEM pěstební činnosti je záměrně usměrňovat růst a vývoj lesa tak, aby bylo dosaženo vytyčených cílů, resp. funkcí lesa. Ø CÍLEM pěstební činnosti je dosáhnout toho, aby les v různých časových a prostorových situacích plnil nejlépe komplexní požadavky lidské společnosti polyfunkční (funkčně integrované) pěstění lesa - Dřevoprodukční funkce hospodářský les - prioritním cílem pěstění je zajistit kvalitu, kvantitu, trvalost a bezpečnost produkce dřevní hmoty - Jiné funkce: např. funkce rekreační, vodohospodářská, protierozní (půdoochranná), biodiverzita, NP, CHKO - předmět Pěstění účelových lesů (4.r.) pozn. Základní pěstební pojmy viz. Pěstování lesa v heslech 1

2 Úvod do problematiky pěstění lesa Počátky řízeného Pěstění lesů Úvod do problematiky pěstění lesa Prof. Konšel 18. stol.: první dílčí pokyny k opatrnému kácení silných stromů, aby nedocházelo k ničení stromů mladších, při velké hustotě lesa mají se přebytečné stromy vysekat, aby mlází mělo potřebný prostor, aj. -Celkově velmi špatný stav lesů lesy prořídlé, obnova nedostatečná, přitom s rozvojem průmyslu začala prudce stoupat potřeba dřeva řešení Poč. 19. stol.: počátky řízeného pěstování lesů (vč. pedagogiky a výzkumu) po vzoru pěstování zemědělských plodin = holosečné hospodářství a výsadby výnosných dřevin v monokulturách zejm. smrk a borovice dle německé saské školy čistého výnosu z půdy normální les a paseka, věkové třídy, růstové tabulky, obmýtí, aj. I přes četnou kritiku monokulturního hospodářství na konci 19. stol. a tendence návratu lesa k přirozenějším způsobům pěstování lesa se ve střední Evropě doposud nepodařilo ve větším měřítku prosadit jiný model než les věkových tříd, avšak cca od 50. let 20.stol. zvýšené úsilí lesníků o úpravu dřevinné skladby přimíšením původních dřevin (dnes v legislativě tzv. MZD) dle poznatků lesnické typologie viz. Pěstění lesů na typologických základech Úvod do problematiky pěstění lesa Kategorie lesa dle přirozenosti Příklady pěstebních cílů struktura lesa druhová Stupně přirozenosti ÚHÚL 1. Lesy přírodní: bez přímého vlivu člověka 2. Lesy přirozené: vliv člověka v minulosti, avšak současná struktura lesa blízká lesu přírodnímu 3. Lesy kulturní - přírodě blízké: lesnické hospodaření, avšak současná struktura lesa blízká lesu přírozenému 4. Lesy kulturní - přírodě vzdálené: lesnické hospodaření, současná struktura lesa výrazně odlišná od lesa přirozeného stupeň přirozeno sti druhová skladba - klasifikace plocha [ha] 1 převážně druhově nevhodná spíše druhově nevhodná kulturní les-druhově vhodná spíše přirozená přirozená blízká přirozená introdukované dřeviny % 2 metodika ÚHÚL Macků (2002) Úvod do problematiky pěstění lesa Ekosystémové pojetí pěstění lesů Vývoj struktury v lese přírodním Ø Vývoj přírodního lesa: fylogenetický = kontinuálně probíhající vývoj v poledové době Pěstění lesů na typologických základech trvale udržitelné (standard v ČR) výsledkem je zpravidla les věkových tříd ontogenetický (= velký vývojový cyklus lesa) - životní cyklus lesa po přírodní katastrofě - sukcese lesa ü les přípravný - pionýrské dřeviny (bříza, jeřáb, osika, aj.) ü les přechodný - obnova náročnějších dřevin Pěstění lesů přírodě blízké - ekologicky oprávněné - polyfunkční funkčně integrované (nadstandard v ČR, např. při významnějším využívání přírodních procesů či ekologicky šetrnějších technologií v běžném provozu nebo preference jiné než dřevoprodukční funkce) výsledkem je zpravidla les nepasečný (bohatěji strukturovaný) ü les vrcholný (klimax) - klimaxové dřeviny, nejvyšší a nejstabilnější forma lesního ekosystému 3 vývojová stádia klimaxového lesa (= malý vývojový cyklus): ü 1. dorůstání - největší tloušťková, výšková i plošná diferenciace ü 2. optimum homogenní struktura, maximální akumulace dřevní biomasy ü 3. rozpad strmý pokles zásoby, hloučky starých stromů, zmlazení v mezerách 2

3 Vývoj struktury v lese přírodním Úvod do problematiky pěstění lesa Tvorba pěstební koncepce pěstební úvaha: vývoj struktury v jednotlivých stádiích rozpad / dorůstání 1. Stanovištní (fytocenologie a lesnická typologie, pedologie) a ekologická (ekologie lesa) charakteristika území a hospodářský potenciál stanoviště potenciální dřevinná skladba, potenciál produkce, ohrožení abiotickými a biotickými činiteli, potenciál obnovy. 2. Aktuální stav lesního porostu: pěstební a hospodářské vlastnosti daných dřevin, struktura lesa druhová, věková, prostorová, kvantita a kvalita produkce dřevní hmoty, sortimentace. optimum / rozpad optimum 3. Dlouhodobý výhled: ujasnění obnovního cíle (obnova až zajištění porostu), pěstebních cílů (plánovat na celé obmýtí - cílová dřevinná skladba, cílová struktura lesa, kvantita a kvalita produkce), provozních cílů (ekonomika, sortimenty, těžební technologie, aj.). 4. Konfrontace aktuální pěstebních opatření. stav vs. dlouhodobé cíle: 5. Realizace konkrétního pěstebního zásahu: obnovní seč, umělá a přirozená obnova, aj. návrh sledu pročistka, probírka, Korpeľ (1991) Schéma tvorby pěstební koncepce pěstební úvahy Ekonomika Hodnotová produkce? LT, SLT, HS? Produkční a mimoprodukční funkce Typologický základ pěstění lesů Ekosystém a jeho vazby biodiverzita, půda, voda, mikroklima POROSTNÍ STRUKTURA SOUČASNÁ Kvantita? Stabilita? - vysoká - přiměřená Ekonomika Jiné funkce? - biodiverzita - rekreace POROSTNÍ STRUKTURA CÍLOVÁ IDEÁLNÍ? až 100 let Ekonomické náklady? - Obnova - Pěstební činnost - Výchova STANOVIŠTĚ / SORTIMENTY EKONOMIKA / STABILITA / JINÉ FUNKCE? PĚSTEBNÍ SYTÉM POROSTNÍ STRUKTURA CÍLOVÁ SKUTEČNÁ Produkční a mimoprodukční funkce Ekosystém a jeho vazby biodiverzita, půda, voda, mikroklima Geobiocenologický základ pěstění lesů Geobiocenologický základ pěstění lesů Rozmanitost přírodních podmínek v ČR vyvolává nutnost diferencovaného pěstění lesů Typologický systém ÚHÚL LVS polohy KÓD Dřevina (skupina dřevin) 1 smrkové Lesy zvl. urč. 2 jedlové (SM+JD+BK) dubové Oglejená ostatní listnaté Podmáčená (lužní) 9 8 Ekologické řady číselné značení Lesy hospodářské Kyselá 3 Ø založen na vertikálním (10 LVS) a horizontálním (24 edafických kategoriíborové sestaveno do 1 Exponovaná ostatní jehličnaté (MD) širších rámců nižší 8 ekologických řad) členění přírodních podmínek 2 Ø Lesní typ (LT) je soubor lesních biocenóz, původních i změněných a jejich vývojových 6 bukové 3 Živná 5 4 stadií, včetně střední prostředí, tedy geobiocenóz vývojově k sobě patřících. 4 Ø Soubor lesních typů (SLT) spojuje lesní typy na příbuzných stanovištích. 8 5 (+ 6) vyšší topolové Ø Hospodářské soubory (HS) jsou základní jednotkou rámcového 9 plánování, nízký les jeho ž 7 horské se uplatňují hospodářsko-úpravnická, těžební i pěstební prostřednictvím opatření. 0 ostatní cílový příloha č. 2 k vyhlášce č. 83/1996 Sb., dvoumístný číselný kód současný + aktuální porostní typ třímístný číselný kód Ø provozním výstupem jsou základní hospodářská doporučení - příloha č. 3 k vyhlášce č. 83/1996 Sb rámcové směrnice hospodaření = soubor doporučení pro hospodaření v porostních skupinách daného hospodářského souboru (povinná součást textové části LHP, OPRL) 3

4 Geobiocenologický základ pěstění lesů Hospodářské soubory Geobiocenologický základ pěstění lesů Příloha č. 4 k vyhlášce č. 83/1996 Sb. Rámcové vymezení cílových hospodářských souborů Cílový hospodářský soubor Číselné označení Cílové hospodářství 13 Hospodářství přirozených borových stanovišť 19 Hospodářství lužních stanovišť 21 Hospodářství exponovaných stanovišť nižších poloh 23 Hospodářství kyselých stanovišť nižších poloh 25 Hospodářství živných stanovišť nižších poloh 27 Hospodářství oglejených chudých stanovišť nižších a středních poloh 29 Hospodářství olšových stanovišť na podmáčených půdách 31 Hospodářství vysýchavých a sušších acerózních a bazických stanovišť středních poloh 35 Hospodářství živných bazických stanovišť středních poloh 39 Hospodářství chudých podmáčených stanovišť nižších až vyšších poloh Geobiocenologický základ pěstění lesů Číselné označení Cílové hospodářství 41 Hospodářství exponovaných stanovišť středních poloh 43 Hospodářství kyselých stanovišť středních poloh 45 Hospodářství živných stanovišť středních poloh 47 Hospodářství oglejených stanovišť středních poloh 51 Hospodářství exponovaných stanovišť vyšších poloh 53 Hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh 55 Hospodářství živných stanovišť vyšších poloh 57 Hospodářství oglejených stanovišť vyšších poloh 59 Hospodářství podmáčených stanovišť vyšších a středních poloh 71 Hospodářství exponovaných stanovišť horských poloh 73 Hospodářství kyselých stanovišť horských poloh 75 Hospodářství živných stanovišť horských poloh 77 Hospodářství oglejených stanovišť horských poloh 79 Hospodářství podmáčených stanovišť horských poloh Hospodářské soubory Pro kategorie lesů ochranných 01 Mimořádně nepříznivá stanoviště Geobiocenologický základ pěstění lesů 02 Vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace 03 Lesy v klečovém lesním vegetačním stupni Geobiocenologický základ pěstění lesů Geobiocenologický základ pěstění lesů Přírodní lesní oblast 30 Drahanská vrchovina Rámcové směrnice hospodaření Rámcové směrnice pro příslušný HS Hospodářský soubor 461 Cílové 46 Účelové hospodářství oglejených stanovišť středních poloh hospo dářství Účelové smrkové hospodářství oglejených a podmáčených stanovišť středních poloh So Smrkové Funkční zaměření Polyfunkční (produkční) (ha) Výměr uč. a por ost y ( % ) Hospodářský způsob Tvar lesa Obmýtí Obnovní doba Obnovní číslo Cílová druhová skladba Zásady obnovy lesa Zásady výchovy Ohrožení porostů Funkce lesa hlavní, vedlejší Soubory lesních typů 3V, 4V, 3O, 4G, 5G 52,41 0,53 Kategorie lesa Hospodářský tvar Hospodářský způsob les zvláštního vysoký pp, (pn) Podrostní, (násečný) určení Zákonné ustanovení (zákon č.289/1995 Sb.) Základní hospodářská doporučení (vyhláška MZe č.83/1996 Sb.) Obmýtí 100 Obnovní doba Maximální velikost holé seče ( 31,odst.2) 1 ha 40 Maximální šířka holé seče ( 31,odst.2) 2 x průměrná výška Počátek obnovy 81 Návratná doba 7 Doba zajištění lesních porostů 9 let Minimální podíl 15% -vyhl. 84/96 Sb. 10, odst. 25 % (výjimka č. 3) (výjimka - 31,odst.6) MZD Minimální počty prostokořenného sadebního materiálu (tis. ks/ha) Meliorační a zpevňující dřeviny (Příloha č.8 k vyhlášce č.82/1996 Sb.) (Příloha č.4 k vyhlášce č.83/1996 Sb.) SM 3,5, JD 5 (3), BO 8, DB a BK 8 (4), LP,JV a JS 4, BR a OS 3, JDO 2 3,4V, 3O: DB,BK,JD,LP,JV,JS,JL,JDO,HB 4O: +BR,OS / 4G: +OL Cílová druhová skladba: ALT.: SM 6, JD 2, DB 1, (BK,LP,KL) 1, JS, JL, JDO Maximální podíl GND: ALT.: DB 6, JD 2, BK 1, LP 1, KL, JS, JL MD 5-10%, DG a JDO + až 2% 4

5 Geobiocenologický základ pěstění lesů Geobiocenologický základ pěstění lesů Odchylky od modelu: Opatření ochrany lesů: Porosty ostatních listnáčů : obmýtí 90 r., obnovní doba 20 let. Obnovní postup: Silné ohrožení zamokřením, větrem i sněhem, mrazovými polohami, poškození hnilobou. Dbát na včasné zpevnění porostů rozluky, odluky, závory, obnova postupným krytím v mýtních článcích, budovat odolné porostní pláště a okraje. Návětrné okraje v šířce m ponechat a domýtit až v závěru obnovy. Výchovou a vhodnými obnovními postupy bránit silnému zamokření a negativnímu vlivu mrazových poloh. Traktorové přibližování provádět pouze v suchém nebo zimním období, kdy nedochází k poškozování půdního povrchu. Nutná je úprava již vzniklých kolejí a rýh, také cesty je třeba chránit před podmáčením a erozí. Po těžbě se vyčistí stávající odvodňovací příkopy, popř. se doplní dočasnými brázdami v rámci přípravy půdy nebo se zřídí nová odvodňovacísíť dle potřeby. Meliorace: Okrajové a pruhové clonné seče pro přirozenou obnovu s řazením proti směru převládajících větrů. V případě zabuřenělých stanovišť kategorie O,V náseky a podsadby. DB, BK, LP a JD vnášet do předsunutých skupin v předstihu, u JD dosáhnout dostatečného zastoupení, míšení dřevin skupinové i jednotlivé. Způsob obnovy: Biologická při dodržení obnovních postupů, způsobu výchovy a cílové druhové skladby dřevin. Silně zamokřelé lokality odvodňovat při obnově. Výstavbu melioračních systémů možno uskutečnit pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody a krajiny. Zajištění mimoprodukčních funkcí lesa: Předpoklady pro přirozenou obnovu u SM, JV a JS průměrné, u BK podprůměrné. Umělá obnova vyvýšenou sadbou po obnově odvodňovací sítě (vyčištění příkopů, případně doplnění sítě). Péče o kultury: Funkční potenciál průměrný až nadprůměrný, desukční ekologická funkce zajištěna existencí stanovištně vhodného, stabilního a zapojeného porostu. Spočívá v odsávání vody porosty a odvádění přebytečné vody z půdního profilu. Ekologická stabilita podprůměrná až průměrná v závislosti na příměsi listnáčů. V CHKO Moravský kras souběh s funkcí ochrany přírody, při plánování cílové druhové skladby ve 2. zóně preferovat listnatou alternativu. ÚSES: Ochrana proti buřeni a zvěři. Úprava druhové skladby nárostů. Výchova porostu: Zaměření na kvalitu a stabilitu porostu. Porostní výstavba horizontální struktura zapojená až mírně uvolněná, vertikální výstavba středně diferencovaná. - mladé : Intenzívní zásahy s uvolněním nejstabilnějších a nejkvalitnějších jedinců, péče o dlouhou zelenou korunu a kvalitní zakořenění, dalšími zásahy v úrovni vytvářet volnějšízápoj, včasné rozčleněníporostů. Podpora MZD a kvalitních přimíšených cílových dřevin. Včasné založenízpevňovacích pásů u intenzívně nevychovávaných porostních skupin SM. Prořezávky a první probírky v listnatých a borových porostech negativnímvýběremv úrovni a nadúrovni odstraněním netvárných a poškozených jedinců, šetřit podúroveň. Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených územně plánovací dokumentac í. Ochrana původní fytocenózy, jemnější způsoby hospodaření, podpora druhové diverzity. Vytvořenía podpora vertikálního členění, maximální podpora všech listnáčů. V prvcích ÚSES zvýšené % MZD. Nevysazovat geograficky nepůvodnídřeviny. Doporučené těžebně - dopravní technologie: Rozčlenění při prvních zásazích, nejpozději při výšce porostu 10 m. V mlazinách linky po m, š. 2-3 m, v tyčovinách rozestup m, š. 3 4 m. Technologie šetřící půdní povrch a přirozené zmlazení LKT s nízkotlakými pneumatikami, kůň, lanové dopravní zařízení zvláště na neúnosných terénech, rozestup linek m. V porostech s přirozenou obnovou a na plochách s clonnými sečemi pohyb prostředků pouze po linkách. - dospívající : Úrovňové zásahy na podporu cílových nejstabilnějších a nejkvalitnějších stromů (cca 500 na 1 ha) a MZD. Schéma tvorby pěstební koncepce pěstební úvaha Ekonomika Produkční a mimoprodukční funkce Ekosystém a jeho vazby biodiverzita, půda, voda, mikroklima Struktura lesa Kvantita? Hodnotová produkce? LT, SLT, HS? Ekonomické náklady? - Obnova - Pěstební činnost - Výchova Stabilita? - vysoká - přiměřená STANOVIŠTĚ / SORTIMENTY EKONOMIKA / STABILITA / JINÉ FUNKCE? Jiné funkce? - biodiverzita - rekreace POROSTNÍ STRUKTURA SOUČASNÁ až 100 let POROSTNÍ STRUKTURA CÍLOVÁ SKUTEČNÁ POROSTNÍ STRUKTURA CÍLOVÁ IDEÁLNÍ? PĚSTEBNÍ SYTÉM Struktura lesa druhová věková a tloušťková tloušťková prostorová Ekonomika Produkční a mimoprodukční funkce Ekosystém a jeho vazby biodiverzita, půda, voda, mikroklima Struktura (skladba) - lesních porostů druhová Struktura lesa - druhová Druhové složení porostů O druhovém složení lesa rozhoduje příslušnost stromů k botanickému druhu. Lesní porost složený pouze z jedné dřeviny je porost stejnorodý - monokultura (nesmíšený), smrková nebo borová monokultura ± na nevhodných stanovištích). Lesní porost složený z více dřevin je porost smíšený (nestejnorodý), plošný podíl dřevin zastoupení dřeviny důvody smíšení Struktura lesa - druhová Podle hospodářských vlastností a funkce se rozlišují dřeviny: přípravné pionýrské ochranné dřeviny které jsou schopny obsazovat nepříznivá stanoviště, vytváří ± v předstihu vhodné podmínky pro dřeviny hospodářské (např. bříza, jeřáb, osika, jíva) klimaxové cílové hlavní dřeviny cílové skladby dle příslušného HS (např. smrk, buk, jedle, borovice, dub,...) meliorační a zpevňující (stabilizační) slouží k udržení nebo zlepšení prostředí (zejm. půdního) pro růst hospodářsky atraktivních dřevin a zvyšují mechanickou i ekologickou stabilitu porostu (tzv. MZD dle příslušného HS např. buk, jedle, lípa, modřín, douglaska, aj.). výchovné napomáhají výchově porostu (např. habr, lípa) zápojné výplňové napomáhají k vytvoření potřebného zápoje ekonomicky cenné zlepšují ekonomiku produkce (např. břek, třešeň, ořešák, douglaska, modřín). domácí původní v ČR (dřeviny dle LVS). introdukované zajišťují konkrétní funkční účinky, které zpravidla nelze zabezpečit dřevinou domácí (např. výsadby smrku pichlavého v imisně postiženém území) či výrazně zlepšují ekonomiku produkce (např. douglaska, jedle obrovská, vejmutovka), avšak zvážit riziko invaze či selhání zdravotního stavu! zdomácnělé introdukované dřeviny dlouhodobě osvědčené v konkrétních podmínkách ČR (např. douglaska). autochtonní (původní) druh dřeviny, který geneticky souvisí s předky, kteří se na daném území (lokalitě) vyskytovali v minulosti a dlouhodobým evolučním vývojem se adaptovali na místní podmínky. alochtonní (nepůvodní) druh dřeviny, který není na daném území (lokalitě) autochtonní. 5

6 Struktura lesa - druhová Podle původu (způsobu obnovy) se rozlišují dřeviny: Z přirozené obnovy generativní (prakticky všechny druhy dřevin), vegetativní (druhy se schopností tvorby výmladků) Z umělé obnovy prakticky všechny druhy dřevin Struktura lesa - druhová Zastoupení dřevin vyjadřuje podíl dané dřeviny z celkové porostní zásoby, vyjadřuje se zkratkou dřeviny (standardy HÚL) a desítkami procent SM 4, JD 2, BK 4, LP ( 10) nebo procenty SM 41, JD 19, BK 37, LP 3 ( 100) Podle zastoupení dřevin rozeznáváme: dřevinu hlavní - zaujímá v porostu největší plošný podíl (min. 40%) dřevinu vedlejší - má menší zastoupení než dřevina hlavní, dřeviny vedlejší se potom dělí na dřevinu přímíšenou - s plošným podílem > 10% dřevinu vtroušenou - s plošným podílem < 10% Porostní typ definice Macků (2001) skripta HÚL II Struktura lesa - druhová Struktura (skladba) - lesních porostů druhová Struktura lesa druhová Forma (způsob) smíšení: Dřeviny se mohou v porostu (ve směru horizontálním) nacházet v různých formacích (podle množství a velikosti plochy kterou zaujímají). Na základě toho rozlišujeme formu smíšení: jednotlivou střídá se strom od stromu hloučkovou do 1 ar skupinovou 0.01 až 0.2 ha ostrůvkovou 0.2 až 0.5 ha plošnou nad 0.5 ha řadovou Sestavení názvu porostu dle druhové skladby: skladbu dřevin hlavních, pak ostatních formu smíšení příklad: Smíšený buko-dubový porost s jednotlivou příměsí modřínu. Struktura lesa věková a tloušťková Věkové složení porostů Porosty se podle věku jednotlivých stromů dělí na porosty stejnověké - v mladých porostech se stromy liší věkem do 5 let, ve středně starých do 10 let porosty různověké - věkový rozdíl jednotlivých stromů je větší jak 5 (mladé porosty) případně 10 (středně staré porosty) let. Struktura lesa věková Podle věku se porosty dále rozdělují na věkové třídy a věkové stupně: věková třída - rozdělení porostů po intervalech 20 let, používá se zejména v porostních mapách věkový stupeň - rozdělení porostů po intervalech 10 let - používá se v lesním hospodářském plánu k vyjádření plošného zastoupení věkových stupňů, plošného zastoupení dřevin apod. Zralá přestárlá kmenovina VI 11,12 Sestavení názvu porostu dle druhové a věkové skladby: skladba dřevin hlavních, pak ostatních forma smíšení Zralá kmenovina Nastávající kmenovina V IV 9,10 7,8 věkové uspořádání Tyčovina III 5,6 příklad: Stejnověký smíšený buko-dubový porost s jednotlivou příměsí modřínu. Tyčkovina Mlazina II I 3,4 2 Nálet, nárost, kultura I 1 6

7 Struktura lesa věková Struktura lesa tloušťková Tloušťkovou strukturu lesa nejčastěji znázorňujeme grafem tzv. tloušťkových četností: osa x: tloušťkové stupně nejčastěji 2 cm, 4 cm osa y: počet stromů / ha rozeznáváme porosty: - tloušťkově nediferencované - tloušťkově diferencované - tloušťkově silně diferencované Sestavení názvu porostu dle druhové, věkové a tloušťkové struktury: skladba dřevin hlavních, pak ostatních forma smíšení věkové uspořádání tloušťková struktura příklad: Stejnověký tloušťkově diferencovaný smíšený buko-dubový porost s jednotlivou příměsí modřínu. Struktura lesa věková a tloušťková Vývojové (růstové) fáze lesa dle věku a tloušťky Vývojová fáze Nárosty a kultury Věk Mlazina Tyčkovina Textura lesa Tyčovina Nastávající kmenovina Kmenovina počáteční období kmenoviny, výčetní tloušťka cca 20 cm poslední vývojové stádium porostu dospívání porostu dospělé (mýtní) porosty Vlastnosti nálet nárost kultura mladý lesní porost, mladý-středně starý porost, středně starý Popis mladý porost z přirozené obnovy, růstově nezajištěný mladý porost z přirozené obnovy, růstově zajištěný mladý porost založený uměle počátek při zapojení porostu, výška cca od 1,5 m, výčetní tloušťka stromů hlavního porostu <7 cm výčetní tloušťka stromů hlavního porostu ³7 cm, (6-12cm), 2,-3. věk. stupeň,odumírá ní spodních přeslenů porost, výčetní tloušťka 1319 cm, odumírání spodních přeslenů, čištění kmenů Vývojová etapa Vytváření porostu vyspívání porostu Struktura lesa věková a tloušťková = prostorové rozmístění a zastoupení vývojových fází Korpeľ (1991) Struktura lesa věková a tloušťková Struktura lesa prostorová Prostorovou výstavbu porostu můžeme posuzovat ve směru horizontálním nebo vertikálním. Prostorová struktura - horizontální: Hustota = počet jedinců na jednotku plochy Spon Rozestup stromů Zápoj - horizontální Zakmenění Prostorová struktura vertikální (výšková): Výškové postavení dřevin (výšková struktura) Zápoj vertikální Patrovitost (etážovitost) lesa 7

8 Struktura lesa prostorová horizontální Struktura lesa prostorová horizontální Struktura lesních porostů prostorová - horizontální Spon je obrazec, které vytváří spojnice sousedních stromků spon může být Čtvercový Obdélníkový Trojúhelníkový nepravidelný (netvoří pravidelné obrazce) řadový (stejné vzdálenosti řad a zpravidla nestejné vzdálenosti stromků v řadách) apod. a souvisí s technologií výsadby čtvercový Vedle toho pojmy úzký a široký spon souvisí spíše s větší (menší) hustotou (počtem) sazenic. Struktura lesa prostorová horizontální trojúhelníkový Struktura lesa prostorová horizontální Zápoj je vzájemný dotyk a prolínání (poloha) větví stromů. Je velmi důležitým pěstebním kriteriem při výchově i obnově porostů, neboť ovlivňuje mikroklima porostu (zejména pronikání světelného záření a atmosférických srážek do nitra porostu). Vyjadřuje se slovně nebo číselně. Struktura lesa prostorová horizontální řadový Struktura lesa prostorová horizontální Zápoj přehoustlý Slovní vyjádření stupňů horizontálního zápoje: zápoj přehoustlý (větve sousedních stromů se překrývají, koruny jsou stísněné) zápoj dokonalý (větve se dotýkají, koruny jsou dobře formované) zápoj uvolněný (mezi korunami jsou malé mezery) zápoj dočasně přerušený (mezi korunami jsou mezery, které se dalším vývojem zapojí) zápoj trvale přerušený (mezi korunami jsou mezery, které se již dalším vývojem nezapojí) Vyjádření zápoje Horizontální zápoj je geometricky vyjádřen projekcí korun stromů na vodorovnou plochu. Číselně lze vyjádřit zápoj buď procenticky, tj. kolik procent zaujímá celková plocha korunových projekcí z celkové plochy porostu, nebo korunovým indexem, tj. poměrem plochy korunových projekcí k ploše porostu. příklad: Plně zapojený stejnověký tloušťkově diferencovaný smíšený bukodubový porost s jednotlivou příměsí modřínu. 8

9 Struktura lesa prostorová horizontální Struktura lesa prostorová horizontální Zápoj dokonalý Zápoj uvolněný Struktura lesa prostorová horizontální Struktura lesa prostorová horizontální Zápoj dočasně přerušený Zápoj trvale přerušený Struktura lesních porostů prostorová Struktura - horizontální lesa prostorová horizontální Zápoj 80 % Zápoj 60 % Zakmenění Struktura lesa prostorová horizontální Zakmenění udává, do jaké míry je využit produkční potenciál posuzovaného porostu na daném stanovišti. Zakmenění je taxační veličina, která se určí jako poměr zásoby (nebo kruhové výčetní základny) konkrétního porostu k údajům růstových tabulek. Číselně se zakmenění vyjadřuje v desetinách (např. 0,7, 0,9, 1,0) nebo v procentech (69 %, 87 %, 100 %). Zakmenění je taxační veličina odvozenáze vztahu: Zápoj 0,8 Zápoj 0,6 kde je Z - zakmenění porostu Vs - zásoba (nebo kruhová výčetní základna) porostu skutečná Vt - zásoba (nebo kruhová výčetní základna) porostu tabulková 9

10 Růstové tabulky (grafické) Růstové tabulky (grafické) Struktura lesa prostorová horizontální Růstové tabulky (grafické) Stupeň zakmenění při hodnotě 1) zakmenění plné ) zakmenění uvolněné ) zakmenění prořídlé ) zakmenění řídké ) zakmenění rozptýlené roztroušené příklad: Plně zakmeněný stejnověký tloušťkově diferencovaný smíšený bukodubový porost s jednotlivou příměsí modřínu. Struktura lesních porostů prostorová horizontální Struktura lesa prostorová horizontální Zakmenění Struktura lesa prostorová vertikální Podle příslušnosti stromů k jednotlivým vrstvám ve vertikálním profilu porostu se rozlišují: Stromy nadúrovňové tvoří vrstvu, ve které jsou stromy, které zřetelně převyšují porostní úroveň Stromy úrovňové tvoří vrstvu, ve které koruny stromů dosahují největšího zápoje, s největším množstvím větví, s převážnou částí asimilačních orgánů Stromy podúrovňové - vrstva se stromy které jsou zřetelně pod porostní úrovní Výškovou strukturu lesa graficky znázorňujeme obdobně jako tloušťkovou strukturu pomocí četností výškových tříd. Nejčastější příčiny různého vertikálního uspořádání jedinců a dřevin v prostoru: původ věk genetické predispozice růstová dynamika dřeviny zdravotní stav stanoviště, mikroklima hospodářský způsob a tvar lesa 10

11 Struktura lesa prostorová vertikální Zápoj se tak může posuzovat i ve smyslu vertikálním, kdy nejde o přímý dotyk větví Cíle v PL Cíle v pěstění lesů korun, ale vzájemnou polohu korunových projekcí v prostoru. Lesní porosty jsou často diferencovány ve vertikálním směru do tzv. porostních etáží (pater). Znamená to uspořádání stromů do jednoho nebo více dílčích souborů, které mají výrazný vzájemný výškový odstup. Rozeznáváme tak porosty jedno-, dvou-, více-etážové, tzn. Ø Obnovní cíl druhová skladba ve stádiu kultur nárostů výškově nediferencované, diferencované, výrazně diferencované Etážovitost je způsobena buď různověkostí nebo rozdílnou růstovou dynamikou dřevin ve smíšeném porostu a to i vlivem prostředí (stanoviště) nebo rozdílným původem etáží (les střední). Sestavení kompletního názvu porostu dle druhové, věkové, tloušťkové a prostorové struktury: Ø Pěstební cíl cílová druhová skladba, resp. cílová struktura lesa v dospělosti Ø Hospodářský cíl obnovní cíl + pěstební cíl + technologie + ekonomika skladba dřevin hlavních, pak ostatních forma smíšení věkové uspořádání prostorová výstavba příklad: Plně zapojený jednoetážový stejnověký tloušťkově diferencovaný smíšený buko-dubový porost s jednotlivou příměsí modřínu. Příklady pěstebních cílů struktura lesa druhová Příklady pěstebních cílů struktura lesa celková Rozdílný původ dřevin a porostu : Röhrig et al. (2006) 1. vegetativní = výmladkového původu 2. generativní + vegetativní 3. generativní = semenného původu Hospodářské tvary lesa: ad. 1. Les nízký ad. 2. Les střední ad. 3. Les vysoký 1. les pasečný (les věkových tříd) 3. les přírodě blízký 2. les výběrný 11

12 Ukázky různých struktur Ukázky různých struktur Ukázky různých struktur Ukázky různých struktur Ukázky různých struktur Schéma tvorby pěstební koncepce pěstební úvahy Ekonomika Produkční a mimoprodukční funkce Ekosystém a jeho vazby biodiverzita, půda, voda, mikroklima Hodnotová produkce? LT, SLT, HS? POROSTNÍ STRUKTURA SOUČASNÁ Kvantita? Ekonomické náklady? - Obnova - Pěstební činnost - Výchova Stabilita? - vysoká - přiměřená STANOVIŠTĚ / SORTIMENTY EKONOMIKA / STABILITA / JINÉ FUNKCE? Jiné funkce? - biodiverzita - rekreace až 100 let POROSTNÍ STRUKTURA CÍLOVÁ SKUTEČNÁ POROSTNÍ STRUKTURA CÍLOVÁ IDEÁLNÍ? PĚSTEBNÍ SYTÉM Ekonomika Produkční a mimoprodukční funkce Ekosystém a jeho vazby biodiverzita, půda, voda, mikroklima 12

13 Abiotické faktory a pěstění lesů Mikroklima a světelné poměry Struktura lesa Půdní vlastnosti Vývoj flóry i fauny Abiotické faktory a pěstění lesů Abiotické faktory a pěstění lesů Mikroklima se definuje jako klima obyčejně malého prostoru, vytvořené pod bezprostředním vlivem aktivní vrstvy klimageneticky stejnorodého krajinného prvku. Světlo difúzní, přímé, FAR, horní, boční, zadní, spodní Charakter porostního mikroklimatu je velmi rozdílný podle druhu rostlin, hustoty nebo zápoje porostu a dalších faktorů (věk, struktura, výška, apod.). Ve složitých lesních porostech se vytvářejí mikroklimaticky odlišné vrstvy. Rozlišuje se tu mikroklima půdní, přízemní, podrostní, kmenové (podkorunové), korunové a nadkorunové. V pěstění lesů důležité rozlišit mikroklima: Holé - Fototropismus (spíše negativní vlastnost) = ohyb rostlin směrem ke světlu díky změně směru svého růstu vliv na utváření celkového habitu, tvaru a jakosti kmene, dále významné pro mechanickou stabilitu porostu. - Autoredukce (spíše pozitivní vlastnost) = samoprořeďování nově vznikajícího porostu přirozenou mortalitou rostlin díky konkurenčním vztahům v populaci, tzn. rozdílnému přísunu světla a vlivu kořenové konkurence. - Samočištění (pozitivní vlastnost) = usychání spodních větví stromu vlivem konkurence a nedostatku světla. Souvisí se stinnou povahou listoví - u smrku probíhá spolehlivě, u buku (vegetuje v silném zástinu) či dubu (propouští dostatek světla do spodních vrstev koruny) nutná přítomnost tzv. výchovných dřevin. - Světlostní přírůst (pozitivní vlastnost): rychlost růstové reakce a adaptability jedince na nově vzniklý růstový prostor, tzn. schopnost jedince reagovat po uvolnění zvýšenou asimilací a objemovým přírůstem typické zejména pro stinné dřeviny. Růst stromu Počasí a klima globální změny Zdravotní stav Sociální postavení viz. stromové klasifikace plochy: značná rozkolísanost všech abiotických faktorů, extrémy zamokření, přehřátí, mrazy, eroze, vítr, atd. Zapojeného - Tolerance ke stínu nízká, velká (stinné, polostinné a slunné dřeviny) porostu: vyrovnanější průběh faktorů, záleží na druhové, věkové a prostorové struktuře Kotlíku: specifické mikroklima - přechod volné plochy a porostu, dáno tzv. charakteristickým číslem = poměr šířky mezery k porostní výšce mezery malé (do 1) se svým klimatem od okolního porostu téměř neliší, se zvětšujícím se rozměrem mezery zvýraznění specifik dle světových stran rozdílné oslunění a zastiňování, podzáření, různá distribuce srážek, teplot, porušení kořenové konkurence dospělého porostu, atd. S okraj nejexponovanější (záření + teplota). Nejpříznivější mikroklima na J straně kotlíku; při zakládání kotlíků vhodné eliptické protažení ve směru V-Z (zejména na suchem ohrožených stanovištích), kdy nejlépe využíváme zastínění mateřským porostem a zmenšujeme tím i část plochy v dešťovém stínu, protože většina srážek k nám přichází od západu. Porostního okraje: ekologické rozhraní mezi mikroklimatem lesa a volné plochy, ekologická specifika vnějšího a vnitřního okraje. Růst stromu biologické (a pěstební) vlastnosti Stanoviště a další ekologické faktory Vnitřní růstový rytmus Růst stromu Biologické vlastnosti Růstový prostor Aktuální parametry stromu, zejm. koruny 13

14 Růst stromu biologické (a pěstební) vlastnosti Růst stromu parametry stromu Růst stromu parametry stromu Růst stromu parametry stromu Korunová projekce: - Horizontální projekce nejširší části koruny v m2 Dendrometrické vztahy: Objem (plášť) koruny - pro produkci důležitá osvětlená část koruny, resp. listy na jejím obvodě - Jehličnany osvětlená část = kužel až kvadratický paraboloid ca do 2/3 délky koruny od shora, zastíněná část = zkosený paraboloid nebo komolý kužel - Listnáče osvětlená část = kubický paraboloid až polokoule ca do 1/3 až 1/2 délky koruny od shora, zastíněná část = kužel smrk Růst stromu Růst z fyziologického hlediska = projev asimilační schopnosti listové plochy, LAI index listové plochy jako důležitý ukazatel produkce Růst stromu Růst na kruhové ploše - je projevem tloušťkového růstu, kterým se mění plocha příčného řezu kmene, tzv. kruhová plocha (ve výčetní výšce 1.3 m nad zemí). Růst stromu na objemu - realizuje se změnou základních parametrů stromu, zejména výškou a tloušťkou kmene, délkou a tloušťkou větví a kořenů. Uvažuje se zpravidla objem nadzemní části (bez kořenů) s členěním na hroubíþ a nehroubíþ. růst do výšky - realizuje se vrcholovým výhonem, kterým se prodlužuje kmen stromu (terminál, terminální výhon) růst do tloušťky - se realizuje činností kambia a felogenu, kterou vzniká každoročně na obvodu kmene nová vrstva dřeva růst boční - se realizuje bočními výhony, kterým se prodlužují větve a mění se tak šířka (průměr) koruny Obecně tedy růst znamená vývoj hodnoty určité veličiny (výška stromu, tloušťka stromu) vzhledem k věku. Naproti tomu změna této veličina za určitý časový úsek je přírůstþ druhy přírůstů. 14

15 Růst stromu Růst stromu růstová dynamika K výškovému růstu dochází během vegetačního období. Délka terminálního vrcholu, který se vytvoří během vegetačního období představuje roční výškový přírůst. Výškový růst ve vegetačním období začíná na jaře (v měsíci dubnu až květnu) a končí v létě (v červenci až srpnu). Sledujeme-li průběh vývoje růstu a přírůstu během celého života stromu, můžeme v rámci tzv. velké růstové periody pozorovat tři malé růstové periody (na přírůstové křivce oddělené dvěma inflexními body): období mládí období plné síly až dospělosti období stáří Menší přírůst v juvenilním (mladém) věku je vystřídán vyšším přírůstem ve středním věku, a po dosažení kulminačního bodu rychle klesá; to ukazuje existenci malých period. Růst stromu růstová dynamika Rozdílnost výškového růstu jednotlivých dřevin různé dřeviny ve stejném věku zaujímají jiné sociální postavení - důležité zejm. při zakládání a pěstování smíšených porostů vhodné volit směs dřevin se stejnou růstovou dynamikou v mládí nebo vykazuje-li rychlejší růst dřevina plánovaná pro umístění v nadúrovni, popř. dřevinu pomaleji rostoucí (např. buk) obnovit v dostatečném předstihu před dřevinou rychleji rostoucí (např. smrk) - Věk kulminace výškového přírůstu (období plné síly): borovice 7 let (5-15), smrk 20 let (8-32), buk 23 let (8-45), jedle 33 let (10-50) - Slunné dřeviny dosahují maximální hodnotu běžného výškového přírůstu dříve, křivka prudčeji stoupá a prudčeji klesá, u stinných dřevin kulminace později a pozvolnější průběh křivky - Stinné dřeviny na rozdíl od slunných po uvolnění reagují zvýšeným výškovým přírůstem, stromy v mládí zastíněné rostou déle a dosahují větší konečné výšky, než ty, které vyrostli bez zastínění a v mládí se rychle vyvíjeli - Produkčně výhodné smíšení = slunné dřeviny v horním patru propouští světlo ke stinným a polostinným dřevinám ve středním a spodním patru (např. modřín s bukem) Růst stromu růstová dynamika Kompetice, světlostní přírůst: Kompetici dřevin si můžeme představit jako soutěžení jedinců v růstu, a to jak v rámci 1 druhu (vnitrodruhová) tak i více (mezidruhová). Soutěž v nadzemní i kořenové části probíhá o základní životní zdroje rostliny, tj. zejména světlo, voda a živiny. Růstová reakce dřevin na zvětšený růstový prostor (po uvolnění) = světlostní přírůst, je různá nutno přizpůsobit pěstební zásah (intenzitu): u jehličnanů působí mírné rozpojení zápoje na výškový růst příznivě, silnějším rozpojením se více podpoří tloušťkový přírůst na úkor výškového. u buku a dubu se rozšíření růstového prostoru projeví rozrůstáním koruny do stran, resp. délkovým přírůstem na celém obvodě koruny a zvýšeným tloušťkovým přírůstem problém zejm. u buku, který při silnějším zásahu navíc rychle zvětší úhel větvení = košatění a snížení výškového přírůstu, tzn. potřeba opatrného uvolňování. Matematické vyjádření kompetice: A. nejjednodušeji jako průměrná růstová plocha 1 stromu = porostní plocha / počet stromů Růst stromu růstová dynamika B. Kompetiční (sociální) plocha Růst stromu růstová dynamika C. Kompetiční indexy LSOC = L [AbasSamp/(AbasSamp + AbasNeighb)] 15

16 Růst stromu růstová dynamika Růst stromu biologické (a pěstební) vlastnosti Smrk: polostinná dřevina, u které objemový přírůst kulminuje mnohem dříve jak u buku (okolo 40 let). Reakce na uvolnění světlostním přírůstem se dostavuje, avšak rychlostí zaostává za bukem. Korunu nerozvíjí do šířky a proto ji ve vyšším věku může již málo rozvíjet. Jakmile se délka koruny zredukuje odumřením spodních větví (např. v přehoustlých porostech), je její další prodloužení možné jen výškovým přírůstem (ve vyšším věku problematické). V příliš řídkých porostech se zvyšuje tloušťka větví a brzdí se čištění kmene. Příznivé pěstební vlastnosti: nekošatí, nekřiví se, relativně symetrická koruna, v hustých porostech značně zkracuje korunu, výškový růst převládá nad tloušťkovým to vede k přeštíhlení (h/d >1) a snížení stability stromu a celého porostu Růst stromu růstová dynamika Růst stromu biologické (a pěstební) vlastnosti Borovice: typicky slunná dřevina s velmi brzkou kulminací běžného objemového přírůstu (okolo 30 let) s následným rychlým poklesem, ještě dříve kulminuje výškový přírůst (okolo 20 let) - v 70 letech jen okolo 20 cm ročně. Tedy o budoucí jakosti porostu se rozhoduje hlavně v mladém věku. Ve stadiu kmenoviny již nekošatí. S nízkou schopností rozvíjet korunu ve středním a vyšším věku souvisí i nedostatečná schopnost vytvářet boční kořeny. Borovice je tedy schopná mnohem pomaleji jak např. buk obsadit uvolněný kořenový systém ve svrchní vrstvě půdy po odstranění konkurujících sousedů a má tedy obecně jen nízkou schopnost vytvářet světlostní přírůst, na jehož začátek musíme čekat podstatně déle jak např. u smrku. Mezernatý porost v mládí zapříčiňuje tvorbu tlustých větví, což znehodnocuje kvalitu budoucího porostu. Pěstební vlastnosti: spíše jako listnáč, tzn. tvorba silnějších větví a rozložitějších korun při nadměrném uvolnění, neprůběžná osa kmene. V oblastech, kde škodí sníh je poškozována zlomy. Potlačené a přeštíhlené borovice poměrně málo reagují zvýšeným přírůstem na uvolnění, kladná reakce na uvolnění hlavně v mládí - s věkem se značně snižuje Růst stromu biologické (a pěstební) vlastnosti Buk: typicky stinná dřevina, s pozdější kulminací běžného objemového přírůstu (okolo 60let), přírůst dlouhotrvající ve stáří jen pomalu klesající. Plastická dřevina na uvolnění reaguje světlostním přírůstem velmi dobře, a to i ve vyšším věku, tvárná koruna dokáže vyplnit velmi rozdílné růstové prostory. Problém nepravého jádra vzniká s věkem, proto je žádoucí zrychlený tloušťkový vývoj. Nepodléhá příliš abiotickým škodám a ohrožení hmyzem a houbami je poměrně malé. Pěstební vlastnosti: košatění, často excentrické koruny, neprůběžná osa kmene, vidličnatost, při výchově mladých porostů se využívá přirozené schopnosti autoredukce = potlačení jedinci díky stinné povaze buku přežívají v podúrovni a postupem času sami odumírají, tzn. na rozdíl od dubu (světlomilný značně fototropní) nehrozí takové riziko přeštíhlení. Růst stromu biologické (a pěstební) vlastnosti Dub: výškový (okolo 20 let) a objemový (okolo 45 let) přírůst kulminují u této slunné dřeviny sice brzy, avšak později jak u borovice. Pomalý pokles přírůstu a jeho dlouhé trvání souvisí v protikladu s borovicí s jeho dlouhou fyzickou délkou života. Schopnost košatění v mládí je vyvinutá stejně jako u borovice, ale trvá déle. Fototropismus V schopnosti reagovat na uvolnění světlostním přírůstem je dub někde mezi borovicí a bukem. Dodatečná regenerace korun v kmenovinách dříve na husto rostoucích dubů je jen pomalá, náhlé uvolnění korun zapříčiňuje značné vytváření vlků. Pěstební vlastnosti: podobné jako u buku, ovšem větší náchylnost k přeštíhlení a křivení kvůli fototropismu, dále větší sklony k zavlčení a znehodnocení kmene při náhlém uvolnění nebo při nedostečném výskytu podúrovně, hůře a pomaleji reaguje na opožděné uvolnění. Zpevnění stability přeštíhlených dubů opožděnými zásahy je proto problematické říká se, že má měkkou páteř. Další staré lesnické pravidlo říká, že dub má mít kořeny v čerstvě půdě, kmen v kožichu (tzn. potřeba husté podúrovně pomocných doprovodných dřevin (zejm. habr, lípa) a korunu na slunci (v úrovni dostatečně uvolněná koruna) 16

17 Růst stromu biologické (a pěstební) vlastnosti Růst stromu biologické (a pěstební) vlastnosti Jedle: typická stinná dřevina, citlivá na jakékoliv náhlé změny v porostním prostředí, pro svoji růstovou strategii (čekatelka dokáže při výšce jen několika metrů živořit i přes 100 let ve velmi nepříznivých světelných podmínkách a čekat na svoji příležitost) prospívá v porostech s členitější a složitější strukturou, jinak pěstební vlastnosti podobně jako smrk Modřín: světlomilný, řídká koruna s jemným olistěněním nejlépe jednotlivě vtroušená dřevina (rozestup min. 12 m), koruna vždy v nadúrovni, úrovňové nebo dokonce podúrovňové modříny je lépe odstranit, vysoká stabilita a odolnost proti větru Douglaska: polostinná dřevina s podobnými vlastnostmi jako smrk, ovšem vyšší objemová produkce, nehodí se jako monokultura, vhodná spíše jako individuální nebo skupinová příměs, popř. k vylepšování a doplňování kultur Habr, javor, jasan, lípa: do směsí nebo jako pomocné při výchově dřevin cílových Bříza, jíva, osika: pionýrské dřeviny, využití jako přípravné dřeviny na kalamitních holinách, dále častý výskyt v běžných porostech pokud neškodí cílové dřevině ponechávat pro zvýšení biodiverzity, popř. jako palivo, aj. Teorie pěstební techniky Pěstební zásah A. Zmenšováním počtu stromů Vyřazením celých stromů Omezením růstu a vlivu stromů Teorie pěstební techniky Vyvětvování Účelem vyvětvování je obvykle zlepšení kvality vyvětvovaného stromu, podnícení jeho růstu, popř. uvolnění sousedního jedince. Vyvětvování má do jisté míry podobné účinky jako pročistka nebo probírka a může je popř. dočasně nahradit. Oklest, tj. odstraňování spodních větví po celém obvodu kmene do určité výšky; Ořez, tj. odstraňování jednotlivých větví. Používá se zpravidla v listnatých mlazinách, kde není dostatek vhodných jedinců zaručujících kvalitní cílovou produkci. Zejména u dvojáků (trojáků) je nutné zabezpečit jediný průběžný kmen. Vyvětvování se dále rozděluje podle toho jaké větve se odstraňují: Odstraněním Umrtvením Krácením Jiným tlumením růstu B. Úprava tvaru stromu - vyvětvování Ořez Oklest Vyvětvování suché (oklest suchý) odstraňuje větší počet spodních větví zcela nebo z větší části odumřelých. Jeho uplatnění je zejména v nesmíšených porostech smrkových a borových. Při suchém vyvětvování se na kmeni nic nepřirozeného neděje, naopak je jen rychle zakončen pochod přirozeného čištění a lze jej aplikovat v kterékoliv roční době. Vyvětvování zelené (oklest zelený) odstraňuje větší počet spodních větví zcela nebo z větší části živých. Zelené vyvětvování se může uplatnit např. v nedostatečně hustých borových odrůstajících kulturách a mlazinách. Účinné a účelné je také u mladých douglasek a všech druhů jedlí. Zelené větve zde mohou být totiž navíc výhodně zpeněženy na podzim a na počátku zimního období (Památka zesnulých, Vánoce). Podle posledních poznatků ale obecně platí, že z biologického hlediska je pro zelené vyvětvování vhodnější vegetační doba, protože tvorba ochranné pryskyřičné vrstvy a kalusového pletiva na ráně navazuje bezprostředně na odřezání větve. Teorie pěstební techniky Elementy pěstebního zásahu Proč? ü Pěstební cíl Kdy? ü Doba zásahu, vč. opakování Kolik? ü Síla (intenzita) zásahu Kde? ü Umístění zásahu, jádro pěstební péče Jak? ü Způsob výběru (zásahu) Teorie pěstební techniky Elementy pěstebního zásahu Členění Prvek Popis Doba vykonání (opakování) Určuje počátek výchovy a pěstební Zásah včasný vykonaný v optimálním čase interval (dobu mezi Zásah předčasný nevhodný, vykonán příliš brzy, předbíhá jednotlivými zásahy) přirozenému vývoji porostu Zásah opožděný nevhodný, došlo k závažným poruchám kvality porostu Prostorové umístění Určuje umístění zásahu ve Výběr (zásah) vertikálním profilu porostu Podúrovňový odstraňování podúrovňových stromů Úrovňový odstraňování stromů v porostní úrovni Nadúrovňový odstraňování stromů z porostní nadúrovně (mladé porosty) Síla zásahu Vyjadřuje absolutně, nebo relativně počet odebraných stromů, snížení výčetní plochy nebo zásoby dřevní hmoty apod. Druh a způsob Vyjadřuje na základě jakých výběru principů se přistupuje k výběru a odstraňování stromů (řídí a usměrňuje přirozené prořeďování) Podle pěstebního ovlivnění Přiměřený bez podstatného snížení zápoje Silný podstatné snížení zápoje Slabý málo ovlivňuje zápoj druh výběru (zásahu): zdravotní zlepšení zdravotního stavu porostu zušlechťovací zlepšení jakostního složení porostu zralostní stromy, které dosáhly mýtních parametrů způsob výběru (zásahu): negativní odstraňování záporných složek pozitivní podpora kladných (nejjakostnějších) stromů individuální výběr (odstraňování) jednotlivých stromů schematický výběr (odstraňování) stromů podle určitého schématu 17

18 Teorie pěstební techniky způsob výběru Individuální (selektivní) výběr záporný Teorie pěstební techniky způsob výběru Individuální (selektivní) Výběr záporný Teorie pěstební techniky způsob výběru Individuální (selektivní) Výběr záporný Teorie pěstební techniky způsob výběru Individuální (selektivní) Výběr kladný Teorie pěstební techniky způsob výběru Individuální (selektivní) Výběr kladný Teorie pěstební techniky způsob výběru Individuální (selektivní) Výběr kladný 18

19 Výběr kladný Teorie pěstební techniky způsob výběru Teorie pěstební techniky způsob výběru Individuální (selektivní) Výběr kladný Teorie pěstební techniky způsob výběru Individuální (selektivní) Výběr kladný Teorie pěstební techniky způsob výběru Individuální (selektivní) Výběr kladný Teorie pěstební techniky způsob výběru Individuální (selektivní) Výběr kladný Výběr (zásah) schématický Každá čtvrtá řada Teorie pěstební techniky způsob výběru 19

20 Výběr (zásah) schématický Každá druhá řada Teorie pěstební techniky způsob výběru Teorie pěstební techniky způsob výběru Výběr (zásah) schématický Každá druhá řada a každý druhý strom Teorie pěstební techniky způsob výběru Výběr (zásah) kombinovaný Každá druhá řada a ve zbývajících řadách výběr individuální Teorie pěstební techniky způsob výběru Výběr (zásah) kombinovaný Každá čtvrtá řada a ve zbývajících řadách výběr individuální Teorie pěstební techniky chronologie Teorie pěstební techniky chronologie Fáze (I) Nálet, nárost, kultura, (II) mlazina (III) Tyčkovina, tyčovina (III) Nastávající kmenovina (IV) Kmenovina Etapa Vytváření Vyspívání Dospělosti Pěstební opatření Péče o nárosty a kultury Výchovná seč pročistky Výchovná seč - probírky Výchovná seč - péče o nastávající kmenovinu Obnovní seč 20

21 Růstová fáze I nálet, nárost, kultury Nálet, nárost z přirozené obnovy pod porostem parametry biologického, resp. hospodářského zabezpečení náletu / nárostu - není dáno legislativně, nutné posouzení lesním hospodářem: Dřevinná skladba alespoň rámcově odpovídá cílové skladbě cílový podíl dřevin v dospělosti je možné upravit výchovou, tolerance necílových (pionýrských) dřevin. Dostatečná hustota a výška optimálně na 1 m2: alespoň 3 semenáčky nad 20 cm, resp. 2 semenáčky nad 50 cm. Trvalý výškový přírůst v optimálních světelných podmínkách (potřeba ekologického krytu mateřského porostu zvláště u stínsnášejících dřevin) bez známek růstové stagnace či zhoršující se kvality. Výšková a věková variabilita nevadí. Dostatečný pokryv půdy nehrozí konkurence buřeně. Nehrozí výraznější poškozování zvěří. Prostorové rozmístění pravidelné i nepravidelné (skupinové) Časové parametry délka zmlazovací doby není omezená a závisí na rozhodnutí vlastníka, ekologických nárocích dřevin, kvalitativním vývoji, aj. Původ generativní (upřednostňujeme), vegetativní (tolerujeme) Růstová fáze I nálet, nárost, kultury Nálet, nárost, kultura na volné ploše nad 0,04 ha parametry pro zalesnění a zajištění (2 + 5 let) dány legislativou: Vyhláška č. 139/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o přenosu semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa 2. (3) Počet a kvalita sazenic, popřípadě stromků z přirozené obnovy jednotlivých druhů lesních dřevin se volí tak, aby bylo dosaženo zajištěného lesního porostu a vytvořeny předpoklady k dosažení druhové skladby porostu dané pro cílový hospodářský soubor.4) Minimální počty jedinců jednotlivých druhů dřevin na jeden hektar pozemku při obnově lesa a zalesňování jsou uvedeny v příloze č. 6. (4) Za obnovený nebo zalesněný je pozemek považován tehdy, roste-li na něm nejméně 90 % minimálního počtu životaschopných jedinců rovnoměrně rozmístěných po ploše. V tomto množství může být maximálně 15 % pomocných dřevin, kterými se rozumí ty druhy lesních dřevin, které nejsou pro daný cílový hospodářský soubor uvedeny mezi dřevinami základními nebo melioračními a zpevňujícími.4) (5) Rovnoměrné rozmístění jedinců po ploše nemusí být dodrženo při obnovách horských lesů v osmém a devátém stupni a dále v případech požadavků vyplývajících z funkčního zaměření lesa u kategorie lesů ochranných a u kategorie lesů zvláštního určení. (6) Při posuzování zajištěnosti lesního porostu se hodnotí tato kritéria: a) stromky vykazují trvalý výškový přírůst, b) stromky jsou po ploše rovnoměrně jednotlivě nebo skupinovitě rozmístěny a jejich počet nepoklesl pod 80 % minimálního počtu pro obnovu nebo zalesnění a c) stromky jsou odrostlé negativnímu vlivu buřeně a nejsou výrazně poškozeny. Růstová fáze I nálet, nárost, kultury je soubor všech pěstebních zásahů, kterými usměrňujeme růst a vývoj jednotlivých stromů, zejména však celých porostů ve fázi nárostů, zajištěných kultur a mlazin (obvykle do věku 20 až 30 let). Při výchově mladých porostů se teoreticky i prakticky rozlišuje dvouetapová výchova, a to: a) péče o nárosty, resp. zajištěné kultury Růstová fáze I nálet, nárost, kultury Výchova mladých lesních porostů A. Péče o nárosty a kultury b) výchova mlazin Úkony v nárostech: doplňování (osázení volných míst pomístné mezery do ca 10 m2 není třeba řešit) V nárostech a kulturách převládají opatření, která mají ± ochranný charakter a souvisí bezprostředně se zajištěním porostu a vytvoření jeho nejzákladnější struktury. základní úprava protrhávky Úkony v kulturách i v nárostech: úprava stavu předrostů Þ (odstranění tvarově nevhodných předrostlých jedinců, zpravidla vyššího věku než je nárost) včasné uvolnění od mateřského porostu (odkácením) ochrana proti poškozování těžbou a přibližováním dříví rozčlenění na pracovní pole zejm. u přehoustlých nárostů ochrana proti zvěři (oplocení) Úkony v kulturách: vylepšování (náhrada uhynulých sazenic) individuální ochrana proti zvěři (chemicky repelenty, mechanicky oplůtky, rozsochami) klikoroh ochrana proti buřeni (ošlapávání, vyžínání, chemicky herbicidy) Růstová fáze I nálet, nárost, kultury směsi, případně hustoty - prostřihávky, odstranění druhově a tvarově nevhodných předrostlíků obrostlíků, které by negativně ovlivňovaly vývoj nárostu a odstranění stromků poškozených těžbou (pouze u vyspělejších stromků a skupin) úprava spádných okrajů (vyrovnání výškového rozdílu sousedních skupin stromů v jejichž okrajových částech hrozí narůstání počtu nekvalitních okrajových stromů) Růstová fáze I nálet, nárost, kultury 21

22 Růstová fáze I nálet, nárost, kultury dřevina pěstební opatření naléhavost úkon mechanizace smrk prostřihávka - schematicky Ano (nebezpečí přeštíhlení zejm. na holé ploše) 1. (h=±0,5 m) redukce hustoty na spon 1x1m 2. (h=1-2 m) redukce hustoty na 4-5tis. ks/ha Nůžky, křovinořez, motorová pila borovice prostřihávka Ne (sypavka) dub prostřihávka - schematicky i individuálně Ano (nebezpečí přeštíhlení zejm. na holé ploše) (h= ±1 m) redukce hustoty na 10-15tis. ks/ha Nůžky, křovinořez, motorová pila buk prostřihávka - individuálně Ne (autoredukce) Odstranění předrostlíků, obrostlíků, úprava spádných okrajů motorová pila Růstová fáze II mlazina Jurčova klasifikace Růstová fáze II mlazina B. Výchova mlazin Růstová fáze II mlazina Umístění zásahu (jádro pěstební péče) Z výchovného hlediska má největší význam zásah v úrovni a nadúrovni. Porosty smrkové, jedlové, modřínové - zpravidla v nižších výškových třídách porostní úrovně a v podúrovni Porosty borové a listnaté - zpravidla ve vyšších výškových třídách porostní úrovně a nadúrovně Intenzita a pěstební interval zásahů Porosty borové a listnaté: mírnější a častější zásahy Porosty smrkové, jedlové, modřínové: silnější a méně časté Způsob výběru Převládá masová metoda výchovy - odstranění určitého počtu nevhodných jedinců ve prospěch ponechaných Převládá záporný výběr Kladný výběr je problematický pro velkou variabilitu mlaziny, mlaziny vzniklé sadbou mají relativně malou hustotu; nejsou ještě vyhraněny kladné vlastnosti jednotlivých stromů Pročistka členění: seč plecí - úprava druhové skladby, platí pro jehličnaté, listnaté i smíšené porosty, odstranění nevhodných dřevin pionýrské druhy v úrovni tolerujeme. prořezávka - úprava rozestupů a hustoty, platí zejm. pro jehličnaté stejnorodé porosty čistka - odstraňování netvárných stromů v porostní úrovni a zejména v nadúrovni, platí zejm. pro listnaté a smíšené porosty podrobněji viz. modely výchovy Růstová fáze II mlazina Růstová fáze II mlazina Jádro pěstební péče Porosty smrkové (MD, JD) Porosty listnaté a borové 22

23 Růstová fáze II mlazina Růstová fáze II mlazina husté porosty fytotechnika 1. mírné zásahy 2. krátký interval cíl 1. štíhlé, vysoké kmeny 2. jemné ovětvení klady 1. lepší krytí půdy 2. menší ovětvení 3. větší plnodřevnost 4. větší možnosti přirozené a umělé selekce zápory 1. malá odolnost 2. značný podíl nahodilých těžeb 3. slabé sortimenty v probírkách 4. horší uplatnění moderních technologií koncepce řidší porosty 1. silnější zásahy 2. delší interval 1. zvýšení tloušťkového přírůstu 2. zvýšení odolnosti porostu 1. lepší stabilita 2. menší podíl nahodilých těžeb 3. menší podíl slabých sortimentů v probírkách 4. využití výkonných technologií 1. zvýšená větevnatost 2. horší kvalita cílových sortimentů 3. menší možnost pěstebního výběru Růstová fáze II mlazina Růstová fáze II mlazina Růstová fáze II mlazina Růstová fáze II mlazina Pročistkyve smíšených porostech: složitější postupy záleží na pěstebních vlastnostech růstové dynamice, zastoupení a formě smíšení jednotlivých dřevin (výhodnější skupinové formy) převládají čistky - individuální způsob výběru zejm. v úrovni a nadúrovni, slabší intenzita a kratší pěstební interval - u dominantní dřeviny převládá negativní výběr - u přimíšených hospodářsky cenných dřevin (MD, JD, DG, JL, KL, BŘ, TR, aj.) pozitivní výběr Praktický výkon pročistek Rozčlenění porostů k výchově linky š. 2 až 3 m, rozestup 20 až 50 m dle plánované těžební technologie při probírkách zpřehlednění porostu vytvořením pracovních polí zpřístupnění přísun materiálu, techniky, vyklizování Realizace pěstebního výběru kvalifikace odborník, speciálně vyškolené pracovní čety (demonstrační plochy) Realizace pěstebního zásahu mechanicky (mechanizovaně) chemicky 23

24 Růstová fáze III tyčkovina, tyčovina, nast. kmenovina Výchova lesních porostůprobírky Probírkou se rozumí jednorázový výchovný zásah (výchovná seč) v porostech středního věku, tj. ve fázi tyčkovin a tyčovin. prof. Konšel: Probírkou je úmyslná těžba dříví, její účel je ale především pěstební. Je realizována bez podstatného úbytku porostního zakmenění v porostu nemýtném, aby se vyklizením porostních složek hospodářsky nezpůsobilých podporoval přírůst i tvar složek nadějných. Sled jednotlivých probírek vykonávaných za určitým cílem a často také s měnícími se prvky zásahu potom tvoří probírkovou metodu vychází z klasifikace stromů úprava druhové skladby prokazatelný význam - lze provést i zásadní změnu cílové druhové skladby prostorová skladba prokazatelný význam, důležité pro stabilitu věková struktura zdravotní stav, odolnost negativní výběr, relativní zlepšení skladba sortimentů 1. přímo (jednorázově) změnami v tloušťkové a výškové struktuře 2. nepřímo kladným výběrem a dlouhodobým vývojem přístupnost technologií těžba, přibližování (vyklizování) důležité při přechodu z mlazin do tyčkovin kvantitativní produkce 1. prokazatelně lze ovlivnit ve smíšených porostech 2. v nesmíšených porostech zvýšení přírůstu u jednotlivých stromů kvalitativní produkce 1. relativní změny 2. pozitivně jen na nejlepších stanovištích 3. zpravidla u listnatých dřevin (větší variabilita) porostů vlastnosti ekotopu 1. ovlivňuje omezeně 2. vliv na půdu (humifikace, biologická zralost -půdy) - význam pro obnovu mimoprodukční funkce velký význam podle funkčního typu lesa Kromě efektu selekce je při výchově lesních porostů významný efekt úpravy porostního prostředí spočívající především: Různá hlediska třídění stromů: 1. Hledisko výškového postavení Ø Snížení intercepce (větší přísun vláhy do porostu), 2. Hledisko hospodářské Ø Větší přísun slunečního záření (zlepšení tepelných poměrů). 3. Hledisko stadijního vývoje 4. Multikriteriální klasifikace Větší přísun slunečního záření spolu s vyšší nabídkou vláhy: v zrychlují koloběh živin, v příznivě působí na lesní půdu, v zlepšují podmínky pro primární produkci, v zlepšují funkční účinky celého lesního ekosystému. Výchova lesních porostů - probírky klasifikace výšková Výchova lesních porostů - probírky klasifikace výšková klasifikace Kraftova klasifikace Konšelova 1 Předrůstavé 1 Předrůstavé 2 Úrovňové 2 Úrovňové a) hlavní (s korunou dokonalou) b) vedlejší (s korunou stísněnou) 3 Vrůstavé, nebo ustupující 4 Zastíněné, životaschopné 5 Hynoucí nebo uhynulé 3 Z části úrovňové 4 Podúrovň a) vrůstavé ové b) částečně zastíněné 5 Potlačené a) životaschopné b) odumírající a odumřelé 24

25 probírka Konšelova - platí hlavně pro jehličnaté porosty 5 stupňů probírek: 1. Probírka slabá - probírkový stupeň (A) Při této probírce se odstraňují stromy třídy 5 stromy hynoucí a uhynulé probírka Konšelova 2. Probírka mírná - probírkový stupeň (B) podle Konšela. Při této probírce se odstraňují stromy třídy 5 stromy hynoucí a uhynulé 4 všechny zastíněné. 3. Probírka silná - probírkový stupeň (C) odstraňuje stromové třídy 5 stromy hynoucí a uhynulé 4 zastíněné životaschopné 3 stromy ustupující, které svými vrcholy zasahují do porostní úrovně. Ustupující, popř. vrůstavé stromy však mají být těženy jen když sousední úrovňové stromy jsou zcela zdravé a mají vyhovující tvar Jinak je potřeba naopak odstraňovat méně vhodné stromy úrovňové (2b) ve prospěch stromů vrůstavých. Podobně lze v porostech smíšených ponechat cennější, růstově opožděné dřeviny na úkor méně vhodných dřevin v úrovni, např. vtroušené buky ve smrkových porostech. 4. Probírka velmi silná (tvarová) - probírkový stupeň (D) odstraňuje stromy třídy 2b (úrovňové stromy netvárné a poškozené) 5 (hynoucí a uhynulé) částečně i 4 a 3 (zastíněné a ustupující). Dochází tím k přerušení zápoje na dobu asi 5 let. 5. Probírka uvolňovací - probírkový stupeň (E) odstraňuje stromy třídy 2b (úrovňové stromy se stísněnou korunou). Probírka uvolňovací se uplatňuje různým způsobem, zůstává však při ní podle potřeby zachována část podružného porostu. 25

26 klasifikace dle hospodářského hlediska klasifikace dle hospodářského hlediska klasifikace Francouzská probírka Francouzská pro dubové klasifikace Dánská probírka Dánská pro bukové porosty porosty A stromy hlavní, nadějné Jsou předmětem pěstební péče, postupně se z nich vybírají a ponechávají cílové stromy. B stromy škodí stromům hlavním vedlejší (A) utlačováním škodlivé koruny nebo jiným způsobem a zpravidla se odstraňují C stromy čistí a formují stromy vedlejší třídy A, kryjí půdu a užitečné pod.. Ponechávají se v porostu. probírky - Dánská, Francouzská A stromy hlavní s kvalitním kmenem a úměrně velkou, pravidelnou korunou (nadějné stromy) je to šířeji chápaná kategorie budoucích cílových stromů B vedlejší škodlivé stromy negativně ovlivňují tvar nebo růst hlavních stromů C vedlejší užitečné stromy kladně ovlivňují formování a růst hlavních stromů D indifere ntní stromy v době třídění je nelze spolehlivě zařadit do třídy B nebo C). Výchova lesních porostů klasifikace multikriteriální q Princip pěstebního výběru vychází z třídění stromů (klasifikace francouzská), při kterém se nejprve v pravidelných rozestupech Ø vyhledají stromy třídy A (stromy hlavní, nadějné) Øs odpovídající korunou a Økvalitním dlouhým kmenem Ø odstraňují se stromy třídy B (stromy vedlejší škodlivé) tak, že koruny hlavních stromů zůstanou úplně volné. q Ponechaný podružný porost buku (C) zlepšuje růst dubu, kryje půdu a kmeny kvalitních dubů. q Realizovala se tak důležitá pěstební zásada pro dub, že má mít korunu na slunci, kmen ve stínu a kořeny v čerstvé půdě. q Probírka francouzská byla motivována snahou dosáhnout co nejrychlejší produkce kvalitních silných sortimentů dubu na stavbu lodí. klasifikace Polanského Hodnotní číslo pro porosty do 50 let Hodnotní číslo pro porosty nad 50 let T1+V2+P3+K1 T2+V1+P3+K1 4 4 Výchova lesních porostů klasifikace multikriteriální Výchova lesních porostů klasifikace multikriteriální klasifikace Polanského klasifikace Polanského Hodnotní třída porostu HČ od HČ do I 1,0 4,0 II 4,1 8,6 III 8,7 13,4 IV 13,5 18,0 V 18,1 22,0 26

27 A. biologické hledisko a) podle výšky 100 horní vrstva výška stromu je větší jak 2/3 horní výšky porostu 200 střední vrstva výška stromu je od 1/3 do 2/3 horní výšky porostu 300 spodní vrstva výška stromu je menší jak 1/3 horní výšky porostu. 10 bujný (výbojný) strom 20 normálně vyvinutý strom 30 slabě vyvinutý strom 1 vzestupná 2 setrvalá 3 klesající Výchova lesních porostů klasifikace multikriteriální klasifikace IUFRO b) podle vitality c) podle růstové tendence Výchova lesních porostů klasifikace multikriteriální klasifikace IUFRO B. hospodářské hledisko a) podle pěstebního ohodnocení 400 jakostní strom hlavní zasluhující pěstební podporu 500 strom užitečný se zřetelem na jakost, nebo stanoviště 600 škodlivý strom nežádoucí se zřetelem na jakost, jiné důvody b) podle kvality kmene 40 kmen vysoké kvality nejméně 50% objemu kmene je v době těžby vhodných jako dřevo zvláštní jakosti 50 kmen běžné kvality nejméně 50% objemu kmene je vhodných na užitkové sortimenty 60 kmen špatné kvality c) podle délek korun 4 dlouhá koruna přesahuje 1/2 výšky stromu 5 střední koruna délka od 1/2 do 1/4 výšky stromu 6 krátká koruna délka je menší jako 1/4 výšky stromu Výchova lesních porostů klasifikace multikriteriální klasifikace Schädelinova Klasifikace Hodnocený znak Výškové postavení Hlavní úrovňový strom Vedlejší úrovňový strom Ustupující strom Podúrovňový (zastíněný) strom Kvalita kmene tvárný kmen vysoké kvality průměrný kmen netvárný, nekvalitní kmen Kvalita koruny 1 1. dobrá (úměrně velká a symetrická) 2 2. průměrná 3 3. vadná (silně asymetrická, velmi malá) Klasifikace stromů Schädelinova (1931) je třídění stromů, které vychází z francouzské klasifikace je založeno na hodnocení stromů podle výšky (vzájemného postavení) kvality (tvaru) kmene a kvality (tvaru) a velikosti koruny. V prvních probírkách nazývá Schädelin nadějné stromy náhradníky, z nich při dalších zásazích zůstávají čekatelé (tří vzestupných hodnot) a konečně vyvolenci, kteří tvoří elitní složku porostu. Význam Schädelinovy probírky péče o jakostní vývoj jednotlivých stromů, pozitivní výběr v listnatých porostech vyvolenci čekatelé 3 čekatelé 2 čekatelé 1 náhradníci stav před výchovou Probírka Bohdaneckého (česká, milimetrová, orlická) podúrovňová výchovná metoda, která je v první polovině obmýtí založena na uvolňování korun stromů hlavního porostu s cílem zvýšit tloušťkový přírůst. V hustých mladých porostech začíná výchova nejprve čistkami, teprve potom se odstraňuje podružný porost na hustotu ks.ha -1 v porostech horší bonity na ks.ha-1 Až ve druhé polovině obmýtí se má vytvořit plný kmen, proto se od věku 30 roků, vždy až po vytvoření podružného porostu, dělají negativní podúrovňové probírky. Bohdaneckého probírka byla motivována snahou vypěstovat v co nejkratší době nejlépe zpeněžitelné kmeny tlusté cm i za cenu zpomalení průběhu čistění kmenů. Porosty vychovávané probírkou Bohdaneckého měly ve věku 40 roků zásobu jako porosty staré 80 roků, založené síjí a nepěstované. Byly také odolnější proti kalamitám. Výchova lesních porostů probírka Bohdaneckého 27

28 Výchova lesních porostů - probírka Voropanovova Probírka Voropanovova - úrovňová probírková metoda, která je založena na stadijním vývoji stromů. Teoretickým principem metody je negativní výběr. Odstraňují se stromy stadijně staré, tj. zpravidla předrůstavé a úrovňové, které již využily doby osvětlení, ve prospěch ponechaných stromů, stadijně mladých tj. stromů zastíněných a vrůstavých. Ty jsou podle Voropanova po uvolnění schopny rychleji a déle přirůstat. Probírka Voropanovova byla určena pro smrkové porosty. Počátek výchovy je ve 20 letech a interval mezi probírkami 5-6 roků. Voropanovova probírka byla často nesprávně ztotožňována s probírkou Borggreveho, na rozdíl od ní však v porostu ponechává silné stromy se znaky stadijní mladosti. Výchova lesních porostů - probírka Voropanovova Těží se stromy mimo (vně) světelných ohnisek Světelná ohniska: D (cm) Ohnisko (m) 24 2,0 28 3,5 32 4,5 36 6,0 interval%=t/i vb Probírka Borggreveho - klasická úrovňová metoda výchovy bukových porostů, nazývaná někdy také probírkou výběrnou Byla založena na předpokladu, že ponechané kvalitnější vrůstavé stromy nahradí úbytek přírůstu odstraněných předrůstavých nekvalitních stromů S výchovou se začíná až ve věku roků jednotlivé zásahy negativním úrovňovým výběrem se opakují 8-10 krát v intervalech 10 roků síla jednotlivých zásahů je 10-20% zásoby porostu obmýtí se prodlužuje na roků Z hospodářského hlediska byla probírka Borggreveho motivována poptávkou po silných kvalitních sortimentech buku. Probírka se v praxi neujala. Výchova lesních porostů probírka Borggreveho Velké množství probírkových metod Zpravidla každá probírková metoda má svoji motivaci (sociálně ekonomické podmínky) a vztahuje se k určitému prostředí (přírodním a porostním podmínkám) základní metodiku - klasifikace (třídění) stromů 2 hlavní skupiny probírkových metod: Probírka podúrovňová výchovný zásah v porostu středního věku je umístěn do spodní korunové vrstvy porostu, tj.do porostní podúrovně zasahuje tedy pouze do porostu podružného a odstraňuje ve stupních slabé, mírné a silné probírky (A, B, C) Jedná se o stromy třídy 5.,4. a 3. Konšelovy klasifikace (třídy 5a, 5b, 4a a 4b Kraftovy klasifikace) Podúrovňové probírky byly systematicky propracovány pro stejnorodé a stejnověké porosty v holosečném hospodářství. Probírky úrovňové Probírky podúrovňové 28

29 Podúrovňové probírky jsou jednoduché po stránce techniky výběru zlepšují bezprostředně po zásahu složení porostu odstraněním potlačovaných a produkčně méně významných stromů zlepšují mírně humifikaci proudění vzduchu ponechaným stromům uvolňují živiny v půdě i ovzduší. neohrožují produkci porostu, ale slabé a mírné podúrovňové probírky zpravidla nesplňují výchovný cíl, poněvadž aktivně nezasahují do hlavního porostu, který je potřeba ve většině případů pěstebně regulovat proto se mohou uplatnit výjimečně, nebo se zesilují posouváním výběru do vyšších stromových tříd s ponecháváním části podružného porostu ± kombinace pú a ú. zesílené podúrovňové zásahy v mladém věku mohou v potřebné míře uvolňovat zápoj a působit tak na prodlužování korun úrovňových stromů Probírka kombinovaná probírka, při níž se uplatňují současně různé způsoby nebo umístění pěstebního výběru v pěstování lesů se kombinovanou probírkou rozumí zpravidla současné použití úrovňového a podúrovňového zásahu. Probírka úrovňová Výchovný zásah v porostu středního věku je umístěn do hlavní korunové vrstvy porostu, tj. do porostní úrovně. Patří sem probírky stupně D-velmi silné, tvarové a stupně Euvolňovací, při nichž se z porostu odstraňují též nevhodné stromy třídy 1, 2a a 2b podle Konšela třídy 1,2 a 3 podle Krafta Úrovňová probírka se vytříbila v porostech listnatých, hlavně bukových a dubových Ve smrkových porostech středního věku mohou úrovňové zásahy snížit produkci nebo při opožděné výchově jejich odolnost Také v borových porostech úrovňové probírky zpravidla zhoršují produkci, proto je třeba borové porosty vytříbit úrovňovými zásahy již v I. věkové třídě a pro podporu kvalitativního přírůstu hlavního porostu přejít na probírky podúrovňové. Obecné zásady výchovy smíšených porostů viz. kap. Růstová dynamika Ve smíšených porostech je stanovení konkrétních postupů velmi obtížné pro jejich variabilitu v Druhovou v Prostorovou v Věkovou v Kvalitativní Proto je třeba vždy metodu výchovy odvozovat podle místních podmínek a pro jednotlivé typy porostů. Při stanovení výchovného zásahu ve smíšeném porostu (v rámci pěstební úvahy) je třeba si ujasnit q význam směsi q biologické vlastnosti jednotlivých dřevin, q které směsi jsou vhodné, q které nevhodné, a teprve potom rozhodnout o zásadách výchovy (zásahu). V praxi se použije výchovná metoda dle převládající dřeviny, většinou půjde o úrovňové probírky Růst stromu růstová dynamika Růst stromu růstová dynamika 29

30 Stanovení intenzity probírek a) na základě předpisu v LHP nebo vyhláška ( těžební procenta ) Příloha č. 5: k vyhlášce č. 84/1996 Sb. o lesním hospodářském plánování Výše decenálních výchovných těžeb vyjádřená v procentech zásoby hroubí s kůrou na počátku decenia Modely výchovy VÚLHM Opočno b) podle modelů výchovy viz dále Modely výchovy - SMRK Porosty méně ohrožené abiotickými činiteli (HS 43, 51, 53, 71, 73) Modely výchovy - SMRK vyšší výchozí hustota při umělé obnově kolem 4 tis. sazenic na 1 ha a silný první výchovný zásah nejpozději při horní porostní výšce 7 m (ve věku 15 až 20 let) s redukcí na ca jedinců v CHS 43, CHS 53 a na 2200 jedinců v CHS 73, CHS 71 a CHS 51. Tyto první výchovné zásahy jsou podúrovňové s negativním výběrem. Další zásahy (podúrovňové s negativním výběrem, popřípadě kombinované s pozitivním výběrem v úrovni) se v porostech CHS 73, CHS 71 a CHS 51 opakují při ho 15 a 18 m (přibližně v dvacetiletých pěstebních intervalech), v porostech CHS 43 a CHS 53 se druhý zásah opakuje při dosažení ho 15 m (po ca deseti letech) a další zásahy při ho 20 a 25 m v patnáctiletých intervalech. Modely výchovy - SMRK Modely výchovy - SMRK Porosty ohrožené abiotickými činiteli Princip odstupňované výchovy: 1. fáze výchovy silný první výchovný zásah pro vytvoření dostatečného prostoru pro vývoj korun a kořenových systémů v mladém věku a pro vytvoření spádného kmene odolného proti zlomení sněhem, který je hlavním škodlivým činitelemv těchto porostech v první polovině doby obmýtní. 2. fáze: typické mírnější zásahy ve středním věku. Cílem je maximální zápoj a vzájemná opora korun stromů pro zvýšení odolnosti proti bořivému větru. Jedná se o porosty na bohatých živných stanovištích CHS 45 a CHS 55, na stanovištích oglejených CHS 57 (případně CHS 77) a na stanovištích podmáčených CHS 39, CHS 59, CHS 79. Ve smrkových porostech na živných stanovištích CHS 45 a 55 s výchozí hustotou 3 4 tis. sazenic na 1 ha se doporučuje zahájit výchovu nejpozději při ho 5 m (tj. ve věku let) selektivním podúrovňovým zásahem, po němž by mělo v porostu zůstat asi nejkvalitnějších jedinců v rovnoměrných rozestupech. Při vyšší výchozí hustotě lze první výchovný zásah provést schematicky (mimo imisní oblasti), popřípadě jej kombinovat s výběrem individuálním. Při všech zásazích se podporuje příměs listnatých dřevin, zejména buku. Další výchovné zásahy při ho 10, 20 a 25 m jsou již slabší s klesající sílou zásahu a prodlužující se pěstební periodou (ca 7, 10, 15 a 20 let). 30

31 Modely výchovy - SMRK HS 55 - (smrkové) hospodářství živných stanovišť vyšších poloh Modely výchovy - SMRK Modely výchovy - SMRK Modely výchovy - SMRK HS 57 - (Smrkové) hospodářství oglejených stanovišť vyšších poloh Zásahy jsou vedeny mimořádně silnou intenzitou. Prvým zásahem se snižuje hustota porostu na až jedinců, Modely výchovy - SMRK Modely výchovy - SMRK Zásahy jsou vedeny mimořádně silnou intenzitou. Prvým zásahem se snižuje hustota porostu na až jedinců, po druhém zásahu zůstává v porostu pouze až smrků na ha. Zásahy jsou vedeny mimořádně silnou intenzitou. Prvým zásahem se snižuje hustota porostu na až jedinců, po druhém zásahu zůstává v porostu pouze až smrků na ha. Počínaje třetím zásahem (při dosažení horní porostní výšky 15 m) se intenzita zásahu zásadně a výrazně mění s cílem přejít na plný zápoj. Zásahy jsou velice mírné, vesměs opět v podúrovni, s aktivní výchovou se končí ve věku cca 50 let 31

32 Modely výchovy - SMRK Modely výchovy - SMRK Modely výchovy - BOROVICE HS 13 - hospodářství přirozených borových stanovišť I v borových porostech je prvý výchovný zásah vázán na období zapojování mlazin. Vzhledem k pomalejšímu růstu v tomto HS se zpravidla prvá pročistka realizuje v 10 až 12 letech. Jak již bylo uvedeno, prvý zásah je mírný - z nadúrovně se odstraňují obrostlíci a předrostlíci se souběžným rozčleněním porostů na pracovní pole. V mezernatých porostech lze u případných obrostlíků kumulovat vrcholové přesleny, celé stromy se odstraní druhým nebo třetím zásahem po zapojení mezer. Počínaje druhým zásahem se zásadně pracuje v podúrovni. S ohledem na nedostatek vláhy a živin na těchto stanovištích je zde nutné postupně odstraňovat veškerou živou složku podúrovně (stromy 4. a 5. stupně Kraftovy nebo Konšelovy klasifikace). Modely výchovy - BOROVICE HS 13 - hospodářství přirozených borových stanovišť Pořadí Stáří Horní Počet stromů Pěstební zásahu porostu výška na ha po zásahu interval (let) (m) (tisíc ks) (let) , , , ,0 Modely výchovy - BOROVICE Modely výchovy - BOROVICE HS 27 - poloh borové hospodářství oglejených chudých stanovišť nižších a středních HS 27 - borové hospodářství oglejených chudých stanovišť nižších a středních poloh V kvalitních porostech se realizuje prvá pročistka již v 6 letech, v průměrných později. Mírným zásahem se odstraní předrostlíci a obrostlíci. Od fáze tyčkovin se porosty vychovávají v intencích předloženého modelu zpravidla 1 x za decennium podúrovňovými zásahy. V kvalitních porostech se doporučuje od 3. resp. 4. zásahu vyznačit cílové stromy, které se následně a postupně uvolňují podúrovňovými a vyžadují-li to konkrétní porostní podmínky i úrovňovými zásahy. Stáří Horní Počet stromů Pěstební Pořadí zásahu porostu výška na ha po zásahu interval (let) (m) (tisíc ks) (let) , , , , ,

33 Modely výchovy - BOROVICE Modely výchovy - DUB HS 23 - dubové hospodářství kyselých stanovišť nižších poloh Prvý výchovný zásah se provede v období zapojování mlazin, nejpozději ale při dosažení horní porostní výšky 5 m. Je zaměřen výhradně na odstranění předrostlíků a obrostlíků, hustota porostu zůstává prakticky nezměněna. V nekvalitních poškozených porostech s velkým počtem dvojáků a vidličnatých stromů lze v této fázi úspěšně použít tvarový ořez. U dubových porostů, zejména porostů z přirozené obnovy hrozí ve fázi mlazin a tyčkovin jejich přeštíhlení. Proto je zde bezpodmínečně nutné dodržovat hustotu hlavního porostu v intencích modelů výchovy. Obecně platí, že pěstování dubových porostů na těchto stanovištích se omezuje na odstraňování druhově nevhodných a netvárných porostních složek v úrovňové vrstvě. Pěstební interval je 10 let, počínaje 6. zásahem 15 let. V kvalitnějších porostech se doporučuje kladný výběr. Modely výchovy - DUB HS 23 - dubové hospodářství kyselých stanovišť nižších poloh Stáří Horní Počet stromů Pěstební Pořadí zásahu porostu výška na ha po zásahu interval (let) (m) (tisíc ks) (let) , , , , , ,9 15 Modely výchovy - DUB HS 25 - dubové hospodářství živných stanovišť nižších poloh Na těchto stanovištích je intenzívní výchova do 30 let s 5 letým pěstebním intervalem základní podmínkou pro kvalitu budoucích porostů. Souběžně se těmito zásahy minimalizuje nebezpečí přeštíhlení. Prvý zásah se aplikuje opět v období zapojování mlazin, zde však nejpozději při dosažení horní porostní výšky 3 m. Základní pravidla prvé pročistky jsou stejná jako u HS 23 (odstraňují se výhradně obrostlíci a předrostlíci, lze provést tvarový ořez). Pro jednotlivé zásahy dále platí tyto zásady: zásah je zásadně individuální a negativní, zásah je opět individuální a rovněž zde je nutné dodržet 5 letý pěstební interval, zásahem se přechází na pozitivní výběr s vyhledáním a vyznačením 400 nadějných stromů na ha, 7. zásahem se pokračuje v pozitivním výběru, kdy lze redukovat počet cílových stromů na cca ks. ha-1. Těm se věnuje všestranná pěstební péče. Modely výchovy - DUB Modely výchovy - DUB HS 25 - dubové hospodářství živných stanovišť nižších poloh 33

34 Modely výchovy - BUK HS 43 - bukové hospodářství kyselých stanovišť středních poloh Jak již bylo uvedeno, prvým zásahem se odstraní předrostlíci a obrostlíci bez podstatného narušení zápoje. Ve fázi mlazin a tyčkovin dochází k přirozené výrazné výškové a tloušťkové diferenciaci buku s následnou autoredukcí hustoty těchto mladých porostů. Počínaje 3. zásahem se prodlužuje pěstební interval na 15 let, podporují se nadějní jedinci. V kvalitních porostech lze realizovat klasický kladný výběr. Modely výchovy - BUK HS 43 - bukové hospodářství kyselých stanovišť středních poloh Stáří Horní Počet stromů Pěstební Pořadí zásahu porostu výška na ha po zásahu interval (let) (m) (tisíc ks) (let) , , , , , ,8 15 Modely výchovy - BUK HS 45 - bukové hospodářství živných stanovišť středních poloh Modely výchovy - BUK HS 45 - bukové hospodářství živných stanovišť středních poloh Tato živná stanoviště podmiňují a umožňují intenzívní pěstební činnost s cílem maxima kvalitní produkce (sortimenty zvláštní jakosti). Velmi dobrou startovní pozici zde mají zejména pravidelné a dostatečně husté porosty z přirozené obnovy. Pravidla jejich výchovy se opírají o tyto zásady : 1. zásahem se porost rozčlení a odstraní se předrostlíci a obrostlíci, 2. zásahem se upraví rozestup stromů na cca 1,3 x 1,3 m negativním výběrem, 3. zásah se realizuje v úrovni již kladným výběrem, rozestupová vzdálenost potenciálních nadějných stromů je cca 3 x 3 m. pěstební interval prvých tří zásahů se pohybuje podle kvality porostů v rozpětí 5 10 let. při 4. až 7. zásahu činí pěstební interval 10 let; nutná je intenzivní péče kladným výběrem o 400, později 200 až 250 cílových stromů. Modely výchovy - BUK Péče o nastávající kmenoviny Cílem péče o dospívající porosty je zvýšit tloušťkový (objemový) přírůst připravit porosty k obnově ve smrkových porostech zpevňovací seče Hospodářství přírustné je způsob pěstování porostů, jehož cílem je zvýšení hmotové produkce. Dělí se na hospodářství přírůstné prosté, které sleduje vyprodukování množství dřeva s malým důrazem na jeho kvalitu, a na hospodářství přírůstné jakostní, které je zaměřené na produkci vysokého objemu kvalitního dřeva. Až dosud bylo vytvořeno množství pěstebních technik přírůstného hospodářství, neboť zvyšování dřevní produkce bylo vždy cílem lesních hospodářů a pěstitelů. Speciální technologie přírůstného hospodářství jsou označovány jmény místa vzniku nebo jmény autorů. Jako autory metod přírůstného hospodářství prostého jsou uváděni např. Bohdanecký, Schiffel a Wagener, přírůstného hospodářství jakostního Seebach, Vogl, Homburg a Buckhardt. Hospodářství přírůstné je svou podstatou založeno na specifické metodě výchovy 34

35 Vysoký potenciál pro přírůstné hospodaření - zejm. u buku (u dubu problém se zavlčením) Zpevňování porostů Seebachův modifikovaný bukový les (Soling, r. 1830) princip založen na světlostním přírůstu uvolněného buku 1. po bohaté semenné úrodě silná redukce zásoby (50 75 %) v letech, ponechá se 100 až 140 nejkvalitnějších stromů (clonění ), úloha náletu kryje půdu proti zabuřenění 2. dále let ve volném postavení zvýšení kapacity koruny, zapojení, zhorší se podmínky pro odrůstání následného porostu 3. před domýcením stávajícího bukového porostu se v době před dobrou semennou úrodou porost s krycí funkcí odstraní 4. Po zabezpečení nového následného porostu se mateřský porost jednorázově vytěží Zpevňování porostů Odluka - seč zamezující poškození porostu při odtěžení porostu sousedního, v případě jejich nevhodného situování na směr bořivých větrů. Ve starším porostu se vytěží na hranici s porostem mladším pruh o šíři 10 až 15 metrů a obnoví se přirozeně či uměle. Provede-li se zásah 20 až 30 let před řádnou mýtní těžbou staršího porostu, vytvoří se mezistupeň, který zvýší ochranu mladšího porostu proti větru. Rozluka - slouží ke zpevnění a rozčlenění velkých stejnověkých smrkových porostů a zakládají se formou úzkých holosečí umístěných kolmo na směr nebezpečného větru. Aplikují se nejpozději ve věku porostu 40 až 50 let a princip zpevnění je postaven na zapláštění okrajových stromů podél každé rozluky. Po jejich zalesnění (nejlépe jedlí nebo bukem) a vzniku mladých ochranných porostů lze mnohem jistěji a volněji postupovat při zásazích v kmenovinách a později při obnově. 35

36 Závora se zakládá opět kolmo na směr převládajícího větru. Její šířka by neměla přesáhnout 50 až 60 m a délka 300 až 400 m. Měla by účelně navazovat na členitost terénu a na cesty. V podstatě se jedná o velmi silné podúrovňové probírky, kdy se uvolňují úrovňové a nadúrovňové stromy tak, aby vytvořily dlouhé koruny, které jsou následně výrazně odolnější proti působení bořivého větru. Zápočtový test Porostní situace: Dubová (nebo borová, buková, smrková) mlazina (nebo tyčkovina, tyčovina) střední kvality s jednotlivou příměsí modřínu, (nebo buku, dubu), lípy, habru a jívy v HS (hospodářství živných nebo kyselých stanovišť nižších nebo středních nebo vyšších poloh) Stručná pěstební úvaha: Charakteristika současného hospodářského souboru (HS) Biologické a pěstební vlastnosti hlavní dřeviny Charakteristika růstové fáze Návrh výchovného zásahu intenzita, pěstební interval, umístění, způsob výběru, jádro pěstební péče Obnova lesa = proces nahrazování stávajícího, zpravidla dospělého lesa, novým pokolením lesních dřevin les nízký (výmladkový, pařezina) Hospodářský tvar lesa Obnova lesa Rozdílný původ dřevin a porostu : les střední (sdružený) les vysoký (generativní) Röhrig et al. (2006) 1. vegetativní = výmladkového původu 2. generativní + vegetativní 3. generativní = semenného původu Hospodářský způsob holosečný - H násečný - N podrostní - P výběrný - V Hospodářské tvary lesa: ad. 1. Les nízký obnova: holosečná (pasečná) obnova: obnova: obnova: okrajová clonná výběrem zákl. obnovní seč: zákl. obnovní seč: clonná seč výběrná seč ad. 2. Les střední ad. 3. Les vysoký zákl. obnovní seč zákl. obnovní seč: holá seč 1. holosečný obnovní prvek - násek (pruh, kotlík) 2. okrajová seč (odrubná, obrubná)!zákon! do 1 ha, šířka do 2v výjimky... do 0,5 ha, velkoplošné formy šířka < 1v nad 1 ha maloplošné formy do 0,5 ha stromová forma skupinová forma do 0.04 ha Obnova lesa Obnova lesa 4 kritéria členění obnovy lesa: 1. Způsob vytváření nového porostu: přirozená, umělá, kombinovaná 2. Prostorový systém obnovy (=prostorové uspořádání obnovních prvků a stromů během obnovní doby): obnova - holosečná, clonná, okrajová, výběrem + jejich kombinace 3. Velikost obnovované plochy: obnovní prvky - maloplošné, velkoplošné 4. Časový systém obnovy: Ø obnovní doba - celková, dílčí, krátkodobá (ca do 15 let), střednědobá (ca let), dlouhodobá (nad 30 let), Ø obmýtí Ø návratná doba, Ø obnovní číslo 36

37 Obnova lesa Obnova lesa HZ holosečný Obnova umělá: Holosečná obnova charakteristika sečí: = proces vytváření nové generace lesa výlučně umělou cestou - generativně (sadba nebo síje), vegetativně (řízky, in vitro,...) v Pruhová holá seč Ø problematika viz. Zakládání lesa (výsadba, síje) Ø zpravidla se váže k holosečným obnovním metodám (výjimkou jsou specifické obnovní způsoby pro konkrétní účely viz. např. podsadby, podsíje při přestavbě lesa - Pěstění lesů II) - vhodné pro světlomilné dřeviny BO, MD, DB, (SM); obnova přirozenou i umělou cestou - postup proti směru bořivých větrů a kolmo na jejich směr - předpoklady přirozené obnovy: není buřeň (příprava půdy), dobrá semenná úroda, správná orientace (v nižších sušších polohách lépe směr V Z s přiřazováním proti jihu) zák. 289/1995: Obnova přirozená: Ø snižování zakmenění pod 0,7 je za účelem obnovy lesních porostů povoleno = proces, kdy nahrazování původního porostu probíhá autoreprodukcí mateřského porostu generativně, vegetativně Ø Velikost holých sečí je v České republice omezena do 1 ha při šířce do dvojnásobku výšky mýceného porostu, na exponovaných hospodářských souborech šířka holiny do jednonásobku výšky. Ø zpravidla se váže k okrajovým (vedle porostu), clonným a výběrným (pod porostem) obnovním metodám (výjimkou jsou konkrétní dřeviny na specifických stanovištích např. přirozená obnova borovice v HS 13 Lesy Hradec Králové) V odůvodněných případech může orgán státní správy lesů povolit výjimku ze stanovené velikosti nebo šířky holé seče, a to: v hospodářském souboru přirozených borových stanovišť na písčitých půdách (CHS 13) a v hospodářském souboru přirozených lužních stanovišť (CHS 19) do velikosti 2 ha bez omezení šíře, na dopravně nepřístupných horských svazích delších než 250 m, nejedná-li se o exponované hospodářské soubory, do velikosti 2 ha. - Při obnově lesa je zakázáno přiřazovat další holou seč k mladým porostům na celé ploše nezajištěným, pokud by celková výměra nezajištěných porostů překročila velikost a šířku (viz.). Nejmenší přípustná vzdálenost holé seče od holin a mladých porostů na celé ploše nezajištěných nesmí být menší než průměrná výška obnovovaného porostu Obnova lesa HZ holosečný Obnova lesa HZ holosečný Seč pruhová holá, pořad postupný Holosečná obnova charakteristika sečí: v Kulisová holá seč - vhodné pro BO a DB, nevhodné pro SM (snížená stabilita) - rozpracování pruhovými sečemi - pasečný pořad střídavý kulisy 2 3 x širší jak holá plocha v Obnova semennými výstavky - BO, MD většinou pro doplnění obnovy jiné dřeviny - ponechat ks/ha Obnova lesa HZ holosečný Seč pruhová holá, pořad postupný Obnova lesa HZ holosečný Seč pruhová holá, pořad postupný 37

38 Obnova lesa HZ holosečný Seč pruhová holá, pořad postupný Obnova lesa HZ holosečný Seč pruhová holá, pořad postupný Obnova lesa HZ holosečný Seč pruhová holá, pořad postupný Obnova lesa HZ holosečný Seč pruhová holá, pořad postupný Obnova lesa HZ holosečný Seč kulisová, pořad střídavý Obnova lesa HZ holosečný Seč kulisová, pořad střídavý 38

39 Obnova lesa HZ holosečný Seč kulisová, pořad střídavý Obnova lesa HZ holosečný Seč kulisová, pořad střídavý Obnova lesa HZ holosečný Seč kulisová, pořad střídavý Obnova lesa HZ holosečný Seč kulisová, pořad střídavý Seč kulisová, pořad střídavý Seč kulisová, pořad střídavý 39

40 Obnova lesa - HZ podrostní Obnova lesa - HZ podrostní Clonná obnova charakteristika sečí: Clonná obnova charakteristika sečí: 1.Velkoplošné clonné seče: 1.Velkoplošné clonné seče: v Hartig-Heyerova princip platný obecně pro clonnou obnovu v Konšelova přihlíží k ekologickým potřebám jednotlivých dřevin ve smíšených porostech 4 fáze přípravná (selekce stromů, příprava stanoviště, zakm ), semenná (příznivé podmínky pro klíčení a vývin náletu, zakm ), prosvětlovací uvolňovací (podmínky pro odrůstání náletu, zakm ), domýtná (nárost je biologicky zabezpečen výška 0.5 až 1 m) dle ekologických potřeb jednotlivých dřevin délky obnovní doby a ekonomických požadavků možno zkrátit na 3, popř. i 2 fáze tzv. zkrácená clonná seč výhody, nevýhody: 1) vznik stejnověkých a stejnorodých porostů 1 semenný rok, krátká obnovní doba, nehrozí zabuřenění ve smíšených porostech prostorové rozdělení systémem rozluk a sítí dopravních linek ve tvaru kosočtverců (hroty proti směru nebezpečných větrů) o velikosti ha v každém obrazci probíhá obnova relativně samostatně (dle dominantní dřeviny) s ohledem na stav porostu a požadavky zmlazovaných dřevin (slunné kratší dílčí obnovní doba, stinné delší doba, pomalejší postup) 2) oslabená odolnost porostů proti větru 3) ve smíšených porostech znevýhodněny slunné dřeviny 4) zvýšené riziko neúspěchu na sušších půdách v Mayerova snaha odstranit nevýhodu druhové homogenity H-H seče ve smíšených porostech semenná fáze se na plochách do 2 ha přizpůsobuje semennému roku konkrétní dřeviny vznik ostrůvkového smíšení v Bádenská ve smíšených SM-BK-JD porostech, velmi dlouhá obnovní doba nad 40 let, při převodech na výběrnou strukturu lesa cíl zvyšování kvality a kvantity produkce přes dominující pozitivní výběr, v počátcích výběr negativní, kritéria výběru: zdrav. stav, tvárnost, přirůstavost, zralost výsledek nepravidelná hloučková obnova, různověkost, různorodost Obnova lesa - HZ podrostní Clonná obnova charakteristika sečí: Obnova lesa HZ násečný v Násek: 2. Maloplošné clonné seče: = holosečný pruh o šířce do 1 výšky těženého porostu (max. 1ha, obvykle okolo 0,5 ha) v Skupinová - clonná obdoba skupinové holé seče, ve smíšených strukturně bohatých porostech, ve strukturně uniformních porostech jako prostředek přestavby lesa, nejčastěji v kombinaci s jinou obnovní metodou clonný obnovní prvek do 0.2 ha kruh, elipsa, polokruh, klín, pruh,... v Polanského obnovní buňky; Čepelovitě-skupinová v lanovkových terénech; Pruhová - clonná obdoba pruhové holé seče pruhy vkládány střídavě nebo přiřazováním; Pruhová trojpočetná rozpracování porostu na mýtní články každý článek = 3 pruhy o max. šířce 2 stromové výšky vedle sebe - na každém z nich samostatná fáze clonné seče, tzn. na 1. přípravná a semenná, zároveň s uvolňovací semenná na 2. pruhu a přípravná na 3. pruhu v Kornakovského obnovní postup - zkrácená clonná seč v dubinách bohaté semenné roky po 7 letech, nálet dubu přežije až 4 roky v plně zapojeném porostu v 7-letém intervalu se na 14 střídavých 25 m širokých plochách obnoví 350 m široká část porostu každý rok se zmýtí 2 pruhy mezi kterými se ponechá 1 pruh celistvého porostu kulisa. na 4. a 5. dvojici pruhů často nezdar díky zhoršeným ekologickým podmínkám část náletu zanikla doplněno uměle Obnova lesa HZ násečný Obnova lesa HZ násečný v Skupinová (kotlíková) seč: Okrajová obnova charakteristika sečí: - kotlík = obnovní prvek zpravidla kruhovitého či elipsovitého tvaru (možno též čtverec, obdélník, apod.) do velikost ca. do 0.2 ha specifické porostní mikroklima (více tepla a srážek v porovnání s clonnou sečí a vyrovnanější průběh teplot a vyšší rel. vlhkost v porovnání s holou sečí v Okrajová (Wagnerova, odrubná a obrubná) seč: vzniká pestrá škála ekologických podmínek (holá plocha až zapojený porost) - lze vylišit: - z ekologického i pěstebně-technologického hlediska výhodný eliptický tvar protáhlý ve směru V Z, čím je půda chudší a sušší, tím větší kotlík; snadno buřenící stanoviště menší kotlík vnější okraj holosečný, popř. výrazně procloněný (zakm. 0,5) pruh max. do 1 výšky porostu (obnova slunných a polostinných dřevin), tvar okraje přímočarý, zvlněný, lalokovitý,... - potřeba rozšiřování kotlíků - nutno kombinovat s jinými sečemi vnitřní okraj proclonění dovnitř porostu (ca 2-3 porostní výšky od okraje) pro obnovu polostinných a stinných dřevin. - nejčastější využití smíšených porostů při obnově smrkových a - nevýhoda: dlouhá obnovní doba rozsáhlejší porosty nutno rozdělit do několika pracovních polívýchodiska obnovy po cca m, resp. kombinovat s jinou obnovní metodou. postup obrubný postup odrubný 40

41 Obnova lesa kombinované postupy Kombinované obnovní postupy aditivní použití dvou až tří sečí naráz (souběžná), resp. postupně (následná) substitivní v určité fázi nahradí jedna seč druhou 1. Aditivní kombinace charakteristika sečí: v Kombinovaná bavorská seč původně pro smíšené SM-BK-JD porosty skupinovitě clonná seč (do 0.2 ha) + okrajová seč obrubná do 1 výšky porostu (rozšiřování kotlíků proti jihu, resp. proti směru nebezpečných větrů) východiska obnovy = mezery s náletem v hloučcích, popř. skupiny těžebně zralých stromů s velkými korunami při pomalém postupu a delší obnovní době cca 40 let se hlavně ve smíšených porostech vytváří různé růstově a věkově diferencované skupiny Obnova lesa kombinované postupy Obnova lesa kombinované postupy Kombinované obnovní postupy Kombinované obnovní postupy 2. Substitivní kombinace charakteristika sečí: 1. Aditivní kombinace charakteristika sečí: v Okrajová seč s předsunutými skupinami smíšené SM-BK-JD porosty, u nás nejčastější při přeměnách jehličnatých monokultur skupinovitě clonná seč + okrajová seč odrubná + obrubná vnitřní zóna skupin (ca m od porostního okraje) a clonné kotlíky se rozšiřují ještě před tím, než se k nim dostane porostní stěna v Eberhardova klínovitě rozestupná v jedlových a smrkových porostech se silnou vrstvou surového humusu, cíl: eliminovat vliv nepříznivého větru a a sur. humusu na přirozenou obnovu záměnná kombinace seče clonné a seče okrajové odrubné (klínové), obnovní doba let 1. přípravná a semenná seč po celé porostní ploše obnova stinných dřevin 2. uvolňovací a domýtná seč na úzkém pruhu V Z 3. substituce okrajovou sečí odrubnou z obou porostních stěn ve tvaru klínu - odclonění nárostu stinných dřevin a obnova SM vějířovitě se rozšiřující klínovitý tvar obnovního prvku, který hrotem směřuje proti nebezpečným větrům nebo po spádnici dřevo se vyklízí k cestám od středu vějíře ve směru rozšiřování = proces, kdy nahrazování původního porostu probíhá autoreprodukcí mateřského porostu - generativně, vegetativně Proces přirozené obnovy: zpravidla se váže k okrajovým (vedle porostu), clonným a výběrným (pod porostem) obnovním metodám (výjimkou jsou konkrétní dřeviny na specifických stanovištích např. přirozená obnova borovice v HS 13) 2. Opad a šíření diaspor 1. Fruktifikace stromu 3. Přezimování diaspor 4. Klíčení a odrůstání semenáčků porostní poměry Podmínky přirozené obnovy: 1. přítomnost stromů schopných plození, geneticky vyhovujících - fenotypové kategorie A, B, (C) 2. výskyt semenné úrody (semenný rok není podmínkou) 3. příznivé mikroklimatické a půdní podmínky od počátku klíčení až po zabezpečení náletu 4. kontinuita hospodaření, vyšší nároky na odbornost personálu vlastnosti mateřských stromů ad. 1. mikroreliéf klima, počasí (zejm. suma teplot počátkem léta v předešlém roce) cenotické postavení ekonomika, provozní cíle růstové vlastnosti přirozená obnova půda zdravotní stav věk živočichové mikroklima Pěstební opatření: Bohatou úrodu semen přináší předrůstavé a úrovňové stromy s dostatečně velkou korunou, vystavenou přímému osvětlení. Kvantitativní i kvalitativní produkci semen je tedy možné záměrně aktivně ovlivňovat systematickou péčí o koruny jednak pomocí uvolňovacích probírek, ale i v tzv. přípravné fázi clonné seče. 41

42 ad. 2. Šíření semen samorozšiřování = autochorie barochorie (těžká semena kutálením po svahu) větrem = anemochorie (křídlaté diaspory) vodou = hydrochorie (OL) živočichy = zoochorie trus a vývržky (tis, brslen), krmení, stavba hnízd, vytváření zásob a ztráta potravy hlodavci (veverka, myšice, norník) max. do 30 m, ptáci na velké vzdálenosti (sojka - sýkora, ořešník, křivka, brhlík, hřivnáč, tetřev,... dub, buk, líska Übergangswahrscheinlichkeit Samen Keimling Sojka (Eichelhäher - Hähersaaten): jedna sojka může na podzim odnést a uschovat do půdy až 4600 žaludů do vzdálenosti až 4 km diaspory uschovává nejčastěji v prosvětlených porostech, na okrajích nebo v porostních mezerách. Upřednostňuje zdravá a čerstvá semena. Diaspory ukládá do malých dírek v zemi a zakryje listím nebo humusem. 1 sojka může odnést najednou až 13 bukvic. Smrk: semenná úroda ( semen na m2 každý 2. rok), distribuce semen kolem mateřského stromu je relativně symetrická, přibližně polovina z celkového množství semen překračuje vzdálenost od stromu 20 m, pouze asi 10 % pak vzdálenost 50 m. Borovice: 20mod stromu60 75 % celkovéhomnožství semen, ve 100m ještě přes 20 % Dub,buk: většina semendo 20 mod stromu, jednotlivě i více jak 100m. ad. 3. Přezimování semen z celkového počtu spadlých a rozptýlených semen vyklíčí dle konkrétních podmínek často jen nepatrný zlomek kvalita zdravotní stav semen mráz sucho houby zvířata ptáci, hlodavci, zvěř Buk Jedle Pěstební opatření: Burschel et al. (1964) zjistili významný vliv přípravy půdy na většinu výše uvedených faktorů, a tedy v konečném důsledku i na podíl klíčení schopných diaspor. U buku největší podíl (dle oblasti okolo %) klíčení schopných diaspor se nacházel na půdách připravených orbou, resp. strhnutím půdního krytu, nejnižší podíl (okolo 10 %) se nacházel na půdách bez přípravy, resp. s chemickým ošetření proti buřeni. ad. 4. Klíčení a odrůstání semenáčků ekologické faktory + škodliví činitelé 1. Světelné (radiační poměry) 2. Vodní režim: u zmlazení významné zejm. na vysychavých stanovištích 3. Půdní vlastnosti a reliéf 4. Škodliví činitelé: houby (bukvice kořenomorka Rhizoctonia solani, žaludy - hlízenka Ciboria batschiana, padlí, sypavka), buřeň, zvířata, mráz (dub), zejm. v prvních měsících života jsou semenáčkycitlivépředevšímnasucho, vysoké teploty, nedostatek vody, plísňovéinfekce ažír Přirozená obnova: Ekologické podmínky (= mikrostanoviště) klíčení a odrůstání semenáčků Rozpoznání a plošné vymezení vhodných podmínek na klíčení, ujímání a žádoucí přežívání semenáčků je náročné. Bez poznání vhodných indikátorů na půdě a stavu znaků porostní struktury není možné tyto podmínky záměrně vytvářet a usměrňovat. Pro uvedené začáteční etapy ve vztahu k ekologickým podmínkám rozlišujeme tzv. fáze podmínek obnovy (KORPEĽ 1991): - Předčasná (juvenilní) fáze: Příznivé podmínky pro ujímání a přežívání náletu do nárostu ještě nenastali. Semeno může klíčit, ale vzešlé semenáčky pro nevhodný stav půdy a mikroklimatických podmínek předčasně hynou. Úpravou znaků struktury pomocí sečí je možné tyto podmínky záměrně usměrňovat. - Optimální fáze: Půdní a mikroklimatické podmínky jsou v příznivější konstelaci pro klíčení, ujímání a přežívání náletu. - Promeškaná (finální, senilní) fáze: Podmínky porostního prostředí pro klíčení a ujímání semenáčků už zanikly. Existují však podmínky pro odrůstání nárostů, případně pro přežívání náletu, které vznikli ještě v předcházející, před krátkou dobou uplynulé, optimální fáze. Při maloplošných obnovách s dlouhou obnovní dobou není žádoucí, aby se optimální podmínky vytvořily k jednomu časovému momentu naráz na celé ploše. Pokud na plochách začínajících obnovních prvků je žádoucí optimální fáze, na ostatních částech porostu by se měla udržovat juvenilní fáze. Je třeba co nejvíce zamezovat, aby před biologickým zabezpečením náletu vznikla senilní fáze. Světlo intenzita, kvalita, směr a doba trvání, radiace difúzní, přímá, globální / rostlina reflexe, absorbce, transmise FAR = oblast fialové/modré až oranžové/červené, světlo filtrované korunami stromů = oblast zelené a blízké infračervené Pro přirozené zmlazení nejdůležitější intenzita FAR fotomorfogeneze (vznik a vývoj rostlinných pletiv a orgánů), resp. výživajednotlivých částírostliny. Pěstební výzkum relativní radiace pod porostem vzhledemkvolnéploše, měřenípříméx nepřímé Buková kmenovina propustí 1 6 % radiace volné plochy,sm ještě méně,bo, BR, MD8 12 % 42

43 rybí oko Fisheye Pěstební opatření: Hlavní pěstební opatření pro redukci negativních faktorů a regulaci mikroklimatických podmínek pro úspěšný vývoj přirozené obnovy jsou: redukce stromů mýtní těžbou prosvětlování; příprava půdy mechanická, chemická; ochranazmlazeníprotipoškozenízvěří oplocení, nátěry. Redukce porostního zápoje (zakmenění), a tím modifikace horního světla, teplotních a vláhových poměrů se intenzitou i časovým rytmem přizpůsobuje požadavkům vznikajícího nebo odrůstajícího náletu. Ekologické podmínky se dle zvoleného obnovního postupu a délky obnovní doby mění na každé části porostu od podmínek plně zapojeného porostuaž po podmínky volné plochy. Jakmile světelný požitek klesne pod hraniční hodnotu, při které se asimilace vyrovnává s disimilací, začínají jedinci obnovy odumírat. Tento kompenzační moment je u stinných dřevin nižší jak u slunných. Při silnějším zastínění se růstové disproporce zvětšují v neprospěch kořene a v prospěch jehličí. Oproti volné ploše zabezpečuje clona mateřského porostu příznivější podmínky na přezimování a klíčení semen a chrání mladé semenáčky před škodlivým účinkem klimatických faktorů. Na druhou stranu trvale silné clonění může mít negativní vliv na kvalitu semenáčků zvláště u listnáčů plagiotropní růst, křivost, rozrůstání postranních větví, metlicovatění koruny. To souvisí s potlačenou apikální dominancí u listnáčů ve srovnání s přísnou apikální dominancí jehličnanů. Přirozená onova diferenciace pěstební techniky Ekologické limity zmlazení SMRKU (smíšené porosty převládá SM, svěží stanoviště vyšších poloh): uchycení náletu clonění pod 70 % (zakm. 0.8) odrůstání náletu clonění pod 50 % (zakm. 0.5), mezery nad 4 ar obnova: různě - náseky, okrajové, popř. kotlíkové seče, možno i clonné seče Ekologické limity zmlazení DUBU (DB monokultura, bohatá stanoviště nižších poloh): uchycení náletu v mládí polostinný, nezávisle na clonění v plně zapojených, popř. mírně prosvětlených porostech vydrží více jak 10 let, na větších otevřených plochách zvýšená mortalita mráz, přísušky,... odrůstání náletu nutné proclonění 4 typy růstu: 1. pomalý - clonění nad 65 % (= plný zápoj), 2. středně rychlý - clonění % (= porušený, mezernatý zápoj), 3. rychlý - clonění % (= náseky), 4. velmi rychlý - clonění pod 35 % (= holoseč). obnova: dvoufázové pruhové clonné seče, kratší obnovní doba let Ekologické limity zmlazení BUKU (smíšené porosty převládá SM, svěží stanoviště vyšších poloh): uchycení náletu stinný, nezávisle na clonění - vydrží 20 i více let odrůstání náletu clonění %, optimum 65 % (zakm ), ideál mezery 1 4 ar, clonění pod % konkurence buřeně a smrkového zmlazení obnova: skupinové clonné seče, nepravidelné procloňování, tvorba mezer, delší obnovní doba Podmínky přirozené obnovy Systematika pěstební techniky přirozené obnovy: 1. Výběr porostů k přirozené obnově 2. Příprava porostů k přirozené obnově 3. Časová a prostorová organizace přirozené obnovy 4. Volba obnovních sečí 5. Péče o nárosty 1. Výběr porostůk přirozené obnově Z výkladu platného lesního zákona a fenotypové kategorizace lze vylišit porosty vhodné pro přirozenou obnovu, porosty, v nichž je přirozená obnova tolerovánaa porosty, kde je až na výjimky přirozená obnova vyloučena. 2. Příprava porostůk přirozenéobnově Má-li být přirozená obnova úspěšná, musí být porosty, které vyhovují z hlediska druhového složení, stanovištních poměrů i dědičných vlastností řádně připraveny. Příprava porostů k obnově je tím účinnější, čím včasněji a cílevědoměji začíná. Mezi základní opatření přípravy porostů k přirozené obnově patří: - účelně volenévýchovnézásahy v předmýtních porostech, - rozčlenění porostů, - příprava půdy. 43

44 Podmínky přirozené obnovy Rozpoznání a plošné vymezení vhodných podmínek na klíčení, ujímání a žádoucí přežívání semenáčků je náročné. Bez poznání vhodných indikátorů na půdě a stavu znaků porostní struktury není možné tyto podmínky záměrně vytvářet a usměrňovat. Pro uvedené začáteční etapy ve vztahu k ekologickým podmínkám rozlišujeme tzv. fáze podmínek obnovy (KORPEĽ 1991): - Předčasná (juvenilní) fáze: Příznivé podmínky pro ujímání a přežívání náletu do nárostu ještě nenastali. Semeno může klíčit, ale vzešlé semenáčky pro nevhodný stav půdy a mikroklimatických podmínek předčasně hynou. Úpravou znaků struktury pomocí sečí je možné tyto podmínky záměrně usměrňovat. - Optimální fáze: Půdní a mikroklimatické podmínky jsou v příznivější konstelaci pro klíčení, ujímání a přežívání náletu. -Promeškaná (finální, senilní) fáze: Podmínky porostního prostředí pro klíčení a ujímání semenáčků už zanikly. Existují však podmínky pro odrůstání nárostů, případně pro přežívání náletu, které vznikli ještě v předcházející, před krátkou dobou uplynulé, optimální fáze. Při maloplošných obnovách s dlouhou obnovní dobou není žádoucí, aby se optimální podmínky vytvořily k jednomu časovému momentu naráz na celé ploše. Pokud na plochách začínajících obnovních prvků je žádoucí optimální fáze, na ostatních částech porostu by se měla udržovat juvenilní fáze. Je třeba co nejvíce zamezovat, aby před biologickým zabezpečením náletu vznikla senilní fáze. Jako nejvhodnější identifikátor podmínek přirozené obnovy mohou sloužit synuzie nedřevnatých druhů (lišejníky, 3. Prostorový a časový systém přirozené obnovy Prostorová organizace obnovy ovlivňuje plošné uspořádání budoucího porostu (rozmístění a smíšení dřevin) tzv. texturu. Je dána velikostí, počtem a prostorovým umístěním obnovních prvků. Časová organizace určuje vlastní prostorovou vertikální skladbu budoucího porostu a velmi často rozhoduje i o druhové skladbě. Základními prvky časové organizace v lese pasečném je obnovní doba, zmlazovací doba a obmýtí. Obnovní doba musí být tak dlouhá, aby obnovované dřevině poskytla ekologickou ochranu do doby, než ji bude možno plně uvolnit biologicky osamostatnit. To závisí na: dosažené výšce (obecně 1-2 m) závisí na druhu dřeviny a zvolené obnovní seči výškový přírůst (musí vykazovat zřetelně vzestupnou tendenci) Období, za které je konkrétní dřevina biologicky plně osamostatněná, nazýváme zmlazovací dobou např. jedle roků, smrk do roků, borovice do roků, modřín do 7-10 roků, buk 8-20 roků, dub 4-20 roků. 44

45 4. Volba obnovních sečí Volba konkrétních sečí bude závislá na druhu obnovované dřeviny, stanovišti a provozních cílech. Použít lze clonné, okrajové, holosečné i výběrné obnovní formy. Clonná obnova je nejrozšířenější a nejtypičtější základní způsob přirozené obnovy, při které se postupně na obnovované ploše těží zralé nebo nežádoucí stromy mateřského porostu tak, aby se postupným snižováním zápoje a vlivem clony mateřského porostu vytvářely vhodné ekologické podmínky pro vznik a přežití náletu žádoucí dřeviny (KORPEĽ 1991). Po ekologické stránce se clonná seč v porovnání s volnou plochou (holosečí) vyznačuje: 1) Nižší intenzitou osvětlení, ale relativně většími výkyvy světla během dne, především po přerušení zápoje rychlým přemísťováním tzv. mozaikového světla. 2) Výrazně menším kolísáním půdní a přízemní vzdušné teploty během dne i celého roku. 3) Menší rychlostí vnikajícího větru. 4) Menším množstvím srážek, které spadly na půdu, a menším výparem. 5) Vyšší relativní vláhou vzduchu a vyšší vláhou horních půdních horizontů. 6) Větším podílem organických látek a lepším provzdušněním v horních půdních horizontech. 7) Převahou typických druhů lesní flóry nad pasečnými. Seč kulisová, pořad střídavý 45

46 Diferenciacepěstební techniky: dle stanoviště a rizikových faktorů dle porostníchpodmínek (obnovovanýchdřevin a vznikajícíchsměsí) Typologický systém používaný v ČR lze velmi vhodně využít pro stanovení potenciálu přirozené obnovy a tím k diferenciaci pěstební techniky. Je ovšem nutné zapracovat další rizikové faktory, které základní potenciál přirozené obnovy snižují. Propojením všech informací lze lépe charakterizovat tento potenciálpro jednotlivéstanovištnípodmínky. Rizika ovlivňujícívýskyt a odrůstáníobnovylze rozdělit do 3 skupin: Rizika spojená s půdním prostředím (nebezpečí zamokření, eroze a degradace půdy). Rizika spojená s klimatickými charakteristikami (negativní působení teploty vzduchu (půdy), vlhkostpůdy na obnovu). Výskyt buřeně. 46

47 47

48 Obnova lesa 48

49 Obnova lesa Obnova lesa ČR: rezervy ve využívání přirozené obnovy - jen 18 % z celkové obnovní plochy (cca 25,5 tis. ha) Pěstební systémy Pěstební systémy Pěstební systém = komplexní pěstební technologie vyznačující se určitým způsobem obnovy, výchovy a těžby lesních porostů, která vyúsťuje v určitou druhovou, prostorovou a věkovou skladbu a velikost nahromaděné biomasy. q Standardní cílem je vysoký les dle modelu věkových tříd - zpravidla stejnověký jednoetážový porost s hlavní hospodářskou dřevinou a příměsí MZD v souladu s legislativou. q Specifické realizace z různých důvodů (např. posílení stability, redukce nákladů, požadovaný sortiment, účelovost, aj.) se může vlastník lesa rozhodnout pro změnu (pozor! soulad s legislativou může být problematický): ü Les vysoký věkových tříd smíšený ü Les vysoký nepasečný bohatě strukturovaný ü Les nízký / střední Pěstební systémy Pěstební systémy PŘEMĚNA LESA Přechod z pěstebních systémů standardních na specifické: q přeměna lesa = změna druhové skladby Les vysoký věkových tříd smíšený q převod lesa = změna věkové a prostorové struktury lesa, resp. změna hospodářského způsobu nebo hospodářského tvaru lesa Les vysoký nepasečný bohatě strukturovaný nebo Les nízký / střední 1. Pořadí naléhavosti přeměny porosty kritické naprosto nevhodná dřevinná a ekotypová skladba, špatný zdrav. stav, nepřirůstavé, přímé ohrožení rozvrácením (např. SM monokultura v 1. a 2. LVS) porosty labilní dřevinná skladba a struktura vzdálená přirozené, ohrožení do budoucna - např. SM monokultura 3. 5 (6.) LVS 2. Stupeň přeměny úplná (přímá) porosty kritické, radikální změna dřevinné skladby částečná (nepřímá) nejčastější, porosty labilní q přestavba lesa = přeměna + převod, tzn. změna celkové struktury lesa Les vysoký nepasečný bohatě strukturovaný 49

50 Pěstební systémy Pěstební systémy 3. obnovní seče: vnášení cílových dřevin přirozená obnova (vtroušené dřeviny), umělá obnova (výsadba, síje), přeměna přímá holoseč přeměna nepřímá při obnově stávajících porostů využití jejich ochrany, nejčastěji kombinace okrajová seč odrubná, obrubná (= obnova SM, BO) + maloplošná skupinovitě clonná seč (podsadby), příp. násek kotlík do 20 ar (= obnova meliorační dřeviny - nejčastěji BK, JD) časový a prostorový systém: obnovní doba let, obnovní prvky s melioračními dřevinami vkládat v předstihu (10 15 let) před obnovou SM (BO) do předem připravených, řádně rozčleněných porostů v promyšleném prostorovém uspořádání nejčastěji s ohledem na směr bořivého větru - viz. zpevňovací žebro ve skupinách nutná systematická intenzivní pěstební péče, rozšiřováním (obrubou) kotlíků iniciovat přirozenou obnovu hlavní dřeviny a zabránit vytváření spádných okrajů PŘEVOD LESA 1. Hospodářský způsob holosečný hospodářský způsob násečný 2. Hospodářský způsob násečný hospodářský způsob podrostní 3. Hospodářský způsob podrostní hospodářský způsob výběrný ad. 1. zmenšením holých sečích, aplikací okrajových sečí, využíváním kombinované obnovy ad. 2. aplikací clonných sečí, větší orientací na přirozenou obnovu ad. 3. aplikací maloplošných clonných sečí a výběrných principů - viz. Bádenská seč, využíváním tvořivých sil přírody (přirozená obnova, přírodní výběr, světlostní přírůst) Pěstební systémy Pěstební systémy Základní znaky výběrného lesa HZ holosečný HZ násečný HZ podrostní HZ výběrný porost je silně rozrůzněný věkově, výškově a tloušťkově tak, že celý vzdušný i půdní prostor lesa je plnohodnotně využit min. 3 etáže. druhová skladba zejm. jedle, smrk, buk ca % (buk problémy s kvalitou), světlomilné dřeviny problematické nezávislý růst stromů až do dosáhnutí horní vrstvy porostu se stromy svými korunami prakticky nedotýkají jednotlivé či hloučkové prostorové uspořádání stromů po ploše kontinuální přirozená obnova (obnovní doba nepřetržitá) vyrovnané mikroklima vyrovnaná produkce při relativně široké škále porostní zásoby, zásoba nikdy neklesá na nulu (stabilně kolem 250 m3/ha) HÚL: mýtní zralost stromu není dána věkem (nelze stanovit), ale dimenzí tzv. cílovou tloušťkou, etát kontrolní metody všechny pěstební úkoly výchovné i obnovní se provádí Struktura a znaky růstu výběrného lesa Rozšíření a limity výběrného lesa Tloušťková struktura Limity existence výběrného lesa (nikoliv však výběrného způsobu!) v ČR jsou oproti alpským nebo balkánským zemím zejm. nedostatek srážek a absence jedle bělokoré ve všech jejích růstových fázích jako hlavní dřeviny výběrného lesa problematika zvěře 50

51 les pasečný (les věkových tříd) 3. les trvale tvořivý Dauerwald 2. les výběrný Pěstební systémy Návrh pěstebního systému pro les vysoký model věkových tříd Návrh trvale udržitelného a výnosového hospodaření v lese věkových tříd musí zohledňovat: v hospodářský způsob: h, n, p v hospodářský způsob: v v pěstební jednotkou je porostní skupina, tzn. soubor stromů přibližně stejného věku v pěstební jednotkou je strom v horizontální zápoj konkurenčních vztahů v důsledku v kulminace tloušťkového přírůstu v 1. pol. doby obmýtí, ve 2. pol. přírůst klesá v důsledku věku a zvětšující se konkurence v těžební, obnovní a výchovné úkoly jsou časově a prostorově odděleny v?změna genetické struktury populací klimaxová dřevina pionýrský typ? v stabilita viz. cílené výchovné zásahy a zpevňovací seče v vertikální zápoj energie se nesoustředí na potlačení souseda, ale na využití slunečního záření pro postup do horní etáže a udržení se zde v tloušťkový přírůst se pozvolně zvyšuje, od určité tloušťky zůstává stejný, popř. mírně klesá (viz. cílová tloušťka) q Stanovištní podmínky polohy - nižší, střední, vyšší, horské; ekologické řady exponované, kyselé, bohaté, vodou ovlivněné. q Porostní podmínky druhová skladba (aktuální x cílová), porostní typ smrkový, borový, bukový, dubový, smíšený. q Ekologickou i mechanickou stabilitu, resp. míru antropické zátěže dnes globální změna klimatu, dříve např. imise. v těžební zásahy = výběrná seč, plocha a čas nevýznamné, podstatná je zralost stromu v genetická struktura přirozená v stabilita automaticky v v ČR neexistuje Pěstební systémy 51