Pátek. Největší Čech v Německu. Filip Jícha / č. 1 / samostatně neprodejné

Transkript

1 Pátek / č. 1 / samostatně neprodejné Filip Jícha Největší Čech v Německu

2 Obsah Rozhovor Petr Hořejš se českou historií začal zabývat jako zapovězený novinář z nouze. Jeho Toulky českou minulostí se staly hitem a zůstaly jím dodnes i po vydání třináctého dílu. Fenomén Královská spojka Filip Jícha. V Plzni jej nechtěli, přesto dobyl házenkářský svět. Téma O kom se bude mluvit v roce Malý následník britského trůnu, nový český prezident, JFK či Cyril a Metoděj. Symbolická třináctka těch, kteří se v nadcházejících měsících nejspíš budou těšit největšímu mediálnímu zájmu. Reportáž Kanibalismus je mrtvý. Ať žije kanibalismus. Reportáž Ivy Skochové ze západní Papuy. Fejeton Myslivecký rok aneb Setkáváme se s mladými zajíčky + Program TV na celý týden se sloupky osobností: Kačer Zaoralová Bednářová Bosák Štindl Špátová

3 editorial PÁTEK LIDOVé NOVINy On není kanibal. Má jen slabost pro marihuanu, opakuju si. Iva Roze Skochová v reportáži na straně 26 Řekl tehdy: Palindrom. A to se jen tak bezděky podíval na čerstvou fotku na zdi, kterou jsem dostala od Herberta Slavíka. K fotografii Václava Havla, jak míří do vln oceánu na nejzazším evropském výběžku, dopsal Herbert rukou moje narozeninové datum: Normálně palindrom, zopakoval kamarád lingvista ještě jednou, aby mi konečně došlo, že tohle číslo se dá číst zepředu i zezadu. Pokaždé je to stejné datum. Matematický palindrom. Krásná hra. Pokouším se ji sehrát s novým letopočtem, který nám právě vstoupil do života Určitě to popletu, jako všechny své počty, ale nějak mi vychází při stejné logice, že člověk s nárokem na palindromické datum narozenin by se musel narodit 31. února. Tedy nikdy, jelikož přespřespřestupný rok nám kalendář nedopřává. Letos se narozeninového palindromu nedočkáme. Možná je to jinak a vy na to přijdete, ale stejně mám skoro dětskou radost, že jsme se ocitli v roce třináct. Lechtivost třináctky na konci letopočtu vítám jako vlastně každou lechtivost. Že prý je třináctka nešťastná, samá smůla! Radši nevycházet z domu! Radši bydlet pod mostem než v hotelovém pokoji číslo Nic z toho se mi nikdy neprokázalo, i proto tuším, že to bude velký rok. Přinejmenším lechtivý. Nenudný, hravý. Jako jsou palindromy verbální. Spoustu jich všichni známe. Kobyla má malý bok třeba, což se tedy příliš nehodí k největší události roku 2013, kterou bude první přímá volba českého prezidenta. S tou si hraje palindrom I zeman ležel na mezi nebo A kníže je žínka. Jen se trochu bojím, aby to byla volba šťastná a nemuselo platit A dál vidí lítat netopýry potentát i lid i vláda. Nebo taky Pijan ležel na JIP. Nebo nedej bože Je blbej. Hezké počtení vám přeju! Marcela Pecháčková redaktorka magazínu marcela.pechackova@lidovky.cz OBSAH 4 událost Globální žranice Marcela Pecháčková 6 petr hořejš Tak se toulám minulostí Marcela Pecháčková 12 Filip Jícha Královská spojka Ondřej Suchan 20 rok 2013 O kom se bude mluvit západní papua Kanibalismus je mrtvý. Ať žije kanibalismus! Iva Roze Skochová 32 fejeton Myslivecký rok Dan Hrubý 34 konečně pátek Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Vedoucí magazínu: Ondřej Suchan. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Jindřich Göth, Marcela Pecháčková, Alena Plavcová. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová, Martina Veberová. Kontakt na redaktory: Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, , Praha 5. Tel.: Předplatné: Tiskne: Severotisk, spol. s r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. 50 Křížovka 3 Foto na titulu mafra David Neff

4 reportáž PÁTEK LIDOVé NOVINy Papua je jedním z posledních míst na světě, kde lze najít lidi nedotčené naší civilizací. Říká se, že tu stále žijí i kanibalové. Taky je ale možné, že jde jen o promyšlený marketing. Text a foto: Iva Roze Skochová Západní Papua Kanibalismus S nevěstou a ženichem, kterým je okolo 18 a 20 let. Normálně se ale ženy vdávají mnohem dříve. je mrtvý. Ať žije kanibalismus! 26 27

5 reportáž PÁTEK LIDOVé NOVINy Stojím uprostřed džungle, někde ve středu západní Papuy. A čekám, až se zase z lesa vynoří nějaký nahatý domorodec, namíří na mě luk a začne cosi hulákat vysokým hysterickým hlasem. Otáčím se pořád dokola, protože nevím, odkud vyskočí tentokrát. Vím ale jedno. Je to tu jako z filmu od Stevena Spielberga. Toho s dinosaury, jen o něco málo strašidelnější. Od posledního místa, kde byly vidět stopy civilizace třeba elektřina nebo silnice, jsme ušli asi šest hodin džunglí a Kipenus, můj průvodce, od té doby řekl celkem pět slov. Dvě z nich byla anglicky: Nemít strach. Zbytku jsem vůbec nerozuměla. Opakuji mu, že strach nemám. Jestli je mým osudem zemřít na půdě kanibalů, stejně s tím nic neudělám. Jen doufám, že by mi prokázali tu laskavost, že by mne dřív zabili, než by mě začali jíst. Kipenus se zasměje, zapálí si dalšího jointa a zbytek cesty už se jen usmívá. Začínám mít zvláštní pocit, že celá tahle moje spontánní expedice do doby kamenné se zkouřeným průvodcem možná nebyl úplně nejlepší nápad. Zase ale mám tu výhodu, že jsem žena. Nevypadám totiž nebezpečně. Ženy jsou tu podle mého průvodce vnímány jako nebezpečné bytosti pouze v období, kdy menstruují. Proto mají některé kmeny speciální chatrč, kde udržují krvácející ženy v izolaci. V průvodci Lonely Planet dokonce píšou, že cizinky, které se chystají do Papuy a zrovna jim to vychází na onu část měsíce, by to rozhodně neměly před domorodci zmiňovat. Místní muži je pak vnímají jako krajně nebezpečné, uvádí. Četla jsem tuhle pasáž před odjezdem v Londýně kamarádovi Andrewovi a toho to ani nepřekvapilo: Mají svatou pravdu. To si myslí všichni muži na světě, akorát tady v Británii to nemůžeme říct nahlas, protože bysme hned dostali facku, řekl tehdy. Ovládla jsem se a facku mu nedala. Místo toho jsem mu raději přečetla pasáž o tom, že papuánské ženy taky dva roky po porodu nemohou mít sex. Ženské tělo by prý během tohoto období mělo být k dispozici dítěti a ne muži. To už mu tak moudré nepřipadalo, zvlášť když se dozvěděl, že tu ženy rodí zhruba každé tři roky. To také vysvětluje, proč je v Papui tak rozšířená polygamie. Mezi pěti manželkami je větší šance, že se najde nějaká, která zrovna nemenstruuje, nerodí, nekojí nebo není jinak sexuálně handicapovaná. Teoreticky mám tedy ty místní vztahy zmáknuté. Otázkou ale je, jestli je výhodnější vypadat jako neškodná žena, nebo nebezpečná žena. U kanibalů nikdy nevíte. Tatarák z mozku a penisová polévka Poslední zdokumentované případy kanibalismu v těchto končinách jsou spojené s misionáři. Paradoxně tedy právě těmi, kteří sem přišli proto, aby domorodé obyvatelstvo naučili, co má být naším přirozeným instinktem že lidi nejedí lidi. Papua je vůbec místo, které dokáže naprosto zbořit veškeré mýty o tom, co je přirozený lidský instinkt a co je naučené. Třeba opatrovatelský mateřský instinkt nebo žárlivost. Všechno je tu jinak. Zůstává jen pud přežití. A to mě přivádí zpět k pojídání lidí. Poslední ověřené zprávy o kanibalismu spadají do sedmdesátých let. Na Vánoce 1974 tu prý domorodci zabili a snědli čtyři rodiny z Nizozemí. O dva roky později podobným osudem skončil jeden kněz a dvanáct jeho kolegů z výpravy. Toť vše. Od té doby neexistuje žádná ověřená zpráva, že by si místní pochutnali na cizinci. Co se však děje mezi domorodci v té nejhlubší džungli, je věc jiná a značně neprobádaná. Nikdo ani pořádně neví, kolik lidí tu vlastně žije, natož kolik jich umírá. A hlavně jak. Existují však určité indicie, že rituální kanibalismus stále existuje. Na druhé půlce ostrova, v Papui Nové Guineji, například v létě 2012 zatkli 29 lidí, kteří byli podle místní policie členy početné sekty Svatební tanec domorodců. Tělo ženy je dva roky po porodu plně k dispozici dítěti. Sex je po tuhle dobu tabu. Úmrtnost dětí je vysoká. Ty, co přežijí, však mají svobodu, o které se našim dětem může jen zdát. kanibalů. Měli zabít nejméně sedm lidí, sníst za syrova jejich mozky a z jejich penisů si uvařit polévku. Sektu prý utvořili proto, aby z ostrova vymýtili čarodějnictví, které je sice už několik desítek let nelegální, ale stále se těší velké popularitě. To je jedna z věcí, na kterou by světlí turisté neměli při treku zapomínat. Papuánci věří, že zlí duchové žijí v lesích a jsou bledí. Jeden místní mi proto při cestě sem řekl, že jako bělošku mě lidi budou vnímat buď jako bohyni, nebo jako ducha. A hned pak poznamenal: Rozhodně bude lepší, když tě budou brát jako bohyni. Význam zlých duchů nelze podceňovat. Ačkoli misionáři tu již udělali velký kus práce, stále se jim nějak nedaří přesvědčit domorodce, že nemoci, katastrofy a úmrtí se dějí následkem normálních přírodních jevů a ne právě kvůli duchům. V Papui se vůbec vyvinul dost podivný druh křesťanství. Celé je postavené hlavně na Ježíši Kristovi, zlém duchu, čarodějích a krokodýlech. Snad i proto se tady, v oblasti Baliem Valley v západní Papui, spekuluje, že zejména kmeny Korowai, Kombai a Asmat stále rituální kanibalismus v ojedinělých případech praktikují. Buď ve válce mezi kmeny, nebo když je někdo prohlášen za čaroděje. Nejprve prý sní mozek, a to když je ještě teplý. Věří totiž, že člověk, který sní mozek jiného člověka, tím získá jeho sílu. Ale taky dost jiných věcí. Například velkou šanci nakazit se nemocí kuru, takzvanou laughing disease. Řadí se mezi prionové choroby Bojovné představení kmene Daniů pro turisty

6 Chcete si to dočíst? PLNÁ VERZE V TRAFICE Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 75 KČ MĚSÍČNĚ Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince Nebo stačí poslat SMS na číslo ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 75 Kč včetně DPH. Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ