Známé osobnosti okolí Peček Vlastimil Harapes Marta Kubišová Jitka Zelenková Waldemar Matuška Divokej Bill Michal Koní č ek 8.B. 1

Transkript

1 Známé osobnosti okolí Peček Vlastimil Harapes Marta Kubišová Jitka Zelenková Waldemar Matuška Divokej Bill Michal Koníček 8.B. 1

2 Vlastimil Harapes herec, tanečník, choreograf Datum narození: Znamení: Místo narození: Chomutov, Lev Životopis: Vlastimil Harapes je považován za nástupce a pokračovatele největší osobnosti českého poválečného baletu M. Kůry. V době své vrcholné umělecké dráhy uplatňoval v rolích jak svou ideální fyzickou dispozici, eleganci i oduševnělou tvář, tak všestranně vyspělou techniku, kterou si zdokonaloval i studiem v Petrohradě v baletní škole Malého akademického divadla. K jeho závažným výkonům patří Romeo a Mercutio v Kůrově a Weiglově inscenaci Prokofjevova baletu Romeo a Julie, Escamillo ze Ščedrinovy Vášně, Spartakus z Chačaturjanova stejnojmenného baletu. Tančil samozřejmě i různé prince z baletních pohádek (Louskáček, Labutí jezero, Popelka). Po hostování na zahraničních scénách, kde si získal pevné postavení jako typický danseur noble romantického repertoáru, se do Národního divadla vrátil po roce 1989 jako choreograf a šéf baletu. Prosazuje zejména moderní taneční dramaturgii. Mladičkého Harapese zaměstnávali filmoví režiséři i jako herce, hrál však i ve filmech ze 70. let. Z filmů, ve kterých se Vlastimil Harapes objevil můžeme jmenovat Markéta Lazarová (1967), Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977), Jak dostat tatínka do polepšovny (1978), Panna a netvor (1978) nebo Bolero (2004). Dlouhou dobu žil v Dobřichově. 2

3 Zelenková Jitka Od malička vnímala hudbu už díky svým rodičům. Otec Jitky Zelenkové byl dirigent Středočeského symfonického orchestru se sídlem v Poděbradech, maminka operní pěvkyně. Vyhrála pražskou hudební soutěž Talent 67 a druhé místo v celostátní soutěží festivalu Mladá píseň ve stejném roce. Neuběhl ani rok po soutěži v Jihlavě a získává angažmá do divadla Rokoko. Tam společně s Milanem Klipcem a Valérií Čižmárovou vytvořili nové trio. Tam se potkala ještě s Waldemarem Matuškou a roku 1971 zde účinkovala s Hanou a Petrem Ulrychovými v pořadu Nechoď do kláštera. Po odchodu z divadla roku 1972 chvíli hledala pomocí výletů do různých žánrů ( také jazzu s Karlem Velebným) svou osobitou tvář a za rok nato přijala nabídku Karla Gotta, aby se stala spolu s Janou Kociánovou členkou jeho doprovodného dua. V Gottových programech vystupovala také sólově i po změně doprovodného dua v trio Gerlová-Kahovcová- Zelenková. Za zaznamenání stojí také výsledky Zelenkové na festivalech. Už roku 1970 získala bronzovou Bratislavskou lýru s písní S létem zpívám, která byla jejím prvým velkým úspěchem, roku 1984 byla opět třetí, tentokrát v mezinárodní soutěži. Na Děčínské kotvě dvakrát zvítězila s písněmi Můžeš mi po vodě psát (1978) a To se vám jen zdá (1980), kromě toho tady získala ještě druhé a třetí místo. Mimořádně významný byl pro Jitku Zelenkovou rok 1977, kdy započala spolupráci s Borisem Janíčkem (vlastním jménem Eduard Pergner). Otextoval s širokou invencí a citovostí řadu jejich písní jako Kdybys byl sám, Zázemí, Ty mě smíš i lhát. Recitál v pražské Redutě s Felixem Slováčkem se stal událostí sezóny a také základem jednak velmi úspěšného prvého zpěvaččina alba Zázemí, jež vyšlo i v anglické verzi, jednak televizního recitálu, který režíroval, stejně jako koncert, Ján Roháč. Následují další úspěšné LP desky (celkem 6 LP od roku 1979 do roku 1987), další televizní recitály a vystoupení a řada samostatných koncertů po Čechách a Slovensku. V roce 1993 Jitka zaznamenává úspěch s CD swingových evergreenů "Jen pár večerů". Titul získal i příznivý ohlas v koncertní podobě s Orchestrem Felixe Slováčka. V roce 1994 Jitka zúročila svoji dlouhodobou spolupráci s vynikajícím klavíristou Rudolfem Roklem na albu Perly. Koncertní podoba tohoto projektu byla velice vlídně přijímána posluchači a přerušilo ji až úmrtí Rudolfa Rokla. Nové tisíciletí Jitku zastihlo v nahrávacím studiu při realizaci nových písniček. V roce 2000 vyšlo v hudební režii Pavla Větrovce album s jednoduchým názvem "Jitka" na značce Warner Music. Album přineslo hned několik hitů, které se přiřadily do "zlatého fondu" zpěvačky. 3

4 Písničky Víra, Ve stínu na pláži, Není jak by bejt mělo byly vybrány i do aktuálního alba Supraphonu Sametový hlas. Úspěchem pro Jitku Zelenkovou byl i hlasový casting (velice přísně realizovaný Studiem Disney) na jednu ze stěžejních písní ( autor: Elton John) úchvatného animovaného filmu Lví král. V roce 2004 Jitka Zelenková získala licenci na českou verzi jedné ze zásadních písní muzikálu Eltona Johna "AIDA". Pavel Vrba ji opatřil nádherným textem, který sama zpěvačka označila za aktuální výpověď svého vnímání reality složitého světa. DISKOGRAFIE: SAMETOVÝ HLAS 2004 Supraphon JITKA 2000 Warner Music 20X JITKA ZELENKOVÁ 1998 Bonton PERLY 1994 Maximum JEN PÁR VEČERŮ 1993 Supraphon ZÁZEMÍ II Supraphon BEZ LÁSKY LÁSKA NENÍ 1987 Supraphon MÁME SI CO ŘÍCT 1985 Supraphon ZÁZEMÍ 1979 Supraphon V TUTO CHVÍLI 1983 Supraphon CLOSE UP 1982 Supraphon KDO JSEM VLASTNĚ JÁ 1981 Supraphon 4

5 Marta Kubišová Snad tomu osud chtěl, aby Marta Kubišová, dcera z českobudějovické lékařské rodiny, nešla studovat medicínu, jak zamýšlela. Když se její rodiče přestěhovali do Poděbrad, našla si zaměstnání v místní sklárně, kde pracovala dva roky. Naskytla se jí tam příležitost ověřit si své pěvecké schopnosti při účinkování s poděbradským lázeňským orchestrem, a pak se zúčastnila soutěže Hledáme nové talenty. I když v hodnocení asi nedopadla slavně, přece si někdo jejího osobitého výrazu všiml, protože dostala nabídku ze Stop-divadla v Pardubicích. Pravděpodobně byl tím někým pianista a vedoucí orchestru tohoto divadla Bohuslav Ondráček, který tehdy složil písničku na text Pavla Kohouta Sama řekla, že ho nemá ráda, nahranou Karlem Gottem. Pak přešel ve stejné funkci do divadla Alfa v Plzni a Marta Kubišová s ním. Tam už byla pěveckou hvězdou, stejně jako nová Ondráčkova akvizice Václav Neckář. Oba účinkovali v Ondráčkových hudebních číslech inscenací Černej sen, Edudant a Francimor a Ukradený měsíc podle Ludvíka Aškenazyho. Kubišová v té poslední hře také interpretovala píseň Bohuslava Ondráčka a jeho nejčastějšího spolupracovníka Jana Schneidera Je půl vosmý a na 2. jazzovém dostaveníčku také song Musím zpívat jazz. Přechod do pražského divadla Rokoko roku 1965, kde se ke Kubišové a Neckářovi přidala Helena Vondráčková, byl jen logickým pokračováním její kariéry. Účinkovala takřka ve všech představeních divadla jako Čekání na slávu, Listy důvěrné nebo Filosofská historie, později také s Waldemarem Matuškou. To už ale měla svůj prvý hit Loudá se půlměsíc a po něm řadu dalších, například Já dovedu lhát, Víc nechtěl by snad ani D Artagnan, Depeše a z hostování v pásmu divadla Apollo Nepiš dál. V roce 1966 zahájil svým prvním ročníkem mezinárodní festival populárních písní Bratislavská lyra, a to už byla Marta Kubišová slavná a spolu s Helenou Vondráčkovou vybojovaly Stříbrnou lyru s písní tvůrčí dvojice Ondráček Schneider Oh, baby, baby. A napřesrok zde zvítězila s protiválečným songem Cesta, o níž jistě tvůrci ani ona, ani kdokoliv jiný netušili, že dá podnět ke štvanici na českou populární píseň, kterou zahájil východoněmecký deník Neues Deutschland. V roce 1968 ještě stihla odejít z Rokoka, založit spolu s Ondráčkem, Neckářem a Vondráčkovou soubor Golden Kids a účinkovat v revue Micro Magic Circus i v zájezdových programech. Kubišová ale nebyla typem revuální hvězdy a dělat při zpěvu taneční pohyby se jí zdálo nevhodné, ne-li směšné. O to víc dala vyniknout pohybovému perfekcionismu a hlasové zvonivosti Vondráčkové i Neckářově hravosti. Sama z toho kontrastu přesvědčivostí svého altu těžila také. 5

6 Když se natáčel seriál Píseň pro Rudolfa III., pro jehož jeden díl byl skladatelem Jindřich Brabec, připadl Martě Kubišové úkol interpretovat píseň Modlitba na text Petra Rady, které se později neřeklo jinak než Modlitba pro Martu. Bylo paradoxní, že ačkoliv textem byl v podstatě mírový apel, který ani v pozdější situaci po okupaci vojsky Varšavské smlouvy neztratil svůj původní význam, přece jen byl chápán jako protest proti této invazi. Marta Kubišová tuto skladbu ještě v jiném aranžmá, jen s varhanami, stačila roku 1969 nahrát na své jediné gramofonové sólové album Songy a balady spolu s jinými nádhernými písněmi: beatlovskou Hey, Jude (ve které jí, ale i v řadě jiných dělali sbory Helena Vondráčková a Václav Neckář), Evrettsovými Proudy, Auteovou a Schneiderovou Magdalenou, Ondráčkovou Ring-o-ding, Bonovou a Krečmarovou Mamou a dalšími. Pro hlavního textaře desky Zdeňka Rytíře představoval tento projekt jeden z jeho vrcholů. Anglická exportní verze byla sice rovněž nahrána, ale vyjít už nesměla. Za dva roky nato přišel definitivní verdikt, podle něhož této naší skvělé zpěvačce, vítězce ankety Zlatý slavík let 1966 a 1968 (a mnoha dalších, které byly kvůli ní buď zrušeny, nebo se její jméno nesmělo objevit), bylo zakázáno v budoucnu jakkoliv veřejně vystoupit. Tak zůstalo pro kariéru Kubišové v jejích nejlepších letech vyhrazeno pouhých deset let, zatímco dalších osmnáct byla její činnost před publikem skryta. Na tom všem bylo nejparadoxnější, že Marta byla v těch letech spíš pasivním typem, a ne nějakou uvědomělou bojovnicí tak se začala projevovat až po vzniku Charty v roce Ale ze svého přesvědčení přes ztrátu možnosti pokračovat v kariéře neuhnula a stala se tak symbolem. Jako takovému se pro její zpěv po listopadu 1989 opět otevřely uši většiny obyvatel naší země. DISKOGRAFIE: Vítej lásko Příběh Marta Kubišová v Ungeltu 6

7 Waldemar Matuška Vedle Karla Gotta je Waldemar Matuška určitě nejznámějším a nejpopulárnějším zpěvákem (nejen) 60. let. Tehdy se dokonce příznivci domácí populární hudby dělili na "gottovce" a "matuškovce"... Waldemar Matuška, který se narodil 2. července v roce 1932 v Košicích, na konci 60. let v knižně vydaném, volně komponovaném rozhovoru s Ivanem Foustkou svérázně bilancoval nejpozoruhodnější období své kariéry: Nejhorší na tom je, že ti to všecko vždycky tak nějak ujede pod rukama. Buď nám to pomalu myslí, nebo já nevím... Než si stačíš uvědomit: Teď je to hezký!... Tak ono už to "teď" je zase včera nebo loni nebo prostě dávno. To byly třeba děsně krásný roky, o kterejch jsem ti teď povídal, ale člověk to bral jako samozřejmost. Musí to tak bejt a bude to tak navždycky. A ono ne! Najednou to bylo pryč, hotovo a šmytec! Nikdy už to nebude! Znáš to, když jsme se jako kluci vozili na saních z kopce. Než si stačíš uvědomit, jak to pěkně jede, už seš dole pod kopcem a už to zase nejede a je po svezení! V době, kdy takto hovořil, měl již vyučený sklář Waldemar Matuška zkušenosti z amatérských scén, ale především nesmírně úspěšné působení v Semaforu (např. hry Člověk z půdy, Zuzana je sama doma), plejádu hitů od autorské dvojice Suchý-Šlitr, později významné angažmá v Rokoku i zajímavé filmové role. Od roku 1969 sice občasně hostoval v různých divadlech - třeba v činohře Národního ve hře Na pravici Boha Otce, vystupoval v řadě televizních pořadů (Dobrý večer s Waldemarem a jiné), avšak nejvíce se věnoval s poněkud jiným repertoárem koncertování s countryovou skupinou KTO a zpěvačkou Olgou Blechovou, jeho nynější ženou. S ní v roce 1986 odešel do Spojených států, odkud se po změně režimu do České republiky a ke svým četným příznivcům často vrací. Jiří Kasal a Richard Lhotský uvedou hodinový pořad k nadcházejícím sedmdesátinám Waldemara Matušky, skvělého interpreta mimořádně velkého množství hitů. DISKOGRAFIE: Co neodnesl čas, Jo, třešně zrály,lidové písně z celého světa, SŤASTNÉ VÁNOCE, 8 lásek, Johoho, Jsem svým panem,levné knihy Kma, Nebeskej kovboj, Portréty Českých Hvězd), Sbohem lásko, Sin slávy, Sin slávy CD1, Sin slávy CD2, Suvenýr, To nejlepší..., To všechno vodnes čas, Vyběr, Waldemar Matuška, Waldemar Matuška a jeho 23 suvenýrů Waldemar Matuška & Eva Pilarová/ Láska nebeská Waldemar Matuška & Eva Pilarová / S čertem si hrát Waldemar Matuška, Olga Blechova, KTO / Kluci do nepohody 7

8 Úvalská kapela Divokej Bill byla založena v průběhu roku 1997 (z trosek kapely Wáša a již existujícího o dva roky staršího Medvěd 009), kdy v obsazeni Vašek Bláha kytara, zpěv, Ondra Pospíšil banjo, zpěv, Míla "Jurda" Jurač basa, zpěv a Ota Smrkovský bicí, dala hlavy dohromady a sestavila zhruba desetipísňový program, se kterým začala objíždět menší kluby a hospody v okolí (Rostoklaty, Tuklaty, Sibřina, Šestajovice), podle toho, kde Márty dělal narozky. Vznikla i čtyřpísňová nahrávka ze studia Kocour na Proseku (zvuk Martin Braxatoris). Kapela se líbila a díky pohodové náladě v Úvalech a podpoře přátel odehrála asi patnáct koncertů (většinou na vypůjčený aparát The Snails). V té době se také začíná rozjíždět tradice Ouvalských big-beatů (koncert úvalských kapel na sokolském hřišti začátkem června), na kterých se podílí, jak hráčsky, tak pořadatelsky. DB si všímá hudební publicista Jarda Špulák a píše ve svém časopisu Big Beng! několik prvních pozitivních článků, což povzbudilo, ale přesto sestava dlouho nevydržela. Po ročním útlumu odchází Ondra s Otou a zakládají vlastní kapelu Devět stehů. Vašek a Jurda začínají shánět nové lidi do potápějícího se Billa a zkoušet ve zkušebně vybudované společně s Medvěd 009, ve staré kotelně základní školy v Úvalech v Českém Brodě na festiválku Rok od rocku hraje první koncert v nové sestavě. Roman Procházka akustická kytara, zpěv, Štěpán Karbulka zpěv, šouman (oba z kapely Zasucha), dále Adam Karlík fousle, zpěv, Martin "Pecan" Pecka akordeon (tahací harmonika) a Honza "Kiska" Veselý bicí, který bubnoval také s Medvědem. Začíná první spolupráce s agenturou Ameba Production a Petrem Fořtem managerem DB, mimo jiné pořadatelem hudebního festivalu Rock for People, jenž v té době také začínal. První nahrávka se točila v amatérském studiu R. Kakaksy (Chaprál Crazy Plesk!), jednalo se o sedm skladeb točených do pásu (analog 16 stop), které nahrálo sedm muzikantů a z toho vyplynul i název demosnímku "Sedm statečných" (vyrobeno svépomocí). Mezi lidi se prodalo nebo rozdalo kolem pětiset kousků. Sound Divokýho Billa byl na světě, ale chybělo banjo. Do kapely přichází nový člen Honza 8

9 "Jack" Bártl, banjista kapely Country mix, která hraje na jednom večírku, jehož se billové účastní, líbí se, tak dostává lano. Nadšení z nového hráče a nástroje bylo příčinou dalšího nahrávání. Tak vznikl demosnímek "Osm statečných", na kterém přibyly dvě nové skladby oproti "Sedmi statečným", už s banjem (natočeno ve studiu Sonda v Hradci Králové). Díky tomuto demu, které bylo klíčem k přihlášení do tzv. vyhledávacích soutěží pro začínající kapely, vyhrává DB naprostou většinu z nich (Rock Nymburk, Jim Beam rock, Broumovská kytara, Rock fest Dobříš). Koncerty zvučí Martin "Šmity" Chmátal, hraje i jednu píseň na šmidrobas (speciální, na zakázku vyrobená bezpražcová basa). Rozjíždějící se kapela podepisuje smlouvu na tři alba s firmou MONITOR EMI. První se točilo ve studiu SONO na Nouzově, produkce se ujal ing. Magor, kapelník Třech sester, o zvuk se postaral Milan Cimfe a Mikeš, kteří se podíleli i hráčsky. Obal navrhla a vyrobila Klárka Liskaiová. Točilo se 25 dní a pod názvem "Propustka do pekel" vyšlo v červnu 2000, největším hitem se stala skladba "Plakala", na kterou byl natočen videoklip ze zkušebny (režie Vašek Kučera). Při natáčení se vypily 3 sudy piva, většina účinkujících byli úvaláci, neherci, přesto slušně zabodoval v hitparádách. Křtilo se v klánovickém klubu Black pes a pražském Futuru. Kmotři Jarda Špulák, jakožto objevitel kapely a amebáci přislíbili, že se o novorozeně budou starat. Kapela se dostávala do podvědomí a nabídek k hraní přibývalo. Začíná jezdit po klubech jako předskokan Nahoru po schodišti dolů band. Druhá deska se točila z části v Sonu (do pásu bicí a kytary) a z části v mobilním, digitálním studiu, ve sklepě u Romana Procházky. Jinak vše podobně jako prve. Jméno dostala podle písničky "Svatá pravda", klip byl tentokrát na pomalejší věc "Miláčku, co je ti?". Točí jej mladý režisér Víťa Linek z písecké filmové školy za rekordně málo peněz. Celá realizace stála 5tisíc korun, z toho polovic zase za pivo. Odehrává se v kultovním klubu Rock Café na Národní třídě. Kapela dostává nabídku hrát s ostříleným Žlutým psem na jeho Staropramen tour, kde se začíná oťukávat na větších pódiích, před více lidmi a od zkušených muzikantů Franty Kotvy, Ondry Hejmy a vůbec všech žluťáků se učí nasávat základní principy bohémského života a velké produkci. Stává se z ní zkušená parta, hrající na většině prestižních festivalů. Jako součást programu se používají bubny, megafon, plivání ohně nebo stroboskop. Po dlouhém koncertním turné nastávají hráčské a názorové neshody a po dlouhodobé spolupráci odchází bubeník Kiska. Spolu s basistou a saxofonistou medvěda zakládají novou kapelu Den. Hledá se nový bubeník. V mezidobí pořádá kapela s agenturou velký protestní koncert proti inovaci protidrogového zákona pod názve "Umění proti cenzuře", spojený s vydáním CD nevyhovujících autoru a písní. K této příležitosti je v Digital Recording studiu Black pes v Klánovicích natočena píseň "Na tvý louce zelený", bubnuje Štěpán. Akce se koná na pražské Štvanici, účastní se 7 tisíc lidí, vystupují např. David Koller, Hudba Praha, Švihadlo, Jim Čert, Plexis, Mňága a Žďorp, Jolly Joker, Hraczky a další, z výtěžku je zřízeno konto pro nespravedlivě perzekuované. Vše končí happeningem, kdy se jdou všichni hromadně udat na nejbližší policejní stanici. Nic se nestane. 9

10 Na post stálého bubeníka nastupuje Mára Žežulka, který se přistěhoval nedaleko Úval a jeho kapela Arakain má zrovna po odchodu zpěváka Aleše Brichty hluché období. Přináší do kapely zkušenosti z profesionální muziky (studiový hráč na albech Dana Landy, Oskara Petra a dalších), ta ho na oplátku seznamuje s punkem. Chvíli trvá, než se program sehraje, nakonec je vše připraveno, vznikají dokonce nové věci. Jako první se vyráží na vánoční šňurné (série akustických koncertů). Spočívá v tom, že se hraje v sedě a piánko (jemněji). Návštěvnost překonala očekávání a přes prvopočáteční obavy se koncerty nadmíru vydařily. Pomalu se začíná připravovat třetí deska. Písničky na ní jsou pomalejší a temnější než dříve. Poprvé se objevují i chemické zvuky z počítačů a tak ji fandové přijaly v rozpacích a rozdělily se na dva tábory, jedni změnu uvítali, druzí odsoudili, což kapelu paradoxně ještě více ztmeluje. Název byl inspirován oblíbenou hláškou z nahrávání, jsem "Mezi nima" (stav mysli, kdy se člověk plně koncentruje). Obal navrhl a vyrobil Honza Homola z Wohnout, znazorňuje osm srdcí a osm mozků s tvářemi muzikantů, křičících na sebe. Jako host si zahrál na basu ve dvou peckách také jeho brácha Matěj Homola. Vokály nazpívala Janička Španělová z kapely B.O.A. a hostovala i na koncertech. Točila se v Black psu v Klánovicích, produkce DB, zvukový mistr nahrávky Odra Pospíšil, který po odchodu Šmityho začal zvučit i živé hraní. Během natáčení je vykradena zkušebna ve škole, zhruba polovina nástrojů mizí v nenávratnu. Křest je v Paláci Akropolis, okořeněný hosty. Písnička "Znamení" a s ní spojený videoklip je zamyšlení a varováním nad sérií sebevražd mladých lidí, které se odehrály toho roku v Čechách. Jako otvírák další protestsong "Bomby na Bagdád", který napsal a kapele věnoval kamarád Karel Bitner. Vyráží se na nekonečné šňurné po celé republice. Jelikož Márova kapelka Arakain začíná znovu koncertovat a termíny se občas překrývají s billovskými, začínají alternovat další dva bubeníci pro tyto případy, Vojta Douda z Krucipüsku a Franta Vrána z Letů mimo. Když situace dovolí, hrají i dva najednou. Občas zahostuje i druhý harmonikář Jendys, ze zábavové party Lahvátor, která hraje věci i od DB. Třetí deska Mezi nima se stává zlatou za 10tisíc prodaných kusů. Singlová písnička "Znamení" otevírá cestu do většiny rádií. Nachází se část ukradených věcí ze zkušebny. Touto deskou končí smlouva s firmou, kapela je volná, může vybírat s kým spolupracovat dál. Přichází nabídka jet turné s kapelou Kabát po Slovensku a to začíná zítra... tak nám držte palce. DISKOGRAFIE: Propustka do pekel Svatá pravda DVD - LUCERNA 10

11 František Kmoch - kapelník, skladatel, pedagog a vlastenec Když se l.srpna 1848 ve středočeských Zásmukách narodil manželům Jakubovi a Kateřině Kmochovým nejstarší z pozdějších pěti synů František, dostal od svých sudiček do vínku vlastnosti z nejctěnějších - vedle přirozené úcty a lásky ke svým blízkým i vřelý vztah k hudbě a dětem, jejichž výuka zejména v hudebním umění přirozeným způsobem prolínala s citovým vztahem k lidové písni a všemu, co souviselo s tradicemi i současným životem národa a vlasti. Tyto Kmochovy vlastnosti byly významným způsobem formovány již od útlého dětství: otcovo vedlejší působení jako člena místní kapely, hráče na klarinet, v prvorozeném synovi probouzelo hudební talent, který byl nepřímo povzbuzován matčiným zpěvem pobožných i národních písní. Řídící učitel zásmucké školy Plaček pak vedle výuky hry na housle a zpěvu vštěpoval mladému Kmochovi lásku k národním písním a dotvořil tak vybudování pevných základů jeho hudebnosti a pozdějšímu celoživotnímu poslání a působení. Po studiích na kolínské reálce a učitelském ústavu v Praze nastoupil v září 1869 mladý učitel Kmoch na své první místo v Suchdole u Kolína, po roce byl přeložen do nedalekých Červených Peček a v roce 1872 do pětitřídní obecné školy v Solopyskách. To již byl sokolským kapelníkem v Kolíně a jeho působení jako aktivního hudebníka a kapelníka vyvolávalo stále častější a intenzivnější nevoli představitelů školských úřadů, které vedly v roce 1873 k jeho propuštění ze školní služby. Vedle kritiky jeho hudebních produkcí s kapelou se na této skutečnosti zjevně podílelo i Kmochovo nesmlouvavé přihlášení se k tehdy nové, pokrokové myšlence sokolské a otevřenému vyznávání českého programu; tak vychovával i mládež. Jeho další muzikantská cesta nebyla jednoduchá, musel soustavně bojovat se závistí, nepochopením, někdy i zjevným nepřátelstvím. A to nejen při zajišťování a realizaci hudebních produkcí se svojí kapelou, ale i při soukromém pedagogickém působení. Přesto zůstal po celých dalších téměř čtyřicet let věrný svému městu, kapele i žákům a dokázal odolat množství lákavých nabídek ke kapelnickému působení v blízkém okolí i v zahraničí. Podpůrná opatření sokolské jednoty v roce jeho učitelské suspenze jej na celý život připoutala k této organizaci, jejímž se stal i formálním členem a jednomyslné ustanovení městským kapelníkem kolínským zastupitelstvem se stálým platem v roce 1874 tak přispěly k formování rázovité postavy, která se stala uměleckou i pedagogickou osobností, jež překročila nejen rámec regionu, ale i celé vlasti. Bytostnou potřebou Kmochovou, zřejmou podmínkou jeho osobního pocitu štěstí a životní spokojenosti, bylo pozitivně citově ovlivňovat posluchače, účastníky koncertních i tanečních produkcí jeho kapely. Vedle četných tanečních produkcí, které měly přirozený podtón v nutnosti ekonomického zajištění potřeb hudebníků i celé kapely, přikládali příslušníci kolínské sokolské hudby v čele se svým kapelníkem, ale i místní veřejnost, velkou důležitost koncertním vystoupením. Neboť ona byla měřítkem výkonnosti kapely. Domácí tisk komentoval často její pokroky i uznání mimo Kolín a neskrýval se potěšením, když mohl zaznamenat její nové úspěchy. Po nevídaných ovacích na Jugmanových oslavách v Praze ( ) se 11

12 orchestr dostal do povědomí hudbymilovné veřejnosti na celém území Čech a Moravy a v dalších letech nebyly výjimkou i dlouhodobější zájezdy (Krakov, Budapešť, Vídeň, či třítýdenní honorovaný pobyt v Nižním Novgorodě na světové hospodářské výstavě v roce 1896 a pod.). Hudba dobývala vysokých stupňů svých uměleckých výkonů poctivou zkouškovou činností a samostatnou přípravou jednotlivých hudebníků. Kmoch v praxi prosazoval zásadu podávat svědomitý, nejlepší výkon při jakékoliv příležitosti, za všech podmínek. Jeho významným motivem byl i požadavek stupňování nároků a obtížnosti koncertně reprodukčních činností. Vedle technického výkonu byl neméně příznačným i výraz hry, kdy do popředí vystupovalo muzikantské citové vzrušení, radostné zaujetí, chuť do hry a radost z ní. To vše bylo pravou příčinou, proč byla kolínská kapela tak vyhledávána a vyžadována na produkce nejrůznějšího charakteru a na programech a letácích byla vždy zdůrazňována skutečnost osobního řízení Františka Kmocha. Významným rysem repertoárového zaměření orchestru, které největší měrou ovlivňoval sám kapelník, bylo zaměření na tvorbu českých autorů. Česká tvorba byla zpočátku zastoupena převážně písněmi a tanci, na počátku 80. let se začíná prosazovat tvorba Smetanova, Dvořákova, Fibichova i dalších autorů, později i tvorba dalších slovanských skladatelů (zřídka i některých evropských velikánů), na programech koncertů nechyběla díla operní či symfonické tvorby. Všechny tyto skutečnosti byly doplňovány původní tvorbou Kmochovou, kdy zejména pravidelná účast na sokolských sletech jej přímo motivovala k tvorbě pochodů, v jejichž triích často uplatňoval sokolskou tematiku či úpravy lidových písní. Tvůrčím způsobem zde reagoval na vnější podněty, opíral se o příklady a tyto podněty pak přenášel do vyšší polohy. Adaptace lidových písní do pochodové podoby se setkaly s velikým ohlasem a přesto, že se objevily i kritické názory, přetrvaly dodnes. Kmoch po celou dobu svého kapelnického působení usiloval o lepší, koncertní, umělecké pojetí činnosti své kapely, o udržení Pamětní stříbrná mince ke 150. výročí narození Františka Kmocha vysokého repertoárového standardu a přes trvalé snahy k praktičtějšímu zaměření kapely spíš do užitkového směru, se těmto tlakům nikdy zcela nepodal. Přesto, že vnímal ekonomické problémy mnohých svých hudebníků a jeho samotného provázely celý život. Poslední dny jeho života byly naplněny obavami o budoucnost jeho kapely, jejího spojení s obcí sokolskou, zármutkem, že nemůže být účasten přípravám na další sokolský slet. Když jeho srdce 30. dubna 1912 dotlouklo, nebylo v Čechách významnějšího listu, který by Kmochův skon nezaznamenal a neocenil jeho práci a zásluhy. A o tom jak pevné základy pro svou kapelu vytvořil svědčí skutečnost, že bez přerušení vytváří umělecké hodnoty a poskytuje radost z hudebního umění široké veřejnosti u nás i v zahraničí přesně v duchu a tradicích, jaké její zakladatel stanovil a prosazoval, již 130 let. 12