František Bukóci, nar. XXX XXX Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem Bolzanova 461/ Brno ID DS: 764rs4p

Transkript

1 Robert Cholenský, advokátní kancelář, s. r. o. Kancelář: Bolzanova 461/5, Brno, Česká republika Tel./fax: Mobil: Internet: Datová schránka: 764rs4p Obvodní soud pro Prahu 1 Ovocný trh 587/ Praha 1 ID DS: pd3ab3a Sp. zn.: 25 C 98/2013 Žalobce: Zastoupen: František Bukóci, nar. XXX XXX Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem Bolzanova 461/ Brno ID DS: 764rs4p Žalovaná: Česká republika Ministerstvo dopravy ČR, IČO: nábř. L. Svobody 1222/ Praha 1 ID DS: n75aau3 Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2015, č. j. 39 Co 164/ , podané podle ustanovení 236 et seq. občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ) E lektronicky Bez poplatku Bez příloh Advokát vykonává advokacii jako společník v obchodní společnosti Robert Cholenský, advokátní kancelář, s. r. o. Sídlo: Bolzanova 461/5, Brno, Česká republika IČO: DIČ: CZ Společnost je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka Bankovní spojení: UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., číslo účtu: /2700 Společnost je plátcem daně z přidané hodnoty

2 2 I. Rekapitulace [1] Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2015, č. j. 39 Co 164/ (dále jen napadený rozsudek ), byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. března 2015, č. j. 25 C 98/ , kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce po žalované domáhá náhrady za nemajetkovou újmu ve výši Kč za to, že žalobci byl po dobu 82 dnů neoprávněně zadržován řidičský průkaz na základě obvinění z přestupku, jehož se žalobce nedopustil. [2] Neboť napadený rozsudek je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, zasahuje do žalobcových základních práv a nadto daná materie není doposud v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, žalobci nezbývá než podat proti němu v celém rozsahu d o v o l á n í podle ustanovení 236 et seq. OSŘ a navrhnout, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. II. Důvody přípustnosti dovolání [3] Podle ustanovení 237 OSŘ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. [4] Z ustálené judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu navíc vyplývá, že přípustné je dovolání i tehdy, jestliže napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo zasaženo do základních práv dovolatele. II.A Povinnost brojit proti rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu odvoláním [5] Soud I. stupně shodně se soudem odvolacím dospěl k závěru, že žalobce měl brojit proti rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu ve správním řízení, a dovodil, že kdyby tak byl učinil a ve svém vyjádření uvedl, že předmětné motorové vozidlo řídila jeho družka, nebyl

3 3 by mu ve správním řízení řidičský průkaz zadržen. Z jeho nečinnosti tudíž soudy dovodily, že si za újmu způsobenou neoprávněným zadržením řidičského průkazu může žalobce sám. [6] Tato otázka, tedy zda je povinností poškozeného podat proti takovému rozhodnutí odvolání, a neučiní-li tak, ztrácí nárok na náhradu za újmu zadržením řidičského průkazu způsobenou, nebyla přes svou evidentní důležitost doposud v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena. II.B Povinnost poskytnout policii a správnímu orgánu součinnost [7] Dále nižší soudy dovodily, že žalobce měl proti zadržení řidičského průkazu brojit rovněž tak, že měl policistům, příp. správnímu úřadu sdělit, kdo ve skutečnosti předmětné motorové vozidlo řídit, přičemž nebyl-li toho z důvodu silné opilosti schopen na místě samém, měl tak učinit aspoň dodatečně. [8] Takový závěr je však v rozporu s tím, že žalobce měl v danou chvíli postavení podezřelého z přestupku a jako takový byl oprávněn volit svobodně efektivní postup obhajoby v přestupkovém řízení, aniž by to mohlo vést ke ztrátě jeho nároku v následném civilním řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk ). To, jak žalobce vysvětluje v další části svého dovolání, příkře odporuje judikatuře Ústavního soudu. III. Dovolací body [9] Dovolání je však nejen přípustné, ale rovněž důvodné. [10] Žalobce je přesvědčen, že hypothesy nižších soudů ohledně toho, že by snad mohl zvrátit nepříznivé rozhodnutí správního úřadu tím, že by uvedl, kdo motorové vozidlo řídil (tzn. nikoli on, nýbrž jeho družka), jsou pouhou účelovou spekulací bez opory v realitě správního řízení. [11] Protože k zadržení řidičského průkazu došlo na základě přípisu Policie České republiky, který, ačkoli, jak se později v přestupkovém řízení ukázalo, nebyl pravdivý, nebyl prima facie vadný, a pokud by snad žalobce byl uvedl, jaké byly skutkové okolnosti případu,

4 4 nemohl by v žádném případě rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu zvrátit. Taková rozhodnutí jsou činěna prakticky automaticky a lze mít za zcela vyloučené, že by jakékoli vyjádření žalobce v řízení o zadržení mohlo vést k tomu, aby otázka důvodnosti přestupkového obvinění byla přezkoumána mimo rámec samotného přestupkového řízení. [12] Jediným důsledkem by bylo prodloužení doby, po kterou žalobce nemohl řídit motorová vozidla, a to nejméně o další měsíc, spíše však na dvojnásobek, neboť odvolací správní orgány zhusta nerespektují zákonné lhůty k vydání rozhodnutí a jejich agenda se hromadí ve frontách, jaké známe např. i ze soudů. [13] Žalobce nadto neměl jiný způsob, jak nedůvodnost zadržení řidičského průkazu prokázat, než nechat vyslechnout oba policisty, přičemž je zcela ilusorní představa, že by tak správní orgán učinil již v této předběžné fasi. [14] Na věc zčásti dopadá judikatura Ústavního soudu týkající se povinnosti podat stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. V nálezu ze dne 28. dubna 2009, sp. zn. IV. ÚS 618/08, ECLI:CZ:US:2009:4.US ,1 Ústavní soud judikoval ( 14): Jestliže stěžovatelova stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání zjevně nemohla být úspěšná, jeví se trvání na vyčerpání tohoto opravného prostředku jako přepjatý formalismus zakládající nejen porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, ale rovněž i práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné moci ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny, neboť interpretuje omezující podmínku stanovenou v 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. způsobem rozporným s čl. 4 odst. 4 Listiny. [15] K povinnosti uplatnit zjevně beznadějné opravné prostředky se Ústavní soud arci vyjádřil v řadě dalších rozhodnutí, inter alia, v plenárním nálezu ze dne 6. prosince 2011, sp. zn. Pl. ÚS 35/09, ECLI:CZ:US:2011:Pl.US ,2 ve kterém se Ústavní soud postavil proti tehdy prevalentnímu opačnému názoru Nejvyššího soudu ( 27): V souvislosti s využitím dostupných opravných prostředků je dle náhledu Ústavního soudu třeba se zabývat i otázkou jejich efektivnosti, neboť jejich existence musí být jistá nejen v teorii, ale také v praxi, jinak ztrácí požadovanou přístupnost a efektivnost. Dle judikatury Evropského soudu přitom stěžovatel není povinen využívat ty opravné prostředky, jež jsou nedostatečné či neefektivní (srov. rozsudek velkého senátu Evropského soudu ze dne ve věci Assanidze proti Gruzii, stížnost č /01, odst. 127, dostupný na Soudní judikatura Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, č. 3/2004). [16] V rozhodované věci bylo jen na žalobci, jaký procesní postup obrany v přestupkovém řízení uplatní, přičemž žalobce postupoval tak, aby nejen prokázal svou nevinu, ale 1http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz= http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl

5 5 rovněž aby minimalisoval nepříznivý dopad přestupkového řízení do svých práv: výsledkem bylo dosažení pravomocného rozhodnutí o zastavení řízení a vrácení neoprávněně zadržovaného řidičského průkazu za méně než tři měsíce. Tomuto postupu nelze ničeho vytknout a právní posouzení věci soudy předchozích dvou stupňů je tudíž nesprávné. [17] Jen nad rámec uvedeného, in margine a s plným vědomím, že hodnocení skutkových zjištění není domenou dovolacího soudu, je stěží představitelné, co jiného by mohlo být šikanou ze strany policie, nebylo-li jí účelové obvinění žalobce z přestupku. Soudy prvních dvou stupňů hrubě vykročily z rámce povinné nestrannosti, jestliže toto konání příslušníků Policie České republiky obhajovaly a vinu za jeho škodlivý následek přičetly žalobci. IV. Včasnost dovolání [18] Napadený rozsudek byl žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce doručen dne 29. června 2015, toto dovolání je proto podáváno v zákonné dvouměsíční lhůtě. V. Závěrečný návrh Ze všech těchto důvodů je proto na místě navrhnout, aby dovolací soud napadený rozsudek z r u š i l a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. V Brně dne 27. srpna 2015 František Bukóci