MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav zakládání a pěstění lesů Hospodářské aspekty pěstování pařezin na LZ Židlochovice Diplomová práce Vedoucí práce: prof. Ing. Petr Kantor, CSc. Vypracoval: Bc. Pavel Prašivka Brno 2011

2 Mendelova univerzita v Brně Ústav zakládání a pěstění lesů Lesnická a dřevařská fakulta 2010/2011 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Bc. Pavel Prašivka Lesní inženýrství Lesní inženýrství Název tématu: Rozsah práce: Hospodářské aspekty pěstování pařezin na LZ Židlochovice 50 stran textu, 20 tabulek a grafů Zásady pro vypracování: 1. Diplomová práce bude navazovat na bakalářskou práci z roku 2008 a zhodnotí další vývoj na vybrané lokalitě "Kolby" spolu s analýzou růstu výmladků i sazenic na sledovaných plochách, včetně dendrometrických měření. Zjištěné hodnoty obou měření budou porovnány a vyhodnoceny. 2. Dále bude zhodnocen vývoj a struktura tohoto porostu spolu s plněním jeho ekologických funkcí. Bude vyhodnocena jeho hospodářská kvalita a odvozeny jeho ekonomické přínosy. 3. Z uvedených výsledků bude vypracován návrh na další postup obhospodařování tohoto typu lesa a další obnovní postup. Práce bude členěna dle doporučené formy: 1. Úvod, 2. Cíl práce, literatura, 3. Metodika, 4. Výsledky, 5. Diskuze, 6. Závěr 2

3 Seznam odborné literatury: Korpeľ, Š.: Pestovanie lesa. Príroda, Bratislava, 1991, 465 s. 2. Rypáček, J.: Zdokonalování pařezin po stránce pěstění a jejich převody ve Ždánském 2. lese. DP Slunečko, M.: Zhodnocení dosavadních výsledků různých způsobů převodů pařezin 3. v oblasti LZ Luhačovice DP 4. Utinek, D.: Převody pařezin na střední les v městských lesích Moravský Krumlov DP. 3

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma: Hospodářské aspekty pěstování pařezin na LZ Židlochovice zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelovy univerzity o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne Bc. Pavel Prašivka 4

5 Poděkování Za pomoc při vypracování této práce děkuji Ing. Stanislavu Klímovi CSc., Dr. Ing. Janu Kadavému, Ing. Josefu Stejskalovi, prof. Ing. Petru Kantorovi, CSc a Ing. Michalu Kneiflovi, Ph.D. 5

6 Hospodářské aspekty pěstování pařezin na LZ Židlochovice ABSTRAKT Střední a nízký les měl nejen v Českých, ale i některých evropských zemích, velice dlouhou tradici. Svou povahou, produkcí, pěstováním a biodiverzitou představuje objekt hodný zájmu, který splňuje parametry přírodě blízkého lesního hospodaření. V minulosti kryl zejména potřebu palivového dříví. Pro technologickou jednoduchost byl často spojován se soukromým vlastnictvím lesů malé výměry. Se změnou hospodářského zaměření výmladkový les ztratil mnoho ze svého opodstatnění a byl převáděn na les vysoký (vysokokmenný). Tato práce shrnuje historický vývoj, aspekty pěstování, biodiverzity a produkce středního a nízkého lesa (na příkladu dubových porostů na lesním závodu Židlochovice). Základní pojmy: střední les, vysoký les, produkce, biodiverzita, pařezina, výmladky, lesní závod Židlochovice, dub letní Economic aspects of production stump-sprouts in The Forest Enterprise Židlochovice ABSTRACT Medium and low forest has a long tradition not only in the Czech Republic but also in some Europian countries. By it s character, prodution, means of silviculture and biodiversity is medium forest worth of attention and also meets all demands of so called nature close management. Medium forest in the past was used mainly for fire wood. For it s easy technologic difficulty was medium forest often conected with private owners of 6

7 forests with small area. With change of forest management medium forest lost a lot of it s former meaning and was being transfered on high forest. This work concludes historical development, aspects of management, biodiversity and production of medium and low forest (on the oak stands example in The Forest Enterprise Židlochovice). Key words: medium forest, high forest, production, biodiversity, tree stumps, sprout, Forest Enterprise Židlochovice, pedunculate oak 7

8 Obsah 1. Úvod Definování pojmů Literární přehled Rozšíření nízkých a středních lesů v Evropě a ČR Produkce Ekonomika Biodiverzita Cíl práce Technika pěstování pařezin Volba dřeviny Zakládání pařezin Výchova pařezin Obnova pařezin Zakládání porostů lesa středního Výchova lesa středního Obnova lesa středního Současný stav na lokalitě Lokalizace Základní údaje Zastoupení dřevin Metodika Analýza výsledků Porost 133 B Porost 133 C 9a Porost 133 F 10 (plocha A) Porost 133 F 10 (plocha B) Porost 133 A Porost 133 E 10a Diskuze Zakládání pařezin Výchova pařezin Obnova pařezin Závěr Summary Praktická doporučení Použitá literatura Přílohy

9 1. Úvod Krajina střední Evropy byla dlouhodobě ovlivňována lidskou činností. V jejím důsledku došlo nejen k rozsáhlému odlesnění, ale i změně struktury lesních porostů, jež byly přímo ovlivněny člověkem. Lesy nížin a pahorkatin pod přímým tlakem člověka se postupně rozvolňovaly. Využívány byly intenzivně k těžbě dřeva a pastvě. Tomuto faktu se přizpůsobila i fauna a flóra. Způsob intenzivního a neorganizovaného využívání byl postupně se vznikající hospodářskou úpravou lesa nahrazován způsobem organizovaného hospodaření a to přes tvar lesa nízkého, později středního (sdruženého). Tento typ lesa produkoval ve větší míře dřevní biomasu využitelnou jako palivo. Významným faktem byla rovněž obecná poptávka po slabších sortimentech, jež byly snáze zpracovatelné. S objevem fosilních paliv (uhlí) a zlepšujícími se technologiemi zpracování dříví během průmyslové revoluce dochází ke změně struktury poptávky. Palivové dříví není žádáno, pořez silnějších sortimentů již není problém. Následuje úbytek lesů nízkých a středních, tyto jsou převáděny na les vysoký. V souvislosti s tímto trendem dochází ke změně (zjednodušení) prostorové struktury lesa u nově zakládaných prvků. Přímý převod se stal základem obhospodařování lesa (obnovní strategie) v posledních letech. Ovšem v některých případech byly převody politickou záležitostí a tak mnohdy vykázáním tvaru lesa vysokého místo nízkého příslušná hospodářská jednotka tzv. "naplnila závěry sjezdu" a "splnila socialistický plán". Snižování výměry nízkých a středních lesů významně ovlivnilo i výše zmíněnou biodiverzitu. Biologové dnes registrují postupný ústup a vymírání některých druhů hmyzu a rostlin vázaných na světlé listnaté lesy (Konvička M., Čížek L., & Beneš J., 2004). 9

10 Hospodářský růst řady zemí stimuluje poptávku po energiích v globálním měřítku. Stoupají ceny fosilních paliv, v souhlasném trendu jsou i ceny energií. Výjimkou v tomto trendu není ani Evropská unie včetně České republiky. Jednou z odpovědí na tuto hrozbu by mohla být i produkce biomasy určené k výrobě energií. Zdrojem mohou být jak zemědělsky obhospodařované pozemky, tak i lesy. Lesní produkce energetické štěpky či palivového dříví by se mohla stát jedním z příspěvků naplnění poptávky po energiích (Kadavý a kol. < V této práci bych chtěl blíže specifikovat pěstování a péči o dubové pařeziny, jelikož se nízký a střední les znovu stává ožehavým tématem nejen v České republice, ale i zahraničí. Výsledkem by pak mělo být doporučení způsobů zakládání, péče a výchovy lesa nízkého a středního na LZ Židlochovice. 10

11 2. Definování pojmů NÍZKÝ LES: Hospodářský tvar výmladkového lesa je historicky velmi starý. V minulosti kryl zejména potřebu palivového dříví. Pro technologickou jednoduchost byl často spojován se soukromým vlastnictvím lesů malé výměry. Se změnou hospodářského zaměření výmladkový les ztratil mnoho ze svého opodstatnění a byl převáděn na les vysoký (vysokokmenný). Podle současného názvosloví (Tesař a kol. 1994, 1996) lze za les nízký (les výmladkový, resp. v širším smyslu pařezinu) pokládat hospodářský tvar lesa založený "výlučně" na systematicky opakované vegetativní obnově pařezovými výmladky, popř. i kořenovými. S ohledem na zkušenosti uváděné dalšími autory je nutno, aby určitá část jedinců pocházela z generativní obnovy. Pokud by tomu tak nebylo, docházelo by při tomto způsobu pěstování k degeneraci výmladkového porostu. Podle produkčního zaměření se dnes rozlišují výmladkové lesy tříslové, palivové, užitkové a prutníky. Využití lesa nízkého nebylo ani v minulosti výhradně určeno pouze k těžbě palivového dříví. Les nízký byl využíván i k těžbě dubové tříslové kůry a lipového lýka. Ve vinařských oblastech byly tyto lesy využívány pro těžbu kůlů do vinic. Konšel (1931) ve své publikaci uvádí, že původ názvu nízký les pochází z německého "Niederwald". Tento les byl vzhledem ke své brzké kulminaci výškového a tloušťkového přírůstu těžen již v nízkém věku. V minulosti byly také hojně využívány dnes často opomíjené keře, které autor doporučuje využívat ve vysokohorských polohách a kamenitých stráních, kde by se mohutnější strom neuživil. Konšel se také zmiňuje o zvláštním, již dříve méně využívaném tzv. osečném a vrškovém hospodaření, kdy se stínaly celé větve nebo jejich části, které byly využívány jako klest pro zimní píci. Hospodářství "vrškové" bylo a je omezeno na tzv. hlavové vrby. Za pařezinu tak podle 11

12 Konšela (1931) označujeme pouze takový porost, který je stínaný blízko u oddenku. A proč pěstujeme pařeziny? Protože v době těžby považujeme pařezinu za porost zralý, který však dosahuje pouze menších rozměrů (Polanský, 1947). Vyhláška MZe ČR č. 83/1996 Sb. rozlišuje tři typy tvarů lesa. Konkrétně se jedná o les vysoký (vysokokmenný), střední (sdružený) a nízký (pařezinu). V této vyhlášce se uvádí, že tvar lesa je výsledkem způsobu hospodaření, zejména způsobu vzniku lesních porostů. Les nízký je pak charakterizován jako tvar vzniklý výmladností. Tato výmladnost je silná zejména u listnatých dřevin. STŘEDNÍ LES: Podle Konšela (1931) můžeme les střední definovat jako "smíšeninu pařeziny s kmenovinou". Jedná se tedy o les etážový, jehož stromová patra jsou na sobě závislá. Počet těchto etáží může být různý, a to s ohledem na kvalitu stanoviště, druh dřeviny, dobu obmýtí spodní etáže, způsob a záměr pěstování. Rozeznáváme spodní a horní etáž; ve spodní etáži se nacházejí především jedinci vegetativního původu, v horní etáži pak převažují jedinci generativního původu (tzv. výstavky), kteří jsou pravidelně doplňováni jednotlivými stromy ze spodní etáže. Střední les je hospodářský tvar, který vnikl o málo později než "pařezina" (les nízký). Již Konšel (1931) jej pokládal za samostatný víceetážový tvar. Také Dengler (1929) In Konšel (1931) uvádí, že les střední vlastně vznikl původně z pařeziny, a to proto, aby kromě slabého a převážně palivového dříví poskytoval i dřevo silnějších dimenzí. Proto se při těžbě začaly ponechávat nejkvalitnější jedinci (vegetativního i generativního původu) jako výstavky. Po několika obmýtích se porost skládal z několika etáží. V dnešní době jsou za výstavky vzhledem k jejich lepším kvalitativním a růstovým charakteristikám vybíráni výhradně jedinci generativního původu. 12

13 Charakteristickým prvkem lesa středního je pěstování výstavků nad porostem spodním výmladkovým za dvě, tři nebo více dob obmýtí. Spodní porost je většinou určen k produkci paliva, horní produkuje dříví užitkové, mnohdy zvláštní jakosti. Samozřejmostí je, že počet výstavků má být tak veliký, aby se pod ním ještě dařilo porostu spodnímu. Protože úkolem spodního porostu není jen produkce paliva, ale krytí půdy proti erozi, výchova a stínění kmenů výstavků (Kadavý a kol. < 13

14 3. Literární přehled Mnoho našich dřevin má schopnost tvořit výmladky, tj. prýty, které vyrostly z adventivního, popř. spícího pupenu různého původu, který se může vyvinout v samostatného jedince (Peňáz 1995). Podle tohoto autora pak rozeznáváme výmladky kmenové (výstřelky a vlky), kořenové a pařezové. Pro vegetativní obnovu hospodářských porostů se zejména využívá řízkování nebo pařezová výmladnost, která vykazuje nejvhodnější předpoklady pro odpovídající kvalitu následného porostu Rozšíření nízkých a středních lesů v Evropě a ČR S nízkými a středními lesy se v Evropě můžeme setkat na poměrně velkých územích. Největším státem, kde se tyto lesy vyskytují na největší ploše, je Francie. Plocha těchto lesů zde představuje ha. Za Francií pak následuje Itálie ( ha) a Španělsko ( ha). Plochy lesů nízkých a středních v ostatních státech EU jsou předmětem níže uvedeného obrázku č. 1. Obrázek 1: Rozšíření nízkých a středních lesů EU (ha) seřazeno (Kadavý a kol. < 14

15 Výmladkové lesy byly a do dnes jsou v některých oblastech Evropy značně rozšířeny. Většinou se jednalo o lesohospodářské, ale i sociologické aspekty související s osídlením a kultivací krajiny (např. Francie, Itálie, Německo, Maďarsko, Belgie), které měly vliv na jeho rozšíření. V dalších případech se staly projevem sebezáchovy lesa po staletích trvajících devastací (Albánie, Bulharsko, Řecko, Jugoslávie, Portugalsko, Chorvatsko, Španělsko, Turecko). V posledních jmenovaných zemích tvořil podle Vyskota a kol. (1978) podíl výmladkových lesů 40 až 80 % výměry všech lesů. Značnou část této plochy ale zaujímaly tzv. degradované výmladkové lesy. Tyto údaje pak jen dokreslují informace, které prezentuje Korf (1955), který konstatuje, že např. ve Francii zaujímá výmladkový les 20% z rozlohy státních lesů a 67% z rozlohy lesů obecních, lesy soukromé jsou tam vesměs obhospodařovány jako les výmladkový (Kadavý a kol. < Na území našeho státu byly v minulosti nízké lesy převáděny především na hospodářsky efektivnější les vysoký. V roce 1920 se na území České a Slovenské republiky vyskytovalo přibližně 8,4 % výmladkových lesů. Ze záznamů Hospodářské úpravy lesů (Vyskot a kol. 1978) odhaduje k roku 1930 pro celou tehdejší republiku asi 62 tisíc ha středního lesa (ČR 50 tis. a Slovensko 12 tis. ha). Podle Konšela (1931) bylo v roce 1931 v českých zemích evidováno cca 8,6 % středního lesa. Podle údajů publikovaných Konšelem (1931), bylo v roce 1931 v Českých zemích vykazováno 97 tis. ha pařezin, což byly 4 % celkové plochy lesa. Konšel (1931) uvádí významný výskyt tohoto hospodářského tvaru lesa podél železničních tratí. Do roku 1980 klesla jejich výměra oproti stavu v roce 1920 na více než na polovinu (3,7 % viz tabulka č. 1), což je hluboko pod evropským průměrem (Korpeľ a kol. 1991). Převážná část výmladkových lesů se nacházela v jižní části Slovenska a Jihomoravského kraje ČR, tj. v oblastech a jižních expozicích do 500 m n. m. se značným srážkovým deficitem ve vegetačním období. Přes 70 % výměry všech našich 15

16 výmladkových lesů tvořily čtyři listnaté dřeviny: dub, trnovník akát, dub cer a habr, jak uvádí Vyskot a kol. (1978). Tabulka 1: Vývoj rozlohy výmladkových lesů v letech 1920 až 1980 (Korpeľ a kol.) Podle výsledků publikovaných v tzv. Zelených zprávách představuje v současnosti celková plocha lesa nízkého asi ha a lesa středního asi ha. Zajímavý je pozitivní posun v trendu publikovaných dat, neboť jak bylo konstatováno, zdá se, že postupný pokles vykazovaných ploch se zastavil a co víc, v případě lesa nízkého byla poprvé vykázána plocha, která je vyšší než v letech předchozích. Pozitivní se z tohoto pohledu jeví i opětovné vykazování plochy lesa středního na území našeho státu. Tabulka 2: Vývoj rozšíření převodů tvarů lesa nízkého na les vysoký v ČR na základě dat SLHP (ÚHÚL, In: Zelená zpráva ) Velmi zajímavé se v této souvislosti zdají především informace, které vyplynuly z nedávno uskutečněné Národní inventarizace lesů ČR (NIL, ). Na základě těchto výsledků je pak možné konstatovat, že to s nízkými 16

17 a středními lesy na území našeho státu není až tak špatné. Z níže uvedené tabulky vyplývá, že plocha lesa nízkého by mohla být přibližně 3x větší, neboť vykazovaná plocha tohoto tvaru lesa představuje podle tohoto zdroje téměř 20 tis. ha. Neméně zajímavě konfrontačním je pak údaj o ploše lesa středního. U tohoto tvaru lesa je tento údaj téměř 51x větší než je údaj uváděný ve zprávách o stavu lesa a LH ČR a pohybuje se okolo 51 tis. ha (Kadavý a kol. < Tabulka 3: Srovnání současné rozlohy nízkých a středních lesů podle dat SLHP a dat NIL ČR ( ) 3.2. Produkce Pařezové výmladky mají ve srovnání s jedinci semenného původu daleko rychlejší růst, který také dříve vrcholí. Výškový a tloušťkový růst tak vrcholí asi o 10 až 20 let dříve než u jedinců generativního původu a poměrně rychle (po 20 až 30 letech) ochabuje. Celkový průměrný přírůst (CPP) vrcholí v pařezinách asi o 20 až 30 let dříve než v kmenovinách. Významný rozdíl byl zjištěn v době jeho vrcholení. Proto je možno les nízký těžit daleko dříve než kmenovinu, a to bez výraznějších produkčních ztrát. Pokud se ale pařezina vytěží ještě před kulminací CPP, dochází stejně jako u kmenoviny k produkčním ztrátám. Proto jsou mnohdy v nízkém lese upřednostňovány dřeviny s rychlou kulminací přírůstu. Produkční výsledky také ve zvýšené míře ovlivňují stanovištní poměry (viz obr. 2). 17

18 Obrázek 2: Porovnání celkové objemové produkce dubového výmladkového lesa a lesa vysokého na 1 ha v závislosti na bonitních stupních: 1 les vysokokmenný (semenný), 2 les výmladkový, 3 hodnota pro pořadí naléhavosti převodu, 4 styčné body, od kterých klesá Ve výmladkovém lese a zejména v pařezině se produkuje velké množství tenkých sortimentů. Na produkci těchto sortimentů stejného objemu je třeba podstatně více živin než na produkci hroubí v kmenovině. To se pokládá za jednu z příčin zhoršování vlastností půdy pod výmladkovými lesy. Jsou-li neprůkazné výsledky v objemové produkci pařezin, nevýhody ze strany technických vlastností dřeva jsou v porovnání s lesem vysokým evidentní. Výmladkoví jedinci vykazují nižší jakost a tvárnost kmene, šikmý růst, silné větvení, nerovnoměrnost struktury dřeva a vyšší podíl hnilob. Produktivnost pařezin je ve své podstatě dána již vlastním zaměřením pařeziny. Porovnáváme-li produktivnost pařezin ve srovnání s lesem vysokým, je nutno vzít za základ porovnání sortimenty, které jsou získávány při jejich obhospodařování. Je samozřejmé, že pařeziny, které např. poskytují proutí, 18

19 jsou produktivní, jelikož jiné tvary lesa výtěž prutů neposkytují (Polanský a kol. 1956). Podobně tak tomu je i u pařezin zaměřených na produkci viničních kůlů, tříslové kůry apod. Bühler (1922) uvádí průměrný hektarový výnos majetku podle typu vlastnictví a tvaru lesa. Výsledky prezentuje tabulka č. 4. Tabulka 4: Průměrné hektarové výnosy lesů v Bádensku podle Bühlera (1922) Truhlář (1969) předložil detailní analýzy výmladkových porostů na lesním závodě Židlochovice, polesí Diváky. Základem jeho práce bylo srovnání růstu výmladkových porostů s růstem generativně vzniklých porostů ve stejných přírodních podmínkách. Truhlář konstatuje, že u dubu v Carpineto Quercetu je výškový růst pařeziny srovnatelný s růstem kmenoviny. Rychlejší růst pařeziny v počáteční fázi vývoje (prvních 10 let) kompenzuje zpomalení výškového růstu v pozdějších věkových fázích. U tloušťky byla situace podobná, porosty vzniklé ze semen měly dokonce tloušťku ve srovnatelném věku menší než porosty vzniklé generativně. Výmladkové porosty dubu v rozpětí věků 44 až 52 let vykazovaly průměrné porostní zásoby 165 m 3 /ha (minimálně 124 a maximálně 207), u výmladkových porostů habru Truhlář konstatoval porostní zásoby v rozpětí od 117 do 197 m 3 /ha(průměrně 160 m 3 /ha). 19

20 Velmi důležitým závěrem autora bylo konstatování, že se nepodařilo shromáždit dostatečné množství průkazného datového materiálu k prokázání všeobecně uváděného tvrzení, že pařeziny v růstu zaostávají za kmenovinami především ve vyšším věku. Naopak naměřené a analyzované údaje nasvědčovaly, že se výmladkové porosty i ve vyšším věku vzrůstově vyrovnají porostům semenného původu. Nelze tedy jednoznačně prokázat nižší produkci výmladkových porostů oproti porostům generativním (Kadavý a kol. < Ekonomika V poslední době lze zaznamenat nárůst cen palivového dříví a v této souvislosti i zvýšený zájem o problematiku jeho pěstování, zpracování a prodeje. Jako důsledek snahy ČR o zapojení do celoevropských aktivit a mimo jiné o splnění podmínek Evropské unie vznikl v roce 2006 Akční plán pro biomasu (MZe ČR ). Podle tohoto plánu je deklarován cíl zvýšit podíl biomasy na tvorbě elektrické energie v ČR na 8% do roku Tento podíl činil v roce 2005 pouhá 4%. Současný nárůst cen elektrické energie, zemního plynu a topných olejů dává logický předpoklad, že v budoucnu budou obnovitelné zdroje, a tedy i dřevo, stále více využívány pro topné účely. Podle Fella ( nepublikováno) se za poslední dva roky ceny palivového dříví více než zdvojnásobily. V České republice se především v okolí větších aglomerací ceny zpracovaného palivového dříví (ne samovýroba) vyšplhaly i přes 1200,- Kč/m3. V současnosti se již objevují trendy, na které jsme posledních sto let nebyli zvyklí. Ryšavý (2007) dokumentuje zvýšenou poptávku po palivovém dříví u vybraných obecních lesů v ČR a konstatuje, že některé obce byly nuceny z důvodu vysoké poptávky po palivovém dříví zavést kvóty a zvýhodnění místních občanů před cizími. 20

21 Obrázek 3: cen palivového dříví podle údajů ČSÚ (Bluďovský, 2005) Podle autorů Gejdoš a Suchomel (2006) se ceny bukového palivového dříví v Rakousku v roce 2006 pohybovaly okolo 33,- /m3, což byl v té době více než dvojnásobek cen paliva v ČR. Podle ceníku Městských lesů Brno platného pro období se ceny paliva pohybovaly následovně: Tabulka 5: Ceny palivového dříví Lesů města Brna k [stav k ] Zdroj 1: Ceník palivového dříví pro ŠLP "Masarykův les" Křtiny platný do uvádí následující ceny paliva: 21

22 Tabulka 6: Ceny paliva u ŠLP "Masarykův les" Křtiny [stav k ] Zdroj 2: Uvedené ceny dokladují více než dvojnásobné zdražení palivového dříví oproti konci roku V souvislosti s vyhlídkami na ceny fosilních paliv nelze v nejbližší budoucnosti očekávat, že by ceny palivového dříví klesaly. Uvedené skutečnosti poskytují záruku, že by se v budoucnu hospodaření i v nízkém lese mohlo opět stát rentabilním (Kadavý a kol. < Biodiverzita Dlouhodobý vliv lidské činnosti v naší krajině, jehož počátek je datován přibližně do doby před 8 tisíci lety, znamenal rovněž změny v druhovém složení bioty. Zmenšení rozlohy lesa, vznik kulturní stepi, významné ovlivnění lesa v kolonizovaných částech krajiny, to vše utvářelo specifické podmínky pro rozvoj některých druhů. Následkem bylo jejich druhotné šíření v oblastech, kde by v přírodních poměrech nenašly příznivé existenční podmínky, a tím i zvýšení všeobecné diverzity. Vysoký podíl našich rostlinných a živočišných druhů včetně těch vzácných a ohrožených se váže na takto přeměněné krajiny (Ložek, 2007). V minulosti docházelo ke změně (zjednodušení) prostorové struktury lesa u nově zakládaných prvků. V krajině tak dochází k zásadním změnám. Intenzifikace zemědělské výroby spojená v České republice s kolektivizací zemědělství znamenala významnou unifikaci krajinného pokryvu. Menší políčka byla nahrazena hony o rozloze až desítek hektarů. Prováděny byly 22

23 meliorace, své přinesla i chemizace zemědělství. Tyto kroky v agrární krajině jsou doprovázeny i změnami v lesích. Vzniká zde pak ostrá a velmi úzká hranice mezi bezlesou krajinou a tmavým lesem bez dříve pro krajinu tak typických rozvolněných partií lesa či rozptýlené zeleně (Odum, 1971). Tento posun ve způsobech hospodaření vyvolal zásadní úbytek lesů, jež bylo možno označit jako nízké či střední a významně ovlivnilo i výše zmíněnou biodiverzitu. Biologové dnes registrují postupný ústup a vymírání některých druhů hmyzu a rostlin vázaných na světlé listnaté lesy (Konvička, Čížek, Beneš, 2004). Aktivní lesnické hospodaření může být v tomto případě paradoxně podmínkou uchování či znovuobnovení biodiverzity, jejíž snižování je obecně jedním z největších problémů ochrany přírody. Jako problémová pro lesnické hospodaření se nemusí jevit řada lokalit s určitým stupněm ochrany (zvláště chráněná území). Aktivně lesnicky obhospodařované lesy střední či nízké mohou být nejen zdrojem biomasy, ale i přirozenými biocentry. Příkladem mohou být trendy v praktické ochraně přírody, kde se přesunuje zájem od pouhé "konzervace" stavu k aktivním managementovým zásahům směřovaným ve prospěch předmětů ochrany zvláště chráněných území. Jde o praktická opatření, jež mají vytvářet podmínky příznivě ovlivňující populační dynamiku cílových druhů. Problematika je rozpracována v oblasti záchrany některých druhů hmyzu, jedná se především o mizející druhy motýlů, např. jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne). Tento v Čechách již vyhynulý druh přežívá na několika málo lokalitách na Moravě a jeho výskyt je vázán na nezapojené lesní světliny. Dalšími příklady jsou okáč jílkový (Lopinga achime) a hnědásek osikový (Euphydrias maturna). Vedle hmyzích druhů lze uvést praktické případy i z oboru botaniky. V PR Doubrava (území CHKO Litovelské Pomoraví) přes ochranu území jako přírodní rezervace vymizelo v nedávné minulosti několik teplomilných druhů 23

24 (Geranium sanguineum, Trifolium alpestre, Anthericum ramosum, Malva alcea). Výskyt těchto druhů byl, případně i je, vázán na prosvětlená stanoviště v porostu, jež zde v minulosti byly zastoupeny díky odlišnému způsobu lesního hospodaření (Dančák, 2007). Problematika vazby obratlovců na typ lesa nízkého či středního v podmínkách České republiky je v současnosti řešena na UP v Olomouci a MZLU v Brně. Dosavadní výsledky potvrzují, že nízké a střední lesy jsou z pohledu biodiverzity žádaným prvkem v krajině (Kadavý a kol. < 24

25 4. Cíl práce Diplomová práce navazuje na bakalářskou práci z roku 2008 a zhodnocuje další vývoj na vybrané lokalitě "Kolby" spolu s analýzou růstu výmladků i sazenic na sledovaných plochách, včetně dendrometrických měření. Zjištěné hodnoty všech měření budou porovnány a vyhodnoceny. Dále bude zhodnocen vývoj a struktura tohoto porostu spolu s plněním jeho ekologických funkcí. Bude vyhodnocena jeho hospodářská kvalita a odvozeny jeho ekonomické přínosy. Z uvedených výsledků bude vypracován návrh na další postup obhospodařování tohoto typu lesa a další obnovní postup. 25

26 5. Technika pěstování pařezin 5.1. Volba dřeviny Také v přírodním nebo přírodě blízkém lese je častá pařezová výmladnost, která je podle dostupných literárních zdrojů rozmanitější než v lese hospodářském. Například přirozená vegetativní obnova buku, olše nebo dubu. Poměrně častá je také vegetativní obnova kořenovými výstřelky (osika, jeřáb, líska). Silná kořenová výmladnost je také u akátu, osiky, topolu bílého, jilmu vazu, třešně, slabší je již u olše lepkavé a sivé, topolu černého, kaštanovníku setého, jilmu horského a jasanu (Kadavý a kol. < K pěstování nízkého lesa jsou podle Cotty (1845) přednostně doporučovány olše, dub, habr, javor, jasan, jilm, buk, kaštan jedlý, bříza, vrba, líska, akát, třešeň, střemcha, krušina a svída. Bříza vykazuje na některých stanovištích vynikající růst a také výnos. Někdy ale dává výnos velmi malý. Lípa sice oplývá silnou výmladností, neposkytuje však kvalitní dřevo a svou výmladkovou schopností utlačuje jiné cenné dřeviny. Tabulka 7: Přehled dřevin s výmladností a vhodných poloh jejich výskytu v českých zemích (Polanský, 1947) 26

27 Naopak Zlatník (1957) uvádí, že v literatuře se uvádí různá pořadí druhů lesních dřevin podle jejich snadnosti semenné obnovy a výmladnosti. Protože podle mínění tohoto autora nejsou tato schémata všeobecně platná, je možné se spokojit s následujícím rozdělením: a) druhy se snadnější a silnější výmladností (A), kde je možno zařadit: vrby, topoly, olše, habr, lísku, lípu, duby aj. b) druhy s obtížnější a slabší výmladností (B), kde pak řadíme: buk, javory, jilmy apod. c) druhy, které mají slabší výmladnost, tzn. prakticky se u nich uplatňuje obnova ze semene a druhy, které nemají schopnost tvořit výmladky vůbec nebo jen zcela výjimečně (C), kde pak řadíme břízy a jeřáb. Do "A" a "B" patří ovšem i druhy, které se velmi snadno obnovují i ze semene. Zlatník (1957) konstatuje, že to, jak se konkrétně výmladnost jednotlivých druhů dřevin uplatní, záleží na podmínkách lokality, jednotlivým dřevinám různě vyhovující a podmiňující též stupeň jejich vitality v daném případě Zakládání pařezin Pro bezprostřední vznik pařezin jsou nezbytné dva základní předpoklady: a) těžba kmenů s ponecháním pařezů a b) schopnost ponechaných pařezů vytvořit výmladky a z nich kmeny (Zlatník 1957) Pařezina je tedy les proti původnímu lesu lidskou činností změněný, který je možno vytvořit jen za přítomnosti dřevin schopných tvořit výmladky dále se vyvíjející. Obnova pařezin se děje sice vesměs výmladnosti (Polanský 1947), ale nesmíme zapomenout, že vysílením nebo ochuravěním vždy určitý počet 27

28 pařezů buď nevytváří uspokojující výmladky, nebo odumírá, takže je nutno po každé těžbě v pařezině všechny mezery doplnit sadbou vhodných sazenic. Na toto se často zapomíná a obnova pařezin je nejen nedokonalá, ale dokonce pozvolna degeneruje. Zakládání pařezin je možno realizovat umělou obnovou, nejvíce sadbou. Výběr dřevin závisí na tom, jaký cíl chceme v pěstování pařeziny sledovat. K pěstování pařezin se zpravidla používá dvou až tříletých sazenic, které se vysazují ve čtvercovém sponu 1 až 2 m. Sazenice se po druhém roce u oddenku seříznou nebo se vysazují již sazenice zkrácené. Zde je možno doporučit ošetření řezné rány vhodným netoxickým nátěrem, popř. antidesikantem. U těchto sazenic je možno upravit i kořenový systém (Kadavý a kol. < Původ výmladkového jedince je odvozován z místa rostliny z kterého vznikl. Zpravidla se rozlišuje výmladnost kořenová (výstřelky, odnože), pařezová (výmladky), kmenová (tzv. kmenové výstřelky, vlky) a obnova pomocí kořenících větví. Konšel (1931) také uvádí ojedinělé pařeziny, kde se hospodařilo výběrným způsobem, při němž se těžily nejsilnější výmladky. Návratná doba v těchto porostech byla 4 až 6 let. Tento způsob se vzhledem ke své šetrnosti k půdě osvědčil na strmých svazích ve Švýcarsku a Francii Výchova pařezin Výchovné zásahy jsou prováděny formou pročistek a probírek. Intenzita a návratná doba se řídí kvalitou a pěstebním cílem. Je-li pěstební záměr v daném porostu zaměřen na produkci paliva, doporučuje se s ohledem na racionalizaci nákladů provádět výchovu co nejméně. Počet zásahů se podle jednotlivých autorů samozřejmě liší a pohybuje se od žádného až do dvou 28

29 zásahů za dobu obmýtí. V případě, je-li pěstování zaměřeno na produkci paliva, je doporučováno využívat krátké doby obmýtí. V porostech, kde se očekává vyšší kvalitativní produkce, se obmýtí mírně zvyšuje a narůstá i počet výchovných zásahů. V případě pěstování speciálních pařezin na lýko, tříslovou kůru aj., se postupuje podle specifik, které tyto formy obhospodařování vyžadují. Pro výchovu a přechod k obnově pařezin lze doporučit následující pravidla: doba obmýtí pařeziny, resp. i středního lesa, se vztahuje ke kulminaci přírůstu čím vyšší je požadovaná kvalita sortimentů, tím je i delší obmýtí a roste i počet zásahů čím je požadovaná kvalita nižší, tím je i kratší obmýtí a neprovádějí se téměř žádné zásahy (např. pařezina určená k produkci paliva co nejvíce jedinců, žádná výchova, krátké obmýtí, nebere se ohled na kvalitu) v prvním zásahu je nutno se zaměřit na zdravotní zásahy, kde jsou především odstraňováni odumírající, odumřelí, poškození jedinci. V další fázi je možno odstraňovat jedince tvarově nevhodné dále se od prvních zásahů doporučuje postupně snižovat počet jedinců v trsech, v době obmýtí by počet jedinců v trsu měl být 1 3 ze zavedeného, převáděného nízkého nebo středního lesa je nutno co nejvíce šetřit stromy semenného původu! Důvodem je jejich pomalejší růst a postupná degenerace pařezů (pařeziny) v čase v hodnotných porostech (produkce technického dříví) je nutno uplatňovat pozitivní zásahy zaměřené na kvalitní výstavky, kde je často nutná redukce počtu kvůli kvalitě budoucích výstavků nebo odstranění obrostlíků a předrostlíků, (Kadavý a kol. < 29

30 5.4. Obnova pařezin Zásadou při pěstování pařeziny je, aby byl pařízek uťat nízko a šikmo bez jakéhokoliv žlábku. Řezná rána by měla být hladká (v některých případech se doporučuje její ohlazení). Některé dřeviny na pařezu vytvářejí výmladky v blízkosti řezné hrany, ty jsou však méně kvalitní. Vhodnějšími dřevinami pro pařezovou výmladnost jsou pak především ty, jejichž výmladky vyrůstají z oddenku blízko země. Ty mají velkou šanci samostatně zakořenit. Obrázek 4: Příklad řezu pařezu (Konšel 1931) Zvýšením možnosti časného samostatného zakořenění prostřednictvím nízkých pařezů se stupňuje produkce, prodlužuje životnost a předchází se hnilobám. Třetí skupinou jsou dřeviny obrážející z kořenů. Tyto výhony jsou označovány jako odnože (popř. pazouchy). Jejich výškový růst je však malý. Hospodářský význam mají odnože jen u topolu, osiky, olše a akátu. Vyskytující se také u babyky, jilmu a třešně. Nejméně se osvědčil buk, protože jeho výhony jsou sice početné, ale slabé. Výmladnost břízy je také slabá, v pařezinách se rozmnožuje hlavně náletem. 30

31 Obrázek 5: Pařezový opuk autor Pillich (Konšel 1931) Hladká šikmá plocha na řezné části se vyžaduje z důvodu rychlejšího odtoku dešťové vody a na jaře má význam pro odtok mízy. V žádném případě se nedoporučuje vytvářet korýtkové zářezy. V některých publikacích je doporučováno, aby šikmá plocha směřovala k jihu, ale podle Konšela (1931) je důležitější dostatečné proudění vzduchu. Navíc orientace paseky na jih podněcuje zvýšenou tvorbu trhlin. Důležitým pravidlem je drsnost řezné plochy. Ta by měla být hladká. V některých případech se doporučuje její uhlazení (pilkou, sekyrou). V současnosti použitelnou alternativou by mohlo být natření barvou (Balakrylem) nebo některým z dezinfekčních prostředků (např. Pellacol). Dále je nutno, aby při těžbě nebyla poškozena kůra, docházelo by pak ke špatnému zavalování a vzniklo by tak nebezpečí, že hniloba zasáhne nový výmladek dříve, než vytvoří vlastní kořeny. Některé zdroje uvádějí možnost pokrývání pařezů proutím (pozor je však nutno dát na zvýšené nebezpečí hniloby). Podle Polanského (1947) je třeba pro dosažení plné výmladnosti a kvalitních výmladků z pařezu, aby byl stromek uťat nízko, šikmo a hladko. Pařez má být nízký proto, aby výmladky vypučely blízko země, neboť tyto vykazují nejlepší vzrůst, hlavně však poskytují možnost samostatně se zakořenit a jsou nezávislé na mateřském pařezu. Takové výmladky se pro hospodářské porosty nejlépe hodí, neboť se blíží značně stromům vyrostlým ze semene. 31

32 Vyskot (1958) uvádí, že nejlepší výsledky byly u dubu dosaženy při hladkém řezu pilou. Podle zevrubného šetření je účelné seřezat duby, které nepřesahují 10 cm výčetní tloušťky těsně u země a silnější duby o výčetní tloušťce cm asi 5 cm od země. U dubů s výčetní tloušťkou přesahující 20 cm má být pařez asi 10 cm vysoký. Pro využití maximálního přírůstu a zvýšení hodnotové produkce doporučuje Polanský (1956) ve všech pařezinách ponechávat výstavky. Jedná se pak o tzv. výmladkový les s výstavky. Rozdíl mezi ním a lesem středním je ve stejnověkosti výstavkového patra u lesa nízkého. Podle stejného autora je nutno ještě pro lepší využití přírůstu v pařezinách uplatňovat podrostní způsob obnovy, kde je využíváno různé doby zralosti jednotlivých stromů. Dalším možným způsobem, který uvádí je holoseč. Její dřívější upřednostňování bylo vedeno předpokladem, že při větším světelném požitku na holé ploše dochází k vyšší pařezové výmladnosti. Výsledky Polanského z tehdejšího Školního lesního statku lesnické fakulty v Brně ale naznačují pravý opak. Polanský zjistil, že se nejvíce zmlazují výmladky pod clonou než na holině. Pořadí úspěšnosti přirozené vegetativní obnovy podle Polanského (1956) je sestaveno od nejčetnějšího zmlazení po nejhorší. Nejlepší výsledky byly zjištěny na pruhu pod clonou, následoval pruh pod výstavky a jako nejhorší bylo vyhodnoceno zmlazení na holině (zmlazení vykazovalo pouze 50 % pařezů). Podle Polanského je tak výrazný rozdíl mezi třemi posuzovanými variantami pravděpodobně zapříčiněn významnou konkurencí buřeně. Neméně podstatnou roli zde také bude hrát extrémnější střídání teplotních a světlostních poměrů v rámci jednoho dne. 32

33 Dle Vyskota (1958) si dub uchovává výmladnost poměrně dlouho zejména na úrodných půdách. Duby starší 50 let zmlazují již méně, výmladky se objevují přibližně jen u 80 % pařezů. U silnějších pařezů omlazení častěji selže, ale zato počet výmladků na jednom pařezu bývá v průměru vyšší, výmladky jsou silnější a jakostnější. Nejlepší výmladky byly zjištěny na pařezech dubů, jejichž kmeny měly 16 až 20 cm ve výčetní tloušťce. Tabulka 8: Vliv tloušťky kmene na množství dobře vyvinutých výmladků (Vyskot 1958) Poněvadž stářím výmladnosti pařezové ubývá (Polanský 1947), je třeba, aby doba obmýtní byla v pařezinách nízká a nepřesahovala 30 let. 50 let by byla mez nejvyšší. Jinak se doba řídí účelem hospodářským. Umělá obnova pařezin je vzhledem ke své finanční náročnosti využívána pouze v odůvodněných případech, kdy potřebujeme doplnit přirozenou obnovu pařeziny o jedince generativního původu, tj. budoucí výstavky. V jiných případech se umělé obnovy využívá k doplnění podílu některých druhů dřevin, které byly v porostu zastoupeny malým podílem nebo nebyly zastoupeny vůbec (Kadavý a kol. < Nejvhodnější doba těžby pro pařezinu je na jaře. Dále je doba těžby závislá na sortimentu, který je těžen. V případě těžby cennějších výřezů je doporučováno těžit na podzim, dřevo je vyzrálejší a neobsahuje velké množství mízy. Například u lípy na lýko se pařeziny těží po celý rok. Naopak u dubu je doporučována těžba tříslové kůry při rašení nebo těsně po něm. Podle Polanského (1947) je stínání pařezů třeba provádět buď na podzim, nebo koncem zimy, příp. v časném jaru (např. u dubové pařeziny na tříslovou kůru). 33

34 Směr mýcení v pařezinách nemusí sice brát ohled na směr větru, zato jsou nebezpečné mrazy, takže je výhodné na exponovaných místech postupovat od západu k východu nebo od jihu k severu. Podle Vyskota (1958) bylo ověřeno na 30 až 50letých porostech, že se obnovují výmladky stejně dobře jak po zimní, tak i po letní těžbě Zakládání porostů lesa středního Zakládání porostů výsadbou je zpravidla vhodné provádět tak, aby nebyla vysazovaná dřevina umisťována v těsné blízkosti pařezu stejného druhu. Z hlediska prostorové úpravy výstavků se jako vhodnější projevuje jejich jednotlivé rozmístění. U skupinovitého častěji dochází k výskytu netvárných kmenů. Za 6 až 8 let je vhodné provést seč plecí, při níž se vytínají nevhodné dřeviny a uvolňují se vysázené stromky (Kadavý a kol. < Výchova lesa středního Výchova středního lesa je podobná jako u lesa nízkého, s tím rozdílem, že jsou již dopředu vybíráni jedinci semenného původu, kteří budou časem uvolňováni a budou dorůstat na místa průběžně těžených výstavků. Blíží-li se konec obmýtí je nutné budoucí výstavky včas uvolňovat tak, aby si přivykli na následné úplné uvolnění. Platí zásada, že budoucí výstavky musí mít zcela volnou korunu, tzn., že je musíme uvolnit odkácením všech stromů v jejich bezprostředním okolí. Kromě pročistky se probírka v lese středním uskutečňuje zřídka. Vhodné je ji použít při delším obmýtí, kdy se v předstihu uvolňují zejména budoucí výstavky. Ty tímto zásahem zesílí a připraví se na růst mimo zápoj (později se neohýbají). Další postup uvolňování výstavků je stejný jako v lese nízkém s výstavky. Výchova horního porostu se omezuje pouze na zvyšování jakosti dřeva 34

35 výstavků ořezáváním pňových výmladků (vlků). Konšel (1931) pro odstranění těchto výstřelků doporučuje uskutečnit zásah těsně před jarem společně s těžbou výstavků. Zároveň je optimální odstranit odumřelé, usychající a příliš dlouhé větve. Z listnáčů nejvíce obrůstá dub, u něhož je nutno osekat vlky dřív, než zesílí. Polanský (1956) zdůrazňuje, že správným výběrem, výchovou a přípravou výstavků, můžeme předcházet jejich zavlčování. Naše dřeviny mají ve středním lese široké uplatnění. Pro spodní etáž doporučuje většina autorů v Čechách, na Slovensku (Konšel 1931, Polanský 1956, Vyskot a kol. 1978, Korpeľ 1991 a Saniga 2007) a bývalé SRN (Beck 1986) In Korpeľ (1991) využívat listnaté dřeviny s bohatou výmladností, kterou si ponechají i při zastínění. Konkrétně doporučují následující druhy dřevin: habr, lípu, javor, jilm, kaštanovník setý, méně vhodná je pak olše černá, líska a keře. Dub a jasan se v této porostní vrstvě mohou využívat jen při menším počtu výstavků (tj. při nižším zastínění). Pro výstavkovou část jsou vhodnější hospodářsky hodnotné, slunné dřeviny, které snášejí volné postavení, jsou odolné vůči klimatickým faktorům a mají rychlý růst. Pro tyto účely se v nížinách z listnatých dřevin využívá dub, jasan, javor a topol. Z jehličnatých je možno použít borovici a modřín. V pahorkatinách kromě modřínu a borovice přistupuje i habr. Přičemž pro všechny dřeviny v horní etáži platí, že by měly být semenného původu. Výhodnější je vysazovat odrostlejší sazenice dubu, jasanu, javoru a modřínu. V porovnání s pařezinou má střední les některé výhody. Je to vyšší produkce cenných sortimentů, udržuje se úrodnost půdy a je zde i bohatší uplatnění ostatních užitečných funkcí lesů, zejména funkce vodohospodářské a krajinářsko-estetické. Na úrovni stejných stanovišť je celková objemová produkce přibližně stejná jako v lese vysokokmenném. V tomto porovnání má les sdružený značný podíl tenkého dříví, který je mimo jiné dán jeho 35

36 zaměřením na produkci paliva. Dalšími nevýhodami, z nichž většina již byla postupně zmíněna, jsou: nižší kvalita výstavků a nerovnoměrná struktura dřeva, která byla porovnávána se stejně silnými stromy ve vysokokmenném lese (kratší, sbíhavější a sukatější) (Kadavý a kol. < Pěstování tohoto hospodářského tvaru lesa je možno doporučit pro úrodné a vlhké půdy v teplejších oblastech. V oblasti stávajícího Školního lesního podniku Křtiny (ŠLP Křtiny) zkoumal způsoby pěstování lesa nízkého a středního také Polanský (1956). Jeho zájem se soustředil především na porosty v okolí Bílovic a na plošinu Hádecké planinky. V oblasti zakládání a výchovy se ve většině aspektů shoduje s údaji, které uvádí Konšel (1931). Zdůrazňuje ale: nutnost odstraňování nevhodných dřevin zejména keřů, které konkurují sazenicím a výmladkům podporu nejkvalitnějších stromů semenného původu odstranění netvárných, poškozených, napadených a odumírajících stromů jako výstavek ponechávat dub, v nížinách jasan, javor, jilm, topol, v pahorkatinách pak modřín, borovici a habr při výchově musíme přihlížet k druhovému složení horního porostu a pečovat hlavně o ty dřeviny, které nejnutněji potřebujeme pro doplnění horních etáží pěstování břízy doporučuje ukončit ve druhém až třetím obmýtí, kdy dřevo začíná ztrácet technické vlastnosti. Podle jeho názoru je výhodné ji po seči nechat vysemenit a pak vykácet Pro pěstování výstavků se vybírají takové dřeviny, které poskytují cenné užitkové dříví, dřeviny odolné proti větru a méně stínivé. Pro spodní výmladkovou etáž jsou vhodnější dřeviny rychle rostoucí, poskytující dobré 36

37 palivo, dřeviny s dobrou výmladností, snášející mírné zastínění a mající příznivé účinky na půdu. Jsou jimi habr, kaštanovník, jilm, jasan apod. Méně je v tomto směru ceněna líska, lípa a olše (Kadavý a kol. < Obnova lesa středního Na 1 hektar je vhodné podle okolností ponechat 50 až 100 nových výstavků, které byly k tomuto účelu vychovávány. Tyto budoucí výstavky se zřetelně označí, ostatní spodní porost se vykácí, přičemž se zachovávají všechna pravidla nutná pro obnovu pařezin. Obmýtí výstavků je přímo závislé na obmýtí spodního porostu, protože je jeho násobkem. Růst porostu je samozřejmě větší na živných a bohatých půdách. Naopak na chudých až chudších je pozvolný a nastává rozšiřování koruny, která je oproti bohatším stanovištím nasazena nízko. Proto na produkčně slabších půdách prodlužujeme obmýtí spodního porostu, aby budoucí výstavky dorůstaly do vyšších výškových tříd a nenastalo vytváření silných spodních větví. Pozitiva má i krátké obmýtí. To lépe udržuje výmladnost spodního porostu a dovoluje častější prohlídku technických parametrů výstavků. Dlouhé obmýtí významně zeslabuje výmladnost pařezů některých dřevin a může docházet k předržení tvarově nevhodných a nezdravých výstavků. Naopak je, ale zárukou lepší tvárnosti výstavků zdravých. Na půdách nejlepších proto bývá obmýtí krátké, na půdách špatných dlouhé. Sdružený les se udržuje tím, že se při každém mýcení výmladkové etáže ponechá nebo vysadí určitý počet jedinců semenného původu. Pěstování sdruženého lesa je odborně náročné. Spočívá v udržování optimálního vztahu mezi spodní a horní etáží usměrňováním druhové skladby, počtu výstavků, zápoje apod. Veškeré procesy jsou prostředkem k dosažení hospodářského 37

38 cíle. Ten ale musí zohledňovat stanovištní podmínky (lesní vegetační stupně s dubem) a růstové vztahy mezi dřevinami. Z výše uvedených poznatků vyplývají alespoň některé zásady pro stanovení poměru mezi spodním porostem a počtem výstavků v jednotlivých skupinách. Konšel (1931) podrobně popisuje postup hospodaření pro les střední. Ve stručnosti lze jeho metodické pokyny shrnout do následujících doporučení: Zastínění horním porostem musí být takové, aby dovolovalo existenci porostu spodního. Stínivost výstavků závisí na tvaru koruny, její hustotě a šířce. Důležitým faktorem je také výška stromu. Při nízkých výstavcích se považují ¾ plochy za neplodnou, při vysokých pak ⅔ nebo i ½. Z pohledu bohatosti půdy je možno na lepších bonitách ponechat zastínění silnější. Podle údajů uváděných Konšelem (1931) by plocha zastínění neměla být menší než 10 % a větší než 30 % plochy celkové. Druhou zásadou je součet kruhových ploch výstavků a spodního porostu v době obmýtí. Z celkového součtu průřezů by měly výstavky dosahovat 50 až 60 % celkové kruhové plochy. Třetí zásadou jsou praktické zkušenosti o ponechávání generativních dorostků ze spodního porostu v počtu 50 až 100 kusů na 1 ha. Přičemž celkový počet výstavků na 1 ha by neměl přesáhnout 150 až 200 kmenů. S ohledem na stanovištní a klimatické podmínky by se hmota horního porostu v době obmýtí spodního patra měla pohybovat v rozmezí od 120 do 200 m 3. Dokonce i na nejlepších stanovištích odborná literatura uvádí, že větší zásoba horního porostu je z hospodářského hlediska škodlivá. Zároveň v takovém případě dochází k potlačování výmladkového patra, homogenizaci horního porostu a snížení protierozního působení porostu. 38

39 Konšel (1931) pro obnovu a hospodaření ve středním lese navrhuje tento konkrétní postup: Na 1 hektar plochy vždy zvolíme asi 50 až 100 budoucích generativních výstavků z dřevin cenných, méně stínivých, větrem netrpících, které znatelně označíme. Ostatní spodní porost se odstraní podle stejných pravidel jako v pařezině. Následuje kácení výstavků podle výčetní tloušťky a technické zralosti. Z ostatních tříd je nutno odstranit ty dřeviny a jedince, kteří by se dalšího obmýtí nedočkali, nebo je pro jejich vady není možno doporučit k dalšímu pěstování. 39

40 6. Současný stav na lokalitě 6.1. Lokalizace NPR Kolby se nachází jižně od Brna mezi obcemi Uherčice a Šitbořice. Velice známá je jeho jižní část, která se nazývá Pouzdřanská step. GPS: 48 57'5.709"N, 16 38'28.734"E Obrázek 6: Otofotografie lokality Kolby v roce 2006 Zdroj 3: 40

41 GPS: 48 57'5.709"N, 16 38'28.734"E Obrázek 7: Otofotografie lokality Kolby v roce 2010 Zdroj 4: Obrázek 8: Obrysová mapa lokality Kolby Zdroj 5: 41

42 6.2. Základní údaje Nadmořská výška lokality je 150 až 200 m. n. m., tudíž spadá do 1. vegetačního stupně. Pěstební lesní oblast 35 Jihomoravské úvaly. Průměrná roční teplota činí 9 10 C. Roční úhrn srážek je mm. Jedná se tudíž o jednu z nejteplejších a zároveň nejsušších lokalit v ČR. Převažující lesní typ je 1D, 2D, 1U, 3D, 2H a 1L. Rozloha je cca 107 ha, což je necelé 1 % výměry z porostní půdy LZ Židlochovice, která činí ha. Dle rámcových směrnic hospodaření jsou pro dubové hospodářství lužních stanovišť stanoveny hospodářské soubory 235, 225, 233, 257, 255 a 197. Obmýtí je stanoveno od 80 do 150 let, obnovní doba 20 až 50 let dle daného hospodářského souboru. Maximální velikost holé seče dle zákona o lesích č. 289/1995 Sb. je jeden ha, pro hospodářské soubory lužních stanovišť je povolena výjimka na 2 ha, maximální šíře holé seče je bez omezení ( 31, odst. 2). Doba zajištění kultur je 7 let, minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin dle vyhlášky je 15 %. Současné dubové porosty jsou většinou smíšené. Dub letní a jasan jsou zde hlavními dřevinami ve směsi s habrem, lípou, jilmem a na určitých lokalitách pak i s topolem. Na mnoha místech se nachází javor babyka, který se zde bez problémů a velice agresivně zmlazuje. Jeho likvidace v případném dubovém zmlazení by byla velice problematická a ekonomicky nákladná. Bez zásahu lesního hospodáře by určitě javor babyka obsadil mnohá stanoviště cílových dřevin. Naprostá většina vytěžených ploch obnovována dubem letním je prováděna uměle. Přirozená obnova jako taková u dubu letního se na lesním závodě neprovádí. 42

43 6.3. Zastoupení dřevin Současné dubové porosty jsou většinou smíšené. Dub letní a jasan jsou zde hlavními dřevinami ve směsi s habrem, lípou, jilmem a na určitých lokalitách pak i s topolem. Jako přimíšené dřeviny v porostních směsích se zde vyskytuje také smrk, javor, akát, ořešák, borovice, modřím, třešeň, a bříza. Graf 1: Zastoupení dřevin dle druhů Zastoupení dřevin Ostatní listnaté 3% Ostatní jehličnaté 3% AK 5% LP 5% TP 4% JV 5% DB 40% DB JS HB LP AK TP JV HB 15% Ostatní listnaté Ostatní jehličnaté JS 20% 43

44 Tabulka 9: Celkový výčet všech druhů a jejich procentuální zastoupení Dřevina Procentuální zas. Dub 40 Jasan 20 Habr 15 Lípa 5 Akát 4 Topol 4 Javor 4 Třešeň 2 Bříza 1 Ořešák 1 Borovice 1 Smrk 1 Modřín 1 Ostatní listnaté 0,5 Ostatní jehličnaté 0,5 Celkem

45 7. Metodika K získání přehledu o stavu pařezin bylo zapotřebí provést patřičná měření. Měření proběhla mezi roky 2008 a 2010 a byla směrována do šesti porostů. Jedná se o plochy zhruba stejné velikosti, nedaleko od sebe a se stejnými stanovištními podmínkami. Jediný rozdíl a také důvod, proč byly tyto plochy vybrány, byl rozdílný způsob obnovy. Plocha A byla v roce 2006 vytěžena a na jaře roku 2007 následně zalesněna sadbou dubu a byla na ní prováděna redukce pařezových výmladků a redukce náletu. Plocha B byla vytěžena zároveň s plochou A a taktéž na ní byla provedena výsadba dobových sazenic, ale s tím rozdílem, že na této ploše již nebyla dále redukována pařezová výmladnost ani umělá obnova. Další plochy C, D, E a F byly vytěženy na přelomu roku 2006 a Všechny tyto plochy byly uměle obnoveny s tím rozdílem, že u ploch C a E byla potlačena přirozená obnova a to jak vegetativní tak i generativní a plochy D a F byly ponechány přirozenému vývoji. Veškeré plochy byly oploceny. Metodika měření byla stanovena na vytvoření zkusné plochy v každém porostu. Výměra zkusné plochy byla stanovena na 30 x 30 m. Hranice ploch byly pro následná měření stabilizovány hřeby tak, aby bylo možné měření opakovat na stejné ploše. Na každé zkusné ploše byl počítán počet životaschopných sazenic z umělé i přirozené obnovy a výmladků, zároveň u těchto byla měřena i výška a určen druh. Celé toto měření se opakovalo od roku 2008 do 2010, aby bylo možno výsledky porovnat a získat objektivnější pohled na růstový vývoj všech rozdílně obhospodařovaných ploch. Výsledky jsou prezentovány v podobě grafů a tabulek počtu životaschopných jedinců, druhů dřevin přirozeně se zmlazujících, počtů výmladků na jednotlivých pařezích dle jejich tloušťky, úspěšnosti umělé obnovy a jejich průměrného přírůstu v průběhu let. Souhrn veškerých měření 45

46 byl transformován do praktických závěrů, které je možné využít při postupu obnovy dubových a smíšených pařezin na celém LZ Židlochovice. 46

47 8. Analýza výsledků 8.1. Porost 133 B 9 Nadmořská výška m.n.m. lesní typ 2H5. Tabulka 10: Podrobný popis porostu 133B9 věk porost plocha (LHP zakmenění dřevina zastoupení AVB zásoba (ha) (m 3 /ha) 2000) 133B9 12, DB LP HB AK JS těžba výchovná těžba obnovní Porost 133B9 se nachází ve střední části lokality Kolby. Tento porost leží přímo vedle NPR Kolby, a tudíž je zahrnut do jejího ochranného pásma. Zároveň je zahrnut i do ÚSES jako regionální biocentrum. Již tyto dvě skutečnosti by měly napovídat o tom, jak by se mělo na těchto lokalitách hospodařit. V tomto porostu, ostatně jako v celé lokalitě Kolby, nebyla po dlouhá léta realizována žádná obnovní ani výchovná opatření. Toto se změnilo s novým LHP, který vešel v platnost Celá lokalita Kolby byla od roku 2006 systematicky obnovována maloplošnou holou sečí. Stejně tomu bylo i v tomto daném porostu. Porost byl rozčleněn na dvě obnovní plochy o celkové výměře 2 ha. Na těchto plochách byla na jaře roku 2007 provedena výsadba dubu letního. 47

48 V srpnu roku 2008 byla na ploše provedena první měření, jež měla za úkol zjistit počet životaschopných stromků generativního původu a jejich výšku. Stromky vegetativního původy byly na této ploše pracovníky LZ Židlochovice systematicky vytínány a pařezy byly ošetřeny chemickou látkou. Z tohoto důvodu byla výmladnost zcela potlačena. Graf 2: Zastoupení druhů přirozené obnovy rok 2008 Na ploše byl taktéž redukován nálet, ale i přes veškerou snahu se zde pár jedinců dubu a javoru ujalo, jak je vidět v grafu č. 2. Celkový počet náletu je ovšem velmi nízký a tudíž i poměr dřevin díky zásahům pracovníků LZ nevypovídající. Až z měření v roce 2009 je patrná velká změna v druhovém složení náletu. 48

49 Graf 3: Zastoupení druhů přirozené obnovy rok 2009 Z grafu č. 3 je jasně patrný nástup ostatních dřevinných druhů, jako je habr, lípa, topol nebo jasan. Dá se předpokládat, že tyto dřeviny byly na ploše zastoupeny již v roce 2008, ale byly pracovníky LZ vysekány. Další měření proběhlo v roce 2010 a již se od předchozího tak významně nelišilo. Graf 4: Zastoupení druhů přirozené obnovy rok 2010 Z grafu č. 4 je patrný nástup javoru a habru na úkor topolu, jasanu a lípy. Tato situace se dá vysvětlit rychlým růstem právě javoru a vysokými 49

50 požadavky topolu a jasanu na světlo a potřebný prostor. Vice jak druhové složení jedinců na ploše vypovídá jejich celkový počet. Graf 5: Vývoj počtu jedinců přirozené a umělé obnovy na ploše Z grafu č. 5 je jasně patrný nástup přirozené obnovy v roce Jak již bylo výše uvedeno, v roce 2008 byla přirozená obnova potlačena. Jenomže v roce 2009 již potlačena nebyla a velmi úspěšně nalétla mezi vysazený dub. V roce 2010 již přirozená obnova dosáhla takřka poloviny počtu jedinců z obnovy umělé na ploše, což představuje zhruba 3866 jedinců přirozené obnovy na hektar a 8611 jedinců umělé obnovy na hektar. Při celkovém počtu takřka jedinců na hektar. Úhyn umělé obnovy na ploše je zatím poměrně nízký. Jak nám ale ukazuje graf č. 6., do budoucna se dá předpokládat zvýšení úhynu právě díky kompetičnímu boji s přirozenou obnovou. 50

51 Graf 6: Úhyn umělé obnovy na ploše Překvapivě nízký se zdá být přírůst přirozené obnovy, zvláště pak v roce Tohle je dáno nízkým počtem jedinců v roce 2008 a vysokém zvýšení počtu jedinců v roce 2009, což mělo za následek zkreslení údajů o přírůstu. V dalším roce je toto zkreslení již menší, ale stále se s ním musí počítat, jelikož nárůst počtu jedinců přirozené obnovy stále stoupá. Graf 7: Přírůst umělé a přirozené obnovy na ploše 51

52 Naopak vysoký se zdá přírůst umělé obnovy. Je zde ale jasně patrné zpomalení přírůstu mezi roky 2009 a 2010 v důsledku nástupu konkurence v podobě přirozené obnovy Porost 133 C 9a Nadmořská výška m.n.m. lesní typ 2H5. Tabulka 11: Podrobný popis porostu 133 C 9a věk plocha (LHP zásoba těžba těžba porost (ha) 2000) zakmenění dřevina zastoupení AVB (m 3 /ha) výchovná obnovní 133C9a 5, DBX JS HB AK LP Porost 133 C 9a se nachází ve střední části lokality Kolby. Tento porost leží přímo vedle NPR Kolby, a tudíž je zahrnut do jejího ochranného pásma. Zároveň je taktéž zahrnut i do ÚSES jako regionální biocentrum. Tento porost přímo sousedí s porostem 133 B9 na takřka identickém stanovišti s identickými klimatickými a půdními podmínkami, a je tudíž ideální k objektivnímu posouzení vývoje na těchto dvou lokalitách. V tomto porostu taktéž nebyla po dlouhá léta realizována žádná obnovní ani výchovná seč. Toto se změnilo s novým LHP, který vešel v platnost Celá lokalita Kolby byla od roku 2006 systematicky obnovována maloplošnou holou sečí. Stejně tomu bylo i v tomto daném porostu. Porost byl obnoven jednou obnovní plochou o výměře 1 ha. Na této ploše byla na jaře 52

53 roku 2007 provedena výsadba dubu letního ovšem s tím rozdílem, že na ploše nebyla nikterak potlačována pařezová výmladnost ani přirozené zmlazení. V srpnu roku 2008 byla na ploše provedena první měření, jež měla za úkol zjistit počet života schopných stromků generativního a vegetativního původu a jejich výšku. Další měření bylo opakováno v srpnu roku 2009 a 2010 bylo opět zaměřeno na zjištění výšky jednotlivých sazenic a jejich počet na zkusných plochách. Graf 8: Zastoupení druhů přirozené obnovy rok 2008 Jelikož na této ploše byla provedena pouze výsadba dubu a nebyl zde realizován žádný jiný zásah, je zde již v prvním roce měření vidět evidentní rozdíl v druhovém složení oproti porostu 133B9. Druhým rokem je již znát z grafu č. 9 pomalý nástup javoru a jasanu na úkor lípy a habru. Tuto situaci lze vysvětlit velmi rychlým růstem právě javoru a jasanu oproti ostatním dřevinám. 53

54 Graf 9: Zastoupení druhů přirozené obnovy rok 2009 Graf 10: Zastoupení druhů přirozené obnovy rok 2010 Z Grafu č. 10 je evidentní, že javor se stává dominantní dřevinou na ploše a vytlačuje veškeré ostatní dřeviny. Jediná dřevina, která je schopná s javorem držet krok, je jasan, který se stále vyskytuje ve stejném počtu oproti předešlému roku. 54

55 Graf 11: Vývoj počtu jedinců přirozené a umělé obnovy na ploše Z grafu č. 11 je velmi dobře patrné, že přirozená obnova již třetím rokem po výsadbě výrazně převyšuje nad umělou obnovou. Dá se do budoucna předpokládat, že přirozená obnova umělou na této ploše zcela vytlačí. Zajímavé je i složení přirozené obnovy na tomto stanovišti. Jelikož zde mateřský porost dosahoval dle hospodářské knihy 95 let, nebylo zde výrazné pařezové zmlazení. Pařezy byly v dosti velkém rozestupu a poměrně velkých dimenzí, které obráželi pouze sporadicky. Z grafu č. 12 je patrné, že očekávaná pařezová výmladnost se na této ploše nedostavila v očekávaném rozsahu a kvalitě. Toto je pravděpodobně způsobeno vysokým stářím matečného porostu a velkými rozestupy mezi jednotlivými pařezy, jež byly ideálním místem pro nálet, který celou plochu agresivně zarostl. 55

56 Graf 12: Vývoj počtu jedinců přirozené obnovy na ploše Graf 13: Úhyn umělé obnovy na ploše 133 C 9a Z grafu č. 13 je jasně patrný poměrně značný úhyn umělé obnovy v důsledku nástupu obnovy přirozené a to zejména náletu. Je otázkou, zda je vůbec rozumné na této lokalitě v budoucnu provádět umělou obnovu. Z výše uvedeného grafu je zcela jasné, že umělá obnova v boji s přirozenou nemá na této lokalitě šanci a v průběhu let zcela ustoupí. Naopak z grafu č. 14 by se na první pohled mohlo zdát, že umělá obnova drží s přirozenou obnovou krok. Tahle situace je ale způsobená úhynem velké části převážně menších a slabších 56

57 jedinců, jež má za následek relativní zvýšení střední výšky porostu, a tudíž i přírůstu. Graf 14: Porovnání přírůstu umělé a přirozené obnovy 57

58 8.3. Porost 133 F 10 (plocha A) Nadmořská výška m.n.m. lesní typ 2H3. Tabulka 12: Podrobný popis porostu 133 F 10 věk plocha (LHP zásoba těžba těžba porost (ha) 2000) zakmenění dřevina zastoupení AVB (m 3 /ha) výchovná obnovní 133F10 5, DBX DBP CER Porost 133F10 se nachází v jižní části lokality Kolby. Tento porost leží přímo vedle NPR Kolby, a tudíž je zahrnut do jejího ochranného pásma. Zároveň je taktéž zahrnut i do ÚSES jako regionální biocentrum. Již tyto dvě skutečnosti by měly napovídat o tom, jak by se mělo na těchto lokalitách hospodařit. V tomto porostu ostatně jako v celé lokalitě Kolby nebyla po dlouhá léta realizována žádná obnovní ani výchovná opatření. Toto se změnilo s novým LHP, který vešel v platnost Celá lokalita Kolby byla od roku 2006 systematicky obnovována maloplošnou holou sečí. Stejně tomu bylo i v tomto daném porostu. Porost byl rozčleněn na několik obnovních ploch o výměrách po 1 ha. Na těchto plochách byla na jaře roku 2008 provedena výsadba dubu letního. V srpnu roku 2008 byla na plochách provedena první měření, jež měla za úkol zjistit počet životaschopných stromku generativního a vegetativního původu a jejich výšku. 58

59 Na ploše A byla obnova vegetativního původu pracovníky LZ Židlochovice systematicky vytínány a pařezy byly ošetřeny chemickou látkou. Z tohoto důvodu byla výmladnost v prvním roce zcela potlačena. Na ploše B byla taktéž provedena výsadba dubem letním ale s tím rozdílem že veškerá obnova vegetativního původu ponechána. Jelikož byla na ploše A na jaře roku 2008 provedena redukce přirozené obnovy je podíl druhové kompozice přirozené obnovy měřený v létě poměrně nevypovídající, jak nám dokazuje graf č. 15. Graf 15: Zastoupení dřevin přirozené obnovy rok 2008 V roce 2009 již složení přirozené obnovy odpovídalo normálnímu stavu na lokalitě a dá se předpokládat, že i původnímu stavu před zásahem na jaře roku Z Grafu č.16 je již také patrné, že vývoj druhového složení na ploše je značně podobný ostatním měřeným plochám, i když je zde jiný lesní typ a poloha porostu je více orientovaná na jih. 59

60 Graf 16: Zastoupení dřevin přirozené obnovy rok 2009 Graf 17: Zastoupení dřevin přirozené obnovy rok 2009 Graf č. 17 nám již naznačuje budoucí vývoj na ploše. Pomalu se začíná prosazovat javor na úkor téměř všech ostatních dřevin. Značný je ústup lípy a dubu. 60

61 Graf 18: Vývoj počtu jedinců přirozené a umělé obnovy na ploše Velmi dobře o dění na lokalitě vypovídá graf č. 18. V roce 2008 se na ploše téměř nevyskytuje žádná přirozená obnova. To se mění již v roce 2009, kdy plochu nalétá především javor, jasan a habr a to v počtu 1355 jedinců na hektar. Právě tyto dřeviny nalétají na plochu i v roce 2010 a dosahují již poloviny počtu jedinců obnovy umělé, což představuje 3866 jedinců na hektar. Dá se předpokládat, že do budoucna se budou tyto dřeviny i nadále velmi progresivně tlačit nahoru a původní výsadbu téměř zcela vytlačí. Graf 19: Porovnání přírůstu přirozené a umělé obnovy 61

62 Poměrně zavádějící se může zdát na první pohled graf č. 19, jež ukazuje ve prospěch umělé obnovy. Tahle situace je způsobena poměrně velkým nárůstem počtu jedinců v přirozené obnově, jež má za následek snížení průměrné výšky a také snížení relativního přírůstu. Poměrně dobře pro umělou obnovu vychází i graf č. 20. Úhyn je během zobrazených let na poměrně nízké úrovni. Dá se ovšem do budoucna očekávat, že se bude díky konkurenčnímu boji na stanovišti dále zvyšovat. Graf 20: Úhyn umělé obnovy 62

63 8.4. Porost 133 F 10 (plocha B) Plocha B se nachází v těsné blízkosti plochy A. Je na takřka totožném stanovišti se stejnými podmínkami. Jediný rozdíl je v tom, že na ploše nebyl proveden žádný zásah redukující přirozené zmlazení, a to jak vegetativní, tak generativní. Již z grafu č. 21 je patrný rozdíl oproti ploše A. Plochu opět opanuje javor a s ním habr, jasan a částečně i dub. Graf 21: Zastoupení druhů přirozené obnovy rok 2008 V roce 2009 nebyla změna druhového složení na ploše nikterak výrazná, jak dokazuje graf č. 22. Mírně se zvýšilo zastoupení jasanu a javoru na úkor habru a dubu. 63

64 Graf 22: Zastoupení druhů přirozené obnovy rok 2009 Nastolený trend pokračoval i třetím rokem jak dokazuje graf č. 23. Mírně roste podíl jasanu s tím, že podíl javoru zůstává na stejné úrovni a podíl habru mírně klesá. Graf 23: Zastoupení druhů přirozené obnovy rok

65 Graf 24: Vývoj počtu jedinců přirozené a umělé obnovy na ploše Jasně o vývoji na ploše vypovídá graf č. 24. Jak je patrné, již prvním rokem byla plocha poměrně značně opanována přirozenou obnovou javoru, jasanu a habru v celkovém počtu 1333 jedinců na hektar. Druhým rokem se počet těchto dřevin takřka zdvojnásobil na 3455 jedinců na hektar, což mělo za následek zvýšený úhyn umělé výsadby dubu. Posledním rokem měření se hodnoty jak přirozené, tak umělé obnovy takřka srovnaly na stejnou úroveň okolo 6000 jedinců na hektar. Dá se předpokládat, že stanovený trend bude pokračovat i v dalších letech a přirozená obnova výrazně převýší obnovu umělou. Graf 25: Porovnání přírůstu přirozené a umělé obnovy 65

66 Z grafu č. 25 se zdá, že přírůst obou typů obnovy je na této ploše takřka stejný. V konečném důsledku tak opravdu je, ale je třeba mít na mysli, že počet jedinců přirozené obnovy se stále zvyšuje, což velmi snižuje hladinu průměrného přírůstu. Naopak počet jedinců umělé obnovy se v průběhu let velmi zmenšuje, a tudíž se v konečném výsledku obě obnovy srovnávají a jejich přírůst se zdá téměř shodný. Graf 26: Úhyn umělé obnovy Na velkou konkurenci ze strany přirozené obnovy reaguje umělá obnova nejenom vyšším přírůstem, ale i vyšším úhynem, viz graf č

67 8.5. Porost 133 A 8 Nadmořská výška m.n.m. lesní typ 2D4. Tabulka 13: Podrobný popis porostu 133 A 8 věk plocha (LHP zásoba těžba těžba porost (ha) 2000) zakmenění dřevina zastoupení AVB (m 3 /ha) výchovná obnovní 133A8 5, DB HB JS LP AK JV Porost 133 A8 se nachází v severní části lokality Kolby. Tento porost leží přímo vedle NPR Kolby, a tudíž je zahrnut do jejího ochranného pásma. Zároveň je taktéž zahrnut i do ÚSES jako regionální biocentrum. Již tyto dvě skutečnosti by měly napovídat o tom, jak by se mělo na těchto lokalitách hospodařit. V tomto porostu ostatně jako v celé lokalitě Kolby nebyla po dlouhá léta realizována žádná obnovní ani výchovná opatření. Toto se změnilo s novým LHP, který vešel v platnost Celá lokalita Kolby byla od roku 2006 systematicky obnovována maloplošnou holou sečí. Stejně tomu bylo i v tomto daném porostu. Do porostu byl vložen obnovní prvek maloplošné holé seče o přibližné výměře 1 ha. Na této ploše byla na jaře roku 2008 provedena výsadba dubu letního. 67

68 V srpnu roku 2008 byla na ploše provedena první měření, jež měla za úkol zjistit počet životaschopných stromku generativního a vegetativního původu a jejich výšku. Graf 27: Zastoupení dřevin přirozené obnovy rok 2008 Na ploše byla tak jako v předchozích případech zredukována přirozená obnova a to jak vegetativní, tak i generativní. I přes tuto skutečnost bylo na ploše nalezeno hned několik jedinců přirozené obnovy graf č. 27. Graf 28: Zastoupení dřevin přirozené obnovy rok

69 S příchodem roku 2009 se druhové složení vrátilo pozvolna k normálu a na ploše se již vyskytuje 7 dřevin. Z toho jsou nejvíce zastoupené javor habr, dub a jasan, viz graf č. 28. Dalším rokem se situace nějak výrazněji neliší. Pouze se mění četnost jednotlivých druhů. Jako nejvíce rozpínavý se jeví opět javor, jehož zastoupení se oproti předchozímu roku zvýšilo o 7 %. Naopak ostatní dřeviny jako dub, habr a jasan mírně ztratily. Graf 29: Zastoupení dřevin přirozené obnovy rok 2010 Graf 30: Vývoj počtu jedinců přirozené a umělé obnovy na ploše 69

70 Očekávaně se vyvíjel i počet jedinců na ploše. Umělá obnova zatím nemá větší konkurenci na ploše, a tudíž není mortalita nějak vysoká. Zato zajímavý se zdá nastupující trend v počtu jedinců přirozené obnovy. Pokud bude tento trend platit i v budoucích letech přirozená obnova umělou dožene a možná i potlačí. Graf 31: Porovnání přírůstu přirozené a umělé obnovy Trochu odlišný se může zdát vývoj přírůstu. Na první pohled se zdá, že umělá obnova dosahuje vyšších přírůstů, než obnova přirozená. Tohle zdání je ale způsobeno ročním zvýhodněním umělé výsadby, a také tím, že plochu stále nalétávali nový jedinci přirozené obnovy, což mělo za následek relativní snížení celkové průměrné výšky, a tudíž i přírůstu. Stejně dobře vychází pro umělou obnovu i hladina úhynu. Ta je první rok na úrovni sedmi procent a v druhém roce mírně stoupá graf č. 32. Mírné zvýšení úhynu je možno připisovat právě husté a agresivní přirozené obnově. V příštích letech se dá očekávat zvýšení hladiny úhynu u umělé obnovy. 70

71 Graf 32: Úhyn umělé obnovy 8.6. Porost 133 E 10a Nadmořská výška m.n.m. lesní typ 2D5. Tabulka 14: Podrobný popis porostu 133 E 10a věk plocha (LHP zásoba těžba těžba porost (ha) 2000) zakmenění dřevina zastoupení AVB (m 3 /ha) výchovná obnovní 133E10a 2, DBX JS LP HB Porost 133 E10a se nachází v severní části lokality Kolby. Tento porost leží přímo vedle NPR Kolby, a tudíž je zahrnut do jejího ochranného pásma. Zároveň je taktéž zahrnut i do ÚSES jako regionální biocentrum. Již tyto dvě skutečnosti by měly napovídat o tom, jak by se mělo na těchto lokalitách hospodařit. 71

72 V tomto porostu ostatně jako v celé lokalitě Kolby nebyla po dlouhá léta realizována žádná obnovní ani výchovná opatření. Toto se změnilo s novým LHP, který vešel v platnost Celá lokalita Kolby byla od roku 2006 systematicky obnovována maloplošnou holou sečí. Stejně tomu bylo i v tomto daném porostu. Do porostu byl vložen obnovní prvek maloplošné holé seče a přibližné výměrě 1 ha. Na této ploše byla na jaře roku 2008 provedena výsadba dubu letního. V srpnu roku 2008 byla na ploše provedena první měření, jež měla za úkol zjistit počet životaschopných stromku generativního a vegetativního původu a jejich výšku. Graf 33: Zastoupení dřevin přirozené obnovy rok 2008 Již při prvním měření na lokalitě v roce 2008 byl zjištěn značný počet a druhová rozmanitost jedinců přirozené obnovy, a to zejména jedinců generativního původu graf č. 33. Jedinci vegetativního původu nejsou na ploše výrazně zastoupeni. Tohle bych připisoval hlavně velkému stáří matečného porostu. 72

73 Graf 34: Zastoupení dřevin přirozené obnovy rok 2009 Následný vývoj na lokalitě byl již typický a opět se začal výrazněji prosazovat javor na úkor dubu a habru graf č. 34. Graf 35: Zastoupení dřevin přirozené obnovy rok 2010 Stejný trend pokračoval i další rok kdy javor již zabíral 37 % z celkového počtu jedinců přirozené obnovy na ploše graf č

74 Graf 36: Vývoj počtu jedinců přirozené a umělé obnovy na ploše. Očekávaný je i vývoj celkového počtu jedinců na ploše. Jak je již znát z ostatních ploch, přirozená obnova velmi agresivně a razantně plochu zarůstá a postupně vytlačuje obnovu umělou, viz graf č. 36. Již v třetím roce přirozené obnova předehnala umělou v počtu jedinců na ploše a to o více jak 1000 jedinců na hektar. Dramatický je také úhyn, jenž byl již druhým rokem 20 % a třetím rokem dosáhl více jak 30 %, viz graf č. 37. Vyšší úhyn převážně slabších a menších jedinců má za následek relativní zvýšení celkového přírůstu graf č. 38. Graf 37: Úhyn umělé obnovy 74

75 Graf 38: Porovnání přírůstu přirozené a umělé obnovy cm plocha Obrázek 9: Graf jednofaktorové ANOVY Zjišťována byla dynamika odrůstání přirozené a umělé obnovy ve třetím roce sledování, na všech sledovaných plochách. Hypotéza byla založena na předpokladu odlišného vývoje různě zakládaných kultur. Srovnání za pomocí 75

76 jednofaktorové ANOVY a následné provedením Tuckeyho DSD testu ukázalo statisticky významné rozdíly mezi uměle obnovenými porosty (plocha č.1 3), vylišené jednou homogenní skupinou, a přirozeně obnovenými porosty (plocha 4 6) s vyšší dynamikou odrůstání, vylišené dvěma skupinami s rozdílem mezi plochou č. 4 a plochou č. 6. (obr. č. 9). Z uvedených grafů a tabulek vyplývá, že plochy, na nichž byla ponechána přirozená obnova, která hned začala konkurovat obnově umělé, vykazují vyšší: - výškový přírůst - počet jedinců na plochu jednoho ha - různorodost dřevin - mortalitu umělé obnovy Naopak plochy, na kterých byla první rok provedena redukce přirozené obnovy, vykazují: - nižší celkový počet jedinců - nižší výškový přírůst - nižší mortalitu Zřejmá je převaha počtu jedinců na ploše ponechané samostatnému vývoji, kde od založení porostu již nebylo nikterak zasahováno. Umělá obnova zde byla přirozenou cestou doplněna o náletové dřeviny jako HB, LP, TP a JV. Na stanovišti vzniká velká konkurence, jež má za následek velký výškový přírůst, druhotně lepší kvalitu sortimentů do budoucna a menší zavětvenost kmenů. V takto založeném porostu je předpoklad vzniku horní etáže ze stromů vzniklých generativní cestou a spodní etáže produkující spíše slabší sortimenty určené převážně na palivové dřevo. Zajímavé je že plocha, kde byl první rok proveden zásah zaměřený k redukci přirozené obnovy, je druhým rokem nalétnuta a vývoj zde probíhá prakticky stejně jen s ročním zpožděním. 76

77 9. Diskuze 9.1. Zakládání pařezin Prvotní zakládání pařezin je možno realizovat umělou obnovou, nejvíce sadbou. Výběr dřevin závisí na tom, jaký cíl chceme v pěstování pařeziny sledovat. K pěstování pařezin se zpravidla používá dvou až tříletých sazenic, které se vysazují ve čtvercovém sponu 1 až 2 m. Sazenice se po druhém roce u oddenku seříznou nebo se vysazují již sazenice zkrácené (Polanský 1947). Další možnost založení pařeziny je ponecháním přirozené pařezové výmladnosti. Tato metoda v praxi zcela převažuje a zdá se dle veškerých dostupných informací i jako nejvhodnější. Důležitou roli hraje způsob zarovnání pařezu. Nejvhodnější se jeví šikmý rovný řez co možná nejhladší, který je ještě možno ošetřit antidesikantem, na tomto způsobu se shodují takřka všichni autoři (Konšel 1931, Polanský 1947). Důležitou roli při zakládání porostu hraje i genetika. Nesmíme zapomenout, že vysílením nebo ochuravěním vždy určitý počet pařezů buď nevytváří uspokojující výmladky, nebo odumírá úplně. Tudíž je nutno po každé těžbě v pařezině všechny mezery doplnit sadbou vhodných sazenic. Na toto se často zapomíná a obnova pařezin je nejen nedokonalá, ale dokonce i pozvolna degeneruje (Polanský 1947). Další neméně důležitá podmínka, jež není nikde publikována, je věk porostu. Zdá se, že přestárlé pařeziny, jež se na našem území vyskytují ve valné většině, již nejsou schopné po odtěžení znovu obrůstat. Dále je zde dalším důležitým faktem také rozestup jednotlivých pařezů. V historii byly pařeziny vytínány po 20 40letých cyklech. V tomto věku je rozestup jednotlivých pařezů jen několik málo metrů. V tomto případě pařezina rychle přehluší i případný nálet. Naopak u přestárlých porostů, kde jsou rozestupy 77

78 mezi jednotlivými pařezy více jak 5 metrů, plochu rychle a agresivně nalétne přirozená obnova a pařezina, jak se zdá, již nedokáže s tímto držet tempo. S ohlédnutím na zjištěné výsledky bych volil zakládání lesa nízkého, popř. středního z výmladků pařezů mladších porostů, které budou doplněny o nálet přirozeně se zmlazujících dřevin jako je javor, habr, lípa a dub Výchova pařezin Ve výchově se téměř všichni autoři (Konšel 1931, Polanský 1956, Vyskot a kol. 1978, Korpeľ 1991 a Saniga 2007) shodují. Cílem je pěstování víceetážového porostu s vrchní etáží tvořenou výstavky generativního původu a spodní tvořenou stín snášejícími dřevinami vegetativního původu. Příkladem mohou být druhy habr, lípu, javor, jilm a při nižším počtu výstavků i DB a JS. Počet zásahů se podle jednotlivých autorů mírně liší a pohybuje se od žádného až do dvou zásahů za obmýtí. V případě, je-li pěstování zaměřeno na produkci paliva, je doporučováno využívat krátké doby obmýtí a do porostu nezasahovat. V porostech, kde se očekává vyšší kvalitativní produkce, se obmýtí mírně zvyšuje a narůstá i počet výchovných zásahů které jsou cíleny na odstranění negativních a uhynulých jedinců ve prospěch jedinců nadějných, které budou v budoucnu tvořit vrchní etáž. Otázkou ale zůstává, nakolik jsou tyto zásahy rentabilní a o kolik nám zásah zvýší kvalitu porostu a z toho i sortimentů Obnova pařezin Pro využití maximálního přírůstu a zvýšení hodnotové produkce doporučuje Polanský (1956) ve všech pařezinách ponechávat výstavky. Jedná se pak o tzv. výmladkový les s výstavky. Rozdíl mezi ním a lesem středním je ve stejnověkosti výstavkového patra u lesa nízkého. Podle stejného autora je nutno ještě pro lepší využití přírůstu v pařezinách uplatňovat podrostní způsob obnovy, kde je využíváno různé doby zralosti jednotlivých stromů. 78

79 Dalším možným způsobem, který uvádí, je holoseč. Její dřívější upřednostňování bylo vedeno předpokladem, že při větším světelném požitku na holé ploše dochází k vyšší pařezové výmladnosti. Výsledky Polanského z tehdejšího Školního lesního statku lesnické fakulty v Brně, ale naznačují pravý opak. Polanský zjistil, že se nejvíce zmlazují výmladky pod clonou než na holině. Nejlepší výsledky byly zjištěny na pruhu pod clonou, následoval pruh pod výstavky a jako nejhorší bylo vyhodnoceno zmlazení na holině (zmlazení vykazovalo pouze 50 % pařezů). K tomuto tvrzení se přiklání i Konšel (1931). Dobu těžby bych situoval do podzimních měsíců. Podle Vyskota (1958) bylo ověřeno na 30 až 50letých porostech, že se obnovují výmladky stejně dobře jak po zimní, tak i po letní těžbě, ale s přihlédnutím na fakt, že právě na pařeziny se váže velké množství chráněné fauny a flory, bych zásah doporučil situovat do zimních měsíců. 79

80 10. Závěr Z měření provedených v jednotlivých porostech vyplývá, že přírůst a i počet životaschopných jedinců na ploše, kde byla ponechána pařezová výmladnost, je v některých případech téměř dvojnásobný oproti plochám s redukovanou přirozenou obnovou. Dále je na těchto plochách výška v průměru o několik desítek cm vyšší než u ploch, kde je snaha o převod pařeziny na les vysoký umělou obnovou. Při převodu na les vysoký je vždy nutno zvážit všechny klady a zápory, které toto přináší, a dále pak zahrnout i okolnosti prostředí kde se převod realizuje. Jelikož zvolené plochy se nachází na území NPR na velice neúrodných půdách, kde je velice nízký roční úhrn srážek, je chyba se vůbec pokoušet o převod lesa nízkého na les vysoký přes umělou obnovu a nevyužít obnovy přirozené, jež dosahuje na dané ploše tak dobrých výsledků. Les nízký na těchto lokalitách plní velice dobře jak funkci produkční, tak i funkce mimoprodukční. Nelze dále zapomínat na to, proč je právě lokalita Kolby zařazena do NPR. Je to právě díky specifické fauně a floře, která se zde vyskytuje. Tato fauna se zde ale nevyskytuje náhodou, je zde díky mnohaleté lidské činnosti a jako reakce na specifické obhospodařování lesa. Pokud bychom tento způsob hospodaření změnili, nejenom že bychom přišli o velký poklad v podobě bohatosti rostlinných a živočišných druhů, ale zřejmě také by následovala ztráta ekonomická a produkční, jelikož bychom získali stejné sortimenty za více než dvojnásobnou délku obmýtí a za zvýšených nákladů na vznik a přeměnu porostu. Závěrem předkládané práce je třeba zdůraznit, že veškerá měření provedená jsou v intervalu tří let. Tři roky jsou k porovnání, zhodnocení a stanovení přesných metodik a hypotéz opravdu krátkou dobou. Je tedy třeba pařeziny jako takové postavit většímu zájmu lesnické veřejnosti, jelikož právě 80

81 téma nízkého a středního lesa se opět pomalu staví do výsluní a začíná být tématem velmi diskutovaným a probíraným. 81

82 11. Summary From the measurements made in individual stands that the increment and the number of viable individuals in the area where it was left stump suckers shows good sprouting capacity in some cases almost double compared to areas with reduced natural regeneration. It is in these areas average height of several tens of cm higher than in areas where there is an effort to transfer the stumps to high artificial forest regeneration. The conversion to high forest is always necessary to consider all the pros and cons that this brings, and then include environmental situation where the transfer takes place. Since the selected area is located in the NRP, on very infertile soils, which had very low annual rainfall is a mistake to even attempt to convert forests low to high forest through artificial regeneration and not to use the natural regeneration that achieves a given area so well. Forest low on these sites perform very well as a function of production and non-production functions. Nor can we forget why Kolby site is currently included in the NRP. It is precisely because of the specific fauna and flora found there. The fauna here but is not coincidence, is due to many years of human activity and response to specific forest management. If we change this way of farming that not only would we have lost a great treasure in terms of richness of plant and animal species, but also probably would be followed by loss of economic and productive as we would get the same selections for more than twice the length of rotation and the increased cost of formation and transformation of plants. In conclusion, this study is to be noted that all measurements are made at intervals of three years. Three years is to compare, evaluate and identify the precise methodology and assumptions very short time. It is therefore necessary stump forests as a forest to build a larger public interest, since the topic of low- 82

83 and middle of the forest again, slowly building into the sunshine and it becomes a topic discussed and debated. 83

84 12. Praktická doporučení Zastavení snahy o převod lesa nízkého na les vysoký pouze pomocí umělé obnovy Obnovu provádět v podzimních měsících Tam, kde se neuplatní přirozená obnova, doplňovat nově vzniklé paseky sazenicemi generativního původu pro trvalou udržitelnost hospodaření, zabránění genetickému chřadnutí populace a jakožto vhodné jedince pro budoucí vrchní etáž Výchovné zásahy provádět jen v případech kde je naděje pěstování nadějných sortimentů a to pouze pozitivním výběrem Každoroční kontrola nezajištěných ploch a případná redukce přirozeného zmlazení javoru babyky Při obnově vždy ponechat cca výstavků na 1 ha. Tyto stromy budou plnit funkci jak produkční (světlostní přírůst), tak funkci krycí Důsledná kontrola ochrany ploch proti zvěři Komunikace s orgány ochrany přírody Pokračování ve sledování růstové dynamiky v ukázkových porostech 84

85 13. Použitá literatura Biom (2007): Akční plán pro biomasu pro ČR. Pro Mze ČR zpracoval CZ Biom České sdružení pro biomasu (verze ). 70 s. Bluďovský, Z., 2005: Souvislosti vývoje cen surového dříví. Lesnický průvodce 1/2005. VÚLHM Zbraslav Strnady, s. 36. Bühler, A., 1922: Waldbau. Svazek 2, Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart, 679 s. ČSÚ (2006): Průměrné ceny dříví In. Lesnická práce. 12/2006. Lesnická práce. Kostelec n. Č. L., s. 41. Guttenberg, A. (1911): Hospodářské zřízení lesní. Přeložil Opatrný B. (1913). Písek. Tiskem fy. Theodor Kopecký. 367 stran. Jančík, A. (1957): Dynamika zastoupení dřevin Ždánského lesa. Lesnictví, 6: , Praha. Jančík, A. (1960): Dějiny lesního závodu VŠZ v Brně. A) Adamovské lesy. 2. Od smrti Aloise I. Liechtenštejna 1805 do nastoupení Jana II. Liechtenštejna VŠZ Brno, Lesní závod Křtiny. 201 stran. Kadavý, J., Kneifl, M., Knott, R. (2007): Nízký les jako potenciální zdroj energetické biomasy. In: Racionální využívání lesní biomasy. Sborník příspěvků z konference. Kostelec nad Černými lesy ( ): Kadavý, J., Kneifl, M., Knott, R. (2007): Nízký les na nelesních půdách alternativa pro budoucnost. In: Obnova lesního prostředí při zalesňování nelesních a degradovaných půd. Sborník příspěvků z konference. Kostelec nad Černými lesy ( ):

86 Kadavý, J., Kneifl, Servus, M., M. Knott, R. (2007): Střední les jako přírodě blízký způsob hospodaření. In: Význam přírodě blízkých způsobů pěstování lesů pro jejich stabilitu, produkční a mimoprodukční funkce. Sborník příspěvků z konference. Kostelec nad Černými lesy ( ): Kneifl, M., 2007: Produkční srovnání dřevin výmladkového původu podle dostupných růstových tabulek. Brno. 28 s., nepublikováno. Konšel, J. (1931): Stručný nástin tvorby a pěstění lesů v biologickém ponětí. Česká matice lesnická, Písek, 552 s. Konšel, J. (1931): Stručný nástin tvorby a pěstění lesů. Písek. 552 s. Konvička, M. 1995: Denní motýli Litovelského Pomoraví historie, současné rozšíření a ochrana. Nepublikováno. Konvička, M., Čížek, L., & Beneš, J., 2004: Ohrožený hmyz nížinných lesů: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, 79 s. Korf, V. (1955): Hospodářská úprava lesů. SZN Praha. 363 s. Korpeľ, Š. (1991): Pestovanie lesa. Príroda, Bratislava, 465 s. Korsuň, F. (1954): Život dubových pařezin v číslicích. PVÚL č. 8: Korsuň, F. (1966): Hmotové a porostní tabulky pro olši. Lesnický časopis. č. 12: Korsuň, F. (1969): Hmotové a porostní tabulky pro habr. Lesnictví. 15,1969. s Krontorád, K., 1963: Příspěvek k současnému stavu půd pod výmladkovými porosty. Sborník vys. šk. zem. v Brně. 4, s

87 Ložek, V. 2007: Zrcadlo minulosti. Česká a slovenská krajina v kvartéru. Dokořán, 198 s. Míchal, I. 1994: Ekologická stabilita. Veronica. Brno, 275 s. MZe ČR ( ): Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství v České republice, tzv. Zelená zpráva. Mze ČR (1997): Hospodářská doporučení podle hospodářských souborů a podsouborů (rozpracování vyhlášky MZe ČR č. 83/1996 Sb.) Příloha čas. Lesnická práce č. 1: 48 stran. Opravil, E. 1983: Údolní niva v době hradištní. Academia Praha 1983, 71 s. Peňáz, J. (1995): Výmladek In: Lesnický naučný slovník, na s Ministerstvo zemědělství ČR. Polanský, B. (1947): Příručka pěstění lesů. Knižnice Činu, Edice dobrého hospodáře č. 3. Brno. 205 s. Polanský, B. (1956): Pěstění lesů III díl. SZN, Praha, 595 s. Suchomel, J., Gejdoš, M., 2006: Analýza zdrojov a cien vybraných sortimentov surového dreva. In: Biomasa současná a budoucí energetická základna. Brno s Technická příručka lesnická. SZN Praha Tesař a kol., 1996: Pěstování lesa v heslech. ÚZPL LDF MZLU Brno, Brno, 95 s. Tesař, V., 1994: Les sdružený In: Lesnický naučný slovník, na s Mze ČR. Truhlář, J., 1969: Výmladkové porosty a jejich převody na polesí Diváky. Kandidátská disertační práce. VŠZ Brno. 204 s. 87

88 ÚHÚL, : Národní inventarizace lesů v ČR (NIL ČR). Elektronická adresa: Vyskot, M. (1958): Pěstění dubu. SZN. Praha. 284 s. Vyskot, M. a kol. (1978): Pěstění lesů. SZN, Praha, 448 s. Zlatník, A. (1957): Výmladkové lesy s hlediska proměn lesů pod vlivem člověka a úloha ekologie při přeměnách a převodech výmladkových lesů. Sborník ČSAZV. Praha. Lesnictví 2:

89 14. Přílohy Obrázek 10: Pařez výmladkového původu Obrázek 11: Vzrostlý nízký les 89

90 Obrázek 12: Plocha kde byla ponechána pařezová výmladnost, rok 2008 Obrázek 13: Plocha, kde byla pařezová výmladnost potlačena, rok

91 Obrázek 14: Pařez s novým výmladkem, rok 2009 Obrázek 15: Plocha s ponechanou přirozenou obnovou, rok

92 Obrázek 16: Plocha s potlačenou přirozenou obnovou, rok 2009 Obrázek 17: Plocha s ponechanou přirozenou obnovou, rok

93 Obrázek 18: Plocha s ponechanou přirozenou obnovou, rok 2010 Obrázek 19: Nálet dubu a javoru 93