Trestní odpovědnost za porušení povinnosti péče řádného hospodáře

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA Právnická fakulta Petr Bárta Trestní odpovědnost za porušení povinnosti péče řádného hospodáře Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Bc. Tomáš Gřivna, Ph.D. Katedra trestního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):

2 Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracoval samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. Prohlašuji, že vlastní text předložené diplomové práce včetně poznámek pod čarou má znaků. Petr Bárta

3 Děkuji panu doc. JUDr. Bc. Tomáši Gřivnovi, Ph.D., vedoucímu mé diplomové práce, za cenné připomínky a účinnou pomoc při zpracování. Rovněž děkuji všem členům mé rodiny, kteří mě při psaní diplomové práce i během celého studia podporovali.

4 Obsah Úvod Obchodní společnosti Pojem kapitálová společnost Povinnosti při správě a řízení společnosti Péče řádného hospodáře Péče řádného hospodáře po rekodifikaci soukromého práva Charakteristika péče řádného hospodáře po rekodifikaci soukromého práva Povinnost smluvní nebo zákonná Povinnost loajality Vztah povinnosti loajality a péče řádného hospodáře Povinnost loajality po rekodifikaci Nezbytná loajalita Povinnost péče Potřebné znalosti Míra péče Subjektivní míra péče Objektivní míra péče Pravidlo podnikatelského úsudku Pravidlo podnikatelského úsudku dle ZOK Delegace činnosti statutárního orgánu a péče řádného hospodáře Pokyn valné hromady do obchodního vedení a jeho vliv na odpovědnost statutárního orgánu Důsledky porušení Trestní právo a trestní odpovědnost v případě porušení péče řádného hospodáře Princip ultima ratio a subsidiarita trestněprávní represe Zásada odpovědnosti za zavinění Subjektivní stránka trestného činu Úmysl Úmysl přímý Úmysl nepřímý Nedbalost Vědomá nedbalost Nevědomá nedbalost Objektivní hledisko opatrnosti Subjektivní zvýšená míra péče Hrubá nedbalost Okolnosti vylučující protiprávnost Přípustné hospodářské a podnikatelské riziko Omyl Skutkový omyl negativní Skutkový omyl pozitivní Právní omyl pozitivní Právní omyl negativní... 55

5 Právní omyl o normativních znacích skutkové podstaty Právní omyl o trestněprávních normativních znacích skutkové podstaty Právní omyl o obsahu mimotrestních předpisů, jichž se trestní zákoník dovolává Právní omyl stran obsahu mimotrestních právních předpisů, jichž se trestní zákoník nedovolává Vliv omylu na trestněprávní odpovědnost Odborná rada Nesprávnost odborné rady a její vliv na trestní odpovědnost Vybrané trestné činy související s porušením povinnosti péče řádného hospodáře Zpronevěra Porušení povinnosti při správě cizího majetku Cizí majetek Povinnost opatrovat a spravovat a její porušení Škoda Nedbalostní alternativa Způsobení úpadku Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Zneužití informace a postavení v obchodním styku Závěr Seznam zkratek Knihy a komentáře Odborné články Důvodové zprávy Judikatura Právní předpisy ABSTRAKT V ČESKÉM JAZYCE ABSTRACT IN ENGLISH Název práce v anglickém jazyce Klíčová slova:... 91

6 Úvod Téma Trestní odpovědnost za porušení povinnosti péče řádného hospodáře jsem si zvolil z několika důvodů. V prvé řadě bych rád zmínil, že povinnost péče řádného hospodáře stíhá mnoho subjektů, kterými jsou například zaměstnanci, zastupitelé, likvidátor a další s tím, že u každého z nich má péče řádného hospodáře odlišné atributy a pro ucelenost tématu se v této práci budu zabývat povinností péče řádného hospodáře stanovené pro statutární orgány kapitálových společností. První motivací stojící za výběrem tohoto tématu je, že společníci v kapitálových obchodních společnostech mnohokrát nemají dostatečné manažerské dovednosti, nemají dostatek času nebo mají obavy z osobní odpovědnosti za škodu způsobenou vedením společnosti. Proto potřebují, aby společnost soustavně spravovali a řídili jejich kvalifikovaní reprezentanti. Pověřením volených orgánů obchodní korporace managementem však vytváří problém zmocnění mezi společníky společnosti a členy statutárního orgánu společnosti. Jelikož reprezentanti nespravují vlastní majetek, může to vést k neoptimálnímu řízení společnosti. Tento problém zmocnění se dá kromě ekonomických stimulů vyřešit i zavedením povinnosti členů volených orgánů společnosti vykonávat svá práva a povinnosti s péčí řádného hospodáře. Tento právní koncept tak spolu s ekonomickými stimuly řeší riziko oportunistického chování a zabezpečuje skrze optimální management ekonomickou prosperitu obchodní korporace. Potřeba obchodních společností mít pečlivé a loajální reprezentanty nabyla na relevanci obzvláště po nedávné hospodářské krizi, která ještě zvýraznila nutnost mít efektivně fungující management. Druhou motivací k výběru tohoto tématu diplomové práce je regulační vývoj, který povinnost jednat s péčí řádného hospodáře díky rekodifikaci soukromého práva prodělala. Novou úpravou obchodního práva zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník nebo OZ ) spolu se zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen zákon o obchodních korporacích nebo ZOK ) zákonodárce nejenže zanesl do nové úpravy soudobou judikaturu rozvádějící jednotlivé části povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře rozvádějící jednotlivé části povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře a tak posílil právní jistotu co do obsahu této povinnosti, ale 1

7 adaptoval i v zákonné úpravě zcela nové pravidlo podnikatelského úsudku, které tímto vychází vstříc potřebám managementu obchodních společností v České republice. Cílem této diplomové práce je pokrýt jednotlivé části péče řádného hospodáře a popsat její jednotlivé složky spolu s povinnostmi s nimi spjatými a rovněž zmínit i nově zakotvený institut podnikatelského úsudku, zmínit důsledky, které plynou z porušení povinnosti, a to zejména trestněprávními důsledky spojenými s porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Úprava soukromého práva se zde projeví zejména při postihu některých případů trestných činů hospodářských a majetkových, jejichž skutkové podstaty jsou obsaženy zejména v ustanoveních hlavy V. a hlavy VI. zvláštní části zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen trestní zákoník nebo TrZ ). Je tomu tak zejména v případech blanketních a odkazovacích skutkových podstat trestných činů, které se dovolávají jiného právního předpisu. Podobně při výkladu tzv. normativních znaků některých skutkových podstat trestných činů zařazovaných mezi majetkovou a hospodářskou kriminalitu bude nutné vycházet z nové úpravy soukromého práva. Stejně tak posouzení otázky, jestli je naplněna podmínka protiprávnosti činu jako zákonného znaku každého trestného činu, bude často závislé na tom, jaká je mimotrestní právní úprava, od níž se odvozuje případná protiprávnost v tomto smyslu. První kapitola představuje úpravu právnických osob, kapitálových společností a statutárního orgánu zejména jejich právní úpravu a v případě členů statutárních orgánů i jejich předpoklady k výkonu této funkce. Druhá kapitola analyzuje jednotlivé součásti péče řádného hospodáře. První podkapitola nastiňuje změny, jež přinesla nedávná rekodifikace soukromého práva. Druhá podkapitola začíná s pojednáním o úrovni povinné péče, jež je zákonem a judikaturou Nejvyššího soudu ČR po reprezentantech obchodních společností požadována. Pokračuje rozebráním problematiky objektivně-subjektivního hlediska, podle kterého se má posuzovat řádná péče člena voleného orgánu společnosti. Poslední podkapitola se zabývá projevením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře při delegaci obchodního vedení a potřebou následné kontroly delegovaných osob. Třetí kapitola se zaměřuje na obecnou část trestního práva a jsou rozebrány vybrané podmínky trestní odpovědnosti, které mají v rámci územní samosprávy určitá specifika. 2

8 Přirozeně je velká pozornost věnována zejména subjektivní stránce trestného činu. Rovněž je pozornost věnována omylu jako okolnosti vylučující protiprávnost s přihlédnutím k odborným radám poskytnutým statutárnímu orgánu ze strany odborníků. Čtvrtá kapitola je věnována zvláštní části trestního zákoníku a soustředí se na základní trestné činy, které přicházejí v rámci činnosti statutárního orgánu v úvahu vybraným trestným činům, které v souvislosti s činností statutárního orgánu považuji za charakteristické. Zúžení okruhu trestných činů je důsledkem značné obsáhlosti zvoleného tématu, kdy podrobnější rozbor ostatních v úvahu připadajících trestných činů by značně přesahoval možnosti této práce. 3

9 1 Obchodní společnosti Obchodní společnosti upravené českým právním řádem, jsou právnickými osobami a mají právní osobnost ve smyslu 15 OZ, tedy mohou nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Obecnou úpravu právnických osob najdeme v 118 až 209 OZ. Definici právnické osoby nalezneme v 20 odst. OZ, který právnickou osobu vymezuje jako organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Práva a povinnosti může právnická osoba nabývat bez zřetele na svou činnost, pokud se tyto práva a povinnosti slučují s její povahou. Právnická osoba tedy může mít pouze taková práva, která nejsou vyloučena její právní povahou jakožto osoby uměle vytvořené - osoby fiktivní. Občanský zákoník vychází při pojetí právnické osoby z teorie fikce, což znamená, právnická osoba není svéprávná a nemůže projevovat vůli, resp. právně jednat a musí za ni jednat zástupce a tímto, kterým je statutární orgán. Pro právnickou osobu je s ohledem na toto pojetí charakteristické, že jedná prostřednictvím svých orgánů. Jednání právnické osoby spočívá v přičítání právního jednání orgánů této osoby. Právní jednání musí být provedeno jménem právnické osoby, nikoli pouze jménem jejího zástupce, což vyplývá ze skutečnosti, že účinky právního jednání se přičítají osobě, jejímž jménem bylo jednáno. Zástupce společnosti tedy neprojevuje právním jednáním svoji vůli, ale vůli právnické osoby. Jak bylo uvedeno výše obchodní společnosti jako právnické osoby mají právní osobnost, což je základem pro majetkové oddělení majetku společníků a majetku obchodní společnosti, z čehož vyplývá, že majetek obchodní společnosti není majetkem společníků této společnosti. Tento princip je jedním ze základních stavebních kamenů moderní obchodní společnosti, neboť umožňuje trvání a existenci obchodní společnosti nehledě na majetkovou pozici jednotlivých společníků. 1 Na obecnou úpravu právnických osob v občanském zákoníku navazuje úprava obchodních korporací v zákoně o obchodních korporacích, který obchodní společnosti rozděluje na osobní, kterými jsou veřejná obchodní společnost a komanditní společnost, a kapitálové. Základní rozdíly mezi osobními a kapitálovými společnostmi přitom spočívají ve skutečnosti, zda všichni nebo alespoň někteří společníci ručí za splnění povinností společnosti neomezeně a solidárně a zda se společník osobně podílí či nepodílí na řízení 1 LASÁK a kol.: Zákon o obchodních korporacích: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s

10 společnosti. 2 K osobním společnostem pak lze dle charakteru přiřadit i evropské hospodářské zájmové sdružení, ke kapitálovým lze přiřadit evropskou společnost. 1.1 Pojem kapitálová společnost Kapitálovými společnostmi jsou dle 1 odst. 2 ZOK akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným. Kapitálovou společnost lze chápat jako nástroj financování podnikatelské činnosti, které se společníci kapitálové společnosti účastní skrze majetkovou účast v kapitálové společnosti prostřednictvím vkladu. Kapitálová společnost je právně samostatná, což znamená, že majetek kapitálové společnosti je oddělen od majetku jejích společníků, což mimo jiné plyne, již ze samotného pojetí právnické osoby jako takové. 3 Prostřednictvím kapitálové společnosti lze určitou ekonomickou aktivitu uskutečňovat efektivněji, případně levněji než prostřednictvím individuálního podnikání. Kapitálová společnost je strukturou, která umožňuje koncentraci velkého množství kapitálu od velkého množství investorů za komparativně nejnižších nákladů. Tyto důvody napomáhají k lepší organizaci lidské činnosti a dosažení lepšího rozprostření prostředků, jejich využití a správy8. Mezi základní atributy kapitálových obchodních společností zařadit samostatnou právní osobnost, oddělení vlastnictví a správy obchodní společnosti. Kapitálová společnost je formou podnikaní umožňující využít specializace jednotlivých aktérů společnosti. 4 Rozdělení rolí v kapitálové společnosti mezi její statutární orgán a společníky (valnou hromadu) umožňuje osobám disponujícím přebytkem dočasně volných prostředků svěřit tyto prostředky do rukou specializovaného managementu, který je lépe uzpůsoben k jejich využívání a zhodnocení. Vztahy společníků a managmentu jsou potenciálním zdrojem oportunismu mezi těmito aktéry, což plyne z možné tendence zástupce nedbat při výkonu svých povinností zcela na zájmy zastoupeného, či dokonce z otevřené snahy zástupce obohacovat se na jeho úkor. Za této situace lze korporační právo pokládat za 2 ŠTENGLOVÁ I. a kol.: Zákon o obchodních korporacích: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2013, s RICHTER, T. O logice a limitech korporačního práva: teoretické základy. Právní rozhledy. 2008, roč. 16, č. 23, s RICHTER, T. O logice a limitech korporačního práva: teoretické základy. Právní rozhledy. 2008, roč. 16, č. 23, s

11 jeden z významných nástrojů správy a řízení společností (corporate governance), který může vhodně zvolenými metodami napomáhat k redukci zájmových konfliktů. V případě členů statutárních orgánů je právem upraven zejména standard jejich jednání. Prostředkem k tomu je permanentní hrozba právní odpovědnosti členů orgánu vůči společnosti, popřípadě jiných sankcí spojených s porušením stanoveného standardu jednání. Odpovědnost za porušení fiduciárních povinností přitom v této souvislosti nechápu pouze jako nástroj umožňující reparaci vzniklé újmy, ale zejména jako preventivní motivační schéma, které členy orgánu především vede k řádnému výkonu funkce. 2 Povinnosti při správě a řízení společnosti Standard jednání členů statutárních orgánů je především určen fiduciárními povinnostmi. Za základní a stěžejní fiduciární povinnosti jsou považovány povinnost loajality a povinnost péče. Povinnost loajality má za cíl odstranit zájmové konflikty statutárního orgánu a obchodní společnosti a povinnost péče druhá stanovuje kvalitu, s níž mají členové orgánu svou funkci vykonávat. Obě uvedené povinnosti jsou v českém právním řádu obsaženy ve shrnující povinnosti k výkonu funkce s péčí řádného hospodáře, která bude detailněji rozebrána dále v této práci. Rozsah tohoto standardu je určen prostřednictvím neurčitých právních pojmů. Touto legislativní technikou se přitom reaguje na specifika vztahu členů orgánu a společností (tzv. fiduciární obligace), který je taktéž zpravidla dlouhodobým vztahem s nejistým výsledkem a vyznačuje se též vysokým stupněm diskrece, jež je členům orgánu při realizaci podnikatelské činnosti svěřena. Tím je předvídáno, že výslednou podobu obsahu těchto povinností dává v každém jednotlivém případě judikatura za pomoci doktrinárního výkladu. Při formulaci konkrétního obsahu povinností člena orgánu navíc mohou být zohledněny obecné potřeby podnikání a jejich vývoj v čase. 5 5 HAVEL, B. Obchodní korporace ve světle proměn: variace na neuzavřené téma správy obchodních korporací. 1. vyd. Praha: Auditorium, 2010, s

12 2.1 Péče řádného hospodáře Péče řádného hospodáře jako jedna ze stěžejních povinností pro členy volených orgánů právnických osob, je zakotvena v českém právním řádu od , kdy jej začal používat zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obchodní zákoník nebo ObchZ ), který do uvedeného data používal pojem náležitá péče. Povinnost náležité péče se vztahovala na jednatele, členy představenstva a členy dozorčí rady kapitálových obchodních společností, nikoliv již však na společníky osobních obchodních společností. Pojem péče řádného hospodáře byl k výše uvedenému datu zaveden do Obchoz novelou zákona a pojem péče řádného hospodáře byl zakotven v 194 odst. 5 ObchZ. Tato novela zákona neznamenala jen zavedení pojmu péče řádného hospodáře, ale také sjednocení právní úpravy obchodních společností, neboť tato povinnost se dle 79a ObchZ vztahovala též společníky veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti. Co však zmíněnou novelou nebylo do zákona promítnuto, byl samotný výklad obsahu péče řádného hospodáře, který byl zcela ponechán na soudním výkladu a jednalo se tedy o zcela neurčitý právní pojem Péče řádného hospodáře po rekodifikaci soukromého práva Rekodifikací soukromého práva přijetím zákona občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích dostala péče řádného hospodáře i zákonnou definici, která nutno podotknout navázala na dlouhodobý vývoj judikatury a akademického výkladu. Zákon tedy stanovil zákonné prvky péče řádného hospodáře. Povinnost péče řádného hospodáře lze chápat jako kritérium stanovení odpovědnosti člena voleného orgánu právnické osoby v případě jejího porušení a ve své podstatě slouží i jako regulativ náhrady způsobené újmy nebo případně povinnosti vrátit získaný prospěch a v neposlední řadě působí na člena voleného orgánu jako jakýsi motivační faktor. Pojem péče řádného hospodáře v sobě zahrnuje řadu povinností, které jsou členové statutárních orgánů právnických osob povinni dodržovat při výkonu své funkce a jsou jimi například dodržování dostatečné míry pečlivosti, povinnost vykonávat funkci osobně, povinnost jednat v zájmu obchodní společnosti a neupřednostňovat vlastní zájmy nebo zájmy třetích osob před zájmy společnosti a jiné. 7

13 2.1.2 Charakteristika péče řádného hospodáře po rekodifikaci soukromého práva Před účinností nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích upravoval povinnost péče řádného hospodáře pouze obchodní zákoník v 194 odst. 5 a v 135 odst. 2, který pouze stanovil, že členové statutárního orgánu kapitálové společnosti mají jednat s péčí řádného hospodáře, ale jednotlivé povinnosti nijak nestanovil. Povinnost vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře je základní povinností člena orgánu kapitálové společnosti. Obsahem této povinnosti je přitom určení standardu výkonu funkce, jímž je člen orgánu vázán při výkonu veškeré své působnosti. 6 V současné právní úpravě můžeme pozitivní vymezení péče řádného hospodáře, jako obecného standardu výkonu funkce volených orgánů právnických osob nalézt v 159 odst. 1 OZ: Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, který stanoví, že zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Zmíněné zákonné ustanovení dále stanoví vyvratitelnou domněnku:,,má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky. Tato domněnka by měla být určitou výstrahou, tedy být preventivním nástrojem pro všechny osoby přijímající funkci člena voleného orgánu stanoví odpovědnost za její výkon. 7 Speciální úpravu pro členy volených orgánů obchodních korporací pak najdeme v ustanovení 51 a násl. ZOK. Rekodifikace se neuspokojila s pouhým deklarováním, že tuto povinnost členové statutárních orgánů obchodních společností mají, nýbrž na rozdíl od předchozí právní úpravy obsahuje výčet prvků, které péči řádného hospodáře tvoří, s ohledem na mnohaletý vývoj judikatury a nauky. Legislativní vymezení tedy obsahuje dvě základní fiduciární povinnosti pro výkon funkce, a to povinnost péče a povinnost loajality. Je zřejmé, že již samotná právní úprava jasně tyto povinnosti nedefinuje a zůstává u použití neurčitých právních pojmů. Logika této úpravy spočívá v tom, že konkrétní obsah těchto pojmů bude vykládán až v závislosti na individuálních zvláštnostech konkrétního případu, kde se dle mého názoru bude 6 POKORNÁ, J. K některým otázkám právního postavení členů představenstva akciové společnosti. In ČERNÁ, S. Pocta Stanislavu Plívovi k 75. narozeninám: aktuální otázky soukromého práva na počátku nového tisíciletí. 1. vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, s SVEJKOVSKÝ a kol.: Právnické osoby v novém občanském zákoníku, 1. vyd., Praha : C. H. Beck, 2013, s

14 posuzovat např. druh a velikosti spravované společnosti, jakož i povaha a význam konkrétní povinnosti v dané situaci a dále může s časem docházet k určitému vývoji obsahu těchto pojmů. Zákonnou definici podrobněji rozebírá T. Dvořák, podle nějž lze pojem péče řádného hospodáře vymezit jako: výkon vědomé rozhodovací činnosti na základě dostatečných informací, konané v dobré víře ve prospěch právnické osoby bez preferování vlastních soukromých zájmů, opírající se o racionální základy, vykonávané odborně, po všech stránkách profesionálně, při zachování povinné mlčenlivosti, zejména pak dodržení obchodního tajemství, popř. i jiné zákonem stanovené nebo smluvně převzaté povinnosti mlčenlivosti, ale i dobré pověsti právnické osoby a nevyzrazení jakýchkoliv jiných neveřejných informací. 8 Jsem toho názoru, že v návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, která bude uváděna níže, lze pokládat za primární povinnost člena statutárního orgánu povinnost loajality, odlišného názoru je B. Havel. 9 Povinnost loajality považuji za primární, neboť již sama tato povinnost stanovuje zaměření výkonu funkce statutárního orgánu. 10 Povinnost loajality je tedy nejzákladnější a permanentní povinnost člena statutárního orgánu podřizovat veškerou svou činnost zájmům a prospěchu obchodní korporaci. Povinnost vykonávat funkci s potřebnými znalostmi a pečlivostí se pak vztahuje ke kvalitě výkonu funkce, zejména pak ve vztahu k výkonu obchodního vedení. 11 Což je dle mého názoru až sekundární povinnost, neboť člen statutárního orgánu, vykonávající svou funkci s potřebnými znalostmi a pečlivostí, ale v rozporu se zájmy obchodní korporace, již nemůže splnit povinnost vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře. Vykonávat funkci s potřebnými znalostmi a pečlivostí nelze chápat, tak, že by člen statutárního orgánu musel být odborníkem v každé oblasti, která zasahuje do jeho rozhodování, ale vyžaduje alespoň určitou míru kompetentnosti a znalostí ve vztahu k obecnému řízení společnosti. Pokud člen statutárního orgánu nedisponuje v dané problematice dostatečnými znalostmi, tak aby mohl 8 T. DVOŘÁK in ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J.; FIALA, J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s HAVEL, B. Obchodní korporace ve světle proměn: variace na neuzavřené téma správy obchodních korporací. 1. vyd. Praha: Auditorium, 2010, s ČECH, P. Péče řádného hospodáře a povinnost loajality. Právní rádce. 2007, roč. 15, č. 3, s ČECH, P. Péče řádného hospodáře a povinnost loajality. Právní rádce. 2007, roč. 15, č. 3, s

15 kvalifikovaně přijmout rozhodnutí, měl by si potřebné informace zajistit od třetí osoby. 12 Člen statutárního orgánu by však závěry od třetí osoby neměl nekriticky a beze všeho přijmout, ale měl by být schopen je samostatně vyhodnotit a rozhodnutí učinit zcela samostatně. 13 Požadavek na pečlivý výkon funkce dále zahrnuje takovou péči o majetek společnosti, při níž se sleduje prevence možných ztrát a usiluje o maximální možné zhodnocení Povinnost smluvní nebo zákonná Péči řádného hospodáře považuji, za povinnost zákonnou 14, přičemž smlouva o výkonu funkce ji může nanejvýš jen konkretizovat, stejného názoru je F.Púry. 15 Jiného názoru je D. Borsík 16, který je názoru, že se jedná o povinnost smluvní neboť: Pověření statutárních orgánů totiž vyplývá ze zákona, titul výkonu funkce je smluvní, neboť bez vůle dané osoby stát se členem statutárního orgánu, a tedy i zastupovat právnickou osobu, zastoupení vzniknout nemůže. Lze mít dokonce za to, že už souhlasným projevem vůle s volbou nebo ustanovením do funkce osoba uzavírá se společností nebo s osobami jednajícími jménem společnosti před jejím vznikem příkazní smlouvu, spravující vztahy mezi členem orgánu a obchodní korporací, není-li uzavřena zvláštní smlouva o výkonu funkce ( 59 odst. 1 ZOK). Názor že jde o povinnost smluvní zastává J. Lasák, který je toho názoru, že: Argumenty lze shledávat ve prospěch obou možných výkladů. Ve prospěch zákonné povinnosti ve smyslu 2910 by např. mohla hovořit skutečnost, že se jedná o povinnost, která plyne přímo ze zákona a která nemůže být smluvně vyloučena. Přes tento argument se nicméně domnívám, 12 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne sp. zn. 29 Cdo 1162/ BEJČEK, J. Principy odpovědnosti statutárních a dozorčích orgánů kapitálových společností. Právní rozhledy. 2007, roč. 15., č. 17, s ŠTENGLOVÁ I. a kol.: Zákon o obchodních korporacích: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2013, s PÚRY, F. Některé zásadní souvislosti nové úpravy soukromého práva s postihem hospodářské a majetkové kriminality, Bulletin advokacie 9/2015, s BORSÍK, D. Péče řádného hospodáře a pravidlo podnikatelského úsudku bez legend, Obchodněprávní revue 7-8/2015, s

16 že porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře ve smyslu 159 odst. 1 je porušením smluvní povinnosti ve smyslu 2913, a nikoliv porušení zákonné povinnosti Povinnost loajality Povinnost loajality, jak bylo naznačeno výše znamená, že člen statutárního orgánu je za každé situace povinen sledovat a prosazovat zájem společnosti, a to před zájmem vlastním či jiným kolidujícím zájmem. S ohledem na majetkovou samostatnost kapitálové společnosti nelze vyloučit ani kolidující zájem společnosti a samotného společníka. 18 Za tímto účelem jsou zákonem formulovány, popřípadě judikaturou dovozovány, též úžeji zaměřené povinnosti, které jsou pokládány za dílčí projevy povinnosti loajality. Jedná se zejména o pravidla pro střet zájmu, zákaz sebeobchodování, zákaz konkurence, povinnost mlčenlivosti aj. Definici pojmu zájmy společnosti se v literatuře podrobně věnuje S. Černá, 19 přičemž zároveň připomíná, že takové vymezení má praktický význam pro posouzení souladu jednání reprezentanta společnosti se zájmy společnosti a případné stanovení odpovědnostního následku. V obecné rovině lze zájem společnosti dovodit ze zakladatelských dokumentů společnosti, přičemž u kapitálových společností půjde nejčastěji o trvání společnosti jako hospodářské jednotky zaměřené na rentabilitu v rámci jejího předmětu podnikání. Projevy loajality tedy budou dovozovány z toho, jak konkrétně daný představitel jednal v určité situaci. Zde je zajisté nutné podotknout, že reprezentant společnosti je vázán pouze legitimními zájmy společnosti, tedy těmi, jejichž realizace neodporuje právním předpisům, dobrým mravům nebo stanovám společnosti. 20 Pojem zájem společnosti definoval i Nejvyšší soudu ČR v usnesení ze dne , sp. zn. 5 Tdo 1224/2006: řádný hospodář činí právní úkony týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o 17 LAVICKÝ, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část ( 1 654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014 s Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne sp. zn. 29 Cdo 3864/ ČERNÁ, S. Obchodní právo. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2006, s ČERNÁ, S. Obchodní právo. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2006, s

17 jeho vlastní majetek. Taková péče tedy nepochybně zahrnuje péči o majetek akciové společnosti nejen v tom smyslu, aby nevznikla škoda na majetku jeho úbytkem či znehodnocením, ale také aby byl majetek společnosti zhodnocován a rozmnožován v maximální možné míře, jaká je momentálně dosažitelná. Ze skutkových okolností uvedeného judikátu Nejvyššího soudu ČR je patrné, že porušení povinností členů představenstva akciové společnosti bylo spatřováno právě v tom, že nedosáhli pro společnost při prodeji jejích akcií takového zisku, jaký byl reálný a jakého dalším prodejem dosáhli na její úkor vybraní členové orgánu a zaměstnanci. Jednání členů představenstva tak bylo shledáno jako ze své podstaty rozporné se zájmy společnosti. Z toho rozhodnutí je tedy zjevné, že základním cílem kapitálové společnosti je dosažení zisku a tomu by měla odpovídat i činnost členů statutárních orgánů a povinnost upřednostnit zájmy společnosti, a nikoliv zájmy vlastní či zájmy třetích osob. Dalším modelovým příkladem jednání v rozporu se zájmy společnosti je situace je popsána v usnesení Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 8 Tdo 222/2006, kdy společnost s ručením omezeným pověřila jednatele vedením účetnictví, tedy byly mu svěřeny finanční prostředky k tomu, aby s nimi nakládal v souladu se zájmy společnosti. Svěřené finanční prostředky však jednatel opakovaně použil na úhradu pojištění právní ochrany svého soukromého motorového vozidla a jednak na úhradu pojistného na havarijní pojištění rovněž pro své motorové vozidlo, tedy použil je výlučně pro své soukromé účely a nejednal tak loajálně vůči společnosti, a tedy nemohl ani jednat s péčí řádného hospodáře. Dalším příkladem rozporu se zájmy společnosti byl popsán v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne sp.zn. 5 Tdo 1143/2005, kde akciová společnost hodlala zavést motivační program pro členy jejich orgánů a vybrané zaměstnance, jehož podstatou měl být prodej části vlastních akcií. Po prodeji první poloviny akcií vyšlo najevo, že tyto nakoupené akcie prodalo představenstvo pod cenou, neboť členové orgánů a zaměstnanci, kteří si originálně v rámci motivačního programu nakoupili akcie, je prodali za podstatně vyšší cenu. Představenstvo ještě před rozhodnutím o druhém prodeji akcií mělo informace o možnosti prodat akcie za vyšší cenu, než za kterou byly prodány akcie během prvního prodeje. I tak rozhodlo o prodeji za tu samou cenu, za jakou je prodalo poprvé. Nejednalo se o prodej v rámci motivačního programu, aby si společnost udržela kvalitní manažery, nýbrž ve skutečnosti šlo o finanční profit určitých členů orgánů a zaměstnanců společnosti. Většina nabyvatelů své akcie brzy po nabytí prodala za mnohem vyšší cenu. Soud shledal prodej 12

18 druhé poloviny akcií za porušení povinnosti jednat v zájmu a ku prospěchu společnosti, protože představenstvo vědomě prodalo akcie za nižší cenu, než za kterou je mohlo prodat. Zde je nutné podotknout, že judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje povinnost loajality i na případy jednočlenné kapitálové společnosti, kdy člen orgánu společnosti je zároveň jejím jediným společníkem, a to s ohledem na oddělení majetku kapitálové společnosti a jejích společníku a zdůrazňuje tedy její majetkovou samostatnost. Jako příklad lze uvést usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 15 Tdo 294/2009 Nejvyšší soud konstatoval: Jestliže obviněný, který je zároveň jednatelem a jediným společníkem poškozené společnosti s ručením omezeným ( 105 a násl. obch. zák.), způsobil trestným činem škodu této společnosti, nelze s ohledem na oddělení majetku obchodní společnosti s ručením omezeným od majetku jejích společníků, resp. i jediného společníka, vyplývající ze zákona ( 6 odst. 1 a 105 a násl. obch. zák.), dovozovat, že by nemohl ve funkci jednatele při porušení povinnosti vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře způsobit škodu této společnosti. Za způsobení takové škody lze dovozovat jeho trestní odpovědnost podle 255 tr. zák. a stejně tak mu lze uložit i povinnost tuto způsobenou škodu společnosti s ručením omezeným nahradit ( 135 odst. 2 ve spojení s 194 odst. 5, věta třetí, obch. zák.). Nelze tak ztotožňovat společníky kapitálové společnosti se samotnou společností, což také jasně Nejvyšší soud ČR vyslovil v usnesení ze dne , sp. zn. 8 Tdo 124/2005: Akcionáře, a to i když je stoprocentním akcionářem, nelze ztotožňovat s akciovou společností jako právnickou osobou coby poškozeným v trestním řízení, neboť jde o dva odlišné subjekty. Jestliže obviněný, který je předsedou představenstva a stoprocentním akcionářem, způsobil trestným činem škodu akciové společnosti (srov. 154 a násl. obch. zák.), nevznikla tím škoda současně obviněnému, jakožto jejímu akcionáři, protože majetek akciové společnosti jako právnické osoby je pro něj majetkem cizím, ale vznikla škoda pouze akciové společnosti. Za způsobení takové škody lze dovozovat trestní odpovědnost obviněného a stejně tak mu lze uložit povinnost ji nahradit (srov. též 194 odst. 5, věta třetí, obch. zák.) Vztah povinnosti loajality a péče řádného hospodáře Obchodní zákoník v minulosti neobsahoval povinnost loajality ve svých ustanoveních, nebylo však o existenci pochyb už na základě uvedených soudních rozhodnutích, tak i na 13

19 základě názorů odborné veřejnosti. Co však bylo rozporné, zda povinnost loajality je obsažena v povinnosti péče řádného hospodáře, či zda jde o povinnost subsidiární. Například S. Černá 21 chápe povinnost reprezentantů společnosti řídit se při výkonu funkce zájmy společnosti jako povinnost samostatnou, což dovozuje ze subsidiární aplikace ustanovení upravujících mandátní, resp. příkazní smlouvu na výkon funkce reprezentanta společnosti. Z její existence poté dovozuje ostatní povinnosti reprezentantů obchodních společností, zejména povinnost členů představenstva řídit se zásadami a pokyny schválenými valnou hromadou za podmínky, že neodporují právním předpisům a stanovám, dodržovat zákaz konkurence, nezneužívat možnosti vnitřního obchodování, povinnost mlčenlivosti a další. Oponentem tohoto názoru je I. Štenglová 22, která se povinnosti loajality člena představenstva věnovala poměrně stručně. Na rozdíl od S. Černé ji pak bez bližšího zdůvodnění považovala za součást povinnosti péče řádného hospodáře a charakterizovala ji jako přístup člena představenstva, který dává při rozhodování v představenstvu přednost zájmům společnosti před zájmy konkrétních akcionářů, kteří pro zvolení člena představenstva hlasovali, a nenechá se jimi při výkonu funkce ovlivnit. Dalším, kdo se podrobněji povinností loajalit zabýval byl J. Dědič, který ji taktéž považoval za součást povinnosti péče řádného hospodáře. Dle něho příslušná ustanovení obchodního zákoníku ukládali mandatáři, a tedy i reprezentantům společnosti, povinnost vykonávat svou činnost se zájmy mandanta, které zná nebo musí znát. Z uvedeného dovozoval, že povinnost člena představenstva, aby jednal v zájmu akciové společnosti, a nikoliv jen určitého akcionáře, nebo dokonce ve vlastním zájmu či v zájmu třetí osoby. Svůj názor o něco podrobněji precizuje, přičemž jako součást povinnosti péče řádného hospodáře výslovně uvádí také požadavek, aby se člen představenstva se zájmy společnosti aktivně seznamoval. 23 Dalším autorem byl J. Bejček, který rezolutně odmítl názory autorů, kteří považovali povinnost loajality za samostatnou, neboť si dle něj: nelze představit, že řádný hospodář 21 ČERNÁ, S. Obchodní právo. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2006, s I. ŠTENGLOVÁ in ŠTENGLOVÁ, I. Obchodní zákoník: komentář. 13. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010, s J. DĚDIČ in DĚDIČ, Jan. Obchodní zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s

20 se chová tak, že nejedná za všech okolností v zájmu společnosti, jejíž záležitosti spravuje. Péče řádného hospodáře zahrnuje loajální jednání (v zájmu společnosti). Zejména v aktivní složce se péče řádného hospodáře s povinností loajality kryje. 24 Za samostatnou povinnost oddělenou od povinnosti péče řádného hospodáře považoval povinnost loajality rovněž P. Čech. Východiskem pro tento jeho názor bylo, že: zatímco v souvislosti s povinnou péčí řeší právo otázku, jak si má statutární orgán, resp. jeho člen počínat při obchodním vedení společnosti a s jakou odbornou intenzitou o těchto věcech rozhodovat, kryje povinná loajalita celkové zaměření jeho činnosti a také ostatní aspekty výkonu funkce Povinnost loajality po rekodifikaci Rekodifikací nedošlo v otázce pojmu zájmy společnosti a obsahu povinnosti loajality, jak je dovozuje právní nauka, změny a posunu, neboť význam těchto pojmů se s rekodifikací nezměnil a jejich obsah nebyl za účinnosti obchodního zákoníku doktrinálně ani judikatorně sporný. Ve vztahu k reprezentantům společnosti pak nevidím důvod, aby povinnosti loajality nebyla i nadále vykládána jako povinnost vykonávat svou funkci v souladu se zájmy společnosti, se kterými má povinnost aktivně se seznamovat, a zároveň s rezignací na vlastní zájmy nebo zájmy třetích osob. Co však s rekodifikací doznalo změny je pojetí povinnosti péče řádného hospodáře jako povinnost subsidiární (samostatné) či obsažené již v povinnosti péče řádného hospodáře. Řešením je samotná zákonná definice povinnosti péče řádného hospodáře v občanském zákoníku, kde je nezbytnou loajalitu jako první ze složek péče řádného hospodáře, čímž potvrzuje dosud většinový názor, že povinnost loajality je součástí péče řádného hospodáře. 24 BEJČEK, J. Principy odpovědnosti statutárních a dozorčích orgánů kapitálových společností. Právní rozhledy, 2007, č. 17, s ČECH, P. Péče řádného hospodáře a povinnost loajality. Právní rádce, 2007, č. 3, s

21 2.2.3 Nezbytná loajalita Jak bylo uvedeno na samotný pojem loajalita ve svém významu nedoznal s ohledem na rekodifikaci změny. Co je však otázkou je, jak bude tento pojem vykládán. I. Štenglová a B. Havel tvrdí, že tato formulace relativizuje povinnost reprezentanta společnosti jednat loajálně, tedy že nepůjde o loajalitu absolutní, nýbrž vždy ad hoc posuzovanou s ohledem na osobu reprezentanta společnosti. 26 Nezbytná loajalita, tedy podle mého názoru představuje podobně jako náležitá péče nebo obhajitelný zájem další neurčitý právním pojem, kdy jednání reprezentanta společnosti by mělo být posouzeno s imaginární osobou, do níž projektujeme způsob, jak by v obdobném postavení jednala ona ideální třetí osoba a porovnáme tato jednání. Takový standard by pak byl v souladu s názorem I. Štenglové a B. Havla posuzován vždy v jednotlivých případech, avšak nikoli s ohledem na osobu reprezentanta, nýbrž s ohledem na jinou rozumně pečlivou osobu v obdobné situaci. 2.3 Povinnost péče Výše popsaná povinnost vykonávat funkci s potřebnými znalostmi a pečlivostí je s ohledem na ustanovení 52 odst. 1 ZOK objektivním kritériem určujícím kvalitu, s níž má být funkce člena orgánu vykonávána. Výchozím pro určení této minimální hranice, již musí pod hrozbou vzniku odpovědnosti splňovat každý člen orgánu určité společnosti, jsou individuální zvláštnosti konkrétního případu. 27 Jednání člena bude z hlediska splnění povinnosti jednat s potřebnými znalostmi a pečlivostí posuzována tak, že bude posuzováno to, jak by jednal imaginární ideální rozumně pečlivý správce, v kterém budou promítnuty vlastnosti ideálního obchodního vedoucího. Je tak soudu svěřena značná moc, neboť soud jako jediný může být pro dané případy autoritativním interpretem obsahu této povinnosti ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B. in ŠTENGLOVÁ I. a kol.: Zákon o obchodních korporacích: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2013, s ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B. in ŠTENGLOVÁ I. a kol.: Zákon o obchodních korporacích: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2013, s. 994: Jakkoliv je tedy sama péče řádného hospodáře chápána jako určitý obecný standard, při zkoumání, zda byla vynaložena, se vždy bere v úvahu okamžitá situace člena orgánu. 28 VÍTEK, J. Odpovědnost statutárních orgánů obchodních společností. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

22 2.3.1 Potřebné znalosti Péči řádného hospodáře lze dle T. Dvořáka vymezit jako: výkon vědomé rozhodovací činnosti na základě dostatečných informací, konané v dobré víře ve prospěch právnické osoby bez preferování vlastních soukromých zájmů, opírající se o racionální základy, vykonávané odborně, po všech stránkách profesionálně, při zachování povinné mlčenlivosti, zejména pak dodržení obchodního tajemství, popř. i jiné zákonem stanovené nebo smluvně převzaté povinnosti mlčenlivosti, ale i dobré pověsti právnické osoby a nevyzrazení jakýchkoliv jiných neveřejných informací. 29 Citovaná definice je vyčerpávající a pojem péče řádného hospodáře vykládá zcela logicky, avšak by se jí dalo vytknout použití pojmu odbornosti. Občanský zákoník pracuje s pojmy jednak odborné znalosti, ale též potřebné znalosti a oba uvedené pojmy je nutné rozlišovat, neboť nemají shodné atributy. Potřebné znalosti představují jiný, a to nižší standart znalostí, což je pro posouzení péče řádného hospodáře zcela zásadní. Kdybychom přistoupili k citované definici a použili pojmu odbornosti, znamenalo by to, že člen statutárního orgánu kapitálové společnosti musí být osobou, která je odborníkem či jinými slovy profesionálem v činnosti, která je např. předmětem podnikatelské činnosti. Zcela logicky člen statutárního orgánu nemusí být odborníkem na danou činnost, nicméně dle zákonné definice péče řádného hospodáře je povinen svou funkci vykonávat s potřebnými znalostmi, čili je povinen si v případě své nedostatečné znalosti dané problematiky, relevantní znalosti opatřit. Člen statutárního orgánu kapitálové společnosti tak musí rozeznat, kdy je třeba znalostí odborných a tyto znalosti si opatřit, resp. opatřit si odbornou pomoc. Závěr o odlišení odborné a potřebné péče lze vyvodit i z judikatury Nejvyššího soudu ČR, který při své rozhodovací činnosti poskytl tento výklad: člen statutárního orgánu (a tudíž ani likvidátor) nemusí být vybaven všemi odbornými znalostmi, schopnostmi či dovednostmi, potřebnými pro výkon veškerých činností, spadajících do působnosti statutárního orgánu (likvidátora). Nicméně nemá-li pro zařízení záležitosti spadající do výkonu jeho funkce potřebné odborné znalosti, je povinen zajistit její posouzení osobou, která potřebné znalosti 29 T. DVOŘÁK in ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s

23 má; součástí péče řádného hospodáře je přitom schopnost rozpoznat, které činnosti již není s to vykonávat či které potřebné znalosti a dovednosti nemá. 30 Není tedy nutné, aby člen statutárního orgánu byl vybaven všemi odbornými znalostmi, které souvisejí s uvedenou funkcí ve statutárním orgánu, ale k jeho odpovědnosti postačí základní znalosti umožňující rozeznat hrozící škodu a zabránit jejímu způsobení na spravovaném majetku. Péče řádného hospodáře zahrnuje i povinnost člena statutárního orgánu rozpoznat, že je nutná odborná pomoc speciálně kvalifikovaného subjektu, a takovou pomoc si zajistit. Ve shodném duchu se vyjádřila i řada odborných autorů včetně P. Čecha 31 či J. Bejček, který se již dříve vyjádřil obdobně, když uvedl: Sotva bude mít člen orgánu povinnost disponovat kvalifikací (odborností), umožňující mu přezkoumat odborný posudek, na jehož základě rozhoduje; nicméně kvalifikaci takovému posudku (nebo alespoň jeho závěrům a dopadům) porozumět je nutno vyžadovat bezpodmínečně, jinak by byl člen orgánu v pozici, kdy by neprojevoval vlastní stanovisko, ale mechanicky a bez pochopení by přejímal stanoviska externistova. 32 Pod pojmem potřebné znalosti je třeba rozumět, že člen orgánu právnické osoby musí být schopen porozumět problému pod odborným vedením a kriticky o něm uvažovat. 33 Člen orgánu právnické osoby by tak měl být zejména schopen rozeznat situaci, kdy je potřeba využít znalostí odborníka tento názor zastává například P. Čech, který říká, že člen statutárního orgánu: Nemusí disponovat profesionálními znalostmi, schopnostmi a zkušenostmi z oblasti práva, ekonomie, výrob, jež jsou při provozování daného podniku nezbytné. Není povinován odbornou péčí. Nevážou ho standardy lege artis. Musí ale umět včas rozpoznat, ve kterých případech a ve které fázi rozhodovacího procesu je třeba vyhledat pomoc profesionála. 34 Obdobně se k této problematice vyjádřila i S. Černá: obsah povinnosti vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře zahrnuje svědomitost a obezřetnost 30 Srov. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne , sp. zn. 29 Cdo 1162/99 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne sp. zn. 29 Odo 1262/ ČECH, P. Péče řádného hospodáře a povinnost loajality. Právní rádce, 2007, č. 3, s BEJČEK, J. Principy odpovědnosti statutárních a dozorčích orgánů kapitálových společností. Právní rozhledy, 2007, č. 17, s KRTOUŠOVÁ, L. Péče řádného hospodáře: odpovídá britskému konceptu duty of care, skill and diligence? Obchodněprávní revue, 2013, č. 10, s ČECH, P. Péče řádného hospodáře a povinnost loajality. Právní rádce, 2007, č. 5. obdobně ŘEHÁČEK, O. Postavení a odpovědnost členů představenstva akciové společnosti. Obchodní právo, 2008, č. 1, s

24 při plnění funkce, odborné řízení společnosti, které v sobě nese i schopnost rozpoznat potřebu odborného posouzení projednávané záležitosti jiným specialistou. 35 J. Dědič sice souhlasí s nemožností všeobecné odbornosti člena statutárního orgánu, klade na něj však požadavek odbornosti v řízení korporací a související povinnost kontinuálního sebevzdělávání v oboru řízení a správy. 36 Je zřejmé, že po členech statutárních orgánu se vyžadují znalosti související s řízením podniku, schopnosti kriticky analyzovat obchodní prostředí a odborné posudky sloužící jako podklady pro rozhodnutí a průběžné sebevzdělávání a sledování nejnovějších trendů v relevantních odvětvích managementu a řízení podniku. Nelze však opominout, že člen orgánu právnické osoby, který má určité odborné znalosti, je dle dosavadní judikatury povinen je při výkonu své funkce uplatnit. Tento názor vyslovil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne sp. zn. 29 Odo 1262/2006: Obecně platí, že člen představenstva nemusí být vybaven odbornými znalostmi, schopnostmi či dovednostmi potřebnými pro výkon všech činností, jež spadají do působnosti představenstva. Taktéž platí, že tyto činnosti nemusejí členové představenstva vykonávat vždy osobně, ale mohou je zajistit i prostřednictvím třetích osob. Má-li však člen představenstva určité odborné znalosti, schopnosti či dovednosti, lze z požadavku náležité péče ( 194 odst. 5 ObchZ) dovodit, že je povinen je při výkonu funkce v rámci svých možností využívat. Tento názor lze zastávat po rekodifikaci i s ohledem na 5 občanského zákoníku, který osobě hlásící se k určitému povolání nebo stavu, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Zejména pokud bude tato osoba z důvodu své odbornosti zvolena a zejména pokud tuto svou odbornost deklaruje Míra péče Míra povinné péče je právem stanovený postup, jak má dle práva člen orgánu v případě své činnosti postupovat a s jakou odbornou intenzitou o věcech rozhodovat ČERNÁ, S. Obchodní právo. Akciová společnost. 3. díl, Praha : ASPI, 2006, s DĚDIČ, J. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. Díl III. Praha : POLYGON, 2002, s ČECH, P. Péče řádného hospodáře a povinnost loajality. Právní rádce, 2007, č.3, s

25 Z hlediska právní teorie, lze dojít ke dvěma základním přístupům, a to subjektivní a objektivní míře péče. Subjektivní přístup vychází z porovnání s péčí, kterou by daná osoba věnovala vlastním záležitostem a majetku, zatímco objektivní přístup je založen na abstraktní konstrukci objektivizovaného řádného hospodáře, který má představovat společensky vyžadovaný standard aplikovaný na danou konkrétní situaci Subjektivní míra péče Nejvyšší soud ČR povinnost péče řádného hospodáře vykládal tak, že řádný hospodář činí právní úkony týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek, což odpovídá subjektivnímu pojetí péče, které považuji za překonané. První zcela základní věc, která mi přijde rozporuplná je již samotné přirovnání k péči o vlastní majetek. Pokud si například uvědomíme jen samotná dispoziční oprávnění vlastníka věci a jeho oprávnění v nakládání s vlastní věcí např. právo vlastníka věc zničit, věc opustit atd. Rovněž pokud si představíme reprezentanta společnosti, který je ve správě vlastního majetku nepečlivý, nezodpovědný a v případě své funkce by jednal zcela stejně, tak by nejednal protiprávně a neodpovídal společnosti za škodu, byť by ji svým jednáním prokazatelně způsobil, pokud by společnosti poskytl takovou míru péče, jakou vynakládá při správě svého majetku, což je závěr zcela absurdní. S přihlédnutím k faktu, že povinnost reprezentanta vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře slouží především k ochraně společnosti, neboť správa cizího majetku je obecně doprovázena menší obezřetností než obstarávání vlastních záležitostí, jeví se subjektivní přístup k míře povinné péče v případě kapitálových společností jako zcela nevhodný. Subjektivní míra péče znamená, že se na danou problematiku dívá z konkrétní pozice a vyžaduje po ní vynaložení určité míry pečlivosti, kterou je reálně tato osoba schopna vynaložit, a to s ohledem na její schopnosti spravovat vlastní záležitosti. Je evidentní, že bez objektivního minimálního standardu dochází k překlopení rizika za nepečlivé jednání člena orgánu na společnost, tedy došlo by k tomu, že by nebyl naplněn jeden z elementárních cílů péče řádného hospodáře, a to motivaci jednající osoby k alespoň rozumně očekávatelné míře 20

26 pečlivosti, pokud by jediné měřítko představovalo pečlivost dané osoby v soukromých záležitostech. 38 Dle mého názoru tento problém vyřešila zmíněná rekodifikace a to konkrétně 52 odst. 1 ZOK: Při posouzení, zda člen orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace. Z uvedeného ustanovení jasně vyplývá příklon k objektivní míře péče, nelze však opominout, že část odborné veřejnosti považuje subjektivní míru péče, tedy péči jako o vlastní majetek za stále aktuální a aplikovatelnou i po rekodifikaci Objektivní míra péče V obchodním zákoníku nebyl výslovně objektivní přístup vyjádřen a do českého právního řádu se dostal až s účinností zákona o obchodních korporacích a to v 52 odst. 1, který stanovuje, že základem pro posouzení péče řádného hospodáře bude imaginární rozumně pečlivý správce a bude představovat, jak by optimálně mělo obchodní vedení vypadat. 40 Objektivní míra péče je definována neurčitým právním pojmem, a to péčí jiné rozumně pečlivé osoby. Zákon nám tedy v tomto případě dává srovnávací prvek, ale zároveň dává interpretační úkol soudu, aby vymezil objektivně vyžadovanou míru péče pro konkrétní případ. Objektivní vymezení míry péče je pro právnické osoby výhodnější, resp. jim poskytuje dle mého vyšší míru ochrany, neboť jde o standard péče, který bude aplikovatelný na všechny členy, bez ohledu na osobní vlastnosti a bude tedy určitou garancí minimálního standardu péče. Vzhledem k rekodifikaci a ke znění ustanovení 52 odst. 1 ZOK jsou závěry Nejvyššího soudu ČR ohledně péče o vlastní majetek překonány, neboť správa vlastních 38 Obdobně REJLEK, F. Modely odpovědnosti pojetí členů představenstva. Dny práva 2009 Days of Law. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009 nebo RADA, I. a kol. Jednatelé s.r.o. a Představenstvo a.s. 2., doplněné a aktualizované vyd. Praha: Linde, 2004, s LAVICKÝ, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část ( 1-654). Komentář. 1. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2014, s I. ŠTENGLOVÁ, HAVEL, B. in ŠTENGLOVÁ I. a kol.: Zákon o obchodních korporacích: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2013, s. 134 nebo ČECH, P. a ŠUK, P. Právo obchodních společností: v praxi a pro praxi (nejen soudní). Vydání I. Praha: Ivana Hexnerová - Bova Polygon, 2016, s