Vliv politických režimů a ideologií na balet Národního divadla v Praze ve 20. století

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Ústav dějin křesťanského umění Bc. Kateřina Routková Vliv politických režimů a ideologií na balet Národního divadla v Praze ve 20. století Diplomová práce Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jaroslav Čechura DrSc. Praha 2016

2 Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely. V Praze dne Kateřina Routková

3 Bibliografická citace Vliv politických režimů a ideologií na balet Národního divadla v Praze ve 20. století [rukopis] : diplomová práce / Kateřina Routková; vedoucí práce: Prof. PhDr. Jaroslav Čechura DrSc. -- Praha, s. Anotace Diplomová práce se zabývá vlivem politických režimů a ideologií na balet Národního divadla v Praze. Období bádání je vytyčeno divadelní sezónou 1923/1924, kdy do funkce choreografa a baletního mistra baletu Národního divadla nastoupil Remislav Remislavský až po sezónu 1989/1990, kdy se vedení souboru ujal Vlastimil Harapes. Důraz je kladen na dvě stěžejní období, a to na 2. světovou válku a vládu komunistické strany po roce Zkoumanými osobami jsou především šéfové baletní složky, jako např. Jelizaveta Nikolská, Joe Jenčík, Saša Machov nebo Jiří Němeček st. a další, ale i sólisté baletu a repertoár souboru. Práce shrnuje vývoj baletu Národního divadla v rámci politických změn ve 20. století. Klíčová slova balet, Národní divadlo, repertoár, Protektorát Čechy a Morava, 2. světová válka, komunismus, politické ideologie. Abstract Název v anglickém jazyce: The Influence of Political Systems and Ideologies on the National Theatre Ballet in Prague in the 20th Century The subject of the Thesis is the influence of political systems and ideologies on the National Theatre Ballet in Prague. The period of research spans mainly from the theatre season 1923/1924, when Remislav Remislavský was appointed the post of ballet master and choreographer, to the season 1989/1990, when Vlastimil Harapes assumed the post of the ensemble s chief. Two main periods are underlined: the period of World War II and the subsequent period of the Communist Party government after Persons of interest are mainly the bosses of ballet company for example Jelizaveta Nikolská, Joe Jenčík, Saša Machov or Jiří Němeček st. and others, but also soloists, and the repertoire

4 of the ballet corps. This thesis is a scope of the evolution of ballet of National theatre in concern of political changes in 20th century. Keywords ballet, National theatre, repertoire, Protectorate of Bohemia and Moravia, World War II, communism, political ideologies Počet znaků (včetně mezer): < >

5 Poděkování Ráda bych zde poděkovala několika lidem, kteří mi pomohli při vytváření této diplomové práce. V prvé řadě bych chtěla poděkovat naší paní korepetitorce Danušce, Daně Karasové Blažkové, za zprostředkování a realizaci rozhovoru s panem Jiřím Blažkem i za její laskavý přístup. Dále chci ze srdce poděkovat paní Nelly Danko za její cenný čas a vzpomínky. Také bych zde ráda poděkovala šéfce baletu Severočeského divadla v Ústí nad Labem Margaritě Pleškové, že mi umožnila studium během angažmá. Dále chci poděkovat svému tatínkovi MUDr. Miroslavu Routkovi za konstruktivní kritiku a pomoc. Také děkuji svému příteli za trpělivost a psychickou podporu během psaní, a také za pomoc při realizaci rozhovorů. Děkuji zároveň i celé rodině za podporu. A na závěr bych chtěla nejvíce poděkovat tomu, bez kterého by tato práce vůbec nevznikla, mému vedoucímu, panu prof. PhDr. Jaroslavu Čechurovi DrSc. za jeho cenné rady a vstřícný přístup.

6 Obsah Úvod Národní divadlo na počátku 20. století světová válka a vznik Československa Balet pod operou a Otakarem Ostrčilem Remislav Remislavský První premiéry Rozkmotření Remislavského a Nikolské Konec Remislavského ve vedení Potřebujeme balet? Nesprávná volba - Jaroslav Hladík Mladí a nadějní Josef Joe Jenčík Jelizaveta Nikolská Choreografická soutěž Špalíček Václav Talich Jenčík a Nikolská současně v ND Neshody baletního mistra a sólistky Signorina Gioventú a Nikotina Čert na vsi Konec nadějí Doba válečná Začátek války Cenzura a omezení kultury Árijský původ Provoz baletu ND na počátku války Jenčíkova úspěšná sezóna 1939/ Spory baletních mistrů Období Heydrichiády První omezení provozu Neklidná doba Krysař Vítězství Nikolské, odchod Jenčíka Konflikt při Donu Giovannim Uzavření divadla v roce Bombardování U Apolináře Konec války Talich kolaborant? Smrt Jenčíka Emigrace Nikolské Vzpomeňme mistra Poválečný vývoj a počátky komunismu

7 3.1 Osvobození Náznaky nástupu komunismu Kdo povede balet ND? První poválečné premiéry Pod křídly Emanuela Famíry Z bohatého života Famírova Zdenka Zabylová, již 27 let v ND Slavná pětiletka Saši Machova Angažování Saši Machova Šéfem baletu Špatná úroveň souboru Machovova první sezóna 1946/ Choreograf se představuje Rudý mák Zájezdy zahraničních souborů Komunistický převrat Kulturní revoluce po únoru Socialistický realismus Výběr repertoáru Divadelní zákon Divadelní a dramaturgická rada Spojení divadel Popelka Symfonické kolo Šípková Růženka Úspěšná sezóna Obliba Aloise Jiráska Plány do budoucna Ať smutnou výstrahou nám provždy je ten příběh Romea a Julie Divadelní žatva Kontroverzní volba Viktorky Z pokladnice klasického baletu Konec jedné legendy Výpověď Nepříjemnosti v divadle Machovova smrt Padesátá léta První polovina 50. let Kultura a balet v 50. letech Druhá polovina 50. let Nový divadelní zákon 55/1957Sb Po smrti Machova Vlastimil Jílek Cesta do SSSR

8 5.4.2 Hodnocení Jílkových povahových rysů Jílek komunista Po odchodu z ND Antonín Landa Život Antonína Landy Dětská tvorba/ tvorba pro děti Hostování uzbeckého umělce A. R. Tomského Expo Jiří Němeček Pan ředitel - kovorytec Prokoš O životě J. Němečka Repertoár Sovětský svaz na návštěvě Mládí Kubánský balet v Praze Pražské jaro a období normalizace léta a pražské jaro Pražské jaro Zrušení cenzury Vpád vojsk Varšavské smlouvy Vznik federace léta a balet Normalizace Divadlo a normalizace Balet na přelomu 60. a 70. let O životě Emericha Gabzdyla Šťastná nálada během osvobození Šéf baletu ND Gabzdylova práce v ND Cestování cestování Komunistická ocenění Konec života Až do revoluce Miroslav Kůra Šéfem baletu Národního divadla Kůra a KSČ Rekonstrukce budov ND Charta J. Němeček zpět v čele baletu ND Němeček komunista Repertoár Angara Kauza Kafka Konec jedné éry Rozhovory

9 8.1 Jiří Blažek Nelly Danko Závěr Seznam použitých zkratek Seznam pramenů a literatury Seznam pramenů Archiv Národního divadla v Praze Národní archiv v Praze Archiv Národní Galerie v Praze Literatura Internetové zdroje Přílohy Obrazová příloha

10 Úvod Historie 20. století byla v Československu velmi pestrá. Naše republika vznikla na jeho počátku, ale nemohla se příliš dlouho rozvíjet. V rámci Mnichovské dohody ji evropští politici obětovali Hitlerovi. Nastala těžká doba druhé světové války. Ani po osvobození se Československu neulevilo. K vládě se dostala komunistická strana a byli jsme přičleněni k východnímu bloku. V 50. letech se rozmohly politické procesy, kterými strana odstraňovala nepohodlné občany. Během období pražského jara se vzedmula vlna naděje, byla zrušena cenzura a ovzduší začalo být svobodnější. Když v roce 1968 přijely sovětské tanky, občané naší země přišli opět o všechny iluze a veškerá nová svěží atmosféra byla pryč. Období normalizace znovu nastolilo pevný komunistický režim. Ten byl ukončen až takzvanou sametovou revolucí. V rámci své diplomové práce jsem si položila otázku, zda tento politický vývoj mohl ovlivnit i natolik okrajovou složku Národního divadla, jakou byl balet. Mohlo by se zdát, že balet a politika spolu vůbec nesouvisí. Zdání ale klame. Existuje hned několik velkých případů, kdy soudobá vládnoucí politická strana, ideologie nebo válečný stav, ovlivnily osudy jednotlivců, zaměstnaných v baletu ND nebo i celý taneční soubor. Předkládanou diplomovou práci jsem rozdělila do kapitol, korespondujících s vývojem politické historie nebo jsem jako dělítka použila funkční období šéfů baletu. Situace se totiž s příchodem nového vedoucího baletní složky často proměnila. Za počátek zkoumaného období jsem si zvolila rok 1923, kdy do čela baletu Národního divadla přišel Remislav Remislavský. Vývoj před touto dobou lehce nastiňuji v začátku první kapitoly. Nechtěla jsem se mu však nijak zvlášť věnovat, hlavně kvůli značné zaostalosti baletu, který by snad ani politická situace ovlivňovat nemohla. První větší propojení baletu a politiky nastalo pochopitelně během druhé světové války, kdy Jelizaveta Nikolská bojovala s Josefem Jenčíkem o nadvládu v souboru. Slavná pětiletka Saši Machova vynesla český balet poprvé na světovou úroveň. Jeho předčasný odchod z tohoto světa bohužel raketový start souboru pozastavil. Ve vedení se následně vystřídalo několik bývalých sólistů a nakonec 10

11 v šéfovském křesle zakotvil Jiří Němeček. Jeho éra působení byla vůbec nejdelší ze všech šéfů baletu. S přestávkou vedl soubor od roku 1958 do roku V době jeho nepřítomnosti ho nahradili Emerich Gabzdyl a Miroslav Kůra. Balet se s politikou nesetkal jen prostřednictvím svým reprezentantů, ale také skrze svá představení. Typickými baletními kusy se sovětským zaměřením byla díla Rudý mák, Mládí nebo Angara. V této souvislosti bych ráda upozornila na to, že jsem se rozhodla, pro větší přehlednost, psát názvy baletních představení nebo literárních děl kurzívou. Svou diplomovou prací jsem se snažila shromáždit a zpracovat fakta, ale také vystihnout atmosféru, která obklopovala balet ND během 20. století a podat tak ucelený pohled na jeho politický vývoj. 11

12 1 Národní divadlo na počátku 20. století [ ] divadlo je umění, tak jako válečnictví a hazard, tak jako hra v ruletě; nikdy se neví předem, jak to dopadne. 1 Fin de sciècle, rozhraní 19. a 20. věku, znamenalo také konec období první éry Národního divadla od roku 1883 a jeho správy. Družstva za ředitelství Františka Ad. Šuberta, a nástup Společnosti Národního divadla. 2 Do čela Národního divadla nastoupil Gustav Schmoranz, 3 profesor architektury, později i režisér a scénograf. Šéfem opery se stal Karel Kovařovic. Tato hodnost byla v ND nová, neboť jeho předchůdce byl pouze prvním kapelníkem. 4 Vedoucím činoherní složky se v roce 1911 stal Jaroslav Kvapil. Balet žádného samostatného šéfa v této době neměl, neboť fungoval pouze jako složka opery, velmi opomíjená. V roce 1900 opustil ND Augustin Berger, který působil jako baletní mistr a byl nahrazen italským tanečníkem Achillem Viscusim. Ten byl hodnocen jako dobrý choreograf, bohužel bez citu pro typicky české opery. Baletní složku vedl do roku Sólistkami této éry byly Anna Korecká, Anna Havlíčková a Marie Dobromilová. Situace, ve které se balet na začátku 20. století nacházel, byla velice nešťastná. Uváděly se pantomimické balety a Excelsior, zaprášený šlágr, jehož obnovením baletní mistři sázeli na jeho bývalý úspěch a lesk. Celkem úspěšné byly dětské Nedbalovy balety, jako například Pohádka o Honzovi, Princezna Hyacinta, Andersen nebo z Pohádky do pohádky, i když technicky se jednalo opět spíše o pantomimická představení. Pokud inscenátoři zvolili nějakou novinku, nikdy nedosáhla očekávaného úspěchu. Například o baletu Na záletech se dočteme, že: [ ]snad nebylo kritika, který by se byl proti tomuto baletu neozval, ať ostře či s menšími výtkami. Nejedlý v Dějinách opery Národního divadla 5 napsal, že hodnota kusu byla nízká, ne-li přímo sprostá a prý zvláště scéna v mořských lázních byla hůř než 1 Karel ČAPEK Olga SCHEINPFLUGOVÁ, O divadle a tak podobně, Praha 1985, s Jan NĚMEČEK, Opera Národního divadla v období Karla Kovařovice, Díl první ( ), Praha 1968, s Ve funkci ředitele Národního divadla působil mezi lety Smlouva s Karlem Kovařovicem ze dne 26. června Zdeněk NEJEDLÝ, Dějiny opery Národního divadla II., Praha 1949, s In J. NĚMEČEK, Opera Národního divadla v období Karla Kovařovice, Díl první ( ), s

13 arénní, vypočtená na nejnižší pudy obecenstva. 6 Kovařovic to neměl ze své pozice jednoduché. Baletní tradice nebyla v této zemi skoro žádná, i když paradoxně prvním choreografem Labutího jezera byl Čech Václav Reisinger. Také finanční situace, která by mohla zaštítit vzdělání a rozvoj umělců a následné zlepšení kvality představení, byla tristní. 7 Během prvních let 20. století poklesl i počet členů baletního ansámblu na 26 tanečníků. V roce 1912 se baletu znovu ujal A. Berger, který využil dobu své nepřítomnosti a budoval kariéru v Drážďanech. 8 Světový nádech ale bohužel do baletního tělesa ND nepřinesl. Soubor dokonce nezareagoval ani na hostování slavného Ďagilevova soubor Ballets Russes, který vystoupil v pražském německém divadle v roce světová válka a vznik Československa Během 1. světové války samozřejmě museli někteří umělci a část technického personálu Národního divadla narukovat. Avšak, při pohledu na množství odehraných představení během války rozhodně nic nenapovídá tomu, že by ND muselo svůj provoz omezovat. Rekordní válečná sezóna 1917/1918 nabídla divákům ke zhlédnutí dokonce 529 představení. 10 Co se týče vzniku první československé republiky, Národní divadlo nestačilo na události 28. října 1918 zareagovat včas, a tak se v tento den hrála Bizetova opera Carmen. Hned následující večer již ND uvedlo českou populární operu Prodaná nevěsta. 1.2 Balet pod operou a Otakarem Ostrčilem Po smrti šéfa opery Karla Kovařovice získal jeho post dne 15. prosince 1920 Otakar Ostrčil, který již v Národním divadle pracoval ve funkci dramaturga. Díky jeho nástupu se poprvé podstatně změnila pozice baletu, i přes to, že stále zůstal v podřadném a nesamostatném postavení pod správou opery. Ostrčil si kladl vyšší cíle 6 J. NĚMEČEK, Opera Národního divadla v období Karla Kovařovice, Díl první ( ), s Například v roce 1906 byl měsíční plat baletu 2809 korun. 8 Vyhledáno František ČERNÝ - Eva KOLÁROVÁ, Sto let Národního divadla, Praha 1983, s Tento počet nebyl za 1. světové války žádnou výjimkou. Každou válečnou sezónu se odehrálo v průměru 489 představní. 13

14 ohledně výběru repertoáru. Nebyl spokojen se zastaralou tradicí baletu, která stále přežívala z dávného úspěchu Excelsioru 11 a ne příliš tanečních kusů. Když soubor přebíral, základ baletního repertoáru tvořily Nedbalovy pantomimy a díla P. I. Čajkovského. Emanuel Siblík referoval ohledně výběru představení toto: V otázce repertoiru stačilo by vedle hodnotné domácí produkce sáhnout k programu ruského a švédského baletu 12 Ostrčil se snažil spektrum uváděných baletů zmodernizovat. Za 15 let jeho působnosti se baletní repertoár rozrostl o díla významných skladatelů, jako byli Beethoven, Čajkovský, Rimský-Korsakov, Martinů, Novák, Burian, Stravinský, Debussy, Ravel či Milhaud. S reformací mu vypomáhal baletní mistr Remislav Remislavský a režisér Ferdinand Pujman. 13 Nicméně dle Ostrčilova názoru nebyl Remislavský (ani jeho nástupce Jaroslav Hladík) ideální vedoucí baletního souboru. Ani jeden nestačil na náročný úkol, totiž pozvednout úroveň baletu. Na druhou stranu to byl právě Ostrčil, který při přípravě zestátnění Národního divadla navrhoval zrušení baletu jako samostatného uměleckého tělesa. Byl li Ostrčil proti osamostatnění baletu, byl to víceméně jenom teoretický postoj, neboť v praxi vydatně napomáhal jeho rozvoji Remislav Remislavský Baletním mistrem, který se za Ostrčilovy éry dostal do vedení baletní složky, byl Remislav Remislavský, vlastním jménem Szymborski. Narodil se roku 1897 ve Varšavě. Před příchodem do Národního divadla, kde získal pracovní místo spolu se svou žačkou Jelizavetou Nikolskou, tančil v Tbilisi a v Oděse. V červenci roku 1923 dostal nabídku ředitelství českého zemského a Národního divadla v Praze a přijel do Prahy v srpnu téhož roku. 15 V ND byl angažován jako sólový tanečník, 16 choreograf a baletní mistr, 17 což v té době byl vedoucí baletní složky. Remislavský byl přívržencem programového baletu, pantomim a charakterních tanců, ale i přes jeho uzavřenost vůči 11 Hana KONEČNÁ a kol., Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů, Praha 1984, s Emanuel SIBLÍK, Tanec mimo nás i v nás, Praha 1937, s Manžel spisovatelky Marie Pujmanové. 14 Lenka SCHMIDOVÁ, Československý balet, Praha 1962, s Archiv Národního divadla, osobní fond Remislava Remislavského, č. P1375., -lov-, Taneční revue, ročník II., 1. číslo, , s AND, osobní fond Remislava Remislavského, č. P1375., -pk-, NDi, (výstřižek). 17 Dnes se toto označení používá pro jinou pozici v divadle. Jsou to osoby, které s tanečníky zkouší a připravují je na představení. 14

15 světovým novinkám se mu podařilo baletní soubor částečně zmodernizovat. Zavedl pravidelné tréninky, jako pedagog se vymanil z používání italské techniky a začal používat progresivní ruskou taneční metodiku. Od roku 1922 také vedl spolu se svou manželkou vlastní baletní školu První premiéry Prvními premiérami, které v Národním divadle v roce 1924 Remislavský uvedl, byly klasické balety Labutí jezero a Spící Krasavice. Jako další nové dílo nastudoval jeho soubor balet Istar na motivy J. Zeyera a hudbu Bohuslava Martinů, který získal inspiraci pro vytvoření tohoto baletu během pobytu v Paříži. Istar, vlastně baletní mysterium, jak je skladatel nazval, je poznamenáno těmito novými směry. 18 V roce 1925 byl repertoár baletu ND doplněn o Stravinského Petrušku. Toto dílo mělo světovou premiéru 13. června roku 1911 v Théâtre du Châtelet. V hlavních rolích tehdy vystoupili slavní tanečníci Václav Nižinský a Tamara Karsavina, sólisté Ďagilevovy baletní skupiny Ballets Russes. Moderní dekorace k pražské inscenaci vytvořil ruský malíř Petr Sjabin. V této době bylo běžné, že mužské role tančily ženy en travesti. Petrušku 19 zde v Praze ztvárnila tanečnice Louisa Černá. Další premiéru z roku 1925 s názvem Pan Twardowski ocenili jak diváci, tak i samotný skladatel díla. Hudební skladatel L. Rožycki, jenž byl osobně přítomen svému baletu»pan Twardowski«, zaslal mistru Remislavskému list díků a uznání za krásné vypravení a mistrné podání jeho díla Rozkmotření Remislavského a Nikolské V roce 1925, po hádkách s Remislavským, opustila Prahu hostující sólistka Jelizaveta Nikolská, která se o několik let později stala sama baletní mistryní Národního divadla. Jejich konflikty demonstruje dopis Nikolské Intendanční radě Národního divadla v Praze ze dne 12. října Remislavský údajně řekl: Buď ona, nebo já, já mám ale moc, já ji z divadla vyštvu a vyhodím! 21 Dále Nikolská uvádí výčet 18 L. SCHMIDOVÁ, Československý balet, s Hlavní mužská role. 20 AND, osobní fond Remislava Remislavského, č. P1375., -lov-, Taneční revue, ročník II., 1. číslo, , s AND, osobní složka Jelizavety Nikolské, č. P138., dopis Nikolské Intendanční radě Národního divadla v Praze ze dne 12. října

16 Remislavského nedostatků a zdůrazňuje, že ho přivedla do Národního divadla z divadla v Oděse ona. Nicméně upozorňuje, že Remislavský nikdy nestavěl žádný samostatný balet, ale ona údajně doufala, že s tím v Praze nebude mít problém. Teprve zde jsem se přesvědčila, že Remislawski není ani dostatečně gramotný, jeho dopisy, které odesílal z Varšavy, o čemž mám důkazy, byly psány za něho jeho ženou, jelikož sám jich napsati nedovedl, přesvědčila jsem se i o detailní naprosté neznalosti hudby, a dle stávajících faktů mám pochyby i o jeho znalosti světových dějin v úvahu spadajících, bez nichž jak je možno býti baletním mistrem a ovládati choreografii, dokonce moderní. 22 Nikolská také s rozhořčením poukazuje na Remislavského neprofesionální jednání při zkoušení. Neumělecké cítění Remislawskiho připustilo to, že do baletního sálu se vedrala hrubost, křik, nadávky při zkouškách, že nastala éra protekčních dětí, donašečů a intrik, ke kterým ochotně naslouchají i významnější osoby čímž umělecká úroveň baletu zajisté nestoupá. 23 Nikolská po těchto sporech odešla do Paříže Konec Remislavského ve vedení V letech 1926/1927 uvedl Remislavský dvě nezvykle moderní díla, zpívané groteskní zpracování komedie dell arte s názvem Zmatek 24 od Daria Milhauda a poeticky laděný balet Dítě a kouzla od Maurice Ravela. I přes malý počet repríz a převážně negativní ohlasy diváků, kteří díla nepochopili, měla tato představení zásluhu na výchově obecenstva směrem k moderním trendům. Dalšími významnými kusy, které diváci měli nově možnost zhlédnout na jevišti Národního divadla, byly francouzské balety Hračková skříňka Clauda Debussyho, Z pohádek naší babičky od Maurice Ravela. Z českých představení bylo nastudováno dílo Kdo je na světě nejmocnější, jehož premiéra se konala v únoru 1927 a ozývaly se v něm i rytmy moderních tanců. V červnu roku 1927 skončila Remislavského poslední sezóna v čele baletu. Bohužel jeho choreografické ani taneční schopnosti nesplnily očekávané výsledky. 22 AND, osobní složka Jelizavety Nikolské, č. P138., dopis Nikolské Intendanční radě Národního divadla v Praze ze dne 12. října AND, osobní složka Jelizavety Nikolské, č. P138., dopis Nikolské Intendanční radě Národního divadla v Praze ze dne 12. října F. ČERNÝ E. KOLÁROVÁ, Sto let Národního divadla, s

17 1.4 Potřebujeme balet? Zákonem z roku 1929 bylo Národní divadlo vzato do správy státu. 25 Ve třicátých letech byl balet Národního divadla v nepříjemné situaci a doslova bojoval o přežití. V čele taneční složky v této době stál Jaroslav Hladík. Ostrčil vyjádřil svou vizi ohledně baletu v bodě č. 7., názorech uměleckých šéfů na reorganizaci správy ND (po postátnění v roce 1929) pro ministerstvo školství a kulturní osvěty, takto: Omezení baletu: V celkovém provozu doporučuji omezení baletu jakožto genru a použití jeho hlavně pro potřebu opery. Pak by bylo možno také provést postupnou redukci baletního personálu. Pro případ speciální by mohly být získány síly mimodivadelní. 26 Jako reakce na Ostrčilův názor vyšel v roce 1933 článek o situaci baletu ND: Reorganizace státního baletu jevila se doposud jako negativní zásah do současného stavu, byť s tendencí odbavení několika sil přispěti k ozdravění celého tělesa. Vše se schylovalo k neklidu, neboť zůstávala nejen nejistotou i otázka nového vedení. Šéfem baletu je stále baletní mistr Hladík, ale jeho zdravotní stav jen zesiloval pocit nedůvěry k jeho umělecké tvořivosti, jež byla konfrontována nejednou jak choreografií Jelizavety Nikolské, tak i Joe Jenčíka. Těmto umělcům byly v uplynulé sezoně přiděleny mimořádné úkoly a jimi, spolu s rozdílnými stupni uměleckého poslání i tvoření, byl dán podklad ke zjevným, dobře či špatně ukrývaným bojům o hlavní slovo v budoucnosti baletu Nesprávná volba - Jaroslav Hladík Dne 1. ledna 1928 se pozice baletního mistra ujal Jaroslav Hladík. V Národním divadle byl již dříve angažován jako sborový tanečník. Zkušenosti pro vedení souboru nasbíral v Plzni a Brně. Hladík za své působnosti balet nikam příliš neposunul. Nejvýznamnějším představením za jeho éry bylo uvedení moderního kusu Fagot a flétna, podle předlohy Emila Františka Buriana. Choreografii vytvořil Saša Machov, který v představení účinkoval v roli fagotu a jeho taneční partnerkou, v roli flétny, byla 25 Zákonem z 12. června 1929, s platností od 1. ledna In F. ČERNÝ - E. KOLÁROVÁ, Sto let Národního divadla, s KAZÁROVÁ 1983 Helena KAZÁROVÁ: Balet Národního divadla v letech (diplomová práce na HAMU). Praha 1983, s In V. ŠVÁBOVÁ, Tanec navzdory: Joe Jenčík, Praha 2013, s ej-, Československé divadlo, 1933, ročník 16., číslo 11., 1933, s In V. ŠVÁBOVÁ, Tanec navzdory: Joe Jenčík, s

18 tanečnice Milča Majerová. Premiéra se konala 2. února Toto představení již bylo nasáklé avantgardními trendy a dle článku F. Pujmana to bylo: [ ]dílo dnešní, pro svou dobu příznačné a význačné. 28 Dočkalo se však pouhých šesti repríz. Na počátku třicátých let již na tom Hladík nebyl zdravotně nejlépe a Národní divadlo s jeho prací nebylo spokojeno. I šéf opery Ostrčil, ač Hladíka sám angažoval, se o jeho choreografiích později vyjádřil jako o zastaralých a neaktuálních. 1.6 Mladí a nadějní Národní divadlo se začalo poohlížet po nové osobnosti, která by balet vedla a zároveň ho posunula na lepší a odpovídající úroveň. V úvahu přicházela Jelizaveta Nikolská a Josef Jenčík Josef Joe Jenčík Jenčík byl bezpochyby jedním z nejvýznamnějších lidí, kteří ovlivnili balet Národního divadla. Narodil se dne 22. října roku 1893 v dělnické rodině. V roce 1910 se vyučil strojním zámečníkem a posléze pracoval jako montér v továrně a tiskárně Národních listů. 29 Komunistický režim z něj později, díky jeho dělnickému původu, vytvořil hrdinu a příkladného socialistického budovatele. Zkušenost z učňovských let i z doby práce v továrně spolu s utrpením ve válce přivedly Jenčíka na stranu pokroku. 30 Tanec studoval dva roky u Achilla Viscousiho a několik měsíců tančil ve sboru Národního divadla, z nějž však po neshodách s Augustinem Bergerem odešel. Po první světové válce se proslavil jako tvůrce kabaretních programů. V letech byl choreografem a poté i uměleckým ředitelem kabaretu Lucerna. Tam stvořil slavnou taneční skupinu s názvem Šest děvčátek z Lucerny (také známou pod názvem Jenčíkovy girls). Se svými tanečnicemi přešel v roce 1929 do Osvobozeného divadla. Jako choreograf začal spolupracovat s ND již v roce Jenže jeho moderní styl ohrožoval postavení J. Nikolské, a tak jeho hlavní scénou zůstalo prozatím Osvobozené divadlo, kde tvořil součást čtveřice Voskovec, Werich, Jenčík, Ježek. Po roce 1936 hostoval jako 28 AND, fond představení Fagot a flétna, č. B23a., (výstřižek) Vyhledáno AND, osobní fond J. Jenčíka, č. P154., (da), Mistr tance i slova, Rudé právo, (výstřižek). 18

19 choreograf v několika pražských divadlech. Do Národního divadla byl angažován jako baletní mistr a choreograf 1. ledna Současně s ním vedla soubor Jelizaveta Nikolská, se kterou měl Jenčík choreografické i osobní spory. V ND pracoval do roku 1943, kdy byl kvůli neshodám a politické nevhodnosti odvolán. Dále v divadle působil jako host. Zemřel v nadějné době, 10. května 1945, nedočkav se své premiéry Rusalky Jelizaveta Nikolská Madam Jelizaveta Nikolská se narodila dne 24. října 1904 ve Vladivostoku. Její celé jméno znělo de Boulkinová, poté provdána Cámarová. Vystudovala gymnázium a konzervatoř v Oděse, kde později nastoupila jako členka divadla a stala se sólistkou. V roce 1921 uprchla celá rodina před bolševiky do Polska a v roce 1922 Nikolská hostovala poprvé v Národním divadle v roli Odetty v Labutím jezeře. O rok později zde byla angažována na post sólové tanečnice jako stálý host. Po neshodách s R. Remislavským odešla studovat do Paříže. Funkci baletní mistryně si vyzkoušela už v Královské opeře v Káhiře. V roce 1932 se se svým tanečním partnerem A. Drozdovem vrátila zpět do Prahy. V ND pak byla angažována jako primabalerína ( ), baletní mistryně ( ) a umělecká šéfka baletu ( ). 31 Vedla také proslulou taneční školu, kde vychovala řadu významných tanečníků. Po skončení války odešla do Ameriky a usadila se ve Venezuele, kde si otevřela taneční školu. Zemřela v roce Choreografická soutěž Jelikož baletní mistr Hladík již delší dobu nevykazoval žádané výsledky práce, byla prostřednictvím baletní premiéry uspořádána soutěž, jejíž výsledky měly ukázat, kterým směrem se bude soubor vyvíjet. Měl být také vybrán nový baletní mistr. Premiéra tohoto složeného představení se konala 30. června roku Byla sestavena ze tří kusů. J. Hladík i J. Nikolská si mohli z témat vybrat. Oproti tomu na Jenčíka zbyla pohádka Uspavač od Florenta Schmitta. Pro toto dílo napsal své libreto, a zároveň si k jeho inscenaci přivedl výtvarníka z Osvobozeného divadla, Františka Zelenku. Hladík vytvořil Mozartovo Verbování aneb Zkouška lásky a Nikolská řecký balet Myrtho od 31 htp://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=umelec.aspx&ju=3014&pn=256affcc-f af-c913k3315dpc Vyhledáno

20 Maurice Reuchsela. Výsledek choreografické soutěže lze popsat takto: umělecky zvítězil Jenčík. Angažována byla Nikolská. 32 Zdálo se, že soubor přiklání se spíše k Jenčíkovi nežli k Nikolské, které statečný poradní hlas na klasifikaci baletu vynesl řadu nepříjemností. Ovšem nebylo by to Národní divadlo, aby neměly volné slovo politické motivy, kterými bylo působení tu i onde[ ]. 33 I když umělecky stál výše zralý a moderní Jenčík, vedení Národního divadla ho ze strachu z jeho levicové politické orientace neangažovalo. 34 Zvítězil Jenčík, ale stále ještě nezmizelo ono trapné j. h., jež provázelo jeho jméno při práci v Národním divadle a jež mu způsobilo tolik bolu. 35 Funkci tedy získala J. Nikolská a stala se primabalerínou, hlavní choreografkou a taneční mistryní. Soubor vedla v duchu klasických baletů. Uvedla sice i Stravinského balety, jako Petruška a Pulcinella (1934) či Szymanowského Zbojníky (1935), nicméně její ruská klasická škola se nezapřela. Jenčík v ND získal angažmá na pozici choreografa, aby vyvážil klasické balety svými moderními díly Špalíček Šéf opery, pod kterou balet stále spadal, O. Ostrčil si Jenčíka vybral jako choreografa pro balet Špalíček od Bohuslava Martinů. Premiéra se konala dne 19. září Recenze na tuto inscenaci se různily. Dle jednoho názoru měl balet velký ohlas a Jenčík byl zahrnut uznáním. 36 Podle jiných zdrojů sám skladatel, přítomný na premiéře, napsal o Jenčíkově práci, že si: vedl velmi dobře, až na to, že pohádky jsou spíše příšerné a hoffmanovské než české, ale Dorota a Svatební košile dopadly dobře. 37 Dílo lze dle dochovaných recenzí charakterizovat jako představení choreografických kompromisů, prosté Jenčíkových extravagantností. 32 H. KONEČNÁ a kol., Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů, s ej-, Československé divadlo, 1933, ročník 16., číslo 11., 1933, s In V. ŠVÁBOVÁ, Tanec navzdory: Joe Jenčík, s F. ČERNÝ E. KOLÁŘOVÁ, Sto let Národního divadla, s L. SCHMIDOVÁ, Československý balet, s H. KONEČNÁ a kol., Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů, s Miloš ŠAFRÁNEK, Divadlo Bohuslava Martinů, Praha 1979, s. 57. In V. ŠVÁBOVÁ, Tanec navzdory: Joe Jenčík, s

21 1.8 Václav Talich Roku 1935 nastal velký přelom v dějinách Národního divadla. Na věčnost odešli dva velikáni, šéf činohry Dr. Karel Hugo Hilar a o pár měsíců 38 později Otakar Ostrčil. Bylo nutné najít jejich nástupce. Ministr školství a národní osvěty Dr. Jan Krčmář se ohledně volby nového šéfa opery obrátil na hudební odborníky a požádal je o pomoc. Zdeněk Nejedlý, Vladimír Helfert a Josef Bohuslav Foerster jednoznačně doporučili Otakara Jeremiáše. 39 Správou opery byl ale nakonec, dle výnosu 40 J. Krčmáře, jmenován Václav Talich. Muž, který stál názorově na druhé straně pólu než Zdeněk Nejedlý. První premiérou pod taktovkou Talicha byla v roce 1936 opera Rusalka, v choreografii J. Jenčíka. Představení mělo veliký úspěch. Další Jenčíkovou prací v ND bylo operní představení Bohuslava Martinů Hry o Marii z roku Jako choreografa ho opět přizval V. Talich, kterému se Jenčíkova moderní práce líbila, a snažil se ho v Národním divadle prosadit. Postavení Joe Jenčíka v ND z této doby je popisováno následovně: Až do příchodu Václava Talicha jako šéfa opery ND byl trpěn spíše jako nezbytná výpomoc. 41 Byl to Talich, který přišel s návrhem, aby byl J. Jenčík nastálo angažován v baletu Národního divadla. Napsal 24. září 1936 dopis řediteli ND a o rok později byla jeho žádost kladně vyřízena. 1.9 Jenčík a Nikolská současně v ND Jenčík získal angažmá jako choreograf a baletní mistr Národního divadla 1. ledna a působil v souboru současně s J. Nikolskou. Správa divadla měla v baletech a opeře mezi ně rozdělovat úkoly. 43 Pokud jde o vzájemný poměr mezi Vámi a panem baletním mistrem Jenčíkem, jenž byl jak Vám už bylo oznámeno shora citovaným dopisem od 1. ledna t. r. rovněž angažován vedle Vás jako choreograf a baletní mistr, nemá ovšem ředitelství na mysli, aby jeden z Vás obou byl nadřízen, ani tedy podřízen druhému, nýbrž hodlá Vám oběma služební poměr smluvně upraviti tak, abyste si byli srpna Jiří KŘESŤAN, Případ Václava Talicha, Praha 2014, s Výnos č. 5553/35 přes., ze dne 17. října V. ŠVÁBOVÁ, Tanec navzdory: Joe Jenčík, s Vyhledáno S činohrou spolupracoval jen J. Jenčík. 21

22 postaveni na roveň, a to s výhradou, že ředitelství dodatečně ještě podrobně vymezí vzájemný poměr Váš, v ten způsob, že umělecká správa zpěvohry bude rozdělovati příslušné práce mezi oba baletní mistry. 44 Tito dva umělci byli naprostými protiklady, ale zároveň se ve vizích své práce doplňovali, takže zezačátku vypadalo toto spojení slibně. Klasické, technicky vytříbené balety Nikolské, většinou díla z ciziny, doplňovaly Jenčíkovy modernistické kusy, v nichž autor hledal nové taneční možnosti vyjádření, a také používal současnou hudbu, především českých autorů. 45 Každý také pracoval se svými oblíbenými tanečníky. O stávající úrovni si Jenčík při svém příchodu do vedení souboru nedělal zřejmě příliš velké iluze. Píše, že: sbor tanečnic [ ]vyniká nezájmem a úžasnou ignorací. 46 A o pánské složce tanečního souboru se vyjádřil, že je známý svou netanečností Neshody baletního mistra a sólistky Jenčík příliš dobře nevycházel se sólistkou Zdenkou Zabylovou, která byla známá, jako pravá ruka J. Nikolské. To se dalo očekávat, neboť ani vztah Nikolské a Jenčíka nebyl harmonický. Snažil se v divadle zavést jasná pravidla a vést soubor pevnější rukou. V dopise ředitelství ND ze dne 11. října 1937 píše Jenčík: Ubezpečuji Vás, pane řediteli, že nejsem absolutně aversován vůči pí. Zabylové, a že, naopak, vycházím s touto dámou v tom nejlepším smyslu slova. Předkládá ale ředitelství divadla příhodu, která ho rozčílila. Zabylová si s Nikolskou ústně domluvila zkoušku, a poté okázale nakráčela na sál se slovy Tak mistříčku, kdy mne pustíte zkoušet? Jenčík si v dopise stěžuje, že tímto přístupem podkopává jeho autoritu. V tomto případě jde o mou těžce vybojovanou reputaci před ensemblem. Připomenu-li, že jsem zastavil čtení novin, pletení punčoch a sweatrů v baletním sále při zkouškách. [ ] že jsem prostě anuloval ty staré, zlaté časy páně Drozdovovy kdy se nosilo pivo do zkušebny. 47 Na dopise je připsáno Důvěrně. Ředitelství dalo Jenčíkovi za pravdu, a také žádalo, aby dodal konkrétnější informace. 44 AND, osobní fond Jelizavety Nikolské, č. P138., Smlouva s Nikolskou na sezónu 1937/1938, č. 1628/ V. ŠVÁBOVÁ, Tanec navzdory: Joe Jenčík, s Karolína BULÍNOVÁ a kol., Profese tanečníka: mezi obdivem a odsouzením, Praha 2013, s AND, osobní fond Jelizavety Nikolské, č. P138., Dopis ředitelství ND, podepsán J. Jenčík, Praha

23 1.9.2 Signorina Gioventú a Nikotina V březnu 1937 dostali oba baletní mistři další soutěžní úkol, a to představení složené ze dvou kusů. Signorinu Gioventú, kterou zpracoval Jenčík a balet Nikotina J. Nikolská. Pojícím prvkem tohoto představení byl skladatel obou děl, Vítězslav Novák. Na první repríze přítomný Mistr Novák nám sdělil, že se shoduje s pojetím Jenčíkovým i scénickým řešením Muzikovým. Choreografie Nikolské se podle autora málo držela jak scénária, tak předepsaných hudebních forem. [ ] Diferenciace moderního výrazu pohybového se podařila Jenčíkovi hlavně ve vstupních obrazech, (podtrhujeme zajímavý výkon Jaroslava Bergra) Čert na vsi Baletní soubor podle dobového názoru potřeboval k rozvoji svého repertoáru zejména české tituly, kterých byl ale nedostatek. 49 K dispozici byl jen Špalíček a pár baletních pantomimických představení. Jenčík si při hledání vhodných titulů posteskl, že je hrozná stagnace v baletní dramaturgii. 50 Koncem sezóny, v roce 1938, 51 bylo Jenčíkovi konečně umožněno vytvořit v Národním divadle svůj první celovečerní balet, a to Čerta na vsi, od jugoslávského skladatele českého původu Frana Lhotky. Jenčík v díle vycházel z chorvatských lidových tanců. Představení se reprízovalo pouze 5x. K jeho zpracování byly ostré výtky od skladatele a zejména od tvůrců libreta. Autoři baletu odmítají jeho provedení, poněvadž Čert na vsi není výrazem selské poesie, výrazem jugoslávské duše, dílem krásy a humoru, žalu i národní moudrosti. 52 Jenčík od nich předem dostal jasné instrukce, ale i přes to přidal do děje nové postavy, jako personifikaci svědomí, cikánku, staré báby, zaprášené rekvizity a z výjevu v pekle v jeho provedení je obyčejná revue. 53 Spokojenost nenastala ani, pokud šlo o výpravu 48 Národní listy, Praha In V. ŠVÁBOVÁ, Tanec navzdory: Joe Jenčík, s H. KONEČNÁ a kol., Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů, s H. KONEČNÁ a kol., Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů, s června AND, fond představení Čert na vsi, č. B163a., Antonín Šilhan, Baletní premiéra plná omylů, 24. června (výstřižek). 53 AND, fond představení Čert na vsi, č. B163a., Antonín Šilhan, Baletní premiéra plná omylů, 24. června (výstřižek). 23

24 akademického malíře Františka Muziky. 54 Představení se původně hrálo v Curychu, odkud napsal konzul Jan Laška a doporučil představení, pro jeho slovanský nádech, k uvedení na prknech Národního divadla Konec nadějí V druhé polovině 30. let 20. století atmosféra v Evropě houstla. Hitler, jehož ambiciózní vize zpočátku nebral nikdo vážně, začal vznášet územní požadavky. Počínaje anšlusem Rakouska si nárokoval další státy. Československá republika přišla na řadu brzy potom. Evropské státy naši zem obětovaly při Mnichovské dohodě v rámci zachování míru. Ten bohužel nenásledoval. 54 AND, fond představení Čert na vsi, č. B163a., dopis Ministerstvu školství a národní osvěty od Frana Lhotky, a manželů Mlakarových, 17. června AND, fond představení Čert na vsi, č. B163a., dopis Jana Lašky, Curych

25 2 Doba válečná Listopad Cizí lidé nám zmenšili území hmotné, a teď nám sami ještě zmenšují naše území duchovní[ ] Začátek války Situace v Evropě směřovala po Mnichovské dohodě k válce. Zásadní změny se odehrávaly i v naší zemi. Dr. Edvard Beneš abdikoval z postu prezidenta a v listopadu 1938 byl nahrazen Dr. Emilem Háchou. 57 Ani ne za rok, už v březnu 1939, byla naše vlast obsazena a prohlášena za Protektorát Čechy a Morava. V předvečer nového státního zřízení, dne 15. března 1939, Národní divadlo nehrálo. Velmi rychle však po německé okupaci získalo nepsanou povinnost uhájit před okupanty kulturní dědictví a zachovat národní cítění. Dostalo se tak do situace podobné době svého vzniku Cenzura a omezení kultury Po vypuknutí druhé světové války nastala rozsáhlá cenzura repertoáru. Byla vyřazována díla autorů, kteří bojovali na druhé straně fronty, nehrála se také díla židovských autorů, slovanské opery ani díla, ve kterých vystupují neárijské postavy. 58 Z oper byla samozřejmě zakázána Libuše, demonstrující české národní cítění. Její derniéra se konala 2. června Dále se nesměly hrát opery Braniboři v Čechách a Jakobín. Po německém vpádu do Sovětského svazu v roce 1941 byla zakázána díla s ruskými náměty, tj. Káťa Kabanová od Leoše Janáčka či Dimitrij Antonína Dvořáka. Také se nemohla hrát opera Giacoma Pucciniho Tosca, jelikož scény policejního výslechu připomínaly metody gestapa. V činohře zase vadilo používání slov jako vlast, poroba, volnost či zlý to čas. V baletu se cenzura příliš neprojevila, ale byly, více než kdy předtím, uváděny německé balety. Co se týče zaměstnanců divadla, byla povinná 56 Josef ČAPEK, Psáno do mraků, Praha, 1993, s Nový prezident Dr. Emil Hácha poprvé oficiálně navštívil Národní divadlo dne 14. prosince Jednalo se o představení Prodané nevěsty v choreografii J. Jenčíka. 58 F. ČERNÝ E. KOLÁROVÁ, Sto let Národního divadla, s =256affcc-f af-c913k3315dpc Vyhledáno

26 evidence komunistů. Ti se museli přihlásit a odevzdat prohlášení o své politické příslušnosti do 10. hodiny dne 22. března Významnou osobností kultury protektorátu, ovšem v negativním smyslu, byl Emanuel Moravec. Tento český kolaborant byl díky sympatiím k R. Heydrichovi jmenován ministrem školství a lidové osvěty. Na konci války ale svou zradu neunesl a spáchal 5. května 1945 sebevraždu Árijský původ Zaměstnanci Národního divadla podléhali za německé okupace pracovním omezením kvůli neárijskému původu, stejně tak, jako tomu bylo v jiných institucích. Čistky tu ale začaly poměrně pozdě, a zřejmě v opeře. 61 Opera ND provádí právě /dost pozdě/ čistku ve svém souboru, propouští zednáře a ty členy a členky, kteří nemají arijské 62 doklady v pořádku. Ptáme se, kdy dojde také na činohru? 63 Ta přišla na řadu vzápětí. Na dotazy, zda již Národní divadlo v oboru činohry provedlo dané pokyny, bylo oznámeno, že pracovní poměry neárijských zaměstnanců byly okamžitě ukončeny. 64 Ohledně baletního souboru jsem nenašla žádné konkrétní zprávy, které by vypovídaly o tom, zda se tato selekce týkala i tanečníků. Zřejmě byli propouštěni v rámci čistek opery, pod kterou balet spadal. Archivy ovšem nemlčí ohledně dvou dam, a to J. Nikolské a Z. Zabylové. Dochovaly se jejich prohlášení o rodovém původu, 65 a u Zabylové 66 i prohlášení, že není členkou žádné lóže ani lóži podobné organizace. Dále je také dochován slavnostní slib Z. Zabylové 67 o zachování věrnosti Adolfu Hitlerovi i ctění zákonů Protektorátu Čechy a Morava. Slibuji, že budu Vůdce Velkoněmecké říše Adolfa Hitlera jako ochránce Protektorátu Čechy a Morava poslušen,(a) že budu zájmy Velkoněmecké říše k prospěchu Protektorátu Čechy a 60 F. ČERNÝ - E. KOLÁROVÁ, Sto let Národního divadla, s Toto se týkalo i baletu, který byl v té době stále ještě pod správou opery. 62 V dobových dokumentech se slovo árijský píše s krátkým a. 63 Národní archiv, fond Moravec Emanuel, karton 66, i. č. 39-4/2, Arijský boj, (výstřižek). 64 NA, fond Moravec Emanuel, karton 66, i. č. 39-4/2. 65 Jelizaveta Nikolská toto prohlášení podepsala dne 31. října In NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Nikolská Jelizaveta 1904, karton Dne 23. října podepsala Zdenka Zabylová-Nedvědová toto: Prohlašuji na svou čest a svědomí, že nejsem žid ve smyslu (paragraf 1) vl. nař. č. 136/1940Sb., neboť žádný z mých prarodičů nebyl žid. In NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Zabylová 1903, karton SLIB podle 2, odst. 1 dekretu státního presidenta ze dne 8. března 1940 č. 83 Sb., ze dne V Praze dne In NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Zabylová 1903, karton

27 Morava podporovati, nařízení hlavy Protektorátu Čechy a Morava a jeho vlády plniti, zákony zachovávati a své úřední povinnosti svědomitě zastávati. Podepsána Zdenka Zabylová. Také v dotazníku pro výkonné a vedoucí divadelní síly 68 v otázce č. 17. Původ (arijský) uvedla árijský. V rámci nacistických čistek je také znám případ slavného herce Hugo Haase, který v roce 1939 dostal výpověď z ND, ale nechtěl zprvu emigrovat. Ze země odjeli až na popud Haasovy manželky Marie von Bibikof Provoz baletu ND na počátku války Balet Národního divadla, jakoby ani nepostřehl, že venku zuří válka. Hned po jejím začátku 70 uvedl premiéru pro dětské diváky Z pohádky do pohádky od Oskara Nedbala a nadále si držel relativně standartní provoz. Studovaly se premiéry, hrála se představení, ale nejvíce se v tomto období řešily vnitřní spory Jenčíka a Nikolské, které se s každým společným rokem působení prohlubovaly. 2.2 Jenčíkova úspěšná sezóna 1939/1940 Celá sezóna 1939/1940 byla, i přes neblahou politickou situaci, pro Jenčíka velmi příznivá. Dne 7. června roku 1940 se konala jeho druhá velká baletní premiéra v Národním divadle. Šlo o představení, složené z dvou baletních kusů. Bylo to taneční divadlo Král Lávra, podle K. H. Borovského. Syntézu zpěvu a tance diváci velmi ocenili. Další částí večera byly Lašské tance Leoše Janáčka, známé představení, zdůrazňující národní uvědomění. Jenčík s Talichem nastudoval v této sezóně dále tyto opery: Smetanovy Dvě vdovy, Foerstrovu Evu, Dvořákova Jakobína a jedno z nejkrásnějších představení válečné éry, Gluckovu operu Orfeus a Eurydika. V době divadelních prázdnin spolu nastudovali Dvořákovy Slovanské tance 71 a s orchestrem FOK uskutečnili toto představení na zimním stadionu v srpnu roku Bylo plno. 68 Ze dne 27. prosince In NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Zabylová 1903, karton Jan GEBHART Jan KUKLÍK, Druhá republika , Svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě, Praha a Litomyšl 2004, s září H. KONEČNÁ a kol., Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů, s srpna

28 Zřejmě tedy ještě v roce 1940 bylo možné prezentovat národní cítění a jednotu i při takovýchto masových kulturních akcích. 2.3 Spory baletních mistrů Ačkoliv měl balet v této době dva baletní mistry, formálně ho vedla Nikolská. Ta svým vlivem a důvěrnými styky s těmi, kteří o Národním divadle z moci svého úřadu rozhodovali, potlačovala jakoukoliv snahu o pokrokovější, moderní taneční projevy v Národním divadle. 73 V situaci dvou baletních mistrů neviděl konečně řešení ani Václav Talich, který měl tento stav v podstatě na svědomí. V dopise ředitelství divadla píše: Tu ovšem vcházím už do oblasti umělecké a musím Vám říci nepokrytě, že v dnešní soustavě dvou baletních mistrů nemohu vidět definitivní stav. Představoval jsem si vzájemnou loyalní spolupráci obou mistrů tak, že by každý po své umělecké schopnosti vychovával a obohacoval soubor jim svěřený. 74 Svoji ideu vysvětluje příkladem na orchestru, kde je, dle jeho názoru, více dirigentů naopak obohacující. To jsem měl před očima, když jsem se přimlouval za baletní mistry dva. Moje očekávání bylo sice zklamáno, ale nemyslím, že je nyní vhodná chvíle k zasáhnutí, poněvadž nemohu raditi k výměně osob, pokud za ně nemám hodnotnější náhradu. 75 Umělecké soužití Nikolské a Jenčíka se stále vyhrocovalo ve větší a větší konflikty. Nikolská kolem něj začala splétat pavučinu pomluv, zatímco Jenčík se snažil bojkotovat zájezdy jejího souboru Prager Ballett. Pro příklad zde uvádím spor ohledně zájezdu skupiny Nikolské do Švýcarska. Té bylo povoleno v květnu 1939 odjet na festival Eidgenossisches Schützenfest 1939 do švýcarského Luzernu. Po změně státního zřízení se Nikolská ujišťovala, zda povolení stále platí. 76 Jenčík na to reagoval dopisem na Ředitelství Národního divadla v Praze ze dne 17. května Formálně protestuji, aby bylo členstvo Národního divadla dovolováno v době plného provozu, kdy 73 Jaroslav PROCHÁZKA, Generace za Hilarem a Ostrčilem, Praha, 1947, s NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Nikolská Jelizaveta 1904, karton 219, dopis ze dne 23. května NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Nikolská Jelizaveta 1904, karton 219, dopis ze dne 23. května NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Nikolská Jelizaveta 1904, karton 219, dopis z 24. dubna 1949 pro Ředitelství Národního divadla v Praze. 28

29 se na repertoiru objevují Prodané nevěsty, Rusalky atd. pro soukromé tourné fy. Nikolská-Bičurin, tedy pro podnik nemající podstatně nic společného s propagandou českého tanečního umění, jak se tvrdí v podáních na směrodatná místa. Protože ale zmíněných 6 členů baletu Národního divadla již teď se chová provokativně a na zkouškách se tváří, jako by tu byli držáni omylem, někteří z nich pak otravují ostatní členstvo verbováním do onoho podniku a řečmi jako: tady zůstane Jenčík a jenom 12 holek, to nejde dělat kariéru nebo já na to kašlu -je přirozené, že za takových okolností nemohu spolupracovati s lidmi vedenými duchem desperátních emigrantů a čerta se starajících o uměleckou činnost takového divadla, jako je Národní.[ ] Nakonec ale dal k zájezdu Nikolské své povolení. Dopis však zakončil slovy: Současně při té příležitosti dovoluji si váženému ředitelství oznámiti, že dosavadní místa oněch 6 členů, ať v operách, či v baletech mnou studovaných z opatrnosti i ze zásady neprodleně obsadím naprostými Čechy, a to počínaje představením Kouzelné flétny 20. t. m. 77 To bylo v roce 1939 relativně dost odvážné. Po všech sporech byla bohužel nakonec s Jenčíkem v létě 1940 stálá smlouva rozvázána a 4. června uzavřelo ND s Nikolskou novou smlouvu, jako s jedinou baletní mistryní. Jenčík tak působil nadále jen jako hostující choreograf Období Heydrichiády V následující sezóně 1940/1941 se choreograficky uplatnily jen Zabylová a Nikolská. Zdenka Zabylová uvedla německý balet Královna loutek (Die Puppenfee) a Nikolská představení složené ze tří kusů. Šlo o Velký džbán Afreda Casella a dva balety od Manuela de Falla Čarodějná láska a Třírohý klobouk. V této sezóně byl Jenčík veden v Národním divadle již jen jako choreograf stálý host První omezení provozu Národní divadlo nemohlo vždy prezentovat české kulturní bohatství, jak z důvodu repertoárových omezení, ale také proto, že bylo za okupace několikrát nedobrovolně uzavřeno. Poprvé byl provoz přerušen od 30. září 1941, jen několik dní po ustanovení 77 NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Nikolská Jelizaveta 1904, karton 219, dopis J. Jenčíka ze dne 17. května dopis ponechán v originále, bez úpravy interpunkce. 78 H. KONEČNÁ a kol., Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů, s Hana KONEČNÁ, Soupis repertoáru Národního divadla v Praze , Praha 1983, s

30 Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora pro Protektorát Čechy a Morava. Pro Čechy byl vyhlášen zákaz shromažďování, divadelních představení a jiných kulturních nebo sportovních akcí. ND tak bylo poprvé uprostřed sezóny uzavřeno Neklidná doba Poslední den v říjnu roku 1941 bylo opět otevřeno, ovšem tehdejší napjatá atmosféra divadlu moc neprospívala. Hrály se převážně německé činohry 80 a Češi byli ochromeni zděšením z postupů, které gestapo používalo při zatýkání a popravách českých vlastenců. Po znovuotevření divadla uvedla Zabylová dvě vánoční baletní premiéry, a to Andersena od Oskara Nedbala a Štědrovečerní sen od Mořice Angera. V listopadu 1940 Národní divadlo navštívil říšský ministr propagandy Josef Goebbels a zhlédl tam Prodanou nevěstu, opět v choreografii Jenčíkově. Před tímto představením bylo divadlo pečlivě prohledáno a byla učiněna rozsáhlá bezpečnostní opatření. 81 Dirigent V. Talich musel o přestávce jít vzdát hold říšskému ministru propagandy do jeho lóže a přijal tam pozvání k hostování České filharmonie v Německu. 82 V roce 1942 Nikolská, sympatizantka nacismu, uvedla večer německých baletů. Představení bylo opět složeno ze dvou kusů. 83 Jednalo se o Jižní slavnost (Fest im Süden) od Borise Blachera a Joan ze Zarissy (Joan von Zarissa) od německého skladatele Wernera Egka, který byl oslavován Goebblesem a Hitlerem. Premiéra se konala na konci března Brzy poté, 27. května téhož roku, se udála významná vlastenecká iniciativní akce, a to atentát na R. Heydricha. Ve večerních hodinách byl státním tajemníkem K. H. Frankem 85 vyhlášen v celém protektorátu výjimečný stav a začalo se aplikovat stanné právo. Provoz Národního divadla byl opět přerušen. Umělci však byli ze strany 80 Na rozdíl od činohry hrála opera na podzim a v zimě roku 1941 hlavně česká nebo italská klasická díla. In divadlo.cz/default.aspx?dk=podlesezon_denniprogram.aspx&jz=cs&sz=208&pn=256affcc-f ff-c aaa&zz=000 Vyhledáno J. PROCHÁZKA, Generace za Hilarem a Ostrčilem, s J. KŘESŤAN, Případ Václava Talicha, s H. KONEČNÁ, Soupis repertoáru Národního divadla v Praze , s března Karl Hermann Frank (24. ledna května 1946). Během okupace Československa působil jako státní tajemník Úřadu říšského protektora, a také byl v roce 1943 jmenován německým státním ministrem pro Čechy a Moravu. 30

31 okupantů žádanými osobami. Proto bylo rozhodnuto uspořádat manifestační slib věrnosti říši, inscenovaný v Národním divadle 24. června Po dramatických událostech v rámci heydrichiády nacistická moc prostřednictvím protektorátní vlády umělce dále korumpovala udílením národních cen: za rok 1942 ji přijali kupříkladu Adina Mandlová, Otakar Vávra, Vlasta Burian, František Hrubín, Karel Svolinský, František Kožík aj. Rozkvět hudby, literatury a filmu se měl stát výrazem normalizace poměrů v Protektorátu. 86 Národní divadlo bylo opět otevřeno 4. července 1942, kdy byl zrušen výjimečný stav, a kultura mohla dál alespoň živořit Krysař Na podzim roku 1942 se ke slovu na scéně Národního divadla dostal opět Jenčík. Uvedl zde choreografii svého nového představení Krysař na hudbu Pavla Bořkovce. Krysař byl doplněn Bořkovcovou operou Satyr. Představení mělo premiéru 8. října 1942, což bylo vzhledem k tehdejší atmosféře velice odvážné, neboť v původní verzi Krysaře byly jasné odkazy na kruté metody gestapa. Existence nacistické okupace v povědomí českého publika nezanechávala pochybností o tom, kdo že jsou aktuálně krysy ohrožující českou obec. 87 Krysař byl zkrátka dobrou volbou a dokázal skrytě poukázat na bezpráví. Ve skutečném životě, v tehdejším protektorátu, to však byli okupanti, kteří se rozlezli po celé zemi a rdousili ji svou krutovládou a požadavky ničícími samu existenci národa. I oni slibovali, slibovali, ale za jejich sliby stály jen koncentrační tábory a šibenice. 88 Ke spolupráci na inscenaci byl přizván režisér Václav Kašlík. Moderní šerosvitná scéna Františka Tröstera byla vytvořena z naddimenzovaných klíčových dírek, geometrických siluet hammelnských domů. 89 Směr, kterým se inscenace ubírala během jejího zkoušení, velmi popudil Nikolskou. Měla údajně využít svých styků s Němci a označila toto dílo za entartete Kunst (zvrhlé umění). První uvedení představení tak muselo být odloženo a Krysař byl zcenzurován do krotších scénických tvarů. 90 I tak 86 Vyhledáno AND, fond představení Krysař, č. B 48a., Jaroslav Jiránek, Archetyp lze tvůrčím způsobem využít i zneužít, Právo, Praha (výstřižek). 88 Milan KUNA, Václav Talich, Praha s J. PROCHÁZKA, Generace za Hilarem a Ostrčilem, s J. PROCHÁZKA, Generace za Hilarem a Ostrčilem, s

32 se nakonec premiéra stala společenskou událostí sezóny. Před nedávnem spáchaný atentát na Reinharda Heydricha a následně vyhlášený výjimečný stav, nebyly vůbec dobré podmínky pro uvádění divadelních premiér, natož takových s jasným skrytým podtextem. Uvést toto představení bylo pro umělce velmi nebezpečné. Začaly ostré persekuce, nátlak na české kulturní instituce a hromadné popravy. Vše probíhalo pod zvýšeným dohledem okupantů. Národní divadlo mělo štěstí, že jeho ředitelem byl v té době JUDr. Ladislav Šíp, který se za mnohé umělce postavil a nepřipustil zásahy do personálního stavu. Jeho zásluhou mohl Jenčík nadále v ND působit. Byly totiž vzneseny námitky proti jeho levicové orientaci a předchozí činnosti v Osvobozeném divadle. JUDr. Šíp se za Jenčíka osobně zaručil a choreograf tak ušel zatčení. 91 Další z uvedených premiér v sezóně 1942/1943 už byly (až na Nedbalovu Pohádku o Honzovi a Lisztovo Preludium) od německých autorů a opět v choreografii Nikolské. Byl to Beethovenův Prométheus (Die Geschöpfe des Prometheus) a balet Mlýn na ženy (Die Weibermühle) od skladatele Friedricha Wilckense. 2.5 Vítězství Nikolské, odchod Jenčíka V únoru 1943 znovu nastalo další krátké přerušení provozu Národního divadla, protože na znamení smutku nad ukončením hrdinského boje VI. armády na Volze z rozkazu říšského ministra osvěty Dr. Goebbelse, nesměla divadla hrát. 92 V tomto roce se vyhrotily problémy Nikolské a Jenčíka. Nikolská nyní měla vedoucí postavení, podpořené svým kladným vztahem k okupantům. Pozici Nikolské v ND přibližuje její dopis řediteli divadla z 25. ledna Dovoluji si požádat ředitele práž. Nár. Divadla p. sekč. šefa Dr Šípa, aby svým prostřednictvím projednál zájezd mé baletní skupiny [ ] v ramci Kulturní výměny mezi státy = Říše, Italie, Protektorat v období divadelní sezony , u pana Ministra Lidové Osvěty a u Reichsprotektora v Praze. Následuje seznam míst, která hodlá Nikolská se svým souborem navštívit. Dopis končí slovy: Doufám, že Říšské Ministerstvo Propagandy láskavě vyjde nám vstříc a udělí místo pro balet v programu sestaveném pro kulturně uměleckou výměnu mezi Italii a Říše s Protektorate, jako staty spřátelené, a tím se 91 V. ŠVÁBOVÁ, Tanec navzdory: Joe Jenčík, s J. PROCHÁZKA, Generace za Hilarem a Ostrčilem, s

33 umožní bližši spolupráce národů osy. V případně jestli budou nás potřebovat jako zábavní program pro hrdinné něm. vojaky v lazaretech, neb pro frontové pojízdné divadlo, jsme k disposice a budeme hrdý tou poctou Konflikt při Donu Giovannim Vrcholem sporů byl konflikt při zkoušení Dona Giovanniho v roce Jenčík jej vysvětluje ve svém dopise 94 ředitelství divadla: Podepsaný baletní mistr a choreograf Národního divadla v Praze dovoluje si oznámiti toto: Elévka Fenclová, která se svého času z čista jasna bez mého vědomí a za zřejmých příznaků ochrany pí Zabylové objevila v souboru baletu Národního divadla, chová se od jisté doby způsobem, který netoliko odporuje zásadám primitivního slušného chování, ale který dokonce ohrožuje konvenční disciplinu sboru a dokonce samé studium mně svěřených děl. Tak například ruší hlasitou zábavou s pí. Zabylovou zkoušku, a svým ječivým hlasem přehlušuje klavírní doprovod; nebo prostě ze zkoušky uteče do závodní jídelny a tam při pivě a cigaretě vyčkává závěrečné hodiny, ačkoli je jí přidělena taneční role. Krom toho jsem zjistil, že se dotyčná mimo divadlo o mně vyjadřuje nešetrně, a že mně prohlašuje za neumělce a divadelního samozvance. V další části Jenčík popisuje, jak elévka Fenclová na jevišti při zkoušce na Dona Giovanniho v říjnu 1943 místo zkoušení pojídala okázale jablko a parodovala zadaný taneční krok. Rozlícen touto jedinečnou opovážlivostí zastavil jsem zkoušku, Fenclovou vykázal ze sálu, zakázal jí přístup do mých zkoušek a vynadal jí do divadelních hajzlů. Prosil divadlo, aby zajistilo na zkouškách klid a ochránilo ho před rozkladnými živly pí Zabylové a elévky Fenclové. Ve složce je uvedeno, že případ byl vyřešen ústně, dne I přes to Národní divadlo ukončilo s Jenčíkem spolupráci. Určitý vliv na to měla i jeho minulost v Osvobozeném divadle, kde vytvořil řadu tanečních vložek s protiněmeckými a protifašistickými náměty. Jenčíkovo jméno bylo zakázáno uvádět na plakátech Národního divadla i na programech jeho starších inscenací. Protektorátní úřady se postaraly o to, aby umělec zmizel z veřejného kulturního povědomí. 93 H. KONEČNÁ a kol., Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů, s. 212., dopis ponechán v originále, bez úprav interpunkce. 94 AND, osobní fond Josefa Jenčíka, č. P 154., Dopis J. Jenčíka ředitelství Národního divadla ze dne 21. října

34 2.6 Uzavření divadla v roce 1944 K dalšímu uzavření Národního divadla došlo z příkazu Dr. Goebbelse dne 1. září Den předtím se konala derniéra opery Tajemství v choreografii Jenčíka, dirigována Talichem. Bylo to poslední představení v Národním divadle za německé okupace, a jelikož společnost už vnímala blížící se konec války, atmosféra představení byla slavnostní a radostná. Následujícího dne ale divadlo zastavilo provoz a jeho umělci a zaměstnanci byli zapojeni do válečného nasazení. Někteří herci a zpěváci byli přiřazeni do rozhlasu, ale většina takové štěstí neměla a byla nucena pracovat v kovoprůmyslu, hlavně ve zbrojní továrně V. Horáka ze Strašnic. Vyráběly se tam protiletecké ochranné prostředky, hasicí zařízení a další potřebné věci. Sem byl převelen mimo jiné i J. Jenčík. 95 Zabylová dle své Arbeitsbuch pracovala od 6. prosince 1944 do 12. dubna 1945 jako pomocná dělnice u B. Frangnera (Farmaceuticko chemické závody, Praha 13. Měcholupy). 96 Historická budova divadla byla vyklizena, aby se zachránila významná umělecká díla, busty a kostýmy, pro případ náletu Bombardování U Apolináře S blížícím se koncem války zasáhla Národní divadlo pohroma ve formě bombardování. Naštěstí nešlo o historickou budovu, ale dne 14. února 1945 byl při náletu amerických letadel zasažen fundus dekorací a malírny U Apolináře. Nálet měl být původně určený na Drážďany, ale ve vzduchu došlo k mýlce a místo na německé město shodili Američané bomby na Prahu. 97 Zachránit se nepodařilo téměř nic. Skoro zázrakem nebyla zničena slavná Hynaisova opona, která měla být původně také odvezena do skladů, ale nakonec tak nebylo učiněno, protože vyvstaly obavy, aby se opona při převozu neponičila. Nálet popisuje Dr. Václav Crha v časopise Osvěta dne 28. února 1945: Dne 14. února 1945 bylo při náletu na Prahu zničeno skladiště Národního divadla na Horním Novém Městě v bloku mezi ulicemi Viničnou a Apolinářskou. Shořela tak i řemeslná práce několika generací, vše, co divadlo 95 NA, fond Moravec Emanuel, karton 66, i. č. 39-4/4. 96 AND, osobní fond Zdenky Zabylové, č. P Michal PLAVEC, Strach nás ochromil, Cheb 2012, s

35 spoluvytváří a čím divadlo výtvarně roste, vše, co tvoří rámec a prostředí uměleckého projevu hercova. 2.7 Konec války Jak ustupovala německá armáda, a blížil se konec války, cenzura repertoáru přestala být tak přísná. Mohl se dokonce začít opět hrát Shakespeare, u nás v Protektorátu zakázaný. Češi se ze všech sil snažili uchovat Národní divadlo neporušené pro slavnostní chvíle oslav zpět nabyté svobody, kterou napjatě očekávali. Němci se ale pokusili o strategický tah a rozhodli se, že Národní divadlo otevřou a že bude hrát jako jediné v říši. Tento plán se měl uskutečnit k výročí vzniku Protektorátu, nebo k narozeninám Adolfa Hitlera dne 20. dubna Čeští vlastenci se snažili zabránit zneuctění divadla a snažili se Němcům dokázat, že následkem delšího nevytápění divadla byla porušena stropní štukatura, což by mohlo ohrozit bezpečnost diváků. 98 Nakonec padlo rozhodnutí, že v divadle není možné hrát, a tak okupanti od svých plánů upustili a rozhodli se zahájit činnost souborů Národního divadla v bývalém Prozatímním divadle v Karlíně. Zpět z nucených prací byli povoláni někteří umělci, důležití pro chod divadla. Prvním uvedeným představením dne 1. dubna 1945 byly Smetanovy Dvě vdovy, kde nebylo potřeba mnoho zpěváků ani tanečníků. Od 8. dubna již byly zapojeny i sbory a balet. 5. května vypuklo v ulicích dlouho očekávané povstání a brzy Prahou projížděla Rudá armáda. Pro její vojíny uspořádalo ND 13. května 99 neoficiální představení Prodané nevěsty. A konečně, 27. května 1945 slavnostně zazněly fanfáry Libuše a v prezidentské lóži byl přítomen prezident Edvard Beneš, který se vrátil z exilu do své vlasti. Soubory se začaly pomalu vracet do svých zajetých kolejí a provoz divadla zprvu zajišťovaly hry jako Prodaná nevěsta, Lucerna, Libuše, Maryša, Dvě vdovy. S postupujícím časem se repertoár vrátil zpět do původních rozměrů Talich kolaborant? V. Talich se po zvěstech, že ND bude brzy otevřeno, vydal pěšky do Prahy, kde chtěl převzít přípravu slavnostního představení Libuše. Po příchodu telefonoval do 98 J. PROCHÁZKA, Generace za Hilarem a Ostrčilem, s Vyhledáno

36 divadla, kde mu však bylo sděleno, že má zůstat v ústraní, dokud se nevyřeší jeho chování za okupace. Dne 23. května 1945 byl Talich zatčen, ale po pár dnech, kvůli špatnému zdravotnímu stavu, propuštěn. Jeho případ byl nadále vyšetřován. Ukázalo se, že Talich byl ještě v roce 1940 ve zprávě pražského velitelství německé Bezpečnostní služby charakterizován jako kulturní bolševik, stoupenec Beneše a svobodný zednář. 100 Brzy potom se zúčastnil zájezdu kulturních reprezentantů do Německa. Po návratu se dostal do rozpolceného stavu, který ještě rostl Talichovými proněmeckými výroky. Pohyboval se na tenkém ledu. Jan Masaryk komentoval Talichovy německé výlevy takto: Tak Talichu, drž se taktovky a pusť pero, namáčené v nacistickém inkoustu, nesluší Ti to buď ubezpečen, že vím, že to víš. 101 Ke konci války se Talich stal členem výboru České ligy proti bolševismu a E. Moravcem byl jmenován členem výboru Národní rady české. Tato organizace ale nebyla vnímána jako kolaborantská. Spolupráce s Moravcem nevěstila za okupace nic dobrého, avšak vedoucí špičky umělecké sféry se jí nemohly jen tak vyhnout, a právě kontakt s Moravce byl Talichovi po válce vyčítán. Z dochované korespondence však vyplývá, že mezi Talichem a Moravcem nevládly přátelské vztahy. V březnu roku 1946 nakonec povedlo Talicha zprostit všech obvinění Smrt Jenčíka Po radostném skončení války již Joe Jenčík nebyl mezi živými. Poté, co byla jeho spolupráce s Národním divadlem ukončena, vrátil se do továrny a psal romány o tanečním světě. Zemřel náhle dne 10. května Česká taneční scéna tak přišla o velkou osobnost Emigrace Nikolské Ale ani Jelizaveta Nikolská ve své vedoucí funkci v Národním divadle nepokračovala. Během revoluce v roce 1945 emigrovala do USA. Většinou se za důvod jejího útěku udává proněmecký postoj a kolaborace v době nacistické okupace. 102 Proti tomu vystupuje ve svém článku s názvem Pražská Anna Pavlovová pan Jaroslav Riedl: 100 J. KŘESŤAN, Případ Václava Talicha, s J. KŘESŤAN, Případ Václava Talicha, s Vyhledáno

37 [ ]S Nikolskou i její matkou jsem se osobně znal a občas jsem u nich býval na návštěvě. Za tu dobu jsem se u nich sám nesetkal s nějakým Němcem. Pravda je, že někdy koncem roku 1944 obě ženy navštívil ruský krajan, důstojník armády generála Vlasova. Po jeho odchodu vyprávěla mi stará paní Nikolská, jak se zhrozila nad úpadkem mravů ruských lidí, když na ruce tohoto důstojníka viděla navlečené troje náramkové hodinky. Na jaře 1945 se však již obě ženy, kdysi ruské emigrantky, velmi obávaly příchodu sovětské armády. Byly přesvědčeny, že moskevští komunističtí mocipáni se budou v Praze mstít ruským emigrantům. 103 Také ve svých vzpomínkách vyvrací domněnky, že by Nikolská svými politickými známosti zavinila Jenčíkův odchod z ND, nýbrž dle J. Riedla to bylo jen z toho důvodu, že zkrátka nemohli být dva šéfové na jedné pozici. 2.8 Vzpomeňme mistra Z levicově orientovaného Jenčíka udělali komunisté po jeho smrti modlu. Zkušenost z učňovských let i z doby práce v továrně spolu s utrpením ve válce přivedly Jenčíka na stranu pokroku. [ ]Třídní cítění a umělecká zkušenost přispěly k tomu, že později vstupuje do řad naší komunistické strany. [ ]Vedle soudobě cítěného tanečního projevu má ještě jednu lásku. Choreografii davových scén, je spolutvůrcem druhé dělnické olympiády apod. [ ]Dílo komunisty-umělce J. Jenčíka se uzavřelo 10. května Jeho odkaz však žije. 104 Vyzdvihovali jeho prostý dělnický původ i jeho zapojení do pokrokového odbojového hnutí za války. 105 Kladně byly hodnoceny i jeho literární pokusy, zejména román s názvem Byly ztráty na mrtvých, v němž prý Jenčík realisticky vyjádřil boj dělníků komunistů proti nacistickým okupantům. 106 Na závěr ještě vzpomenutí Jožky Šaršeové v Rudém právu: To už byl Jenčík komunista, dozrál k tomu celým svým životem. Poznal i západní způsob života, jeho 103 AND, osobní fond J. Nikolské, č. P138., Jaroslav Riedl, Pražská Anna Pavlovová, Lidová demokracie, Praha, (výstřižek). 104 AND, osobní fond J. Jenčíka, č. P154., (da), Mistr tance i slova, Rudé právo, (výstřižek). 105 AND, osobní fond J. Jenčíka, č. P154., Kulturní kalendář, Čtení, Praha, (výstřižek). 106 AND, osobní fond J. Jenčíka, č. P154., Čtenář, Praha 4/1955. (výstřižek). 37

38 lákadla, poznal, kam patří. [ ]Vzpomínejme komunisty Josefa Jenčíka, čestného, vzácného člověka a učme se z jeho práce AND, osobní fond J. Jenčíka, č. P154., K nedožitým pětaosmdesátinám Joe Jenčíka, jeden z avantgardy, Rudé právo, Praha (výstřižek) 38

39 3 Poválečný vývoj a počátky komunismu Chceme, aby také dnes bylo Národní divadlo odleskem naší doby i jejího smýšlení Osvobození Osvobození Československé republiky probíhalo ze dvou stran, a to z východu sovětskou a ze západu americkou armádou. Byla určena demarkační linie osvobození a 5. května na ni dorazili Američané. Pro příklad pozdější interpretace zde uvádím zprávu dvou mladých komunistů Karla Pichlíka a Karla Bartoška z roku Dvě armády přišly v roce 1945 na území Československa. Jedna z východu jako osvoboditelka našeho národa od fašismu, druhá armáda americká, nepřátelská naší lidově demokratické republice, s příkazem svých wallstreetských pánů narušovat politický a hospodářský život v ČSR. 109 Naše hlavní město bylo na konci války zmítáno povstáním proti zbylým nacistickým ozbrojeným jednotkám, kterým přijela na pomoc tzv. Ruská osvobozenecká armáda, známá pod názvem Vlasovci. Tato ruská jednotka se nakonec rozhodla podpořit české řady a bojovala proti německým okupantům. Poté, co se vyjasnily sféry vlivu, a Praha měla náležet Sovětskému svazu, se české orgány od Vlasovců distancovaly. Jednotky ROA tedy 8. května Prahu opustily. Část jejích mužů, která nestihla odjet včas, byla postřílena vojáky ruské armády. Československá republika byla tedy slavně osvobozena Rudou armádou na několik dalších desítek let dopředu. 3.2 Náznaky nástupu komunismu Nástup komunismu po konci války nebyl ničím překvapivým. Hodnoty, jako například potřeba jistoty nebo sociálního zabezpečení byly po hrůzách, které lidé zažili během válečného stavu, přáním číslo jedna. Ve společnosti panovala atmosféra, vyznačující se nedůvěrou v parlamentarismus, odklonem od jednotlivce, oblibou kolektivizace. 108 Emanuel JANSKÝ, Národní divadlo , Praha 1961, s Karel BARTOŠEK - Karel PICHLÍK, Američané v západních Čechách v roce 1945, Praha 1953, obálka knihy. 39

40 Poválečné Československo také směřovalo ke koncepci vládnutí, postaveném na vůdčí roli národa, třídy či strany 110 a v neposlední řadě bylo pro toto období charakteristické zestátňování, zakotvené již v Benešových dekretech 111 a Košickém vládním programu. Šlo například o znárodnění dolů a určitých průmyslových podniků, také některých podniků potravinářského průmyslu, znárodnění akciových bank a soukromých pojišťoven. 112 Řada soukromých divadel byla nucena ukončit svou činnost, mezi nimi například divadlo V+W, Divadlo Vlasty Buriana a další. Brzy po ukončení války, v červnu 1945, podepsal ministr Zdeněk Nejedlý dva ministerské výnosy, fakticky divadelní dekrety s platností zákona. První z nich z 8. června Dekret o znárodnění československých divadel a druhý z 27. června, což byl Dekret o divadelní síti. 113 Vzorem těchto výnosů byl bolševický Dekret o znárodnění divadel v Sovětském Rusku z 26. srpna Také se začal brzy po konci války projednávat nový Divadelní zákon. Začala nová fáze boje o divadelní zákon. Koncem roku 1945 je jasné, že divadelní zákon se stává předmětem politického boje: divadelní podnikatelé nespali a pokoušeli se získat tento zdroj snadných zisků a nelidského vykořisťování zejména v operetě zpátky. 115 Takto situaci zpětně prezentovali komunisté Kdo povede balet ND? Poválečná regenerace trvala baletu poněkud déle než ostatním složkám divadla. Soubor postrádal vedení a bylo nutné pro něj najít novou vedoucí osobnost. Jenčík byl po smrti, Nikolská v emigraci, Zabylová sice o tuto pozici žádala, ale neúspěšně. Od smrti podnětného, temperamentního, učenlivého a činorodého J. Jenčíka jako by tu vše bylo zatuchlo. Protektorátní pozůstatky v záležitostech osobních i uměleckých tu strašily vytrvale a čekaly na dobré koště a osvěžující sprchu. 116 Divadlo se tedy pustilo do 110 Ivan KLIMEŠ Jan WIENDL, Kultura a totalita, Praha 2013, s Také jimi bylo zavedeno centrální plánování. 112 Benešovy dekrety /1945 Sb. částka 47. In Vyhledáno Vladimír JUST, Divadlo v totalitním systému, Příběh českého divadla ( ) nejen v datech a souvislostech, Praha 2010, s V. JUST, Divadlo v totalitním systému, Příběh českého divadla ( ) nejen v datech a souvislostech, s Miroslav KOUŘIL, Divadlo před Vítězným únorem, Praha 1983, s Vladimír VAŠUT, Saša Machov, Praha 1986, s

41 jednání 117 se slavným Ivo Váňou Psotou, 118 který v té době pobýval v zahraničí. Dalším, o kterém se uvažovalo, byl František Alexander Maťha, známý pod svým uměleckým pseudonymem Saša Machov. Narodil se 16. července 1903 ve Zhoři u Pacova, kde je dodnes uložena jeho pozůstalost. Balet studoval u Nikolské, se kterou později tančil v jejím souboru. 119 Působil v Osvobozeném divadle a poté se stal šéfem baletu ve Státním divadle v Ostravě. 120 Další Machovovou štací bylo Divadlo E. F. Buriana a své české tour po divadlech zakončil opět v Osvobozeném divadle, kde dostal místo choreografa, které se uvolnilo po Jenčíkově odchodu do Národního divadla. V roce 1938 bylo divadlo Voskovce a Wericha uzavřeno. Machov využil situace a emigroval do Řecka, kde získal práci v Královském divadle v Athénách. Inscenoval tu Prodanou nevěstu, se kterou se o něco později proslavil v Anglii. Když bylo napadeno Řecko, Machov se přihlásil do československé zahraniční armády. Bojoval v Severní Africe a na pouštích přední Asie. Onemocněl ale malárií a v roce 1943 byl odvelen z Tobruku do Londýna, čímž se opět vrátil do uměleckého prostředí. V souboru Sadler s Wells Opera s velikým úspěchem nastudoval Prodanou nevěstu a byl tímto proslulým souborem přizván k další spolupráci. Po skončení války se ale Machov toužil vrátit opět do vlasti, a tak nabídku z Anglie odmítl a vrátil se bez jakékoliv pracovní jistoty do Československa. Tohoto velikána naštěstí zachránil E. F. Burian a přizval Machova do Brna ke spolupráci. Tam společně inscenovali Krysaře, ale jinak se Machov věnoval pouze choreografii oper. 117 V. VAŠUT, Saša Machov, s Ivo Váňa Psota byl šéfem baletu v Brně do roku 1930, poté se 2. července 1932 stal členem a později i sólistou slavné skupiny Ballet Russe de Monte Carlo, se kterou sjezdil většinu evropských zemí, Kanadu, Kubu, Mexiko i USA. V roce 1936 se vrátil jako šéf a první tanečník do Brna. Mezi rozmanitým repertoárem uvedl v Brně novinku, jako první na světě, balet Romeo a Julie, ve kterém tančil spolu se Zorou Šemberovou hlavní roli. Premiéra se konala dne 30. prosince V září 1940 byl Psota pozván do newyorské Metropolitní opery, odkud se pak v roce 1942 vrátil k Original ballet russe. V tomto období byl choreograficky velmi činný. Například v Brazílii vytvořil na motivy staré brazilské legendy balet Yara, který se stal dokonce brazilským národním baletem. Po ukončení války bylo Psotovi nabídnuto místo šéfa baletu v Teatro Colón v Buenos Aires. On se ale rozhodl vrátit se do své vlasti a v roce 1947 se vrací opět do Brněnského divadla. Tam pracoval zejména zvýšení kvality a úrovně souboru, což se mu podařilo. Psota připravoval na závěr února 1952 premiéru Spící krasavice, během zkoušek však docházelo často k nedorozuměním. Psota zemřel, zcela vyčerpán dne 16. února In Vyhledáno Vyhledáno Mezi lety

42 Bohužel jednání Národního divadla ani s jedním z těchto mistrů nedopadlo, a tak bylo vedení souboru baletu Národního divadla svěřeno multifunkčnímu komunistickému umělci Emanuelu Famírovi, který v ND před časem působil jako tanečník. Je zajímavé, že ve značné řadě knih o historii baletu Národního divadla, není Famíra jako šéf vůbec uveden. V knize L. Schmidové je místo Famíry dokonce uvedena Dragovičová. Jednu sezónu se pokouší M. O. Dragovičová udržet balet ve starých, vyježděných kolejích. 121 Ta působila sezónu po válce v ND jen jako choreografka. 3.3 První poválečné premiéry První poválečnou premiéru Pohádku o Honzovi uvedl balet až 22. února Nešlo však o žádný nový poklad v repertoáru ND, spíše o rychlou záplatu. Celkem se na Pohádkách o Honzovi podílelo 5 tvůrců, E. Famíra jako režisér a čtyři! další choreografové (Marina Olenina Dragovičová, Antonín Landa, Zora Šemberová a Miroslav Zlochovský). Představení se hrálo pouze do roku Ani další baletní poválečnou premiérou ze dne 28. března 1946, složeným večerem ze Šeherezády, Poloveckých tanců a Sylfid nebyli diváci příliš ohromeni. Choreografie se opět chopila Marina O. Dragovičová, sice žačka slavných baletních kapacit Ksešinské a Preobražneské, ale její práce moc úspěšná nebyla. Diváci variace na Fokinovy balety bohužel neocenili a představení dosáhlo pouhých 13 repríz Pod křídly Emanuela Famíry Z bohatého života Famírova Emanuel Famíra se narodil 15. listopadu roku 1900 v Hlinsku. Po vyučení nožířem se začal poohlížet po večerním zaměstnání a našel ho v baletu Národního divadla. K samotnému překvapení E. Famíry ho angažuje v roce 1922 baletní mistr 121 L. SCHMIDOVÁ, Československý balet, s Vyhledáno Vyhledáno

43 Národního divadla Augustin Berger, když v něm objevuje veliký talent. 124 Je to úsměvné, neboť v dnešní době tanečníci studují po dobu osmi let konzervatoř a poté musí obstát v obrovské konkurenci zahraničních tanečníků, aby tuto pozici dostali. Famíra to jako samouk dotáhl až na sólistu souboru. Současně se věnoval malířské a sochařské tvorbě. Také byl nadšeným komunistou. On sám svůj vztah ke komunismu v roce 1946 shrnul takto: I můj poměr ke komunistické straně je především praktický. Nemám valnou úctu k mluvení. Pracovat všude tam, kde toho je opravdu zapotřebí a to poctivě, to jest podle mého názoru to nejlepší členství v komunistické straně. 125 Do strany vstoupil v roce 1931 a okamžitě se začal levicově realizovat. V roce 1932 referoval o poměrech v Národním divadle do Rudého práva pod pseudonymem děldop. Upozorňoval na událost propuštění několika tanečníků s dramatickými titulky typu vyhození tanečníků na dlažbu. V ND se také stal zakladatelem odborové organizace a působil jako odborový důvěrník baletu. Baletní soubor si Famíru oblíbil, a když byl volen důvěrník, padla jednomyslně volba na Famíru, jehož nebojácnost byla známa. 126 Největším Famírovým projektem z této doby byla spoluorganizace vysočanské Proletscény. S Vítem Nejedlým, synem profesora Zdeňka Nejedlého, vytvořili mladý komunistický tvůrčí tandem. Famíra zorganizoval Leninovu tryznu v Lidovém domě a Pařížskou komunu, 127 jeho hlavní dílo na vysočanské scéně. U tohoto kusu Famíra jaksi předběhl dobu a kvůli Pařížské komuně byl prvorepublikovými orgány soudně stíhán. Následně mu 27. srpna Národní divadlo ukončilo smlouvu. Po únoru 1948 byla již tato událost posuzována, jako obrovská křivda vůči všestrannému komunistickému 124 AND, osobní fond E. Famíry, č. P768., Zdeněk Šárek, K nedožitým osmdesátinám. Emanuel Famíra, umělec komunista, Nová svoboda, Ostrava, (výstřižek). 125 KUPSA 2012 Robert KUPSA: Emanuel Famíra ( ), (rigorózní práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, Historický ústav). Brno 2012, s AND, osobní fond E. Famíry, č. P768., Jarka Javůrková, Cestou k Proletscéně, Divadelní noviny, Praha, (výstřižek). 127 Hra Pařížská komuna, napsaná společně s historikem V. Husou, hudbu složil V. Nejedlý. Vyhledáno Vyhledáno

44 umělci. Buržoazie nepotřebuje ve stánku svého umění komunisty. 129 Svou roli ve Famírově propuštění z ND prý hrálo i jeho monumentální dílo, Pomník světové hospodářské krize, které bylo postaveno ve Vranově-Břásích u Plzně mezi lety 1931 až Famíra ho vytvořil bez nároku za honorář a věnoval ho horníkům, kteří si díla opravdu cenili. Toto gesto by opět bylo prudce ceněno až nastávajícím režimem. Další nepříjemnou událostí ve Famírově životě byl jeho první devítiměsíční pobyt ve vězení roku Byl chycen při ilegálním pokusu o překročení hranic do SSSR. Měl namířeno do moskevského divadelního studia V. Mejercholda. Hájil se tím, že mu úřady odmítly vydat pas. O několik let později byl Famíra opět zatčen, tentokráte gestapem. Na jeho spolupráci s ilegálním hnutím Němci nepřišli, a tak byl nakonec propuštěn. 132 I během osvobozování Československa se Famíra aktivně účastnil odboje a byl dokonce předsedou ilegálního revolučního výboru v Libni. Po válce se vrátil na svou domovskou scénu, 133 ne jako tanečník, ale již jako šéf baletu. Famíra se ve vedení baletu příliš dlouho neohřál, neboť jeho umělecké kvality na tento náročný úkol nestačily. Bohužel za krátkou dobu svého působení se nestačil téměř vůbec zasadit o ucelení baletního souboru. Svou funkci zastával pouze od 1. srpna 1945 do 31. července 1946, 134 kdy byl ministrem Stránským odvolán. Ještě před tím navíc Famíra nebyl v divadle dva měsíce přítomen, což ospravedlnil předložením lékařského vysvědčením. 135 Komunistický tisk si neodpustil poznámky a pustil se do hledání důkazů o nespravedlivém ukončení Famírova pracovního poměru. [ ]a výpověď má obdobnou formulaci jako v roce 1933! 136 V roce 1970 o této události píše Rudé 129 AND, osobní fond E. Famíry, č. P768., Miroslav Macháček, Emanuel Famíra umělec pedagog komunista, Pravda, Plzeň, (výstřižek). 130 AND, osobní fond E. Famíry, č. P768., Umělec s erbem proletáře, Rozhlas, Praha, (výstřižek) 131 Roky zatčení se různí. Správná informace je rok 1935, který je uveden na stránkách AND, informace uvedená ve článku s názvem Umělec komunista je chybná. Zde je uveden rok AND, osobní fond E. Famíry, č. P768., -lh-, Umělec komunista, Signál, Praha, (výstřižek). 132 AND, osobní fond E. Famíry, č. P768., Miroslav Macháček, Emanuel Famíra umělec - pedagogkomunista, Pravda, Plzeň, (výstřižek). 133 S přičiněním Zdeňka Nejedlého Vyhledáno V. VAŠUT, Saša Machov, s AND, osobní fond E. Famíry, č. P768., Zdeněk Šárek, K nedožitým osmdesátinám. Emanuel Famíra, umělec komunista, Nová svoboda, Ostrava, (výstřižek). 44

45 právo: [ ]komunistu nelze zničit, nelze umlčet. 137 Po odvolání z funkce se umělec přesunul opět zpátky ke své hlavní zálibě, k malířství a sochařství. Od roku 1958 dokonce působil jako ředitel Výtvarné školy. Zemřel 6. ledna Zdenka Zabylová, již 27 let v ND Po skončení války vyvstala otázka, co s dlouhodobou sólistkou ND Zdenkou Zabylovou. Její pronacistická historie nebyla sice ideální, ale hlavně se řešily její současné taneční schopnosti, přístup a věk. Famíra ji ve svém souboru nechtěl, jelikož dle jeho názoru neměla dostatečnou pracovní kázeň. 138 Ve svém dopise upozornil, že Zabylová nemá na repertoáru žádné představení, neboť s ní žádný partner nechce tančit, a také připomněl jejich společný konflikt na sále. 139 Nakonec bylo rozhodnuto, že Zabylová bude vrácena do práce a zařazena do repertoáru Slavná pětiletka Saši Machova Angažování Saši Machova Po odchodu Famíry se tedy znovu rozběhl kolotoč hledání šéfa baletu, který by popelku mezi soubory ND pozvedl na odpovídající úroveň. Pro ředitelství ND nebyl Machov zprvu dostačujícím kandidátem, neboť nikdo neznal jeho předchozí práci v Ostravě ani v zahraničí a vyvstaly pochybnosti, zda by vůbec zvládl vytvořit celovečerní představení, které by odpovídalo soudobému vkusu, tj. např. Labutí jezero či Pohádka o Honzovi. Na Machovovi se zdálo také podezřelé jeho spojení s avantgardou. Nicméně jiného kandidáta divadlo nenašlo, takže ředitel ND Václav Vydra st. dostal 8. října 1946 souhlas od ministerstva školství a osvěty k tomu, aby byla smlouva s Machovem uzavřena. Ještě před tím obdržel Machov od Vydry tento dopis: 137 AND, osobní fond E. Famíry, č. P768., Jan Kliment, Za soudruhem Emanuelem Famírou, Rudé právo, (výstřižek). 138 Při zkoušce Z. Šemberové s jejím kolektivem na nejdramatičtější pasáž v Pohádce o Honzovi si paní Z. Zabylová klidně koná dál svoje cvičení a ťuká špičkami. In NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Zabylová 1903, karton 369. Dopis Ministerstvu školství a osvěty v Praze a Ředitelství Národními divadla v Praze, píše E. Famíra dne NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Zabylová 1903, karton 369. Dopis Ministerstvu školství a osvěty v Praze a Ředitelství Národními divadla v Praze, píše E. Famíra dne NA, In NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Zabylová 1903, karton 369. Dopis z č. 21/46. 45

46 Vážený pane, s výhradou dodatečného souhlasu ministerstva školství a osvěty pověřuji Vás, abyste až do odvolání, resp. do jiného opatření ministerstva školství a osvěty, převzal práva a povinnosti umělecké správy baletu. Vaším zástupcem jest baletní mistr Václav Pohan. 141 Machov měl od této chvíle na starost pravidelné vedení tréninků, choreografie a režie přidělených baletů a oper, volbu výtvarníků pro balety. Také vybíral obsazení a dokonce měl právo vznést námitky k obsazení sólistů. Dále mohl navrhovat udělení pokut pro členy baletu za nedodržování docházky či špatnou kázeň. 142 Dne 11. listopadu 1946 byla konečně podepsána řádná smlouva mezi Sašou Machovem a ředitelem Václavem Vydrou. 143 Machov byl v této fázi angažován zatím jen jako choreograf divadla. 144 Z pozice své funkce neměl prozatím například právo podílet se na dramaturgii a výběru repertoáru Šéfem baletu Teprve 1. září 1947 byl Machov oficiálně jmenován šéfem baletu. Soubor byl v této době stále ještě složkou opery, i když jistý posun k osamostatnění byl znatelný. 145 Zajímavé bylo také označování funkce, kterou Machov vykonával. V souboru působil pod názvem choreograf, pověřený vedením baletního souboru až do 12. července 1948, kdy byl ministrem Nejedlým jmenován ředitelem baletu. Titul ředitele byl změněn v dekretu ministerstva školství, věd a umění č /49-V/3 z 26. října 1949: Jmenuji Vás správcem baletu ND a svěřuji Vám vedení tohoto sektoru po stránce umělecké. Zároveň Vás jmenuji členem ředitelství ND složeného z ředitele ND, čtyř správců uměleckých sektorů a správního ředitele ND. Ministr: Dr. Zd. Nejedlý v. r Dopis ředitele ND Václava Vydry z In V. VAŠUT, Saša Machov, s AND, osobní fond S. Machova, č. P164., Národní divadlo v Praze ze dne 24. září 1946 č. j. 3168/46, Věc: Saša Machov, choreograf, návrh na sjednání členské smlouvy. 143 V. VAŠUT, Saša Machov, s Tato smlouva byla o období Nezávislým tělesem se stal až v roce V. VAŠUT, Saša Machov, s

47 3.5.3 Špatná úroveň souboru Soubor, který Machov po krátkém působení Famíry převzal, byl po válce na velmi špatné úrovni. Balet se u nás zkrátka stal jedním z nejzjevnějších příkladů toho, jak vinou vnitřního chladu a umělecké malosti lze přivést slovo i pojem ad absurdum, jak lze popřít jeho hodnotu až k ničemnosti. 147 Čítal zhruba padesát tanečníků, z nichž převážnou část tvořily ženy. Věk většiny členů už dávno přesahoval únosnou míru 148 a zbytek souboru tvořili mladí, nezkušení umělci. 149 Po pár letech Machovovy soustředěné práce vzpomíná tisk na jeho krušné začátky. Je to nebetyčný rozdíl, porovnáme-li zdemoralisovaný, primadonskými komplexy sužovaný a až na několik jednotlivců technicky nevyspělý taneční soubor Národního divadla[ ]. A jako protiklad udává rozkvět souboru při Machovově péči Machovova první sezóna 1946/1947 První premiérou za Machovova působení byla opera Evžen Oněgin. 151 Sám k ní vytvořil choreografii, Jan Zrzavý výpravu a režíroval ji Ferdinand Pujman. Slavnostní představení zhlédli prezident Edvard Beneš s manželkou Hanou, kteří se po dlouhé anabázi přes Sovětský svaz konečně vrátili z exilu domů. Přítomna byla i jejich přítelkyně a dcera T. G. Masaryka, Alice. Zároveň v hledišti seděli komunističtí ministři Zdeněk Nejedlý, Václav Kopecký, také sovětský velvyslanec Zorina a další prominenti Choreograf se představuje Dne 25. ledna 1947 se konala premiéra prvního Machovova baletního představení. Jednalo se o složený večer ze Stamicovy Jarní symfonie, Musorgského Noci na Lysé hoře, Janáčkových Lašských tanců a české novinky s názvem Svatby od Václava Nelhýbela. Machov po premiéře napsal do tanečních listů: Mluvím teď za většinu baletního souboru Národního divadla, když říkám, že máme upřímnou radost z této své úspěšné práce, neboť věříme, že Lašské tance budou stálým repertoárem 147 H. KONEČNÁ a kol., Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů, s Například 54letý Václav Pohan, který byl penzionován již před válkou, byl povolán v roce 1945 zpět díky svému švagrovi Zdeňkovi Nejedlému. 149 H. KONEČNÁ a kol., Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů, s AND, fond představení Filosofská historie, č. B66a., Bohumil Karásek, Konec sezóny v Národním divadle, Kulturní politika, Praha (výstřižek). 151 Premiéra se konala 8. listopadu

48 Národního divadla a musí jím být tak jako je jím Prodaná nevěsta v operní tvorbě. 152 V tisku vycházely recenze a články s nadšenými titulky jako Balet Národního divadla na nové cestě, Odfamírovaný balet Národního divadla, Konečně balet v Národním divadle. 153 Celkově nejlépe hodnocenou částí večera zůstal tradiční kus Janáčkův. Nicméně ani neobvyklá expresivní Noc na Lysé hoře neskončila rozsápána divadelními kritiky a sklidila úspěch. Machov obecně rád pro své choreografie používal české hudební autory, mnohdy zapomenuté. Chtěl jsem ukázat, jakými cestami by se měl balet Národního divadla dát. Obnovil jsem komorní dílo jednoho z našich českých klasiků J. Stamice. Z nepochopitelných důvodů bývali u nás klasikové, zejména pak čeští klasikové, opomíjeni a pro akademický tanec vybírána díla výhradně romantická. Jarní symfonii jsem pojal jako malý barokní balet. 154 Machova práce byla nečekaným úspěchem. Člověk, kterého divadlo objevilo, aniž by se příliš zajímalo o jeho výsledky v minulosti, najednou stoupl v očích celé společnosti. Kritici začali hledat podobnosti mezi ním a Jenčíkem, poukazovali na jejich působení v předválečné avantgardě a také jejich odvahu uvádět moderní díla pro publikum, které na ně nebylo ve své době připraveno. Jan Rey píše: Jistě by nebývalo nic snazšího, než přijít s nějakou osvědčenou baletní pantomimou, spolehlivě nastudovanou s běžnými efekty scénickými a choreografickými. A zde nemůžeme být Machovovi dost vděčni za to, že šel cestou naprosto nekonvenční a v mezích možnosti průbojnou. Machov příp. riskoval neúspěch u divadelních filistrů i u baletních maminek a vytvořil představení, jež obecenstvo vede a vychovává k umělečtějšímu názoru a chápání baletu, představení, na něž jsme ochotni se vracet tak, jako se vracíme k hudbě. 155 Jan Rey také důrazně upozorňoval, že se nesmí opakovat Jenčíkův nešťastný osud. Hluboce se mýlil. 152 V. VAŠUT, Saša Machov, s V. VAŠUT, Saša Machov, s AND, osobní fond S. Machova, č. P164., R. Z., Rozhovor se Sašou Machovem, MY 47, č. 3., s. 7., 1/1947. (výstřižek). 155 V. VAŠUT, Saša Machov, s

49 3.7 Rudý mák Druhou velkou taneční premiérou byl celovečerní balet Rudý mák, uvedený 5. července 1947 na hudbu Reingolda Gliera a s libretem výtvarníka Michaila Kurilika. Tento kus byl poprvé odehrán 14. června 1927 ve Velkém divadle v Moskvě sovětskou avantgardou. Jeho námětem jsou boje čínských pracujících lidí proti domácí buržoazii a anglickému imperialismu. V původní inscenaci vystupovali opravdoví sovětští lidé a byla oceňována pro své zpracování motivů z běžného života lidu. I přes tento komunisticky populární námět bylo řečeno, že: [ ]není možné přecenit význam baletu Rudý mák pro sovětské choreografické umění. 156 Machov Rudý mák inscenoval ve vlastní úpravě. Provedl řadu velkých škrtů, čímž se dílo zkrátilo natolik, že ho bylo nutné doplnit, zvoleny byly Lašské tance. Tento typicky socialistický balet příliš nesedí do Machovovy koncepce vývoje baletu ND. Do dramaturgického plánu jej, ještě za svého působení, zařadil Famíra. Machov jako důvod nastudování udává: Byl zakoupen již před mým nástupem do ND. Pro líbivý a nedomyšlený námět nebyl lehkým oříškem. Zdramatizoval jsem a zdynamisoval spád děje co nejvíc[ ]. 157 V témže článku také říká, že považuje Rudý mák za mezník ve výběru nových baletů, kterým jsem vyřešil ty různé Z pohádky do pohádky atd. Kritika Rudý mák ocenila, ale spontánního ohlasu se inscenace nedočkala ani v tisku ani v hledišti. 158 Vzhledem k blížícímu se komunistickému převratu bylo v Rudém právu oceněno socialistické úsilí: Co zde však vyzdvihujeme, je úsilí o ideovost, o vnesení socialistické myšlenky i do scénického útvaru, který se až dosud pohyboval téměř výhradně ve sféře pohádkové fantazie nebo sentimentu. 159 První model celovečerního tanečního dramatu ze současnosti a s pokrokovou dramaturgickou náplní, první rázné vykročení sovětského baletu ze sféry pohádek, bájí a dávné minulosti na cestu realistického tanečního divadla. 160 Rudý mák se u nás příliš neohřál. Dosáhl pouze deseti repríz. 156 Viktor Michajlovič GORODINSKIJ, Opera a balet v SSSR, Praha 1950, s AND, osobní fond S. Machova, č. P164., B. Zachovalová, Hovoříme s mladými umělci. Saša Machov, šéf baletu Národního divadla, Mladá fronta, Praha, (výstřižek). 158 H. KONEČNÁ a kol., Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů, s V. VAŠUT, Saša Machov, s V. VAŠUT, Saša Machov, s

50 3.8 Zájezdy zahraničních souborů V prvních letech Machovova působení do Československa přijel hostovat relativně velký počet zahraničních souborů. Představilo se zde Švédské taneční divadlo (Svenska Dans-Teatern) s osobitými choreografiemi obou uměleckých ředitelů souboru Birgit Cullbergové a Ivo Craméra. 161 Dalším významným souborem, který zde vystoupil, byl soubor folklórních a lidových tanců Igora Mojsejeva. Absolutním uměleckým vrcholem však bylo hostování slavného souboru Sadler s Wells Ballet, u nás do té doby téměř neznámého. Čeští diváci mohli zhlédnout světoznámá díla choreografů Roberta Helpmanna, Frederika Ashtona a Ninette de Valois. Vystoupily zde takové hvězdy, jako primabalerina assoluta 162 Margot Fonteyn, Pamela (Doris) May a mužští sólisté Harold Turner a Michal Somes. Celkově hostování tohoto souboru bylo enormně důležité pro český taneční svět, událostí neobyčejně noblesní, ale zároveň i společensky prestižní. Machov, který měl v souboru spoustu přátel, ukončil návštěvu svým projevem, ve kterém zdůraznil, že je nutná výměna kulturních hodnot, vedoucí ke sblížení národů a vzájemnému porozumění. Připomněl, že v baletu se nepoužívá žádný mluvený jazyk a mohou mu tak rozumět lidé po celém světě. 161 V. JUST, Divadlo v totalitním systému, Příběh českého divadla ( ) nejen v datech a souvislostech, s Výjimečný titul, kterého může tanečnice dosáhnout. V historii baletu bylo toto ocenění uděleno pouze dvanácti balerínám. Poslední třináctou je v současné době světová hvězda Svetlana Zacharova. 50

51 4 Komunistický převrat Opravdová revoluce je návrat k přirozenému a normálnímu. Revoluci, která chce zvrátit celé dějiny, mohl vymyslet jenom šílenec Kulturní revoluce po únoru 1948 Vývoj kultury od roku 1945 pomalu směřoval k jasnému cíli a nenápadně se přizpůsoboval budoucímu režimu. Následující léta tvrdého stalinismu nezačala najednou, nýbrž byla postupnými kroky připravována komunistickými mocnáři. Od května 1945 se formovaly dvě komunistické složky (Státní bezpečnost a Zemské odbory společnosti), které později kontrolovaly tzv. očistu veřejného života (což mělo vliv právě v divadelní a filmové sféře). 164 Státu bylo také přiznáno i kulturně výchovné poslání, jako součást péče o občana. 165 Opět se plně rozvinula cenzura. Dohled strany měl předejít šíření politicky nebezpečných názorů a myšlenek. Důsledná kontrola, které v lidové demokracii musí být podroben každý jednotlivec, každý závod, každá organisace a instituce, musí být a také bude prováděna na všech úsecích našeho života nejen hospodářského, ale i kulturního. 166 Pan Doc. RSDr. Antonín Faltys, CSc. v předmluvě knihy o Národním divadle toto mezidobí charakterizuje následovně: Divadlo podléhalo soupeření stran a teprve po únoru 1948 mohlo konečně vzkvétat vyhraněným socialistickým směrem. 167 Změny v umělecké sféře se po dobu vlády komunistické strany označovaly jako kulturní revoluce. Základním úkolem kulturní revoluce je převýchova lidí a výchova celé společnosti v duchu socialismu a komunismu; obohacení jejich života veškerou kulturou, kterou lidstvo v procesu svého historického vývoje vytvořilo.[ ] 168 Umění 163 Gilbert Keith CHERSTERTON, Moudrost a vtip G. K. Chestertona (2), Voznice a Praha 2010, s V. JUST, Divadlo v totalitním systému, Příběh českého divadla ( ) nejen v datech a souvislostech, s Jan RATAJ - Přemysl HOUDA, Československo v proměnách komunistického režimu, Praha 2010, s Emanuel JANSKÝ, Divadelní žatva, Praha 1948, s Růžena HLUŠIČKOVÁ, Z historie Národního divadla , Praha 1983, s Maksim Pavlovič KIM, Komunismus a kultura, Praha 1963, s

52 bylo proměněno na veřejný statek. Výklad této revoluce podtrhoval správnost Leninovy teorie dvou kultur, kapitalistické a proletářské Socialistický realismus Hlavním kulturním a uměleckým proudem, propagovaným komunistickou stranou byl socialistický realismus. Jeho úkolem bylo morálně a politicky vychovávat dělnické vrstvy. Také hlavní hrdinové příběhů bývali reprezentanti socialistické práce. Dalším určujícím faktorem umění se stala estetická doktrína ideologie A. A. Ždanova. Její hlavní myšlenky tkvěly v tom, že umění má být hlavně srozumitelné, lidové a ideové. Cílem všech revolučních změn byla skutečná proměna divadelnictví v socialistické, obsahem i formou, směřující k socialistickému realismu, divadelnictví, jehož příkladem je divadlo sovětské. 170 Sovětský svaz brzy získal kontrolu nad novou tvorbou a bojoval proti kosmopolitismu, západním moderním trendům Výběr repertoáru Po válce vládla ve společnosti, v rámci dobového názoru jednoty slovanství, proruská atmosféra a také levicová orientace. Odmítnutí Marshallova plánu vedlo k dalšímu sblížení se SSSR. Kulturní instituce se přeorientovaly na čerpání inspirace z pokrokových her ze Sovětského svazu, než aby se přejímaly nehodnotné hry ze západu. Význam ideologie. To je první fakt, kterého si musí být naši kulturní pracovníci vědomi. [ ] Nezapomínejme, že ideologie je zbraň, a mocná zbraň, zbraň pro výchovu mas, pro výchovu národa, pro výchovu mládeže. 171 Od roku 1948 již nebylo žádoucí, aby byla kultura vytvářena pro intelektuální vrstvy. Komunisté zneužívali umění k cílené propagaci svého programu, stalinismu a jejich žádoucích hodnot, které vštěpovali lidem ve státě. Ideálním divákem byl tehdy dělník, který se přijde pobavit nad budovatelskou hrou, ve které je zakomponováno několik soudobých propagovaných názorů a odejde s úsměvem na líci. Hluboká témata her v té době komunisté rozhodně nepodporovali. Dokonce byly odstraňovány z repertoáru hry, které by mohly být podle vlády pro diváky nesrozumitelné. Po stránce ideové bylo ve vlastní umělecké produkci pro sezónu 47/48 nejnaléhavějším úkolem přetvoření 169 Jiří KNAPÍK, Únor a kultura, Praha 2004, s M. Kouřil, Divadlo před Vítězným únorem, s M. Kouřil, Divadlo před Vítězným únorem s

53 dramaturgie v novém duchu. Základní kulturně politické směrnice k tomu byly dány vlastně již košickým programem:»bude zesílena slovanská orientace v naší kulturní politice v souhlasu s novým významem slovanství v mezinárodní politice i naší československé zvláště». 172 Rok po převratu vystoupil ministr informací Václav Kopecký se svým referátem na IX. řádném sjezdu KSČ v květnu 1949 a veřejně prohlásil: Klademe si za cíl vštípiti každému občanovi ČSR vědomí, že je třeba si osvojit nový pohled na svět, nový světový názor, novou ideologii, morálku, kulturu a smýšlení. Klademe si za cíl vychovat každého občana ČSR tak, aby myslel s veškerou energií a silou své vůle a s veškerým zápalem na uskutečnění socialismu, a aby viděl převahu sil míru, svobody a demokracie. 173 Nenechal nikoho na pochybách, jaký plán s naší kulturou má nadále na programu KSČ Divadelní zákon Prvním zákonem, který vláda po Vítězném únoru přijala, byl zákon divadelní č. 32/1948 Sb. 174 Klíčové části vypracoval podle sovětského vzoru Miroslav Kouřil a následně ho projednalo a přijalo ústavodárné Národní shromáždění již dne 20. března Zákon byl ještě před převratem připravován ministrem Jaroslavem Stránským. Ten zastával myšlenku, že divadlo by nemělo býti zataženo do politických tahanic. Také prezident Beneš v roce 1946 k tomuto tématu řekl, že by: nebylo dobré, kdyby se kultura dala bezvýhradně do služeb jenom jedné politické strany, ať by to byla strana kterákoli. 175 Ještě v lednu 1948 se nekomunističtí poslanci zasadili o vyškrtnutí paragrafu o zřízení Divadelní a propagační komise KSČ, a proto komunisté do února další jednání bojkotovali. 176 Nicméně Kouřil si prosadil svou. O Stránském a jeho vlivu na Divadelní zákon se vyjádřil následovně: Novému ministru Jaroslavovi Stránskému a jeho straně se zatočila hlava z volebních úspěchů; jeho rádci bývalí divadelní podnikatelé viděli svou verzi divadelního zákona na dosah ruky. Ministr vystupuje se svým návrhem, který nepokrytě se snaží odstranit revoluční akty ministra Zdeňka 172 E. JANSKÝ, Divadelní žatva, s Protokol IX. řádného sjezdu Komunistické strany Československa, ÚV KSČ, Svoboda, Praha 1949, s In Michaela IBLOVÁ, Česká filharmonie pod tlakem stalinské kulturní politiky v padesátých letech, Praha 2014, s Zákon byl později nahrazen jiným, ze dne (55/1957 Sb.). 175 Jindřich ČERNÝ, Osudy českého divadla po druhé světové válce, Praha 2007, s J. KNAPÍK, Únor a kultura, s

54 Nejedlého. 177 Zákon byl tedy 20. března 1948 přijat, 1. dubna přijat v platnost a 2. dubna téhož roku vešel v účinnost. Podepsali jej Dr. E. Beneš, arm. gen. L. Svoboda, Dr. A. Čepička, A. Zápotocký, Dr. Z. Nejedlý, V. Nosek, V. Kopecký, Dr. J. Dolanský, Dr. Ing. E. Šlechta a J. Plojhar. Po přijetí zákona se sešli politici, herci a dělníci v Národním divadle. Zdeněk Nejedlý ve svém projevu zdůraznil novou osvětovou funkci divadla pro společnost. Divadlo však musí mít na mysli, jaké obecenstvo v něm sedí. [ ] Bude-li divadlo hrát pro lid, je zpolitisováno tím nejkrásnějším způsobem. 178 K tomu dodal V. Kopecký, že divadlo dotvrzuje svůj svazek s pracujícím lidem a hodlá mu sloužit. Zákon udával, že osvětovým dozorem nad divadly, s výjimkou státních, jsou pověřeny Zemské národní výbory a na ty státní dohlíží Ministerstvo školství a osvěty. Osvětový dozor z hlediska státně politické výchovy časové povahy vykonává ministerstvo informací. 179 Skrze divadelní zákon byla také realizována snaha odstranit z divadelního sektoru soukromé podnikatele Divadelní a dramaturgická rada V dubnu 1948 byla zřízena Divadelní a dramaturgická rada při ministerstvu školství a osvěty, jakožto iniciativní a poradní sbor ve věcech divadelních. 180 Jejím úkolem bylo pečovat o dramaturgické úkony divadel, ale nesmí však tím omezovati svobodu umění, zejména vnucovati divadlům a divadelním ochotnickým spolkům pořad her nebo jednotlivá divadelní díla. 181 Předsedou divadelní a dramaturgické rady se stal M. Kouřil a členem byl mezi jinými i Saša Machov. Tato rada začala s odvoláním na divadelní zákon přezkoumávat způsobilost pracovníků v divadlech. Doopravdy ale vyřazovala nepohodlné zaměstnance a nahrazovala je protekčními. Další podobná instituce byla zřízena při ministerstvu informací, jednalo se o Divadelní propagační 177 M. KOUŘIL, Divadlo před Vítězným únorem, s Svobodné noviny, Herecký sněm v Národním divadle, Praha , s Divadelní zákon 32/1948 Sb, Hlava druhá Příslušnost ve věcech divadelních. 9. Dozor po stránce osvětové. 180 E. JANSKÝ, Divadelní žatva, s E. JANSKÝ, Divadelní žatva, s

55 komisi. 182 Jak už napovídá název, jejím hlavním účelem byla propagace divadla mezi lidmi a též organizování návštěv divadel apod. 4.2 Spojení divadel V sezóně 1948/1949 se neměnila pouze politická elita národa, ale také bylo rozhodnuto, že Divadlo 5. května, dnes Státní opera Praha, bude přičleněno k Národnímu divadlu. Představovalo prý pro ND přílišnou konkurenci. Machov měl na starost práci na obou scénách a jeho zástupkyní v Divadle 5. května/smetanově divadle byla choreografka, tanečnice a scénografka Nina Jirsíková, jeho bývala kolegyně. Také na scéně Smetanova divadla dbal Machov o progresivní repertoár. O choreografickou práci se tu dělili Nina Jirsíková a Robert Braun Popelka Těsně před převratem Machov uvedl Popelku od Sergeje Prokofjeva. Premiéra se konala 8. ledna 1948, a to s velikým úspěchem a ovacemi. Machovovo uvedení Popelky dokonce předběhlo slavnou londýnskou premiéru F. Ashtona, který v souboru Sadler s wells ballet zkoušel ten samý kus ve své choreografii. Český divák však nebyl ochuzen o kvalitní podívanou, ba naopak. Publikum zaznamenalo a velmi ocenilo zlepšující se kvalitu souboru naší první scény. Jenom slepý může nevidět růst našeho prvního baletního souboru až k dnešnímu evropskému standardu, za nějž sám soubor potleskem děkoval svému šéfovi. 184 Jedna z mála výtek k tomuto představení byla namířena k Machovovi a upozorňovala na neobsazení sólistky Zdenky Zabylové do titulní role. Jenže Zabylová již v roce 1948 byla ve věku, 185 který rozhodně neodpovídal postavě mladé naivní dívenky. Představení Popelky bylo u nás opravdu úspěšné. Za Machovova života se hrála 62x a po jeho smrti bylo obnovena A. Landou a J. Němečkem. Dohromady tak Popelka ztratila svůj střevíček na jevišti celkem ve 212 reprízách, což už je velmi úctyhodné číslo. Dalším Machovovým úspěchem s touto inscenací byl výběr 182 J. KNAPÍK, Únor a kultura, s L. SCHMIDOVÁ, Československý balet, s K. Reiner, Kulturní politika, In H. KONEČNÁ a kol., Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů, s V roce 1948 jí bylo 45 let. 55

56 Popelky jako slavnostního představení, které se hrálo při návštěvě Gregori Dimitrova v Praze, dne 23. dubna Symfonické kolo Květen byl ve znamení nových premiér. Machov uvedl večer složený ze 4 kusů. První z nich, Petruška, měl sice větší úspěch než dřívější Remislavského uvedení v roce 1925 a Nikolské v roce 1934, nicméně příliš populární nebyl. Další částí byl lidový jihoslovanský balet Symfonické kolo. Machov v něm použil lidové jugoslávské taneční kroky a prvky, ale kritika nebyla tomuto dílu příliš nakloněna a vytýkala mu, že nesprávně aplikoval kroky. Místo jugoslávských prý použil Machov kroky bulharské. Ani s výběrem krojů nebyly kritika spokojena. Věra Petříková v Lidových novinách upozorňuje, že kostýmy měly údajně na jevišti působit příliš strojeně. 187 Jako zbylé dva kusy byly nastudovány opět Janáčkovy Lašské tance a Maklakiewiczův polský balet Cagliostro ve Varšavě. Druhá repríza tohoto složeného představení byla věnována Umění lidu Šípková Růženka V prosinci 1948 se konala premiéra velkého klasického baletu Šípková Růženka, kterou Machov počeštil z původní Spící krasavice. Představení bylo poprvé uvedeno v rámci oslav narozenin J. V. Stalina, 189 a také k příležitosti 60. výročí Čajkovského návštěvy Prahy. 4.3 Úspěšná sezóna Sezóna 1949/1950 přinesla Machovovi opět změnu pojmenování jeho funkce. Z ředitele baletu se stal správcem baletu ND a zároveň ho prof. Z. Nejedlý jmenoval členem ředitelství Národního divadla. To bylo tvořeno ředitelem, čtyřmi správci uměleckých sektorů a správním ředitelem května V. VAŠUT, Saša Machov, s fcc-f af-c913k3315dpc Vyhledáno Vyhledáno

57 4.3.1 Obliba Aloise Jiráska Dne 9. července 1949 byla uvedena premiéra baletů Moravské tance od Leoše Janáčka, Chopiniana Frederyka Chopina a Filosofská historie od Zdeňka Vostřáka. Nejpopulárnější částí se stala právě Filosofská historie. Tou dobou totiž probíhala komunistická propagace Aloise Jiráska, iniciovaná Zdeňkem Nejedlým. Ten představení viděl, a ačkoliv se nikdy netajil svým negativním vztahem k baletu, 190 vyjádřil se k Filosofské historii kladně. Tentokrát však sáhl po peru, aby eticky i esteticky zdiskreditovaný žánr odměnil okázalou pochvalou. 191 I Ženka Weinerová se o Filosofské historii vyjadřuje s entusiasmem: Tím, že se baletní soubor Národního divadla zapojil do Jiráskovské akce, dokázal, že taneční umění nejen může, ale musí držet krok s dobou. [ ] Proč bychom po úspěchu Filosofské historie, nemohli např. v Sovětském svazu hledat i najít taneční vyjádření pro námět budovatelský? 192 Tímto titulem se zkrátka Machov trefil do soudobého trendu komunistických recenzentů. 4.4 Plány do budoucna Na rok 1950 byly plánovány tři celovečerní balety, a to Doktor Faust ve Smetanově divadle, Romeo a Julie a Labutí jezero. Uveden z nich byl pouze Romeo a Julie. Premiéra Labutího jezera byla přesunuta na rok 1951 a místo ní uvedena byla Dvořákova česká suita a Viktorka. Namísto baletu Faust byly uvedeny Svatební scény a Coppélia. Další plánované balety Gajané a Plameny Paříže byly odloženy prozatím na neurčito. Přitom zrovna Plameny Paříže byly komunistickým režimem oceňovány, jelikož znázorňují Velkou francouzskou revoluci a evokují tak vítězství lidových vrstev nad šlechtou. Při své premiéře v Leningradu roku 1932 bylo toto dílo považováno za jeden z nejhistoričtějších a nejdivadelnějších baletů. 193 Plameny Paříže byly uvedeny v Národním divadle nakonec až v roce V. VAŠUT, Saša Machov, s Zdeněk Nejedlý, Z našich divadel, In V. VAŠUT, Saša Machov, s AND, fond představení Filosofská historie, č. B66a., Žanka Weinerová, Jiráskovo dílo v baletním přepisu, MD Praha, (výstřižek). 193 V. M. GORODINSKIJ, Opera a balet v SSSR, s

58 4.4.1 Ať smutnou výstrahou nám provždy je ten příběh Romea a Julie. Nejstěžejnějším dílem Saši Machova bylo bezesporu představení Romeo a Julie. Premiéra se konala dne 28. ledna V hlavních rolích se představili mladí tanečníci Jiřina Knížková s Jiřím Blažkem a Merkutia interpretoval Miroslav Kůra. 194 Scénu k představení vytvořil Zdeněk Rossmann a kostýmy Jan Kropáček. Premiéra byla opravdu prestižní událostí sezóny a její úspěch byl famózní. Dlouho se tleskalo umělcům, kteří připravili nadšenému obecenstvu kouzelný večer. 195 Objevily se však i připomínky. Například, že skladatel díla S. Prokofjev není dostatečně reprezentující pro sovětské umění, neboť jeho hudba už nezní tak klasicky, jak se u ruských skladatelů očekávalo (ve srovnání např. s Čajkovským). V únoru 1948 totiž Sovětský svaz zveřejnil kritiku některých svých skladatelů, mezi kterými byl právě Prokofjev a mimo jiné také Šostakovič. 196 Vladimír Vašut tuto situaci shrnul tak, že stará kritéria estetických norem přestávají fungovat a nová ještě nejsou vytvořena ani vyzkoušena. Pražská verze byla také srovnávána s původní předválečnou verzí Ivo Váni Psoty v Brně z roku Ohlasy však nakonec předčily kritiky a Machov tak získal své jediné životní oficiální ocenění. Bylo to vítězství jeho Romea a Julie na Divadelní žatvě v roce Divadelní žatva Divadelní žatva byla celostátní komunistická soutěž, vyhlášená poprvé roku Měla za úkol mapovat umělecké výkony a přestavení v Československu. Soutěžilo se v několika kategoriích, např. herci a herečky jako jednotlivci, soubory stálých divadel, soubory pro mládež, jevištní výtvarníci, režiséři jako jednotlivci a další. Pro představu zde uvádím složení komise pro rok 1948, kterou ministr Kopecký jmenoval 1. září. Ta se skládala jak z divadelních kritiků, tak z dělníků, např. z Jawy a Svobody. 198 Už struktura poroty vypovídá o její umělecké odbornosti a povolanosti fcc-f af-c913k3315dpc Vyhledáno H. KONEČNÁ a kol., Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů, J. KNAPÍK, Únor a kultura, s H. KONEČNÁ a kol., Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů, s E. JANSKÝ, Divadelní žatva, s

59 4.4.3 Kontroverzní volba Viktorky Následujícím Machovovým počinem byl balet Viktorka (hudba Zdeněk Vostřák), uváděný spolu s Českou suitou na hudbu Antonína Dvořáka. Premiéra se konala na konci sezóny, 30. června 1950, v rámci celostátních oslav 130. výročí narozeniny Boženy Němcové. 199 Titulní role ztvárnily Zora Šemberová a Růžena Mazalová. Obě tanečnice braly přípravu velmi vážně a dokonce se vypravily k psychiatrovi, aby jim Viktorčinu nemoc přiblížil. Výběr tohoto námětu sice odpovídal soudobé adoraci Boženy Němcové, ale vadil trendu, který požadoval radostná a pozitivní představení. Viktorka nemohla skončit smrtí titulní postavy, neboť by dělnické publikum odcházelo domů z představení v zádumčivém rozpoložení, což nebylo žádoucí. A tak byl přidán obraz, kdy k tělu mrtvé Viktorky přichází Barunka s vesnickými dětmi a závěr tak působí poetickým dojmem. Naštěstí bylo po čase od tohoto pomýleného závěru baletu upuštěno a příběh skončil tak, jak má vygradovat, totiž smrtí Viktorky. Kritiky také vytýkaly Machovovi, že si za hlavní postavu vybral psychicky narušenou ženu, místo kladné budovatelské hrdinky. Věra Petříková v Lidových novinách píše: Povýšit v dnešní době na hrdinu scénického díla chorobomyslného člověka, znamená zbavit toto dílo možnosti společenské odezvy, zkreslit realismus předlohy. Jakkoliv se snažil autor libreta rozjasnit alespoň závěr příchodem malé Barunky, zůstala tu jen tklivá, pochmurná anekdota, která nesplňuje požadavek povzbudivého socialistického umění. 200 Sám Dr. Nejedlý se o představení údajně vyjádřil jako o nesrozumitelném, zápaďáckém, dekadentním a pro pracující třídu nevhodném představení Z pokladnice klasického baletu Poslední premiérou za Machovova života byla nejznámější baletní klasika Labutí jezero. Soubor se během minulých let dostal na vynikající úroveň a mohl si dovolit uvést takto náročné představení v odpovídající kvalitě. Premiéra se konala 26. ledna Hlavní roli Odetty svěřil Machov Nadě Hajdašové. Tato balerína započala svou zajímavou kariéru v Ostravě, ze které se protančila až do milánské La Scaly na Vyhledáno Věra Petříková, Balet o Viktorce, Lidové noviny, Praha , s Vzpomíná tanečnice Eliška Dlasková v dokumentu o S. Machovovi. 59

60 post sólistky. Po dalších životních peripetiích zakotvila v USA, kde se živila jako tanečnice v nočních klubech. V roce 1947 ji Machov pozval zpět do Československa a udělal z ní svou sólistku. 202 Pro své Labutí jezero zvolil závěr, 203 kde Odetta i princ Siegfried umírají, ale zbylé dívky/labutě jsou vysvobozeny z Rudovousovy kletby. Kritik T. Pastírik o představení mluvil v superlativech a dokonce označil premiéru za zdravou a socialisticky realistickou. Brněnské kritiky už tak vřelé nebyly a připomínaly Psotovu verzi Labutího jezera v Brně. 4.5 Konec jedné legendy Výpověď Machovův prudký umělecký rozmach a nadšená divadelní práce se bohužel nemohly vyvíjet dále, tak jak měl mistr v plánu. V roce 1950 začaly stranické prověrky v rámci tvrdého a nekompromisního stranického boje a Machov jimi neprošel. 204 Na výsledku se mimo jiné mohla podepsat i Machovova homosexuální orientace. On sám se tím příliš netajil, netoužil však, aby se tato informace dostala do sfér, kde by mu mohla uškodit. StB ho začala vyděračským poukazem na jeho homosexualitu nutit ke spolupráci. 205 Machov ji ale odmítl. Atmosféru, která v této době Machova obklopovala, ilustruje anonymní zpráva bez uvedení jakýchkoliv bližších údajů pisatelových, nacházející se v Machovově složce v archivu Národního divadla. 206 Do strany vstoupil až po únoru ač se rád chlubí, že byl organisovaným komunistou před válkou. Politické uvědomění snad vzhledem k tomu jak jest jeho práce jako choreografa zaměřena jest správné, ale rozhodně o něm nelze říci, že jest uvědomělé. Jeho práce trpí tím, že nedovede uplatňovat svoji autoritu, nedovede vycházet s lidmi, k čemuž pravděpodobně schází pedagogické vzdělání. Jinak mám zato, že je nutno se smířiti s tím, že nemáme v této 202 Tomáš VRBKA, Státní opera Praha, Praha 2004, s Labutí jezero nemá konstantní konec. Verze jeho zakončení se různí podle tvůrce. Buď přežijí všichni, nebo Odetta umírá, ale zachrání ostatní dívky labutě. Měně často umírá princ. 204 V. VAŠUT, Saša Machov, s J. ČERNÝ, Osudy českého divadla po druhé světové válce, s Zprávu jsem ponechala v originálním znění, bez úpravy interpunkce nebo slov. 60

61 době schopnějšího 207 baletního a choreografického mistra a že snad teprve mezi mladšími teprve dorůstajícími najde se někdo schopnější po všech stránkách. Mezi zaměstnanci koluje přesvědčení, že je pohlavně úchylný. Toto tvrzení se mě však nepodařilo nikde konkrétně ověřit. Jest však dosud svobodný a ze žádnou ženou nikdy není viděn, spíše v pánské společnosti. Mám zato, že toto zasluhuje pozornosti, neboť kdyby se to mělo potvrdit, zajisté by bylo nutno pochybovat o tom, že i jeho umělecké zaměření je zdravé. 208 Dále proběhlo hlasování členů strany ohledně Machovova vyškrtnutí z KSČ. Většina hlasovala pro, a tak byl Machov vyloučen. 209 To naprosto podlomilo jeho víru v komunistickou stranu, 210 ze které vycházela jeho milovaná levicová avantgarda. Také to ale zničilo jeho autoritu v divadle natolik, že napsal dne 15. května 1951 ředitelství Národního divadla dopis, v němž touto cestou sdělil, že 30. dubna podal za přítomnosti Dr. Jaroslava Hendrycha a s. Dany Pittichové ústní výpověď. Zdůvodnil to svým křehkým duševním stavem, a také tím, že úkoly, na něj kladené, jsou příliš nervově náročné a nechce riskovat další zhroucení. Machov na konci dopisu požádal, aby o jeho rozhodnutí bylo vyrozuměno ministerstvo školství, věd a umění Nepříjemnosti v divadle Další událostí, která se na Machovovi zajisté také velmi negativně podepsala, byla aféra při Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro v roce Do Prahy přijeli hostovat sovětští sólisté ze Státního akademického Kirovova divadla, N. Alexandrovna Petrovna s A. Anatoljevičem Makarovem. Šlo o velkou socialisticko baletní událost sezóny. Představení se zúčastnil z oficiálních hostů mimo jiné i ministr Z. Nejedlý. Machov, dle dohody s ředitelem Boháčem, a po schválení příslušnými orgány ministerstva školství a kultury, přidal do programu vystoupení pražských sólistů Niny 207 Nečitelné, zřejmě je myšleno schopnějšího. 208 AND, osobní fond Saši Machova, č. P164., Bez uvedení autora či jiných informací, pouze zařazeno v této složce. 209 Vyloučení Machova ze strany proběhlo zřejmě na nátlak zřízence v dílnách dekorací Karla Vopálky, švagra Emanuela Famíry. In J. ČERNÝ, Osudy českého divadla po druhé světové válce, s Vstoupil do ní již roku Dle prof. V. Vašuta to bylo v té době Machovovo vyznání víry v lepší a spravedlivější budoucnost lidstva. Dokonce Machov v roce 1928 vystoupil v Lucerně při příležitosti Leninovy tryzny. Zatančil tam Prokofjevův Revoluční pochod a jeho partnerka z Osvobozeného divadla Marie Zdeňková tanečně ztvárnila Internacionálu. In V. VAŠUT, Saša Machov, s NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Machov Saša 1904, karton

62 Hajdašové a Miroslava Kůry. Ti zatančili part z Labutího jezera. Po ukončení za stálého aplausu padaly na jeviště květiny a diváci si vynutili přídavek. Z úspěchu M. Kůry měl baletní soubor velkou radost všechny těšilo, že mají ve svém středu tanečníka, který se může rovnocenně postavit po bok reprezentantům národa s tak velikou a proslulou baletní tradicí. Tím větší byl jejich údiv, když zjistili, že tento úspěch byl hodnocen jako protisovětská provokace. Sotva se už asi, žel, dovíme, kdo byl ten bídný našeptávač ministra Nejedlého, který dokázal rozpoutat kampaň takového rozsahu, jež vzápětí následovala. 212 Brzy po představení se konala schůze, na které dle vyprávění O. Paskové rozčilený ministr Nejedlý rozhodl, že M. Kůra má s okamžitou platností zákaz účinkování v ND a musí být přeložen na Slovensko. Machov tak ze dne na den přišel o svého hlavního mužského sólistu. Ale i osobně byla pro mistra tato nespravedlivá událost jen dalším hřebíkem do rakve. Místo očekávaných gratulací k perfektní úrovni jeho svěřenců se Machovovi dostala jen absurdně negativní reakce z vyšších míst. 4.7 Machovova smrt Ještě v úterý 19. června 1951 stál Machov v zákulisí a dohlížel na představení Labutího jezera. Radil Oldřichu Stodolovi, který musel narychlo převzít roli prince za Miroslava Kůru. Po představení Machov odešel domů, napsal dopis na rozloučenou a otrávil se. Údajně ampulí, kterou měl schovanou z války. Lékaři se ho ještě snažili zachránit, ale marně. Machov zemřel v sobotu 23. června, právě ve chvíli, kdy jeho soubor zrovna tančil Labutí jezero. Žel, uprostřed největšího rozmachu jeho talentu přišla tragická smrt, učinivší z jeho díla imponující sice, ale přesto jen torzo a nedokončené vyznání. 213 Po jeho smrti ředitel divadla Boháč údajně oznámil baletními souboru přísně tajnou zprávu, a to, že byl S. Machov francouzský imperialistický špión. Všechny členy souboru upozornil, že o této skutečnosti mají zakázáno mluvit AND, osobní fond Saši Machova č. P164., Vojtěch Cvek, Teskná vzpomínka za velkým umělcem, Nástup, Pelhřimov, (výstřižek). 213 V. Vašut, Divadlo 1963, č. 7, š. 32. In H. KONEČNÁ a kol., Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů, s AND, osobní fond Saši Machova č. P164., Vojtěch Cvek, Teskná vzpomínka za velkým umělcem, Nástup, Pelhřimov, (výstřižek). 62

63 Na pohřbu umělce si někdo povzdechl: Ano, je to tragédie, když někteří komunisté zaměňují stranickou práci s gestapáckými metodami. 215 V roce 1962, tedy 11 let po Machovově smrti se v knize o československém baletu objevuje referát švédského tanečního kritika Bengt Hägera ze Stocholmu z roku 1947, ve které se o Machovovi vyjadřuje v superlativech. Saša Machov není nic menšího než národní majetek. Pod jeho vedením má český balet nejlepší vývojové možnosti a velkou budoucnost. 216 Machov tedy nebyl komunistickými tvůrci knih zavržen, ale o jeho smrti autoři mlčí. Většinou je uvedeno pouze datum úmrtí bez jakýchkoliv souvislostí či informací. 215 AND, osobní fond Saši Machova č. P164., Vojtěch Cvek, Teskná vzpomínka za velkým umělcem, Nástup, Pelhřimov, (výstřižek). 216 L. SCHMIDOVÁ, Československý balet, s

64 5 Padesátá léta 5.1 První polovina 50. let Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla. 217 Komunistická strana systematicky a dlouhodobě úspěšně pracovala na upevnění své moci a vytvoření svého rudého aparátu, který následně kontroloval občany, přikazoval jim, co mají dělat a oplácel jim to zajišťováním základních sociálních jistot. StB, která byla pod přímým vedením KSČ, vykonávala legitimní státní teror. Padesátá léta jsou v této souvislosti známá s vykonstruovanými monstrprocesy s doktorkou Miladou Horákovou nebo Rudolfem Slánským a dalšími oponenty režimu. Společnosti byla vtloukána marx-leninsko-stalinistická ideologie a až zbožný vztah k SSSR. Co se týče postavení profesí na společenském žebříčku ve státě, získal po únoru 1948 dělník jedno z nejvyšších ocenění. Intelektuálové, studenti a vědci byli podceňováni a dehonestováni, dělníci naopak vyzdvihováni až glorifikováni. Volnočasové aktivity jednotlivých lidí nebyly příliš žádoucí, naopak masové akce byly komunisty velmi oblíbené. Co se týče kultury, byla samozřejmě snaha o implementaci socialistického realismu a určení pracujícího lidu jako tvůrce kultury. V současné buržoazní sociologické literatuře koluje například reakční teorie současného anglického sociologa Arnolda Toynbeeho. Podle této teorie se společnost dělí na tvořivou menšinu a netvořivou masu, která není schopna vytvářet kulturní hodnoty.[ ] Dějiny a život plně vyvracejí tyto nesmysly. Skutečnými tvůrci kultury jsou pracující. Lid vždy byl, je a bude nejen jediným výrobcem materiálních statků, ale i tvůrcem duchovních hodnot. 218 V roce 1953 se událo několik zásadních změn. Na tento rok bylo naplánováno oslavit 75. narozeniny Zdeňka Nejedlého, jenže 5. března zemřel J. V. Stalin a 14. března další soudruh, K. Gottwald. V této době také komunistický režim procházel poprvé krizí a proběhla i měnová reforma. Tehdejší prezident Antonín Zápotocký reformu prezentoval jako vítězství pracujícího lidu a zničení buržoazie. Opravdové 217 George ORWELL, 1984, Praha 2009, s M. P. KIM, Komunismus a kultura, s

65 dopady se však projevily na poklesu životní úrovně obyvatel ČSR, a také znehodnocením a propadnutím jejich úspor a vázaných vkladů Kultura a balet v 50. letech Na konci roku 1951 se v Praze konala celostátní divadelní konference. Valter Feldstein 219 přednesl referát s názvem Repertoár je základem divadelní práce. Jeho hlavní myšlenkou bylo, že rozhodujícím orgánem při výběru repertoáru má být vláda, nikoli divadlo samotné. Strana by také měla zadávat k nastudování představení, týkající se těchto čtyř základních okruhů témat: 1. boj za mír 2. naše pětiletka 3. budování socialismu na vesnici 4. zobrazení vedoucí role KSČ - její boj za socialismus a proti všem nepřátelům vně i zrádcům uvnitř strany. 220 Strana si stále přála, aby byly inscenovány veselohry a oddechová představení. Zdeněk Nejedlý tento trend shrnoval takto: Čím více radosti bude v masách, tím lépe a rychleji se nám naše budovatelské úsilí podaří, neboť ne ze smutku, ale z radostné důvěry a nálady rodí se práce. 221 Český balet byl až do konce padesátých let podstatně závislý na sovětském vzoru (např. uvedení Blažkova Spartaka). Důležitým mezníkem pro vývoj československého baletu byl Festival současného baletu v Brně v roce Během diskuzí zvítězil názor, že zájem o formu nemusí znamenat sklouznutí do bezideového formalismu; že klasický tanec není jediným závazným pohybovým systémem pro jakékoliv dílo bez ohledu na jeho námět, hudbu a prostředí; že choreografie je svobodná umělecká tvorba Valter Feldstein (3. ledna 1911, Praha 6. března 1970, Praha) byl český překladatel zejména z němčiny, středoškolský a univerzitní pedagog a pracovník rozhlasu a televize. 220 V. JUST, Divadlo v totalitním systému, Příběh českého divadla ( ) nejen v datech a souvislostech, s V. JUST, Divadlo v totalitním systému, Příběh českého divadla ( ) nejen v datech a souvislostech, s V. JUST, Divadlo v totalitním systému, Příběh českého divadla ( ) nejen v datech a souvislostech, s

66 5.2 Druhá polovina 50. let Padesátá léta představovala období stability komunistického režimu. Odpůrci byli zastrašeni a umlčeni, emigrovali nebo byli ve vězeních. Druhá polovina padesátých let už ale znamenala lehké uvolnění dogmatického komunistického režimu. Významnou událostí byl XX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu, na kterém dne 25. února 1956 N. S. Chruščov veřejně přednesl projev Kult osobnosti a prohlásil, že J. V. Stalin a jeho metody byly kruté a nelidské. Poprvé tuto modlu zkritizoval a odstartoval tak změny ve vnímání kultu Stalinovy osobnosti. Stalinismus přestal být oficiální politikou Sovětského svazu. 223 Jak se režim začal koncem 50. let lehce uvolňovat, Československo se znovu otevřelo navenek světu a pomalu navazovalo politické vztahy s ostatními státy. V oblasti kultury a vědy se vytvořila možnost existence autonomních subjektů, s předpokladem, že nebudou mít mocenské ambice a reálnou politickou váhu. 224 Tento stav byl ale pouhou první vlaštovkou a velmi brzy byl odepsán. Antonín Novotný upevnil mocenské postavení KSČ ve státě a v roce 1957 zahájil kampaň proti revizionismu, čímž liberální ovzduší zašlapal do země. Celá situace vyústila v nový Ústavní zákon 100/1960 Sb. ze dne 11. července Došlo k úpravě změny názvu státu na Československou socialistickou republiku. V této ústavě se např. dočteme, že socialismus v naší zemi zvítězil, budovatelské nadšení musí pokračovat, stejně jako bratrství se Sovětským svazem. Československá republika v ústavě z roku 1960 byla charakterizována touto definicí: socialistická republika je socialistický stát, založený na pevném svazku dělníků, rolníků a inteligence, v jehož čele je dělnická třída. 226 Kultura byla na počátku 60. let stále pod taktovkou komunistického režimu a jím požadovaného směru vývoje. Oficiální kultura podle stranických usnesení byla v r ještě v zajetí dogmatických ideologicky služebných konstruktů o socialistickém Vyhledáno J. RATAJ P. HOUDA, Československo v proměnách komunistického režimu, s Vyhledáno Ústavní zákon 100/1960 Sb. ze dne 11. července 1960, Hlava 1, čl

67 realismu, který byl přes zjevnou vyčpělost uměle označován za zosobnění modernosti Nový divadelní zákon 55/1957Sb. Dne 31. října 1957 byl vydán nový divadelní zákon 55/1957 Sb. 228 Nový divadelní zákon z roku 1957 sice novými formulacemi potvrdil stav nastolený v roce 1948, avšak i on poněkud uvolnil dosud pevné centralistické řízení převedením většiny divadel do správy krajských národních výborů, čímž se otevřel prostor pro rozdílný přístup místních správních a politických orgánů k práci jednotlivých divadel Po smrti Machova Po smrti Saši Machova se vedení souboru ujali dva ze sólistů jeho éry, a to Vlastimil Jílek a Antonín Landa. Pokračovali v jeho stylu a také obnovili některé z jeho kusů. Ani jeden z nich však v šéfovské pozici příliš dlouho nevydržel. Následně je vystřídal Jiří Němeček st., který s přestávkou vedl balet Národního divadla až do roku Vlastimil Jílek Nyní bych se ráda zastavila u osobnosti Vlastimila Jílka. Jeho vůdčí období v baletu ND sice netrvalo příliš dlouho, zato jeho životní osudy byly pro téma této práce zajímavé a přínosné. Vlastimil Jílek se narodil 2. září roku 1925 v Jihlavě. V komunistických hlášeních je uváděn třídní dělnický původ. Navštěvoval taneční školu Ivo Váni Psoty v Brně a později dostal angažmá v brněnském divadle. Když bylo kvůli nacistům divadlo uzavřeno, zůstal v Brně jako sólista brněnského divadla Städtische Bühnen Brünn. 230 Po roce 1944 byl nasazen na práci v letecké továrně v Bučovicích. 231 Po skončení války nastoupil do Divadla 5. května a po dvou měsících, dne 1. září 1945 přešel do 227 J. RATAJ P. HOUDA, Československo v proměnách komunistického režimu, s Vyhledáno V. JUST, Divadlo v totalitním systému, Příběh českého divadla ( ) nejen v datech a souvislostech, s Vyhledáno AND, osobní fond Vlastimila Jílka, č. P157., K návrhu ku schválení soudr. Jílka Vlastimila, do funkce člena baletu pro kulturní pořady na světové výstavě v Bruselu z ministerstva školství a kultury, píše Drahoš Želenský,

68 Národního divadla. Stal se zde sólistou a jeho doménou se kromě klasických princů, staly charakterní role. V roce 1946 vstoupil do KSČ. Po smrti S. Machova byl tedy Vlastimil Jílek jmenován novým šéfem baletu. Na tomto postu setrval jen dvě sezóny, tj a na svou vlastní žádost byl odvolán. 232 Ve zlaté kapličce nicméně zůstal až do roku V roce 1974 už bylo sice v komplexním hodnocení pracovníka navrhováno, aby Jílek dovršil svou práci v Národním divadle, až mu bude 50 let a zároveň ke svým 30 rokům umělecké taneční činnosti. Nakonec v ND zůstal o trochu déle. Dále tato zpráva s hodnocením pracovníka poukazuje na Jílkův pokročilý věk, kvůli kterému pro něj na postu tanečníka již není využití. Soudruh pro svůj věk fyzicky ani esteticky nesplňuje podmínky sólisty ND. Jeho role vychovatele v Labutím jezeru ani komická role v Ondrášovi nejsou dobré.[ ] Ve svých 49 letech už nemůže být tím aktivním tanečníkem, jako za své vynikající taneční činnosti před lety. 233 S blížícím se koncem své taneční kariéry se Jílek začal pokoušet o tvorbu choreografií. Ta je v tomto hlášení bohužel hodnocena jako průměrná a posuzovatel navrhuje umístit Jílka do některého mimopražského divadla, kde by mohl své schopnosti využít. Za zmínku stojí jeho balet Jánošík, který uvedl na scéně Smetanova divadla. Premiéra se konala 20. března 1953 a následně se reprízoval do 21. května 1958, kdy mělo toto představení derniéru. 234 Předlohu a libreto pro toto dílo vytvořil Václav Kašlík. Prezident Antonín Zápotocký Jílka za toto dílo odměnil dvouměsíční studijní cestou do Sovětského svazu, konkrétně do Moskvy a Leningradu Cesta do SSSR Jílek na studijním pobytu u východních inspirátorů rozhodně nezahálel. Za dva měsíce zhlédl 46 divadelních představení, 7 koncertů v Moskvě a v Leningradu, a také se zúčastnil zkoušek významných sovětských baletních souborů. 235 Celý přínos svého pobytu shrnul takto: Jsem šťasten, že jsem mohl poznat nejen sovětské baletní umění, 232 AND, osobní fond Vlastimila Jílka, č. P157., Pracovně politické hodnocení a posudky o pracovní činnosti. 233 AND, osobní fond Vlastimila Jílka, č. P157., Návrh komplexního hodnocení, Praha 10/1974, podpisy bohužel nečitelné Vyhledáno AND, osobní fond Vlastimila Jílka, č. P157., Věra Petříková, Za baletem do sovětského svazu, Svět sovětů, (výstřižek). 68

69 [ ]ale sovětské lidi vůbec. Přesvědčil jsem se o jejich ušlechtilosti, která se projevuje ve všem, v lásce k umění, k dětem, ke všemu, co je v životě kladného. Pociťuji hrdost nad tím, že se mohu počítat mezi členy Svazu československo sovětského přátelství, dnes rozumím daleko lépe, co pro nás znamená naše heslo Se Sovětským svazem na věčné časy! 236 Předtím, než Jílek vycestoval, byly několika jeho kolegům rozeslány žádosti o vypracování posudků na něj a jeho tehdejší ženu Jiřinu Knížkovou. Pro představu uvádím úryvek dopisu, který byl za tímto účelem zaslán Naděždě Sobotkové. Vážený /á/ souhruhu /žko/: Prosíme Tě o pokud možno urychlené zaslání osobního posudku na s. Jílka a Knížkovou, kterého /ou/ podle našich informací osobně znáš. V posudku nám uveď vše, co je Ti známo o jeho /jejím/třídním původu, politické i odborářské činnosti. Ve svém sdělení se zaměř na jeho /její/charakterové a pracovní vlastnosti a to jak kladné, tak i záporné, jakož i jeho /její/další vývojové schopnosti. Pokud jsou Ti známy údaje o jmenované /m/ z doby okupace, po případě z doby před ní, prosíme Tě o rozšíření posudku i za tato období.[ ] 237 Nejen Jílkovi kolegové, ale i ředitel Národního divadla napsal na svého zaměstnance několik posudků, aby se soudruzi mohli rozhodnout, jestli se Jílek na zájezd do SSSR hodí Hodnocení Jílkových povahových rysů Rozhodně zajímavé je hodnocení Jílkovy osobnosti, jeho vlastností, předností a slabostí. Téměř všechny posudky popisují V. Jílka jako vtipálka, veselé povahy, 238 ovšem se smyslem pro povinnost. Ředitel ND Drahoš Želenský ho opět charakterizuje jako kolegiálního a pozitivně naladěného člověka. Je sebekritický, kritiku zdravě 236 AND, osobní fond Vlastimila Jílka, č. P157., Věra Petříková, Za baletem do sovětského svazu, Svět sovětů, (výstřižek). 237 AND, osobní fond Vlastimila Jílka, č. P157., žádost ze dne , Ředitelství Národního divadla v Praze, posláno p. N. Sobotkové. 238 V archivu Národního divadla je dochován článek z časopisu Dikobraz s názvem Dnes vypráví anekdoty. Vlastimil Jílek zde vykládá vtipy, např. tento: Ostrý hoch v kožené bundě sviští na motocyklu kolem jedné psychiatrické léčebny. Najednou mu vběhne do cesty jezevčík, náraz a chudák čoklík letí obloukem přes zeď ústavu. Tam se v zahradě procházejí dva chovanci. Ten jeden se podívá na letícího pejska a povídá: Bude pršet, jezevčíci létají nízko. In AND, osobní fond Vlastimila Jílka, č. P157., Dnes vypráví anekdoty, Dikobraz,

70 přijímá, ne vždy se podle ní řídí. 239 Mezi jeho slabiny ředitel řadí chybějící zásadovost v jednání. Také je podle něj Jílek povahově měkký a citlivý. Potřeboval by prý zpevnění charakterových vlastností a ujasnění některých zásadních věcí Jílek komunista Jak už bylo řečeno, Vlastimil Jílek vstoupil do KSČ v roce Příliš aktivně se stranicky neangažoval. V zápisu rozhovoru s pracovníkem je uvedeno, že žil, vystupoval a pracoval jako komunista. V posudcích se dočteme také něco o jeho stranickém smýšlení. Teoreticky je průměrně vyspělý, ale měl by marx- leninismus uplatňovat více v praxi. Je rozhodně třeba, aby jako komunista projevoval více bojovnosti. Základní povinnosti člena strany plní. 241 Po roce 1968 měl být, jako většina národa, konsternován tím, co se stalo, a rozhodl se pro odchod ze strany. Otázkou je, zdali měl být otřesen vpádem sovětských vojsk nebo pohoršen uvolněním tuhého komunistického režimu a inovativním Pražským jarem. 242 V červnu roku 1969 poslal dopis, ve kterém poprosil Celozávodní výbor KSČ, aby vzali na vědomí, že žádá o uvolnění z funkce CZV KSČ v Národním divadle a také, že si přeje vystoupit z KSČ. Svůj čin vysvětluje těmito slovy: Strana je dobrovolnou organisací, takže vstup a opuštění je naprosto svobodné. Ujišťuji Vás, že v přesvědčení a svém nitru zůstávám i nadále věren ideám, pro které jsem žil značnou část svého života Po odchodu z ND Vlastimil Jílek po odchodu z ND externě pracoval s činoherními divadly v Kladně a v Příbrami. V roce 1994 ještě inscenoval spolu s Vlastimilem Harapesem v Národním divadle balet Popelka, věnovaný památce Saši Machova. U popisu představení je uvedeno toto: Balet Národního divadla navazuje tímto představením na odkaz 239 AND, osobní fond Vlastimila Jílka, č. P157., dopis pro Obvodní vojenskou správu, ze dne 19. května 1958, Praha Břevnov, píše Drahoš Želenský. 240 AND, osobní fond Vlastimila Jílka, č. P157., dopis pro Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého, Kádrové oddělení, Praha I, Pohořelec 120, , píše Drahoš Želenský. 241 AND, osobní fond Vlastimila Jílka, č. P157., dopis pro Obvodní vojenskou správu, ze dne 19. května 1958, Praha Břevnov, píše Drahoš Želenský. 242 Což je v rámci komunistického rozhovoru s pracovníkem, ze kterého tyto informace pochází, pravděpodobnější. 243 AND, osobní fond Vlastimila Jílka, č. P157., dopis pro Titl. Celozávodní výbor KSČ k rukám s. Jindrové, V Praze , píše Vlastimil Jílek. 70

71 slavného a snad "nejnárodnějšího" českého choreografa Saši Machova. 244 Vlastimil Jílek zemřel 16. dubna Antonín Landa Po dobrovolném odchodu Vlastimila Jílka z vedoucí pozice baletu Národního divadla toto křeslo získal, opět ne na dlouho, Antonín Landa. Také bývalý tanečník, který v ND pracoval již za Jenčíka a Machova. Oba tito mistři jeho práci ovlivnili a Landa na ně rád vzpomínal. Nejlepší jsem zažil za Jenčíka a za Machova. Oba mi velmi imponovali Život Antonína Landy Antonín Landa se narodil 6. května 1916 v Kročehlavech u Kladna. Své první taneční zkušenosti nasbíral jako samouk na kladenské scéně a následně jezdil s kočovnou společností po venkově. První větší pracovní úvazek s pozicí opravdového tanečníka získal Landa v Košickém divadle, kde se zdržel pouze mezi lety 1937 a Krátce také působil v Divadle Uranie v Praze a Slovenském národním divadle v Bratislavě. Za Tisovy vlády odešel do Brna k I. V. Psotovi. 246 Konečně v roce 1942 získal angažmá v Národním divadle a setrval tam až do roku 1979, kdy odešel do důchodu. 247 Po roce činnosti byl povýšen na sólistu a zatančil spoustu hlavních rolí. Roku 1953 se stal šéfem baletu ND a vedl soubor až do roku Po nástupu J. Němečka se Landa přesunul k tvorbě choreografií, nejen v ND, ale i např. v Liberci a Českých Budějovicích. V roce 1961 vytvořil choreografii ke Slavnostnímu koncertu pro významné pracovníky, režírovaném Karlem Jernekem. V průběhu tohoto večera, konaném 29. dubna, zazněla některá slavná česká operní díla, jako například předehra k opeře Libuše, Jen dál! Jana Nerudy, Monolog herce Kašky ze hry Hrdinové okamžiku Jaroslava Průchy, Poselství z Reportáže, psané na oprátce Julia Fučíka, Slovanský tanec Vyhledáno AND, osobní fond Antonína Landy, č. P72., L. Glaser, Rozhovor se zasloužilým umělcem Antonínem Landou, Taneční listy, Praha 6/1973. (výstřižek). 246 AND, osobní fond Antonína Landy, č. P72., L. Glaser, Rozhovor se zasloužilým umělcem Antonínem Landou, Taneční listy, Praha 6/1973. (výstřižek) Vyhledáno

72 č. 5 Antonína Dvořáka, Zpěv míru (fragment) Vítězslava Nezvala a další. 248 Mimo jiné se věnoval i pedagogické činnosti na Pražské konzervatoři a na Hudební fakultě AMU. Zemřel roku Dětská tvorba/ tvorba pro děti Landa byl mimo jiné považován za choreografa dětských baletních představení, ze kterých vytvořil ve Smetanově divadle balet Z pohádky do pohádky v roce 1954, Sůl nad zlato v roce 1956 nebo český balet Bohuslava Martinů Špalíček roku 1972 v Národním divadle. Na tlačovej besede s členmi pražského Národného divadla sa choreograf, zaslúžilý umelec Antonín Landa, označil za detského choreografa. Riaditel ND národný umelec Jiří Pauer ho rýchlo vyviedol z omylu: - Mýlíš sa, ty už nie si detský choreograf, ale choreograf pre deti Hostování uzbeckého umělce A. R. Tomského Během Landova šéfování zavítal do Československa zasloužilý umělec Uzbecké SSR A. R. Tomskij. 250 Jeho hostování mělo rozšířit repertoár Národního divadla a mělo pomoci baletnímu souboru. 251 Nejprve zamířil do Bratislavy, kde nastudoval Rudý mák a následně v Praze ve Smetanově divadle uvedl 5. listopadu 1954 Asafjevův balet Bachčisarajská fontána. Sám si v tomto představení dokonce dvakrát zatančil roli Gireje. 252 O pár měsíců později, 11. února 1955, představil v Národním divadle českému publiku novou verzi Labutího jezera. Tomského pobyt se pozitivně projevil hlavně na zkvalitnění techniky souboru, ale bohužel nepřinesl velké obrození choreografické. V jeho dílech se také proslavila Olga Skálová, pozdější primabalerína souboru ND divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=inscenace.aspx&sz=0&ic=4711&abc=0&pn=256affcc-f af-c913k3315dpc Vyhledáno AND, osobní fond Antonína Landy, č. P72., ek, Stalo sa v týždni, Práca, Bratislava (výstřižek). 250 L. SCHMIDOVÁ, Československý balet, s L. SCHMIDOVÁ, Československý balet, s T. VRBKA, Státní opera Praha, s

73 5.6 Expo 58 Za zmínku stojí i úspěch Laterny Magiky 253 v roce 1958 na světové výstavě EXPO 58. Československý pavilon na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu získal hlavní cenu a stal se senzací. 254 Dnes to může vypadat skoro jako zázrak, že se podařilo k tak významné zahraniční prezentaci Československa protáhnout umělce, kteří neměli stranickou legitimaci, a také odideologizovat bruselský program. Situaci kolem příprav popisuje Jindřich Santar: 255 Podívejte, soudruzi tomu ze začátku nevěnovali moc velkou pozornost. Byla to první světová výstava po válce a nikdo o tom neměl ponětí. Dokonce nám z ÚV dali takového maníka, který měl dohlížet na ideovno. Ale to byl takový primitývek, který nás na schůzi, která jednala o natírání konstrukce proti korozi, dostal slovy: Soudruzi, vy pořád mluvíte o korozi a antikorozi, jde přece o to, aby nám to nerezavělo! 256 Po návratu zpět do Československa měl tým tvůrců výstavy velké problémy, neboť strana jejich prezentaci v Bruselu kritizovala. Hlavně se nelíbila bezideovost a také to, že výstavu chválila západní kritika, což bylo nemyslitelné. V této chvíli zakročil, jako deus ex machina, obávaný ministr Kopecký a navrhl, aby tým získal státní cenu. Situace se tím uklidnila. 5.7 Jiří Němeček Nový šéf baletu ND Jiří Němeček byl jmenován do své funkce ministrem Dr. Kahudou. Stalo se tak 4. října Podle článku VII statutu Národního divadla v Praze ze dne 20. června 1958 jmenuji Vás na návrh ředitele Národního divadla v Praze šéfem baletu Národního divadla v Praze s účinností od 4. října O rok dříve získal balet poprvé od svého počátku v ND samostatnost. 253 Byla součástí Národního divadla, označována jako samostatná, výzkumná scéna /zpr_archiv.aspx?c=a080613_190409_kavarna_bos Vyhledáno Jindřich Santar působil v této době sekční šéf na ministerstvu informací. Stal se autorem vítězné koncepce Jeden den v Československu pro EXPO /zpr_archiv.aspx?c=a080613_190409_kavarna_bos Vyhledáno NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Jiří Němeček, karton 216., dopis ministra Dr. Kahudy, Praha

74 5.7.1 Pan ředitel - kovorytec Prokoš Současně, dne 1. října 1958, nastoupil do ND nový ředitel Bedřich Prokoš, původně vyučen jako kovorytec, v tomto čase laureát státní ceny. Umělec dědictvím síly dělnické třídy a zkušenostmi průkopníka socialistického realismu při zakládání a budování Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, prokázal současně také vůdčí vznět a činorodý elán prací vedoucího odborového svazu. 258 Prokoš se při převzetí ředitelského křesla uvedl slovy: Chceme, aby také dnes bylo Národní divadlo odleskem naší doby i jejího smýšlení. 259 Reprezentoval názor, že ND vzešlo z vůle lidu, kterému byla revolucí a národním osvobozením navrácena jeho práva. Národní divadlo by proto mělo být představitelem těchto ideových a uměleckých práv. Po XI. sjezdu KSČ se apelovalo na dovršení socialistické výstavby a kulturní revoluce. Prokoš se chopil iniciativy a hned po prvním roce svého působení zorganizoval pravidelná nedělní představení pro mládež. ND tedy hrávalo o nedělích na všech svých scénách a několik představení. Uvádí se, že v rámci této akce navštívil Národní divadlo téměř milion lidí O životě J. Němečka Jiří Němeček se narodil 12. dubna 1924 v Říčanech u Prahy. Tanec studoval u F. Bubly a J. Nikolské mezi lety V Národním divadle poprvé vystoupil v roce 1939 jako externí tanečník a za války pracoval v Tylově divadle v Nuslích. V sezóně 1942/1943 získal v ND angažmá. V rámci totálního nasazení byl v následující sezóně přeřazen do německého Městského divadla ve Vratislavi v Polsku. 261 Po osvobození se nakrátko vrátil do Národního divadla, ale po dvou měsících odešel jako sólista do divadla v Opavě, kde se v roce 1946 stal vedoucím baletního souboru. Následovalo angažmá v Brně pod I. V. Psotou, kde působil jako tanečník a tvůrce choreografií k operetám od roku 1948 do roku Poté se v roce 1951 přesunul do Plzně, kde se stal šéfem baletu. Po Plzni přišla Němečkovi osudová nabídka vést balet Národního divadla v Praze. Šéfem se stal 1. března 1957 (poprvé do roku 1970) a současně 258 E. JANSKÝ, Národní divadlo , s E. JANSKÝ, Národní divadlo , s Adéla ŠTAJFOVÁ, Ředitelská éra Bedřicha Prokoše v Národním divadle ( ), Praha 2010, s Vyhledáno

75 pracoval v Hudebním divadle Karlín. V sedmdesátých letech se Němeček vrátil do Brna a z tohoto důvodu si vzal v pražském ND na roky neplacenou dovolenou. Po uplynutí této doby se vrátil zpět do Prahy ve funkci choreografa ND. Na této pozici působil do roku 1979, kdy se stal opět šéfem baletu. Soubor vedl nejdelší dobu ze všech šéfů, až do převratu, kdy balet Národního divadla převzal Vlastimil Harapes. J. Němeček po revoluci, 30. září 1990, odešel do důchodu. V roce 1972 obdržel cenu za současnou choreografii na Mezinárodní baletní soutěži ve Varně, kde dlouho působil i jako člen poroty Repertoár Němeček společně s choreografem Jiřím Blažkem razil cestu k modernímu pojetí baletního stylu. 262 Repertoár, který za svého prvního působení vytvořil, byl velmi pestrý. Němeček na první scéně uvedl např. tato nová díla: Burgauserův Sluha dvou pánů, Hanušův Othello, Čulakiho Mládí, dále Kamenný kvítek, Romeo a Julie, Marnotratný syn, Schulhoffova Náměsíčná, Gerschwinova Rapsódie v modrém, Bukovského Svědomí, Coppélia, Einemova Medusa, Vackův Meteor, Bartókův Podivuhodný mandarín, Ederovo Bloudění Odysseovo. Druhým hlavním choreografem ND byl bývalý sólista baletu ND Jiří Blažek. Z jeho hlavních děl jmenuji Spartaka, Dafnis a Chloe, Pták Ohnivák, Petruška, Istar a Vzpoura. Dalším choreografem byl opět emeritní tanečník ND, Luboš Ogoun. Jeho hlavní počin na naší první scéně byl Asafjevův revoluční balet Plameny Paříže. Národní divadlo uvedlo tento balet poprvé ve své historii 27. března Bohužel moc dlouho na jevišti nevydržel, 8. listopadu 1958 se konala derniéra Sovětský svaz na návštěvě V březnu roku 1958 se konala ve Smetanově divadle nevídaná událost sezóny. Po šest dní 263 tu poprvé od skončení války hostovalo celé baletní zahraniční těleso. Do této doby šlo většinou jen o sólisty. Tentokráte však přijel celý soubor akademického divadla opery a baletu S. M. Kirova z Leningradu. Jejich hostování se konalo na 262 Jindřich ČERNÝ, Národní divadlo : stručný průvodce sto lety jeho umělecké práce. Praha 1983, s března

76 připomínku 70. výročí Čajkovského návštěvy Prahy. Zatančili tu Labutí jezero, Kamenný kvítek a další menší baletní kusy. Hvězdou obou dějových baletů se stala Alla Osipenko. Slavná primabalerína Natálie Dudinská se kvůli zdravotním problémům z titulní role omluvila a zazářila pouze v samostatných kratších choreografiích, zejména v Umírající labuti Mládí Premiéra tohoto socialistického baletu se konala 22. prosince 1959 v Národním divadle. Přítomen jí byl i samotný tvůrce baletu M. T. Čulaki, laureát Stalinovy ceny a dalších ocenění, který přijel už na poslední dvě generální zkoušky. 265 Tato premiéra byla také opožděnou splátkou dluhu Měsíci československo-sovětského přátelství na naší první scéně. 266 Libreto k Čulakiho Mládí bylo napsáno na motivy úvodních kapitol Ostrovského románu Jak se kalila ocel. Dílo vypráví osudy a příběhy mladých přátel, jejichž charaktery se tvořily v době Velké říjnové revoluce. 267 Hlavní hrdinové jsou proletářské děti Peťka, Daška, Dimka a mladá studentka Léna, která v letech občanské války najde cestu ven ze svého měšťáckého prostředí a stane se jejich spolubojovnicí. Reakce v kritikách na uvedení baletu Mládí v ND se různí. Mnozí vytýkají J. Němečkovi, že uvedl toto dílo v téměř nezměněné verzi jako v plzeňském divadle. Jestliže jsme tentokrát už nebyli tak uchváceni jeho při plzeňském uvedení, je to proto, že jsme Mládí v podstatě stejné viděli již před lety, ač plzeňský soubor co do počtu technických možností i zkušeností zdaleka nedosahuje úrovně pražského. Proto od umělce kvalit J. Němečka i od souboru tak vzácně disponovaného, jakým je balet ND, můžeme a musíme žádati více. 268 Podle Věry Petříkové, která v této době psala téměř všechny baletní kritiky, bylo vadou, že Jurij J. Slonimskij napsal libreto chvílemi až moc činoherně a tanec tak neměl tolik příležitostí a místa, jak by se očekávalo T. VRBKA, Státní opera Praha, s AND, fond představení Mládí, č. B63a., Večerní Praha (výstřižek). 266 AND, fond představení Mládí, č. B63a., Věra Petříková, Balet o mládí v Národním divadle, Večerní Praha, Praha (výstřižek). 267 AND, fond představení Mládí, č. B63a., Sovětský balet v ND, Večerní Praha, Praha (výstřižek). 268 AND, fond představení Mládí, č. B63a., Vladimír Vašut, Slečna Mladost, Mládí, Kultura, Praha (výstřižek). 269 AND, fond představení Mládí, č. B63a., Věra Petříková, Balet o mládí v Národním divadle, Večerní Praha, Praha (výstřižek). 76

77 Němečkovi vytýkala, že měl použít širší pohybový slovník a umenšit používání rotačních prvků. Poslední, čemu Petříková věnovala rozpačitá slova, byl věk interpretů. Píše, že u baletu s názvem Mládí, očekává na jevišti mladé tanečníky a ne zkušené kádry, ve věkové kategorii okolo 35 let. Toňa Luchněnová se zase pozastavuje nad výběrem nelyrického díla pro baletní zpracování. Zamýšlí se nad hypotetickým uvedením dalšího baletu se současnou tématikou. Budoucí úspěch budoucího tanečního dramatu ze současnosti bude nesporně záviset na tom, jak nejen choreograf, ale především skladatel a libretista, dokáží plně využít celé umělecké specifiky baletu v naprosto novém, vlastním přístupu k současnému tématu. Čulakiho Mládí takovým dílem ještě není. 270 Opačné názory zase kladně hodnotí věci, vytýkané těmito referenty. Uvedením Mládí M. I. Čulakiho dostává se na repertoár naší první scény taneční drama z doby, která byla naplněna tvrdým bojem za obhájení rodícího se nového společenského řádu. 271 Další kritika v článku s názvem Sovětský balet v Národním vyzdvihuje tento kus do nebes. Mohlo by se zdát, že takovýto obsah není snad ani baletními prostředky vyjádřitelný. A přece řeči tance a tanečnímu herectví v tomto baletu každý rozumí a vzrušeně ji sleduje jako skutečné drama.[ ] Balet»Mládí«ukazuje našim baletním tvůrcům nabádavě cestu. 272 Deník Svobodné slovo shrnuje premiéru slovy: První uvedení Mládí mělo u obecenstva srdečný ohlas Kubánský balet v Praze V březnu roku 1961 zavítal do Prahy další soubor spřátelené komunistické republiky, Kubánský národní balet. Pražskému publiku se představila primabalerina assoluta Alicia Alonso, která založila tento soubor za časů vlády Fulgencia Batisty a po převratu se soubor transformoval v Kubánský národní balet. Alonso se pak do Československa vrátila a nastudovala v roce 1980 se souborem ND Marnou opatrnost. 270 AND, fond představení Mládí, č. B63a., Toňa Luchněvová, Taneční drama?, Divadelní noviny, Praha (výstřižek). 271 AND, fond představení Mládí, č. B63a., (sl), Slavnostní premiéra baletu Mládí, Zemědělské noviny, (výstřižek). 272 AND, fond představení Mládí, č. B63a., Sovětský balet v Národním. (výstřižek). 273 AND, fond představení Mládí, č. B63a., Ps, Čulakiho balet»mládí«v ND, Svobodné slovo, (výstřižek). 77

78 6 Pražské jaro a období normalizace léta a pražské jaro Ať mír dál zůstává s touto krajinou. 274 Během 60. let se tuhý, škrobený režim začal pomalu rozvolňovat. To, co bylo ještě před deseti lety nemyslitelné, jako např. prezentace západní kultury, omezení cenzury, zmenšení závislosti na Sovětském svazu, se začínalo v této době již realizovat. Kultura byla jednou z oborů, které zažily skutečnou obrodu. Najednou lidé měli přístup k doposud zakázaným knihám, divadelníci se nemuseli omezovat už jen na dělnická a budovatelská témata, která vyvolávala uspokojení na tvářích proletářů. Začínalo být jasné, že v rámci studené války neovládne svět ani východ ani západ. Napětí se postupně uvolňovalo a vedlo k všeobecné touze po míru, založení hnutí hippies, propuknutí květinové revoluce, slávy Beatles, Rolling Stones. Tato atmosféra se dostala i k nám a do Československa pomalu začal pronikat čerstvý západní vzduch Pražské jaro Režim v Československu zažil nejvolnější léta v období pražského jara. Do vedení strany nastoupili noví reformní komunisté, 275 kteří se vymezili vůči totalitnímu směřování KSČ a odmítali se již tolik podřizovat SSSR. Veškeré změny vyvrcholily zasedáním ÚV KSČ v prosinci 1967 a následně v lednu 1968, kdy A. Novotný odstoupil z funkce 1. tajemníka a také prezidenta republiky. V čele státu ho nahradil válečný generál Ludvík Svoboda. Do vedení komunistické strany se dostal Alexandr Dubček. Hlavním dokumentem nastávajících změn se stal Akční program KSČ, přijatý 5. dubna Československo v tomto období bylo nejsvobodnějším sovětským satelitem. Začala se zde objevovat hesla, jako socialismus s lidskou tváří, Ludvík 274 Modlitba pro Martu, hudba: Jindřich Brabec, text: Petr Rada, interpret písně Marta Kubišová. 275 Ve vedení strany samozřejmě nebyli pouze nadšení reformní komunisté, ale i noví konzervativci a ultrakonzervativní proud Vyhledáno

79 Vaculík sepsal manifest Dva tisíce slov, který vyšel 27. června v Literárních listech a dalším tisku. Z tanečníků Národního divadla ho zřejmě nepodepsal nikdo Zrušení cenzury Během pražského jara nastala naprosto nečekaná událost, a to dočasné zrušení cenzury a zavedení svobody médií. Původní stav byl v roce 1968 radikálně změněn. [ ]Správa tiskového dozoru ministerstva vnitra z r fungovala v rozporu s ústavně zaručenou svobodou tisk na základě podzákonného vládního nařízení. V roce 1966 Národní shromáždění schválilo nový tiskový zákon č. 81/1966 Sb. zřizující cenzorský úřad místo HSTD 279 Ústřední publikační správu. 280 Lidé však nadále nebyli spokojeni s výsledným stavem po roce 1966 a žádali naprosté zrušení cenzury a zavedení svobody slova, které bylo garantována v Ústavě. Výsledek se brzy dostavil a předsednictvo ÚV KSČ se rozhodlo zrušit předběžnou censuru a v březnu 1968 se tak stalo. Dne 13. června 1968 byl následně rozpuštěn cenzorský úřad Národním shromážděním i formálně Vpád vojsk Varšavské smlouvy Bohužel inovativního československého komunismu si začali všímat sovětští politici. Již při zasedání šesti států Varšavské smlouvy o RVHP, konané v Drážďanech mezi dny března 1968, byla projednávána možnost vpádu vojsk do ČSSR, kvůli jeho nebezpečnému vývoji. 18. srpna 1968 se do Moskvy sjeli předáci pěti států Varšavské smlouvy. Protokolem, který podepsali, dala Varšavská smlouva bez Rumunska a Albánie souhlas k intervenci proti jednomu svému členskému státu. 281 Operace byla pojmenována Dunaj a začala 20. srpna 1968 ve 23. hodin. Vpád sovětských vojsk do ČSSR proběhl relativně hladce, neboť například NATO sovětský pád respektovalo a nevyhlásilo ani vojenskou pohotovost. Svět byl totiž stále rozdělen železnou oponou a dle rozdělených sfér vlivu si Sovětský svaz ve své zóně mohl rozhodovat sám. 277 J. RATAJ - P. HOUDA, Československo v proměnách komunistického režimu, s Vyhledáno Hlavní správa tiskového dohledu. 280 J. RATAJ - P. HOUDA, Československo v proměnách komunistického režimu, s J. RATAJ - P. HOUDA, Československo v proměnách komunistického režimu, s

80 Pražské jaro bylo utnuto, organizace, které vznikly v této etapě, byly tzv. moskevskými protokoly zakázány. Vrátila se cenzura a osoby, nevyhovující znovuzavedenému tvrdému režimu byly odstraněny do ústraní. Zářijové zřízení Výboru pro tisk a informace [ ]znamenalo znovuzavedení cenzury, dále říjnová parlamentní ratifikace Smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk v ČSSR. 282 Ta zde zůstala až do roku Vznik federace Dne 27. října 1968 došlo k významné události, totiž ke schválení nového ústavního zákona č. 143/1968 Sb. o československé federaci. Tento zákon novelizoval ústavu z roku 1960 a byl v ní již zakotven stát dvou rovnocenných bratrů Čechů a Slováků. 283 Česká veřejnost přijala federalizační akt tiše, bez větší reakce. Zákon byl uveden v praxi 1. ledna následujícího roku, kdy byla vytvořena federace léta a balet Balet v této době vykročil ze zaběhnutého klišé celovečerních klasických baletů a své místo dostaly i komponované večery nových choreografií výhradně z 20. století, jako např. Náměsíčná, Marnotratný syn nebo Gershwinova Rapsódie v modrém. Také byl inscenován balet Poslední pampeliška, jehož pražská premiéra proběhla v roce Byl inspirován maďarskou populární básní Mihályho Fazekase o Matěji s husou. Novinka navštívena představiteli nejvyšších politických a společenských kruhů zaznamenala příznivé přijetí a dočkala se během následujícího roku čtrnácti repríz Normalizace Po vstupu sovětských vojsk na území ČSSR byl nastolen znovu tvrdý represivní režim. Toto období, které trvalo až do sametové revoluce v roce 1989, se označovalo názvem normalizace. Nastalo znovuobnovení pořádku ve státě, oficiálním slovníkem se totiž, od roku 1969, toto období označovalo jako konsolidace. Proti tomuto znovu 282 V. JUST, Divadlo v totalitním systému, Příběh českého divadla ( ) nejen v datech a souvislostech, s J. RATAJ - P. HOUDA, Československo v proměnách komunistického režimu, s T. VRBKA, Státní opera Praha, s

81 ideálnímu systému lidé brojili a nechtěli se spokojit s myšlenkou, že se vrátila doba neostalinismu. Nejznámějšími bojovníky byli studenti Jan Palach a Jan Zajíc, kteří ze sebe vytvořili zápalné pochodně a zemřeli pro morální hodnoty našeho státu. Stali se symboly boje proti nesvobodě. Bohužel jejich činy politický vývoj v ČSSR nezměnily. Ke svému slovu se opět dostala cenzura, byly pořádány časté cesty československých politických špiček do Moskvy, a také se rozmohlo zatýkání kriminálních antisocialistických živlů nebo jejich emigrace. V této vlně odešla další část české inteligence. Rok 1969 byl pro naši zemi velice pochmurný, ale našly se v něm i světlé chvíle. Během Mistrovství světa ve Stockholmu se podařilo českým hokejistům několikrát zvítězit nad Sovětským svazem. Tato událost vzbudila v českém lidu obrovské nadšení, a přesto, že český tým celkově nezvítězil, byly tyto zápasy důvodem k oslavám a pocitu pomsty za okupaci. Vy nám tanky, my vám branky. 285 Za počátek normalizace se považuje, mimo jiné i vznik dokumentu, zvaného Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Tento text podával jediný povolený výklad nedávné historie pražského jara a byl přijat plenárním zasedáním ÚV KSČ 11. prosince V tom samém roce, dne 6. května 1970, Leonid I. Brežněv v Praze podepsal smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a SSSR. Měla platit dalších 20 let Divadlo a normalizace Divadlo bylo během normalizace tou šťastnější kulturní složkou, neboť z ostatních institucí bylo zasaženo nejméně. Podle V. Justa to bylo dáno tím, že na rozdíl od poúnorové doby nepřikládali již komunisté divadlu takový význam, neboť hlavním prostředkem, ovlivňujícím masy byla televize a rádio. Divadlo navštěvovala jen menšina obyvatel, kdežto televizor měli a sledovali skoro všichni. 287 Neznamená to však, že by divadlo bylo naprosto opomíjeno. V ND proběhla řada personálních změn, projevujících se zejména na vedoucích pozicích uměleckých šéfů jednotlivých Vyhledáno V. JUST, Divadlo v totalitním systému, Příběh českého divadla ( ) nejen v datech a souvislostech, s V. JUST, Divadlo v totalitním systému, Příběh českého divadla ( ) nejen v datech a souvislostech, s

82 složek. 288 Komunisté také zasahovali do obsazení jednotlivých inscenací. 289 Vedly se spory i ohledně opravy budovy dnešní Státní opery a jejího otevření Balet na přelomu 60. a 70. let Repertoár baletu ND opět příliš nekorespondoval s dobými událostmi. Neprojevily se na něm žádné závažné změny, ohledně dramaturgického výběru baletů. Vedení baletu v roce 1970 na nějaký čas opustil Jiří Němeček a na jeho místo přišel Emerich Gabzdyl, zkušený šéf ostravského baletu. Ten nijak s repertoárem neexperimentoval a uvedl především staré osvědčené klasiky, jako Romeo a Julie, Labutí jezero, Straussova Dona Juana a Enšpíglova šibalství nebo hojně uváděný trojlístek baletů Polovecké tance, Šehrezáda a Karneval. 290 Gabzdyl vyjádřil obdiv a poděkování straně za kulturní rozvoj: Je samozřejmé, že tento nebývalý rozmach kultury by nebyl možný a myslitelný bez velkorysé a moudré podpory ze strany státních a veřejných orgánů, zejména pak jejich nejpokrokovější složky, reprezentované zástupci Komunistické strany Československa. Kulturní politika KSČ směřovala od počátku cílevědomě k hluboké demokratizaci umění a účinně dbala o to, aby se i v divadle realizovalo v praxi heslo Umění lidu. 291 Jak již bylo řečeno, vedení baletu v roce 1970 opustil na nějaký čas Jiří Němeček a na jeho místo přišel Emerich Gabzdyl, zkušený šéf ostravského baletu. 6.4 O životě Emericha Gabzdyla Emerich Gabzdyl se narodil 20. července 1908 ve Vítkovicích. Ve svých 14 letech nastoupil na doporučení Achilla Viscusiho do Státního divadla v Ostravě jako elév a později se stal právoplatným členem. Průlomem v jeho kariéře bylo ztvárnění hlavní role ve Straussově Legendě o Josefovi. Tuto inscenaci připravoval berlínský profesor Max Semmler. Roli Josefa měl původně tančit Saša Leonťjev, ale na přání 288 V roce 1970 odešel z čela baletu ND Jiří Němeček st. 289 V. JUST, Divadlo v totalitním systému, Příběh českého divadla ( ) nejen v datech a souvislostech, s Které proslavil na počátku 20. století choreograf Michail Fokin. 291 AND, osobní fond Emericha Gabzdyla, č. P774., Z galerie»zločinců«, Celý život s tancem, Haló noviny, Praha (výstřižek). 82

83 ředitele Miloše Nového nastudoval Semmler roli s Gabzdylem. 292 Ten pak z Ostravy odešel a působil ve Slovenském národném divadle v Bratislavě, kam si ho Semmler vzal na výpomoc. Mezi lety se Gabzdyl zúčastnil turné po evropských státech. Tentokráte se souborem M. Semmlera. Navštívili Švýcarsko, Rakousko a Německo, kde na nějaký čas zakotvil. V roce 1932 museli všichni cizinci opustit Berlín. S tímto městem jsem se rozloučil v baletním matiné v Malém divadle Pod lipami. Ředitel brněnského Zemského divadla mi však nabídlo místo a už v květnu jsem tančil titulní roli Šalomouna v Respighiho baletu Královna ze Sáby. 293 Podstatnou část jeho života ho však diváci mohli vídat na jevišti Státního divadla Ostrava, kde po ukončení taneční kariéry působil i jako šéf a choreograf baletu Šťastná nálada během osvobození Během války, dokud to bylo možné, Gabzdyl nezahálel a zveleboval svůj soubor, jak technicky, tak početně. Dělat české divadlo nebylo za těch protektorátních časů nijak lehké. A to nejen z ideově dramatického hlediska, nad repertoárem tvrdou rukou vládla tuhá nacistická cenzura, ale i z té provozní a materiální stránky. 294 Gabzdyl šťastně prožíval osvobození naší země Rudou armádou. Svědectví o tom podává jeho přítel Jan Pacl. A pokračovalo se hned dále po osvobození, když k nám přišla vítězná Rudá armáda. Naše silná trojka, jak nám říkali, byla hned na místě, aby vyhověla žádosti ruských vojáků, kteří chtěli české artisty pro své mejdany. Byla to radostná práce, radostné chvíle, které budou povzbuzovati hřejivým vzpomínáním naše srdce po celý život. Ruské nákladní auto, to byl náš dopravní prostředek, tam jsme naložili pianino, koš s potřebnými kostýmy, pak jsme se tam i my také namačkali a s radostnými úsměvy a veselou písní jsme jeli každý den na jiné působiště. Nikdo z nás se neptal po honoráři, a když nám podplukovník Onufrijev nabízel korovu, ihned jsme rozhodli, že jí bude použito ke společnému hodování celého divadla. A nikdo se také neptal, kam nás vezou, tolik nadšení jsme měli pro věc a tolik důvěry k ruským vojákům. No řekni, Emerichu, dnes to řekni, nešel bys zase tančit ruským vojákům tam na břeh Olzy do 292 AND, osobní fond Emericha Gabzdyla, č. P774., Jaroslava Hořanská, Životní jubileum Emericha Gabzdyla, Před dvaašedesátou sezónou, Nová svoboda, Ostrava (výstřižek). 293 AND, osobní fond Emericha Gabzdyla, č. P774., Jaroslava Hořanská, Životní jubileum Emericha Gabzdyla, Před dvaašedesátou sezónou, Nová svoboda, Ostrava (výstřižek). 294 Emerich GABZDYL - Vladimír VAŠUT, V hlavní roli Emerich Gabzdyl, Ostrava 1988, s

84 Závady, kde technická skupina budovala dřevěný železniční most a kde pro nás postavili na pracovišti improvizované jevišťátko? A nešel bys, kdyby Tě znovu pozval kapitán Petrovič Jegorovič, abys šel zatančit ubohým ruským repatriantům, kteří po nekonečných útrapách v Německu mohli zase volně vydechnout jako svobodní občané? 295 Po ukončení válečného konfliktu bylo nutné opět sehnat zpět původní ostravský baletní soubor a uvést vše do původních kolejí. Gabzdyl v Ostravě působil dlouhých 32 let, tj. od roku 1938 do 1970 a pro rozvoj tamního souboru udělal mnoho Šéf baletu ND V roce 1970 se hledala náhrada do křesla šéfa baletu za J. Němečka, který odešel do Brna. Gabzdyl vzpomínal, jak mu 14. července volal ředitel ND Přemysl Kočí a nabídl mu tuto funkci. Po několika dnech rozmýšlení na nabídku kývl. Zároveň si ale ponechal také půl úvazek v Ostravě. Emerich Gabzdyl se tak stal dalším šéfem baletu Národního divadla, kde však setrval pouze krátkou dobu. 296 Baletnímu čtyřletí Emericha Gabzdyla nevtiskl tvář sám šéf, ale jeho předchůdce Jiří Němeček (který uvedl dva své revivaly, Šehrezádu a Polovecké tance, a Straussova Dona Juana) Gabzdylova práce v ND Gabzdyl udělal do personálních záležitostí velký zásah a zrušil několikaletou tradici. Spojil operní balet se souborem, který obstarával baletní představení. Interně byla tato změna přijata s nadšením, hlavně od členů opomínaného operního baletu. Bylo to přivítáno obzvláště v tom souboru, který byl odkázán jen na službu opeře najednou má možnost vyžití i v baletech. Zastávám názor, že nejen v opeře mohou účinkovat lidé dříve narození. I v baletních představeních je nutno mít vyzrálé kumštýře, kteří už nějakou práci odvedli. Jestliže se má na scéně objevit důstojná dvorní dáma, tak ji nemůže udělat osmnáctiletá dívenka, která přišla z konzervatoře E. GABZDYL V. VAŠUT, V hlavní roli Emerich Gabzdyl, s V pozici šéfa baletu ND působil mezi lety Pracovní poměr ukončil, neboť mu v roce 1984 začal důchod. 297 J. ČERNÝ, Národní divadlo : stručný průvodce sto lety jeho umělecké práce. Národní divadlo stručný průvodce , s AND, osobní fond Emericha Gabzdyla, č. P774., Jana Hošková, S Emerichem Gabzdylem o ND. (výstřižek). 84

85 Dále na jevišti Národního divadla poprvé představil v roce 1972 českému publiku poprvé Stravinského Svěcení jara. Jinak uváděl klasický repertoár. Během období normalizace se rozmohly různé slavnostní koncerty, baletní matiné a další umělecké akce v Národním divadle k oslavě strany, sovětského svazu nebo osobností, komunisty zbožňovaných. Balet z těchto oslavných akcí nebyl vynechán, a tak se dočteme, že již v roce 1973 byl zapojen do Slavnostního koncertu na počest 25. výročí Vítězného února Cestování cestování Za svého života navštívil Gabzdyl mnoho zahraničních zemí. Samozřejmě se několikrát vypravil na východ do Sovětského svazu. O návštěvě Moskvy a Leningradu v roce 1958 napsal po návratu nadšený článek. S radostí jsem přijal zprávu, že pojedu na deset dnů do SSSR, abych se seznámil s novinkami sovětské baletní tvorby. Konečně se splní mé dávné přání poznat Sovětský svaz a jeho umělce přímo na vlastních pracovištích, tedy ne jen z koncertních vystoupení v naší republice.[ ] Bolšoj spasibo za krásných deset dnů u vás. 300 Krom této destinace Gabzdyl pracovně cestoval také do Itálie, Dánska a dalších evropských zemí. K povšimnutí stojí i Gabzdylova cesta do Londýna. S několika dalšími cestovateli odjel dne 27. července 1960 do Velké Británie. 301 Byl to ohromný zájezd nejen poučný a podnětný, ale doslova vzrušující přívalem silných zážitků. 302 Gabzdyl si pochvaluje, krom zhlédnutých baletních představení, také muzikály. A to konkrétně West Side Story a My Fair Lady. Klobouk dolů před skvělou režií a choreografií Jeroma Robbinse na jevišti vidíte dílo, které vás plně zaujme jak velikostí a aktuálností tématu[ ]. 303 Vyprávění příběhu však nemůže příliš vynášet do nebes západní kapitalistické státy, a tak Gabzdyl na konec vypíchl návštěvu hrobu Karla Marxe Vyhledáno AND, osobní fond Emericha Gabzdyla, č. P774., Emerich Gabzdyl, Deset dní v Moskvě a Lenningradu (výstřižek). 301 Cesta trvala do E. GABZDYL V. VAŠUT, V hlavní roli Emerich Gabzdyl, s E. GABZDYL V. VAŠUT, V hlavní roli Emerich Gabzdyl, s

86 6.4.5 Komunistická ocenění Gabzdyl vstoupil do strany v roce Válka a okupace byla za námi. Celé to temné období mělo snad jediný pozitivní moment: naučilo nás totiž myslet politicky. Logický důsledek mých zkušeností byl ten, že jsem si podal přihlášku do Komunistické strany Československa a od 2. června 1945 jsem jejím členem. 304 Za svého života byl stranou několikrát oceněn. Například mu by propůjčen Řád práce z rukou člena předsednictva a tajemníka ÚV KSČ J. Fojtíka. 305 Také mu k příležitosti 75. narozenin předal soudruh Ladislav Brumek 306 dopis od ministra kultury ČSR soudruha Milana Klusáka. A roku 1978 bylo Gabzdylovi uděleno státní vyznamenání za vynikající práci. 307 V Rudém právu o něm v roce 1983 napsali: Soudruh E. Gabzdyl je z těch tvůrců, kteří si vždy uvědomovali zásadu, že umění musí sloužit širokým vrstvám pracujících. 308 Také si měl být podle tohoto článku vědom, jako dlouholetý aktivní funkcionář baletní komise Svazu českých dramatických umělců, společenského poslání své činnosti Konec života Po odchodu do důchodu tvořil své choreografie po českých divadlech a také pracoval v baletní komisi Svazu českých dramatických umělců. 309 Jako většina bývalých tanečníků se také věnoval pedagogické činnosti a výchově mladých talentů. Vyučoval na ostravské konzervatoři a na Hudební fakultě AMU. Emerich Gabzdyl zemřel 12. září AND, osobní fond Emericha Gabzdyla, č. P774., Z galerie»zločinců«, Celý život s tancem, Haló noviny, Praha (výstřižek). 305 AND, osobní fond Emericha Gabzdyla, č. P774., Lidová demokracie, Praha Člen předsednictva a tajemník KV KSČ. 307 AND, osobní fond Emericha Gabzdyla, č. P774., Ocenění vykonané práce, Nová svoboda, Ostrava (výstřižek). 308 AND, osobní fond Emericha Gabzdyla, č. P774., (da), Život plný tance, Rudé právo, Praha (výstřižek) Vyhledáno

87 7 Až do revoluce Velmi často slyšíme velmi špatnou radu, aby se umělec přizpůsobil své době. Jestli existuje jedna věc, na níž lidstvo ztroskotává, tak je to tenhle duch času. Není to nic jiného než předhánění něčeho, co už bylo dávno přehnáno. 310 Po odchodu E. Gabzdyla do důchodu nastoupil na krátký čas do čela baletu bývalý persekvovaný sólista Miroslav Kůra. 7.1 Miroslav Kůra Miroslav Kůra se narodil v Brně roku Ve velmi mladém věku se stal členem brněnského souboru a v roce 1945 tam byl jmenován sólistou. Během války působil v německém divadle v Katowicích a později, v rámci totálního nasazení, v Norimberku. Přes den tam pracoval na soustruhu a večer tančil. Dva roky ( ) tančil ve Slovenském národném divadle v Bratislavě a pak už konečně přišla Praha. V roce 1949 Kůru angažoval šéf baletu ND Saša Machov. Po epizodě, kdy svým výkonem a talentem Kůra se svou partnerkou zastínili sovětské umělce, musel okamžitě odejít do Košic. Naštěstí tam setrval jen dva roky a přesunul se opět do Bratislavy. V padesátých letech Kůra studoval v Sovětském svazu na Akademii baletního umění A. Vaganovové v Leningradu. Po návratu se stal znovu sólistou Národního divadla, a také spolupracoval s Laternou Magikou. 311 Často zavítal do svého rodného Brna, nejprve jako sólista a později v Brně zakotvil jako choreograf šéf baletu. 312 Kůra to v životě neměl příliš jednoduché, bývalý excelentní tanečník měl později samozřejmě na své kolegy vysoké nároky, stejně jako dříve sám na sebe. To se v Brně některým tanečníkům nelíbilo a Kůra se dostal do nelehké situace, kdy postrádal podporu a respektování své autority. Dokonce na zahraniční soubory jezdil jeho soubor bez něj. Stačí někoho, kdo leta tančil určitou roli, znovu neobsadit i když už na roli nestačí. Stížnosti, sugestivní sestavy myšlenek a polopravd, plejáda jednání, schůze ZV ROH, KNV, rodí se komise, 310 G. K. CHERSTERTON, Moudrost a vtip G. K. Chestertona (2), s Např. na světové výstavě EXPO Poprvé vedl brněnský baletní soubor v letech a podruhé mezi lety

88 výbory, protokoly. Opět funguje řada bezejmenných, kteří jsou ochotni zhodnotit povahu člověka, kterého vidí poprvé. Kteří kvalifikují způsob jeho práce, kterou mnozí neviděli nikdy. Nakonec zvítězí posunovači talentů, prostřednost dostává volnou trať, strejčkování pluje plnou parou. Odvolání dopisem na ministerstvo malá náprava, spíš uklidnění. Příslib řešení novým šéfem divadla nakonec se nesplnil, protože situace zůstala beze změny, lži neodsouzeny, pomluvy nevyvráceny. Rychlík prostřednosti vesele vplul na lokální koleje. 313 Tento odvážný článek je z roku V jeho další části stojí, že bychom mohli očekávat, že dějištěm tohoto Kůrova příběhu byla padesátá léta, ale omyl, jednalo se o druhou polovinu 60. let. Kůra skončil s šéfování brněnskému souboru a mezi lety vedl balet ve Skopji Šéfem baletu Národního divadla Do vedení baletu ND se Kůra dostal v sezóně 1973/1974. Charakteristickým rysem čtyř let Kůrova šéfování baletu ND (od r v interní spolupráci s režírujícím dramaturgem Petrem Weiglem) se staly tematické taneční koncerty, složené ze tří čtyř uzavřených celků. 314 Na jevišti ND v roce 1974 přestavil úryvky z baletů Paquita, Bajadérka, Coppélia, Korzár a další. Každá část inscenace měla různý počet repríz. Dalším složeným večerem byl Radúz a Mahulena, Faunovo odpoledne a balet Vášeň. Dále byl v Blažkově choreografii uveden Spartakus a v Landově Ferda Mravenec. Za Kůrova, a později za Němečkova, měl balet opravdu kvalitní sólisty jako Martu Drottnerovou, Miroslavu Pešíkovou, Anetu Voleskou, Vlastimila Harapese, Bohumila Reisnera Pavla Ždichynce a následně další mladší generaci, reprezentovanou úspěšnými tanečníky, jako byla např. Jana Kůrová, 315 Hana Vláčilová, Marie Hybešová nebo slavný Lubomír Kafka a samozřejmě další. Soubor se během těchto let představil v mnoha evropských zemích. Pravidelné zájezdy se konaly do Itálie, dále pak soubor vystupoval v NDR, Bulharsku, Polsku, Rakousku, Řecku, Lucembursku a Finsku. Sám 313 AND, osobní fond Miroslava Kůry, č. P105., Jiří Pilka, Návod na otravu života, Hudební rozhledy, Praha (výstřižek). 314 J. ČERNÝ, Národní divadlo : stručný průvodce sto lety jeho umělecké práce. Národní divadlo stručný průvodce , s Dcera Miroslava Kůry. 88

89 Kůra se dostal i mimo Evropu, například do japonského Tokia, kde zasedl v porotě baletní soutěže, které se účastnila i jeho dcera Jana Kůrová s Lubomírem Kafkou. Kromě práce v ND Kůra v roce 1976 inscenoval v Slovenském národném divadle v Bratislavě Prokofjevův balet Romeo a Julie. V deníku Lidová demokracie se pochlubil, že uvedením tohoto baletu splnil svůj osobní závazek k XV. sjezdu KSČ a dílo údajně nastudoval bezplatně. 316 M. Kůra ve vedení baletu ND vydržel jen do r. 1978, kdy na svou žádost divadlo opustil. Nadále však pro svůj bývalý pražský soubor vytvářel choreografie až do roku Za svůj život získal značné množství mezinárodních ocenění, z těch českých mu byl v roce 1954 udělen titul laureáta státní ceny za postavy Romea a Mercutia v baletu Romeo a Julie a za postavy v baletech Čajkovského. 317 V roce byl jmenován zasloužilým umělcem a v roce 1995 obdržel cenu Thálie za celoživotní dílo Kůra a KSČ Komunismus ovlivnil život M. Kůry velkou měrou. Nejprve ho Zdeněk Nejedlý odstranil z Národního divadla, ale díky svému talentu se tam stejně nakonec vrátil. K tomu, aby mohl tančit vedoucí role, však musel být Kůra komunistou. V 70. letech se prezentoval jako pravověrný komunista a vyjadřoval straně v tisku podporu. Na naši otázku, proč připojil svůj podpis k provolání československých výborů uměleckých svazů, odpovídá národní umělec MIROSLAV KŮRA, umělecký šéf baletu Národního divadla v Praze: Mám rád tuto zemi a lid, ze kterého jsem vyšel. Proto souhlasím s pokrokem a mírovým budováním naší socialistické vlasti. 319 Také pořádal se svým souborem kulturní brigády v rámci předvolebních schůzí, například ve VŽKG, v několika kulturních střediscích města Prahy, v Domě sovětské vědy a kultury. Veřejně vyzdvihoval Socialistická kulturní politika vám umělcům dává veliké možnosti.[ ] Dnes máme také podmínky jako nikdy dříve. Máme možnosti bezplatného tanečního 316 AND, osobní fond Miroslava Kůry, č. P105., První máj v hlasech návštěvníků, Lidová demokracie, Praha (výstřižek). 317 L. SCHMIDOVÁ, Československý balet, s K 75. výročí otevření Národního divadla. 319 AND, osobní fond Miroslava Kůry, č. P105., Souhlasím, Zemědělské noviny, Praha (výstřižek). 89

90 školství, seznámit se s vynikajícími tanečními světovými soubory, možnosti studia v Sovětském svazu, je tu nejdokonalejší školství na světě Rekonstrukce budov ND V 70. letech nastaly nutné opravy divadelních budov. 321 Nejdříve byla rekonstruována Státní opera, která se znovu otevřela roku a poté následovala historická budova Národního divadla. Poslední představení, Jiráskova Lucerna, se odehrálo dne 2. dubna 1977 a divadlo bylo uzavřeno k rekonstrukci. Pro soubory ND to znamenalo snížení počtu představení a balet se přesunul do Smetanova divadla. 323 Během rekonstrukce ND byla přistavěna nová budova, která se brzy po dokončení stavby se stala domovskou scénou Laterny Magiky. Naše společnost vynakládá velké prostředky na rekonstrukci a dostavbu Národního divadla. Celková suma představuje jednu miliardu pět set miliónů korun. To je pro nás závazkem připravit se dokonale na 100. výročí znovuotevření historické budovy ND. 324 Rozsáhlá rekonstrukce a nová výstavba trvala do roku 1983, kdy bylo 18. listopadu Národní divadlo opět otevřeno, čím jiným než Smetanovou Libuší. 325 Otevření spolu s premiérou bylo načasováno ke stému výročí znovuotevření Národního divadla Charta 77 Skupina umělců a veřejných činitelů upozornila 1. ledna 1977 na nedodržování lidských práv a svobod, zakotvených v sbírce zákonů v ČSSR. 327 Vydali prohlášení 320 AND, osobní fond Miroslava Kůry, č. P105., H. Pešková, Lidé na svém místě, dávám svůj hlas, Večerní Praha, Praha (výstřižek) Vyhledáno J. ČERNÝ, Národní divadlo : stručný průvodce sto lety jeho umělecké práce. Národní divadlo stručný průvodce , s Dnešní Státní opery Praha. 324 AND, fond J. Němečka, č. P137., vs, Tvorba, Praha (výstřižek). 325 Předpremiéra Libuše se v ND konala již 16. listopadu affcc-f ff-c aaa Vyhledáno Dne byl zveřejněn "Mezinárodni pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Naší republikou byly tyto pakty podepsány v roce 1968 a v platnost vešly dnem

91 Charta 77, 328 ve kterém se ohrazovali zejména vůči přehlížení svobody projevu nebo ignoraci práva na vzdělání, a také omezování svobody vyznání. Poukazovali i na porušování práva občanů, svobodně opustit svou zemi a na státní kontrolu, podobnou Orwellově románu Mluvčími Charty byli prof. dr. Jan Patočka, dr. h. c. Václav Havel a prof. dr. Jiří Hájek. Tato velká událost vyvolala samozřejmě reakci, která na sebe nenechala dlouho čekat, a tak se tu vzala Antichartu. 12. ledna publikovalo Rudé právo článek Ztroskotanci a samozvanci, který představoval normativ ideologického jazyka pozvolna se rozjíždějící antichartistické kampaně. 329 Komunisté zasadili 28. ledna 1977 úder a zorganizovali setkání vlivných umělců v Národním divadle. Herečka Jiřina Švormová přečetla tzv. Provolání československých výborů uměleckých svazů: Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, které obsahovalo oslavné ódy na dělnickou vládu v kultuře a sovětské vzory: [ ] od dvacátých let dodnes drtivá většina ministrů naší kultury šla a jde ve svém úsilí věrně s dělnickou třídou, s komunistickou stranou ve znamení Velkého Října. 330 Podobnou akcí bylo setkání v Divadle hudby, kde 4. února připojili další umělci své podpisy. Je smutné, že z tanečníků Národního divadla 331 Chartu 77 nepodepsal nikdo, zato v Rudém právu se pod Antichartou objevila jména hned několika soudobých sólistů, jejich baletních mistrů a nadřízených. Nechci zde uvádět konkrétní jména, neboť většina signatářů stále aktivně působí v českém tanečním světě a kdo po nich přece touží, může si je v seznamech sám vyhledat J. Němeček zpět v čele baletu ND V roce 1979 vystřídal ředitele divadla Přemysla Kočího 333 Jiří Pauer. Nastoupil do funkce 1. ledna 1979 a setrval v ní až do 7. prosince Šéfem baletu byl opět jmenován Jiří Němeček. 328 Plné znění Vyhledáno Vyhledáno Vilém PŘEČAN, Charta 77, Bratislava 1990, s Myšleno nikdo ze známých tanečníků, choreografů nebo šéfu baletních složek /redakce.aspx?c=a070108_122257_ln_redakce_hrn Vyhledáno Po jeho téměř desetileté éře působení. 91

92 7.4.1 Němeček komunista Jiří Němeček se prezentoval, a pravděpodobně také i byl, nadšeným komunistickým umělcem. V posudku uliční organizace KSČ byl charakterizován takto: Soudruh Němeček Jiří je řádně registrován v 33. uliční organ. KSČ. Při registraci se zavázal přispět k zvýšení kulturní úrovně v místě bydliště. Tento svůj závazek čestně plní.[ ] Je o něm všeobecně známo, že je příslušníkem KSČ.[ ] V roce patřil k uvědomělé části členů Národního divadla, která odsuzovala počínání kontrarevolučních živlů. 335 Obdržel mnoho ocenění, např. vyznamenání vzorný pracovník MK v roce 1955, a vynikající práci v letech 1958 a 1962, zasloužilý umělec v r a v roce 1978 získal vyznamenání zasloužilý člen ND. 336 Existuje záznam s návrhem na udělení čestného titulu nejlepší pracovník roku (sezóny) Jiřímu Němečkovi. 337 Jeho práce je zde popisována jako výborná, také za jeho vedení došlo ke splnění dramaturgického i hospodářského plánu. Soudruh Němeček Jiří je principiální zásadový a koncepční řídící pracovník, je taktní, pod jeho vedením nedochází k zásadním konfliktům. Je klidné, mírné povahy, v kolektivu je velice oblíben. Je ochotný ke spolupráci, obětavý. 338 V roce 1981 mu byl udělen titul národní umělec. Dále mu byl v roce 1984 udělen Řád práce. Prezident ČSSR udelil národnému umelcovi Jiřímu Němečkovi Rad práce při príležitosti jeho 60. narodenín. 339 J. Němeček měl pravděpodobně dobré vztahy s ředitelem Národního divadla prof. Jiřím Pauerem. Je dochováno několik blahopřání, které poslal Pauer Němečkovi. Obvykle jsou zakončena slovy: Přátelsky Ti tisknu ruku. Ředitel také Němečka několikrát ustanovil za svého zástupce ND, po dobu jeho nepřítomnosti Vyhledáno NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Jiří Němeček, karton 216., posudek ULIČNÍ ORGANIZACE KSČ, Praha NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Jiří Němeček, karton 216., návrh na prohlášení národním umělcem zasloužilého umělce Jiřího Němečka, uměleckého šéfa baletu Národního divadla v Praze. 337 Šlo o sezónu 1979/ NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Jiří Němeček, karton 216., návrh na udělení čestného titulu nejlepší pracovník roku/sezóny. 339 AND, osobní fond Jiřího Němečka, č. P137., Ocenenie zásluh jubilanta, Pravda, Bratislava

93 Kromě baletních témat, týkajících se mnohdy sovětského vzoru v tanci, se Němeček vyjadřoval i k politice ČSSR. Například vyslovil podporu Prohlášení vlády ČSSR o nutnosti rozvíjet raketové komplexy na našem území. Vláda reagovala na rozmístění nových raket středního doletu v západoevropských zemích, které tam umisťovaly Spojené státy americké a NATO. S plným pochopením a souhlasem jsem přijal rozhodnutí naší vlády, stanovisko ministerstva obrany SSSR i stanovisko předsednictva ÚV KSČ k současné situaci. Vláda USA a její spojenci až do dnešního dne nereagovali na místové návrhy Sovětského svazu a dalších socialistických států a snaží se získat zbrojní převahu, aby mohli se státy socialistického společenství jednat z pozice síly a nátlaku. Hrozbám nesmíme podlehnout. Rovnováha sil musí být i nadále zachována. Jsem přesvědčen, že Sovětský svaz i ostatní socialistické státy i nadále budou v mírovém úsilí pokračovat a mír nám, našim dětem a vnukům bude zachován Repertoár Němeček se jako pravý umělec své doby vyjadřoval vždy obdivně ohledně sovětského svazu. Viděl v něm vzor pro svůj výběr repertoáru. Za prvořadý úkol socialistického umělce pokládám vytváření děl vysokých uměleckých kvalit, jež svým realistickým přístupem a svou srozumitelností zaručují sdělnost a jasnou ideovou působnost. K základním vlastnostem socialistického umělce patří pocit vědomé sounáležitost s lidem, pro který pracuje a tvoří. 341 Během svého druhého působení volil dle sovětského vzoru často klasický repertoár. Uvedl například Kamenný kvítek, Sylfidy, Marnou opatrnost, Dona Quijota, 342 Labutí jezero, Louskáček, Sylvie nebo La Sylphida. Neomezoval se však pouze na tyto osvědčené kusy, ale volil i repertoár 340 AND, osobní fond Jiřího Němečka, č. P137., Správná odpověď na záměry USA, Lidová demokracie, Praha (výstřižek). 341 AND, osobní fond Jiřího Němečka, č. P137., V. Benešová, Nejen k jubileu Národního divadla, Zemědělské noviny, Praha (výstřižek). 342 Uvedení Dona Quijota bylo podmíněno zárukou umělecky hodnotného nastudování a tuto záruku poskytl sovětský host, choreograf Boris Bregvadze. In AND, osobní fond Jiřího Němečka, č. P137., Eugenie Dufková, Výpověď o současnících, Rudé právo, Praha (výstřižek). 93

94 moderní, z něhož je nutno uvést balet Čas člověka, 343 Hofmannovy povídky a balet, který zatím neměl v ND obdoby, Angara. 7.5 Angara Balet Angara měl v Národním divadle premiéru 24. dubna Tento rok byl plný komunistických výročí, a proto Němeček zvolil budovatelský titul. V tak významném roce, jako je letošní, v roce XXVII. sjezdu KSSS, XVII. sjezdu KSČ a v roce 65. výročí založení naší strany, bylo naší samozřejmou povinností sáhnout po moderním socialistickém baletu. 344 Předloha Angary vycházela z Arbuzovovy hry Irkutská historie. Je to téma, zachycující heroismus naší doby, téma stavby velkých budovatelských děl. 345 Děj baletu, milostný trojúhelník Valentiny a jejích dvou nápadníků, drsnějšího, cynického Viktora a citově založeného Sergeje, je vložen do pozadí stavby vodní elektrárny na sibiřské řece Angaře. Příběh končí nešťastným a tragickým koncem. Sergej 346 umírá během bouřky v zápase s Angarou. Život však plyne dál. Řeka Angara byla přemožena. 347 Volba baletu se současnou tématikou měla do divadla přitáhnout hlavně mládež, která dle dobových názorů, divadlu příliš neholdovala. Choreograf baletu Igor A. Černyšev komentoval své dílo ve vztahu k teenagerům takto: Ale jsem přesvědčen, že vše to je přechodný jev, že mládež bude se stejným zájmem navštěvovat baletní představení, jako dnes chodí na disko. 348 Všichni doufali, že učinili nový krok vpřed k současné moderní baletní tvorbě a že Angara bude vzorovým budovatelským baletem a počet podobných kusů se časem rozroste. Doufejme, že uvedení Angary bude podnětem pro vznik naší vlastní baletní tvorby ze současného života, která nám dosud chybí. 349 Ke smutku komunistických předáků ND se představení dočkalo pouze 17 repríz. 343 Čas člověka byl složen z několika hudebních částí, první byla Nářek nad zkázou města Ur od Luboše Fišera, další Hrdina od Ilji Zeljenky a poslední Život bez chyby Václava Kučery 344 AND, osobní fond Jiřího Němečka, č. P137., Jindřich Černý, Na heroické téma dneška, Práce, Praha (výstřižek). 345 AND, fond představení Angara, č. B88a., jč, Balet, který hovoří k dnešku, NDi, 5/1986. (výstřižek). 346 V této pasáži již Valentinin manžel. 347 Takto je popsán konec příběhu v programu k představení Angara. 348 AND, fond představení Angara, č. B88a., Igor Alexandrovič Černyšev zkouší Angaru, NDi, 4/ AND, fond představení Angara, č. B88a., Jana Hošková, Sovětský baletu v Národním, Lidová demokracie, Praha

95 7.6 Kauza Kafka Během normalizačního období se v baletu Národního divadla zajisté dělo mnoho pokoutních soukromých bojů a politických žabomyších válek, nicméně nechci se v této práci pouštět to jejich rozplétání. Jediným tématem, kterému bych se v této souvislosti ráda alespoň krátce věnovala, je příběh excelentního tanečníka Lubomíra Kafky. V roce 1975 vystudoval taneční konzervatoř a v roce 1976 absolvoval stáž v baletním učilišti A. J. Vaganovové. 350 Již od roku 1974 spolupracoval s Národním divadlem, kde se stal o dva roky později sólistou. Zároveň byl angažován jako první sólista ve Státní opeře v Berlíně. 351 Vedle repertoáru tančeného v Západním Berlíně absolvoval každý měsíc stanovený počet baletních představení v Praze, protože byl stále zaměstnancem Národního divadla. Někdy se před pražským publikem prezentoval v roli Prince, jindy musel z Německa přicestovat kvůli krátkému výstupu v roli Krejčíka. 352 V dokumentu s názvem Projednání záležitosti s. Kafky balet ND se s. šéfem Němečkem je ale uvedeno, že Kafka si jednoduché role v Praze vybíral záměrně. 353 Představení (dětská) Z pohádky do pohádky, Marná opatrnost apod.) si vybíral sám s. Kafka, protože nemusí s nikým moc zkoušet, není složité z hlediska partnerské práce; o těžká představení nemá zájem. 354 V komplexním hodnocení je vyzdvihována jeho svědomitost a pracovitost, vynikající taneční technika. Naopak ve stranických záležitostech je poukazováno na Kafkovu vědomou pasivnost ke společenskému dění a proto byl nabádán k výraznému zvýšení společensko-politické aktivity (aktivní účast na odborových a svazáckých schůzích, školení, celo-divadelních akcích apod.) 355 Během jeho prvních let v divadle získal mnoho ocenění z mezinárodních baletních soutěží. Kafka také hostoval v zemích po celém světě, např. v Itálii, Kanadě, USA, Španělsku. Tančil i v Metropolitní Opeře v New Yorku se slavnou balerínou Natálií Makarovovu. Názor J. Němečka na tuto 350 Český taneční slovník, Praha 2001, s Vyhledáno Olga AMBRUZOVÁ, Balet a jeho osobnosti, Praha 1999, s Toto se týká situace, kdy byl již Kafka zároveň angažován ve Státní opeře v Berlíně. 354 NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Lubomír Kafka, karton 125., Projednání záležitosti s. Kafky balet ND se s. šéfem Němečkem. 355 NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Lubomír Kafka, karton 125., Komplexní hodnocení, Praha

96 situaci ilustruje jeho prohlášení: nelíbí se mu stav, kdy se s. Kafka bude vydávat z nejlepších sil v zahraničí, a tady bude uchycen drápkem, kdyby se mu venku něco stalo. 356 Kafka bohužel v mladém věku onemocněl smrtelnou chorobou. Národní divadlo v tomto případě projevilo svou lidskou solidaritu a i přes to, že Kafka s divadlem nekomunikoval, ač v něm byl stále zaměstnán, mu prodloužilo neplacenou dovolenou. Na základě skutečností, uvedených v tomto záznamu Vám navrhuji následující řešení: prodloužit neplacenou dovolenou s. L. Kafkovi na dobu neurčitou i bez jeho žádosti a to proto, že lze usuzovat, že jeho zdravotní stav je natolik vážný, že není schopen s námi jednat.[ ] Předkládat mu v tomto stavu návrh na ukončení pracovního poměru dohodou se nám jeví z morálního hlediska nepřijatelné.[ ] Navrhuji, aby veškerá dokumentace zůstala založena v kádrovém materiálu, na UKPP (nekolovala po divadle) a naším útvarem by byl vystaven pouze referátník s odkazem na KM. 357 Poslední představení Romea a Julie Kafka odtančil v červnu 1988 v berlínské opeře v Romeo a Julie. Zemřel Konec jedné éry Na podzim roku 1989 se zaběhlé systémy a celý svět východní Evropy začal měnit. V Československu se odehrála sametová revoluce, která měla za následek pád totalitní vlády komunistické strany. Do čela státu se postavil demokratický prezident Václav Havel. V baletu Národního divadla se také udály personální změny. Jiří Němeček st., nejdéle vládnoucí šéf odešel 30. září 1990 do důchodu a na jeho místo se dostal Vlastimil Harapes, který již od roku 1988 v souboru fungoval jako částečný vedoucí. 356 NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Lubomír Kafka, karton 125., Projednání záležitosti s. Kafky balet ND se s. šéfem Němečkem. 357 NA, fond Archiv Národního divadla osobní spisy, sign.: Lubomír Kafka, karton 125., Interní sdělení pro národního umělce prof. Jiřího Pauera, ředitele ND, píše Libuše Hájková,

97 8 Rozhovory 8.1 Jiří Blažek Pan Jiří Blažek, narozen v roce 1923, byl dlouholetým sólistou a významným choreografem Národního divadla. 1. Jak vzpomínáte na léta vašeho působení v ND? ND bylo za mého mládí vysněnou Mekkou, po které každý toužil. Prožil jsem tam celý svůj umělecký život, nejdříve jako sborista, pak sólista a hlavně jako choreograf. Byla to krásná léta, plná nadšení a tvůrčí inspirace. Bylo nádherné a povzbuzující, že máte možnost potkávat se s velikými osobnostmi jak v opeře, v činohře, a to vás velmi obohatí. Samozřejmě, jak čas běží, zapomíná se na nepříjemné momenty a zůstávají jen momenty dobré. Tak jako v každé profesi. Pro mě, a jistě ne jenom pro mě, je stále smutná vzpomínka na odchod Saši Machova. Ukončil zkoušku, pozdravil a už se nikdy nevrátil. Myslím, že jeho sebevražda se dosud nevyjasnila, ale jsem přesvědčen, že na této události mělo svůj podíl tehdejší vedení ND. 2. Setkal jste se po dobu svého působení v baletu ND s nějakým omezením politického charakteru? Ano. Je pravda, že jsem po válce, díky euforii, která tehdy panovala, vstoupil do KSČ. Po našem osvobození v r jsem se netajil svými názory a byl jsem z KSČ vyloučen. To pak znamenalo určitá omezení v práci. Nemohl jsem si vybírat tituly, ty mi byly nařízeny. Tak se některé představení nepovedlo, nebylo to prostě ono, co bych chtěl dělat. Ovšem paradoxem té doby bylo, že se mě potřebovali nějak zbavit, tak jsem byl vyslán na 5 let do Moskvy do GJTJS. Byla to těžká doba, ale velmi mě obohatila. 3. Jak vzpomínáte na balet Mládí? Musím se přiznat, na balet Mládí nijak nevzpomínám. Už je to opravdu dlouho. Spíše vzpomenu na Romea a Julii, a na moji partnerku J. Knížkovou. 4. Co šéf baletu Jiří Němeček, jak vzpomenete na něj? S J. Němečkem jsem se nikdy nijak nepřátelil. Jako šéf ND mi zadával úkoly, které bych si nikdy nevybral. Někdy zasahoval i do mých zkoušek na baletním sále, což bylo 97

98 dosti nepříjemné. Ale přesto opakuji, jsem vděčen osudu, že jsem v ND mohl pracovat a vážím si toho, můj život to velmi obohatilo. 8.2 Nelly Danko Paní Nelly Danko pochází z Ukrajiny, kde vystudovala Kyjevské státní choreografické učiliště. V roce 1970 přišla do Čech, kde získala místo v ND. Po několika letech se stala sólistkou a dodnes v divadle pracuje. V současné době jako baletní mistr (a v některých představeních stále tančí). Sešly jsme se v Anenském klášteře, kde balet ND sídlí a p. Nelly Danko odpovídala na mé otázky a vyprávěla své příspěvky k tématu. Ona sama členkou KSČ nikdy nebyla. Jak říká, měla štěstí, že se jí komunisté báli, jelikož se domnívali, že je Ruska a mohla by na ně donášet do Moskvy. Díky tomu po ní zpočátku nikdo nechtěl, aby do strany vstupovala. Později nabídky ke vstupu razantně odmítla. Požádala jsem ji, aby zavzpomínala na šéfy baletu ND. Emericha Gabzdyla charakterizovala jako velmi srdečného člověka. Vyzdvihla jeho inscenaci Svěcení jara, kterou v Praze jako první uvedl. Po něm přišel Miroslav Kůra, který dosavadní tituly smetl a uvedl svoje představení. S povzdechnutím konstatovala, že je škoda, když vždy přijde nový šéf a tituly, které jsou pěkné a zaběhlé, jsou hned zrušeny a nahrazeny. U Kůry zmínila jeho úspěšné představení Romeo a Julie z roku 1971, které inscenoval společně s Petrem Weiglem. Ačkoliv tento balet získal ocenění dokonce až v Itálii, nemohlo se s ním vyjet do Ruska, neboť Kůra s Weiglem Prokofjevovu hudbu přeházeli i proškrtali, a to bylo nemyslitelné. O Jiřím Němečkovi se vyjádřila jako o (na svou dobu) schopném režisérovi. Jako povedené představení zmínila jeho Kamenný kvítek. Na otázku, jestli ví o nějakém představení, které bylo naplánováno, ale později, kvůli politickým omezením nakonec neuvedeno, odpověděla, že o žádném neví. Ohledně členství ve straně uvedla, že ona sama nikdy členkou nebyla a že se to v baletu neprojevovalo tak, jako například v činohře. Ovšem, odráželo se to např. v obsazení premiér. Marta Drottnerová, jako členka komunistické strany prý vždy bývala v prvním obsazení. P. Nelly k tomu dodává, že ona, se svým nadhledem zvenčí, mohla tyto nuance vnímat. 98

99 Na mou otázku ohledně budovatelského baletu Angara reagovala obrácením očí v sloup a slovy, že to bylo hrozné představení. Celý soubor prý musel zatnout zuby a tančit. Pro sólisty tam sice byly pěkné a těžké duety, na kterých mohli profesně růst, ale pro zbytek souboru toto představení bylo o sebezapření, také z choreografie baletu, kterou tančili ve světlech stroboskopu a nebylo možné ji kvalitně odtančit. 99

100 9 Závěr Balet Národního divadla je dnes jednou z předních evropských scén. Po nástupu Petra Zusky do jeho čela v sezóně 2002/2003 se značně zmodernizoval a uvádí světový repertoár, jak klasický, tak i mnoho novodobých choreografií. Příští rok Zuskovo období končí a na jeho místo má od sezóny 2017/2018 nastoupit Filip Barankiewicz. K tomuto stavu však vedla dlouhá a trnitá cesta. Balet ND v Praze na počátku 20. století nebyl samostatnou složku, ale součást opery. V pozici baletního mistra se vystřídali Augustin Berger, Achille Viscusi a znovu A. Berger. Prvním, kdo dal baletu alespoň trochu řád, byl Remislav Remislavský. Společně s ním přišla do souboru mladá balerína Jelizaveta Nikolská, která soubor vedla o několik let později. Do 20. let 20. století byl balet ND velmi podřadnou složkou, na kterou politická situace neměla téměř žádný vliv. Například, co se týče vzniku samostatného Československa, v baletu nenastala žádná odezva a soubor na jeho vznik nijak nezareagoval. 28. října byla odehrána opera Carmen, podle divadelního plánu. Situace se začala měnit s nástupem J. Nikolské a Joe Jenčíka. Tito baletní mistři byli jako oheň a voda, každý si svou vizi vedení souboru představoval jinak. To samozřejmě vedlo ke konfliktům, které byly po vypuknutí 2. světové války ještě podpořeny kolaborantským vztahem J. Nikolské k nacistům. Jenčík jako levicově orientovaný umělec byl ve znevýhodněné pozici, a proto byl z místa baletního mistra ND brzy odvolán. Ředitel si ho ponechal jako choreografa, ale i o tuto pozici Jenčík, po odvážném inscenování Krysaře, přišel. Během osvobození Nikolská uprchla do Ameriky a Jenčík zemřel. Prázdné místo šéfa baletu bylo nakrátko vyplněno Emanuelem Famírou, brzy se však ukázalo, že na náročný úkol vedení baletu Famíra nestačí. Národní divadlo mělo při dalším výběru velice šťastnou ruku, když do vedení baletního souboru povolalo Sašu Machova. Tento umělec pozvedl balet konečně na přijatelnou úroveň. Uvedl spoustu krásných premiér, např. jeho nejslavnější Romeo a Julie, Popelka či Viktorka. Bohužel právě Machov byl jedním z těch, na kterých se nejvíce, v rámci baletu podepsal komunistický režim. Po roce 1950 se v jeho životě začaly dít divné věci, které vyústily v Machovovu sebevraždu. Z výborného umělce se stal nepohodlný občan, a jelikož byl Machov velmi citlivý člověk, celou aféru okolo jeho osoby velmi vnímal. V čele baletu se po smrti S. 100

101 Machova vystřídali Vlastimil Jílek a Antonín Landa. Pokračovali v zaběhlé tradici. V roce 1958 přišel do vedení baletu ND Jiří Němeček a uvedl balet se sovětským tématem, Mládí. Jeho první éra působení trvala do roku 1970, kdy byl Němeček přesunut do Brna a na jeho místo přišel šéf ostravského baletního souboru Emerich Gabzdyl. Bohužel jen na krátké čtyři roky. Dalším šéfem baletu se stal Miroslav Kůra, jeden z emeritních sólistů Národního divadla, který na místě setrval také krátkou dobu a v roce 1979 se opět vrátil J. Němeček. Tento umělec byl pravým komunistou, angažoval se ve stranických brigádách a zastával ve straně i různé funkce. Setrval ve svém šéfovském křesle až do roku 1990, kdy byl nahrazen Vlastimilem Harapesem. Hlavní otázku, kterou jsem si ve své diplomové práci položila, bylo to, zda byl balet ND politickými režimy a ideologiemi ovlivněn. Troufám si říct, že byl a nemalou měrou. Zpočátku se může zdát, že umělecký obor, který se zabývá romantickými tanečními projevy, vůbec nemůže mít s politikou nic společného. Avšak soubor je tvořen lidmi, kteří na soudobou situaci reagují a jsou jí ovlivňováni. Zde vzniká ono propojení. Několikrát se dokonce vliv ideologií dostal až do absurdních rozměrů, například při inscenování sovětského baletu Angara, který pojednává o stavbě vodní elektrárny. V práci jsem se zabývala zejména osobními příběhy, které toto téma názorně demonstrují. Ať už to byl nešťastný osud S. Machova nebo naopak úspěšná kariéra J. Němečka, podpořená členstvím v komunistické straně. Závěrem mého bádání je tedy poznatek, že politické režimy a ideologie opravdu balet Národního divadla v Praze ovlivnily. 101

102 10 Seznam použitých zkratek AND: Archiv Národního divadla CZV KSČ: Celozávodní výbor Komunistické strany Československa ČSR: Česká socialistická republika/ Československá republika ČSSR: Československá socialistická republika KNV: Krajský národní výbor KSČ: Komunistická strana Československa KSSS: Komunistická strana Sovětského svazu MK: Ministerstvo kultury NA: Národní archiv NATO: North Atlantic Treaty Organisation ND: Národní divadlo ROA: Ruská osvobozenecká armáda ROH: Revoluční odborové hnutí RVHP: Rada vzájemné hospodářské pomoc SSSR: Svaz sovětských socialistických republik StB: Státní bezpečnost USA: United States of America ÚV KSČ: Ústřední výbor komunistické strany Československa VŽKG: Vítkovické železárny Klementa Gottwalda 102

103 11 Seznam pramenů a literatury 11.1 Seznam pramenů Archiv Národního divadla v Praze Fond představení Angara, č. B88a. Fond představení Čert na vsi, č. B163a. Fond představení Fagot a Flétna, č. B23a. Osobní fond Emanuela Famíry, č. P768. Fond představení Filosofská historie, č. B66a. Osobní fond Emericha Gabzdyla, č. P774. Osobní fond Jaroslava Hladíka, č. P3465. Osobní fond Josefa Jenčíka, č. P154. Osobní fond Vlastimila Jílka, č. P157. Fond představení Krysař, č. B48a. Osobní fond Miroslava Kůry, č. P105. Osobní fond Antonína Landy, č. P72. Fond představení Mládí, č. B63a. Osobní fond Jiřího Němečka st., č. P137. Osobní fond Jelizavety Nikolské, č. P138. Osobní fond Remislava Remislavského, č. P1375. Fond představení Rudý mák, č. B106a. Osobní fond Saši Machova, č. P164. Osobní fond Zdenky Zabylové P1022. Internetová stránka Archivu Národního divadla v Praze < Národní archiv v Praze fond Archiv Národního divadla, Praha osobní spisy, sign.: Lubomír Kafka, karton 125. fond Archiv Národního divadla, Praha osobní spisy, sign.: Machov Saša 1903, karton

104 fond Moravec Emanuel, karton 66. fond Archiv Národního divadla, Praha osobní spisy, sign.: Jiří Němeček, karton 216. fond Archiv Národního divadla, Praha osobní spisy, sign.: Nikolská Jelizaveta 1904, karton 219. fond Archiv Národního divadla, Praha osobní spisy, sign.: Zabylová 1903, karton Archiv Národní Galerie v Praze fond Emanuela Famíry, sign.: AA Literatura 1. AMBRUZOVÁ 1999 Olga AMBRUZOVÁ: Balet a jeho osobnosti. Praha AMBRUZOVÁ 2001 Olga AMBRUZOVÁ: Balet a jeho repertoár. Praha BARTOŠEK/PICHLÍK 1953 Karel BARTOŠEK/Karel PICHLÍK: Američané v západních Čechách v roce Praha BRABEC 1983 Jan BRABEC a kol.: Dějiny českého divadla. 4. díl. Praha BRODSKÁ 2006 Božena BRODSKÁ: Dějiny baletu v Čechách a na Moravě do roku Praha BRODSKÁ/VAŠUT 2004 Božena BRODSKÁ/Vladimír VAŠUT: Svět tance a baletu. Praha BULÍNOVÁ a kol Karolína BULÍNOVÁ a kol.: Profese tanečníka: mezi obdivem a odsouzením. Praha CABADA 2005 Ladislav CABADA: Komunismus, levicová kultura a česká politika Plzeň ČAPEK 1993 Josef ČAPEK: Psáno do mraků. Praha ČAPEK/SCHEINPFLUGOVÁ 1985 Karel ČAPEK/Olga SCHEINPFLUGOVÁ: O divadle a tak podobně. Praha ČERNÝ 1983 Jindřich ČERNÝ: Národní divadlo : stručný průvodce sto lety jeho umělecké práce. Praha ČERNÝ 2000 František ČERNÝ: Kapitoly z dějin českého divadla. Praha ČERNÝ 2007 Jindřich ČERNÝ: Osudy českého divadla po druhé světové válce. Praha

105 14. ČERNÝ/KOLÁROVÁ 1983 František ČERNÝ/Eva KOLÁROVÁ: Sto let Národního divadla. Praha Český taneční slovník, Praha GABZDYL/VAŠUT Emerich GABZDYL/Vladimír VAŠUT: V hlavní roli Emerich Gabzdyl. Ostrava GEBHART/KUKLÍK 2004 Jan GEBHART/Jan KUKLÍK: Druhá republika , Svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha a Litomyšl GORODINSKIJ 1950 Viktor Michajlovič GORODINSKIJ: Opera a balet v SSSR. Praha HÁJEK 1944 Ladislav HÁJEK: Paměti A. Bergera. Praha HEYWOOD 2008 Andrew HEYWOOD: Politické ideologie. Plzeň HLUŠIČKOVÁ 1983 Růžena HLUŠIČKOVÁ: Z historie Národního divadla Praha CHERSTERTON 2010 Gilbert Keith CHERTERTON: Moudrost a vtip G. K. Chestertona (2). Voznice a Praha IBLOVÁ 2014 Michaela IBLOVÁ: Česká filharmonie pod tlakem stalinské kulturní politiky v padesátých letech. Praha JANSKÝ 1948 Emanuel JANSKÝ: Divadelní žatva. Praha JANSKÝ 1961 Emanuel JANSKÝ: Národní divadlo Praha JENČÍK 1946 Josef JENČÍK: Taneční letopisy. Praha JUST 2010 Vladimír JUST: Divadlo v totalitním systému, Příběh českého divadla ( ) nejen v datech a souvislostech. Praha KAMILOV 1932 Sláva KAMILOV: Taneční umění v Československu. Praha KAPLAN 2007 Karel KAPLAN: Proměny české společnosti ( ). Praha KIM 1936 Maksim Pavlovič KIM: Komunismus a kultura. Praha KLIMEŠ/WIENDL Ivan KLIMEŠ/Jan WIENDL: Kultura a totalita Národ. Praha KNAPÍK 2004 Jiří KNAPÍK: Únor a kultura. Praha

106 33. KONEČNÁ 1984 Hana KONEČNÁ a kol.: Čtení o Národním divadle: útržky dějin a osudů. Praha KONEČNÁ 1983 Hana KONEČNÁ: Soupis repertoáru Národního divadla v Praze Praha KOUŘIL 1981 Miroslav KOUŘIL: Divadlo před vítězným únorem. Praha KŘESŤAN 2012 Jiří KŘESŤAN: Zdeněk Nejedlý. Praha a Litomyšl KŘESŤAN 2014 Jiří KŘESŤAN: Případ Václava Talicha, Praha KUNA 2009 Milan KUNA: Václav Talich. Praha KUSÁK 1998 Alexej KUSÁK: Kultura a politika v Československu Praha LUDVOVÁ 2012 Jitka LUDVOVÁ: Až k hořkému konci. Praha MARTÍNEK 1967 Karel MARTÍNEK: Dějiny sovětského divadla Praha NĚMEČEK 1968 Jan Němeček: Opera Národního divadla v období Karla Kovařovice, Díl první ( ). Praha NOVÁK 1944 Ladislav NOVÁK: Stará garda Národního divadla. Praha ORWELL 2009 George ORWELL: Praha PLAVEC 2012 Michal PLAVEC: Strach nás ochromil. Cheb PREČAN 1990 Vilém PŘEČAN: Charta 77. Bratislava PROCHÁZKA 1947 Jaroslav PROCHÁZKA: Generace za Hilarem a Ostrčilem. Praha Přehled činnosti československých divadel Praha RATAJ/HOUDA 2010 Jan RATAJ/Přemysl HOUDA: Československo v proměnách komunistického režimu. Praha SCHMIDOVÁ 1962 Lenka SCHMIDOVÁ: Československý balet. Praha SIBLÍK 1937 Emanuel SIBLÍK: Tanec mimo nás i v nás. Praha ŠTAJFOVÁ 2010 Adéla ŠTAJFOVÁ: Ředitelská éra Bedřicha Prokoše v Národním divadle ( ). Praha ŠVÁBOVÁ 2013 Veronika ŠVÁBOVÁ: Tanec navzdory: Joe Jenčík. Praha TÁBORSKÝ 1947 Eduard TÁBORSKÝ: Pan president se nám vrátil. Praha

107 55. VAŠUT 1972 Vladimír VAŠUT: Problémy soudobého baletu Výběr článků ze zahraničních časopisů. Praha VAŠUT 1983 Vladimír VAŠUT: Baletní libreta. Praha VAŠUT 1986 Vladimír VAŠUT: Saša Machov. Praha VRBKA 2004 Tomáš VRBKA: Státní opera Praha. Praha ZÍDEK 2014 Petr ZÍDEK: Hana Benešová. Praha Internetové zdroje Anticharta [ ]. < Stíny tanečního kroku, Saša Machov dokument [ ] < Jan Palach [ ]. < Pocta Frederikovi Ashtonovi [ ]. < 107

108 12 Přílohy 12.1 Obrazová příloha 1. Emanuel Famíra, Kdo je na světě nejmocnější, Vyhledáno Jelizaveta Nikolská, Labutí jezero, Vyhledáno

109 3. Tři fotografie z baletu Rudý mák, chor. A. R. Tomský, soubor Národného divadla v Bratislave, nahrávka z r

110 4. Růžena Mazalová, Viktorka, Vyhledáno Sbor baletu ND, Plameny Paříže, (foto: Jaromír Svoboda). Vyhledáno Tomáš Němeček, Dagmar Ledecká, Jiří Blažek, Milada Krňanská, Mládí, (foto: Jaromír Svoboda) Vyhledáno

111 7. Sbor baletu ND, Čas člověka, (foto: Jaromír Svoboda) Vyhledáno Stavba nové budovy ND, později budova Laterny Magiky. Vyhledáno

112 9. Sbor baletu, Angara, (foto: Oldřich Pernica) Vyhledáno