Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav techniky a automobilové dopravy

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav techniky a automobilové dopravy Porovnání nátěrových systémů z hlediska ochranné účinnosti a bezpečnosti Diplomová práce Vedoucí práce: Doc. Ing. Marta Ščerbejová, CSc. Vypracovala: Bc. Hana Dřínková Brno 2009

2 2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci s názvem Porovnání nátěrových systémů z hlediska ochranné účinnosti a bezpečnosti vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne... podpis... 3

4 Poděkování: Děkuji vedoucí mé diplomové práce paní Doc. Ing. Martě Ščerbejové, CSc. za odborné vedení a cenné rady, které mi poskytla, jakož i za pomoc při zajištění experimentálních zkoušek, a za její věcné připomínky, které mi při zpracování daného tématu velmi pomohly. Poděkování patří rovněž panu Ing. Jiřímu Votavovi, Ph.D, za ochotu a pomoc při zajištění dokumentace experimentální části diplomové práce. 4

5 ANOTACE Tato diplomová práce na téma Porovnání nátěrových systémů z hlediska ochranné účinnost a bezpečnosti má za cíl hodnocení nátěrových systémů vodou ředitelných a syntetických nátěrových hmot z výše uvedených hledisek na základě výsledků laboratorních zkoušek a analýzy bezpečnostních listů. Diplomová práce sestává z části literárního přehledu a experimentální části. Teoretická část uvádí základní pojmy z oblasti koroze, protikorozní ochrany a zkoušení protikorozních ochran, dále jsou zde uvedeny bezpečnostní parametry nátěrových hmot. Experimentální část se zabývá vybranými zkouškami nátěrových hmot. Zkouška z hlediska korozní odolnosti byla provedena v kondenzační komoře se solnou mlhou a zkouška mechanických vlastností byla provedena hloubením na Erichsenově přístroji. Dále bylo provedeno porovnání bezpečnostních parametrů nátěrových hmot na základě údajů uvedených v bezpečnostních listech. Klíčová slova: koroze, ochrana proti korozi, nátěrová hmota, korozní odolnost, korozní zkoušky, bezpečnostní norma ANNOTATION This dissertation is dedicated to the theme Comparison paint coatings in light of anti-corrosive protection effectivity and safeness its point is evaluation of aqueous paint coatings and synthetic paint coatings on the basis in results of laboratory tests and security lists. The thesis consists of theoretical and practical part. The theoretical part presents fundamental terms in the area of corrosion, anti-corrosion protection and the methods of anti-corrosion protection classification, then presents safety characteristics of coating compositions. The practical part deals with selected paint coatings tests. Test with a view to corrosion resistivity test took place in condensation chamber with salt spray and test of mechanical parameters was carried out by cupping test on Erichsens equipment. Then the thesis continues with the evaluation of safety parameters of coating compositions based on the data provided in security lists. Keywords: corrosion, corrosion prevention, corrosion resistance, coating composition, corrosion test, safety standard 5

6 OBSAH 1 ÚVOD SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY Pojem koroze Základní rozdělení koroze Druhy korozního poškození Ochrana proti korozi a její rozdělení Ochrana proti korozi ochrannými povlaky Úprava povrchu před povrchovou ochranou Dočasná ochrana proti korozi Ochrana proti korozi ochrannými povlaky dlouhodobého charakteru Nátěrové hmoty Složení nátěrových hmot Značení nátěrových hmot a jejich charakteristika Hodnocení kvality povrchových ochran Zkoušky z oblasti koroze a ochrany proti korozi kovů Laboratorní zrychlené zkoušky trvanlivosti povrchových ochran Příprava vzorků Ekologické parametry povrchových ochran Vliv technologie nanášení na ekologii Bezpečnost nátěrových hmot Nebezpečné vlastnosti Bezpečnostní list CÍL PRÁCE MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ Průběh zkoušky Charakteristika nátěrových hmot Příprava vzorků Zkouška v kondenzační komoře Zkouška hloubením Bezpečnostní list VÝSLEDKY Zkouška v kondenzační komoře Zkouška hloubením Výsledky zkoušky hloubením Porovnání výsledků zkoušky hloubením Analýza Bezpečnostních listů DISKUZE VÝSLEDKŮ ZÁVĚR Soupis literatury Seznam norem: Seznam zákonů, vyhlášek a nařízení: Seznam obrázků: Seznam tabulek:

7 1 ÚVOD Převážná část strojírenských výrobků je zhotovena z konstrukčních uhlíkových ocelí, které stejně jako většina ostatních kovových materiálů podléhají korozi. Koroze je přirozený přírodní proces, jehož důsledkem je úbytek materiálu, nebo narušení struktury materiálu, což má za následek snížení užitných vlastností materiálu, nebo jeho úplné znehodnocení. Korozní ztráty se v rozvinutých zemích pohybují kolem 4% produkce ocelových výrobků, z čehož polovina je způsobena zanedbáním, nebo nesprávným použitím protikorozních ochran. Z tohoto důvodu je otázka antikorozní ochrany bezesporu velice aktuální a to nejen z technologického, ale i ekonomického hlediska. Investice do protikorozní ochrany vykazují značnou účinnost a tedy velmi rychlou návratnost. Pro korozní ochranu ocelových strojů a konstrukcí se nejčastěji používají nátěrové hmoty, pro svou nižší nákladnost a technologickou náročnost, oproti pokovování, nebo použití nerezových materiálů. Další výhodou nátěrových hmot je jejich vysoká variabilita, a to jak z hlediska využitelnosti pro ochranu různých druhů materiálu, tak i technologii nanášení a širokou paletu barev a lesku výsledného povrchu. Nevýhodou nátěrových hmot je jejich relativně krátká životnost v těžkých atmosférických podmínkách, zvláště pak v atmosféře znečištěné oxidy síry a jinými agresivními škodlivinami, nátěrový systém lze však oproti ostatním výše uvedeným ochranám jednodušeji obnovit. Nátěrové hmoty obsahují vysoce škodlivé látky, které při vlastní výrobě, použití, ale i při odstraňování nátěrů a zneškodňování tím vzniklých odpadů, negativně působí na životní prostředí a zdraví lidí. Škodlivé jsou zejména těkavé organické látky, zbytky monomerů z polymeračních systémů nátěrových hmot a některé sloučeniny těžkých kovů. Největší podíl na znečišťování životního prostředí mají těkavé organické látky používané jako rozpouštědla a ředidla u syntetických nátěrových hmot. Tyto sloučeniny působí nepříznivě. Toto působení je dále umocněno kombinací se slunečním zářením a oxidy dusíku. Důsledkem tohoto působení je vznik skleníkového efektu a fotochemického smogu, který dráždí sliznice a zhoršuje zdravotní stav osob s nemocemi dýchacích cest a srdce. 7

8 Z pohledu ekologické zátěže a negativního působení na zdravotní stav, mohou výrazně pomoci vodou ředitelné nátěrové hmoty. Tyto jsou šetrnější k životnímu prostředí a jejich výhodou je i možnost likvidace v komunálním odpadu. V současné době jsou již díky vývoji jejich ochranné schopnosti srovnatelné s barvami syntetickými. Současně vývojem u syntetických barev došlo k výraznému pokroku z hlediska použití rozpouštědel méně zatěžujících životní prostředí. V dnešní době, kdy je ekologie a bezpečnost jedním z nejčastěji opakovaných témat, se stalo dobrým marketingovým tahem mnoha firem uskutečňovat snahu o to, aby jejich produkty byly co nejšetrnější k životnímu prostředí. Další zásadní význam pro výběr nátěrových hmot mají zákony, vyhlášky a nařízení zabývající se bezpečností práce s nátěrovými hmotami, emisními limity při aplikaci a bezpečnou likvidací. 8

9 2 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 2.1 Pojem koroze Koroze je nežádoucí, nevratné a škodlivé rozrušování tuhých látek chemickými, elektrochemickými, případně biologickými vlivy okolního prostředí. Korozní poškození může z technického hlediska způsobit zejména: změny mechanických vlastností (pevnosti, pružnosti) změny fyzikálních vlastností (magnetických, elektrických, tepelných) změny geometrie povrchu, aj. (Bartoníček 1966, Ščerbejová 1993) 2.2 Základní rozdělení koroze Z hlediska mechanismu korozních dějů rozdělujeme korozi na: chemickou probíhá v plynných prostředích za vyšších teplot a v elektricky nevodivých kapalných prostředích elektrochemickou probíhá v elektricky vodivém prostředí. Rozdíl mezi korozí chemickou a elektrochemickou není zásadní a skutečné případy koroze leží nejčastěji mezi těmito krajními typy biologickou probíhá za přítomnosti bakterií, plísní a hub, které způsobují chemické a elektrochemické změny na povrchu kovu Podle druhu korozního poškození (viz. 2.3) rozdělujeme korozi na: rovnoměrnou nerovnoměrnou Podle prostředí, ve kterém koroze působí rozdělujeme korozi na: atmosférickou ve vodách v půdě ve specifických prostředích (v prostředí průmyslových hnojiv a chemikálií, živočišné výroby, v motorech s vnitřním spalováním, atd.) (Ščerbejová 1993) 9

10 2.3 Druhy korozního poškození Druhy korozního napadení jsou rozlišovány podle intenzity a charakteru pronikání prostředí do kovu a porušování jeho struktury. Dominantní vliv určitých faktorů při různých podmínkách interakce kovu s prostředím se projevuje rychlostí koroze a rozdílnými druhy korozního napadení. Obr. 1 Druhy korozního napadení A rovnoměrné napadení (1-původní povrch, 2 povrch po korozi), B nerovnoměrné napadení, C skvrnité napadení, D - důlkové napadení, E bodové napadení, F selektivní napadení, G extrakční napadení, H transkrystalové napadení (Bartoníček 1966) Rovnoměrné korozní poškození Při styku kovu s korozním prostředím začíná probíhat korozní děj nejprve na zvláště aktivních místech. Při velké vzájemné reaktivitě obou složek systému a většinou při vzniku korozních produktů, které dovolují dokonalý přístup prostředí k povrchu, se počet aktivních míst zvětšuje, takže povrch kovu je rovnoměrně napadán. Rovnoměrné napadení je takové, u něhož je korodovaná plocha kovu celá stejnoměrně napadena korozí. Nerovnoměrné korozní poškození Skvrnité poškození, plošné poškození způsobené různou aktivitou v systému kov, elektrolyt, prostředí, např. provzdušněním, teplotními rozdíly, korozními články. 10

11 Důlkové a bodové poškození, hloubkové poškození způsobené místním zvýšením aktivity kovového povrchu nebo korozních zplodin např. strukturní nestejnorodostí povrchu, porušením pasivní vrstvy. Hloubka důlkového napadení je obvykle menší než největší průměr důlku. Bodové napadení působí víc do hloubky. Nitkové poškození vzniká pod ochrannými povlaky a neproniká do hloubky, jen sleduje povrch v charakteristických nitkových kresbách. Jeho příčinou je pronikání korozního prostředí ke kovu póry v povlaku. Způsobuje puchýře na povlaku. Mezikrystalové poškození, poškození na hranicích zrn, vzniká při podstatně rychlejší korozi hranic zrn než vlastního zrna. Projevuje se změnou mechanických vlastností a zjišťujeme ho metalograficky. Z nejdůležitějších slitin, které mají sklon k mezikrystalové korozi, jsou duraly a antikorozní nestabilizované oceli Cr-Ni. Mezikrystalová koroze může probíhat také u jednofázových materiálů působením napětí vnějších sil. Transkrystalové poškození, poškození ve tvaru trhlinek napříč zrn, které vzniká při současném působení elektrochemických vlivů a mechanického namáhání vnějšími silami nebo vnitřním pnutím. Projevuje se změnou mechanických vlastností a zjišťujeme ho metalograficky. Selektivní poškození, poškození, které napadá jen vybrané části kovu nebo slitiny. U slitin s vícefázovou strukturou napadá některou fázi, u tvářených kovů s vrstevnatou strukturou napadá vrstvy s koncentrovaným vnitřním pnutím, u kovů s jednofázovou strukturou místa mechanického porušení. Extrakční poškození, poškození některé fáze u slitin s vícefázovou strukturou, které je provázeno změnou strukturní mřížky. Jeho tvary jsou značně rozdílné. Napadení může být po celém povrchu rovnoměrné a rovnoměrně pronikat do hloubky kovů, může být místní nebo vytvářet důlky. Změna strukturní mřížky zhoršuje mechanické vlastnosti slitiny. Příkladem extrakční koroze je tzv. odzinkování mosazi a grafitizační koroze u šedých litin (ferit tvoří mikroanody a rozpouští se, grafit a cementit mikrokatody a tvoří zbývající kostru, prostoupenou zplodinami koroze). (Bartoníček 1966, Ščerbejová 1993) 11

12 2.4 Ochrana proti korozi a její rozdělení Do ochrany proti korozi zahrnujeme: volbu konstrukčního materiálu provádí se nejen s ohledem na schopnost materiálu plnit funkční požadavky, ale i s ohledem na jeho korozní stálost v daném prostředí při zvážení všech ekonomických aspektů úpravu korozního prostředí provádí se omezením některého činitele ovlivňujícího průběh koroze, např.: vysoušením vysoušedly, odstraněním korozně agresivních látek, omezením depolarizace, nebo použitím inhibitorů koroze konstrukční řešení ovlivňuje rozvoj koroze omezením ploch a míst, kde se zachycuje kapalina a nečistoty z daného prostředí a vzájemnou izolací kovů s různým elektrochemickým potenciálem tak, aby nevznikl korozní makročlánek vlastní ochranu provádí se elektrochemicky nebo ochrannými povlaky Elektrochemická ochrana proti korozi využívá zákonitostí elektrochemické koroze a rozdělujeme ji na ochranu: Katodickou založena na skutečnosti, že v korozním článku se na katodě koroze zpomaluje, proto z kovu, který chceme chránit, vytvoříme katodu: vnějším zdrojem proudu připojením chráněného kovu na záporný pól (ochrana potrubí uloženého v zemi před korozí bludnými proudy), obětovanou anodou (protektorováním) vytvořením umělého korozního makročlánku spojením chráněného kovu s kovem méně ušlechtilým. Koroze se převede na tzv. obětovanou anodu (ochrana vodojemů). Anodickou založena na skutečnosti, že u některých kovů vzniká oxidické vrstva elektrochemicky ušlechtilejší, která pasivuje kov a zpomaluje jeho korozi. Proto u některých kovů urychlíme vznik oxidické vrstvy a jeho pasivaci pomocí vnějšího zdroje proudu připojením na kladný pól. (Bartoníček 1966, Ščerbejová 1993) 12

13 2.5 Ochrana proti korozi ochrannými povlaky K ochraně proti korozi ochrannými povlaky zahrnujeme: úpravu povrchu před povrchovou ochranou, zabezpečující odstranění nečistot a dobrou přilnavost ochranného povlaku, ochranné povlaky dočasné, zabezpečující ochranu proti korozi během skladování a přepravy, ochranné povlaky dlouhodobé z různých materiálů, nanášené různými technologiemi a zabezpečující ochranu nejlépe po celou dobu životnosti Úprava povrchu před povrchovou ochranou Základním předpokladem pro vytvoření dokonalé povrchové ochrany je jeho čistota. Povrch musí být zbaven oxidů, mastnot a jiných nečistot, případně musí být zamezeno dalšímu růstu vzniklých oxidů a zabezpečena přilnavost ochranného povlaku. Úprava povrchu před nanášením ochranných povlaků zahrnuje: Odstraňování okují vznikajících při tepelném zpracování oceli, rzi vznikajících při korozních procesech, prachu, mastnoty, starých nátěrů a nečistot různého původu Stabilizaci zbytků rzi pro snížení jejich záporného vlivu na jakost povrchové ochrany Vytváření vrstev zvyšujících jakost a ochrannou účinnost nátěru Metody úprav povrchu rozdělujeme na: mechanické odstraňování okují, rzi a nečistot (otryskávání, broušení a leštění, omílání, otloukání a kartáčování) čištění vysokotlakou vodou a párou čištění plamenem odmašťování moření čištění odrezovači a stabilizátory koroze fosfátování, chromátování 13

14 2.5.2 Dočasná ochrana proti korozi Dočasná ochrana zahrnuje ochranu strojírenských výrobků během skladování. Tato ochrana je důležitým prostředkem proti atmosférické korozi. Prostředky dočasné povrchové ochrany jsou nejčastěji konzervační prostředky na bázi ropy, které chrání předmět bariérově, dokonalou izolací od vnějšího prostředí a inhibitory koroze. Konzervační oleje prostředky pro krátkodobější ochranu s inhibičními přísadami. Konzervační vazelíny konzistentní produkty s inhibičními přísadami, které chrání výrobek až 1 rok. Konzervační vosky jsou konzervační přípravky obsahující parafín, ceresín, voduodpudivé látky a inhibitory. Konzervační nátěrové hmoty Smývatelné jsou tvořeny filmotvornými látkami rozpuštěnými v benzinu s přídavky antikorozních pigmentů. Snímatelné jsou na bázi plastických hmot a mohou se používat i vícekrát Ochrana proti korozi ochrannými povlaky dlouhodobého charakteru Ochrana kovů ochrannými povlaky je nejdůležitějším a nejpoužívanějším způsobem ochrany. Povlaky mohou změnit chemické nebo elektrochemické vlastnosti kovu a tím zvýšit jeho korozní odolnost, nebo zamezit přístup korozního prostředí k povrchu kovu a chránit ho bariérově, často se využívá kombinace obou účinků. Ochranné povlaky můžeme rozdělit na: oxidické povlaky vzniklé chemickou oxidací elektrochemickou oxidací kovové povlaky nanášené chemicky elektrochemicky tepelně (pokovování ponorem v roztaveném kovu, stříkáním roztaveného kovu, difúzí, odpařováním kovu ve vakuu) 14

15 organické povlaky nátěrové hmoty plasty smalty (Bartoníček 1966, Ščerbejová 1993) 2.6 Nátěrové hmoty Nátěrové hmoty jsou nejstarším a nejužívanějším prostředkem k povrchové ochraně proti korozi, tvoří asi 80% všech ochranných povlaků. Jejich ochranné vlastnosti spočívají hlavně v izolaci kovového předmětu od vnějšího prostředí, tzv. bariérová ochrana a v inhibičním působení protikorozních pigmentů, dokáží chránit i katodicky. Nátěrové hmoty se dělí podle: počtu vrstev v nátěrovém systému (jednovrstevný, vícevrstevný) funkce vrstvy v nátěrovém systému (základní, podkladová, vrchní) způsobu zasychání (fyzikálně, chemicky) stupně pigmentace (laky, krycí barvy, atd.) obsahu organických rozpouštědel rozpouštědlové bezrozpouštědlové (vodouředitelné, práškové) Složení nátěrových hmot Nátěrové hmoty obsahují: Pojidla udělují nátěrové hmotě charakteristické vlastnosti a skládají se z filmotvorných látek a rozpouštědel. Filmotovrné látky vytvářejí po zaschnutí souvislý film, který chrání kov od okolního prostředí. Patří k nim: vysychavé oleje (rostlinné, živočišné, syntetické) pryskyřice: přírodní (kalafuna, šelak), umělé (alkydy, epoxidy) deriváty celulozy (nitrát celulozy, acetát celulozy) deriváty kaučuku asfalty 15

16 Rozpouštědla jsou látky, v nichž jsou filmotvorné látky rozpuštěny a které umožňují nanášení nátěrových hmot. Jsou to např. lehký benzin, alkoholy, toulen, xylen. S ohledem na negativní účinky rozpouštědel pro životní prostředí a zdraví lidí, kteří s nimi pracují, je snaha, co nejvíce je omezit. Tomu odpovídají doporučení: vodouředitelných nátěrových hmot práškových nátěrových hmot nátěrových hmot s vysokým obsahem sušiny (nad 80%) Pigmenty dodávají zbarvení a zároveň působí jako inhibitory koroze u základních barev. Jsou organické a anorganické povahy. Pigmenty jsou častou příčinou zdravotní závadnosti nátěrových systémů, neboť obsahují olovo a šestimocný chrom. Ze zdravotního hlediska je doporučován fosforečnan zinečnatý. Plnidla jsou jemně rozemleté minerální látky, v pojidlech nerozpustné, které vhodně upravují technologické vlastnosti nátěrové hmoty. Aditiva jsou pomocné přísady (sušidla, stabilizátory, zvláčňovadla, látky zvyšující lesk). Technologie nanášení nátěrových hmot: štětcem nebo válečkem (vhodné pro pomalu schnoucí nátěrové hmoty) stříkáním (nejrozšířenější, vhodné pro rychle schnoucí nátěrové hmoty), stříkání vzduchové, vysokotlaké, kombinované elektrostaticky (nátěrová hmota je stříkána, rozprašována do uměle vytvořeného el. pole) máčením (je nejstarší a používá se v technologických linkách) elektrochemické nanášení vodou ředitelných nátěrových hmot: anaforéza barvený předmět je anodou, elektrolytem voda s nátěrovou hmotou, kataforéza barvený předmět je katodou výhodnější (Bartoníček 1966, Ščerbejová 1993) 16

17 2.6.2 Značení nátěrových hmot a jejich charakteristika Nátěrová hmota se značí písmenem a čtyřmístným číslem. Písmeno udává základní pojivovou surovinovou bázi: A asfaltové B polyesterové C celulosové E práškové H chlorkaučukové K silikonové L lihové O olejové S syntetické U polyuretanové V vodouředitelné P pomocné přípravky Lihové a vodové nátěrové hmoty se neoznačují podle pojivové báze, nýbrž podle rozpouštědla/ředidla. Za písmenem následuje v každé skupině čtyřmístné číslo a název nátěrové hmoty. První číslice udává její druh: 1000 fermeže a bezbarvé, event. transparentně obarvené laky 2000 nátěrové hmoty pigmentované (barvy a y) 3000 pasty 4000 nástřikové a vyrovnávací hmoty 5000 tmely 6000 ředidla 7000 sušidla, tužidla, katalyzátory 8000 pomocné přípravky, podlahoviny 9000 pryskyřice Další číslice čtyřmístného čísla jsou pořadové. 17

18 Označování barevných odstínů nátěrových hmot se řídí normou ČSN Označování a hodnocení barevných odstínů nátěrů. Barvené odstíny se označují čtyřmístným číslem. První číslice udává barevný tón: nátěrové hmoty bezbarvé nátěrové hmoty šedé nátěrové hmoty hnědé nátěrové hmoty fialové nátěrové hmoty modré nátěrové hmoty zelené nátěrové hmoty žluté nátěrové hmoty oranžové nátěrové hmoty červené nátěrové hmoty ostatní Označení barevného odstínu čtyřmístným číslem se používá zvláště u ů a vrchních nátěrových hmot. Nátěrové hmoty základní, podkladové, tmely a některé speciální barvy a y jsou vyráběny pouze v přibližných odstínech, které se označují čtyřmístným číslem začínajícím nulou. Druhá číslice vyjadřuje barevný tón podle uvedeného značení barevných odstínů a další číslice vyjadřuje podobnost s číslem barevného odstínu podle vzorkovnice barevných odstínů. Odstíny transparentně obarvených laků jsou značeny čtyřmístným číslem, přičemž první dvě číslice jsou nuly. Třetí číslice udává základní barevný tón a čtvrtá označuje intenzitu zbarvení. (Svoboda 1985, Ščerbejová 1993) 2.7 Hodnocení kvality povrchových ochran Vhodně volené metody odzkoušení ochranných vlastností nátěrových systémů a kontroly nátěrových hmot v laboratoři, doplněné správnou kontrolou, která je vybavena pravomocemi zasáhnout při nekvalitně prováděné práci, může zabezpečit dlouhodobou životnost protikorozních ochran. Využitím zkušebnictví a inspekce je možné předejít velkým finančním ztrátám z pohledu protikorozní ochrany. 18

19 Hodnocení parametrů jakosti protikorozních ochran zahrnuje soubory zkušebních postupů, které se vztahují k jednotlivým krokům technologického postupu jejich vytváření. Lze je rozdělit do několika základních skupin následovně: hodnocení stavu povrchu vstupujícího do procesu povrchové úpravy hodnocení jakosti surovin používaných pro zhotovování ochranných povlaků hodnocení parametrů kvality výsledných povlakových systémů. Hodnocení stavu povrchu Hodnocení stavu povrchu vstupujícího do procesu povrchové úpravy zahrnuje zejména skutečnosti, které se vztahují k odstranění všech korozních produktů, solí, úsad, vlhkosti a mastnot, v případě renovačních prací i předcházejících vrstev nátěrů. Hodnocení jakosti surovin používaných pro zhotovování ochranných povlaků Pod touto skupinou se rozumí hodnocení jakostních parametrů a jejich shody s údaji udávanými zpravidla výrobci přípravků. V této oblasti existuje široká škála tuzemských i zahraničních normativních dokumentů. Výrobci zpravidla udávají tyto charakteristiky v technických podmínkách, nebo jsou schopni je na vyžádání poskytnout. Vlastní kontrola a ověření shody je potom závislá na technickém vybavení odběratele odpovídajícím zkušební zařízením. Hodnocení parametrů kvality výsledných povlakových systémů Spolu s hodnocením čistoty patří tato skupina v procesu protikorozní ochrany k nejvýznamnějším. Pod tímto pojmem je možno vidět dvě základní skupiny zkoušek. Jednou je hodnocení dosažených fyzikálně-mechanických vlastností předepsaných technologickým postupem, druhou je splnění ochranné funkce povlakového systému ve vztahu k podmínkám expozice a jejich nejvýznamnějšímu namáhání v průběhu požadované životnosti. (Kalousková 2002, Kubátová 1998) 19

20 2.8 Zkoušky z oblasti koroze a ochrany proti korozi kovů 1. Zkoušky korozní odolnosti kovů významné pro stanovení korozní odolnosti kovů. Jsou to zpravidla dlouhodobé zkoušky. Jejich výstupem jsou korozní sborníky. 2. Zkoušky ochranné účinnosti dlouhodobých povrchových ochran provádí se pro výzkum a vývoj systémů a jsou to především dlouhodobé zkoušky. Využívají je hlavně výrobci povrchových ochran. 3. Zkoušky ochranné účinnosti konzervačních prostředků Rozdělení zkoušek Dlouhodobé, které probíhající v prostředích běžného použití barev: v atmosféře, ve vodě, v půdě, nebo ve specifických provozních podmínkách. Laboratorní zrychlené, při kterých je zesílená intenzita některých korozních činitelů. Tyto zkoušky dělíme na normalizované a nenormalizované Laboratorní zrychlené zkoušky trvanlivosti povrchových ochran Zkoušky normalizované Je u nich přesně stanoveno prostředí i časové působení, umožňují opakovatelnost experimentu a srovnání výsledků. Korozní zkoušky v umělých atmosférách solnou mlhou (ČSN EN ISO 9227) Stanovení odolnosti vlhkým atmosférám s SO 2 (ČSN EN ISO 3231) Zkouška v kondenzační komoře (ČSN ) Zkoušky nenormalizované Částečně simulují korozní prostředí, obyčejně je zesílena intenzita a zkrácený čas. Jsou to například zkoušky odolnosti proti chemikáliím. Podrobným zápisem postupu je možné zkoušku opakovat a tato pak poslouží k možnému dalšímu porovnání. 20

21 2.8.2 Příprava vzorků Nejprve se provede předúprava povrchu a odstranění nečistot, stanoví se drsnosti povrchu, případně hmotnosti vzorků, nanesou povrchové ochrany podle katalogových listů, dále se provede zkušební řez na hodnocení podkorodování a označení vzorků. Hodnocení vzorků Před zkouškou stanovení tloušťky nátěru ČSN EN ISO 2808 lesk ČSN ISO 2813 barevný odstín ČSN přilnavost ČSN ISO 2409, ČSN EN odolnost proti hloubení ČSN , ČSN EN ISO 1520 odolnost při ohybu ČSN ISO 1519 tvrdost ČSN V průběhu zkoušky: (po 1, 3, 7, 14, 28 dnech) výskyt koroze v řezu DIN (podkorodování) první projevy znehodnocení: krupice, puchýře, prokorodování ČSN EN ISO 4628 změna lesku ČSN EN ISO změna barevného odstínu ČSN Po zkoušce: (po 30 dnech) všechny výše uvedené parametry porovnání s etalony Hodnocení tloušťky nátěru 1. destruktivní metody např. délková měřidla 2. nedestruktivní metody: pro magnetické kovové podklady nástroje na principu: magnetické indukce (PERMASKOPE), vířivých proudů, magnetické odtrhové pro nemagnetické na principu vířivých proudů 21

22 Stanovení lesku k hodnocení ozdobně dekoračních vlastností lesk nátěru je dán schopností nátěru odrážet světelné paprsky subjektivní metoda - hodnocení podle kvality obrazu černobílé šachovnice v nátěru: hodnotí se pěti stupni, přičemž 1 je zcela kontrastní obraz a při stupni 5 obraz není vidět, objektivní metoda pomocí leskoměru reflexní metodou Stanovení barevného odstínu (viz.také 2.6.2) subjektivní metoda porovnáním se vzorkovnicí a slovně vyjádřenou změnou objektivní kolorimetrem Přilnavost hodnotí se mřížkovou zkouškou Řez se provede nožem s jedním, nebo více břity, na očištění řezů se použije štětec nebo lepící páska. Vzdálenost řezů se volí dle tloušťky nátěru: 0 µm - 60 µm: 1 mm 60 µm 120 µm: 2 mm 120 µm 250 µm: 3 mm Přilnavost se hodnotí na stupnici od 0 do 5, kde 0 je řez bez poškození a 5 je poškození větší, než 65%. Odolnost při hloubení Pro tuto zkoušku se používá Erichsenův přístroj. Jedná se o pozvolné vtlačování ocelové koule průměru 20 mm do materiálu opatřeného nátěrem. Výsledek měření je dán hloubkou prohloubení plechu do porušení nátěru v mm. Opakovaná měření by se neměla lišit o více než 10 % Odolnost v ohybu Provádí se ohýbání vzorků přes trn o průměru: 2, 3, 4, 5, 6, 8, 10, 12, 16, 20, 25, 32 mm o 180 a výsledkem je nejmenší průměr, na kterém nebyl vzorek porušen. 22

23 Tvrdost Zkouška se provádí tužkami HARDTHUMT - tužkou se přejíždí vlnovkou asi 50 mm pod úhlem 30º se zatížením 300 g a začíná se nejměkčí tužkou. Výsledek této zkoušky je číslo, odpovídající tvrdosti tužky, která zanechala trvalý vryp. Podkorodování DIN nejdelší kolmá vzdálenost prostupu rzi od umělého porušení vzorku v mm Dle ČSN objektivní metody vyhodnocování zkoušek: nátěr se odstraní ve 20 % roztoku NaOH při 80 C a určí se plocha zasažená korozí v mm 2 Dle ČSN hodnocení ochranné účinnosti nátěrů na kovech, řez se přelepí zkušební páskou a odtrhne určí se plocha nátěru, který byl odtržen v mm 2 Prokorodování Hodnotí se vznik puchýřů, přičemž puchýře menší než 1 mm nazýváme krupice. Jednotkou je plocha zasažená puchýři v procentech, zohledňuje se i velikost a souvislost pokrytí povrchu korozí. (Průšek 1985, Ščerbejová 1993) 2.9 Ekologické parametry povrchových ochran Nátěrové hmoty obsahují chemické látky, které mohou způsobit: poškození zdraví lidí při aplikaci poškození zdraví lidí látkami obsaženými v nátěru znečišťováním životního prostředí nebezpečnými odpady Nátěrové hmoty mohou obsahovat nebezpečné látky v podobě organických rozpouštědel, nebo pigmentů na bázi těžkých kovů a jiné zdraví škodlivé přísady. 23

24 Nebezpečné vlivy lze omezit: volbou nátěrové hmoty z hlediska složení vodouředitelné, bezrozpouštědlové práškové, vysokosušinové, bez škodlivých pigmentů, jednovrstevné, testované, apod. správným nakládáním s odpady (nebezpečné odpady zákony, vyhlášky) volbou technologie nanášení minimalizující pevné i plynné odpady ochranou zdraví při aplikaci nátěrových hmot (bezpečnost a hygiena práce) Ekologické požadavky na nátěrové hmoty jsou obsaženy v zákonech: Zákon 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší Zákon 185/2001 Sb. o odpadech Zákon 258/2000 Sb. o veřejném zdraví NV 178/2001 Sb. o podmínkách ochrany zaměstnanců při práci Vyhláška MŽP 355/2001 Sb. o emisních limitech Vyhláška MZ 6/2003 Sb. o hygienických limitech chemických, fyzikální a biologických látek v pracovním prostředí Vyhláška MZ 37/2001 Sb. o hygienických požadavcích na výrobky, přicházejících do přímého styku s pitnou vodou Ekologické nátěrové hmoty jsou ty, u kterých jsou významně sníženy látky znečišťující životní prostředí a ohrožující zdraví lidí a zvířat. Ověřováním splnění těchto parametrů se zabývá MŽP, které navrhuje směrnice a provádí testování, při splnění parametrů je nátěrové hmotě propůjčena známka: Ekologicky šetrný výrobek. Firma, která má zájem na tom, aby její produkty nesly tuto značku, je musí nechat přezkoušet státem akreditovanou zkušebnou, která potvrdí, že výrobek splňuje požadavky té které směrnice. Světovou sítí pro označování ekologicky šetrných výrobků je Global Ecolabelling Network (GEN), která byla založena v roce 1994 a jsou zde sdruženy jednotlivé národní 24

25 i nadnárodní programy z celého světa. V současné době ji tvoří 26 členů a další 4 přidružené spolupracující organizace. České Ministerstvo životního prostředí je jejím členem od roku Obr. 2 Loga ekoznačení České republiky, Evropské unie a GEN Zdravotně nezávadné nátěrové hmoty jsou ty, pro něž bylo vydáno závazné prohlášení výrobce, které obsahuje specifikaci nátěrového systému, případně barevný odstín a specifikaci prostředí. Tímto byl nahrazen závazný posudek hygienika ČR. (Ščerbejová 1993, ) Vliv technologie nanášení na ekologii Technologie nanášení ovlivňuje množství vzniklých odpadů. Množství plynných odpadů je dáno požadavkem technologie na konzistenci (měří se dobou výtoku 100 cm 3 nátěrové hmoty tryskou o průměru 4 mm při teplotě 20 C) a množství pevných odpadů je ovlivněno ztrátami nátěrových hmot přestřikem a odrazem. Možnosti nanášení nátěrových hmot: štětec, váleček konzistence s ztráty 5 % máčení konzistence s ztráty 10% 25

26 stříkání vzduchové konzistence s velká spotřeba ředidla tlak 0,3 MPa velký odpad, ztráty prostřikem až 80% neekologické vzduchové HVLP konzistence s ztráty 20-50% tlak 0,06-0,09 MPa vysokotlaké airless konzistence s ředěním nebo ohřátím na C ztráty 20-50% tlak 8-15 MPa kombinované A-plus konzistence s ztráty 20-50% tlak 8-15 Mpa, (vzduch má tlak 0,05-0,2 MPa) v elektrolytickém poli elektrostatické konzistence dle způsobu nanášení: o vzduchem s o tlakem nátěrové hmoty s o mechanicky s ztráty % elektrochemické (vodou ředitelné nátěrové hmoty) ztráty 5-10% nanášení prášků bez ztrát elektrostatické elektrokinetické fluidní (Ščerbejová 1993) 26

27 2.10 Bezpečnost nátěrových hmot Při nakládání s nebezpečnými chemickými látkami, kam nátěrové hmoty patří, je povinnost řídit se výstražnými symboly nebezpečnosti, R,S větami a samozřejmě chránit zdraví člověka a životní prostředí. Druhy nebezpečnosti látek a výstražné symboly jsou uvedeny v následující podkapitole. R-věty jsou standardní věty označující specifickou rizikovost nebezpečných chemických látek a přípravků, které vykazují jednu nebo více nebezpečných vlastností. S-věty jsou standardní pokyny pro bezpečné nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky. Povinností zaměstnavatele při nakládání s nebezpečnými chemickými látkami udává: Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů, vyhlášek a nařízení, jako například NV 495/2001 Sb. kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků. Balení a označování nebezpečných látek a přípravků musí být uzpůsobeno tak, aby nedocházelo k úniku nebezpečných látek a přípravků a k ohrožení nebo poškození zdraví člověka a životního prostředí. Označení nebezpečných látek a přípravků musí být provedeno výrazně a čitelně a musí obsahovat tyto údaje: - chemický, případně obchodní název látky - obchodní název přípravku a chemické názvy nebezpečných látek, jejichž obsah zapříčiňuje, že přípravek je klasifikován jako nebezpečný - jméno, název, sídlo, telefon a další identifikační údaje o výrobci chemické látky - výstražné symboly nebezpečnosti odpovídající klasifikaci nebezpečné látky nebo přípravku - označení specifické rizikovosti nebezpečné látky nebo přípravku - pokyny pro bezpečné nakládání s nebezpečnou látkou a přípravkem 27

28 Právní předpisy Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006, o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky a prováděcí a související předpisy. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Vyhláška č 381/2001 Sb. Katalog odpadů. Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Zákon č. 258/2000 Sb. o veřejném zdraví. Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Vyhláška č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla ze skladování a distribuce benzínu, ve znění Vyhlášky 509/2005 Sb. Vyhláška č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování. Zákon č. 477/2001 Sb. o obalech ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 115/2002 Sb. o podrobnostech nakládání s obaly. Zákon č. 59/2006 Sb. o prevenci závažných havárií. Sdělení č. 33/2005 Sb. (ADR). Sdělení č. 34/2005 Sb. (RID) ( 2009, , ) 28

29 Nebezpečné vlastnosti Nebezpečné látky nebo nebezpečné přípravky jsou látky nebo přípravky, které za stanovených podmínek mají jednu nebo více nebezpečných vlastností. Látky s nebezpečnými vlastnostmi jsou látky: výbušné: pevné, kapalné, pastovité nebo gelovité látky a přípravky, které mohou exotermně reagovat i bez přístupu vzdušného kyslíku za rychlého uvolnění plynů a za definovaných podmínek detonují, rychle shoří nebo po zahřátí vybuchují, oxidující: vyvolávají vysoce exotermní reakci ve styku s jinými látkami, zejména hořlavými, extrémně hořlavé: kapaliny s extrémně nízkým bodem vzplanutí a nízkým bodem varu, a nebo plyny hořlavé ve styku se vzduchem při pokojové teplotě a tlaku, vysoce hořlavé: - mohou samovolně zahřívat a nakonec se vznítí ve styku se vzduchem při pokojové teplotě bez jakéhokoliv dodání energie, - pevné látky a přípravky, které se snadno zapálí po krátkém styku se zdrojem zapálení a pokračují v hoření nebo vyhoří po jeho odstranění, - kapaliny s velmi nízkým bodem vzplanutí, - ve styku s vodou nebo vlhkým vzduchem uvolňují vysoce hořlavé plyny v nebezpečných množstvích, hořlavé: kapaliny s nízkým bodem vzplanutí, vysoce toxické: při vdechnutí, požití nebo při průniku kůží ve velmi malých množstvích způsobují smrt nebo akutní nebo chronické poškození zdraví, toxické: při vdechnutí, požití nebo při průniku kůží v malých množstvích způsobují smrt nebo akutní nebo chronické poškození zdraví, zdraví škodlivé: při vdechnutí, požití nebo při průniku kůží mohou způsobit smrt nebo akutní nebo chronické poškození zdraví, žíravé: mohou zničit živé tkáně při styku s nimi, 29

30 dráždivé: mohou při okamžitém, dlouhodobém nebo opakovaném styku s kůží nebo sliznicí vyvolat zánět a nemají žíravé účinky, senzibilizující: jsou schopné při vdechování, požití nebo při styku s kůží vyvolat přecitlivělost, takže při další expozici dané látce nebo přípravku vzniknou charakteristické nepříznivé účinky, karcinogenní: při vdechnutí nebo požití nebo průniku kůží mohou vyvolat rakovinu nebo zvýšit její výskyt, mutagenní: při vdechnutí nebo požití nebo průniku kůží mohou vyvolat dědičné genetické poškození nebo zvýšit jeho výskyt, toxické pro reprodukci: při vdechnutí, požití nebo průniku kůží mohou vyvolat, zvýšit výskyt nedědičných nepříznivých účinků na potomstvo nebo zhoršení mužských nebo ženských reprodukčních funkcí nebo schopností, nebezpečné pro životní prostředí: při vstupu do životního prostředí představují nebo mohou představovat okamžité nebo pozdější nebezpečí pro složky životního prostředí. Na etiketě označující nebezpečnost látky musí být uveden (platí jedna z variant): - výstražný symbol a písemné označení nebezpečných vlastností - výstražný symbol a slovní vyjádření nebezpečnosti - výstražnému symbolu je ekvivalentní v určitých situacích písemné označení nebezpečných vlastností Obr. 3 Symboly nebezpečnosti chemických látek ( 2009, ) 30

31 Bezpečnostní list Je souhrnem identifikačních údajů o výrobci nebo dovozci, o nebezpečné látce nebo přípravku, dále obsahuje údaje potřebné pro ochranu zdraví člověka a životního prostředí. Měl by být součástí dodávky chemické látky nebo přípravku, příp. je nutno si jej vyžádat při prvním objednání látky. Na pracovišti musí být bezpečnostní list uložen tak, aby k němu měl přístup kdokoli. Před započetím práce s chemickou látkou je nutno se seznám s: - vlastnostmi látky - možnostmi kontaminace organismu - expozičními limity - projevy působení látky na organismus - v případě nehody se dají využít především informace o první předlékařské pomoci Vstupem České republiky do Evropské unie vstoupil v platnost chemický zákon Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích, který ukládá povinnosti při nakládání s chemickými látkami, součástí tohoto zákona je, mimo jiné, vyhláška 231/2004 Sb., kterou se stanoví podrobný obsah bezpečnostního listu k nebezpečné chemické látce a chemickému přípravku. Požadavky na vlastnictví a uložení bezpečnostního listu - firma obchodující s chemickými látkami a přípravky je povinna dodat bezpečnostní list v českém jazyce. V případech opakované dodávky stejné chemikálie stačí mít bezpečnostní list pouze jednou - bezpečnostní listy by měly být veřejně přístupné pro všechny pracovníky, kteří se pohybují v prostorách, kde se s nebezpečnými látkami pracuje (skříň na chodbě, veřejně přístupná místnost, uložení by mělo být dle vhodně zvoleného systému) - všichni pracovníci musí vědět, jaké informace v bezpečnostním listu najdou - o uložení bezpečnostního listu je nutno informovat všechny pracovníky - uložení je vhodné poblíž havarijního telefonu, v jehož blízkosti jsou uvedena důležitá telefonní čísla (hasiči, první pomoc, toxikologické centrum apod.) ( 2009, www. business.center.cz 2009) 31

32 3 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce bylo provést porovnání dvou odlišných kategorií nátěrových systémů vodou ředitelných a syntetických nátěrových hmot: Z hlediska ochranné účinnosti na základě výsledků laboratorních zkoušek při expozici v kondenzační komoře se solnou mlhou a zkoušek odolnosti hloubením a z hlediska bezpečnosti na základě analýzy bezpečnostních listů. 32

33 4 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ 4.1 Průběh zkoušky Pro zkoušky bylo připraveno celkem 216 vzorků, přičemž od každého nátěrového systému bylo připraveno 36 vzorků na ocelový plech a 36 vzorků na pozinkovaný plech. Před zkouškou bylo provedeno měření tloušťky jednotlivých povlaků. Z každé skupiny dle nátěrových systémů a podkladů bylo vybráno 20 vzorků pro zkoušky ochranné účinnosti v komoře se solnou mlhou a po 16 etalonech pro porovnání. Zkouška s expozicí v komoře se solnou mlhou probíhala 31 dní a celkem bylo testováno 120 vzorků. Pro zkoušku hloubením bylo použito po třech vzorcích od každé porovnávané skupiny po expozici v komoře se solnou mlhou i etalonů bez zkoušek. Přičemž na dvou vzorcích bylo provedeno po třech měřeních a jejich výsledky byly zaznamenány do tabulky výsledků a na třetím vzorku byla provedena dvě měření, první měření bylo provedeno do hloubky porušení souvislosti povlaku a druhé bylo provedeno do hloubky vtisku 5 mm. Třetí vzorek byl použit pro fotodokumentaci. Posledním krokem praktické části bylo porovnání nátěrových systémů na základě bezpečnostních listů. Tedy porovnání z hlediska bezpečnosti na základě složení nátěrových hmot. 4.2 Charakteristika nátěrových hmot Pro laboratorní zkoušky byly vybrány tyto nátěrové systémy: Eternal V 9503, Hostagrund 2160, Formex Extra S 2810, 33

34 Eternal V 9503 antikorozní speciál - určen k ochraně kovových konstrukcí, vnějších plášťů nádrží, plechů, trubek apod. proti korozi v případech, kdy je vyžadována střední korozní odolnost. Může být použít jako vysoce odolný základní i jako vrchní nátěr Tab. 1 Vlastnosti nátěrové hmoty Eternal V 9503 Eternal V 9503 Vodou ředitelná antikorozní nátěrová hmota se zvýšenou korozní odolností pro základní i vrchní nátěry Složení Příprava podkladu Nanášení Vlastnosti nátěru Bezpečnost práce Směs akrylátové vodní disperze pigmentů, plniv a aditiv. Nanáší se na dobře očištěný kovový podklad zbavený veškerých nepřilnavých starých nátěrů a korozních zplodin (rotačním ocelovým kartáčem) a odmaštěný. Nanáší se štětcem, válečkem, vzduchovým nebo bezvzduchovým stříkáním. Lesk: Přilnavost: Zasychání: stupeň 1 1 h stupeň 5 5 h Odolnost hloubením: Odolnost při ohybu: Krycí schopnost: Hmota neobsahuje větší množství zdraví škodlivých látek. Hostagrund vhodný pro užití v exteriérech, interiérech se středním korozním namáháním (prádelny, sklepy, průmyslové prostory, dílny), - určen k ochraně ocelových a litinových konstrukcí, dřeva a betonu, např. podvozky železničních vagónů, přepravní kontejnery, kovové konstrukce, mosty, stožáry, potrubí, kovová svodidla, oplocení, plechové garáže, vrata, betonové stěny aj. 34

35 Tab. 2 Vlastnosti nátěrové hmoty Hostagrund S 2160 Hostagrund S2160 Barva jednovrstvá antikorozní rychleschnoucí matná Složení Příprava podkladu Nanášení Vlastnosti nátěru Bezpečnost práce Disperse pigmentů, plniv a antikorozních látek v roztoku modifikovaných pryskyřic v organických rozpouštědlech s přídavkem sušidel a aditiv Nanáší se na suchý, předem připravený podklad, obroušený a zbavený mastnot a nečistot. Nanáší se stříkáním, nebo štětcem. Lesk stupeň: 4 5 Přilnavost mřížkovým řezem: stupeň 1 Zasychání: 4 h Odolnost hloubením: Odolnost při ohybu: Krycí schopnost: stupeň 1 Obsahuje organické rozpouštědlo xylen (směs izomerů) a fosforečnan zinečnytý. Obsahuje butanonoxim. Může vyvolat alergickou reakci. Formex Extra S vhodný pro užití v interiérech i exteriérech - určen k ochraně železných a ocelových konstrukcí, také pozinkovaných plechů, např. okapů, parapetů, plechových střech, konstrukcí, plechových vrat, plotů aj. Tab. 3 Vlastnosti nátěrové hmoty Formex Extra S2810 Formex Extra S2810 Barva jednovrstvá antikorozní rychleschnoucí matná. Složení Příprava podkladu Nanášení Vlastnosti nátěru Bezpečnost práce Disperse anorganických a antikorozních pigmentů a plnidel v roztoku styren-akrylátového kopolymeru a zvláčňovadel v organických rozpouštědlech. Nanáší se na suchý, předem připravený podklad, obroušený a zbavený mastnost a nečistot. Nanáší se stříkáním, nebo štětcem. Lesk: stupeň 4 5 Přilnavost mřížkovým řezem: stupeň 0 Zasychání: proti prachu do 3 h, proschlý do 10 h Odolnost hloubením: Odolnost při ohybu: Krycí schopnost: stupeň 1 Barva obsahuje benzinovou frakci, hydrogenovanou těžkou, solventní naftu lehkou aromatickou a fosforečnan zinečnatý. 35

36 4.3 Příprava vzorků Pro laboratorní zkoušky byly připraveny ocelové vzorky třídy 11 a vzorky ocelové pozinkované o rozměrech 65 x 160 x 1 mm. Nátěrové hmoty byly aplikovány stříkáním vzduchovou pistolí. Byla provedena kontrola tloušťky povlaků pomocí přístroje Permascope, pracujícím na principu magnetické indukce. Před zkouškou byly vzorky očištěny a odmaštěny perchloretylenem. Tab. 4 Tloušťka nátěru průměrná tloušťka nátěru [µm] směrodatná odchylka variabilní koeficient barva podklad x s x v x Eternal Fe 99,55 7,11 7,15 Eternal Fe+Zn 113,11 5,97 5,28 Hostagrund Fe 108,85 5,16 4,74 Hostagrund Fe+Zn 116,65 8,12 6,96 Formex Fe 111,03 7,39 6,66 Formex Fe+Zn 129,79 6,55 5, Zkouška v kondenzační komoře Zkouška v kondenzační komoře se solnou mlhou, dle normy ČSN EN ISO 9227, patří ke zrychleným zkouškám korozní odolnosti kovů a povrchových ochran. Zkoušky solnou mlhou jsou obecně vhodné jako zkoušky protikorozních ochran pro rychlé zjištění nespojitostí, pórů a defektů organických a anorganických povlaků. Dále jsou vhodné pro kontrolu kvality při porovnání vzorků se stejným povlakem. Výsledky této zkoušky lez využít k hodnocení a porovnávání korozní odolnosti a k návrhu povrchových ochran. Komora se solnou mlhou je vyrobena z laminátu a má tvar čtyřbokého hranolu o vnitřních rozměrech 810 x 500 x 600 mm. 36

37 Obr. 4 Kondenzační komora s NaCl Průběh zkoušky Zkušební vzorky před zkoušením pečlivě očistit. Použitá metoda čištění závisí na druhu materiálu vzorků, na jejich povrchu a typu znečištění. Nesmí se používat brusiva nebo rozpouštědla, která mohou napadat povrch vzorků. Je nutné se vyvarovat dalšího znečištění vzorků způsobeného nedbalým zacházením s očištěnými vzorky. Vzorky se naskládají v prostoru komory na pryžových držácích tak, aby se navzájem nedotýkaly, musí být umístěny tak, aby nebyly v přímém směru proudění postřiku z rozprašovače. Úhel pod kterým je povrch vzorku v komoře vystaven působení mlhy, je velmi důležitý. Vzorky musí být ploché a musí být umístěny v komoře lícovou stranou nahoru, pod úhlem co nejbližším 20 ± 5 ºC. V případě nepravidelného povrchu vzorků, musí být sklon vzorků pokud možno co nejblíže tomuto rozmezí. Vzorky musí být uspořádány tak, aby nepřišly do styku s vnitřním povrchem komory a aby zkoušené povrchy byly vystaveny volném prodění mlhy. Vzorky lze uvnitř komory umístit různě vysoko, avšak ze vzorků místěných v jedné výšce nebo z jejich držáků nesmí roztok stékat na níže umístěné vzorky. Připraví se roztok NaCl o koncentraci se 50 ± 5 g.l -1 a ph 6,5 až 7,2, nastaví se teplota v komoře na 35 ± 2 C a průměrná rychlost hromadění rozprašované mlhy z vodorovné sběrné plochy 80 cm 2 na 1,5 ± 0,5 ml.h -1. Doba trvání zkoušky odpovídá specifikaci pro zkoušený materiál nebo výrobek. Pokud není tato doba stanovena, musí být dohodnuta mezi zúčastněnými stranami. Doporučené doby trvání zkoušky jsou 2, 6, 24, 48, 96, 168, 240, 480, 720 a h. Během doby zkoušky nesmí být rozprašování přerušeno, připouští se krátkodobé otevření komory při rychlé vizuální kontrole zkoušených vzorků bez změny polohy vzorků a při doplňování zásobníku zkušebního roztoku. 37

38 Na konci doby zkoušky se vzorky vyjmou z komory a před oplachem se nechají 0,5 h až 1 h oschnout, aby se snížilo nebezpečí odstranění korozních zplodin. Před hodnocením se z povrchu vzorků opatrně odstraní zbytky rozprášeného roztoku. Vhodným způsobem je oplach nebo ponor zkušebních vzorků do čisté tekoucí vody o teplotě nepřesahující 40 C. Poté se vzorky osuší proudem stlačeného vzduchu nepřesahujícím 200 kpa ze vzdálenosti přibližně 300 mm. Po zkoušce se hodnotí jedna strana vzorku. Hodnotit lze vzhled, vzhled po odstranění korozních zplodin, počet a rozmístění korozních poškození (bodů, trhlin, puchýřů, zkorodování, podkorodování v řezu atd.), dobu, která uplynula do objevení se prvních projevů koroze, změnu hmotnosti, změny zjištěné mikroskopicky, nebo změny mechanických vlastností. 4.5 Zkouška hloubením Zkouška hloubením, dle normy ČSN EN ISO 1520, patří ke zkouškám pro hodnocení odolnosti nátěrů, laků a obdobných výrobků proti praskání anebo oddělení od podkladu za různých podmínek deformace. Dalšími zkouškami jsou: Zkouška ohybem (na válcovém trnu), dle normy ČSN EN ISO 1519, z r Zkoušky rychlou deformací (odolnost proti úderu) - Zkouška padajícím závažím velká plocha úderníku, dle normy ČSN EN ISO , z r Zkouška padajícím závažím malá plocha úderníku, dle normy ČSN EN ISO Zkouška ohybem (na kónickém trnu), dle normy ČSN EN ISO 6860, z r Princip zkoušky Po zaschnutí/vytvrzení se stanoví elastické vlastnosti nátěrového filmu. Nejdříve se upne natřený vzorek mezi dva kruhy, upínací prstenec a matrici. Do vzorku je pak vtlačováno polokulovité vtlačovací těleso konstantní rychlostí tak, aby se na vzorku s nátěrem, který je na vnější straně, vytvořila deformace ve tvaru polokoule. 38

39 Deformace se zvětšuje buď do předepsané hloubky nebo dokud nedojde k prasknutí anebo odloupnutí nátěru od podkladu. Pak je vyhodnocen výsledek. Zařízení Přístroje pro zkoušku hloubením Obr. 5 Přístroj pro zkoušku hloubením Obr. 6 Erichsenův přístroj 1 Zkušební vzorek zkoušený výrobek, nebo systém je používán při jednotné tloušťce a struktuře povrchu rovinných vzorků 2 Hloubka vtisku 3 Upínací prstenec jeho povrch přichází do styku se zkušebním vzorkem, je leštěný a rovnoběžný s kontaktním povrchem matrice 4 Vtlačovací těleso s polokoulí jeho část, která přichází do styku se zkoušeným vzorkem, je z tvrzené leštěné oceli 5 Matrice vyrobená z povrchově tvrzené oceli, jejíž povrch, který přichází do styku se zkušebním vzorkem, je leštěný Další části: Měřící zařízení které může měřit hloubku vtisku po vtlačovacím tělese s přesností 0,1 mm. Mikroskop nebo lupa nejlépe s rozsahem zvětšení do 10x, jestliže je nutné prohlížení vzorků během deformace nebo po deformaci. 39

40 Postup provedení zkoušky Zkušební vzorek se přiměřeným tlakem upne mezi upínací prstenec a matrici s nátěrem směrem k matrici tak, aby vrchol polokulovitého vtlačovacího tělesa se právě dotýkal nenatřené strany zkušebního vzorku (nulová poloha vtlačovacího tělesa). Vzorek se upraví tak, aby středová osa vtlačovacího tělesa byla vzdálena nejméně 35 mm od hrany. Zkoušku je možno provést dvěma způsoby, buď jako zkouška vyhovuje/nevyhovuje při dosažení specifikované hloubky vtisku hodnocené podle požadavku, nebo se postupně zvyšuje hloubka vtisku do stanovení minimální hloubky, při které nátěr praskne anebo se odloupne od podkladu. Postup pro předepsanou hloubku vtisku: Vrchol polokulovitého vtlačovacího tělesa se přibližuje ke zkušebnímu místu konstantní rychlostí 0,1 až 0,3 mm/s dokud není dosažena předepsaná hloubka vtisku, tzn. dokud vtlačovací těleso neurazí tuto vzdálenost z nulové pozice. Zkoušený nátěr na zkušební vzorku se prohlédne, zda nedošlo k popraskání anebo odloupnutí od podkladu. Postup pro stanovení minimální tloušťky, při které dojde k porušení nátěru: Vrchol polokulovitého vtlačovacího tělesa se přibližuje ke zkušebnímu místu konstantní rychlostí 0,1 až 0,3 mm/s dokud není pozorováno první praskání na povrchu nátěru a nebo se nezačne nátěr odlupovat od podkladu. Výsledky zkoušky mohou být vyjádřeny buď jako hloubka vtisku vtlačovacího tělíska, při které nedošlo k popraskání anebo k odloupnutí nátěru, nebo zda bylo dosaženo předepsané hloubky vtisku na zkušebním vzorku bez popraskání anebo odloupnutí. 40

41 4.6 Bezpečnostní list Porovnání bezpečnostních vlastností nátěrových systémů byl proveden na základě bezpečnostních listů testovaných nátěrových hmot. Obsah a náležitosti bezpečnostního listu jsou upraveny vyhláškou 231/2004 Sb. Bezpečnostní list musí obsahovat: 1. Identifikace látky nebo přípravu a výrobce nebo dovozce, prvního distributora nebo distributora Identifikace látky nebo přípravku - název látky nebo přípravku totožný s názvem uvedeným na označení na obalu použití látky nebo přípravku identifikace výrobce nebo dovozce, prvního distributora nebo distributora telefonní číslo pro mimořádné situace 2. Informace o složení přípravku informace umožňující snadnou identifikaci nebezpečných vlastností složek přípravku nemusí být uvedeno úplné složení přípravu, lze uvést obecný popis nebezpečných složek a jejich koncentrace u přípravků, které nejsou klasifikovány jako nebezpečné podle zákona, se uvedou následující látky spolu s jejich koncentracemi nebo koncentračními rozsahy, pokud jsou obsaženy v individuální koncentraci vyšší, nebo rovné 1 % hmotnostnímu pro přípravky jiné než plynné a vyšší, nebo rovné 0,2 % objemovému pro plynné přípravky - látky, které představují nebezpečí pro zdraví nebo životní prostředí - látky, pro které jsou stanoveny přípustné expoziční limity v Nařízení vlády č 178/2001 Sb. uvede se klasifikace uvedených složek přípravku včetně písemného označení nebezpečných vlastností a R-vět, které jsou přiřazeny na základě jejich vlastností fyzikálně-chemických, nebezpečných pro zdraví a nebezpečných pro životní prostředí 41

42 3. Údaje o nebezpečnosti látky nebo přípravku klasifikace látky nebo přípravku podle zákona - jasně a stručně se popíší rizika, která látka nebo přípravek představují pro člověka a životní prostředí - zřetelně se rozliší přípravky, které jsou/nejsou klasifikovány jako nebezpečné podle zákona popíší se nejdůležitější nepříznivé fyzikálně-chemické účinky, účinky na zdraví a na životní prostředí a symptomy související s použitím a možným nevhodným použitím, které lze předvídat uvedou se další rizika (prašnost, dusivost, nebezpečí omrzlin, atd.), nebo účinky na životní prostředí 4. Pokyny pro první pomoc stanoví se, zda je nutná okamžitá lékařská pomoc pokyny pro první pomoc - stručné shrnutí příznaků a účinků - instrukce pro případ nehody - možné opožděné účinky po expozici zdůraznění případné nutnosti speciálních prostředků k zabezpečení specifického a okamžitého ošetření 5. Opatření pro hasební zásah požadavky na hašení požáru v případě požáru způsobeného látkou, nebo přípravkem nebo vzniklého v jejich okolí: - vhodná hasiva a hasiva, které z bezpečnostních důvodů nelze použít - zvláštní nebezpečí způsobená expozicí samotné látce nebo přípravku produkty hoření nebo vznikající plyny (případně speciální ochranné prostředky pro hasiče) 6. Opatření v případě náhodného úniku látky nebo přípravku preventivní opatření na ochranu osob (odstranění zdrojů zapálení, dostatečné větrání a ochrana dýchacích orgánů, omezení prašnosti, zamezení styku s kůží a očima, atd.) 42

43 preventivní opatření na ochranu životního prostředí (zabránění průniku do kanalizace, povrchových a podzemních voda a půdy, případná potřeba varovat okolí, atd.) čistící metody (absorpční materiály, snížení obsahu plynů, nebo par, zřeďování, atd.) 7. Pokyny pro zacházení s látkou nebo přípravkem a skladování látky nebo přípravku zacházení - preventivní opatření pro bezpečné zacházení včetně pokynů pro technická opatření (bezpečností zóna, místní a celkové větrání, opatření zamezující tvorbě aerosolu a prachu, protipožární opatření, atd.) - preventivní opatření na ochranu životního prostředí (použití filtrů nebo odlučovačů na výstupu z ventilace, používání v zavřeném prostoru, opatření pro zachycování, zneškodňování úniků, atd.) - specifické požadavky nebo pravidla (zakázané nebo doporučené postupy a vybavení) skladování - podmínky pro bezpečné skladování (specifické požadavky na skladovací prostory nebo nádoby, neslučitelné materiály, skladovací podmínky, speciální elektrické vybavení, prevence statické elektřiny, atd.) - množstevní limity při daných skladovacích podmínkách 8. Omezování expozice látkou nebo přípravkem a ochrana osob expoziční limity - hodnoty přípustných expozičních limitů, anebo limitní hodnoty ukazatele biologických expozičních testů - informace o doporučených monitorovacích postupech omezování expozice - soubor opatření, která je nutno přijmout k minimalizaci expozice pracovníků a životního prostředí při používání látek a přípravků Omezování expozice pracovníků - souží zaměstnavateli k posouzení rizika, které látka představuje pro zdraví a bezpečnost pracovníků 43

44 - informace o vhodných pracovních postupech a technických regulačních opatřeních, použitého vybavení a materiálů, uplatnění ochranných opatření - ochrana dýchacích orgánů pro nebezpečné plyny, páry, nebo prach se specifikuje typ osobního ochranného prostředku (dýchací přístroj, masky, filtry) - ochrana rukou typ rukavic (druh materiálu, doba průniku materiálem rukavic) - ochrana očí typ ochranného prostředku na ochranu očí (ochranné brýle, bezpečnostní ochranné brýle, obličejový štít) - ochrana kůže pokud je nezbytné chránit i jinou části těla než ruce (zástěra, boty a celkový ochranný oděv, příp. další opatření a specifická hygienická opatření) Omezování expozice životního prostředí - informace potřebné ke splnění povinností podle právních předpisů na ochranu životního prostředí 9. Informace o fyzikálních a chemických vlastnostech látky nebo přípravku všeobecné informace - vzhled skupenství a barva látky (přípravku) ve stavu, ve kterém se dodává - zápach nebo vůně důležité informace z hlediska ochrany zdraví, bezpečnosti a životního prostředí - ph, bod varu, bod vzplanutí, hořlavost, výbušné vlastnosti oxidační vlastnosti, tenze par, hustota, rozpustnost ve vodě, rozpustnost v tucích, rozdělovací koeficient n-oktanol/voda, viskozita, hustota par, rychlost odpařování další informace - vlastnosti důležité z hlediska bezpečnosti (mísitelnost, vodivost, bod tání, třída plynu, teplota vznícení atd.) 10. Informace o stabilitě a reaktivitě látky nebo přípravku údaje o stabilitě látky nebo přípravu a o možnosti nebezpečných reakcí za určitých podmínek použití a rovněž při jejich uvolnění do životního prostředí 44

45 podmínky (teplota, světlo, náraz atd.), kterým je třeba zamezit a materiály (voda, vzduch, kyseliny, zásady, oxidační činidla, atd.), které nelze použít, protože mohou vyvolat nebezpečnou reakci a její stručný popis nebezpečné produkty rozkladu 11. Informace o toxikologických vlastnostech látky nebo přípravku účinky nebezpečné pro zdraví plynoucí z expozice látce nebo přípravku - informace o různých cestách expozice (vdechování, požití, styk s kůží a okem) a popis příznaků dlouhodobé, okamžité a chronické účinky plynoucí z krátkodobé i dlouhodobé expozice (senzibilizace, narkotické účinky, karcinogenita, mutagenita a toxicita pro reprodukci, atd.) 12. Ekologické informace o látce nebo přípravku možné účinky, chování a osud látky nebo přípravku v ovzduší, ve vodě anebo v půdě a odpovídající výsledky testů, jsou-li k dispozici. popis nejdůležitějších vlastností, které mají pravděpodobně vliv na životní prostředí Ekotoxicita - údaje o toxicitě pro vodní prostředí i chronické toxicitě pro ryby, dafnie, řasy a další vodní rostliny, půdní mikroorganismy a makroorganismy a další organismy důležité z hlediska životního prostředí, jako jsou ptáci, včely a rostliny, pokud má látka inhibiční účinky na činnost mikroorganismů, uvede se možný dopad na čistírny odpadních vod. Mobilita - údaje o schopnosti látky nebo složek přípravku proniknout do podzemních vod nebo se rozptýlit na velkou vzdálenost v případě úniku do životního prostředí (distribuce do složek životního prostředí, povrchové napětí, absorpce nebo desorpce) Persistence a rozložitelnost - údaje o schopnosti látky nebo složek přípravku rozkládat se v příslušných složkách životního prostředí biologickým odbouráváním, nebo jinými procesy (oxidace nebo hydrolýza) 45

46 - poločasy rozkladu - schopnost rozkládat se v čistírnách odpadních vod Bioakumulační potenciál - údaje o schopnosti látky nebo složek přípravku akumulovat se v biotě a procházet potravním řetězcem, s odkazem na hodnoty Kow a BCF (měřítkem bioakumulace za rovnovážného stavu je poměr koncentrace látky v biotě a daném vodním prostředí vyjádřený jako BAF Bio-Accumulation Factor, resp. BCF Bio-Concentration Factor nebo pomocí rozdělovacího koeficientu oktanol-voda (K ow )) Další nepříznivé účinky - další známé nepříznivé účinky na životní prostředí (narušování ozonové vrstvy, schopnost vytvářet fotochemický ozon, přispívání ke globálnímu oteplování) 13. Pokyny pro odstraňování látky nebo přípravku pokud odstraňování látky nebo přípravku (přebytků nebo odpadů vznikajících při použití) představuje nebezpečí, uvedou se informace o bezpečném zacházení vhodné metody odstraňování látky nebo přípravku a všech znečištěných obalů (spalování, recyklace, skládkování atd.) 14. Informace pro přepravu látky nebo přípravku speciální preventivní opatření, která musí uživatel znát a dodržovat při dopravě nebo přepravě uvnitř nebo vně podniku přepravní klasifikace pro jednotlivé druhy přepravy - silniční přeprava: ADR - železniční přeprava: RID - letecká přeprava: ICAO/IATA - přeprava po moři: IMDG Mezi informace týkající se přepravní klasifikace patří číslo UN, třída nebezpečí, pojmenování přepravovaných látek, obalová skupina, látka znečišťující moře, atd. 46

47 15. Informace o právních předpisech vztahujících se k látce nebo přípravku informace týkající se ochrany zdraví, bezpečnosti a životního prostředí, které musí být podle zákona uvedeny na obalu látky nebo přípravku specifická ustanovení týkající se ochrany osob nebo životního prostředí a specifická ustanovení týkajíc se ochrany osob nebo životního prostředí na úrovni Evropských společenství (např. omezení uvádění na trh a použití) 16. Další informace vztahující se k látce nebo přípravku další informace, které výrobce, dovozce, nebo první distributor považuje za důležité z hlediska ochrany zdraví a bezpečnosti uživatele a ochrany životního prostředí (seznam R-vět, pokyny pro školení, doporučená omezení použití, atd.) 47

48 5 VÝSLEDKY 5.1 Zkouška v kondenzační komoře Zkouška v kondenzační komoře s mlhou neutrálního roztoku chloridu sodného byla provedena v souladu s normou ČSN EN ISO Vzorky byly vloženy do kondenzační komory s neutrální solnou mlhou , průběžné kontroly byly provedeny 7.11., , a , expozice byla ukončena Hodnocení v průběhu zkoušky Eternal ocel Formex ocel Eternal ocel Formex ocel Obr. 7 Průběh zkoušky v komoře se solnou mlhou u NS Eternal a Formex na ocelovém podkladu v termínech a Již bylo na Eternalu na ocelovém podkladu viditelné krupicovité poškození, u vzorku Formex na ocelovém podkladu bylo možné sledovat korozní poškození na spodní hraně. Další změny byly zaznamenány a to opět u vzorku Eternal na ocelovém podkladu, kde došlo ke vzniku puchýřů na celé ploše vzorku, u vzorku Formex na ocelovém podkladu již bylo patrné korozní poškození na většině povrchu a výskyt četných puchýřů, ostatní vzorky byly bez poškození.viz obr

49 Eternal ocel Eternal pozink etalon komora etalon komora Hostagrund ocel Hostagrund pozink etalon komora etalon komora Formex-ocel Formex pozink etalon komora etalon komora Obr. 8 Výsledky zkoušky v komoře se solnou mlhou 49

50 Hodnocení po zkoušce Po ukončení měření bylo u vzorku Eternal na ocelovém podkladu prokorodování na celé ploše vzorku, vzorek Hostagrunt na ocelovém podkladu byl poškozen korozí v blízkosti hrany vzorku, u vzorku Formex na ocelovém podkladu bylo korozní poškození na 80 % povrchu a výskyt četných puchýřů, vzorky na pozinkovaném ocelovém plechu byly bez poškození.viz obr Zkouška hloubením Zkoušky byly hodnoceny oběma způsoby uvedenými v normě, tedy do předepsané hloubky, kdy bylo provedeno hodnocení, zda došlo k poškození souvislosti nátěru, i jako nejvyšší hloubka vtisku, při které nedošlo k porušení souvislosti nátěru. Zkoušku u vzorků Eternal na ocelovém podkladu a Formex na ocelovém povrchu po jejich expozici v kondenzační komoře se solnou mlhou, nebylo možno provést pro jejich porušení korozí. Na obrázcích výsledků zkoušky hloubením jsou pro názornost uvedeny výsledky obou možných metod zkoušky hloubením, přičemž na levé straně každého vzorku bylo provedeno měření do porušení souvislosti povlaku, na pravé straně bylo provedeno měření do hloubky vtisku 5 mm. Při hloubce vyšší, než je 9 mm již došlo k praskání podkladového materiálu, před poškozením nátěrového filmu, proto jsou výsledky zkoušek, při kterých tento jev nastal označeny, jako > Výsledky zkoušky hloubením Eternal na ocelovém podkladu etalon Obr. 9 Výsledky zkoušky hloubením Eternal na ocelovém podkladu (etalon) 50

51 Tab. 5 Výsledky zkoušky hloubením Eternal na ocelovém podkladu (etalon) Číslo měření průměr tloušťka vrstvy [µm] ,50 tažnost [mm] ,67 Eternal na pozinkovaném podkladu etalon Obr. 10 Výsledky zkoušky hloubením Eternal na pozinkovaném podkladu (etalon) Tab. 6 Výsledky zkoušky hloubením Eternal na pozinkovaném podkladu (etalon) Číslo měření průměr tloušťka vrstvy [µm] ,33 tažnost [mm] 7,4 8,35 8,4 7,8 7,6 7,9 7,91 po expozici v komoře s NaCl Obr. 11 Výsledky zkoušky hloubením Eternal na pozinkovaném podkladu (komora) Tab. 7 Výsledky zkoušky hloubením Eternal na pozinkovaném podkladu (komora) Číslo měření průměr tloušťka vrstvy [µm] ,33 tažnost [mm] 8,3 8,2 7,8 8,1 8 7,7 8,02 51

52 Hostagrund na ocelovém podkladu etalon Obr. 12 Výsledky zkoušky hloubením Hostagrund na ocelovém podkladu (etalon) Tab. 8 Výsledky zkoušky hloubením Hostagrund na ocelovém podkladu (etalon) Číslo měření průměr tloušťka vrstvy [µm] ,33 tažnost [mm] 2,6 2,85 3,1 2,6 2,8 2,3 2,71 po expozici v komoře s NaCl Obr. 13 Výsledky zkoušky hloubením Hostagrund na ocelovém podkladu (komora) Tab. 9 Výsledky zkoušky hloubením Hostagrund na ocelovém podkladu (komora) Číslo měření průměr tloušťka vrstvy [µm] ,67 tažnost [mm] 1,5 1,2 1,5 1,3 1,7 1,7 1,48 Hostagrund na pozinkovaném podkladu etalon Obr. 14 Výsledky zkoušky hloubením Hostagrund na pozinkovaném podkladu (etalon) 52

53 Tab. 10 Výsledky zkoušky hloubením Hostagrund na pozinkovaném podkladu (etalon) Číslo měření průměr tloušťka vrstvy [µm] ,17 tažnost [mm] 1,2 0,9 1,1 0,8 0,9 0,9 0,97 po expozici v komoře s NaCl Obr. 15 Výsledky zkoušky hloubením Hostagrund na pozinkovaném podkladu (komora) Tab. 11 Výsledky zkoušky hloubením Hostagrund na pozinkovaném podkladu (komora) Číslo měření průměr tloušťka vrstvy [µm] ,67 tažnost [mm] 2,1 1,8 1,8 1,4 1,4 1,4 1,65 Formex na ocelovém podkladu etalon Obr. 16 Výsledky zkoušky hloubením Formex na ocelovém podkladu (etalon) Tab. 12 Výsledky zkoušky hloubením Formex na ocelovém podkladu (etalon) Číslo měření průměr tloušťka vrstvy [µm] ,83 tažnost [mm] ,67 53

54 Formex na pozinkovaném podkladu etalon Obr. 17 Výsledky zkoušky hloubením Formex na pozinkovaném podkladu (etalon) Tab. 13 Výsledky zkoušky hloubením Formex na pozinkovaném podkladu (etalon) Číslo měření průměr tloušťka vrstvy [µm] ,67 tažnost [mm] 7,8 7,9 7,9 7,6 7,8 8 7,83 po expozici v komoře s NaCl Obr. 18 Výsledky zkoušky hloubením Formex na pozinkovaném podkladu (komora) Tab. 14 Výsledky zkoušky hloubením Formex na pozinkovaném podkladu (komora) Číslo měření průměr tloušťka vrstvy [µm] ,50 tažnost [mm] 6,7 6,8 6,5 6,7 6,8 6,8 6,72 54