Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava

Transkript

1 Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství Katedra bezpečnosti práce a procesů Zdravotní rizika expozice azbestu a její minimalizace Student: Bc. Tomáš Diblík Vedoucí diplomové práce: MUDr. Karel Hrnčíř Konzultant diplomové práce: doc. Ing. Ivana Bartlová, CSc. Studijní obor: Bezpečnostní Inženýrství Termín odevzdání diplomové práce:

2

3

4

5

6 Poděkování: Touto cestou bych rád poděkoval svému vedoucímu diplomové práce panu MUDr. Karlu Hrnčířovi za ochotu, pomoc, poskytnuté materiály a za cenné rady při tvorbě této práce. Také bych chtěl poděkovat paní doc. Ing. Ivaně Bartlové, Csc. za cenné rady a připomínky, při realizaci této práce.

7 Anotace Diblík, T. Zdravotní rizika expozice azbestu a její minimalizace: Diplomová práce Ostrava: VŠB TUO, s. Diplomová práce se zabývá problematikou expozice azbestu a jejím negativním vlivem na zdraví člověka. V úvodní části práce jsou představeny základní právní předpisy související s danou problematikou. Následující část se zaměřuje na základní informace o azbestu, jeho vlastnostech, historii, výskytu a zdravotních rizicích, ale také se zabývá principem odběru vzorků ovzduší s následnými metodami laboratorního zjištění výskytu azbestových vláken. Dále následuje praktická část, ve které je naznačen rozhodovací proces při nakládání s azbestovými materiály ve stavbě. Následující část se věnuje způsobu odstranění azbestových stavebních materiálů ze stavby svépomocí a dává náhled na to, jakým způsobem odstraňují azbest ze stavby odborné firmy. Klíčová slova: Azbest, azbestová vlákna, azbestové materiály, nemoci způsobené azbestem, azbest ve stavbě Abstract Diblík, T. Health Risks of Asbestos Exposure its Minimization: Thesis Ostrava: VŠB - TUO, p. Thesis is about exposure of asbestos and its negative effects on human health. There are introduced fundamental law regulations in first part of work. It is followed by basic informations about asbestos, its properties, history, presence and potential health problems. We also deal with way how air samples are taken and then analyzed on presence of asbestos fibers. We continue with practical part, where the decision-making process is outlined in the handling of asbestos materials in construction Work is ended by methods ordinary people get rid of asbestos materials from buildings. We then compare it to way professionals deal with the same problem. Keywords: Asbestos, asbestos fiber, asbestos materials, diseases caused by asbestos, asbestos in building

8 Obsah Úvod Právní předpisy dané problematiky Současné právní předpisy v České republice Charakteristika azbestu Vlastnosti azbestu Azbesty serpentinové typu Azbesty amfibolového typu Historický vývoj využívaní azbestu Výskyt azbestu v přírodě Materiály obsahující azbest Problematika azbestu ve školských zařízeních Problematika azbestu ve školách v České republice Nakládání s odpady Původce odpadu Přeprava azbestového odpadu Ukládání azbestového odpadu na skládkách Negativní vliv azbestu na zdraví a život člověka Azbestóza Pleurální hyalinóza Bronchogenní karcinom- rakovina plic Mesoteliom Profesionální expozice Princip odběru vzorků azbestu v ovzduší Odběr vzorků ovzduší v budovách Odběrná místa... 29

9 5.1.2 Vybavení pro odběr vzorků Osobní vzorkování Vzorkování venkovního ovzduší Laboratorní zjištění azbestu Pravidla pro odečítání vzorků Hygienické limity Rozhodovací proces při nakládání s azbestovými materiály ve stavbě Hlášení prací s azbestem Postup odstranění azbestového materiálu svépomocí Vyčlenění a oddělení pracovních prostorů Plán postupu prací a způsob odstranění azbestu Osobní ochranné pracovní prostředky Demontáž a odstranění azbestového materiálu Úklid a opuštění pracovního prostoru Postup odstranění a sanace azbestového materiálu odbornou firmou Požadavky na odstranění azbestu v otevřeném kontrolovaném pásmu Požadavky na odstranění azbestu v otevřeném kontrolovaném pásmu Závěr Seznam použité literatury Seznam obrázků Seznam grafů Seznam tabulek... 54

10 Seznam použitých zkratek ADR CAS DNJZ EDAX PCM SEM Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí Chemical Abstract Services Dlouhodobá nadměrná jednostranná zátěž Energeticky disperzní rentgenová analýza Optická mikroskopie s fázovým kontrastem Skenovací elektronová mikroskopie N. P. Národní podnik S-NO S-OO Skládka nebezpečných odpadů Skládka ostatních odpadů S. P. Státní podnik TEM UN ZŠ Transmisní elektronová mikroskopie Identifikační číslo látky Základní škola

11 Úvod Azbest je v současnosti kvůli svým karcinogenním účinkům, pokládán za jednu z nejvýznamnějších škodlivin, kterým člověk může být v pracovním prostředí vystaven. Má však i řadu pozitivních vlastností, díky čemuž byl, a v některých státech stále je, hojně využíván. Jedná se především o nehořlavost, chemickou odolnost a izolační schopnosti. Azbest měl uplatnění již v dobách před naším letopočtem, ale největšího rozmachu využití dosáhl až ve 20. století. Mezi lety 1930 až 1980 ve světě nárazově vzrostla spotřeba azbestu z 340 tisíc tun až 4865 tisíc tun. To už se azbest využíval ve více než 3 tisících výrobcích. První studie upozorňující na negativní vliv azbestu na zdraví byly publikovány ve druhé polovině 20. století. Tyto poznatky vedly ve většině vyspělých států k postupnému uplatňování zákazu práce s azbestem. Zákaz se netýká prací, kdy je azbest ve stavbách odstraňován nebo likvidován, případně upravován tak, aby nedocházelo k úniku azbestových vláken. Stavebnictví je v současnosti hlavní odvětví, při kterém u pracovníků různých stavebních profesí může dojít k expozici azbestem. Demolice a odstraňovaní azbestu z budov nevhodnými technologickými postupy, může vést k uvolňování azbestových vláken a k expozici obyvatelstva. V České republice se podobně jako v jiných zemích azbest využíval především ve stavebnictví. Mezi rozšířené materiály s obsahem azbestu patřila například eternitová střešní krytina nebo boletický panel, ze kterého se na přelomu 70. a 80. let stavěly obchodní centra, nemocnice nebo školy. Velký zájem veřejnosti a médií vyvolal koncem roku 2011 výskyt azbestu právě ve školách v Českých Budějovicích, kde v létě téhož roku proběhla rekonstrukce zřejmě nesprávnými postupy, čímž se uvolnila azbestová vlákna do vnitřního ovzduší škol. Cílem této diplomové práce je shrnout poznatky o negativním vlivu azbestu na zdraví člověka, uvést právní předpisy dané problematiky a možnosti minimalizace expozice azbestu. 1

12 1 Právní předpisy dané problematiky První škodlivé účinky azbestu na lidské zdraví byly zpozorovány již v prvním století našeho letopočtu. Přesto trvalo velmi dlouhou dobu, než se problematika azbestu začala promítat do právních předpisů. V Evropě byla přijata první právní norma zabývající se problematikou azbestu Evropským hospodářským společenstvím v roce Jednalo se o dnes již neplatnou Směrnici Rady 76/769/EHS. Další norma podrobně se zabývající nebezpečností azbestu byla přijata v roce Jednalo se o Směrnici Komise 83/477/EHS o ochraně pracovníků před rizikem expozice azbestu při práci. O dvacet let později v roce 2003 byla tato právní norma doplněna Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/18/ES. V České republice bylo omezeno používání azbestu v roce 1984, kdy byl azbest zařazen směrnicí ministerstva zdravotnictví mezi prokázané karcinogeny pro člověka. Azbestové výrobky se mohly používat pouze v případech, kdy nebyla možnost využití jiných materiálů. Také byla zakázána aplikace azbestu nástřikem. Od roku 1997 nebyla povolena výroba azbestových materiálů. Azbest se nesměl ani přidávat do azbestocementových a dalších směsí. To znamená, že v budovách postavených po tomto roce, by se již neměl azbest vyskytovat. V roce 1999 vstoupil v platnost zákon O chemických látkách a chemických přípravcích. Příloha dvě tohoto zákona definovala látky, jejichž dovoz, výroba a distribuce byly v České republice zakázány. Na seznamu byla také zařazena amfibolová azbestová vlákna Aktinolit, Amosit, Antofylit, Krokydolit a Tremolit. Po vstupu České republiky do Evropské unie se musela problematika azbestu sladit s evropskými právními normami. Azbest se poté stal součástí několika právních předpisů. [8], [25], [48] 1.1 Současné právní předpisy v České republice Mezi nejdůležitější právní předpisy v problematice azbestu patří zákon o ochraně veřejného zdraví. Jedná se o zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví a soustavu orgánů ochrany veřejného zdraví, jejich působnost a pravomoc. Pro problematiku azbestu je důležitý díl 7, týkající se ochrany zdraví při práci. Přesně pak 40 a 41. Paragraf 40 se zabývá povinností zaměstnavatele vést evidenci zaměstnanců vykonávajících rizikovou práci. Paragraf 41 zadává zaměstnavateli povinnost 2

13 ohlásit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví používání biologických činitelů a azbestu. [22] Náležitosti hlášení prací s azbestem a jiných prací, které mohou být zdrojem expozice azbestu lze nalézt v 5 vyhlášky č. 432/2003 Sb. Jedná se o vyhlášku Ministerstva zdravotnictví, která dále stanovuje podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s biologickými činiteli. [18] Bližšími požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci se zabývá zákon č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy. Pro řešení diplomové práce jsou důležité dále uvedené paragrafy. Paragraf 7 upravuje rizikové faktory pracovních podmínek a kontrolovaná pásma. V paragrafu 8 je uveden zákaz výkonu některých prací, včetně výkonu prací s azbestem, nejedná-li se o výzkumné laboratorní práce, analytické práce, práce při likvidaci zásob, odpadů a zařízení, která obsahují azbest, a práce při odstraňování staveb a částí staveb obsahujících azbest, nebo opravy a udržovací práce na stavbách nebo práce s ojedinělou krátkodobou expozicí. [21] Postup pro určení prací s ojedinělou a krátkodobou expozicí je uveden ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 394/2006 Sb. [17] Dalším důležitým právním předpisem zabývající se podmínkami ochrany zdraví při práci je nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Paragraf 19 upravuje zjišťování a hodnocení expozice azbestu. Paragraf 20 se týká hodnocení zdravotního rizika při práci s azbestem. V paragrafu 21 se nachází minimální opatření k ochraně zdraví, bližší hygienické požadavky na pracoviště, bližší požadavky na pracovní postupy a obsah školení. Důležitá je také příloha č. 3, kde jsou uvedeny přípustné expoziční limity prachů a metody odběrů vzorků. [12] Podrobněji se metodou odběru vzorků zabývá norma ČSN EN ISO Tato norma určuje postupy odběrů vzorků ovzduší při stanovení koncentrace azbestových vláken ve vnitřním ovzduší. [23] 3

14 Limitní koncentrace azbestových a minerálních vláken jsou uvedeny ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 6/2003 Sb., která stanovuje hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb. [13] Azbest způsobuje nemoci z povolání, jejichž seznam je uveden v nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví nemoci z povolání. Nemoci způsobené azbestem se nachází ve třetí kapitole tohoto předpisu. [11] Povinnostmi nakládání s azbestem se také zabývá Stavební zákon, neboli zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Azbest je zmíněn v paragrafu 128, který určuje podmínky pro povolení odstranění stavby, terénní úpravy a zařízení. [19] Ohlašováním takových prací se zabývá vyhláška č. 63/2013 Sb., kterou se mění vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření. V příloze č. 15 této vyhlášky je uveden vzor formuláře ohlášení odstranění stavby. [14] Další důležitou oblastí je problematika zacházení s azbestovými odpady. Základní právním předpisem v této oblasti je zákon o odpadech. Jedná se o zákon č. 185/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje pravidla pro předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s nimi při dodržování ochrany životního prostředí, ochrany lidského zdraví a trvale udržitelného rozvoje a při omezování nepříznivých dopadů využívání přírodních zdrojů a zlepšování účinnosti tohoto využívání. Dále upravuje práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství a také se zabývá působností orgánů veřejné správy v odpadovém hospodářství. Problematika azbestu se nachází v díle 6 v 35, kde jsou upraveny povinnosti při nakládání s odpady obsahujícími azbest. [20] Prováděcím předpisem k zákonu o odpadech je vyhláška č. 294/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jde o vyhlášku Ministerstva životního prostředí, která určuje podmínky ukládání odpadů na skládkách a jejich využívání na povrchu terénu. Požadavky na ukládání azbestového odpadu jsou uvedeny v paragrafu 7. [15] Ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., je stanoven katalog odpadů a seznam nebezpečných odpadů, které se nachází v přílohách tohoto předpisu. Odpady s obsahem azbestu figurují v obou těchto seznamech. [16] 4

15 2 Charakteristika azbestu Souhrnným názvem azbest označujeme přírodní anorganické krystalické silikáty. Jedná se o jedinečný přírodní anorganický materiál se zvláštními schopnostmi. Následující kapitoly se problematikou azbestu zabývají podrobněji. 2.1 Vlastnosti azbestu Typickou vlastností azbestu je schopnost vytvářet azbestová vlákna, jejichž velikost se pohybuje v desítkách nanometrů. Vlákna se vlivem zvětrávání nebo při průmyslovém zpracování snadno rozkládají a mohou se odlamovat na ještě tenčí vlákenka. Takovým způsobem vzniká vláknitý aerosol, který se po vdechnutí může dostat až do plicních sklípků. Všechny druhy azbestu patří podle Mezinárodní organizace pro výzkum rakoviny mezi karcinogeny kategorie 1. To znamená, že mohou způsobit zhoubné nádory. Další charakteristické vlastnosti azbestu jsou nehořlavost, pevnost a ohebnost, dokonce se z jeho vláken dají tkát tkaniny. Z chemického složení a struktury vyčteme velkou odolnost vůči kyselinám a zásadám. Azbestová vlákna nemají žádný specifický zápach ani chuť. [35] Z chemického hlediska lze azbest považovat za systém skládající se z kysličníku kovu, kysličníku křemíku a vody. V přírodě se azbestové minerály vyskytují ve dvou hlavních formách. První skupinou jsou serpentinové azbesty, jejichž hlavním představitelem je chrysotil. Druhou skupinu tvoří amfibolové azbesty, mezi které patří amosit, krokydolit, tremolit, antofylit, a aktinolit. Hlavní rozdíly mezi jednotlivými typy azbestů jsou v chemickém složení a morfologii. Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2009/148/ES o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci definuje azbesty buď pomocí mineralogických termínů, nebo pomocí registračního čísla Chemical Abstract Service (dále jen CAS). V následující tabulce 1 jsou uvedeny azbestové minerály, jejich číslo CAS, chemický vzorec a barva. [35], [48] 5

16 Tabulka 1 Azbestové minerály Minerál Číslo CAS Vzorec Barva Serpentinové azbesty Chrysotil Mg 3 (Si 2 O 5 ) (OH) Světle zelená Amfibolové azbesty Aktinolit Ca 2 (Mg, Fe) 5 (Si 8 O 22 )(OH) 2 Světle až tmavě zelená Amosit (Fe, Mg) 7 (Si 8 O 22 )(OH) 2 Šedá až hnědá Antofylit (Mg, Fe) 7 (Si 8 O 22 )(OH) 2 Bílá až šedohnědá Krokydolit Fe III 2(Si 8 O 22 )(OH) 2 Modrá Tremolit Ca 2 Mg 5 (Si 8 O 22 )(OH) 2 Bílá až šedá Azbesty serpentinové typu Serpentinové azbesty jsou skupinou fylosilikátů s obecným vzorcem Mg 3 Si 2 O 5 (OH) 4. U některých druhů může být hořčík nahrazován Al, Fe 2+, Fe 3+, Mn, Ni, Zn a křemík je někdy nahrazen Al, Fe 3+. Strukturní jednotka serpentinů je tvořena z trioktaedrických vrstviček tetraedrů Si-O a oktaedrů Mg-(OH). Azbesty serpentinového typu tvoří odlišné formy, které se liší způsobem vzájemného uložení tetraedrických a oktaedrických vrstviček, jedná se například o antigorit, lizardit a chryzotil. [36] Chryzotil Chryzotil je vláknitý serpentin, který patří do skupiny trioktaedrických serpentinů. Vlákna chryzotilu jsou chemicky velmi odolná, žáruvzdorná a oproti amfibolovým azbestům relativně pružná. Lze je tedy velice dobře spřádat. Díky těmto vlastnostem měl chryzotil velké průmyslové využití, především ve výrobě izolačních žáruvzdorných materiálů. U průmyslových firem se objevují názory, že chryzotil je méně nebezpečný než ostatní formy azbestu. Nemoci způsobené azbestem se připisují amfibolovým typům azbestu. S tímto tvrzením však nesouhlasí lékaři, vědci a národní zdravotní agentury po celém světě, kteří pomocí různých studií, dokazují, že chryzotil je také nebezpečný. Tyto studie jasně dokazují, že u pracovníků vystavených vláknům chryzotilu hrozí vyšší pravděpodobnost vzniku rakoviny plic a dalších nemocí způsobených azbestem. Na 6

17 obrázku 1 lze vidět vláknitý chryzotil, na vedlejším obrázku 2 jsou pak zobrazena vlákna chryzotilu pod mikroskopem. [36] Obrázek 1 Chryzotil [34] Obrázek 2 Vlákna chryzotilu [37] Azbesty amfibolového typu Mezi tyto azbesty řadíme amosit, antofylit, krokydolit, tremolit a aktinolit. Na rozdíl od chryzotilu mají vlákna amfibolů vláknitou podstatu. Jedná se především o silikáty hořčíku, sodíku, vápníku a železa, přičemž ve struktuře se mohou jednotlivé prvky zastupovat. Vlákna amfibolových azbestů jsou silnější, přímá i zvlněná a od chryzotilu je odlišuje jehlicovitá morfologie. [33], [36] Amosit Dříve byl amosit označován jako hnědý azbest a to kvůli svému specifickému zbarvení v důsledku přítomnosti železa a hořčíku. Amositová vlákna jsou tenká, velmi křehká, mohou se ohýbat v širokých klenbách. Amosit byl nejčastěji používán při výrobě stavebních materiálů. Na uvedeném obrázku 3 lze vidět amosit pocházející z dolu v Jižní Africe, na vedlejším obrázku jsou pak zobrazena vlákna pod mikroskopem. [33], [36] 7

18 Obrázek 3 Amosit [1] Obrázek 4 Vlákna chryzotilu [37] Antofylit Antofylit, který je na obrázku 5, se nejčastěji vyskytuje v zelené, hnědé nebo žlutavé barvě, ale ve vzácných případech může být i bezbarvý. Vlákna antofylitu, které jsou zobrazena na obrázku 6, jsou velmi tenká s charakteristickým tvarem, který připomíná čepel nože. [36] Obrázek 5 Antofylit [34] Obrázek 6 Vlákna antofylitu [33] Krokydolit Podle svého zbarvení byl krokydolit dříve označován jako modrý azbest. Tvoří, jak tenká rovná vlákna, které se vyskytují u krátkých vláken, tak různě zvlněná vlákna, které pozorujeme při větších délkách. Na rozdíl od chryzotilu jsou vlákna krokydolitu křehká, ale přesto poměrně pružná. Při využití je možno vlákna ohnout až přibližně do 90. 8

19 Díky své pružnosti měl krokydolit v jižní Africe název vlněný kámen. Na obrázku 7 je zobrazen krokydolit, na vedlejším obrázku 8 jsou pak vlákna krokydolitu. [33], [36] Obrázek 7 Krokydolit [34] Obrázek 8 Vlákna krokydolitu [37] Tremolit a aktinolit Tremolit tvoří řadu s aktinolitem, přičemž rozdíl mezi nimi je pouze v obsahu železa. Když aktinolit obsahuje méně železa, nebo žádné, tak se jedná o tremolit. Kvůli malému nebo žádnému obsahu železa je tremolit nejsvětlejším z řady amfibolových azbestů. Vlákna Tremolitu a aktinolitu mají čepelovitou až jehlicovitou morfologii. Tremolitová vlákna jsou ze všech azbestových vláken nejdelší, mohou dosahovat délky až 15 centimetrů. V horní části obrázku 9 lze vidět tremolit, ve spodní části pak můžete vidět aktinolit, na vedlejším obrázku jsou zobrazena vlákna. [33] Obrázek 9 Tremolit a aktinolit [34] Obrázek 10 Vlákna aktinolit-tremolit [33] 9

20 2.2 Historický vývoj využívaní azbestu Může se zdát, že azbest je novodobým materiálem, který se nepoužívá dlouho dobu. Opak je však pravdou. Vzhledem k tomu, že azbest je v přírodě přirozeně se vyskytující materiál, lidé ho používají již po staletí. Historie využívaní a těžby azbestu je dlouhá, zasahuje až do 4. tisíciletí před naším letopočtem. Azbestová vlákna se například v té době mísila do jílovitých zemin, které se využívaly v hrnčířství. Další poznatky o používání azbestu jsou zaznamenány v antickém Řecku. Z tohoto období si azbest nese svůj název. Slovo azbest má původ v řeckém slově asbestos, které znamená neuhasitelný či nezničitelný. Řekové azbest využívali při výrobě široké škály výrobků. Například z něj vyráběli knoty do lamp, či tkali kremační roucha pro vládce, nebo z něj šili žáruvzdorné oblečení. Také z azbestu šili ohnivzdorné ubrusy, které údajně čistili, tak že je hodili do ohně a tím odstranili zbytky jídla a další nečistoty. V této době si lidé začali uvědomovat první zdravotní rizika, která souvisela s využíváním azbestu. Řecký geograf Strabo zpozoroval zdravotní obtíže otroků, kteří azbest těžili, šili z něj oblečení či jinak zpracovávali. Především se všiml zhoršeného dýchání, které souviselo onemocněním plic. Poukazoval na to, že otroci z azbestových dolů jsou prakticky neprodejní, jelikož umírají mladí. Již v tomto období bylo navrženo použití osobní ochranné pracovní pomůcky. Jednalo se o respirátor z průhledného měchýře kůže, který otroky alespoň částečně chránil před vdechováním prachu. Ve středověku nebyl azbest zřejmě příliš používán. Možná to bylo způsobeno odhalením jeho zdravotních rizik. Přesto pár výjimek dokumentováno je. Karel Veliký údajně vlastnil ubrus a nehořlavou košili vyrobenou z azbestu. Marko Pólo zase informoval po svých dobrodružných cestách o čínských předmětech vyrobených z azbestových vláken. [8], [25] Počátky moderního používání azbestu souvisí s rozvojem textilního průmyslu v Itálii a jsou datovány na počátek 19. století. Hlavní uplatnění našel azbest při výrobě látek, provazů, tkanin a přebalů knih. První zprávy o využití azbestu na našem území pochází z Tachova, kde od roku 1897 byla provozována spřádelna, která mimo jiné spřádala také azbestová vlákna. Na začátku 20. století dochází k dalšímu zlomu ve způsobu používání azbestu. Tehdy Rakušan Ludwig Hatschek vymyslel nový postup, který kombinoval cement s azbestovými vlákny. Tím vytvořil materiál s výjimečnými technickými vlastnostmi. Tento technologický postup začal prodávat společnostem po celém světě pod názvem Eternit. Další možnosti využití azbestu zapříčinil rozmach 10

21 automobilového průmyslu. Azbest se začal využívat při výrobě spojek, brzd či těsnění. Zásluhou nových technologií poptávka i spotřeba azbestu neustále rostla. V roce 1900 dosahovala světová spotřeba tun za rok, v roce 1910 již činila tun za rok. Během dalších deseti let se produkce azbestu zdvojnásobila. Kromě rostoucí spotřeby automobilového a stavebního průmyslu se zvyšovala poptávka po tepelných izolacích, po izolacích elektrických vodičů, azbestových nástřicích chránicích ocelové konstrukce, podlahových krytinách, nebo po tepelně odolných střešních materiálech. V roce 1958 byl již azbest součástí více než 3000 výrobků. Avšak ve Spojených státech amerických následoval v 70. letech 20. století pokles poptávky po azbestu. Důvodem mohlo být zveřejnění výsledků z výzkumů, které jednoznačně prokazovaly spojitost mezi azbestem a řadou nemocí, například azbestóza nebo rakovina plic. Zpracovatelé i výrobci museli převzít odpovědnost za zdravotní rizika, což je motivovalo k vyhledávání jiných méně nebezpečných materiálů, které by azbest mohly nahradit. Přesto nejvyšší celosvětové poptávky po azbestu bylo dosaženo v 80. letech 20. století. V tomto období těžilo azbest 25 zemí a 85 zemí ho používalo při výrobě různých produktů. Z uvedeného grafu 1 je patrné, že nejvyšší nárůst spotřeby azbestu byl od roku 1940 do roku 1980, kdy spotřeba dosáhla vrcholu, potom následoval pokles spotřeby. V Severní Americe i Evropě spotřeba klesá, přesto se celosvětová spotřeba azbestu drží od roku 2000 okolo 2 milionů tun za rok. Důvodem je postupné přesouvání trhu do Asie. [8], [25], [49] Odhadovaná roční spotřeba v tunách Graf 1 Světová spotřeba azbestu [49] 11

22 2.3 Výskyt azbestu v přírodě V přírodě se s azbestem můžeme setkat naprosto přirozeně. Azbestová vlákna se nachází ve vzduchu, v půdě i ve vodě. Jsou tvrdá, nerozpustná ve vodě, nevypařují se, jsou polétavá a lehce vdechnutelná. Velká vlákna a částice se v životním prostředí usazují rychle. Naopak malá vlákna a částečky obsahující taková vlákna mohou zůstat rozptýlené v životním prostředí dlouhou dobu a dokonce se mohou pomocí větru a vodních proudů přemísťovat na velké vzdálenosti, než se usadí. Azbestová vlákna se v půdě nejsou schopna pohybovat, a tak tam mohou vydržet několik desetiletí, protože se nerozkládají na další složky. Takže v případě výskytu azbestu v půdě nehrozí lidem žádné nebezpečí a ani příroda není ohrožena. Problémy mohou nastat tehdy, když se s půdou začne manipulovat. Ve vzduchu se vlákna azbestu mohou objevit několika způsoby. Přirozenou cestou se do ovzduší dostávají pomocí větrné eroze přírodních zdrojů nebo z chátrajících azbestových nalezišť. Vyšší koncentrace azbestových vláken ve vzduchu, tak obvykle naměříme v blízkosti azbestových dolů. Největší azbestové doly se především nachází v Rusku, Kanadě, Číně nebo v Jižní Africe. Na samotném Českém území se nevyskytují žádná významná ložiska azbestu vhodná pro průmyslovou těžbu. Sice ve 20. letech minulého století probíhala u Jedova a Mirovic pokusná těžba azbestu, ale v obou případech se ukázalo, že ložiska nebyla perspektivní s ohledem na nízký obsah, špatnou kvalitu suroviny a malý rozsah. Jediný významnější důl v našem státu byl provozován ještě v období Československa, kde byl od roku 1928 do konce devadesátých let azbest těžen v Dobšiné na Slovensku. S nadprůměrným množstvím azbestových vláken se také můžeme setkat v okolí budov, které byly postaveny ze stavebních materiálů s přítomností azbestu. Obzvláště jestliže, jsou takové budovy ve špatném stavu, renomovány, nebo jsou bourány. Nebezpečí úniku azbestových vláken hrozí také v okolí skládek. Hlavně v situacích, kdy azbestové materiály nejsou řádně přikryty či jinak chráněny před erozí větrem. Na uvedeném obrázku 11 je znázorněn jeden z největších azbestových dolů v Kanadě. [8] 12

23 Obrázek 11 Azbestový důl v Kanadě [3] 2.4 Materiály obsahující azbest Azbest měl široké uplatnění v mnoha pracovních oborech. Nejvíce se azbest využíval ve stavebním průmyslu, kde se například používal jako zpevňující složka nebo jako elektrická, zvuková či tepelná izolace. Jako izolační materiál byl také využíván na lodích, v železničních vagónech, ale také v letadlech a v některých vojenských vozidlech. Azbest se využíval i ve třecích výrobcích, uzávěrech, plochém těsnění či lepidlech. Zásluhou své chemické odolnosti našel uplatnění i v chemickém průmyslu, kde byl využíván například při elektrolýze nebo filtraci. Různé stavební materiály se mezi sebou podstatně liší ve snadnosti uvolnění azbestových vláken. To je závislé především na stavu materiálu, zda je nebo není poškozen. Pro uvolňování azbestových vláken je také důležitá míra drolivosti materiálů. V tabulce 2 jsou uvedeny vybrané materiály obsahující azbest s jejich typickým použitím a obsahem azbestu. Materiály jsou seřazeny podle pravděpodobnosti uvolňování azbestových vláken. Nejprve jsou uvedeny ty, u kterých je nebezpečí uvolnění vláken největší. Některé materiály obsahující azbest jsou hořlavé, jako například živičné směsi, pryžové nebo polymerové podlahové materiály. Takové hořlavé materiály se v žádném případě nesmějí likvidovat spalováním, protože by se tím uvolnila azbestová vlákna. [43] 13

24 Tabulka 2 Materiály obsahující azbest [43] Materiál Obsah azbestu Typická použití Nástřiky 85% Volně sypaná výplň Izolační opláštění a výplně Azbestové izolační desky Provazce, těsnicí vlákna Tepelná a zvuková izolace, protipožární ochrana a ochrana proti kondenzaci 100% Tepelná a zvuková izolace 1-100% % 100% Látky 100% Tuhá lepenka, papír a výrobky z papíru % Tepelná izolace trubek, kotlů, tlakových nádob, vlnitý papír, stavební a izolační rohože a lepenky Požární ochrana, tepelná a zvuková izolace a všeobecné stavební práce Izolační hmoty pro opláštění, výplně a ucpávky, žáruvzdorné a ohnivzdorné těsnění a uzávěry, těsnění kotlů a kouřových trubek, pletencové trubky pro elektrické kabely Výplně a ucpávky, tepelná izolace a izolační pláště, ohnivzdorné potahy, žíněnky a protipožární zástěny, rukavice, zástěry a pracovní kombinézy Všeobecná tepelná izolace a požární ochrana, elektrická a tepelná izolace elektrických zařízení Azbestocement 10-15% Střešní krytiny, obvodové pláště, dlaždice, tvarované výrobky Krytinové lepenky, hydroizolační Azbesto-živičné vrstvy, polotuhé střešní krytiny, 5% výrobky obložení a olemování střešních žlabů, povlaky na kovy Podlahové materiály Tmely, těsnicí hmoty a lepidla Vyztužené plasty 25% Dlaždice na podlahu, krytiny z PVC se spodní vrstvou z azbestového papíru 5-10% Okenní těsnění, podlahy 5-10% Panely potažené plastem, výztuže výrobků do domácnosti 14

25 Jak již bylo popsáno výše, azbest měl kromě stavebnictví uplatnění v mnoha dalších oborech. Výčet těch nejvíce typických výrobků a materiálů používaných v domácích spotřebičích a dalších zařízeních každodenní použití je uveden v tabulce 3. Tabulka 3 Typické azbestové materiály ve výrobcích [43] Materiál obsahující azbest Tepelná izolace a třecí výrobky, azbestový papír, formy na tvarování konstrukčních prvků, těsnění a uzávěry z lisovaných vláken, pogumované nebo polymerové těsnění a uzávěry Izolační desky uzávěry z lisovaných vláken, pogumované a polymerové uzávěry Tuhá lepenka Papír, azbestocement, tuhá lepenka Azbestové textilie Vláknité panely s možností síťového potahu z drátů nebo skleněných vláken Látky, papír a izolační desky s hliníkovou podložkou Azbestová sádra Izolační desky, Izolační bloky, fíbrové podložky z lisovaných vláken, podložky pojené pryží nebo polymerem Fíbrové podložky Třecí výrobky Výrobek Vysoušeče vlasů, opékače topinek, termosky pračky, odstředivé ždímačky, bubnové sušičky, myčky nádobí, chladničky a mrazničky Krby, vařiče Varné podložky Stojany na žehličky Kuchyňské chňapky, ohnivzdorné potahy Katalytické plynové ohřívače Horkovzdušná a plynová topná tělesa Potrubní rozvody, kotle Elektrická horkovzdušná akumulační topná tělesa Radiátory Brzdové destičky a destičky spojek v automobilech 2.5 Problematika azbestu ve školských zařízeních Při výstavbě zdravotnických zařízení, nákupních středisek nebo právě škol byl používán v 70. a 80. letech 20. století takzvaný Boletický panel. Jedná se o stavební konstrukci, která může mít více variant. Základem je ocelový rám, který je z vnitřní strany obložen deskovými materiály a z venkovní strany je obložen podhledovým sklem. Azbest se může nacházet ve vnitřní desce, ale i v desce pod pohledovým sklem. V některých školských zařízeních docházelo z důvodu vyšších nároků na izolaci budov 15

26 k rekonstrukcím, při kterých mohlo dojít k poškození Boletického panelu a tím k uvolnění azbestových vláken do ovzduší. Na obrázku 12 je možné vidět typické použití Boletických panelů. [31], [25] Obrázek 12 Boletické panely [31] Další riziko, které představuje azbest ve školách, je zvýšená citlivost dětí ke karcinogenům. Děti ve věku od 2 let až do 16 let jsou ohroženy azbestem přibližně třikrát více než dospělí. V roce 2011 proběhla ve Velké Británii kauza tykající se Dianne Willmore, která byla v letech 1972 až 1979 studentkou střední školy. V době studia byla vystavena expozici azbestových vláken, které zapříčinily její smrt na mezoteliom ve věku 49 let. Rozsudkem, který padl 9. Března 2011, bylo potvrzeno, že vystavení i malé expozici azbestu může způsobit rakovinu. Během sledovaní, které probíhalo od roku 1999 do roku 2008, bylo takových případů potvrzeno 140. Ovšem nejen děti jsou ve školách ohroženou skupinou. Exponovanou skupinou jsou také učitelé. Průměrně ve Velké Británii na mezoteliom umírají 3 učitelé za rok z celkových 16 osob. Na tyto čísla úřady ve Velké Británii reagovali tím, že vyhlásili v roce 2004 kampaň určenou ke zlepšení situace azbestu ve školách. Výsledky této kampaně byly šokující. Limitní koncentrace azbestu v ovzduší byly překročeny přibližně v 75 procentech škol. [9], [51] Problematika azbestu ve školách v České republice V České republice se problematika výskytu azbestu ve školách začala řešit na podzim roku V té době prováděl státní zdravotní ústav na popud občanské iniciativy v některých školách v Českých Budějovicích kontrolní měření. Konkrétně se jednalo 16

27 o školy: Základní škola (dále jen ZŠ) Máj 1, ZŠ Máj 2 a ZŠ waldorfská. Město oficiálně potvrdilo uvolnění azbestových vláken do ovzduší škol 26. listopadu V létě téhož roku probíhala rekonstrukce školních budov a právě ta byla označena za příčinu úniku azbestových vláken. Školní budovy museli být uzavřeny a z toho důvodu musel asi tisíc dětí, do doby než se situace vyřeší, dojíždět do náhradních prostor. Dne 20. ledna 2012 začala ve školách sanace azbestu, která trvala do 7. března. Budovy tak byly od azbestu vyčištěny a žáci se 19. března vrátili do svých lavic. Kauzu Českobudějovických škol od začátku provází hádky o viníkovi uvolněného azbestu. Soud zatím v této kauze rozsudek nevynesl. Na obrázku 13 lze vidět ZŠ Máj v době uzavření. [5], [42] Obrázek 13 ZŠ Máj [25] Na podzim roku 2011 byl azbest mimo Českých Budějovic objeven také v několika školách v Praze. Státní orgány reagovaly na vzniklou situaci téměř okamžitě. Českou školní inspekcí bylo vytipováno celkem 293 škol, ve kterých mohlo dojít k uvolnění azbestových vláken. První etapou státního zdravotního dozoru byla dotazníková akce. V rámci této akce byli dotazováni ředitelé vytipovaných škol a příslušné stavební úřady. Tak se zjistilo, u jakých budov byla provedena rekonstrukce a případně jestli byla dodržena bezpečnostní pravidla. Poté byl hlavním hygienikem České republiky vydán dne 27. ledna 2012 pokyn k provedení úkolu sledování výskytu azbestových a minerálních vláken ve školách a školských zařízeních. Provedením kontrolního měření byly pověřeny Státní zdravotní ústavy. Zvýšený výskyt azbestových vláken ve vnitřním ovzduší vytipovaných škol nebyl potvrzen. V některých školách ale byl zjištěn zvýšený výskyt jiných 17

28 minerálních vláken. V těchto školách byla nařízena opatření v podobě důkladného úklidu a vymalování prostorů. [25] 2.6 Nakládání s odpady Odpad s obsahem azbestu může vznikat při řadě činností. Například při demoličních pracích nebo při činnostech, které jsou spojeny s údržbou a rekonstrukcí budov, bytů či bytových jader. S azbestovým odpadem se manipuluje jako s nebezpečným odpadem. Seznam odpadů s obsahem azbestu lze najít ve vyhlášce č. 381/2003, která stanovuje katalog odpadů. Azbestový odpad musí být odstraňován a sbírán z pracoviště co nejrychleji a ve vhodných obalech, které jsou utěsněné a opatřené štítkem upozorňujícím na obsah azbestu. Na obrázku 14 lze vidět správné uložení azbestového odpadu na staveništi. [16] Obrázek 14 Azbestový odpad ve správném obalu [47] Původce odpadu V zákoně o odpadech není definováno, kdo je přesně původcem odpadu, zda vlastník nebo zhotovitel stavby. Původce odpadu lze určit pomocí smluvního vztahu mezi zhotovitelem a vlastníkem stavby. Jestliže azbest odstraňuje odborná firma, je povinna tyto práce ohlásit 30 dní před zahájením prací místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví například příslušnému územnímu pracovišti Krajské hygienické stanici dotčeného kraje. Pokud by se vlastník stavby rozhodl odstranit azbestový materiál své pomocí, musí nejdříve získat stavební povolení od stavebního úřadu a ohlásit plánovanou práci na 18

29 nejbližší pracoviště Krajské hygienické stanice. Dále je nutné, aby byl činnosti přítomen kvalifikovaný odborník, který bude na likvidaci azbestového odpadu dohlížet. Původce odpadů je povinen zajistit, aby při nakládání s odpady obsahujícími azbest nebyla do ovzduší uvolňována azbestová vlákna nebo azbestový prach. [50], [30] Přeprava azbestového odpadu Přeprava azbestů se za normálních podmínek řídí povinnostmi vyplývajícími z Evropské dohody o mezinárodní silniční nebezpečných věcí (dále jen ADR), existují však i jisté výjimky, kdy azbesty nepodléhají značení dle ADR. Podle ADR je pro azbesty stanovená klasifikace pod UN 2212 (azbest modrý krokydolit, nebo azbest hnědý amosit, mysorit) a UN 2590 (azbest bílý chrysotil, aktinolit, antofylit, tremolit). Jednoznačně lze klasifikovat azbesty podle ADR pododdíl do třídy 9 pod klasifikační kód M 1 Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví. Tato klasifikace zahrnuje azbest a směsi obsahující azbest. U obou UN čísel se však nachází zvláštní ustanovení 168, které určuje, za jakých okolností azbest nepodléhá požadavkům ADR při přepravě. První možností je azbest zajistit, tak aby byl ponořen nebo fixován v přírodním nebo umělém pojivu, jako je například cement, plast, asfalt nebo pryskyřice a aby během přepravy nemohlo dojít k uvolnění nebezpečného množství vdechnutelných azbestových vláken. V případě, že hotové azbestové výrobky tento požadavek nesplňují, tak jestliže jsou zabaleny takovým způsobem, že během přepravy nemůže dojít k uvolnění nebezpečného množství vdechovatelných azbestových vláken, tak také nepodléhají předpisům ADR. Tento požadavek lze splnit například úplným zabalením azbestových materiálů do neprodyšných, pevných a těsných pytlů. Další možností úlevy je takzvané částečné vynětí pro množství přepravované dopravní jednotkou, v rámci podlimitní přepravy. Toto lze uplatnit jen u kusové přepravy, tedy pokud je azbest kusově zabalen do obalů certifikovaných a označených dle ADR. V případě UN 2212 lze takto přepravit na dopravní jednotce maximálně 333 kg, v případě UN 2590 pak maximálně 1000 kg. Mezi hlavní povinnosti, které není pak nutné plnit, patří například, že nemusí být školený řidič, ani certifikované, označené a vybavené vozidlo dle ADR. Přepravní doklady ADR být musí v každém případě. [40], [45] 19

30 2.6.3 Ukládání azbestového odpadu na skládkách Provozovatel skládky je povinen zajistit odpady, tak aby bylo zabráněno uvolnění azbestových vláken do ovzduší. Odpady s obsahem azbestu lze ukládat pouze na skládkách k tomu určených. Skládky odpadů se dělí podle technického zabezpečení na určité skupiny. Azbestové odpady mohou být ukládány ve dvou skupinách, a to na skládkách nebezpečných odpadů (dále jen S-NO) nebo na některých skládkách ostatních odpadů (dále jen S-OO). Pokud je odpad s obsahem azbestu přijímaný do skupiny S-OO, tak se musí ukládat jen do vybraných sektorů bez obsahu jiných nebezpečných látek. Další uvedené podmínky platí již pro obě skupiny skládek. Prvním požadavkem je, že plocha pro ukládání odpadů musí být denně před jejím hutněním překryta vhodným materiálem, a jestliže odpad není zabalený, musí se plocha pravidelně zkrápět. Dále se na skládce nesmí provádět vrtné, výkopové a jiné práce, které by mohly zapříčinit uvolnění azbestových vláken. Také se musí přijmout vhodná opatření, kterými se zabrání kontaktu lidí s odpadem obsahujícím azbest po dobu provozu i po uzavření skládky. [20], [15] V Evropské unii se k likvidaci azbestu kromě skládek využívají podzemní doly nebo zařízení na zeskelňování odpadu. K využití metody zeskelnění je zapotřebí zpracovatelské zařízení, kde se odpad s obsahem azbestu zpracovává při vysokých teplotách a formou chemické přeměny se transformuje v inertní zeskelněný konečný produkt. Takový produkt se dá využít například jako kamenivo pro stavbu silnic. Má se za to, že procesem zeskelňování se u konečného produktu dokonale eliminuje riziko expozice azbestu. Tento postup je ovšem značně energeticky náročný. [43] 3 Negativní vliv azbestu na zdraví a život člověka Ve vzduchu můžeme nacházet velmi nízké koncentrace azbestových vláken způsobených jejich přirozenou erozí. Naprostá většina naší expozice je však důsledkem lidské aktivity, kam patří těžba a zpracování rud, výroba, využití a zneškodnění produktů obsahující asbest. Vlákna se též uvolňují během výstavby, demolice a údržby budov. Azbest se vyskytuje v prachu, což je polydisperzní aerosol, který do organismu proniká dýchacími cestami. V dýchacích cestách, jsou sliznice pokryty řasinkovým epitelem, který zachycuje většinu částic, v horních dýchacích cestách větší než 5 mikrometrů (dále jen μm), do plicních sklípků pronikají menší částice kolem 3 μm. 20

31 Frakce prachu tvořenou těmito částicemi se nazývá respirabilní. Řasinkový epitel spolu s hlenem, který je vylučován pohárkovými buňkami ve sliznici, se pohybuje směrem ven z plicních sklípků a tím je i vylučován zachycený prach. Tímto způsobem se vyloučí velké množství částic až do nosohltanu a dále spolykáním do trávicího ústrojí. Pokud zůstanou prachové částice v plicích, mohou proniknout přes stěnu plicního sklípku do lymfatických cest a uzlin, kde může být trvale deponován, nebo také mohou být pohlceny plicními makrofágy a o jejich osudu rozhodne typ prachu. Některý prach je schopen vyvolat tvorbu plicních fibróz. Takový prach se nazývá fibrogenní, způsobuje tvorbu vaziva v plicní tkáni a tím omezení povrchu dýchacích cest. Mimo jiné sem patří i vlákna azbestu, které mají karcinogenní účinky a jsou navíc schopna tvořit vlákna s ideální velikostí. Jedná se o průměr méně než 3 μm a délka větší než 5 μm, delší azbestové vlákno je nebezpečnější než kratší. Nejriskantnější jsou vlákna mezi 5 až 8 μm a užší než 1,5 μm, tedy s poměrem délky k tloušťce větší než 3:1. Na uvedeném obrázku 15 lze sledovat zjednodušený proces usazení azbestového vlákna v plicích. Na následujícím obrázku 16 je zobrazen detail usazeného vlákna v plicích. [10], [39] Obrázek 15 Usazení azbestového vlákna v plicích [2] 21

32 Obrázek 16 Detail azbestového vlákna v plicích [26] Vdechování azbestových vláken vyvolává tato onemocnění: A) Nenádorová Azbestóza Pleurální hyalinóza, která může být ve formě: - ohraničených pleurálních plátů - difusních ztluštění pleury - okrouhlé atelektázy Benigní pleurální výpotek B) Nádorová onemocnění Bronchogenní karcinom plic Maligní mesoteliom pleury nebo peritonea [10] Azbestóza Je kolagenní pneumokonióza (zaprášení plic), při které se difusně zmnožuje vazivo v plicích. Při vdechnutí se vlákno azbestu dostane až do plicních sklípků, kde aktivuje makrofágy, které se snaží vlákno pohltit. Tím vznikne zánětlivá reakce s tvorbou enzymů a vaziva. Proces probíhá dlouhou dobu i po vyřazení z expozice, onemocnění se vyvíjí 20 i více let. Postihuje převážně dolní laloky plic, často postihuje i pohrudnici v podobě ztluštění, do kterých se ukládá vápník, tak vznikají kalcifikace. Může také přecházet i na peritoneum především v částech pod brániční klenbou. Klinicky zpočátku nezpůsobuje žádné výraznější příznaky, je objevena náhodně na rentgenovém snímku. 22

33 Nejčastěji se jedná o malou námahovou dušnost, která přechází do dušnosti klidové, obvykle ji doprovází neproduktivní kašel. Později se vyskytují záněty průdušek s postupnou plicní a srdeční nedostatečností. Nejzávažnější komplikací je bronchogenní karcinom a mesoteliom pohrudnice a peritonea. Léčba zatím bohužel není známá. [38] Pleurální hyalinóza Plíce jsou obaleny dvěma obaly, na plicní tkáň přiléhající poplicnice, pod žebry pohrudnice, mezi nimi je dutina, ve které je podtlak, který udržuje plíci naplněnou vzduchem. Pokud se dostanou azbestová vlákna do pohrudniční dutiny, vyvolají zmnožení vaziva až do formy ztluštění takzvaných plátů. Do pleurální dutiny se dostanou lymfatickou cestou z plicních sklípků. Pláty jsou nepravidelného tvaru i velikosti, mohou být náhodným nálezem na rentgenovém snímku. Při vzniku hyalinózy se uplatňují vlákna amfibolová a krátká chryzotilová. Při rozsáhlém postižení se klinicky vyskytuje suchý, dráždivý kašel s trvalou bolestí na hrudi a omezenými dýchacími pohyby. Další fází může být akutní exsudativní pleuritida což je zánět pohrudnice s tekutinou (výpotek), klinicky může proběhnout bez příznaků. Výpotek bývá s příměsí krve, do 500 ml, nejčastěji se sám vstřebá. Následkem je další ztluštění obalu plic, které může vést až k postupné atelektáze nevzdušnosti a kolapsu plic. [10] Bronchogenní karcinom- rakovina plic Azbestová vlákna jsou prokázána jako lidský karcinogen, dle mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny (IARC) jsou zařazeny do skupiny I., tedy karcinogen I. třídy. Riziko rakoviny zvyšuje současné kouření cigaret, což lze vidět v grafu 2. Klinicky se neliší od jiných plicních nádorů. Jedná se o kašel, bolesti na hrudi, teploty, vykašlávání krve, nechutenství s váhovým úbytkem. Nádor metastazuje, často do mozku. Léčba je komplexní dle stadia nádoru, chirurgická, ozařování cytostatika. [38] 23

34 Riziko v procentech Riziko vzniku rakoviny plic Bez expozice Expozice azbestu Kouření Kouření + azbest Graf 2 Riziko vzniku rakoviny plic [50] Mesoteliom Je nádor, který postihuje obal plic pleuru a výstelku dutiny břišní peritoneum. Většina těchto nádorů souvisí s přítomností vláken azbestu v poplicnici. Vývoj je dlouhý až 50 let. Nádor začíná jako ohraničené ložisko, které postupně splývá, může obrůst celou plíci, prorůstat do okolí. Provází jej tekutina v pohrudniční dutině s příměsí krve. Klinicky se projevuje teplotami, bolestí hrudníku dušností, úbytkem váhy. Kouření nemá vliv na vznik tohoto nádoru. Po zjištění diagnózy, prognóza není dobrá a většina nemocných zemře do 1 roku. Celosvětově je výskyt mesoteliomu na vzestupu. [7], [10] 4 Profesionální expozice Jak už bylo popsáno výše v kapitole 2. 4, azbest se díky svým vlastnostem využíval v mnoha oblastech. Míra uvolňování azbestových vláken závisí na celistvosti materiálu nebo jeho poškození. V současné době k tomu dochází především při rekonstrukcích a opravách domů, bytových jader, výměny oken, střešní krytiny nebo částečné rekonstrukce jako je výměna vzduchotechniky, elektroinstalace. Rizikové jsou také demolice. Vláknitý prach se do ovzduší dostává neustále a to zvětráváním, drolením, obrušováním a může se šířit na velké vzdálenosti. Každá manipulace s materiálem, který 24

35 obsahuje azbest, způsobuje zvýšenou prašnost a obsah azbestových vláken nelze v běžném komunálním prostředí vyloučit. Sem patří i skládky suti nebo demolice. Nejvíce ohrožení expozicí azbestu jsou pracovníci v těchto profesích: Stavební a konstrukční dělníci Elektrikáři Údržbáři Dělníci likvidující odpad s obsahem azbestu Dříve se azbest zpracovával na území České republiky v několika závodech. Místa s největším objemem výroby jsou znázorněny v mapce na obrázku 17 a v tabulce 4 jsou uvedeny i s vyráběným materiálem a datem ukončení výroby. [50] Obrázek 17 Místa s největším objemem výroby azbestových výrobků [28] 25

36 Tabulka 4 Přehled materiálů s obsahem azbestu s místy výroby [28] Vyráběné materiály Místo výroby Ukončení výroby Střešní šablony Eternit, Beronit Beroun, Šumperk 1996 Vlnitá střešní krytina typu A a B (podle velikosti vlny ) Hřebenáče, tvarovky a střešní větrací prvky Izolační šňůra, Netkané textilie NETAS Květinové truhlíky a zahradní doplňky Tlakové a kanalizační roury a tvarovky Interiérové velkoplošné desky (Dupronit A, B, C, Ezalit A, B,C) Desky exteriérové a podstřešní (Dekalit, Lignát, Cembalit, Cemboplat, Unicel) Beroun, Šumperk, Hranice 1995 Beroun, Šumperk, Hranice 1996 Zvěřínek 1995 Beroun, Hranice 1999 Beroun, Hranice 1999 Beroun, Šumperk 1995 Beroun, Hranice, Šumperk 1995 Desky Pyral Praha 1992 Asfaltové desky ASBIT Brno 1990 Asfaltové pásy např. Aralebit, Bitagit, Cufolbit, Arabit-S, plastbit Brno, Hostinné, Bělá pod Bezdězem 1990 Nástřikové hmoty Pyrotherm Praha 1992 Například v Šumperku v místě mého bydliště se zpracovával azbest již od roku 1910 a trval do roku 1995, potom přešel na výrobu bez azbestu, jedná se o CEMBRIT a.s, dříve Eternitové závody n.p. (s.p.). Vyráběla se zde střešní krytina, eternit, vlnová střešní krytina, hřebenáče, interiérové desky ezalit. Užíval se převážně chryzotil, dovážený z jižní Afriky, Kanady nebo z Německa. Pro výrobu byl azbest dopravován v pytlích, dále nasypán do kolových mlýnů, zvlhčen vodou a rozvlákněn. Potom se smíchal s cementem a další vodou. Hotová směs se zpracovávala na výrobních linkách a lisovala. Po zrání se výrobky formátovaly, soustružily, nebo povrchově upravovaly barvení, asfaltování. Největší prašnost byla na pracovištích při mletí azbestu, míchání a řezání výrobků. 26

37 Počet nahlášených nemocí Bohužel azbestová vlákna nezpůsobují následky na zdraví bezprostředně, ale až za dlouhou dobu, proto jsou podceňována. Práce s azbestem je hodnocena jako práce riziková, může vést k onemocnění nebo snížení pracovní schopnosti pracovníka a následky jsou hodnoceny jako nemoci z povolání, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. U všech pracujících, kteří vykonávají práci na rizikových pracovištích, se provádí zdravotní prevence, která spočívá v preventivních lékařských prohlídkách. Nejdůležitější je vstupní, kde se zjišťují zdravotní předpoklady pro výkon dané práce a vyloučí ty, kteří se pro tuto práci nehodí. Smyslem periodických prohlídek je včasné odhalení odchylek od normálního zdravotního stavu. Dále jsou prohlídky výstupní a následné, které jsou i při práci s azbestem. Za škodu, která byla pracovníkovi způsobena nemocí z povolání, odpovídá zaměstnavatel, který je povinen nahradit zaměstnanci škodu (ztráta výdělku, bolest, ztížené společenské uplatnění). [10], [50] Jelikož doba latence azbestu stále doléhá na pracovníky z bývalých zpracovatelských závodů, stále se vyskytují v hlášeních chorob z povolání. Vývoj počtu hlášených nemocí z povolání způsobených azbestem, lze vidět v grafu 3. Srovnání s vybranými rizikovými faktory lze pozorovat v grafu Rok Graf 3 Vývoj počtu hlášených nemocí způsobených azbestem 27

38 1,49% 1,31% Rizikové faktory 1,64% Chemické látky 16,62% 16,78% Hluk Vibrace DNJZ SiO2 17,44% Azbest Radioaktivní látky 26,04% Asthma bronchiale Kožní onemocnění 6,10% 1,26% 2,38% 8,94% Nemoci přenosné a parazitární Ostatní Graf 4 Srovnání s ostatními rizikovými faktory 5 Princip odběru vzorků azbestu v ovzduší Vzorky vzduchu jsou obvykle odebírány v budovách, ve kterých se vyskytují stavební materiály s obsahem azbestu. Cílem je určit, jestli se z těchto materiálů uvolňují azbestová vlákna do vnitřního ovzduší budov. 5.1 Odběr vzorků ovzduší v budovách Pokud to okolnosti dovolují, odebírání vzorků by mělo probíhat statickým způsobem v průběhu normálního využití budovy v časovém úseku delším více než 4 hodiny. V případě, že není možné měření provést za obvyklých podmínek, je možné normální podmínky simulovat. Princip metody statického způsobu odebírání vzorků vzduchu, funguje tak, že měřený objem vzduchu je pomocí čerpadla s příslušným kolektorem prohnán filtrem, kde jsou zachyceny vlákna, která se v ovzduší měřeného úseku vyskytují. [23] 28

39 5.1.1 Odběrná místa Optimální místa pro účely odběru vzorků ovzduší se určí po důkladné prohlídce budovy, která je zaměřená na zjištění výskytu a druhu materiálu s obsahem azbestu. Dále se prohlídka zaměřuje na umístění systémů ventilace, ale také na obvyklé činnosti osob v budově. V místech, kde se vyskytuje azbestový materiál, by měly být odebrány vícenásobné vzorky. V přilehlých prostorách, v nichž se nepředpokládá výskyt vláken s obsahem azbestu v ovzduší, by měly být odebrány srovnávací vzorky. Počet vzorků vzduchu, které je nutné odebrat, závisí na počtu, uspořádání a velikosti místností v budově. Pro tyto účely norma ČSN EN ISO charakterizuje budovu pomocí takzvaných jednotkových místností. Pomocí jednotkových místností se vypočítá počet vzorků, který je nutný pro účel měření odebrat. Umístění vzorkovacích stanovišť může být voleno, takovým způsobem, že v prostorách kde se na základě předběžného průzkumu očekává větší výskyt azbestových vláken, se věnuje zvýšená pozornost. V budovách, ve kterých se nachází velký počet jednotlivých místností, nebo jsou místnosti příliš velké, lze odebírat náhodné vzorky. Vzorkovací systémy se umísťují nejméně 2 metry (dále jen m) od stěn s pouzdrem filtru ve výšce 1,2 m až 1,5 m nad zemí. Všechny údaje o odběru vzorků se musí zaznamenat do protokolu. Umístění vzorkovacího zařízení se zaznamenává do formuláře náčrtem a fotografií. [23] Vybavení pro odběr vzorků Pro odběr vzorků ovzduší jsou potřebná tato zařízení: Odběrová čerpadla k odběru vzorků z ovzduší se nejčastěji používají bateriová čerpadla s možností elektronické regulace průtoku, pomocí které je zajištěna kontrola a regulace průtoku do 5% od hodnoty nastavené před zahájením průtoku. Na obrázku 18 lze vidět nejčastěji používaná čerpadla. 29

40 Obrázek 18 Odběrová čerpadla [33] Ověřený průtokoměr musí mít odpovídající citlivost. Slouží k provedení kontroly průtoku. Pro průtokové rychlosti do 20 litrů za minutu (dále jen l/min) se nejčastěji používají elektronické rotametry, které lze vidět vlevo na obrázku 19, vpravo na obrázku jsou pak zobrazeny plovákové rotametry, které se používají při rychlosti průtoku nad 20 l/min. Obrázek 19 Druhy průtokoměrů [33] Kolektor neboli odběrová hlavice. K odběru vzorků se používají hlavice s cylindrickým nástavcem přesahující o 33 až 44 milimetrů (dále jen mm) rovinu filtru a vymezující kruhovou plochu nejméně o průměr 20 mm. Kolektor se osazuje membránovým filtrem o průměru 25 mm a velikosti pórů 0,8 1,2 μm. Na obrázku 20 je zobrazena odběrová hlavice pro odběr vláknitých prachů. 30

41 Obrázek 20 Odběrová hlavice pro odběr vláknitých prachů [33] Spojovací prvky odběrové tratě Transportní kazety - pro exponované a neexponované kolektory. Po dokončení expozice se uzavřená kazeta dopraví do laboratoře provádějící analýzy. [33], [25] 5.2 Osobní vzorkování Dýchací zóna osoby sestává z hemisféry o poloměru 0,3 m před jejím obličejem měřeno od středu úsečky, která je vymezená ušima dané osoby. Pouzdro filtru by mělo být nasměrováno dolů a upevněno by mělo být svorkou na rameni nebo na klopě oděvu. Vzdálenost od úst a nosu by měla být do 0,2 m. [23] 5.3 Vzorkování venkovního ovzduší Určení koncentrace azbestových vláken ve vnitřním prostředí budov je někdy založeno na porovnání s výsledky měření probíhajícího souběžně ve venkovním ovzduší. Odběr vzorků venkovního ovzduší je často omezen povětrnostními podmínkami. Pokud je to možné, mělo by toto vzorkování probíhat při nízké rychlosti větru a nízké vlhkosti 31

42 ovzduší. V době vzorkování by se měly povětrnostní podmínky podrobně zaznamenávat, zvláště směr a rychlost větru. Dále by se měly zaznamenat dostupné údaje o místní topografii, ale také umístění a druhy zdrojů azbestových vláken. [23] 5.4 Laboratorní zjištění azbestu Pro analýzu vzorků ovzduší pro stanovení azbestu se v České republice používá optická mikroskopie s fázovým kontrastem (dále jen PCM), skenovací elektronová mikroskopie (dále jen SEM) nebo transmisní elektronová mikroskopie (dále jen TEM). Postup odběru vzorků je závislý na cílech měření, metodách analýzy a stanovených limitech. Analytické možnosti uvedených metod se liší a výsledky získané jednotlivými metodami nemusí být srovnatelné. [23] Mikroskopie s fázovým kontrastem (PCM) PCM patří mezi speciální mikroskopické metody, které mají uplatnění při pozorování nebarevných nebo nativních preparátů. Díky speciální technice fázového mikroskopování zřetelně vystoupí i ty nejjemnější struktury, které jsou v běžném světle neviditelné. Objevitelem tohoto způsobu mikroskopie je holandský fyzik Frits Zernike, který sestrojil první typ tohoto mikroskopu už v roce V roce 1953 pak byl za tento objev oceněn Nobelovou cenou. Metoda PCM se v rámci analytických metod, které se používají pro stanovení početní koncentrace a identifikace azbestu, využívá pro stanovení početní koncentrace respirabilních vláken ve vzduchu. Metodou není možné identifikovat jednotlivé druhy azbestu a ani není možné rozlišit azbestová vlákna od jiných vláken. Dalším problémem metody PCM je, že zkoumaná vlákna nesmí být menší než 5 μm. [33] Transmisní elektronová mikroskopie (TEM) Obraz zkoumaného vzorku je tvořen na fluorescenčním stínítku pomocí svazku elektronů, které buď prošly studovaným vzorkem, nebo se difraktovaly. K mikroskopu lze připojit různé přístroje, pomocí kterých je možné provést u zkoumaného vzorku chemickou analýzu i analýzu prvkové složení. Metodou TEM lze určit částice o velikostech až 0,01 μm. Teoretická hranice rozlišení je pak uvedena 0,24 nanometrů. Ve Spojených státech amerických je TEM referenční metodou pro určení početní koncentrace a identifikace azbestových vláken v ovzduší. [33] 32

43 Skenovací elektronová mikroskopie (SEM) Princip této metody spočívá v tom, že zkoumaný vzorek je ostřelován svazkem elektronů s volitelnou energií, s malým prostorovým objemem a úhlovým šířením. Svazek elektronů nejprve vstupuje do systému čočky, který je tvořen několika elektromagnetickými čočkami. Poté z něj vychází a naráží na povrch vzorku. Signál generátoru skenu, zdroje pro vychylovací systém, pohybuje svazkem elektronů v rastrovacím obrazci po ploše vzorku. Tím se mění elektrické napětí, což poskytuje informace o povrchu vzorku. Tento signál, který je modulovaný jedním z detekčních systémů, vytvoří na stínítku obraz povrchu vzorku. Když se elektrony srážejí se vzorkem, dochází k reakci s jeho povrchem a jsou tvořeny tři základní typy signálu: rentgenové záření, zpětně odrážené elektrony a sekundární elektrony. Tyto signály snímá detekční systém, který je přeměňuje na zesílený elektrický signál. Ten je odeslán do ovládacího počítače a zobrazován na monitoru. Celá cesta elektronů musí probíhat ve vakuu, aby nemohlo dojít ke srážkám elektronů s molekulami vzduchu. Zvětšení využívané u standardního režimu zkoušení je 2000 x. Pro určení typu azbestu, případně rozlišení jestli se jedná o azbestové nebo jiné minerální vlákno je využíváno detektoru s funkcí energeticky disperzní rentgenové analýzy (dále jen EDAX). Při EDAX je zkoumaný vzorek ozářen elektrony. Vlivem navzájem působícího záření elektronů a zkoumaného vzorku dochází ke vzniku rentgenového záření. Energie rentgenového záření je pro každý prvek jiná. Díky tomu je možné provést identifikaci prvků, které jsou obsaženy ve zkoumaném vzorku. Na obrázku 21 je zobrazen skenovací elektronový mikroskop. [33] Obrázek 21 Skenovací elektronový mikroskop [29] 33

44 5.4.1 Pravidla pro odečítání vzorků Za počitatelné vlákno, je považováno takové vlákno, jehož průměr je menší než 3 μm a zároveň délka je větší než 5 μm. Poměr délky vlákna k průměru musí být minimálně 3:1. Když jsou oba konce počitatelného vlákna uvnitř gratikulární plochy, tak se počítají jako jedno vlákno. V případě, že uvnitř plochy je jen jeden konec vlákna spočítá se jako polovina vlákna. Plochy pro počítání se uvnitř exponované plochy vybírají nahodile. Svazek vláken jevící se v průběhu své délky v jednom nebo více bodech jako nerozdělený, ale v jiných bodech se rozděluje do oddělených svazků je počítán jako jednotlivé vlákno, tedy za podmínky, že jeho velikost rozměrů odpovídá počitatelnému vláknu. Průměr vlákna se měří na nerozdělené části. V jiném svazku vláken, kde se jednotlivá vlákna kříží nebo dotýkají, se vlákna počítají individuálně, tedy jestli lze vlákna rozlišit takovým způsobem, aby vyhovovali definici počitatelného vlákna. V případě, že zkřížená nebo dotýkající se vlákna nelze dostatečně rozlišit, pokládá se svazek za počitatelné vlákno, tedy jestliže jako celek vyhovuje definici počitatelného vlákna. Jestli částice nebo jejich svazky pokrývají více než jednu osminu gratikularní plochy, musí se pro počítání zvolit jiná plocha. Počítá se 100 vláken, za předpokladu odečtení minimálně 20 gratikulárních ploch, nebo je vyšetřeno 100 gratikulárních ploch. U metod SEM a TEM vychází rozsah početní analýzy z Poissonava rozdělení výskytu vláken na filtru a hustoty zachycených vláken. Konkrétní počet skenovaných ploch odpovídá přibližně ploše 1 milimetru čtverečného. Průměrný počet vláken je vypočítán dělení počtu počitatelných vláken počtem vystřelených vláken. Vliv počtu skvrn na filtru a kontaminace filtru je omezena a musí se udržet pod hodnotou 3 vlákna na 100 polí. Také se posuzuje srovnáním s čistými filtry. [12] 34

45 5.5 Hygienické limity Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 6/2003 Sb., která stanovuje hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb, uvádí v příloze č. 2 limit pro směs minerálních a azbestových vláken. Limit je stanoven na 1000 vláken na 1 metr krychlový (dále jen m 3 ) a je určen formou hodinové střední hodnoty v měřeném intervalu. Pro samotná azbestová vlákna není limit stanoven. Ovšem podle Světové zdravotnické organizace se považují za rizikové hodnoty azbestových a minerálních vláken vyšší než 1000 vláken na m 3 a zároveň hodnoty azbestových vláken vyšší než 500 vláken na m 3. Tohoto doporučení se držel i pokyn hlavního hygienika ke zjištění Minerálních a azbestových vláken ve vnitřním prostředí pobytových místností škol a školských zařízení z roku [13], [50] 6 Rozhodovací proces při nakládání s azbestovými materiály ve stavbě V této kapitole je popsáno, jaké existují možnosti rozhodnutí při nakládání s azbestovými materiály obsaženými ve stavbě. V diagramu, který je zobrazen na obrázku 22, lze pozorovat, jakými rozhodnutími projde osoba, která se chystá rekonstruovat stavbu s obsahem azbestu. Popis jednotlivých fází rozhodnutí je popsán níže pod obrázkem

46 Obrázek 22 Rozhodovací proces při nakládání s azbestovými materiály ve stavbě 36

47 Nejdříve si musíme položit otázku, jestli naše stavba vůbec obsahuje materiál s obsahem azbestu. Jestliže neobsahuje azbest, tak mnoho starostí odpadá, přesto je nutné řídit se minimálně stavebním zákonem. V případě nejistoty, jestli stavba azbest obsahuje, bude potřeba provést průzkum stavby. Před zahájením průzkumu je nutné se nejprve seznámit s veškerými dostupnými doklady o stavbě, s historií stavby, stavebně technickou dokumentací a veškerými činnostmi realizovanými ve stavbě. Prvním fází průzkumu je vizuální prohlídka objektu. Jestliže nepoznáme, jaké materiály obsahují azbest, měl by prohlídku provádět odborník, nebo si lze najmout odbornou firmu. Vizuální prohlídka se zejména zaměřuje na způsoby vytápění, větraní, klimatizace, rozvody tepla, vody, elektřiny, kanalizace a podobně. Na obrázku 23 lze vidět potenciální místa nalezení azbestu v rodinném domě. Obrázek 23 Potenciální místa nalezení azbestu[4] 37

48 Další fází průzkumu je odběr vzorků a vyhodnocení akreditovanou laboratoří. Odběr vzorků není vždy nutný, zde záleží na stavu materiálu a na charakteru činností, které budou prováděny. Při druhé fázi průzkumu se odebírají vzorky vzduchu a vzorky prachu z povrchu některých předmětů, jedná se například o rozvody a kabely. Veškeré vzorky se zpracují v akreditované laboratoři. Místa odběrů vzorků se zaznamenávají do výkresové dokumentace, aby bylo možné porovnat jednotlivé vzorky prachu ze vzduchu a z materiálu. V případě, že typ vláken zachycených ze vzduchu je rozdílný od typu vláken z materiálů, musí se zdroj vláken dohledat. Výstupem této fáze průzkumu by měla být závěrečná zpráva včetně výkresové dokumentace a protokolů akreditované laboratoře. Doplňkovou fází průzkumu může ještě být ohodnocení naléhavosti sanace, ale ta není v případech kdy je investor rozhodnutý azbestový materiál ze stavby odstranit nebo stavbu úplně zlikvidovat potřebná. V této fázi se zhodnocují rizika, která představují azbestové materiály vzhledem k uvolňování vláken do okolního prostředí. Hlavními hodnocenými faktory jsou mechanické a fyzikální vlastnosti materiálů a místo výskytu těchto materiálů. Ze zjištěných rizik je možné stanovit jak naléhavá sanace objektu, případně za jakých podmínek je možné azbest ponechat na místě. Pro hodnocení stupně naléhavosti lze použít ohodnocení převzaté z německého právního předpisu, který rozlišuje tři stupně naléhavosti sanace: Stupeň naléhavosti 1 sanace je nutná bez odkladu. V tomto případě je třeba neprodleně přijmout předběžná opatření ke zmenšení koncentrace azbestových vláken v prostotu a pokud možno urychleně tento prostor sanovat. S konečnou sanací se musí začít nejpozději do 3 let. Stupeň naléhavosti 2 azbestové produkty se musí v časovém úseku nejvýše do dvou let znovu ohodnotit a posoudit znovu, jestli nenastalo zhoršení. Pak je třeba je přeřadit do stupně naléhavosti číslo 1, anebo je možno počkat, a tyto sanace provést až při rozsáhlejší úpravě nebo opravě objektu. Stupeň naléhavosti 3 kdy se vyžaduje dlouhodobé sledování, to znamená, že majitel objektu ví, kde se azbest vyskytuje, a azbest je v takzvaném klidovém stavu. V současné době nekontaminuje ovzduší a není nutné ho řešit, ale v případě zásahu do objektu si musí majitel být vědom, že tento objekt obsahuje azbestové materiály a kde. [44] 38

49 Dalším krokem v rozhodujícím procesu je určit, jak bude činnost rozsáhlá. Bude-li zapotřebí na stavební práce s azbestem stavební povolení, pak označíme činnost za rozsáhlou, což znamená, že bude potřeba najmout si na práci s azbestem odbornou firmu. Ovšem jestliže nebude potřeba stavební povolení, pak bude stačit stavební práce ohlásit na stavebním úřadě. V tomto případě je možné vykonat stavební činnosti s azbestem svépomocí pod odborným dozorem. Samozřejmě i tak je možné si na odstranění azbestu najmout specializovanou firmu, což má své výhody, například odpadnou starosti s nutnou dokumentací, či následnou likvidací odpadu. Další částí rozhodujícího procesu je určit, v jakém se nachází materiál stavu. Tyto informace můžeme již mít z průzkumu stavby, záleží na tom, jak byl průzkum stavby podrobný. Jestli je materiál nějakým způsobem poškozen například mechanicky narušen nebo se drolí, bude nutné zjistit, zda je budova kontaminovaná. To zjistíme kontrolním měřením. Limitní koncentrace azbestových vláken ve vzduchu je 1000 vláken na 1 metr krychlový. Jestli bude limitní koncentrace překročena, bude nutné azbest ze stavby odstranit a následně provést sanaci objektu. Takové práce probíhají v takzvaném uzavřeném kontrolovaném pásmu. To znamená, že práce jsou vykonávány v utěsněném prostoru, kde je prostřednictvím odsávacích zařízení vytvořen podtlak. U provádění takových prací platí přísné podmínky a jsou také náročné na vybavení, takže jsou proveditelné jedině odbornými firmami. Nebude-li budova kontaminovaná, nebo bude materiál v dobrém stavu, pak mohou práce s azbestem probíhat v takzvaném otevřeném prostoru. Pravidla pro práci s azbestem v otevřeném kontrolovaném pásmu jsou popsány v kapitole Pokud je tedy materiál v dobrém stavu a budova není kontaminovaná, pak si musíme odpovědět na otázku, zda chceme azbest ve stavbě ponechat. Rozhodnutí pro jednu z variant záleží na nás samotných, ale také na stavu, přístupnosti a na tom jak náročné by bylo zabezpečit materiál obsahující azbest. Když už lze materiál s obsahem azbestu zabezpečit, spravovat a sledovat na původním místě, je ještě důležité zvážit případné nároky, které jsou spojené se všeobecnou renovací objektu. Kdyby totiž materiál s obsahem azbestu překážel provádění všeobecných činností na renovaci budovy, pak by bylo správné rozhodnutí pro jeho odstranění. Nevýhodou také je, že stavby s azbestovými výrobky jsou zatíženy jakýmsi věcným břemenem. Výhody ponechání materiálů s obsahem azbestu, které slibují odborné 39

50 firmy, mohou být menší finanční náklady a menší pravděpodobnost zamoření azbestovými vlákny. Když se přesto rozhodnete azbest ze stavby odstranit, je třeba dodržovat přísná pravidla. 6.1 Hlášení prací s azbestem V České republice neexistuje v problematice azbestu žádná obecně platná metodika, podle které by si úřady mohly vykládat právní předpisy. To způsobuje, že si každý úřad vykládá zákony trošku jinak, a tak v každé části republiky přístupy k azbestu mohou být odlišné. Proto doporučuji raději se poradit před započetím prací s místně příslušnými hygienickými stanicemi a stavebními úřady. V případě, že vlastník provádí práce menšího rozsahu související s odstraněním azbestu své pomocí, tak to podle mého názoru nemusí nahlašovat krajským hygienickým stanicím. Jiná je situace v případě odborných firem. Firma provádějící práce související s odstraněním azbestu, musí tento záměr ohlásit místně příslušné Krajské hygienické stanici 30 dnů před započetím prací, ale existuje zde i výjimka. V případě, že expozice azbestem je vyhodnocena jako ojedinělá nebo krátkodobá, tak to firma ohlašovat nemusí. To za jakých přesně podmínek tak firmy mohou učinit, určuje vyhláška č. 394/2006 Sb. V případě stavebních úřadů je situace odlišná. Práce s azbestem se stavebnímu úřadu, musí vždy ohlašovat. Níže uvádím základní informace, které by se měly v takovém hlášení objevit. Seznam základních informací ohlášení stavebnímu úřadu: Identifikace stavby (adresa, číslo pozemku) Údaje vlastníka stavby Statistické údaje o stavbě Technická zpráva Fotodokumentace Postup likvidace azbestu Osobní ochranné pracovní pomůcky Vyjádření způsobilé osoby Údaje o skládce, kde bude azbest uložen 40

51 6.2 Postup odstranění azbestového materiálu svépomocí Po obdržení souhlasu ze stavebního úřadu se může začít s pracemi. V této části práce postupně popíšu, jak by odstraňování materiálů s obsahem azbestu mělo probíhat. Při manipulaci s materiály obsahujícími azbest je třeba být obezřetný a postupovat opatrně, aby byl minimalizován rozptyl azbestových vláken do vzduchu. Následný postup je zpracován podle doporučeného postupu Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje Vyčlenění a oddělení pracovních prostorů Před zahájením samotných prací je nutné upravit a vyhradit pracovní prostor. Níže je uvedeno několik základních opatření. Ohrazení prostoru může být provedeno například páskou. V ohrazeném prostoru je zakázáno jíst, pít a kouřit. Zakrytí okolních povrchů je doporučeno použít polyetylenovou plachtu o tloušťce 125 µm nebo 250 µm. Po skončení prací je nutné plachtu zlikvidovat jako odpad potenciálně kontaminovaný azbestem. Pytle, kontejner nebo jiné nádoby na odpad je nutné umístit v pracovním prostoru nebo v jeho blízkosti Plán postupu prací a způsob odstranění azbestu Musí se zvolit takové postupy, při kterých nebude docházet k narušení materiálu s obsahem azbestu. Doporučuje se používat ruční nářadí, v žádném případě se nesmí používat nástroje nebo pneumatické nárazové nástroje. Dále je třeba zvlhčovat materiál s obsahem azbestu vodou s přídavkem smáčedla (saponát, jar), čímž se sníží riziko uvolnění azbestových vláken do vzduchu. Snažit se práci vykonávat v co nejkratším termínu a za co nejmenšího počtu osob Osobní ochranné pracovní prostředky Před vstupem do ochranného prostoru si musí osoby odstraňující azbest obléknout osobní ochranné pracovní pomůcky a následně zkontrolovat jejich funkčnost. Osoby manipulující s azbestem musí být vybaveny vhodnou ochranou dýchacích orgánů. Vhodná je například filtrační polomaska EN 149 FFP3. Dále je nutné používat jednorázové 41

52 kombinézy s kuklou, rukavice a vysoké omyvatelné boty. Příklad vhodného pracovního obleku je zobrazen na obrázku 24. Obrázek 24 Vhodný pracovní oblek [32] Demontáž a odstranění azbestového materiálu Nejlepší je odstraňovat azbestové materiály vcelku a neporušené. Ovšem to není vždy možné, ale mělo by být snahou alespoň zabraňovat jejich zbytečnému lámání či jinému poškozování. Případné hřebíky nebo vruty je dobré před vyjmutím natřít hustou pastou, vhodné je například lepidlo na tapety. Tím se tlumí uvolňování azbestového prachu do ovzduší. S vyjmutými hřebíky nebo vruty se potom nakládá jako s materiálem, který je kontaminovaný azbestovým prachem. Po demontáži se materiály s obsahem azbestu opatrně vloží do označených plastových pytlů. Nesmí se dopustit hromadění nezabaleného odpadu. Pytle se smí naplňovat jen částečně, aby je bylo možné snadno a dobře uzavřít. Při zavírání pytlů nevytlačovat prudce vzduch, protože tím by se mohl dostat azbestový prach do ovzduší. Po pečlivém uzavření se pytle vloží do dalších pytlů z tuhého plastu. Větší předměty, které se nevlezou do pytlů, se uchovají neporušené a celé se zabalí do dvou vrstev polyetylenu. Pro azbestový odpad je nutné zajistit bezpečné skladovací místo, například uzamykatelný kontejner Úklid a opuštění pracovního prostoru Při úklidu se nejprve vysbírají veškeré úlomky odstraněného materiálu. Potom se začne s čištěním ploch a to takovým způsobem, který potlačuje prašnost. Je vhodné 42

53 používat vlhké hadry nebo přilnavé utěrky, ke kterým se prach přichytává. V žádném případě se nesmí čistit plochy zametáním. Při opouštění pracovního prostoru se nejprve umyje vodou pracovní obuv, která se poté odloží při vstupu do pracovního prostoru. Dále se odloží pracovní rukavice a jednorázová kombinéza, kterou by se měla po svlečení obrátit naruby, čímž se uzavře případný zbylý prach. Prostředek chránicí dýchací orgány se svleče až nakonec a potom se provede očista těla. S osobními ochrannými pracovními pomůckami je třeba nakládat jako s materiálem, který je kontaminovaný azbestovým prachem. Následně se samozřejmě azbestový odpad musí uložit na skládce. Podrobnostmi nakládání s odpady se zabývá kapitola Postup odstranění a sanace azbestového materiálu odbornou firmou V této kapitole je zjednodušeným způsobem uvedeno, jak by měly postupovat odborné firmy při odstranění a sanaci azbestu. Tyto informace mohou sloužit při kontrole správného postupu odborných firem. Základním pravidlem, jak posoudit, jestli daná odborná firma nakládá s azbestem podle správných postupů, je způsob ochrany vlastních zaměstnanců. Když budou zaměstnanci pracovat bez osobních ochranných pracovních pomůcek, tak něco s odbornou firmou nebude v pořádku. Protože u azbestu platí, že jen ta firma co chrání své zaměstnance, může ochránit i vás. V případě firem je nutné rozlišit práce v otevřeném kontrolovaném pásmu a v uzavřeném kontrolovaném pásmu Požadavky na odstranění azbestu v otevřeném kontrolovaném pásmu Mezi práce v otevřeném kontrolovaném pásmu by se mohly zařadit práce s nedrolivými a pevně vázanými materiály. Příkladem takových prací je demontáž neporušené střešní krytiny z eternitu. Požadavky při odstraňování azbestu odbornou firmou v otevřeném kontrolovaném pásmu jsou podobné jako při odstraňování azbestu svépomocí. Zde v bodech uvedu alespoň základní požadavky, které by měly být dodržovány. Oddělení pracovního prostoru od okolního prostředí například výstražnou páskou. 43

54 Osobní ochranné pracovní pomůcky. Před prací s materiály s obsahem azbestu použít stabilizační prostředky. S materiálem s obsahem azbestu zacházet ohleduplně, aby nedocházelo k mechanickému namáhání. Okamžitá stabilizace a balení azbestového materiálu do neprodyšných a zřetelně označených obalových prostředků. Důkladné vyčištění prostorů Požadavky na odstranění azbestu v otevřeném kontrolovaném pásmu Mezi práce v uzavřeném kontrolovaném pásmu patří především práce ve vnitřním prostředí budov, kde jsou slabě vázány materiály s obsahem azbestu. Typickým příkladem takových prací jsou demontáže deskových materiálů jak z vnitřního, tak i z venkovního opláštění. Největším rozdílem oproti pracím v otevřeném kontrolovaném pásmu je, že práce s azbestem probíhají v utěsněném prostoru, kde se vytvoří podtlak prostřednictvím odsávacích zařízení. Pro práci v uzavřeném kontrolovaném pásmu platí zejména tyto pravidla: Hermeticky se uzavře prostor kontrolovaného pásma. Příklad uzavření kontrolovaného pásma z vnějšku budovy je vidět na obrázku 25, na obrázku 26 je pak možné vidět příklad uzavřeného kontrolovaného pásma uvnitř budovy. Obrázek 25 Uzavřené kontrolované pásmo [24] 44

55 Obrázek 26 Uzavřené kontrolované pásmo uvnitř budovy [27] Pro vytvoření podtlaku a výměnu vzduchu se v pracovním prostoru kontrolovaného pásma používá výkonné odsávací zařízení s filtrací H13. Použití odsávacího zařízení je vidět na obrázku 27. Obrázek 27 Odsávací zařízení [46] Pro přívod vzduchu osadit kontrolované pásmo nasávacími otvory. Montáž materiálových a osobních dekontaminačních komor, jejich příklady lze vidět na obrázku

56 Obrázek 28 Příklady dekontaminačních komor [24], [46] Kontrola vytvořeného podtlaku kontinuálním měřením. Vytvoření pracovních postupů za účelem snížení prašnosti materiálů s obsahem azbestu. Používání osobních ochranných pracovních pomůcek včetně dekontaminace po ukončení pracovní směny. Okamžité balení azbestového materiálu do neprodyšných a zřetelně označených obalových prostředků. Po skončení demontáže probíhá důkladné čištění celého prostoru kontrolovaného pásma vysavači s třídou filtrace H14. Po skončení prací, ale zároveň před zrušením bezpečnostních opatření se provede kontrolní měření koncentrace respirabilních vláken ve vzduchu. Měření musí být provedeno v souladu normou ČSN ISO EN