Charakteristika orientačního běhu jako sportovní disciplíny

Transkript

1 Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Charakteristika orientačního běhu jako sportovní disciplíny Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Jan Ondráček, Ph.D. Vypracovala: Mgr. Jana Kadavá 3. ročník RVS Brno, 2007

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jsem pouze literaturu uvedenou v seznamu literatury. Souhlasím, aby tato práce byla uložena na Masarykově univerzitě, v knihovně Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne

3 Poděkování: Upřímně děkuji PaedDr. Janu Ondráčkovi, Ph.D. za cenné rady, odborné vedení a pomoc při vypracování mé bakalářské práce. 3

4 OBSAH: Úvod Charakteristika orientačního běhu Fyziologická charakteristika orientačního běhu Historie OB Ve světě Orientační běh na našem území Definice pojmů Mapa Vrstevnice Mapový klíč Azimut Výstroj a výzbroj Boty Kalhoty a dres Ostatní oblečení Busola Další vybavení Závody Typy závodů Soutěžní kategorie

5 6.3. Popisy kontrol Závodní tratě Umístění, označení a vybavení kontroly Mapa Průběh závodu Fair play Systémy označování závodního průkazu Závěr...34 Použitá literatura

6 Úvod Sarlota Monspart (mistryně světa 1972): Jsi-li výjimečně pohybově nadaný, staň se olympionikem. Jsi-li mentální génius, staň se profesionálním šachistou. Jsi-li průměrný člověk, jakým se sama cítím, můžeš být úspěšným orientačním běžcem. Orientační běh je neolympijský sport, který spojuje běh s mentální aktivitou orientací v neznámém terénu. Trať je určena startem, kontrolami v předepsaném pořadí a cílem. Volba postupů mezi kontrolami je zcela na závodníkovi. Vítězí ten, kdo absolvuje trať v minimálním čase. Někdy je orientační běh popisován jako hra v šachy při běhu. Je ideálním sportem pro všechny věkové kategorie, nezáleží na zkušenostech. Je snadné se jej naučit, ale jelikož každý závod je výjimečný, dává prostor k nekonečným výzvám a řešení nových situací. Klasický ( pěší ) orientační běh, který zná většina populace má i několik méně známých odvětví. Stále více se do obliby dostává orientační běh na horských kolech (MTBO). Podstatou této sportovní disciplíny je spojení jízdy na horském kole s orientací v neznámém terénu. Závodník se během svého výkonu pohybuje po cestách a stezkách, ale jízda mimo ně je zakázána. Zimní obdobou orientačního běhu je lyžařský orientační běh (LOB). Závodníci absolvují trať na lyžích za pomoci mapy a busoly. V terénu se pohybují po upravených cestách rozdílné šíře a kvality úpravy. Kvalita stopy je v mapě vyznačena čárou různé šíře a stylem čáry (plná čárkovaná, tečkovaná). Další orientačním sportem je rogaing. Je to extrémně dlouhý orientační závod s velkým množstvím kontrol, které mají různou bodovou hodnotu. Pořadí kontrol není stanoveno. V cíli rozhoduje počet bodů, k času se přihlíží pouze při rovnosti bodů. Při překročení časového limitu se body odečítají. Závodí se v týmu složeném nejméně ze dvou a nevýše z pěti závodníků v kategoriích muži, ženy a mix. Trošku odlišný od výše zmíněných odvětví orientačního běhu je rádiový orientační běh (ROB). Jeho základem je pomocí přijímače a mapy vyhledat stanovený počet kontrol (vysílačů), které v pravidelných časových intervalech vysílají domluvené znaky. Mapa zde slouží pouze jako vhodná pomůcka pro zvolení optimálního postupu mezi jednotlivými kontrolami. 6

7 Další orientační sporty již pouze vyjmenuji: orientační potápění, automobilové orientační soutěže, orientační závody zdravotně postižených. Bakalářská práce je zaměřena na klasickou ( pěší) podobu orientačního běhu. Orientační běh není v dnešní době nijak výrazně mediálně prezentovaný. Většina knižních publikací týkající se tohoto sportu je dnes již zastaralá, neboť orientační běh jako sportovní disciplína se neustále vyvíjí. Bakalářská práce by měla orientační běh přiblížit veřejnosti jako sport, který je vhodný pro každého. 7

8 1. Charakteristika orientačního běhu Co je vlastně orientační běh (dále OB)? Pravidla pro závody v OB (2006) vydané Českým svazem orientačního běhu udávají jednu z definic: Orientační běh je sport, jehož podstatou je spojení vlastního běhu s orientací v neznámém terénu. Závodníci při něm za pomoci mapy a buzoly absolvují závodní trať určenou startem, kontrolami a cílem. Závodník se během svého výkonu pohybuje vlastními silami libovolně terénem, omezen může být přikázanými povinnými úseky a zakázanými prostory. Cílem sportovního výkonu závodníka je absolvovat určenou závodní trať v co nejkratším čase. Zjednodušeně by se dalo říci, že se jedná o běžecké závody v neznámém terénu, kde závodníci za pomoci mapy a buzoly volí co nejrychlejší trasu, která je vymezená mezi startem a cílem určitým počtem kontrol. Jednotlivé kontroly jsou v mapě v určitém pořadí označeny kolečkem a v lese se vyskytují v podobě oranžovobílých lampiónů jednotných rozměrů. V současné době je průběh těmito kontrolami zaznamenáván do elektronického zařízení. Vítězí ten, kdo zvládne trať nejrychleji a má všechny kontroly zaevidované ve správném pořadí. Závody OB nezahrnují pouze denní formu sportování, ale mohou se odehrávat i v noci. Tyto odlišné formy jsou charakterizovány jako noční závody, ale jejich četnost je oproti denním velice nízká. 8

9 2. Fyziologická charakteristika orientačního běhu Z metabolického hlediska poskytuje velmi dobré údaje o průběhu závodu OB sledování srdeční frekvence (SF). Srdeční frekvenci můžeme sledovat pomocí Sport- Testeru. Na obrázku č. 1 je znázorněn průběh křivky během závodu u dobře trénovaného závodníka. Typické pro OB je mírné kolísání SF v závislosti na terénu a pokles hodnot v místech kontrol. Čím je dohledávka obtížnější, tím musí závodník více zpomalit a pokles SF je větší. Průměrná srdeční frekvence v závodu dosahovala 86% maximální hodnoty. Odhadem je zatížení vysoké, neboť energetický výdej za závod činí 5960 kj, tj. 1400% násobku bazálního metabolismu. I jednoduchá trať představuje mnoho orientačních problémů. To se projevuje nerovnoměrným tempem běhu a častým zastavováním. Průběh křivky SF je tak velmi rozkolísaný. [7] [9] Obr. č. 1 Křivka SF během závodu OB Při sledování hladiny kyseliny mléčné se zjistilo, že její množství je závislé převážně na orientační náročnosti trati. Hodnoty v krvi kolísají mezi 4-5 mmol/l podle orientační náročnosti trati. V běžeckých úsecích se její obsah v krvi zvyšuje a v úsecích orientačně náročných klesá. [7] U orientačních běžců byly naměřeny vysoké hodnoty maximální spotřeby kyslíku (VO 2 max.). Přestože naběhají ročně méně kilometrů než jiní vytrvalci, hodnota 9

10 VO 2 max je u nich vyšší. Hodnoty u reprezentantů různých států patří mezi nejvyšší mezi sportovci. Lze se domnívat, že je to způsobeno tím, že běh volným terénem působí jinými mechanismy než běh po cestách. Při tomto způsobu běhu jsou zřejmě zapojovány i jiné svalové skupiny. [7] Schopnost podat fyzický výkon závisí v prvé řadě na schopnosti těla uvolnit energii. Energetickým zdrojem v přibližně prvních patnácti sekundách zatížení je adenosintrifosfát (ATP), jenž je obsažen v omezené zásobě přímo ve svalovém vlákně. Ztrátou dvojných energetických vazeb se ATP štěpí na adenosindifosfát (ADP) a adenosinmonofosfát (AMP). Jako energetický zdroj k novotvorbě ATP slouží kreatinfosfát (CP). Při déle trvající zátěži je resyntéza ATP nedostačující. Tento způsob hrazení energie nazýváme alaktátový anaerobní (neoxidativní). [6] [7] Pokud zátěž trvá delší dobu je energie hrazena pomocí laktátové anaerobní fosforylace. Tímto způsobem se energie uvolňuje asi 2 až 3 minuty. Tato forma energie kryje kontrakce hlavně bílých (rychlých) svalových vláken. Jedná se o odbourávání glukózy, resp. glykogenu, bez spotřeby kyslíku. Z 1 mol glukózy se získá 2 mol ATP a 2 mol laktátu. Vytvořený laktát může být dále využit přímým spalováním ve svalové buňce, nebo jeho menší část je resyntetizována ve svalové buňce. V této fázi dochází k využití zásob glykogenu, který je uložen v játrech a ve svalech. V játrech je jeho zásoba přibližně 100 g a v kosterních svalech asi 350 g. Velikost těchto zásob záleží na trénovanosti jedince. Při vyčerpání jaterního glykogenu nastupuje hypoglykémie a s ní spojená zhoršená koordinace pohybů a ztráta orientace.[6] [7] Současně se rozbíhá další forma uvolňování energie. Jedná se o energeticky velmi ekonomickou a časově neomezenou aerobní (oxidativní) fosforylaci. Tímto způsobem vzniká při spálení 1 mol glukózy 36 mol ATP. Vzhledem k anaerobnímu způsobu získávání energie je efektivnost aerobní fosforylace monohonásobně vyšší. Zásoby glykogenu stačí pro běh střední intenzity přibližně jeden a půl až dvě hodiny. Po vyčerpání glykogenových zásob dojde k náhlému poklesu výkonu, snížení rychlosti, přesnosti a vytrvalosti. Pokud nejsou při pokračujícím běhu jeho zásoby doplněny projeví se déletrvající únava. [6] Zhruba kolem desáté minuty zatížení se začínají využívat k uvolňování energie tuky. Ale v tu dobu je stále ještě glykogen hlavním zdrojem energie. V porovnání s cukry nejsou tuky tak pohotové. S rostoucí trénovaností se zvyšují zásoby ATP a 10

11 glykogenu až na dvojnásobek. U trénovaných lidí se také tuky zapojují do energetického metabolismu dříve a vzrůstá jejich podíl na hrazení energie. [6] Organismus nevyužívá pouze jeden zdroj energie, ale jednotlivé energetické zdroje se při běhu navzájem časově překrývají. Nelze proto u nich určit přesnou časovou hranici, která je u každého sportovce individuální. Pro bezprostřední rozhodnutí o způsobu uvolnění energie je druh svalových vláken, která se podílejí na prováděném pohybu. Při činnosti rychlých (bílých) svalových vláken převažuje anaerobní forma uvolňování energie a při činnosti červených (pomalých) vláken naopak aerobní. [6] Orientační běžci mají vysoké procentuální zastoupení pomalých svalových vláken (téměř 70%). Jeho vytrvalostní zaměření a vysoká metabolická náročnost jsou charakteristické převážně aerobním (oxidativním) způsobem hrazení energie. [7] 11

12 3. Historie OB 3.1. Ve světě Datum vůbec prvního závodu v orientačním běhu (dále OB) je uváděno Závodu se zúčastnilo 8 závodníků. Běželo se na mapě 1: Závodní trať měřila 10,5 km a byly na ní pouze tři kontroly. Od té doby jsou skandinávské země, konkrétně Norsko, Finsko, Švédsko, považovány za kolébku OB. [15] V roce 1899 se v norském Trondheimu konal první orientační závod na lyžích. V následujících letech došlo především k rozvoji orientačního běhu na lyžích, pro který byly ve Skandinávii s lyžařskou tradicí a vhodnými klimatickými poměry výborné podmínky. Vůbec první závod na lyžích se konal v roce 1899 v norském Trondheimu. Na závodní trať se vydalo celkem 12 startujících. [4] Hned zpočátku se organizují i lyžařské štafetové běhy. Dochoval se rozpis pěšího denního závodu z roku 1903, pořádaného u Stockholmu. Zajímavé jsou některé jeho formulace, které dokumentují i dnes moderní pojetí tohoto závodu: start byl intervalový, vítězí ten, kdo proběhne všemi kontrolami v co nejkratším čase, v cíli je kontrola startovního průkazu (jeho ztráta znamená diskvalifikaci stejně jako jeho poškození). Trať měřila asi 20 km. [4] Za začátek většího rozvoje orientačního běhu se považuje rok Tehdy se na startu objevilo 220 účastníků. O rok později se OB objevil ve Švýcarsku a v dalších letech se šířil i do ostatních zemí. [4] V roce 1928 ve Švédsku vznikl první samostatný klub orientačního běhu. Jmenoval se SK Gothia. První mezinárodní utkání mezi Švédskem a Norskem se uskutečnilo v roce Roku 1946 vznikla Nordisk Orienteringsrat (Orientační Rada Severu), která sdružovala Norsko, Švédsko, Dánsko a Finsko. Po druhé světové válce běh s mapou a buzolou přeskakuje i za oceán do USA. [15] V roce 1958 byla v Budapešti dohodnuta první společná pravidla orientačního běhu. V roce 1961 se v Kodani sešli zástupci 10 zemí a vznikla IOF (Mezinárodní federace orientačního běhu). Mezi zakládajícími členy patřilo i tehdejší Československo. Cíle federace byly definovány takto: šířit moderní orientační sport do dalších zemí, udržovat kontakt mezi sportovci, hlásit se k olympijským ideám a prosazovat perspektivně OB i jako olympijskou disciplínu. [4] 12

13 Tato federace ustanovila mezinárodní pravidla pro OB. Rok poté se v Norsku uskutečnilo první Mistrovství Evropy. V roce 1966 Finsko uspořádalo první Mistrovství světa. V roce 1975 se ve Švédsku uskutečnil první světový šampionát v orientačním běhu na lyžích. Roku $1978 byly poprvé na závodech mistrství světa použity piktogramy (speciální symboly pro popisy kontrol). V roce 1994 byl poprvé využit elektronický způsob ražení (Rengly) při závodech WC ve Švédsku. 19. kongres IOF v roce 2000 přijal tzv. Liebnitz Convention o zásadním směřování k Olympijským hrám, některé následné úpravy soutěží vyvolaly bouřlivé reakce elitních závodníků a národních svazů. [15] 3.2.Orientační běh na našem území Na rozdíl od Skandinávie, kde od počátku byl OB chápán jako sportovní disciplína, šel vývoj u nás zcela jinou cestou. Měly na to vliv zejména tradice turistiky. Prvopočátky tohoto sportu u nás se řadí již do 30. let 20. století. Tehdy byly pořádány velké noční branné hry, které měly vedle úkolů ryze orientačních ještě řadu dalších prvků, z nichž lze uvést například nutnost vyhnout se bílým hlídkám, které lovily závodníky na trati. Účelem takovýchto závodů byla vlastně příprava na bojové akce. Dále se pořádaly různé orientační hry, závody a soutěže bez jednotných pravidel. Účastníci absolvovali akce v tříčlenných hlídkách se zátěží na zádech. Během trasy plnili různé ústní i písemné zkoušky, za které byli bodováni. Důraz při těchto soutěžích nebyl kladen na rychlost, ale převážně na znalost čtení mapy a orientaci v terénu. [4] Roku 1950 byl u nás vydán první soutěžní řád, který byl v následujícím desetiletí upravován a zjednodušován. Tím se postupně pravidla závodů odkláněla od pojetí turistického k pojetí sportovnímu. 22. října 1950 se uskutečnil první orientační závod na našem území. Citace vzpomínek tehdejšího účastníka: Tehdejší závody byly vlastně jakási orientační turistika. Od kontroly ke kontrole se šlo krokem, pouze jeden úsek byl limitován. Večer před závodem byla kolektivně provedena písemná zkouška s topografickým úkolem: co nejpřesněji a nejúplněji popsat členitost terénu a situaci na stanovené spojnici dvou bodů na mapě, vzdálených 1 km. Mužská trať měřila 13,4 km a ženy dostaly příděl 8,6 km. Zvláštností tehdejších závodů byla i povinná zátěž v batohu muži nesly 5 kg, ženy 2 kg. V pětiminutových intervalech odstartovalo 42 13

14 hlídek z celého Gottwaldovského kraje. Zmiňovaná povinná zátěž měla za úkol brzdit pohyb závodníků v terénu. O výsledku rozhodovaly body získané hlídkou za odpovědi při zkouškách na jednotlivých kontrolních bodech. Závodilo se podle map měřítka 1: O deset let později ze již závodilo v pouze dvoučlenných hlídkách, bez zátěže a zmizel i limitovaný úsek. Objevují se vojenské mapy v měřítku 1: [4] Změny vyvrcholily v roce 1963, kdy se začalo běhat po jednotlivcích a na vojenských mapách 1: Tehdejší závody byly již v podstatě shodné s tím, co bylo v severských zemích. [4] V roce 1966 vznikl na našem území první oddíl orientačního sportu TJ Gottwaldov. [15] V roce 1969 byla u nás vytvořena Československá federace orientačního běhu a tím nastalo osamostatnění orientačního sportu od turistiky. Oficiální název disciplíny se již mění z orientačního sportu na orientační běh. [4] Od této doby se vývoj OB dostává postupně do podoby, v jaké jej známe dnes. V roce 1973 se OB snaží rozšířit mezi veřejnost a vznikají akce tipu Buď fit. První ročník Kufrování s dominem byl uspořádán roku V roce 1991 se na našem území pořádá Mistrovství světa v orientačním běhu. Poprvé je zde představena nejkratší podoba OB sprint. V mužské i ženské kategorii zde vítězí Českoslovenští závodníci, J. Cieslarová a P. Kozák. [15] První mapa zpracovaná pomocí počítačové technologie se jmenuje Zlínské paseky. Tato mapa vznikla roku V roce 1998 se koná na našem území první Mistrovství světa veteránů, které pořádá OK Jiskra nový Bor. Zúčastnilo se ho přes 4000 závodníků. Z dalších významných závodů pořádaných na našem území je třeba uvést MS v LOB (lyžařský orientační běh) juniorů, které se uskutečnilo roku 2002 v okolí Jablonce nad Nisou.[15] V roce 2000 došlo k masovému zavedení elektronického ražení SPORTident. OK Chrastava byl první klub, který tento systém použil na svých závodech. Od té doby se ke zpracování a organizování průběhu závodu využívají nejmodernější formy techniky. V současnosti se naše země připravuje na pořádání dvou významných závodů. V termínu se u nás uskuteční Mistrovství světa v orientačním závodu na horských kolech (MTBO). A příští rok v termínu v okolí Olomouce naše republika pořádá Mistrovství světa v orientačním běhu. Jedná se o nejvýznamnější akci pořádanou na našem území od roku Doufejme, že nezůstane zcela nepovšimnuta médii a pomůže k dalšímu rozšíření orientačního běhu. 14

15 4. Definice pojmů 4.1. Mapa Mapa použitá v závodě orientačního běhu musí být vyhotovena podle platného mapového klíče předepsaného pro danou disciplínu OB. Pro OB jsou vytvářeny speciální mapy. Mapa musí obsahovat vše, co je zřetelné ve skutečnosti při běžecké rychlosti. Musí ukazovat každý prvek, který by mohl ovlivnit čtení mapy nebo volbu postupu terénní tvary, skalní formace, povrch, průběžnost, vodopis, sídliště a jednotlivé budovy, síť pěšin a cest atd. Z tohoto důvodu je používáno mnohem větší množství mapových značek než u jiných map. Každá mapa obsahuje základní údaje: měřítko, ekvidistanci a stav, tzn. kdy byla mapa zpracována. V OB se používají převážně mapy měřítka 1:10000 a 1: V dnešní době se při závodě můžeme setkat i s měřítkem 1:5000 nebo 1:7500. Tyto mapy se využívají hlavně v oblastech, kde se vyskytuje velké množství detailních prvků v terénu. Ekvidistance označuje výškový rozdíl mezi dvěma sousedními vrstevnicemi. Na mapách pro OB se nejčastěji vyskytuje ekvidistance 5 metrů. Veškeré písmo na mapě je psáno od západu k východu a tím slouží i jako pomůcka k orientaci mapy. Okraje mapy jsou rovnoběžné se zaznamenanými magnetickými poledníky, které jsou znázorněny pomocí modrých nebo černých čar na mapě. Podle nich je možno mapu orientovat k magnetickému severu Vrstevnice Vrstevnice je pomyslná čára spojující na mapě všechny body se stejnou nadmořskou výškou. V mapě je vytyčena hnědou linií (obr. č. 2) Umožňuje tak závodníkovi orientaci v terénu. Na rozdíl od ostatních skutečností zachycených na mapě, vrstevnice v terénu není na první pohled patrná. Je třeba naučit nezkušené a začínající závodníky, jak vnímat vrstevnice v terénu. S vrstevnicemi je spojený ještě jeden údaj, který se uvádí na mapách, tzv. ekvidistance. Je to výškový rozdíl mezi dvěma sousedícími vrstevnicemi a na orientačních mapách. Pro usnadnění počítání vrstevnic je každá pátá vrstevnice na mapě znázorněna silnější hnědou linií. [1] 15

16 Obr. č. 2 Mapa s vyznačenými vrstevnicemi 4.3. Mapový klíč Mapový klíč představuje soubor závazných pravidel pro použití mapových značek na mapách pro orientační běh. Pro mapy pro orientační běh je odlišný od turistického. Má jednotný charakter a o dodržování mapového klíče se stará komise kartografů, sdružená pod záštitou mezinárodní federace orientačního běhu IOF. Znamená to, že i při závodu např. na Filipínách bude mít krmelec na mapě podobu malé černé šipky směřující na sever a malá kupka bude vždy na mapě vyznačena jako hnědý puntík. [1] V současnosti se pro výrobu map používá nový mapový klíč ISOM 2007 (International Specification for Orienteering Maps 2007). Na obrázku č. 3 je na ukázku zobrazena část mapového klíče ISOM

17 Obr. č. 3 Ukázka z mapového klíče ISOM Azimut Azimut je úhel, který svírá směr pochodu (běhu) s osou sever jih. Azimut určujeme pomocí busoly. Busola a určení azimutu jsou nepostradatelné hlavně v obtížnějších terénech. Při městském nebo prakovém OB je využití azimutu téměř nulové. Ale zásadní význam má busola pro zorientování mapy na sever. Na takto zorientované mapě, pak odpovídají všechny směry a úhly na mapě i skutečnosti. [1] Nastavení azimutu je znázorněno na následujících obrázcích. Na spojnici dvou bodů A a B položíme hranu busoly (obr. č. 4) a otočnou část busoly vyrovnáme do 17

18 rovnoběžného směru s modrými poledníkovými čarami (obr. č. 5). Následně otáčíme mapou, tak až bude střelka busoly směřovat k severu na mapě. Pak běžíme ve směru šipky na plexiskle busoly. Azimut využijeme hlavně v rovinatějším přehledném terénu, kde nejsou výrazné záchytné body, které by nám určovaly směr běhu. [1] Obr. č. 4 Nastavení azimutu 1 Obr. č. 5 Nastavení azimutu 2 Obr. č. 6 Nastavení azimutu 3 18

19 5. Výstroj a výzbroj 5.1. Boty Boty se řadí mezi nejdůležitější vybavení. Orientační běžci běhají ve speciálních botách ( orientkách ) uzpůsobených pro pohyb v terénu (obr. č. 7). Podrážka připomíná fotbalové kopačky, jen špunty jsou menší a hustěji osázené. Kvalitnější obuv má na podrážce navíc ještě hřeby. V některých chráněných krajinných oblastech je ale zakázáno používat obuv s hřeby. Horní část boty je většinou tvořena kombinací kůže a odolné textilie. Obuv musí být odolná pro běh v různých terénech (kameny, suť, potoky, bažiny ). Začátečníkům postačí třeba i jen obyčejné kopačky, ale musí počítat s tím, že doba jejich životnosti bude kratší než u obuvi určené pro orientační běh. [1] [4] Obr. č. 7 Speciální obuv pro OB 5.2. Kalhoty a dres Podle pravidel orientačního běhu mají být dolní končetiny zakryté. Společně s vrchní částí oděvu by mělo oblečení splňovat nároky na prodyšnost a odolnost proti roztrhání. Pro orientační běh se vyrábí speciální dresy volného střihu z umělého materiálu. Nejnovější móda nabízí oblečení elastické, přiléhavé a prodyšné, které se velmi podobá oblečení pro cyklisty (obr. č. 8). V náročném terénu plném klacků a ostružin je vhodné použít chrániče holení nebo speciální vyztužené podkolenky. Začátečníkům postačí jakékoliv dlouhé kalhoty, nejlépe šusťákové. Tepláky nejsou moc vhodné, protože do sebe nasají velké množství vody a jsou pak těžké a padají. Jako svrchní část běžeckého oděvu začátečníkům postačí bavlněné triko. [1] [4] 19

20 Obr. č. 8 Nový trend v oblečení pro OB 5.3. Ostatní oblečení Pod základní kalhoty a dres lze užít funkční prádlo, či další vrstvy oblečení podle klimatických podmínek. Čelenka nebo šátek zabrání tomu, aby pot stékal do očí a komplikoval orientaci. Zvláště nosí-li závodník brýle, je vhodné chránit se před potem a deštěm čelenkou, respektive speciálním štítkem. Pořadatel může předepsat omezení běžeckého oblečení a obutí. Toto omezení musí uvést v rozpisu k závodu. Dále může přidělit závodníkům startovní čísla. V tomto případě je povinností závodníků se startovním číslem absolvovat závod. Startovní číslo musí být umístěno viditelně na hrudi závodníka a nesmí se překládat. [1] 5.4. Busola Busola je vedle mapy nejdůležitějším vybavením orientačního běžce. Konstrukce busoly, připadající v úvahu pro použití při orientačním běhu, vychází ze dvou základních typů klasická busola a palcovka. Princip použití busoly je u obou těchto typů stejný. Nejdříve se budeme věnovat popisu klasického typu busoly (obr. č. 9). Základní deska busoly z průhledného materiálu má obdélníkový tvar. Nejsou dané přesné rozměry této destičky, vyrábí se busoly s velkou deskou pro dospělé, ale i busoly téměř čtvercového tvaru, které jsou určeny pro děti. Na destičce je vyrytá směrová šipka 20

21 a na jejích hranách centimetrová stupnice pro měření vzdáleností na mapě. U starších typů busol lze nalézt na hraně busoly otočné kolečko se stupnicí, které sloužilo jako krokoměr k lepšímu zapamatování počtu uběhnutých stovek kroků. Základní deska také může být doplněná vsazenou kulatou nebo čtvercovou lupou, která slouží pro lepší čtení detailů na mapě v jemně členitých terénech. Hlavní částí busoly je střelka, která je ukrytá v kapalině v otočné kruhové části busoly s průhledným krytem i dnem. Tato kapalina urychluje ustálení střelky busoly. Hrot střelky směřující na sever je barevně zvýrazněn, většinou červenou barvou. Nepostradatelnou součástí busoly je tkanička, kterou si připevníme busolu k zápěstí. [5] Obr. č. 9 Klasický model buzoly pro OB Základní deska u palcovky (obr. č. 10) je nepravidelného tvaru a jak už z názvu vyplývá, nenosí se na tkaničce, ale její součástí je gumička, která slouží k připoutání k palci. Hlavní součást busoly, průhledné kolečko se střelkou, je stejná jako u klasického modelu. Výhodou této busoly je, že se neustále drží na mapě. Proto se palcovka nosí ve stejné ruce, kde závodník drží mapu. Při každém pohledu na mapu, můžete zkontrolovat, zda máte mapu správně zorientovanou na sever. Její tvar je uzpůsoben tak, aby se busola pohodlně držela v dlani a zároveň nepřekážela při orientaci. Rozlišujeme palcovku pro pravou a pro levou ruku. Namísto záměrné šipky zde slouží barevně zvýrazněná hrana busoly. Obr. č. 10 Palcovka pro OB 21

22 5.5. Další vybavení Čip Další nepostradatelnou věcí z výzbroje orientačního běžce je čip (obr. č. 11), který nosí závodník upevněný na některém z prstů libovolné ruky (nejčastěji na prostředníčku ruky svírající busolu). Slouží k označení průchodu kontrolou. Čip SPORTtident je potřebné osobní vybavení závodníka při použití systému elektronického ražení SPORTident se záznamem mezičasů. Tento systém se používá na téměř na všech závodech pořádaných na území České republiky. Závodník má možnost za poplatek si tento čip zapůjčit od pořadatelů. Pravidelní účastníci závodů většinou neváhají koupit si vlastní závodní čip, což obnáší investici přibližně 800 Kč. Obr. č. 11 Čip SPORTident Obal na mapu mapník Používají se tenké mapníky z průsvitného umělého materiálu. Musí být dostatečně měkké, aby se mapa dala složit a aby její držení neovlivňovalo pohyb paží při běhu. Hlavní význam má mapník při deštivém počasí, kdy chrání mapu před rozmočením. Také slouží jako bariéra proti mechanickému poškození mapy. Popisník Na závodech a tréninkách, kde je použit systém mechanického způsobu ražení se popisy vpisují přímo do závodního průkazu, který se proti poškození obalí průhlednou fólií. Na závodech, kde je použit systém SPORTident pořadatel popisy natiskne na papíry, které závodník dostane před stratem nebo přímo na startu. 22

23 Pro nošení popisů se používá speciální průkazka z průhledné fólie z umělé hmoty (obr. č. 12 ). Tato průkazka je opatřena dvěma gumičkami pro přichycení na předloktí. Začátečníkům postačí kousek igelitu, kterým si popisy obalí a spínací špendlík, kterým si popisy připevní k oděvu. Obr č.12 Popisník pro OB 23

24 6. Závody 6.1. Typy závodů Závody v pěším orientačním běhu rozlišujeme podle několika hledisek. Rozdělní závodů podle denní doby konání závodu: 1. Denní závod musí probíhat za denního světla. První závodník se může vydat na trať nejdříve 1 hodinu po východu slunce a poslední závodník tak, aby od jeho startu stanovený časový limit vypršel nejméně 1 hodinu před západem slunce. 2. Noční závod musí probíhat za tmy. První účastník závodu se může vydat na trať nejdříve hodinu po západu slunce a poslední tak, aby od jeho startu vypršel stanovený limit dříve než 90 minut před východem slunce. 3. Kombinovaný závod je ten, který svým průběhem přechází z nočního na denní, nebo naopak. [13] Dělení podle délky tratí na jednotlivé disciplíny: 1. Závod na klasické trati = long distance, 2. Závod na dlouhé trati = ultra long distance, 3. Závod na krátké trati = middle distance, 4. Závod ve sprintu = sprint, 5. Závod jiné délky (zkrácená trať a další). [13] Rozdělení závodů podle pořadí kontrol na trati 1. závod s pevným pořadím kontrol ( závodník musí kontroly absolvovat v pořadí stanoveném pořadateli), 2. závod s volným pořadím kontrol (závodník si sám volí pořadí, ve kterém projde kontrolami), 3. Kombinovaný závod ( do závodu s pevným pořadím kontrol jsou zařazeny úseky s pořadím kontrol volným). [13] Rozdělení podle soutěžícího subjektu: 1. Závody jednotlivců (soutěží jednotlivci nezávisle na sobě) 24

25 2. Závody štafet (závodí týmy o dvou nebo více členech, kteří absolvují samostatně jednotlivé úseky štafety bezprostředně za sebou v předepsaném pořadí). [2] 6.2. Soutěžní kategorie Závodníci jsou v orientačním běhu zpravidla rozděleni podle svého věku, pohlaví, případně výkonnosti. Ženské kategorie se označují písmenem D a mužské písmenem H. Dále je označení doplněno číslicí, která označuje věkové omezení v kategorii. Přehled vypsaných kategorií musí být uveden v rozpise závodu. [1] V závodech jednotlivců se používají následující kategorie: ženy D10 D12 D14 D16 D18 D20 D21 D35 D40 D45 D50 D55 D60 D65 D70 D75 D80 D85 muži H10 H12 H14 H16 H18 H20 H21 H35 H40 H45 H50 H55 H60 H65 H70 H75 H80 H85 Pro příslušnost do věkové kategorie je rozhodující věk závodníka dosažený v kalendářním roce, ve kterém jsou závody pořádány. Číslice menší než 21 označuje nejvyšší povolený věk závodníka v kategorii dosažený v příslušném kalendářním roce a číslice větší než 21 nejnižší povolený věk závodníka v kategorii dosažený v příslušném kalendářním roce. Kategorie D21 a H21 nejsou věkově omezeny. Označení náborových tratí a kategorií pro začátečníky není předepsáno. Fáborkované tratě pro děti jsou nejčastěji označeny D10L, H10L nebo D10P a H10P. První označení ( L ) je pro kategorii, kde závodí děti samostatně a druhé označení ( P ) je pro děti, které závodí s doprovodem. Náborové tratě bývají označeny písmenem T a doplněny číslicí, která udává přibližnou délku trati v kilometrech (např. T3, T5, T8). [13] Každá kategorie může být rozdělena do podkategorií: podle obtížnost tratí lze libovolnou kategorii rozdělit na podkategorie označené písmeny A, B, C, D, E, zpravidla v souladu s tím, pro které výkonnostní skupiny závodníků jsou určeny. [1] jsou-li v rámci jedné sportovní akce vypsány tratě různé délky pro tutéž kategorii, označí se podkategorie pro delší trať písmenem L a pro kratší trať písmenem K (např. H20AL, H20AK). [13] 25

26 v případě, že se do kategorie přihlásí mnoho účastníků, je možné ji rozdělit do několika paralelních podkategorií stejné úrovně, které se označí číslicemi -1, - 2, (např. D21A-1, D21A-2). [13] Závodník může na jedné sportovní akci závodit pouze v jedné kategorii (podkategorii). Ženy mohou se souhlasem hlavního rozhodčího startovat v kategoriích mužských. Účast ve vypsaných kategoriích může být výkonnostně či jinak omezena. Kriteria omezení účasti musí být uvedena v rozpise závodu. [13] 6.3. Popisy kontrol Popis kontrol musí obsahovat název kategorie, pro kterou je určen, a dále délku trati, případně její převýšení. Dále popisy musí definovat začátek orientace, přesné umístění kontrol, umístění a délku povinných úseků, délku a typ doběhu do cíle. [13] Popisy kontrol slouží k tomu, aby upřesnily kontrolu, která je znázorněna na mapě. Musí ji popsat přesně, jednoznačně, ale stručně. Pomocí popisu umístění kontroly musí být možné v mapě (a následně pomocí mapy v terénu) jednoznačně určit umístění kontroly. [13] Závodník sice z mapy pozná, že je kontrola umístěna u skalky, ale už nezjistí, jak je ta skála vysoká, zda je kontrola umístěna u jižní nebo severní paty skály a podobně. Jak již byl řečeno, na každé kontrole je kódové číslo, které závodníkovi umožní zkontrolovat, je-li nalezená kontrola ta správná. Kódové číslo je součástí popisu kontrol. [1] Podobně jako mapa mají i popisy kontrol svou mezinárodně srozumitelnou formu, tzv. piktogramy. Popisům vyjádřeným pomocí symbolů pak rozumí český i japonský závodník stejně. [1] Popisy kontrol se poskytují závodníkům způsobem přiměřeným druhu a úrovni závodu. Popis kontrol by měl být závodníkovi k dispozici před startem, mimo závody, při kterých jsou na trati použity rozdělovací metody (štafety, závody s hromadným startem apod.). Pak musí být popisy kontrol připojeny k mapě. [13] Na následujícím obrázku č.13 je znázorněn příklad vzorových popisů kontrol. V pravé části obrázku je připojeno slovní vysvětlení jednotlivých piktogramů. 26

27 Obr. č. 13 Popisy kontrol 6.4. Závodní tratě Závodní trať je tvořena startem, začátkem orientace, kontrolami a cílem. [2] Dále se na trati můžou vyskytnout povinné úseky nebo povinné průchody. Start se nachází na místě, odkud závodník vybíhá, a kde se mu začíná měřit čas. Start prvních úseků u štafet nemusí být shodný se startem ostatních úseků, který je shodný s místem předávky. Místo, kde se závodník začíná orientovat podle mapy, nemusí být shodné se startem, a proto jej označujeme jako začátek orientace. Dále během závodu závodník musí projít kontrolami a označit tento průchod do závodního průkazu. Cíl je místo, kde závodník svůj závod končí a kde se mu měří výsledný čas. Při závodech štafet je pro závodníky cíl totožný s místem předávky (vyjma posledních úseků). Nachází-li se na trati další místo či úsek, kterými musí závodník projít, používáme pro ně pojem povinný úsek. [13] Pro tisk tratě se používá červená nebo červenofialová barva. Základní prvky tratě se značí následujícími symboly: trojúhelník start, kolečko kontrola, dvojité kolečko cíl. [1] 27

28 Jednotlivé kontroly jsou očíslovány a spojeny popořadě čárou. Tak je určeno pořadí, ve kterém je má závodník absolvovat. Při nedodržení pořadí či vynechání kontroly je závodník diskvalifikován. [1] Obr. č. 14 Mapa se zakreslenou tratí 6.5. Umístění, označení a vybavení kontroly V terénu je kontrola označena železným stojanem ve tvaru písmena T. na kterém je zavěšen látkový trojboký hranol (dále jen lampion ). Lampion je tvořen třemi čtverci o rozměrech přibližně 30cm x 30cm a je úhlopříčně rozdělen, přičemž horní polovina je bílá a dolní je oranžová. Při nočním závodě může být lampion doplněn reflexním předmětem, označení kontroly pak musí být ze všech stran stejně viditelné. [13] Cedulka s kódem je na kontrole proto, aby měl závodník možnost podle popisu kontrol zkontrolovat, zda-li je kontrola, kterou nalezl, skutečně ta pravá. [1] Pro kódy se nepoužívají čísla menší než 31 a větší než 599 a také čísla, která lze zaměnit při jejich otočení (66, 68, 86, 89, 98, 99, 161, ). [13] Každá kontrola je vybavena elektronickým ražením SPORTident a pro případ nefunkčnosti tohoto ražení je doplněna mechanickými kleštěmi (obr. č. 15). 28

29 Označení a vybavení kontroly musí být umístěno co nejblíže k místu, které je označeno v mapě a popsáno odpovídajícím řádkem popisu kontrol. Mezi kontrolami nesmí být vzdálenost menší než odpovídá 4mm na závodní mapě. Pouze v případě, že umístění sousedních kontrol je jak v terénu tak v mapě výrazně odlišné, může být vzdálenost těchto dvou kontrol odpovídat vzdálenosti 2mm na mapě a více. Kontroly se umísťují tak, aby obtížnost jejich nalezení významně nezávisela na přítomnosti dalších závodníků. K nalezení kontroly by měl závodník využít svých dovedností, nikoliv náhody. [13] 6.6. Mapa Obr. č. 15 Vybavení kontroly Mapa, která je použita v závodě OB, musí být vyhotovena podle platného mapového klíče, který je předepsaný pro danou disciplínu OB. [2] Jestliže se od doby vydání mapy v terénu objevily změny, které by mohly mít vliv na regulérnost závodu, musí být tyto změny v mapě dotištěny případně domalovány. Nebo musí být aspoň mapa s vyznačením změn vyvěšena na startu. [13] Zákres tratě a dalších nezbytných údajů (umístění občerstvovacích stanic, první pomoci apod.) musí být proveden podle platného mapového klíče. Při závodě s pevným pořadím kontrol musí být kontroly na mapě očíslovány a spojeny čárou v předepsaném pořadí. Každá mapa musí být zřetelně označena kategorií, pro níž je natištěná trať určena. U štafet musí být navíc každá mapa označena číslem štafety a pořadím úseku. Veškeré dotisky a zákresy na mapě musí být odolné proti světlu a vodě. [13] 29

30 6.7. Průběh závodu Start závodu musí být umístěn tak, aby diváci nebo závodníci, kteří ještě neodstartovali, nemohli sledovat odběh závodníků. Při závodě může být start intervalový nebo hromadný. Hromadný start se používá jen výjimečně a to zejména při štafetách, kde ale mají závodníci farstované tratě. Při intervalovém startu musí být mezi startujícími se společnou první kontrolou rozdíl minimálně 1 minuta. [13] Při všech závodech musí být stanoven časový limit pro každou trať nebo kategorii. Časový limit nemá být kratší než vyžaduje bezpečnost a ohled na časový rozvrh závodu. [13] Během závodu nesmí závodníci přijímat od trenéra, diváků nebo jiných osob žádnou pomoc. Trenéři ani jiní účastníci závodu se bez výslovného svolení pořadatele nesmí pohybovat v zakázaném prostoru. Závodník se zúčastňuje závodu na vlastní nebezpečí. V cíli závodu musí být k dispozici zdravotní služba. [13] 6.8. Fair play Podle Pravidel orientačního běhu vydaných v roce 2006 musí každý závodník orientačního běhu dodržovat pravidla fair play. Tato pravidla obsahují 5 základních bodů: 1. Závodníci se musí respektovat navzájem, respektovat pořadatele, diváky a místní obyvatele. Žádný účastník sportovní akce se nesmí snažit ovlivňovat výsledky závodu. Není povoleno používat zakázané prostředky (GPS, mobilní telefony...) k získávání nespravedlivých výhod. Stejně tak je zakázána pomoc při běhu, navádění na trati nebo jakýkoliv jiný způsob, který by vedl k získání nespravedlivé výhody. 2. Doping je zakázán. Seznam zakázaných látej a pravidla týkající se dopingu se řídí podle Směrnice pro kontrolu dopingu, kterou vydává Antidopingový výbor ČR. 3. Jestliže pořadatel uveřejní místo konání závodu předem, jsou veškeré pokusy o prozkoumání terénu a trénink v závodním prostoru zakázány. 4. Závodů se nemůže zúčastnit závodník, který zná daný terén tak dobře, že to pro něj je podstatná výhoda proti ostatním závodníkům. Ve sporných případech náleží toto rozhodnutí hlavnímu rozhodčímu. Práce na vyhotovení mapy se považuje za podstatnou výhodu po dobu jednoho roku od prvního použití mapy v závodě. 5. Závodníci jsou povinni poskytnout pomoc zraněným účastníkům závodů. [13] 30

31 6.9. Systémy označování závodního průkazu Mechanické zařízení na označování závodního průkazu Závodní průkaz je vyroben z odolného označitelného materiálu (většinou papírového kartonu) a jeho rozměry nesmí přesahovat velikost 10 cm x 21 cm. Na průkazu jsou vytištěna obdélníková políčka v několika řadách. Políčka jsou v řadách očíslována za sebou tak, že políčko s číslem 1 se nachází v horní řadě nalevo a políčko s nejvyšším číslem v poslední řadě napravo. Velikost políček musí odpovídat použitým kleštím na kontrolách. Na průkazu jsou dále natištěna opravná políčka (minimálně 3). Jsou označena R1, R2,.a případně je přes jejich celou plochu natištěno písmeno R. Tato políčka mají stejné rozměry a tvoří samostatnou řadu nebo jsou posledními políčky v poslední řadě průkazu. [13] Průkaz obdrží závodník před startem. Závodník může psát do kontrolních políček. Také může tyto políčka přelepit nebo podlepit na rubové straně průkazu průhlednou páskou. Průkaz si může vložit do ochranného obalu, ale další jiné úpravy nejsou povoleny. [2] Každý závodník je povinen si svůj průkaz na každé kontrole zřetelně označit. Označování závodního průkazu (dále jen ražení ) se provádí kleštěmi do závodního průkazu. Alespoň část ražené stopy musí být v příslušném políčku. Příslušné políčko je políčko s označením pořadového čísla kontroly. Rezervní políčka se používají jedině tehdy, označí-li závodník omylem do některého políčka nesprávnou kontrolu nebo neníli otisk dosti zřetelný. Označí-li závodník omylem kontrolu do políčka následujícího za políčkem příslušným této kontrole a chybu zjistí až na následující kontrole, může označit tuto kontrolu do opravného políčka. Políčko této kontroly se uzná jako příslušné pro kontrolu předchozí. [13] Ražení slouží k potvrzení průchodu závodníka kontrolami. Pokud je závodníkovo ražení v rozporu s předchozími odstavci, jedná se o nepředpisové ražení. V případě, že lze i z nepředpisového ražení jednoznačně zjistit, že závodník prošel všemi kontrolami ve stanoveném pořadí, není závodník diskvalifikován. Není-li možné tuto skutečnost z ražení zjistit, ale lze průchod kontrolou věrohodně dokázat (svědci, fotografie), rozhoduje o diskvalifikaci závodníka jury. V ostatních případech nepředpisového ražení je závodník diskvalifikován. Závodník je rovněž diskvalifikován, když je jeho závodní průkaz natolik poškozen, že nelze ražení objektivně vyhodnotit. [13] 31

32 Tento způsob ražení se používal do vstupu SPORTidentu na naše území. Byl jím rychle vytlačen, a tak dnes se užívá hlavně pro tréninkové účely a na orientační hry. Elektronický systém SPORTident Závodní průkaz je při použití tohoto systému tvořen elektronickým čipem, vyráběným nebo schváleným výrobcem systému. Čip musí být čitelně označen výrobním číslem. Zaznamenávání průchodu kontrolami, startem a cílem, vypočítávání dat, mazání apod. probíhá tak, že závodník vloží čip do otvoru příslušné označovací jednotky na nezbytně dlouhou dobu (obr. č. 16). [13] Obr. č. 16 Záznam průchodu kontrolou pomocí systému SPORTident Závodník je povinen si ve startovním prostoru vymazat data čipu v mazací jednotce a provést kontrolu jejich vymazání v kontrolní jednotce. Povinností pořadatelů je mít na startu náhradní čipy, pro případ závady na čipu některého ze závodníků. V předstartovním prostoru může pořadatel požadovat oražení v kontrolní nebo startovací jednotce. [13] Při každém oražení je závodník povinen zkontrolovat činnost zařízení (světelná a zvuková signalizace). V případě nefunkčnosti kontrolní jednotky je povinností závodníka označit průchod kontrolou mechanickým zařízením do mapy, a to do vyznačených políček pro náhradní ražení. V případě, že na mapě nejsou tato políčka vyznačena, pak místo musí být určeno pořadatelem v pokynech závodů. Mapu s náhradním ražením je závodník povinen v cíli předat ke kontrole. Mechanické ražení je platné jen v případě nefunkčnosti kontrolní jednotky. [13] Závod končí oražením cílové kontrolní jednotky, pokud to v pokynech není stanoveno jinak. Tato jednotka plní funkci časomíry a slouží k výpočtu výsledného 32

33 dosaženého času. Průchod cílem bez oražení cílové jednotky je důvod k diskvalifikaci. [13] Po doběhu do cíle je závodník povinen bez odkladů provést vyčtení svého čipu, a to i v případě, že závod neabsolvoval celý. Vyčítání čipu se provádí ve vyčítací jednotce, která je umístěna v cílovém prostoru. Pokud není možné umístěná vyčítací jednotky v cíli, musí být její umístění viditelně označeno a popsáno v pokynech. Náhradní ražení v mapě musí být zkontrolováno hlavním rozhodčím závodu. [1] [13] Závodník je diskvalifikován, jestliže z dat uložených v čipu nevyplývá, že prošel kontrolami ve stanoveném pořadí. Dále může být diskvalifikován, když chybí záznam o průchodu některou z kontrol a závodník neprokáže svůj průchod oražením do mapy a jejím odevzdáním.diskvalifikován může být i v případě, že čip nenese záznam o průchodu startem nebo cílem. [13] Hlavní rozhodčí je povinen provést kontrolu dosažených mezičasů a to hlavně tehdy, došlo-li během závodu k poruše některé z kontrolních jednotek. V případě dosažení nereálných mezičasů mezi některými kontrolami je oprávněn závodníka diskvalifikovat. [13] 33

34 Závěr Tato práce by měla sportovcům i zájemcům o orientační běh přiblížit dnešní podobu orientačního běhu. Jak jsem již v úvodu podotkla, většina publikací k tomuto tématu je zastaralá. Z bakalářské práce by se měl čtenář dozvědět, jak dnes probíhají závody, jaké je nezbytné vybavení a co by měl znát předtím, než se na závod v orientačním běhu vydá. Orientační běh ovlivňuje nejenom fyzickou, ale i psychickou kondici člověka. Nelze si snad představit zdravější prostředí pro sport než je les. Pohyb na čerstvém vzduchu, bez kouře a hluku, odstraňuje vlivy každodenní zátěže organismu. Základem fyzického výkonu v závodě je dobrá vytrvalostní kondice. V dnešní době je již dostatečně známo, že vytrvalostní zatížení je významným preventivním činitelem řady civilizačních nemocí. Spojení běhu a orientace v neznámém terénu dodává orientačnímu běhu kouzlo jedinečnosti a neopakovatelnosti. Každý závod je jiný a mění se i prostředí, ve kterých se závody uskutečňují, jednou v rovinatých lesích, podruhé v horských oblastech, někdy v bažinatém terénu, jindy ve skalách. OB je sport, ve kterém je možno závodit od 7 do 90 let, a tak se často stává, že závodí celé rodiny. Pevně věřím, že i tato bakalářská práce přispěje k ještě větší popularitě orientačního běhu a umožní zájemcům dozvědět se další informace o tomto sportu. 34

35 Použitá literatura 1. HNÍZDIL, J. Orientační sporty: běh, běh na lyžích, radiový běh, horská kola, potápění. Praha: Grada, s. ISBN DOUŠEK, I., LENHART, Z. Malá škola orientačního běhu. 1. vyd. Praha: Olympia, s. ISBN DVOŘÁK, F., SÝKORA, B. Orientační hry a závody: Orientační běh. 1. vyd. Praha: SPN, s. + 1 mapa 4. KOČ, B. Orientační běh. 1. vyd. Praha: Olympia, s. 5. KOČ, B. Škola orientačního běhu. Praha: Olympia, s. 6. MÁČEK, M., MÁČKOVÁ, J. Fyziologie tělesných cvičení. 1. dotisk 1. vyd. Brno: PdF MU, FSpS, s. ISBN MELICHA, J. a kol. Fyziologie tělesné zátěže II.: Speciální část 2. díl 1. vyd. Praha: Karolinum, s. ISBN ONDŘEJ, O. Rekreační sport : Atletika, badminton, bruslení, lyžování, orientační běh, plavání, stolní tenis, sportovní gymnastika, triatlon, tenis, windsurfing a další sporty. 1. vyd. 2. díl. Praha: Olympia, s. 9. ROGL, V. Správnou stopou. Praha : Cesty, s. ISBN SOUMAR, L., TVRZNÍK, A. Běhání. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, s. ISBN X 11. VOJTÍŠEK, Z: Branné závody: Orientační běh. 1. vyd. Praha: SPN, s. 12. ZDĚNOVEC, O. Branně sportovní a branně technická činnost : Radiový orientační běh. 1. vyd. Praha: SPN, s. 13. Pravidla orientačního běhu - platná od : ( ) ( ) ( ) 35

36 Resumé Tato práce se zabývá orientačním během jako sportovní disciplínou. Měla by sportovcům i zájemcům o orientační běh přiblížit dnešní podobu orientačního běhu. Na začátku práce je uvedená fyziologická charakteristika OB. Následuje stručná historie a vývoj orientačního běhu. V práci je popsáno nezbytné vybavení závodníka v orientačním běhu. Dále vysvětluje základní pravidla a podobu závodů, jak v současnosti probíhají na našem území. Resume This paper deals with orienteering as a sport discipline. It should bring sportsmen and people interested in orienteering closer to today s image of orienteering. Physiological characteristics of orienteering are presented at the beginning of the paper. Next comes brief historical background and evolution of orienteering. The paper describes necessary equipment of the orienteering competitor. In the following it is explaining basic rules and image of the competition, as they take place on our territory today. 36