Zonace v chráněných územích ve vztahu k ochraně přírody

Transkript

1 Zonace v chráněných územích ve vztahu k ochraně přírody Zonace v chráněných krajinných oblastech má za úkol územně vyčlenit chráněné území do zón, aby se co nejefektivněji chránila příroda a krajina. Území chráněné oblasti není nikdy homogenní, a proto jsou zóny vždy odstupňované podle výše potřeby ochrany. Zonace by se měla zabývat všemi aktivitami provozovanými v chráněném území a případně je regulovat. Zonace se týká velkoplošných chráněných území, kde je NP členěn do tří zón (viz. Obrázek 1) a CHKO obvykle do čtyř (viz. Obrázek 2). Nejvyšší stupeň ochrany poté vyžaduje první zóna a po třetí nebo čtvrté zóně často následuje ochranné pásmo. Zonace v chráněných územích vychází ze zákona o ochraně přírody a krajiny 114/1992 Sb. a její rozsah a změny má na starosti Ministerstvo životního prostředí. Je důležité podotknout, že první zóna v CHKO nevyžaduje stejný stupeň ochrany jako první zóna v NP, protože odstupňování je v obou případech rozdílné. [3] 1 / 6

2 Obr. 1 - Ukázka zonace v Krkonošském národním parku [6] Obr 2. - Ukázka zonace v CHKO Beskydy [5] Kategorie zón ve vztahu k ochraně přírody I. zóna (jádrová oblast) - nejcennější přírodní bohatství, často území bez lidského zásahu, pohyb návštěvníků je v případě NP výrazně omezen na turisticky značené cesty II. zóna (nárazníková zóna) - oblasti obklopující první zóny, zde se cílenými zásahy (nikoli,,hospodařením") urychlují přírodní procesy směřující k podpoře přírodních ekosystémů III.-IV. zóna (přechodová zóna) tyto zóny mají nejmenší omezení a obsahují i zastavěné plochy či plochy s přímým vlivem člověka. [3] Zonace chráněných území ve vztahu k cestovnímu ruchu Zonace v chráněných územích ve vztahu k cestovním ruchu vychází ze zonace, která je daná 2 / 6

3 zákonem. Je to tedy neformální metoda, která je využívána destinačním managementem daného chráněného území. [4] Správné využití zonace tak může mít pozitivní vliv jak na rozvoj cestovního ruch, tak na ochranu přírodních hodnot dané destinace. Tato zonace podle hodnot chráněného území a dalších kriterií určuje základní způsoby využití chráněného území pro cestovní ruch s prioritou ochrany přírody, krajiny a zájmů místní komunity. " [4] V rámci cestovního ruchu jde o rozhodování, kde a jaké rekreační aktivity budou povoleny. [2] Zonace je vhodná při výstavbě infrastruktury CR, usměrňování toku návštěvníků, vzdělávání a komunikaci, ale především k omezení dopadů lidské činnosti. Na rozdíl od zonace dané zákonem je v zonaci pro cestovní ruch dobré zohledňovat časovou a prostorovou zonaci. Prostorová zonace odlišuje jednotlivé typy území podle možnosti využití v cestovním ruchu (střediska cestovního ruchu nebo pouze pěší stezky). Časová zonace poté zohledňuje odlišnou citlivost v různých částech chráněného území v různém časovém období. [4 ] To v případě zonace dané zákonem možné není, jelikož je vymezena pouze geograficky. Takto prostorově i časově zohledněná zonace dokáže počítat se sezónností, tokem návštěvníků nebo s výskytem živočichů v určitých obdobích. Kategorie zón ve vztahu k cestovnímu ruchu I. zóna (přísně chráněné území) - zákaz jakékoliv formy turismu II. zóna - (omezený turismus) - pouze limitovaný počet pěších návštěvníků III. zóna - (mírná turistická zóna) - návštěvníci mohou provádět turistické aktivity s nízkým dopadem na chráněné území IV. zóna (středně intenzivní turistická zóna) - turismus by měl být v této zóně limitován na omezené ploše a k tomu i omezená infrastruktura CR V. zóna (intenzivní turistická zóna) - tato zóna by se měla nacházet v masově navštěvovaných místech jako jsou plážové rezorty, lyžařská centra a neměla by zasahovat do chráněného území [1] 3 / 6

4 Kritéria při vytváření zón ve vztahu k cestovnímu ruchu Při tvorbě zón ve vztahu k cestovnímu ruchu je nutné zohlednit několik kritérií, aby se vytvořil co nejefektivnější poměr ochrany přírody a rozvoje cestovního ruchu. Při tvorbě se poté vychází z těchto kritérií: unikátnost ekosystému a geomorfologických útvarů již existují zonace dle zákona míra zranitelnosti ekosystému při celoročním působení nebo nárazovém působení (sezónnost) schopnost obnovy ekosystému po skončení CR závažnost dopadů CR na jednotlivé druhy (hnízdící ptáci, říční břehy, endemické a chráněné druhy) možnost či nemožnost regulace dopadů CR technickým opatřením možnost územně vymezit další zóny uvnitř nebo vně chráněného území dopady CR na okolí chráněného území závislost druhu CR na dopadu CR analýzy aktuální situace v chráněném území možnost zajistit dodržování určených pravidel v jednotlivých zónách [4] Zonace nejen na pevnině Zonace není otázkou jenom pevniny, ale efektivně se může využít i na moři nebo oceánu. Příkladem mohou být Filipíny, kde se podařilo vytvořit zonaci, která přispěla k znovuvytvoření a udržování rybí populace a jiných mořských živočichů. Ve vodách se vytvoří takzvané mořské parky, kde je rybolov a vodní aktivity částečně nebo úplně zakázán, což vytváří ideální podmínky pro rozvoj podmořského života. Stanovení zonace a ochrany území v mořských parcích bývá vždy obtížnější než na pevnině a stejně je tomu i s kontrolou dodržování pravidel. [ 3] Správně zvolená zonace ve vztahu k cestovnímu ruchu 4 / 6

5 Ideální zonace v chráněném území by nikdy neměla zůstat statická a měla by pružně reagovat na všechny změny vně i uvnitř chráněného území. Je tak zapotřebí pravidelně vyhodnocovat na základě výsledků výzkumu a nových poznatků o chráněné oblasti. Dále by se měla geograficky přizpůsobovat a případně rozšiřovat, protože okolí chráněné oblasti má vliv i na samotnou chráněnou oblast. Je také nezbytné informovat účastníky cestovního ruchu o časové zonaci a případně zamezit vstupům do různých oblastí v různém časovém období. Správně zvolená zonace je podporována publicitou, vzděláváním návštěvníků, komunikací a viditelným prosazováním pravidel chráněného území. Důležité je především pochopit fungování chráněného území jako celku, porozumět vzájemné souvislosti zón a regulovat tak toky návštěvníků podle potřeb území. [4] Zonace je významný nástroj managementu cestovního ruchu v chráněném území, avšak i zonace má své limity a je zapotřebí využívat spolu se zonací i další nástroje k podpoře udržitelného cestovního ruchu v chráněném území. [2] Použité zdroje: [1] CEBALLOS-LASCURAIN, H. Integrating Biodiversity into the Tourism Sector: Best Practice Guidelines: Report submitted to UNEP/UNDP/GEF/BPSP [online] [cit ]. Dostupné z: [2] FRIEDRICHOVÁ, Jana. Využití zonace v managementu cestovního ruchu v chráněných územích [online]. Hradec Králové, 2015 [cit ]. Dostupné z: Bakalářská práce. Univerzita Hradec Králové. Vedoucí práce Prof. RNDr. Josef Zelenka CSc. [3] PRIMACK, Richard B., Pavel KINDLMANN a Jana JERSÁKOVÁ. Úvod do biologie ochrany přírody. Praha: Portál, ISBN [4] ZELENKA, Josef. Udržitelný cestovní ruch: management cestovního ruchu v chráněných územích. Hradec Králové: Gaudeamus, Recenzované monografie. ISBN Zdroje obrázků: [5] GIS, CHKO Beskydy. Mapa zonace CHKO Beskydy. In: Valašská krajina: Informační portál o přírodě Beskyd [online] [cit ] Dostupné z: kydy/ [6] MRÁZEK, Libor. Krkonošský národní park (KRNAP). In: Visit Krkonoše [online] [cit ]. Dostupné z: 5 / 6

6 6 / 6