ČESKOSLOVENSKÉ BEATOVÉ FESTIVALY

Transkript

1 POPMUSEUM UVÁDÍ ČESKOSLOVENSKÉ BEATOVÉ FESTIVALY KATALOG KE STEJNOJMENNÉ VÝSTAVĚ V KC KAŠTAN, RADEK DIESTLER & PETR HRABOŠ HRABALIK

2 OBSAH: I. 1. ČS. BEATOVÝ FESTIVAL, PRAHA, (H.)...5 II. 2. ČS. BEATOVÝ FESTIVAL, PRAHA, (H.)...10 III. 1. SLOVENSKÝ BEATOVÝ FESTIVAL, BRATISLAVA, (H.)...16 IV. 3. ČS. BEATOVÝ FESTIVAL, PRAHA, (H.)...18 V. BEATOVÉ FESTIVALY V REGIONECH (-rdd-)...21 VI. Z VERNISÁŽE 22. LISTOPADU 2017 (foto Miroslav Lédl)...26

3 1. ČS. BEATOVÝ FESTIVAL PRAHA, Plakát J. A. Pacáka k 1. čs. beatovému festivalu. Uspořádání 1. Československého beatového festivalu bylo důsledkem a vyvrcholením mnoha snah naší rockovou scénu zoficiálnit, zastřešit a ukázat to, co je z ní opravdu nejlepší. Svou roli tu sehrál i dobrý úmysl rock propagovat. Tajemník festivalu Miloslav Langer uvedl v Beat Festival Expressu (1967), že tu mj. vyvstala zákonitá nutnost nějakého podobného podniku, jakožto prostředku k uvedení naší beat music na širší platformu a její zařazení na právoplatné místo v kulturním životě; chceme ukázat, že není onou pouhou periferní záležitostí, jak se ještě mnoho lidí mylně domnívá. Věc se nakonec podařila, přičemž největší roli v tom, že festival vůbec proběhl, hrál hudební teoretik a publicista Jiří Chlíbec. Byl celkem uznávanou osobností, činnou i v mezinárodních hudebních organizacích (IFMC), stál u zrodu mnoha tuzemských festivalů, týkajících se třeba naprosto rozdílných druhů hudby (ČAJF Přerov, Mladá píseň Jihlava, Porta), spoluzaložil Federaci českých jazzklubů atd. Šel na to celkem chytře: protože bolševik miloval úřad a všechny záležitosti z něj řízené, Chlíbec tedy založil beatový úřad, tzv. Pop federaci, organizaci, řádně zapsanou a zaregistrovanou na příslušných místech. Dokonce i s vlastním razítkem. A jak byl v té době na něčem štempl, bylo to bráno jako oficiální a schválené. Chlíbec se poté spojil s mládežnickou organizací OV ČSM Praha 5 a dramaturgy z Music f Clubu a uspořádání festivalu nakonec prosadil. Původně se měl fesťák z dnes už neznámých příčin konat v Karlových Varech, ale nakonec se rozhodlo, že reprezentativní přehlídka potřebuje reprezentativní sál, a tak bylo podujatie situováno do pražské Lucerny. Organizátoři rozvrhli celý festival do tří dnů ( ), přičemž první dva dny (středa, čtvrtek) probíhaly odpolední a večerní koncerty, samozřejmě soutěžní. V pátek pak festival končil závěrečným vyvrcholením koncertem vybraných skupin a udílením různých cen. Na ozvučení Lucerny byla také sehnána na svou dobu kvalitní aparatura, zapůjčená od západoněmecké firmy Dynacord, která se na ozvučování sálů a hal úzce specializovala. Po celé tři dny festivalu pak o dění na akci informovaly speciální festivalové noviny Beat Festival Express, v sále Lucerny natáčely Československý rozhlas a Československá televize. Nicméně festival provázely zmatky a ani úroveň některých kapel nebyla nijak vynikající. V roce 1987 to nastínil v měsíčníku Gramorevue v seriálu Kdopak by se rocku bál hudební publicista Ondřej Konrád: Po dvaceti letech, které od festivalu uplynuly, se dá dost těžko říci, jaký měl festival umělecký průměr, protože Mickey And The All Stars uzavírali druhý sobotní koncert. Olympic na 1. čs. beatovém festivalu. Michal Prokop (Framus Five), jeden z objevů festivalu. 5

4 Program prvního ročníku. Někteří interpreti dokázali publikum pěkně zjančit. v paměti zůstala nejvýrazněji zapsána spíš ta lepší vystoupení a zbytek se ztrácí v mlze, nemluvě o tom, že leckdo tu doplatil na zvukové potíže nebo nervozitu (především ti méně zkušení). Jako na každé podobné akci hrály i na festivalu skupiny pro něj nezralé nebo ne docela odpovědně vybrané, tvořily však tu nejmenší část vystupujících. Obecně vzato přinesl festival daleko víc pozitivního od zmíněné žánrové pestrosti přes potvrzení očekávaných kvalit zavedených souborů k objevení celé řady jednotlivých talentů (nebo celých skupin); to všechno v příjemné atmosféře bez větších incidentů a s minimem lokálpatriotických projevů. Na samotných skupinách i návštěvnících bylo vidět, že světu mládeže vládne móda hippies. Popisuje to ve svém mírně znevažujícím článku v Mladém světě i publicista Jaroslav Pacovský (1968): Lucerna žila tři dny skutečně svérázným prostředím. Někteří muži měli květinové kalhoty, jiní květinové košile a byli i tací, kteří měli květiny ve vlasech. Také se vyskytlo mnoho mužů v nejrůznějších uniformách, z nichž mnohé se blížily pestrostí uniformě uvaděčů v cirkuse. Ti nejprogresivnější měli zastřižen vous do malého knírku. Módní brýle byly kulaté s tenkými obroučkami (dnes se jim říká lennonky pozn. autora). Na klopách diváků se blýskaly knoflíky (placky) s anglickými nápisy. Zatímco dříve bylo touhou každé jazzové kapely, aby byli všichni ve stejných oblecích, beatové skupiny se snaží o co největší pestrost. Opět zde převládaly květinové obleky, saka z hladké kůže a někteří hudebníci měli kožešinové krátké kabáty s kožešinou navrch. Jinak publikum se na festivalu chovalo uvolněně a k nějakým excesům prakticky nedošlo. I hudební skupiny zahrály většinou vcelku dobře, nejslabším momentem bylo pouze středeční odpoledne, kde kromě jasně dominujících Framus Five vystoupily většinou mimopražské soubory. A nejlepšími okamžiky byly samozřejmě závěrečné páteční finále a noční beat-session, na kterém exceloval Apollobeat, který se bohužel díky necitlivosti publika (údajně příliš velká komerce) festivalu vůbec nezúčastnil. men pod vedením zpěváka a kytaristy Deža Ursinyho, a to v té době existovali tři měsíce a vystoupení v Lucerně byl údajně jejich pátý koncert. Hudební publicista Jaromír Tůma o něm napsal v Mladém světě (1968): Projev Soulmenů, jejichž repertoár má těžiště ve vynikajících Ursinyho písních (I Have Found, A Sample Of Happiness, Baby Do Not Cry, I Wish I Were), se diametrálně liší od běžného menu, na které jsme si při beatových koncertech zvykli. Jejich hudba je mimořádná a náročná svou harmonickou bohatostí, množstvím originálních melodických nápadů, změnami tempa. Soulmen se odlišují i jednotnou šedou barvou svého oblečení i staženou aparaturou, která dovoluje posluchači plně vnímat každou barvu a každý tón. Dodávají beatové hudbě profesionální kvalitu, lesk i decentnost. Ostatní kapely také předvedly solidní výkony. Například Jiřímu Černému, který se zaměřoval zejména na vokální stránku, se hodně líbil zpěvák Juventusu Karel Černoch, o němž se vyslovil, že má všechny předpoklady stát se stejným typem pop zpěváka, ctícím rockové pojetí, jakým je třeba ve světě Tom Jones. Na Jandovi z Olympiku oceňoval zejména jeho pečlivou artikulaci, takže mu bylo rozumět každé slovo. A Michal Polák ze Synkop 61 by prý mohl od minuty nastoupit k Beach Boys. Poté Černý pochválil Michala Prokopa z Framus Five, o kterém publicistův jmenovec, textař Rostislav Černý prohlásil, že při jeho zpěvu až běhá mráz po zádech. Dále se líbil i Jaroslav Jarosil z Crystalu a veteráni Kaplan, Volek, Sedláček. Co dodat na závěr? Snad jen to, že dobrá věc se podařila. 1. Čs. Beat Festival byl navíc uspořádán v celkem příhodném klimatu - tak jak postupně probíhalo uvolňování v celé československé společnosti, a určité politické změny byly cítit ve vzduchu, dostal se festival tak trošku do stínu, takže papaláši ho přešli bez větších připomínek. Respektive lépe by asi bylo přiznat, že v příštích měsících měli úplně jiné starosti, než rozhodnout o tom, zda-li je beatová hudba závadová či nikoli. Fragment titulní stránky festivalového zpravodaje s profily účinkujících. Předávání cen: Jiří Černý, za ním Vlado Mallý a Fedor Frešo z The Soulmen, Michal Prokop, Dežo Ursiny, a konferenciér Oscar Gottlieb. František Francl (Flamengo). Obálka publikace Jana K. Sýkory Czechoslovak Beat Music 67, jakási výroční zpráva českého a slovenského rocku po 1. BF. Bohužel, festival měl i několik dalších mínusů. Jedním z nich byla kupříkladu neúčast v té době naší nejlepší skupiny Matadors, která v době konání festivalu vystupovala ve Švýcarsku. Dalším mínusem byla podle hudebního publicisty Jiřího Černého i nezkušenost některých skupin s kvalitní aparaturou snažily se hlavně hrát nahlas, což ovšem v jejich provedení znamenalo vytvářet hluk, v němž se ztrácelo všechno, včetně jejich muziky. A pak návštěvnost byla každý večer vcelku solidní, ale odpolední koncerty příliš mnoho diváků nenalákaly. Do finále pak z prvního dne postoupili Framus Five s Michalem Prokopem, Hammelovy Prúdy, Soulmen Deža Ursinyho, brněnské Synkopy 61 a Jandův Olympic. Čtvrtek katapultoval do finále pražské Flamengo a mladíčky z west-coastových Rebels. Palmu vítězství si zaslouženě odnesli bratislavští The Soul- Summa 1. Československého Beat Festivalu Místo konání: Praha Lucerna Konferenciér: Oscar Gottlieb ÚČASTNÍCI: středa v 16.30: Lovin Hurican Or Nothing (Praha), Sigi Dan Dick & Honey girls (Bratislava), The Meteors (Fiľakovo), Framus Five (Praha), Veteráni (Hradec Králové), Rogers Band (Praha) ve 20.00: The Meteors (Fiľakovo), Synkopy 61 (Brno), Soulmen (Bratislava), Crystal (Praha), The Spies (Ostrava), Prúdy (Bratislava), B-B Škamna (Ostrov nad Ohří), Olympic (Praha) Peter Novák na festivalu představil své George & Beatovens. Johnny & They na beatovém festivalu

5 Ladislav Klein (Olympic). čtvrtek v 16.30: The Devils (Košice), The Buttons (Bratislava), Rebels (Praha), Johnny & They (Sokolov), Jolana (Teplice), Vulkán (Brno), Flamengo (Praha) ve 20.00: Juventus (Praha), George & Beatovens (Praha), Komety (Praha), Bluesmen s H. Ulrychovou (Olomouc-Brno), The Primitives Group (Praha), The Sinners (České Budějovice), Mickey & Rock n roll Stars (Praha) pátek ve finále: Flamengo, Framus Five, Olympic, Rebels, Prúdy, Soulmen, Synkopy 61, a jako zpestření Junior Halgaton bří Gondolánů. Jan Čarvaš, Michal Polák (Synkopy 61). VÍTĚZOVÉ: Velká cena: Soulmen Nejlepší zpěvák: Michal Prokop (Framus Five) Nejlepší zpěvačka: Hana Ulrychová (Bluesmen) Zvláštní cena za nejlepší text: Prúdy za písničku Balada o smutnom Jánovi Ceny Music f Clubu (nejlepší česká, moravská a slovenská skupina): Rebels, Synkopy 61, Soulmen Jiří Černý předává cenu Dežovi Ursinymu, jehož Soulmen byli největším objevem festivalu. Pozn.: Československá televize natočila z festivalu asi hodinový záznam, který odvysílala až v červenci 1968 a který pro jeho amatérskou kvalitu publicista J. K. Sýkora v magazínu Melodie zcela ztrhal. Zástupci vlivných beatových skupin se vyjádřili stejně ostře již v Mladé frontě 18. července. Přesto jsou současní badatelé šťastni, že se záznam zachoval i přes svůj bídný zvuk nám ukazuje, jak alespoň přibližně tehdejší kapely zněly na koncertech. A byl jimi později i náležitě využit - tvořil vcelku podstatnou položku několika dílů historického dokumentu Bigbít. 8 9

6 Liga spravedlivých: porota 2. čs. beatového festivalu v dumném rozpoložení. Publikum v Lucerně v oněch slavných prosincových dnech. 2. ČS. BEATOVÝ FESTIVAL PRAHA, Československý beatový festival se tak trochu nesl v duchu zbavování se depresí ze srpnové okupace. A co víc než právě rocková hudba může být oním ventilem, kterým unikne ven všechen nahromaděný strach, vztek a špína? Podle toho to také v Lucerně vypadalo. Muzikanti vypadali extravagantně, všechno bylo hodně nahlas a hodně ulítlé. Viktor Sodoma například vystoupil s Apollobeatem do půl těla nahý jenom s boa okolo krku, Blue Effecti byli šátky a cingrlátky ověšeni jako vánoční stromečky. Polonazí byli též psychedeličtí The Primitives Group i se svojí ohňovou show. Nejednalo se ale zatím o veřejný politický protest, byl to spíš klasický generační vzdor, dle vzoru amerických hippies. Stejný názor má i například zpěvák Michal Prokop popisující festival v Reflexu (1991, úryvky): Druhý beatový festival proběhl bez větších organizačních potíží, ve znamení květin a svobody a my jsme ještě stále měli pocit, že je to báječné a okruh lidí okolo mne nebyl zas tak politicky angažovaný. Ta naše hudba totiž tenkrát neměla ten pozdější politický náboj. Byla to sice formou revolta, ale stejná jako kdekoliv na Západě. Pořádajícími složkami se staly Pop federace, SDS Reduta a agentura Spektrum čili Spojené pražské kluby (Music f Club, Aro-cola Club a Beat Fan Club), ve štábu organizátorů byli mj. Hynek Žalčík, Jiří Chlíbec, Miloslav Langer, Jan Hrůza atd. Aparaturu podruhé zajistila západoněmecká firma Dynacord, festival uváděly dvě dvojice speakrů Černocký-Hrůza a Gottlieb-Zeman. Tak jak to všechno bylo najednou po kupe, festival výrazněji vyčlenil dvě rockové větvě 60. let beat (nebo west coast) a rhythm & blues (a soul). A také bylo znát, která z těchto větví nabírá na síle většina hudebních publicistů a porotců, kteří si ještě před rokem více hleděli zejména vokální složky kapel (a vyzdvihovali Synkopy 61 a Rebels), nyní spíše oceňovali celkový sound a hodně si všímali instrumentálních schopností jednotlivých hudebníků. Směrem k rhythm & blues, blíže do sfér nekomerčního rocku, se nakonec posunulo i vnímání publika. Hudební publicista Jaromír Tůma to potvrzuje v Mladém světě (1969): Letošní festival byl ve znamení hudby méně melodické, méně komerční a z hlediska pop-music výlučnější, a jako takový ho publikum přijalo velmi dobře. Z festivalu vyplynulo, že u nás existuje silná masa beatového publika, ačkoli hudba byla vzdálena více běžným šlágrům a běžné pop music, než jsme si zvykli. Publikum se s loňským nedá vůbec srovnat. Loni nebylo vyprodáno, letos bylo plno a zájem byl obrovský. Další věcí, která kapely rozdělila do dvou skupin, byl podíl autorské hudby a anglicky zpívaných cover verzí. Některé skupiny se prostě stále snažily co nejlépe zahrát britskou nebo americkou písničku prostě ji převzít tak, aby její interpretace byla dokonalá a přesná. Mělo to dva důvody: za prvé svým způsobem to nahrazovalo neexistující trh se západními deskami; většina posluchačů tak znala skladbu spíše z podání české kapely než z podání zahraniční party, která ji napsala a nahrála. Takže jakási zprostředkovatelská služba. A za druhé byl to i skvělý trénink ať už co se týče instrumentace, aranžmá, nebo vokálního projevu a procvičení správné anglické výslovnosti. Chyběla však osobní výpověď. Do této první skupiny šlo zařadit např. The Primitives Group, Framus Five či slovenské Blues Five. Ve druhé skupině byly naopak kapely, které stavěly převážně na vlastních autorských věcech s českými nebo slovenskými texty. Je pochopitelné, že autorské schopnosti našich pionýrů rockového (beatového) skládání u nás byly teprve v počátcích, proto jejich skladby většinou nedosahovaly úrovně západních hitů. Navíc se projevovala i aranžérská nezkušenost je něco jiného skladbu slyšet, znát rozložení a nástupy nástrojů, a dle toho ji interpretovat, a něco jiného je ji vytvořit a rozložení a nástupy nástrojů sám vymyslet. Jenomže i když se taková písnička zdá zatím neumělá a mnohdy je i nedobře zahraná, je něčím, co autor vložil do hry sám, je autentická. Mezi kapely s tímto autorským vkladem bylo možné zařadit Olympic, George & Beatovens nebo slovenské Prúdy. Při uvědomění si těchto rozdílů, vyvstaly mezi porotci problémy, koho spíše ocenit. Někoho, kdo naprosto precizně a věrně (instrumentálně a pěvecky) vystřihne cizí hit anebo toho, kdo se pokouší o vlastní muziku, byť zatím její kvalita je řekněme diskutabilní? Porotci se nakonec rozhodli pro třetí možnost hlavní cenu získala skupina, která skvěle přejela zahraniční covery, a navíc se ještě vytasila s na české poměry výbornou vlastní tvorbou: onou partou byl samozřejmě Blue Effect. Úvod prvního večera patřil legendám čs. rock n rollu Kaplanovi a Volkovi a jejich kapele Samuels. Po nich nastoupily Synkopy 61, které publikum přivítalo velmi pozitivně, kritiky ale příliš nenadchly doba přece jenom pokročila a jejich west coast se během pouhého roku stal malým anachronismem. Naopak moc se líbili táborští Kings, jejichž zpěvák M. Kolář zpíval až téměř s tomjonesovským nápřahem. Bratislavská skupina Prúdy byla přijata také příznivě, i když některým kritikům trochu vadil její přechod k rhythm & blues. O bombastický závěr plný psychedelického divadla se spoustou ohně a jiných pyrotechnických efektů se pak postarali The Primitives Group, jejichž show doslova zvedla diváky ze sedadel. Večer zahajovali olomoučtí Bluesmen a vystoupení s důsledně uplatňovanými vlastními skladbami se jim povedlo mnohem lépe než před rokem. Trenčínští Stings byli asi nejslabší kapelou obou dnů nepřinesla nic než omílání známých hitů a to ještě v dosti sporné instrumentální kvalitě. Ani bratislavští Mr. Jet And The Cannibals se příliš nepředvedli. Návrhy Petra Síse na festivalový plakát. Z nahrávek pořízených na festivalu vyšlo několik EP......a LP, které nezapomenutelným způsobem rozsekal Jan Křtitel Sýkora v časopise Aktuality Melodie

7 Alternativní logo festivalu, které se objevovalo na tiskovinách Pop Federace a Reduty. Fragment programu. Blue Effect (Radim Hladík, Vladimír Mišík) se stali největším domácím trhákem 2. čs. beatového festivalu. Naopak soubor Blue Effect od nějž se toho očekávalo hodně, tato očekávání také splnil. Pětice Hladík-Mišík-Kozel-Čech-Svoboda vybalila na publikum tříštivou směs rhythm & blues, z níž vyčnívala jediná skutečně melodická písnička, která byla následně oceněna Sunny Grave. Po efektech nastoupili George & Beatovens se srdcervoucím Petrem Novákem za mikrofonem a jejich vystoupení bylo taktéž označené za vydařené. Nadšení vzbudil též černej bejk Michal Prokop se svým stádem Framus Five. Koncert Olympiku byl označen za velmi profesionální, ale ničím novým nepřekvapil. Naopak velmi příjemným překvapením bylo vystoupení bratislavské party Blues Five se zpěvákem Peterem Lipou. Na ostravském soulovém souboru Flamingo kritici opět ocenili profesionalitu a preciznost hraničící téměř s dokonalostí, ale také vytkli jistou akademičnost. Ze tří zpěváků kapely (Zagorová, Němec, Rottrová) je zaujala zejména Marie Rottrová. West coastoví Cardinals se líbili o něco méně než jejich brněnští bratři ve stylu Synkopy 61. Stejné nadšení jako Flamingo naopak vyvolal další band vyzbrojený dechy Spáleného Apollobeat se zpěvákem Viktorem Sodomou. Naopak trošku zklamalo Flamengo, které bylo poněkud vyčerpáno dlouhým cestováním z Německa; dorazilo do Lucerny těsně před svým vystoupením. Na nočních beat-sessions v Music f Clubu si pak zahrály kapely, které neměly tu možnost vystoupit přímo na festivalu, např. Why Not, Double Time nebo Bobby And New Society. Co ovšem pro naše rockery znamenalo trošku studenou sprchu, bylo srovnání se zahraničními hostujícími soubory. Z nadšení jak dobře všechno funguje a jak tuzemské soubory výborně hrají, a možná také díky určitým náladám a pocitům svobody, nabytým během pražského jara 68, stoupl muzikantům trošku hřebínek začalo se prostě tvrdit, že na evropském kontinentu jsou naše beatové soubory kvalitou hned druhé za Západním Německem. Určitě jsme tu muzikantské osobnosti měli, stačí jen jmenovat: Radim Hladík, Michal Prokop, Dežo Ursiny, Marian Varga, Vladimír Mišík, František Francl a někteří další. Jenomže se zapomínalo na celkový background, který tato scéna k tomu, aby kvalitně fungovala, potřebuje. To znamená informující média (tisk, rozhlas, televize), zájem gramofirem, klubové zázemí, nástrojové parky, kvalitní aparatury atd. U nás ale nic z toho skoro neexistovalo. Média brala beat jenom jako popelku, přestože ovládal světovou pop-kulturu už skoro pět let, klubů bylo na obrovský počet vystupujících skupin stále málo, a nástroje a aparatura? Pro tu se jezdilo na Západ snad až do devětaosmdesátého! le vrhat nože do svého aparátu, v česku ceněné a velmi drahé leslie-bedny. Přitom Nice tu vůbec původně neměli hrát pořadatelé festivalu pozvali rhythm&bluesovou legendu Spencer Davis Group, jenže ta odjela na neplánované turné po USA. Suma 2. Československého Beat Festivalu: Neděle a pondělí ÚČASTNÍCI Apollobeat + V. Sodoma (Praha), The Primitives Group (Praha), Blue Effect (Praha), Framus Five (Praha), Flamengo (Praha), George & Beatovens (Praha), Olympic (Praha), Samuels Band (Praha), Cardinals (Praha), Kings (Tábor), Synkopy 61 (Brno), Atlantis (Brno), Bluesmen (Olomouc), Flamingo (Ostrava), Blues Five (Bratislava), Prúdy (Bratislava), New Soulmen (Bratislava), Mr. Jet & The Cannibals (Bratislava) BEAT CRITICS POLL 68 Nejlepší kapela: 1. půlrok Matadors 2. půlrok Blue Effect Nejlepší skladba roku: Klaunova zpověď (George & Beatovens) Nejlepší skladba festivalu: Sunny Grave (Blue Effect) Nejlepší hudebník roku: Radim Hladík (Matadors, Blue Effect) Nejlepší zpěvák: 1. půlrok M. Prokop (Framus Five) a V. Sodoma (Matadors) 2. půlrok V. Sodoma (Apollobeat) Objev roku: Blue Effect Konečně také hosté ze zahraničí: Hlavními hvězdami byli britští The Nice, art-rockové trio vedené varhaníkem Keithem Emersonem. Další hosté: Cuby & The Blizzards (Holandsko) s kytaristou Eelco Geelingem zřejmě nejlepší kontinentální bluesová kapela, a pak švédští Mecki Mark Men se zpěvačkou Anki Lindqvist. Viktor Sodoma s apartním boa své matky, které vyvolalo dlouhé diskuse v kuloárech. Synkopy 61: west coastu už na rozdíl od prvního ročníku nešla karta. Moderátoři festivalu Honza Hrůza (s vousištětem) a Pavel Černocký (morový doktor s kloboukem). Proto, když se na prknech Lucerny objevila švédská skupina Mecki Mark Men s finskou zpěvačkou Anki Lindqvist, publikum pochvalně hučelo, při instrumentálních ekvilibristikách holandského kytaristy Eelco Geelinga a jeho bluesové formace Cuby & The Blizzards už bylo jako u vytržení a anglické trio The Nice v čele s varhaníkem Keith Emersonem pak u něj vyvolalo největší šok a nešlo ani tak o to, že rozjetý Emerson začal náh- Obálka festivalového čísla Pop music expresu s kresbou Káji Saudka

8 Pacákův plakát k 2. čs. beat festivalu 14 15

9 1. SLOVENSKÝ BEATOVÝ FESTIVAL BRATISLAVA, Už z tohoto hodnocení Gentlemanů je celkem zřejmé, kdo byl vyhlášen večer vítězem. Za souborem Gentlemen se umístili jako druzí The Gattch a třetí skončil Modus. Takto vypadala obálka festivalového zpravodaje. The Gentlemen, vítězové festivalu, v akci. Taký chalan, ktorý vie zazpievať aj Amen Corner : Miro Žbirka (Modus), 18 rokov. Druhé místo na slovenském beatovém festivalu získali The Gattch. Slováci svůj 1. slovenský beatový festival uspořádali ve dnech 14. a 15. listopadu 1969 v bratislavské hale PKO. Byl soutěžní a svojí účastí ho ozdobilo jedenáct slovenských skupin a čtyři hostující bandy z Anglie, Jugoslávie a České republiky. Jako první vystoupila odpoledne kapela The Ecrins z Istebného, která se zaměřila na mix vlastních písní s covery od Jimiho Hendrixe, přičemž asi nejvýrazněji se do uší posluchačů zapsal hlas zpěváka Tomáše Dádi. Prešovští Beatthings příliš nezaujali (snad jen vlastní písní Pokazený magneťák ), zato následující band George et les Flammes hrál velmi dobře a překvapil zejména svým vlastním repertoárem, který odzpíval zpěvák Juraj Čierny zcela netypicky francouzsky. Košický St. Patrick Club pak předvedl většinou rozpačitě znějící kousky od Beatles. Večer pak zahájili We Five, mající ve svém nástrojovém obsazení dechovou sekci. Předváděli soul-rockové covery, najmě od Cockera nebo Blood, Sweat & Tears. Po nich pak přišlo první překvapení bratislavský Modus se skvěle disponovaným, mladičkým zpěvákem Miroslavem Meky Žbirkou. Opět dechová sekce a celkem jemný pop rockový repertoár s předělávkami třeba od Bee Gees nebo písně z repertoáru muzikálu Hair. Soubor Hooks pak koncipoval svoje představení jako jakýsi happening, přičemž jeho hlavní devizou byl rockový rámus s autorskými písněmi Hey George a Nechcem už snívat, co třešinkami na svém podivném dortu. Poslední kapelou večera byli průměrní Blackmailers ze Žiliny, kteří předvedli celkem odvarové pojetí Hendrixe. Sobotu odpoledne zahájili svojí produkcí celkem dobří košičtí Forty Three, ale víceméně jako by jen vyladili atmosféru pro další soubory, v soutěži později hodnocené jako nejlepší. Prvním z nich byl The Gattch z Nových Zámků, který zahráli dosti komplikovanou, proaranžovanou směs bigbítu, jazzu a vážné hudby, okořeněnou výbornými instrumentálními výkony. O koncertu další skupiny Gentlemen, tentokrát z Bratislavy, napsal hudební publicista Ondřej Konrád v Aktualitách Melodie (1969): Zahráli pět skladeb, dvě Lennon-McCartneyovské věci z Abbey Roadu a tři vlastní písně zpěváka a pianisty Jána Lehotského. Fantasticky se jim přitom podařilo zaranžovat si pro svůj posaz Golden Slumbers a výborně zazpívali i obtížné Because. Zbývající skladby Jána Lehotského se mi ovšem líbily ještě víc, především asi díky jeho fantastickému pěveckému projevu. Byl to pro mě obrovský zážitek a objev podle mne jednoho z nejlepších našich zpěváků. Celá kapela zněla skvěle, byla zjevně bez slabin a podala skutečně výborný profesionální výkon, jaký nebýváme zvyklí vídat ani u pražské špičky. Večerní koncert samozřejmě zahájily vítězné kapely a po nich přišli na řadu i hosté festivalu. Skvělý koncert předvedli brněnští Progress Organization - vše v jejich výkonu bylo vyvážené; výborné hudební nápady, instrumentace na vysoké úrovni, proaranžované vokály, pěvecká kvalita zejména P. Váněho a E. Sideridise. Spolehlivý výkon podali i pražští Blue Effect se svým rhythm & blues dokázali, že jsou skutečná špička ve svém oboru. O. Konrád pak ve svém hodnocení vyzdvihl hlavně kytaristu Radima Hladíka a jeho dlouhé brilantní sólo ve skladbě I ve Got My Mojo Working. Ostatní hosté příliš nezaujali; jugoslávský soubor Uragani by unudil k smrti i fanouška Tatranu Prešov a londýnská skupina Cressida zahrála cosi nevýrazného soft rocku, z nějž vyčnívaly pouze solidní výkony klávesisty a bubeníka. Festival se těšil poměrně velkému zájmu publika, byl pečlivě zorganizován, určitým minusem pak bylo, že chyběly nejznámější slovenské kapely jako Prúdy, For Meditation, a také Dežo Ursiny, který byl zrovna bez kapely, a Marián Varga, jenž zrovna svoje Collegium Musicum stavěl. V té době patřilo k dobrým mravům si po vlastním koncertě ještě někde zajamovat. A nejpříhodnějším místem k tomu určeným byl v té době v Bratislavě vysokoškolský V klub zvaný lidově Véčko. Tam se sešli jak hudebníci z festivalu, tak mnozí další, kteří v PKO absentovali. Bylo zde vidět již zmíněného varhaníka Mariána Vargu a jeho kolegu z CM bubeníka Dušana Hájka, bývalého baskytaristu skupiny The Buttons Milo Pavelku, na hammondky jamoval i varhaník z Cressidy Peter Jennings. Takže závěrečná, téměř holá věta na závěr: Festival se prostě povedl. Summa 1. Slovenského beatového festivalu: Místo konání: Bratislava Účinkovali (abecedně): Beatthings (Prešov), Blackmailers (Bratislava), Ecrins (Istebné), Forty Three (Košice), The Gattch (Nové Zámky), Gentlemen (Bratislava), George et Les Flammes (Bratislava), Hooks (Bratislava), Modus (Bratislava), St. Patrick Club (Košice), We Five (Bratislava) Hosté: Cressida (Velká Británie), Uragani (Jugoslávie), Blue Effect (Praha), Progress Organization (Brno) Pořadí kapel:1. Gentlemen, 2. The Gattch, 3. Modus Nejlepší zpěvák: Ján Lehotský (Gentlemen) Nejlepší instrumentalista: Dodo Šošoka (ds, Gentlemen) Modus, držitelé pomyslné bronzové medaile. Jam session vo Véčku. Pozvánka na 1. slovenský beatový festival

10 Radim Hladík (Blue Effect) s moderatizátory festivalu Jožkou Zemanem (ano, ten s granátem ) a Oscarem Gottliebem. Czeslaw Niemen rozdává Lucerně Jednego serca. Jazz Q od zvukařského pultu. 3. ČS. BEATOVÝ FESTIVAL PRAHA, Beat Festival Praha 1971, jak zněl oficiální název třetí celorepublikové přehlídky našich nejlepších rockových kapel, je dodnes předmětem různých dohadů. Už jeho příprava, zahalená v jakémsi oparu polotajna, neustále oddalované datum konání a změny ve výběru zahraničních kapel, vyvolávaly v myslích fanoušků rozpaky, rozmrzení a obavy. Určitě k tomu nahrála i počínající doba normalizace, která byla pro spoustu mladých frustrující. Jakékoli projevy svobody (a rock je jednoznačně projevem svobody) se snažila bolševická nomenklatura potlačovat, takže skutečnost, že k festivalu nakonec došlo, můžeme brát jako malý zázrak. Jestliže první dva čs. beat festivaly proběhly v závěru let 1967 a 1968, logicky měl další ročník následovat v prosinci Však také popový manažér Hanuš Bunzel (v té době šéf agentury Reduta, která se měla stát spolupořadatelem festivalu) už v září 69 v tisku roztrušoval zprávy o přehlídce, která měla termínově kopírovat obě předchozí. Objevily se i bližší informace jako například, že festival už nebude soutěžní, že kromě osvědčených domácích hvězd by si na něm zahráli i vítězové krajských přehlídek (tento model později ve druhé polovině 80. let přejal Rockfest), že na něm vystoupí čtyři zahraniční skupiny (dvě z Velké Británie a dvě ze zemí Západní Evropy), že celý festival bude natáčet rozhlas a televize. Na stránkách Pop Music Expresu dokonce DJ Pavel Černocký, který měl určité styky s některými osobnostmi britské rockové scény, uváděl, že onou hlavní kapelou by měli být tehdy hodně v laufu jedoucí Ten Years After. Celou přehlídku pak z důvodů dlouhodobého jednání s těmito hvězdami datově posunul na únor Což byla první změna data a jak se ukázalo vůbec ne poslední. Únor onoho roku byl ovšem velmi zamrzlý, a stejně jako postupně zamrzaly touhy a naděje občanů v nastupující normalizaci, zamrzly i veškeré informace o festivalu. Už žádné bombastické zprávy, kdo všechno k nám ze zahraničních hvězd dorazí, dokonce se najednou ani nevědělo, kdy se festival bude konat. V tisku (Aktuality Melodie) se objevilo několika řádkové, spíše opatrné a dosti mlhavé vyjádření že snad v červnu. Během následujících dní pak Stádní divadelní studio (pod které spadala i agentura Hanuše Bunzela) vydalo prohlášení, že rozsáhlé aktivity Reduty se vymykají statutu běžné agenturní činnosti, takže bylo rozhodnuto, že Reduta se prostě a dobře na festivalu nebude podílet. Hotovo a šmytec. Do toho navíc začala rekonstrukce Lucerny a jiné reprezentativní místo pro festival bylo velice obtížné najít. A tak se stále jakoby nedělo nic a v podstatě nikdo nic ani nevěděl. Hudební publicista Karel Knechtl v seriálu Bigbít říká: Třetí beatový festival zahalovala taková rouška tajemství a nikdo přesně nevěděl proč. Jestli je to díky tomu, že se utahujou ty bolševický šrouby, nebo jestli je to naopak kvůli tomu, aby se ten bolševik přelstil Ale ta šeptanda, která okolo toho šla, byla vůči festivalu velmi nelichotivá. Nakonec se v prosinci 1970 objevila v Aktualitách Melodie zpráva, že festival se konat bude, dokonce bylo určeno datum dubna 1971 a také nový pořadatel, jímž se stala svazácká agentura Spektrum, kterou zastupoval Bohumil Durdis. A házelo se velkými jmény, jako například Led Zeppelin, Jethro Tull, Ten Years After, Taste nebo na poslední chvíli (dokonce i na plakátě) Chicken Shack a Livin Blues. Těsně před festivalem byl vydán ve formátu někdejšího Pop Music Expresu velkoryse a podobně pojatý festivalový magazín Spektrum Expres: kvůli navození té správné rockové atmosféry, a uklidnění výše zmíněné nelichotivé šeptandy. Navíc naštěstí kdosi moudrý rozhodl, aby se ustoupilo od socialistického soutěžení, a festival byl tak poprvé ohlášen jakožto nesoutěžní. Termín akce byl nakonec dodržen, ani se nezávodilo, jen s těmi velkými jmény ze Západu to jaksi nevyšlo. Dorazily pouze hvězdy ze soc-bloku polský zpěvák Czeslaw Niemen se svou kapelou Enigmatic a maďarská rocková skupina Omega, včetně jejích, původně neohlášených krajanů z kapely Neoton. Kritiky i publikum z nich nejvíce zaujal právě Niemen se svou kapelou: rozezněl svůj velký soulový hlas, předvedl profesionální show, navíc byl obklopen výbornými muzikanty. Omega se představila se solidním písničkovým bigbítem, podpořeným hammondkami klávesisty Gábora Pressera. Z československých souborů byl kritiky chválen zejména bratislavský zpěvák a kytarista Dežo Ursiny se svou poměrně novou skupinou Provisorium v čele s klávesistou Jaro Filipem: Maximální šarm Deža je předehrou k Umění Čistá krása. Dokonalost. Svět Ursinyho Otevřel nové dveře, kterými ho bude těžko někdo následovat (Petr Sís). Tvrdým hard- -rockovým soundem a hlavně fantastickým výkonem se blýsklo neuvěřitelně sehrané pražské Flamengo v kuřecí sestavě Mišík- -Fořt-Kubík-Kulhánek-Šedivý-Khunt bigbítoví fanoušci šíleli, hovořilo se o vynikající kondici a absolutním nářezu. Publikem byl aplaudován i Blue Effect brilantního kytaristy Radima Hladíka, přestože se (anebo právě proto) vystoupení kapely proměnilo v jednu velkou kytarovou exhibici. Bombou a odvazem bylo označeno také vystoupení jazz rockové a blues-rockové skupiny Jazz Q v čele s klávesistou Martinem Kratochvílem a kytaristou Lubošem Andrštem. Svůj vysoce profesionální standard předvedl bratislavský klávesista Marian Varga se svou skupinou Collegium Musicum, a kritiky příjemně překvapil zpěvák Michal Prokop s pop-jazz-rockovým kombem Šest strýců na druhé straně diváctvo jeho model českých Blood Sweat And Tears nechal zcela chladným. Výkony ostatních kapel buď doplatily na špatný zvuk Bohuslav Durdis, spiritus agens nejen tohoto, ale i předchozích ročníků, s Marianem Vargou. Progress Organisation vlivem sody okolností koncert na festivalu příliš nesedl. Vysedlý lícní kosti na březích Vltavy : Omega na 3. čs. beatovém festivalu. The Bluesmen při své pražské derniéře

11 (přesolené Prúdy), pozdní příjezd a zmatky způsobené autonehodou (Progress Organization), anebo prostě zahrály průměrně, až slabě. BEATOVÉ FESTIVALY V REGIONECH Flamengo protrhlo na 3. beatovém festivalu letitou sérii smolných vystoupení. Dežo Ursiny po dvou a půl roce přišel, zahrál, a zvítězil. Publicistické duo Lindaur-Konrád v knize Bigbít označilo 3. Československý beat festival rockovou labutí písní, což bylo přesné pojmenování toho, co se v tuzemském bigbítu dělo. Kapelám díky různým doporučením z vyšších míst anebo nejasným zákazům ubývaly možnosti k vystupování, muzikanti tak aby se nějak uživili odcházeli doprovázet pop-zpěváky, k natáčení do studií se většinou dostávala jen prověřená druhá a třetí liga popařů. Posledními rockovými záchvěvy v normalizačním temnu byly natočení alb Provisorium Deža Ursinyho & Provisorium a Kuře v hodinkách skupiny Flamengo (za oběma stál neúnavný producent Hynek Žalčík). Bohužel v momentě kdy desky vyšly, ani jedna z kapel už neexistovala... Summa 3. Československého Beat Festivalu: Místo konání: Praha Lucerna (středa pátek) 1971 Pořadatel: agentura MV SSM, zvaná Spektrum (hlavní koordinátor Bohumil Durdis). Účinkovali: Blue Effect (Praha), Flamengo (Praha), Jazz Q (Praha), Michal Prokop & Šest Strýců (Praha), Progress Organization (Brno), Speakers (Brno), Bluesmen (Olomouc), Flamingo (Ostrava), Majestic (Ostrava), Strakatý máslo (Karviná), Collegium Musicum (Bratislava), Dežo Ursiny & Provisorium (Bratislava), Prúdy (Bratislava), Ex-We Five (Bratislava), Gattch (Nové Zámky) Hosté: Omega (Maďarsko), Neoton (Maďarsko), Czeslaw Niemen a skupina (Polsko) Příklad 1. čs. beatového festivalu dodal impuls mnoha pořadatelům v různých koutech tehdejšího Československa. V letech rozkvetlo po vlastech množství přehlídek a festivalů, soutěžích i nikoli: některé měly lokální záběr a význam, některé přesahovaly rámec města, okresu či kraje. Jak už ale bylo naznačeno v úvodním vstupu, neznamená to, že by před prvním stýkáním a potýkáním československých rockerů v Lucerně panovalo v tomto oboru pusto a prázdno. Naopak: stýkání a potýkání beatových kapel probíhala v různých městech už od počátku druhé půle šedesátých let. Náš výčet se časově kryje s léty, kdy proběhly tři pražské beatové festivaly, a částečně je přesahuje (tak jako na naší výstavě). Za jakýsi zlatý věk těchto akcí lze považovat rok Za prvé: tehdy proběhlo několik festivalů, umožňujících konfrontaci rockových skupin na úrovni tehdy existujících krajů (Západo-, Severoi Východočeský), jakož i krajů, které měly ještě vzniknout (Vysočina). Ty pak doplnily další přehlídky, a nikdy předtím ani potom se jich tolik nekonalo. V roce 1970 ještě dobíhá boom z předchozího roku, a pak v souladu s tím, jak se organizátorům příslušných akcí zhoršoval manévrovací prostor jejich počet zřetelně klesá. Bedlivým studiem nečetných dokumentů, které se zachovaly spíše v soukromých sbírkách protagonistů z řad muzikantů, než v archivech a podobných institucích můžeme snad dovodit, proč tomu tak bylo. Konec mocenského monopolu Československého svazu mládeže v roce 1968 přispěl k vzniku nových mládežnických organizací, a zejména Svaz klubů mládeže a JU- VENA (Svaz mládeže českomoravského venkova) zaštítily řadu beatových festivalů. Bohužel, byl jim vymezen jen velmi krátký čas: Svaz klubů mládeže zanikl po několikaměsíční agónii v červnu 1970, JUVENA zhruba o rok později. Z písemné dokumentace jejich činnosti zůstala jen kusá torza. Diplom skupině The We za účast na II. severočeském festivalu v České Lípě, a ta samá skupina, už jako Víčka, na beatovém festivalu v Mostě. The Bluesmen na 2. Jazz univerziádě v Českých Budějovicích, Obálka magazínu Spektrum Expres, pohrobka Pop Music Expresu vydaného k 3. BF. Náš přehled je nutně kusý. Vychází z toho, co se nám podařilo shromáždit k výstavě, z dobového tisku (zejména Aktuality Melodie a Pop Music Expres) a nečetných prací rockových regionalistů (Milan Chmelenský, Ladislav Rott, Pavel Sonda aj.). Není tedy vyčerpávající ale snad poslouží jako odrazový můstek dalším badatelům. Unikátní fotografie úplně posledního vystoupení Flamenga na beatovém festivalu v Mostě, s Lubošem Andrštem místo Pavla Fořta, uchovaná v arcihuv Tomáše Ondráška

12 ledna 1967: Beatová přehlídka v Plzni, účastníci: Johnny & They (Sokolov), Lucie (Karlovy Vary, Black Stars a Tranzit (Plzeň), Sinners (České Budějovice), j. h. Honey Girls (Bratislava) Generation, We Five, The Lobsters, Prúdy (vše Bratislava). Vítězí Mr. Jet And The Cannibals, 2. Prúdy. květen 1968: III. Beat Cup, klub Sluníčko, 1. The Matadors, 2. George & Beatovens. Johnny & They na Beat salonu března 1967: Celostátní přehlídka bigbeatových a jazzových vysokoškolských skupin v Klubu 17. listopadu v Českých Budějovicích. Pořadí soutěže big beatových skupin: 1. Bluesmen (Olomouc), 2. (těsně) Synkopy 61 (Brno), 3. Rangers (Plzeň) března 1967: Music f club, přehlídka beatových skupin: 1. Primitives Group, 2. Crystal, 3. Hurican a Komety. 17. června 1968: 1. severočeský beatový festival Ústí nad Labem. 1. Strawberry Sellers Group (Česká Lípa), 2. The Snakes (Děčín), 3. Stone Faces (???) června 1968: Beat maraton v Music f Clubu (Praha), finále: Alternativy, The Alarm Group, Beatings, Bobby And His New Society, Cardinals, Rockin Bells, Spaceman, Spicks & Span, Sweat Sound (vše Praha), The We (Chomutov) L.O.V.E. na Broumovské kytaře Pódium karlovarského festivalu Zlatý kamzík, 1970 (na pódiu skupina Bier Band). The Templers z Havlíčkova Brodu, druhé místo na beat festivalu Vysočiny. 21. dubna 1967: přehlídka nejlepších skupin Východočeského kraje v Jaroměři: 1. The Mavis (Hradec Králové), 2. Hellmen (Náchod), 3. Fantom (Pardubice), 4. Sextons (Hradec Králové) květen září 1967: přehlídka Beat Team v Nýřanech, 1. Tranzit (Plzeň), 2. The Three (Plzeň), 3. Black & White (Stod) 4. Exciters (Plzeň) červen 1967: beatový festival o Veľkú cenu Domu odborov, Žilina. Na prvních dvou místech se umístily skupiny Leopardi a Sírius (obě Žilina) dubna 1967: jarní Beat Cup 67, klub Sluníčko (Praha): 1. Flamengo, 2. Olympic (anketa publika, v anketě poroty bylo pořadí obrácené), 3. The Hipps. 28. listopadu 2. prosince 1967: podzimní Beat Cup 67, klub Sluníčko (Praha): pořadí 1.Olympic, 2. Flamengo, cena poroty: The Matadors v témže roce máme zaznamenány též beatové festivaly v Dobrušce, Chodově u Karlových Varů ( ) či Horažďovicích února 1968: 1. festival beatových skupín Povážia, Trenčín. 1. The Stings (Trenčín), 2. Sírius (Žilina) 7. března 1968: II. Jazz univerziáda v Českých Budějovicích, 1. The Bluesmen (Olomouc) 24. března 1968: Beat festival v Jihlavě, 1. The Mavis (Hradec Králové), 2. Rocky Eagles (Brno) 14. dubna 1968: II. beat festival Horažďovice, Big Five (Horažďovice), The Apostates (Sušice), The Skyellens (Strakonice), Monsters (Holýšov), Mistakes Group (Plzeň), The Tinkers (Kdyně) 24. května 1968: I. beat festival Bratislava, účastníci: Guľový dolník, Mr. Jet And The Cannibals, The Hooks, The Lost 26. června 1968: brněnská beatová liga. 1. Synkopy 61, Atlantis & FGB Stellars (soutěž probíhala po většinu jara) 17. srpna 1968: 1. Konopišťský beat festival. 1. The Kings (Tábor), 2. The Provocative Group (Benešov), Sonet (Beroun), 4. Donald (Pelhřimov), 5. Fénix (Beroun) 30. září 1968: Beatová kytara Havířov. 1. Ibis (Český Těšín), 2. Beasts (Havířov), 3. Bats (Orlová) 6. prosince 1968: Beat Cup, Ostrov nad Ohří, vítězí The Crash (Nejdek), 2. Carlsband (Karlovy Vary) prosince 1968: IV. Beat Cup, klub Olympik: 1. Debyls Group, další finalisté Exodus a Yatchmen (všichni Praha) prosince 1968: přehlídka východočeských skupin v restauraci Na Rozkoši v Pardubicích. 1. Fantom (Pardubice), 2. Hellmen (Náchod), 3. Studio T (Dvůr Králové nad Labem) prosinec 1968: Beatová liga Plzeň Bílá hora (Regeneration, Crazy Creation, Daisy, Flying Soul, vše Plzeň), prosinec 1968: Beat liga Oloví: Sconce (Cheb), The Crash (Nejdek), Johnny & They (Sokolov), Hangsman (Lomnice u Sokolova), Singing Boys (Kraslice) 1969 začátek března 1969: III. Jazz Univerziáda v Českých Budějovicích, 1. Bluesmen (Olomouc), 2. The Kings (Tábor), 3. Fontána (Žilina) března 1969: 1. beat festival skupin Západočeského kraje, Plzeň: 1. Flemings (Ostrov nad Ohří), 2. Flowers (Plzeň), 3. Johnny & They (Sokolov) 5. dubna 1969: III. Beat Festival Horažďovice, vítězí Flying Soul (Plzeň) dubna 1969: krajský beat festival ve Smiřicích, 1. Fantom (Pardubice), 2. Veteráni (Hradec Králové), 3. Beatween (Hradec Králové) & Your Body s Emotions (Jičín) Korespondence organizátorů 1. beat festivalu Západočeského kraje s účastníky. Pořadí účastníků festivalu Beat Cheb

13 Plakát na přehlídku konanou v prosinci 1969 v Plzni. Článek z Mladého světa o posledním Beat salonu. 6. května 1969: I. Beat Salon, KD Smíchov. 1. Yatchmen, daší finalisté: The Rolls, Dream, Hayx, The Plastic People Of The Universe, Blue Devils 20. června 1969: I. východočeský Beat Salon Hradec Králové. 21. května 1969: 2. beat festival Bratislava, vítěz: Modus 30. května 1. června 1969: II. severočeský beatfestival, Česká Lípa. 1. Atlantic (Liberec), 2. The WE (Choumtov), 3. Monsters Of The 20 th Century (Louny) června 1969: 1. beat festival Opava, bez pořadí, účastníci Avantis (Kravaře), Twang (Opava), New Axis (Opava), Vincebus Eruptum (Třinec) června 1969: II. beatová přehlídka souborů Západočeského kraje, Cheb. Účastníci Sconce (Cheb), Extreme Fiction (Františkovy Lázně), The Crash (Nejdek), Flying Soul (Plzeň), j. h. The Smile (NSR) 14. června 1969: Beat festival Jablonné nad Orlicí, 1. New Guitar Men (Choceň), 2. New Orion West Coast (Lanškroun) podzim 1969: 1. beatfestival Vysočiny, KD Máj Pelhřimov. 1. Beat Tricks (Karlovy Vary), 2. The Templers (Havlíčkův Brod), 3. The Aces (Jihlava) podzim 1969: Beat festival Příbram. 1. Members (Dobříš), 2. Toys (Příbram), 3. Maria Blizzard (Dobříš) podzim 1969: III. krajský festival České Budějovice. Prvních pět skupin: The Sinners, Beat Rom, Gama (vše České Budějovice), Atlantic (Tábor), New Progress Criminals (Pelhřimov) 14. a 15. listopad 1969: Beat 69, Cheb. 1. Expanze (Cheb), 2. The Creed (Karlovy Vary), 3. Flying Soul (Plzeň) 14. prosince 1969: 1. východočeský beat festival, KD Dukla, Pardubice. 1. The Trees (Náchod), 2. The Sonors (Hradec Králové), 3. The Angels 19. prosince 1969: beatová přehlídka v Plzni, KD Svornost, vítězí Blues Session (Plzeň) ledna 1970: Krajský beat festival Unie středoškoláků a učňů, Hradec Králové. 1. The Beatween (Hradec Králové), The Earls (Trutnov), The Spiders (Svitavy) 13. března 1970: II. Beat Salon v Music f clubu Praha. 1. Ages B. C., další finalisté: Blue Dogs. Matches Of Lead, Alarm Group, Hillmen, Child s Guide (vše Praha) 19. března 1970: IV. Jazz Univerziáda v Českých Budějovicích. 1. Collegium Musicum (Bratislava), 2. Progress Organisation (Brno), 3. O. P. D. Society (Zvolen) březen 1970: Jarní beatová přehlídka skupin okresu Rakovník: The Undertakers, Inferi, The Preachers, Foolmen, The Pride Of Ladies Bedroom, Mandragora. březen 1970: 1. beat festival Ostrava, finálisté: Star (Ostrava), Happy GoGo (???), Royal Beat (Ostrava), Ring Strings (Šumperk), Flowers (Olomouc), Six Friends (dtto), Steam Rollers (Bohumín), Nautilus No. 2 (Olomouc), Respect (Ostrava), Her Messed Klan (Přerov), Why (Třinec). 25. dubna 1970: II. Broumovská kytara. 1. The Why (Třinec), 2. Beatween (Hradec Králové) května 1970: Zlatý kamzík, Karlovy Vary. 1. Expanse (Cheb), 2. Verikuko (Karlovy Vary), 3.??? 13. června 1970: Beat Prix 70, Ústí nad Orlicí: 1. The Fucking Drunken Cunt (Choceň), 2. Children Of Clean Life (Ústí nad Orlicí), 3. New Orion West Coast (Lanškroun) 28. listopadu 1970: III. okresní Beatový festival Příbram. 1. Maria Blizzard (Dobříš), 2. Toys (Příbram), 3. Blue Dogs (Příbram) 1971 březen 1971: III. Beatsalon, Music F Club Praha. 1. Strakatý máslo (Karviná), další finalisté: Star (Ostrava), Framus (Kouřim), Antiqua (Praha), Dabble Dose (Nymburk), Natural (Karlovy Vary) duben 1971: III. broumovská kytara, vítězové: 1) L. O. V. E. (Hradec Králové???) 17. prosince 1971: IV. Hit Show v Rakovníku: Mandragora, The Undertakers, The Scream, Moucha s Detective Agency března 1972: Beatová přehlídka v Horním Slavkově (Johnny & They, Želvy, Devels) dubna 1972: IV. Broumovská kytara, 1. L. O. V. E., 2. Andělé (Jaroměř), 3. Avernus (Hradec Králové), 4. Super Ego (Trutnov) října 1972: V. Zlatá růže Casanovy, Duchcov. 1. Vlak tajných přání (Víčka, Chomutov), 2. Už nebylo o čem hrát (Expanze, Cheb), 3. Volej svá přání (Junior 70, Kaplice) listopadu 1972: I. beat festival Most, finále: 1. Delfíni (Chomutov), 2. ASBS 1885 (Ústí nad Labem), 3. E Studio (Most), + j. h. Víčka, Flamengo (poslední vystoupení) 24 25

14 Z VERNISÁŽE 22. LISTOPADU 2017 (foto Miroslav Lédl) 26 27

15 Katalog k výstavě ČESKOSLOVENSKÉ BEATOVÉ FESTIVALY 1967, 1968 a 1971 Vzestup a počátek pádu tuzemské beatové scény konané v prostorách Popmusea, z.s., v KC Kaštan, Bělohorská 150, Praha 6 od do Sestavili Radek Diestler a Petr Hraboš Hrabalik Střihový videodokument k výstavě Alexej Guha Redigoval Aleš Opekar Fotografie pocházejí z archivu Popmusea, archivu ČT a od těchto laskavých majitelů soukromých sbírek: Štěpán Alexa, Petr Fiedler, Milan Chmelenský, Josef Kůda, Pavel Sonda, Tomáš Stabenow. Foto z vernisáže Miroslav Lédl Vydalo Popmuseum 2017 za podpory hlavního města Prahy a Ministerstva kultury.