Příprava začátečníka na skok padákem Bakalářská práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě Příprava začátečníka na skok padákem Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Jan Ondráček, Ph.D. Vypracoval: Lukáš Pastrňák Speciální edukace bezpečnostních složek Brno,

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury. V Havířově dne 10. dubna podpis 2

3 Věnování Práci bych rád věnoval památce jedenácti příslušníků Armádního sportovního družstva parašutismu, kteří dne 21. září 1972 zahynuli při tragické dopravní nehodě na nechráněném železničním přejezdu v Bulharské lidové republice. Zahynuli: Jaroslav Jehlička, Josef Pospíchal, Václav Kumbár, Luboš Majer, Stanislav Blažej, Jaroslav Svoboda, Jiří Stárek, Miloš Krška, Jaroslav Havránek, Oldřich Varmuža a František Sležuk. Poděkování Děkuji panu PaedDr. Janu Ondráčkovi, Ph.D. za trpělivost, podporu a cenné informace podávané během smluvených konzultací, které mi byly velkým přínosem při uskutečňování bakalářské práce. 3

4 Obsah Úvod Cíl a úkoly práce Vymezení pojmu Historie a osobnost parašutismu Vstup do prostředí parašutismu Výcviková střediska Kritéria pro absolvování výcviku Základní výcvik Teoretická příprava Teoretická část I Teoretická část II Teoretická část III Praktická příprava Praktická část I Praktická část II Závěrečné přezkoušení Parašutistický provoz Zahájení provozu Seskok Ukončení provozu Průzkumné šetření Vymezení zkoumané problematiky a cíl Charakteristika skupiny respondentů Popis metodologie Vyhodnocení průzkumného šetření Závěr vyplývající pro praxi Závěr Resumé Seznam použité literatury Přílohy 60 4

5 Úvod Předkladaná bakalářská práce pojednává o tématu, jenž je stále v očích veřejnosti i na poli sportovním zahalen rouškou tajemství. Parašutismus je nadále veřejně považován za velice rizikový adrenalinový sport a možná z tohoto důvodu jsou základny parašutistického sportu v aeroklubech na našem území zaplněny mladými nadšenci, kteří by se chtěli tomuto sportu věnovat, jen minimálně. Zabývat se v této práci komplexní problematiku parašutistického sportu by bylo z hlediska jeho obsáhlosti nemožné, rádi bychom se proto zaměřili na část základních parašutistických výcviků, jelikož právě v této fázi dochází ke kontaktu široké veřejnosti s parašutismem. Stěžejním důvodem pro výběr tohoto tématu bylo zjištění, že nabídka dostupných literárních zdrojů předkládá mnohé vzpomínkové příběhy parašutistů, vyprávění z dob války, či rozbor tréninkových metod sportovních parašutistů. Směrnice obsahují velké množství nařízení, týkajících se celé oblasti parašutistického sportu. Avšak žádná dostupná literatura se nezabývá problematikou základních parašutistických výcviku jako celku. Následným velice podstatným důvodem byl fakt, že při výcviku nových parašutistů stále dochází k zanedbáním, které mají za následek ohrožení hodnot nejvyšších, lidského života a zdraví. 5

6 1. Cíl a úkoly práce Cíl práce Cílem práce je vytvořit ucelený soubor informací, jenž poskytne zájemcům o základní parašutistický výcvik rozsáhlý přehled o metodice výuky, použití parašutistické výstroje a upozorní na zásady dodržování bezpečnosti. Na základě průzkumného šetření zhodnotit motivaci absolventů, dodržování zásad bezpečnosti, přístupu instruktorů, efektivity základního parašutistického výcviku a navrhnout případná opatření. Úkoly práce Pro splnění cíle jsme vytýčili následující úkoly: prostudovat dostupnou literaturu zhodnotit literaturu na základě vlastní zkušenosti získat objektivní informace za pomocí průzkumného šetření vyhodnotit získané informace navrhnout případná opatření 6

7 2. Vymezení pojmu Základní parašutistický výcvik je jedním ze způsobů výcviku používaných v parašutistickém sportu, směřující k přípravě nových parašutistů z řad široké veřejnosti. Jeho úkolem je připravit jedince k provedení seskoku z letadla, za pomocí nuceného otevření vrchlíku padáku. Tedy k seskoku, kdy po opuštění letadla dojde k aktivaci hlavního padáku bez činnosti parašutisty. Absolvent výcviku musí být schopen samostatně řešit situace vzniklé od výskoku z letadla, až po samotné přistání na zem. Vše probíhá pod dohledem instruktora. 7

8 3. Historie a osobnost parašutismu Historie parašutismu Sledujeme-li historii padáku, musíme se vrátit téměř o let zpět. Prvním národem, který používal cosi, co připomínalo padák, byli Číňané. Ve zmínkách stojí, že zkoušeli velké zaoblené plochy ke zmírnění pádu. Takovéto pokusy pro zábavu provozovali na čínském císařském dvoře. První známé zobrazení padáku nalézáme v roce 1514, ve skicáři Leonarda da Vinciho (Obr. č. 1). Z vyobrazení vyplývá, že muž mohl seskočit tímto padákem z věže nebo hořící budovy. Pokud je však známo, zůstalo pouze u této skici. Konstrukce byla ve tvaru jehlanu o šířce dvanáct loktů, potažená naškrobeným plátnem. Obr. č. 1: Nákres padáku Leonadra da Vinciho Téměř o sto let později publikoval myšlenku padáku, který nazýval,,brzdič pádu, matematik Fausto Veranzino. Svoje myšlenky realizoval několika skoky z věže v Benátkách v roce S historií padáku je dále častěji spojován francouzský fyzik, Louis Sebastien Lenormand, který na padáku své vlastní konstrukce, pro který objevuje název,,parachute, v roce 1783 úspěšně seskočil z věže pařížské observatoře. Následný vývoj padáku značně urychlilo balónové létání, kdy padák začal nabývat na významu jako zařízení, které by mohlo zachránit lidské životy 8

9 v případě havárie balónu. Mezi pokračovateli ve vývoji padáku se objevuje i jeden z nejznámějších balónových letců Francouz Jean Pierre Blanchard. V roce 1785 začíná své pokusy a z balónu shazuje různá zvířata v košíku opatřeném padákem. Po těchto úspěšných pokusech pak sám začíná skákat z balónu v roce Později předvádí své skoky i v Anglii. Jeho největším úspěchem byl skok z výšky kolem m. Také dalším mužem, který významně ovlivnil historii padáku byl Francouz. Jmenoval se Andre-Jacques Garnerin. Vydělával si na živobytí předváděním atrakcí. V roce 1797 si vybral vhodné místo na okraji Paříže a předváděl svůj let. Balón brzy dosáhl výšky 700 m. V tu chvíli balón explodoval. Diváci odvrátili hlavu od výbuchu a domnívali se, že je to Garnerinův konec. Po chvíli ale uviděli svého hrdinu, jak se snáší na 36 provazech domácky vyrobeného padáku o průměru 10 m. Padák však tehdy ještě nebyl ovladatelný, a tak Garnerin přistál asi kilometr severně od místa startu. Vážným problémem byly veliké a nebezpečné oscilace, které stlačený vzduch způsoboval. On i jeho současníci se snažili najít příčinu těchto oscilací a problém odstranit. Podařilo se to roku 1802 Garnerinovu příteli Lalandovi. Řešení bylo velmi jednoduché. Stačilo ve středu vrchlíku zhotovit díru. Vzduch se tak usměrnil, oscilace zmizely. O další vylepšení padáku se postaral Bourget v roce Do té doby se používaly výhradně padáky s dřevěnou kostrou, která je držela otevřené. Bourget při seskoku v Německu použil padák, který byl složený a v otevřeném stavu ho držel tlak vzduchu při seskoku. Na vývoji padáku tohoto typu se pokračovalo a v roce 1887 americký kapitán Thomas Baldwin představil hedvábný padák s vrchlíkovým otvorem v USA. Všechny padáky používané do té doby byly otvírány nuceně, bez vlivu skákajícího. Leo Stevens navrhl v roce 1908 padák, který mohl být otevřen skákajícím zatažením za provaz. Mezníkem ve vývoji padáků však byl začátek roku 1911, kdy obdržel patent na padák nové konstrukce italský vynálezce Pino. Základní myšlenka jeho vynálezu spočívala v tom, že se otevře nejprve malý padáček, který následně z parašutistova,,ruksaku vytáhne a otevře nosný padák Tento způsob se používá dodnes. 9

10 Prvním mužem, který se odvážil seskočit z letadla byl Američan Grant Morton, který seskočil koncem roku při letu nad Kalifornií. Začátkem 1. světové války bylo padáky vybaveno jen velmi málo balónů nebo letadel. Prvními, kteří pochopili, že piloti musí mít možnost záchrany života v případě nebezpečí, byli Němci. Brzy je následovali Britové, Francouzi a později i Američané. Zpočátku byly vybavovány padáky balóny, od roku 1916 i letadla. Po válce vývoj padáků, téměř výhradně pro vojenské účely, pokračoval dále, zejména v USA. Padáky byly postupně standardizovány. Ve 20. letech se kromě standardních padáků tvořících vak na zádech objevují padáky jako poduška, na které letec sedí (sedací padák). Ke konci 20. let se ve vojenství objevuje, díky stále dokonalejší a spolehlivější konstrukci padáku, nový fenomén, skupinový výsadek. Druhá světová válka přinesla rychlý rozvoj válečné techniky a výzbroje. Zrodilo se mohutné a vyspělé letectvo s jehož rozvojem narůstal vznik vojenských výsadkových jednotek. Za nejúspěšnější typ výsadkového padáku značně rozšířeného a využívaného nejen v armádě, můžeme u nás zajisté považovat padák OVP 68. Mohl být využit jak pro seskoky z malých výšek, tak i při seskocích s vysokou vysazovací rychlosti. Vrchlík o ploše 80m 2 byl vyroben ze tří druhů umělých tkanin různé propustnosti. Vyznačoval se vysokou mírou spolehlivosti. Revoluci v parašutismu způsobilo zavedení klouzavých padáků typu křídlo. Vrchlík je zásadně odlišného tvaru než u padáku předešlých. Umožňuje let vysokou horizontální rychlostí i jeho dobrou ovladatelnost. První z těchto typů byl americký,,stratostár, vyvinutý v roce

11 Osobnost parašutismu Jaroslav Jehlička ( ) Rodák z Chrudimi. Pracoval jako strojní zámečník. Parašutismus ho zaujal a v průběhu základní vojenské služby provedl prvních třináct seskoků. Po ukončení základní služby se vrátil ke svému povolání, ale na parašutismus nezapomněl. V roce 1953 se stal krajským para-instruktorem v Chrudimi a v následujícím roce byl přijat do československého reprezentačního družstva sportovních parašutistů Svazarmu. Kromě vynikajících výsledků na sedmi MS se úspěšně zúčastnil dalších čtrnácti mezinárodních soutěží. Přeborníkem, mistrem světa se stal v roce 1965, tedy ve věku, kdy už většina sportovců zanechává aktivní činnosti i v méně náročném sportu. Během své závodní činnosti překonal 19 světových a 25 národních rekordů na přesnost přistání ve dne i v noci, jednotlivců i družstev. Od roku 1970 trénoval reprezentační družstvo ČSSR. Pod jeho vedením dosahovali mladí svěřenci skvělých výsledků. V roce 1954 získal Jaroslav Jehlička titul mistr sportu, v roce 1956 zasloužilý mistr sportu a v roce 1964 mistr zbraně. Byl nositelem vyznamenání Za službu vlasti. Od roku 1967 je nositelem nejvyššího ocenění FAI (Fedération Aeronautique internationale) průkazu G se zlatým odznakem a třemi diamanty. Ke dni 3. dubna 1969 jako první na světě provedl 5000 seskoků a v roce 1972 již měl jako první sportovní parašutista 6000 seskoků. Během své závodní a trenérské činnosti vychoval řadu následovníků. Byl mu udělen titul zasloužilý trenér. Celkem 6045 seskoků, podplukovník ČSLA in memoriam. 11

12 4. Vstup do prostředí parašutismu 4.1 Výcviková střediska Zájemce, který je rozhodnut přihlásit se do výcviku pro seskok padákem, musí kontaktovat příslušné výcvikové středisko, ve kterém je organizován a provozován parašutistický sport. Na našem území jsou jeho záštitou především místní aerokluby (Obr. č. 2). Věnují se výcviku a výchově nových parašutistů, jak z řad laické veřejnosti, tak i sportovců, při navazujícím sportovním výcviku. V jejich prostorách jsou organizovány soutěže, na místní, republikové i mezinárodni úrovni. Jsou to právě aerokluby, jenž se snaží pomocí mnoha poutavých předváděcích akcí přilákat nové zájemce o tento sport. Vedoucí postavení v síti aeroklubů má Aeroklub České republiky, se sídlem v hlavním městě Praze, který práci místních aeroklubů řídí a provádí jejich kontrolní činnost. Vydává nařízení a směrnice, pro úpravu činnosti leteckého a parašutistického sportu. Postupem času vzniklo mnoho osamocených para oddílů, které organizují a sdružují zájemce o parašutismus. Výcvik je organizován pod jejich vedením právě v prostorách místních aeroklubů. Mezi nejvýznamnější centra parašutismu v České republice patří aerokluby v městech Prostějov, Příbram, Kunovice, Kolín. Na jejich půdě je pravidelně organizován parašutistický provoz s vysokou kvalitou nabízených služeb. Obr. č. 2: Mapa umístění aeroklubů v České republice 12

13 4.2 Kritéria pro absolvování výcviku Do výcviku jenž směřuje k zvládnutí základních parašutistických dovedností může být zařazena pouze způsobilá osoba. Podmínky jsou ohraničeny především věkem a zdravotním stavem žadatele. Jejich omezení není dle našeho zdání nikterak obsáhlé, ale je zřejmé, že již v této počáteční fázi jde především o zabránění jakémukoliv zranění či zdravotní komplikaci při následném podstoupení samotného výcviku a závěrečného seskoku, jenž jsou jistou zátěží pro lidský organismus, nejen po stránce fyzické ale i stránce psychické. Do základního parašutistického výcviku mohou být zařazeni uchazeči, kteří splňují následující podmínky: zdravotní způsobilost dovršení věku 15 let v den prvního seskoku osoby mladší 18 let musí předložit úředně ověřený písemný souhlas rodičů, nebo jejich zákonných zástupců předložit písemnou přihlášku do výcviku opatřenou vlastnoručním podpisem Zájemci, kteří žádají o zařazení do základního parašutistického výcviku musí předložit vyplněnou písemnou přihlášku v organizaci, která tento druh výcviku pořádá. Společně s přihláškou také předložit lékařský posudek o zdravotní způsobilosti, který uchazeči vydá na základě prohlídky jeho obvodní, případně letecký lékař. Potvrzení o zdravotní způsobilostí cvičenců základního výcviku se zakládá do evidence v organizaci, která tento výcvik uspořádala [ 5 ]. Vlastní seskok padákem vyvolává v organismu parašutisty celou řadu fyziologických změn s možnými různými reakcemi a změnami funkcí ústřední nervové soustavy, některých svalů a vnitřních orgánů. Například zrychlení tepu, 13

14 změny v dýchání, tělesné teplotě, zvýšení krevního tlaku, napětí žaludečních stěn, nucení na močení, pocení, změny v duševní činnosti, rozhodování apod. [ 2 ]. Mezi zdravotní komplikace, které jsou důvodem pro nepřipuštění k absolvování základního parašutistického výcviku patří zejména: poruchy činnosti srdečního svalu vysoký krevní tlak vady pohybového aparátu, převážně v oblasti páteře dlouhodobé užívání léků snižující schopnost reakce a soustředění 14

15 5. Základní výcvik Po splnění všech předepsaných kritérií jsou zájemci o základní parašutistický výcvik zařazeni do samotného výcviku. Rozsah výcvikové osnovy je stanoven Aeroklubem České republiky, směrnicí V-PARA-2, v rozsahu jedenácti výukových hodin pro padák typu křídlo s kruhovým záložním padákem. V jeho závěru probíhá přezkoušení ze získaných znalostí a dovedností oblastním para inspektorem. Žadatel o vydání průkazu způsobilosti uživatele sportovního létajícího zařízení sportovního padáku absolvuje základní výcvik parašutisty, který musí obsahovat: Hlavní padák křídlo + záložní padák kruhový - Teoretickou část představující aerodynamiku, meteorologii, konstrukci padáku, pravidla seskoku (létání), ochranu civilního letectví a základy provozu letiště. (2 hod.) - Teorie seskoku: Výskok, řízení, přistání. (2 hod.) - Teorie seskoku. Činnost za mimořádných situací, použití záložního padáku a přistání na překážky. (2 hod.) - Praktický výcvik: Nástup do letounu, činnost na palubě letadla a vlastní výskok. (1 hod.) - Praktický výcvik: Činnost za mimořádných situací / cvičit v padákovém postroji v závěsu. Řešení závady na hlavním padáku, přistání na překážky, způsoby použití záložního padáku. (2 hod.) - Praktický výcvik: Nácviky přistávacích kotoulů na náběhových lávkách, včetně nouzových kotoulů a dopadů z můstku od 150 do 15

16 180 cm. Nácviky přistání na padáku typu křídlo, dodržování pokynů obdržených rádio stanicí a vlastní přistání. Nácvik řízení hlavního a záložního padáku. (2 hod.) [ 6 ] Podmínky výcviku : - Uvedený počet výcvikových hodin v osnově výcviku je povinné minimum pro jednotlivce, či skupinu do 12 cvičenců. Při větším počtu žáků rozhodne o počtu výcvikových hodin instruktor tak, aby žáci bezpečně zvládli výše uvedenou osnovu výcviku, (tzn., že při větším počtu žáků dojde k úměrnému nárůstu odcvičených hodin v praktickém výcviku) Počet výcvikových hodin absolvovaných v jednom dni nesmí překročit 8 učebních hodin. - Instruktor se musí během výcviku přesvědčit, že žáci jsou natolik fyzicky vyspělí a zdatní, aby zvládli požadavky na ně kladené během výcviku, dokáží bezpečně řídit padák, vyhýbat se překážkám a bezpečně zvládnout dopad na zem [ 7 ]. - Jestliže bude pro seskoky Základního výcviku použit letoun s vysazovací rychlostí vyšší než 140 km/hod musí být výcvik ve všech kategoriích prodloužen o 0,5 hod se zaměřením na dokonalé zvládnutí výskoků při vyšších rychlostech. 16

17 5.1 Teoretická příprava Teoretická část I. Tato přednáška má za úkol seznámit účastníky výcviku s problematikou stavby a konstrukce padáku, výstroje, aerodynamikou, meteorologií a provozním řádem letiště. Instruktor používá při výkladu názorných ukázek, pro snadnější osvojení informací účastníky výcviku. Trvání v době 2 hodin. a) Stavba a konstrukce padáku Základní rozdělení padáků: Cvičné: určené pro cvičné seskoky a seskoky základních výcviků Sportovní: pro provádění sportovních seskoků Záchranné: pro piloty létajících dopravních prostředků Pracovní: pro plnění úkolů složek armády České republiky a Ministerstva vnitra Pro účely základních parašutistických výcviků jsou v dnešní době používány již padáky typu křídlo. Na rozdíl od klasických kruhových padáků tento padák nepadá, ale klouže. Profil vrchlíku tohoto padáku je velmi podobný profilu křídla letadla a proto pro tento padák platí stejné aerodynamické vlastnosti. Padák typu křídlo se skládá z těchto částí: Výtažné lano: slouží k otevření obalu padáku a vytažení vaku vrchlíku. Je složeno z karabiny, uzavírací jehly, spojovacího oka. 17

18 Vak vrchlíku, kontejner: slouží k uložení vrchlíku s nosnými šňůrami a zmírňuje dynamický náraz při otevření padáku. Vrchlík: má tvar obdélníku a profil křídla. V přední části je náběžná hrana, kterou se vrchlík při letu plní vzduchem. Zadní část se nazývá odtoková hrana, kterou pomocí řídících šňůr padák řídíme. Vrchlík je sešit z devíti kanálů, každý kanál se skládá ze dvou komor. Nosné šňůry: na spodní části vrchlíku je našito 16 nosných šňůr a 2 šňůry řídící. Nosné šňůry jsou ukončeny zapošitím do volných konců nosného postroje a ukončeny tříkroužkovým odhozovým systémem. Ten je spojen s nosným postrojem parašutisty. Slider: je látka, která při otevírání padáku zmírňuje riziko poškození kanálů vrchlíku hlavního padáku, které by jinak byli vystaveny vysokému působení tlaku vzduchu. Po úplném otevření padáku sjíždí po nosných šňůrách nad hlavu parašutisty. Obal padáku a nosný postroj: ve vrchní části obalu je uložen záložní padák, ve spodní části je uložen padák hlavní. Toto uspořádání nazýváme tandemové. Nosný postroj je vybaven popruhy se systémem zámků pro připevnění na tělo parašutisty. V jeho pravé části je připevněn uvolňovač odhozu hlavního padáku, v levé části uvolňovač pro otevření záložního padáku. Součástí nosného postroje je zabezpečovací přístroj. Záložní padák: je tvořen vrchlíkem menší plochy než vrchlík hlavního padáku. Vrchlík záložního padáku může mít kruhový tvar, nebo tvar obdeníku s profilem křídla. V obou případech je řiditelný. Pomocí nosných šňůr je připevněny k postroji. Slouží pro případ závady, kdy parašutista není schopen pro bezpečné přistání použít hlavního padáku. 18

19 b) Výstroj - prostředky, které parašutista používá pro zajištění vyšší míry bezpečnosti a ochrany zdraví. Zabezpečovací přístroj: primární funkcí tohoto zařízení je aktivace záložního padáku v případě překročení kritických limitů, kdy sám parašutista není schopen otevřít hlavní nebo záložní padák, případně vyřešit závadu, při které klesá vysokou rychlostí směrem k zemi. Toto zařízení používá nejmodernější elektronické technologie a pokročilé programovací metody. Je schopné vyhodnotit rychlost klesání, vůči tlaku vzduchu. Pomocí jeho doprovodných funkcí je parašutista schopen zpětně zjistit například poslední výšku otevření padáku. Je dostatečně malý, proto neomezuje žádným způsobem parašutistu v pohybu (Obr. č. 3). Je instalován do obalového dílce padáku. Mezi nejpoužívanější patří zabezpečovací přístroje typu Cypres. Obr. č. 3: Zabezpečovací přístroj Mpaad, výrobek české firmy Mars Jevíčko Výškoměr: zařízení pracující na principu tlaku vzduchu. Signalizuje výšku nad terénem, ve které se právě parašutista nachází. Před seskokem je vždy nutné jej nastavit tak, aby na zemi zobrazoval hodnotu,,0. Při seskocích se obvykle upevňuje na vnější stranu zápěstí, nebo na prsní popruh postroje padáku, aby byl při pohledu jasně viditelný a bylo možno údaje z něj snadno přečíst. V našich podmínkách je vyráběn 19

20 v rozsahu stupnice 0 až 4000 m. Stupnice je barevně odlišena pro snadnější hodnocení výšky. Brýle: slouží jako ochrana zraku, dále zachovávají ostrost vidění při proudu vzduchu, který působí na oči parašutisty (Obr. č. 4). Obr. č. 4: Brýle používané parašutisty při seskoku Přilba: slouží jako ochrana hlavy parašutisty. Nůž: pomůcka při závadách, jejichž řešení vyžaduje například přeřezání šňůry padáku, odřezání parašutisty visícího za letadlem či jiných situací. Při seskocích se upevňuje na prsní popruh postroje padáku, nebo dle potřeby parašutisty. Radiostanice: zkušený instruktor pomocí radiostanice navádí ze země cvičence letícího na padáku. Připevňuje se na přilbu parašutisty. Komunikace je zde jednosměrná, pouze směrem od instruktora ke cvičenci. c) Aerodynamika, vznik vztlaku Vzduchové částice obtékající profil křídla jsou rozděleny na ty, obtékající horní část a ty, které obtékají jeho spodní část. Dráhy horního a spodního profilu jsou rozdílné svou velikostí. Horní dráha částic je delší, 20

21 než dráha spodní. Obě částice vzduchu musí však svou dráhu urazit ve stejném čase, aby se na odtokové hraně opět spojily. Vzduch na horní hraně se tedy musí pohybovat rychleji, čímž dochází ke snížení statického tlaku. Výsledkem tohoto rozdílu tlaku na vrchní a spodní straně profilu křídla je vztlaková síla. Křídlo letící v prostoru je tedy zespodu tlačeno a svrchu přisáváno. Zhruba 2/3 vztlakové síly jsou realizovány právě podtlakem na vrchní straně profilu. Výslednice těchto sil je aerodynamická síla. d) Meteorologie V této části jsou cvičenci základního výcviku seznámeni se základy meteorologie, a to především v oblastech směru a síly větru. Jakým způsobem je udáván směr větru a v jakých jednotkách se uvádí. Učí se přepočítat sílu větru z m/s na km/h a podobně. Směr větru je udáván ve stupních. Sever má hodnotu 360 stupňů a stupňuje se ve směru hodinových ručiček. Severozápadní vítr má hodnotu 45 stupňů, jižní 180 stupňů. Jestliže máme údaj síly větru v jednotkách metry za sekundu, převedeme jej na kilometry za hodinu vynásobením hodnotou 3,6. Směr a síla větru nám určuje hlavní osu snášení parašutisty. e) Seznámení s provozním řádem letiště Cvičenci jsou seznámeni s pohybem na letišti, který musí být v souladu s provozním řádem letiště. Na jeho dodržování je brán velký zřetel. Při jeho nedodržení může dojít k vážnému ohrožení života a zdraví osob. Jako nejpodstatnější se jeví zásady pohybu a manipulace v prostoru letadel. V případě přistáni parašutisty do vzletové a přistávací plochy je cvičencům vštěpováno, jakým způsobem tuto plochu bezpečně opustit. 21

22 Zásada zní, že parašutista po takové události je nucen urychleně přejít nejkratší cestou k okraji vzletové a přistávací plochy a po jejím obvodu ji co nejrychleji opustit Teoretická část II. Ve druhé dvouhodinové části teoretické přípravy jsou cvičenci seznamováni s problematikou teorie seskoku. Tuto můžeme rozdělit na tři základní oblasti: a) Výskok Parašutista v základním výcviku musí před výskokem věnovat soustředěnou pozornost vnímání a vykonání povelu k výskoku. Odraz při výskoku musí provést tak, aby mu umožnil co nejrychlejší zaujetí a udržení polohy vhodné pro nucené otevírání padáku. Při rychlosti a výšce vysazení, hluku motoru atd. kladou tyto úkony značné nároky na psychiku parašutisty, zvláště na pozornost, vnímání a nervosvalovou koordinaci. Kromě toho je nezbytná vysoká úroveň volního úsilí jak pro výskok, tak pro udržení polohy, neboť proti tomuto volnímu úsilí působí obranné instinkty a nepodmíněné reflexy. Nedostatečně zvládnuta psychika se projevuje motorickým neklidem a zbytečnými pohyby nebo naopak apatií či strnulosti [ 2 ]. Parašutista připraven k opuštění letadla pečlivě vnímá pokyny instruktora. Při povelu,,vpřed vyskočí, zaujme polohu a počítá,,121, 122, 123 Následně provede vizuální kontrolu otevření padáku. Zkontroluje počet naplněných kanálů a sjetí brzdícího sleidru k volným koncům nosného postroje. 22

23 Poloha vhodná pro výskok s nuceným otevřením padáku je ta, kdy parašutista zaujme mírně pokrčený stoj spojný, hlava mírně v záklonu, čímž dosáhne prohnutí trupu. Ruce jsou zkříženy v oblasti hrudníku nebo břicha. Při špatné poloze výskoku a rozpojení nohou cvičence, může dojít k zapletení nohou do nosných šňůr otevírajícího se padáku a tak zamezit jeho správnému otevření. Ruce cvičence nesmí při výskoku držet uvolňovač pro odhození vrchlíku hlavního padáku ani uvolňovač pro otevření záložního padáku, jelikož by během výskoku, který je náročný na psychiku cvičence, mohlo dojít k jeho nechtěnému uvolnění. b) Řízení padáku Odbrždění padáku: po ukončení kontroly správného otevření padáku, uchopí cvičenec řídící kolíky a provede tzv. odbrždění padáku. Padák je balen takovým způsobem, aby ihned po otevření nebyl v režimu plné dopředné rychlosti. Odbrždění parašutista provede zatažením řídících kolíků směrem dolů. Orientace na cíl: parašutista se zorientuje v prostoru, aby parašutista věděl, ve které části nad terénem se nachází, kde se nachází místo jeho přistání a kterým směrem jej zanáší vítr. Přetažení padáku: je činnost, při které se parašutista na padáku otočí proti směru větru a následným bržděním pomocí řídících kolíků urči fázi zabrždění, kdy se padák již zastaví a ztrácí svou vztlakovou sílu. To je hranice, kterou parašutista nesmí při brždění padáku překročit. V opačném případě by mohlo dojít k jeho tzv. zborcení a úplné ztrátě vztlakové síly. Následně parašutista řídí padák dle svého uvážení, případně dle pokynů instruktora, který jej ze země navádí pomocí radiostanice. Pomocí 23

24 řídících kolíku zkouší otáčky. Režim letu udržuje v rozmezí plného až padesáti procentního klouzání padáku. Tuto činnost ukončí parašutista přibližně ve výšce 400 metrů a 100 metrů bočně od místa přistání. c) Přistání Hlavní zásadou pro přistání na padáku typu křídlo je přistávat vždy proti směru větru. Parašutista jenž provádí první seskoky musí dbát, aby se proti větru otočil v dostatečné výšce a vytvořil si tak časovou rezervu pro bezpečný průběh přistání (Obr. č. 5). Je nutné se vyvarovat přistání v takových režimech, které jsou doprovázeny zvýšenou rychlosti klesání. Velice nebezpečné jsou přistání za součastného přebrždění padáku, nebo přistání v prudké zatáčce. Čím blíže se parašutista přibližuje k zemi, tím více jemnější musí být jeho manipulace při ovládání padáku. Při přistání je nutné držet nohy u sebe, v případě vyšší rychlosti provést parakotoul. Po přistání vylije parašutista vzduch z vrchlíku padáku stáhnutím libovolného řídícího kolíku. V případě přistání do vzletové a přistávací plochy tuto daným způsobem co nerychleji opustí. Při značném emočním napětí zvyšuje závěr seskoku opět nároky na vůli cvičence v základním výcviku. Je to dáno nutností provádět přesné pohyby vedoucí k bezpečnému přistání. Reflexivně se zde objevuje potřeba dělat pohyby zcela jiné (doskok na roztažené nohy, pouštění řídících šňůr a vystrkování rukou jako obranný pohyb při přistání) [ 2 ]. 24

25 Směr větru Místo přistání Plocha vhodná pro volný let parašutisty na padáku Výška 400 m Směr letu parašutisty při přistání Výška 100 m Výška 300 m Výška 200 m Obr. č. 5: Průběh přistání parašutisty Teoretická část III. Při vzniku mimořádné situace bývá často ohroženo zdraví nebo život parašutisty. Proto nácviku řešení mimořádných situací je v parašutistickém sportu věnována značná důslednost. V této výukové lekci se účastníci základního výcviku dozví o příčinách vzniku jednotlivých mimořádných situací, jakým způsobem jim lze předcházet, a jestliže nastanou, jaký je nejvhodnější postup pro jejich řešení. Při mimořádných situacích mohou nastat případy kdy: - závadu lze odstranit, nebo přistát se závadou na vrchlíku hlavního padáku - závadu nelze odstranit, nezbytné použití hlavního padáku Parašutista po absolvování základního výcviku musí být připraven řešit samostatně mimořádné situace jenž mohou při seskoku padákem nastat. Při řešení 25

26 konkrétní mimořádné situace pak musí být schopen zhodnotit, zda je nebo není nezbytné použití záložního padáku. Použití záložního padáku: parašutista použije záložní padák v případě, kdy nemůže pro bezpečné přistání použít vrchlík hlavního padáku. Metodika výcviku zřetelně uvádí, že parašutista musí být rozhodnut zda přistane za pomoci hlavního padáku, nebo použije padák záložní, do 500 m výšky. Odhoz vrchlíku hlavního padáku: u tandemového uspořádání padáku je nutné před použitím záložního padáku provést tzv. odhoz vrchlíku hlavního padáku v situacích, kdy kontejner s hlavním padákem již opustil obalový dílec padáku. Uvolňovač pro odhoz vrchlíku hlavního padáku je umístěn v pravé části postroje padáku. Kdyby parašutista neprovedl odhoz vrchlíku hlavního padáku v situaci kdy je vrchlík hlavního padáku například špatně otevřen, mohlo by dojít ke smotání obou padáků a následného pádu parašutisty. Systém padákového kompletu pro seskoky základních výcviků je upraven takovým způsobem, aby po odhozu vrchlíku hlavního padáku, který již opustil obalový dílec padáku, došlo automaticky k otevření záložního padáku. Při seskocích ZV na padácích v tandemovém uspořádání musí dojít při odhození hlavního padáku k automatickému otevření záložního padáku. Záložní padáky musí být vybaveny zabezpečovacími přístroji. [ 7 ] Aktivace záložního padáku: uvolňovač pro otevření hlavního padáku je umístěn na levé straně postroje padáku. Cvičenci základního výcviku se učí při aktivaci hlavního padáku provést vždy odhoz vrchlíku hlavního padáku a následné otevření záložního padáku. Proto, aby se vyhnuli dalšímu procesu rozhodování v situaci, která klade nesmírně vysoké nároky na rozhodování, psychiku a celkovou připravenost parašutisty. Parašutista při použití uvolňovačů nejprve vizuálně zkontroluje, kde se uvolňovače nachází a zda je opravdu drží!!! 26

27 V případě kdy parašutista není schopen reakce při vzniku mimořádné situace a jeho klesání dosáhlo vyšší rychlosti než při letu na otevřeném padáku, dojde ke spuštění zabezpečovacího přístroje umístěného v postroji padáku, který na základě automatického vyhodnocení situace aktivuje otevření záložního padáku. Není-li výška nastavení aktivace záložního padáku zabezpečovacím přístrojem určena výrobcem je stanovena směrnicí V-PARA-1, na minimální výšku 300 m nad terénem. Příklad nastavení zabezpečovacího přístroje Mpaad české výroby: K aktivaci dojde pokud výška nad terénem je nižší než 270 m a pádová rychlost je vyšší než 20 m.s-1 [ 9 ]. Rozdělení mimořádných situací: Vzniklé před výskokem z letounu: předčasné otevření hlavního předčasné otevření záložního padáku Vzniklé v okamžiku výskoku z letounu: předčasné vypadnutí z letounu otevření hlavního padáku ve dveřích letounu otevření záložního padáku ve dveřích letounu parašutista zůstal viset pod letounem Vzniklé při otevírání padáku: kontejner opustil obal padáku, ale vrchlík zůstal v kontejneru vrchlík se naplnil jen částečně šňůra přes vrchlík krajní kanály se nenaplnily vzduchem 27

28 roztržený vrchlík nebo nosné šňůry roztrhnutá nebo zamotaná řídící šňůra rotace Vniklé při klesání na padáku: srážka s druhým parašutistou Vzniklé při přistání: přistání na stromy přistání na kolmou stěnu přistání do vody přistání na střechu přistání na dráty elektrického vedení přistání do prostoru vzletové a přistávací plochy Parašutista se snaží překážce především vyhnout!!! 5.2 Praktická příprava Praktická část I. Lekce je zaměřena na seznámení s technikou přistání pomocí parakotoulu, činnosti v letadle a správnému provedení výskoku. Názorným způsobem je mladým parašutistům předváděno vše, čemuž se věnovali v hodinách předchozích. Po názorné ukázce instruktorem, se cvičenci snaží tento postup zopakovat. Na případné chyby či nedostatky je instruktor ihned upozorní a zopakuje celé skupině správný postup. Parakotoul: technika dopadu, která je parašutisty používána v režimech přistání, při kterých by přistání do stoje mohlo způsobit zranění. Jeho hlavní 28

29 funkcí je ztlumit větší množství energie, která při nesprávném přistání působí na tělo parašutisty. Můstek: je složen ze tří výškových úrovní. Cvičenci postupují od úrovně nejnižší až po úroveň nejvyšší. Na nejnižší úrovni provádí samotný nácvik, seskokem z nejvyšší části můstku je pak prověřeno zvládnutí výcviku. Hlavní podstatou můstku je naučit cvičence správnou techniku dopadu pomocí parakotoulu. V ní je kladen důraz, aby cvičenec při kontaktu se zemí měl obě nohy spojené u sebe, pokrčené v kolenou, záda mírně ohnutá a provedl dopad na celou plochu obou chodidel. Dále pak pokračoval v provedení techniky parakotoulu. Náběhová lávka: slouží k reálnějšímu nácviku techniky parakotoulu. Náběhová lávka je vyvýšena nad povrch země. Cvičenci na ní nabíhají, čímž získávají nejen dopřednou rychlost, ale také výšku nad úrovni terénu. To vše již důkladněji simuluje přistání na padáku. Druhy parakotoulu: vpřed (levý, pravý) vzad (levý, pravý) V metodice výcviku je také uváděn nouzový druh kotoulu, který je parašutistou proveden v případě, kdy není možné z důvodu stísněného prostoru provést klasický parakotoul. Po úspěšném zvládnutí techniky dopadu pomocí parakotoulu se cvičenci společně s instruktorem přemístí k letadlu, které je určeno pro vysazování parašutistů. Je vhodné, provádět nácvik v prostorách letadla, ze kterého budou cvičenci základního výcviku absolvovat své první seskoky. V praxi se ovšem stává, že toto není vždy možné. Z tohoto důvodu před samotným seskokem z jiného typu letadla instruktor vždy znovu s cvičenci prakticky nacvičí pohyb a výskok z tohoto druhu ledadla. 29

30 Pohyb v letadle: je zaměřen především pro přístup k letadlu, nastoupení do letadla a pohyb uvnitř letadla. Přístup k letadlu je část na kterou je kladen značný důraz. Žáci jsou upozornění, že správné přiblížení k letadlu je pouze ze zadní strany. Tedy ze strany, kde se nenachází vrtulová část letadla. V případě přiblížení k letadlu z jiného směru může dojít k vážnému ohrožení života osob!!! Cvičencům je dále předvedeno jakým způsobem do letadla nastoupit, jakým způsobem a kde se usadit. Zásada tří pevných bodů popisuje pohyb v letadle takovým způsobem, při kterém parašutista držící se obouruč v letadle může provést krok nohou. Naopak, přechyt rukou může provést jen tehdy, stojí-li pevně obouma nohama na podlaze letounu. Tedy v každém případě pohybu, musí byt třemi body svého těla spojen s konstrukcí letadla. Velká pozornost nácviku je věnována samotnému výskoku z letadla (Obr. č. 6). Instruktor názorně předvede opuštění letadla a upozorní cvičence na závažné chyby, kterých se začínající parašutisté často dopouštějí. Následně cvičenci pod dohledem instruktora trénují opuštění letadla, včetně povelů, které jim instruktor vydává, jako by se jednalo o reálný seskok padákem. Obr. č. 6: účastníci základního výcviku společně s instruktorem při nácviku u letadla L 60 S Brigadýr 30

31 5.2.2 Praktická část II. V této závěrečné části je výcvik svěřenců zaměřen na řízení padáku, řešení nepředvídatelných situací a přistání na překážky. Trvání v rozsahu třech hodin. Parašutista ustrojen do padákového postroje v závěsu nad zemí reaguje dle pokynů instruktora. Prakticky provádí nácvik řízení padáku pomocí řídících kolíků, provádí samostatně úkony pro řešení nepředvídatelných událostí. Tato situace je vždy nastíněna instruktorem, svěřenec je nucen na základě zvážení situace reagovat. Parašutista je schopen plnit samostatně jednotlivé úkony řízení padáku, metodicky správně řeší všechny situace dle požadavků svého instruktora [ 8 ]. 5.3 Závěrečné přezkoušení V závěrečné části jsou cvičenci základního parašutistického výcviku podrobeni přezkoušení ze získaných vědomostí a dovedností. Obsah závěrečného přezkoušení Závěrečným přezkoušením se prověří probraná látka prakticky na výcvikových aparátech: - dopady z můstků (minimální výšky 150 cm a maximální 180 cm nad terénem). Vyhodnotit udržení kolen a chodidel u sebe a propružením v kolenou tak,aby se sedací část těla při dopadu na zem nesnížila o více než 20 cm. - bezchybné zvládnutí přistávacího kotoulu na náběhové lávce, včetně nouzového kotoulu. - zvládnutí zásad řízení padáku na doskokovou plochu s nácvikem přistání na 31

32 překážky a řešení mimořádných situací. - zvládnutí zásad nástupu do letadla,chování po dobu letu a výskoku z letounu. - součástí závěrečného přezkoušení je ověření znalostí aerodynamiky, meteorologie, konstrukce padáků, pravidel létání a provozu na letišti [ 7 ] Právo ověřovat teoretické a praktické předpoklady žadatelů o vydání průkazu způsobilosti uživatele sportovního létajícího zařízení mají jen inspektoři pověření letovým ředitelem Aeroklubu České republiky dle rozsahu svého oprávnění. Inspektor, který provedl přezkoušení, podepisuje protokol o dané zkoušce. Po úspěšném absolvování závěrečného přezkoušení z teoretických znalostí a praktických dovedností provede žák nejméně jeden seskok padákem s automatickým otevřením padáku výtažným lanem, nebo metodou IAD. IAD: odhození výtažného padáčku instruktorem ( Instructor Assisted Deployment). Instruktor při výskoku parašutisty základního výcviku metodou IAD odhodí výtažný padáček parašutisty v momentu jeho výskoku z letadla. Tato metoda aktivace hlavního padáku cvičence základního výcviku se smí používat jen v typech letadel k tomu určených! Od závěrečného přezkoušení do provedení prvního seskoku nesmí uplynout více jak 30 dnů. Po překročení této hranice je nutné přezkoušení opakovat. V případě, že první seskok není proveden v den závěrečného přezkoušení, musí předseskoková příprava obsahovat zopakování daných témat praktického výcviku. Žáci, kteří absolvovali základní výcvik včetně seskoku v předcházejícím roce, nemusí absolvovat výcvik, ale musí složit přezkoušení v plném rozsahu [ 7 ]. 32

33 6. Parašutistický provoz 6.1 Zahájení provozu Parašutistického provozu se nesmí zúčastnit žádná osoba, která není držitelem platného průkazu parašutisty a jejíž schopnost provádět seskoky je snížena vlivem alkoholu, léků, omamných prostředků, nemocí, úrazu, nevolností nebo únavy. Průkaz parašutisty u cvičenců základního výcviku nahrazuje protokol o závěrečném přezkoušení. Kontrolní orgány všech stupňů (včetně policie ČR), jakož i orgány MD mají právo provést zkoušku na alkohol. Účastník provozu, u něhož bude mít zkouška pozitivní výsledek, bude vyloučen z provozu. Odmítne-li se podrobit zkoušce, bude proti němu postupováno jako při pozitivním výsledku zkoušky [ 5 ]. Zahájením parašutistického provozu rozumíme: vytýčení doskokové plochy ustanovení funkcí provozní směny a) Vytýčení doskokové plochy Doskoková plocha se označuje čtyřmi oranžovými plátny o rozměrech 5 x 1 m, sestavenými do tvaru kříže s volným čtvercem 1 x 1 m uprostřed. Kříž se vytyčuje co nejblíže cíle pro parašutisty. Slouží jednak k označení doskokové plochy, na které probíhá parašutistický provoz, jednak k vizuální signalizaci následujících situací: plný kříž staženo jedno rameno = plocha v provozu, výsadky povoleny = zákaz seskoků pro kruhové padáky 33

34 stažena dvě protilehlá ramena = dočasný zákaz výsadek, letoun zůstává na okruhu stažen celý kříž = zákaz výsadek příkaz k přistání letounu Součástí místa provozu je také větrný rukáv. Za jeho pomoci parašutista určuje aktuální směr větru v době přistání. V případě seskoku cvičenců základních výcviku je možné doplnit větrný rukáv jiným výraznějším způsobem, jenž znázorňuje parašutistovi přibližný déletrvající směr větru. Minimální vzdálenosti překážek od cíle Pro žáky používající pro seskok padák typu křídlo, mající radiové spojení se svým instruktorem musí být cíl vytýčen 300 m od překážky a minimálně 500 m od vodní překážky. Za překážku jsou považovány budovy, věže, elektrická zařízení, skupiny stromů, dálnice, železnice. Za vodní překážku pak vodní plochy a toky, které není možné v době seskoků bezpečně přebrodit s ohledem na hloubku vody, rychlost a sílu proudu, charakter dna apod.. b) Ustanovení funkcí provozní směny Provozní směnu parašutistického provozu určuje řídící seskoků, je složena z: dozorčí ustrojování pilot vysazovač dozorčí balení řidič pohotovostního vozidla dozorčí doskokové plochy signalista výsadkový průvodce/velitel výsadky 34

35 Řídící seskoků Při výsadkových letech musí být ustavena do funkce řídícího seskoků osoba s příslušnou kvalifikací. Odpovídá za přípravu a organizaci prováděných seskoků, řádné vedení dokumentace. Je nadřízena všem parašutistům. Řídící seskoků určí další jemu podřízené osoby, potřebné k zajištění seskoků. Jedním z oprávnění řídícího seskoků je zakázat parašutistovi seskok, který není z jakýchkoliv důvodů pro něj způsobilý. Kniha seskoků Před zahájením seskoků musí být v knize vyplněno: datum a místo seskoků výsadkové letadlo (typ a jeho imatrikulace) pilot vysazovač funkcionáři určení do provozní směny, stvrdí převzetí funkcí svými podpisy tlak vzduchu v místě seskoku, síla a směr větru jmenný seznam parašutistů zúčastněných na provoze s uvedením těchto údajů o každém účastníkovi: příjmení kategorie celkový počet seskoků typ a číslo hlavního padáku který bude v provozu používat Každý parašutista svým podpisem ve jmenném seznamu stvrdí že: 1. Se seznámil s rozkazem řídícího směny pro tento provoz. 2 Cítí se zdráv a schopen provádět seskoky. 3. On osobně i veškeré vybavení, které při provozu použije, splňuje požadavky. způsobilosti k seskokům dle platných směrnic. 35

36 U parašutistů základního výcviku potvrdí bod 1, 2, 3 jeho přidělený nebo zastupující instruktor. Před vzletem každé výsadky musí být v knize seskoků vyplněno: pořadové číslo výsadky jmenný seznam parašutistů zařazených do výsadky s uvedením úlohy a stanovené výšky seskoků každého parašutisty. čísla Za vedení knihy odpovídá řídící seskoků [ 5 ]. 6.2 Seskok Samotný seskok je završením náročného výcviku. Po dokončení přípravy parašutistického provozu provede instruktor se cvičenci základního parašutistického výcviku předseskokovou přípravu. Předseskoková příprava: v místě seskoku instruktor seznámí žáky s prostředím dopadové plochy, poukáže na objekty, které usnadní parašutistovi orientaci na padáku a znázorní způsob a směr závěrečného přistání dle aktuálního směru větru. Výstroj pro seskoky základního parašutistického výcviku: oděv s dlouhými rukávy a nohavicemi pevnou šněrovací obuv nad kotníky, bez háčků a přezek. pevnou přilbu 36

37 Strojení: Před zahájením strojení parašutisty do padákové techniky je podstatné provést zpuštění a kontrolu správné funkce zabezpečovacího přístroje!!! Strojení probíhá pod dohledem dozorčího ustrojování.ten provede následnou kontrolu zejména: upevnění padákového postroje na tělo parašutisty uzavření hlavního padáku, nemůže-li dojít k předčasnému otevření špatným umístěním uzavíracího trnu správnou funkci tříkroužkového odhozového systému přístupnost k uvolňovačům odhozu vrchlíku hlavního padáku a otevření záložního padáku správného nastavení a upevnění výškoměru, upevnění a přístupnost nože připevnění helmy na hlavu parašutisty kontrolu rádiového spojení Maximální rychlost přízemního větru pro seskoky základního výcviku je 6m/sec.V případě kdy je rychlost přízemního větru vyšší, nelze seskoky účastníků základního výcviku provést. Ustrojená výsadka společně s výsadkovým průvodcem nastoupí do letadla. Výsadkový průvodce v průběhu letu kontroluje činnost parašutistů na palubě letadla. Parašutisté základního výcviku, používající padáky zabalené pro nucené otevření padáku musí být výsadkovým průvodcem v průběhu letu připnuti karabinou výtažného lana, k místu v letadle k tomu určenému. Dle typu letadla. (neplatí pro metodu IAD) Fléra: její funkcí je získání informací o směru a přibližné síle větru v místě nad doskokovou plochou, aby bylo možné určit nejvhodnější bod výskoku. Skládá se z barevného krepového papíru obdélníkového tvaru, s připevněným závažím na jednom konci. Výsadkový průvodce v průběhu stoupání letadla v přibližné výšce 500 m vyhodí fléru z letadla nad doskokovou plochou a sleduje, kterým směrem a 37

38 jakou rychlostí je unášena větrem. Podle získaných informací následně upraví místo výskoku parašutistů. Výsadka nesmí být provedena: jestliže pilot obdržel radiem zákaz provedení výsadky, nebo byl tento zákaz vydán vytyčením na zemi není-li možno provést celý seskok vně mraků a za viditelnosti doskokové plochy pokud nelze provést seskok a následný sestupný let na padáku výhradně vně oblaků současně z různých výšek jestliže je v místě vysazení pohyb letadel ve vzduchu Při dosažení potřebné výšky výsadkový průvodce naviguje a upřesňuje směr závěrečného náletu pilotu letadla. S dostatečnou časovou rezervou před místem vhodným pro vysazení parašutistů dá výsadkový průvodce pokyn parašutistům, kteří provedou výskok z letadla v daném náletu, aby se připravili. Opětovně provede kontrolu upevnění a zajištění karabiny výtažného lana, ověří zda není omotané kolem výstroje parašutisty. Nad místem výskoku výsadkový průvodce udílí pokyn,,vpřed jednotlivým parašutistům. Proces se opakuje, následuje-li vysazení parašutistů i v dalším náletu. Jako poslední palubu letadla opustí výsadkový průvodce. Minimální výška seskoku na padáku typu křídlo je m nad terénem.v jednom pracovním náletu mohou vyskočit maximálně 4 parašutisté. V průběhu letu na padáku se parašutisté základního výcviku řídí pokyny svého instruktora udělené za pomocí radiostanice. Po přistání se parašutista postaví, aby bylo zřejmé, že nedošlo při přistání ke zranění. Nosné šňůry padáku smotá takovým způsobem, aby nedošlo k jejich zapletení. Padák a jeho části nese 38

39 nad povrchem terénu, aby nedošlo k jejich poškození. Předepsaným způsobem se přemístí společně s padákovou technikou na místo parašutistického provozu. Během jednoho dne může cvičenec základního výcviku provést nejvýše 3 seskoky s dvouhodinovou přestávkou mezi nimi. Po absolvování prvních seskoků jsou lidé často ve stavu emočního rozrušení. To by mohlo negativně ovlivnit jejich chování a následnou koncentraci při provádění dalších seskoků bezprostředně po přistání. Je dovoleno, aby padáky pro žáky balili sportovní parašutisté. Toto balení musí proběhnout pod kontrolou kvalifikovaného dozorčího balení [ 7 ]. 6.3 Ukončení provozu Na závěr provozu obdrží účastníci základního parašutistického výcviku osvědčení o úspěšném absolvování výcviku. Parašutistický materiál a technika se ošetří a uskladní, aby byla připravena pro další použití. 39

40 7. Průzkumné šetření 7.1 Vymezení zkoumané problematiky a cíl Cílem průzkumného šetření je získání informací od respondentů, na základě kterých by bylo možno posoudit kvalitu výcviku, přístup instruktorů a celkovou spokojenost jeho absolventů. Následně tyto informace vyhodnotit a přispět tak ke zkvalitnění základních parašutistických výcviku jako celku. 7.2 Charakteristika skupiny respondentů Cílová skupina dotazovaných respondentů je výhradně ta, která absolvovala základní parašutistický výcvik včetně provedeného seskoku Popis metodologie Pro posouzení kvality základního parašutistického výcviku a zjištění jednotlivých názorů jeho absolventů jsem zvolil metodu průzkumného šetření pomocí dotazníku. Dotazník Dotazování respondentů pomocí dotazníků je jednou z nejpoužívanějších metod získávání potřebných informací. Pomocí otázek různého typu zjišťujeme spoustu potřebných informací k dalšímu zpracování a to od velkého počtu lidí. Na rozdíl od jiných metod je dotazník poměrně levný, hodnotný a rychlý přísun informací. Obvykle se začíná snadnějšími otázkami neosobní povahy, a pak teprve zjišťuje obtížnější otázky. Dotazník s velkým počtem otázek by měl obsahovat tzv. kontrolní otázky, aby byla zajištěna vypovídací pravdivost. Důležité je správné vysvětlení vyplnění dotazníku a také jednoduché grafické zpracování, 40

41 protože tím snižujeme riziko nevyplněných nebo nepochopených dotazníku. Na závěr bývají kladeny otázky, nad kterými se už nemusí respondent tolik zamýšlet, například třídící znaky. Výhody dotazníku: rychlost, dostupnost finanční nenáročnost respondent si určuje tempo vyplňování podle sebe někdo raději a přesněji odpovídá, když není tváří v tvář neznámému tazateli účast velkého množství respondentů za krátkou dobu anonymita Nevýhody dotazníku: Nižší návratnost Nezodpovězené otázky Možnost nepochopení otázky Chyby v dotazníku se nedají napravit Aby bylo zabráněno vzniku faktorů plynoucích z nevýhod dotazníku, tazatel musí podrobně všechny otázky respondentům popsat nebo vysvětlit, popřípadě jim být nápomocný, nebo jim přímo pomoct dotazník vyplnit. 7.4 Vyhodnocení průzkumného šetření V následující části naše práce zobrazuje vyhodnocení průzkumného šetření a odpovědi dotazovaných respondentů. Byla oslovena skupina 30-ti respondentů různé věkové kategorie. 41

42 Otázka č. 1.,,Jste: 30% 70% Žena Muž Obr. č.7: Graf odpovědí na otázku číslo 1 Z vyobrazení výsledků odpovědí na otázku číslo 1 je zřejmé, že základní parašutistický výcvik absolvuje větší počet mužů než žen (Obr č. 7). Otázka č. 2.,,Kolik Vám bylo let při absolvování základního parašutistického výcviku: 20% 0% 20% 60% méně než 20 let let let 40 a více let Obr. č.8: Graf odpovědí na otázku číslo 2 Graf odpovědí na otázku číslo 2 nám zobrazuje nejčastější věkovou supinu absolventů. Tedy skupinu ve věku od 20 do 29 let. (Obr. č. 8) 42