Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Fakulta rybářství a ochrany vod Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický.

Transkript

1 Jihočeská univerzit v Českých Budějovicích Fkult rybářství ochrny vod Výzkumný ústv rybářský hydrobiologický Diplomová práce Optimlizce umělé inkubce jiker embryí u štiky obecné (Esox lucius L.) v kontrolovných podmínkách Autor: Bc. Jn Hmpl Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Tomáš Policr, Ph.D. Konzultnt diplomové práce: Ing. Volodymyr Bondrenko, Ph.D. Studijní progrm obor: N4103 Zootechnik, Rybářství Form studi: Kombinovná Ročník: 2. České Budějovice, 2015

2 Prohlšuji, že svoji diplomovou práci jsem vyprcovl smosttně pouze s použitím prmenů litertury uvedených v seznmu citovné litertury. Prohlšuji, že, v souldu s 47b zákon č. 111/1998 Sb. v pltném znění, souhlsím se zveřejněním své diplomové práce, to v nezkrácené podobě, přípdně v úprvě vzniklé vypuštěním vyznčených částí rchivovných FROV JU. Zveřejnění probíhá elektronickou cestou ve veřejně přístupné části dtbáze STAG provozovné Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích n jejích internetových stránkách, to se zchováním mého utorského práv k odevzdnému textu této kvlifikční práce. Souhlsím dále s tím, by toutéž elektronickou cestou byly v souldu s uvedeným ustnovením zákon č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele oponentů práce i záznm o průběhu výsledku obhjoby kvlifikční práce. Rovněž souhlsím s porovnáním textu mé kvlifikční práce s dtbází kvlifikčních prcí Theses.cz provozovnou Národním registrem vysokoškolských kvlifikčních prcí systémem n odhlování plgiátů. Dtum: Bc. Jn Hmpl

3 Děkuji svému vedoucímu práce doc. Ing. Tomáši Policrovi, Ph.D., z metodické vedení, odbornou pomoc, poskytnuté rdy cenné připomínky při vyprcování této diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovt MSc. Volodymyru Bondrenkovi, PhD., Ing. Miroslvu Blechovi MSc. Mrii Uzhytchk, kteří se podíleli n výtěrech, nszení jiker štiky obecné do inkubátorů n následných experimentech, čímž mi umožnili vyprcování této diplomové práce. Moc díky všem!

4

5

6 Obsh: 1. Úvod Literární rešerše Biologie štiky obecné (Esox lucius) Systemtické zřzení Popis Rozšíření štiky obecné ve světě Stnoviště Chování Potrv v přirozených podmínkách Růst v přirozených podmínkách Obecná reprodukční chrkteristik Reprodukce odchov lrev štiky obecné Získání generčních ryb Stimulce jikernček k výtěru Stimulce mlíčáků k výtěru Výtěr jikernček Výtěr mlíčáků Plodnost jikernček mlíčáků Umělé oplození jiker s možností použití ktivčních roztoků Odstrnění lepivosti jiker Inkubce kulení váčkového plůdku Chov váčkového plůdku po vykulení Mteriál metodik Experimenty jejich cíle Použité přístroje výpočty Generční ryby Umělý výtěr jikernček Umělý výtěr mlíčáků Vliv oplozovcích roztoků n úspěšnost inkubce jiker embryí štiky obecné Osemenění, oplození odlepkování jiker Popis experimentu Nszení jiker k inkubci Kontrol kvlity embryí, lrev podmínek v průběhu inkubce Vliv mnipulce n úspěšnost inkubce jiker embryí štiky obecné Osemenění, oplození odlepkování jiker Sestvení experimentálních skupin Nszení jiker k inkubci Proces mnipulce Kontrol kvlity embryí, lrev podmínek v průběhu inkubce Vliv teploty vody n délku inkubce jiker embryí štiky obecné Osemenění, oplození odlepkování jiker Popis experimentu Nszení jiker k inkubci Přežití jiker embryí sledování synchronizce líhnutí Hodnocení kvlity biometrik lrev Sttistické zprcování jednotlivých experimentů Výsledky... 42

7 4.1 Vliv oplozovcích roztoků n úspěšnost inkubce jiker embryí štiky obecné Přežití jiker embryí n konci inkubce Vývojové bnormlity Biometrik lrev Vliv mnipulce n úspěšnost inkubce jiker embryí štiky obecné Přežití jiker embryí Vývojové bnormlity Biometrik lrev Vliv teploty vody n délku inkubce jiker embryí štiky obecné Sledování synchronizce líhnutí přežití lrev Vývojové bnormlity Biometrik lrev Diskuze Závěr Seznm litertury Abstrkt Abstrct... 64

8 1. Úvod Štik obecná (Esox lucius L.) se těší velké populritě nejen mezi sportovními rybáři, kterými je vyhledáván především kvůli své houževntosti bojovnosti při ulovení n udici (Policr, 2012), le je tké povžován z nejznámější hospodářsky nejvýznmnější drvou rybu n evropském kontinentu (Crig, 2008). V rybničních chovech se využívá jejích meliorčních schopností, kdy je chován především v polykulturách s kprem obecným (Cyprinus crpio L.), jejímž cílem je potlčení výskytu velikostně mlých méně hospodářsky cenných druhů ryb v rybnících. Tím zvyšuje produkci chovu kpr obecného (Hmáčková kol., 1977). Meliorčních schopností štiky se využívá i ve vodárenských nádržích, kde jsou štikou eliminovány drobné kprovité ryby, čímž se podporuje rozvoj zooplnktonu, což má velmi pozitivní dopd n kvlitu vody (Hmáčková Kouřil, 1978; Kouřil Hmáčková, 1978). Pokud pomineme meliorční význm štiky obecné v chovu ryb provozu vodárenských nádrží je štik obecná ve velké míře vyhledáván konzumenty ryb, kteří preferují její kvlitní rybí svlovinu bez kostí s mlým obshem tuku (Policr, 2012). Mso štiky obecné je nízkoklorické. Klorie ve 100 g štičího ms doshují hodnot pouze 372 kj (89 kcl). Pro srovnání 100 g úhoře říčního (Anguill nguill) má 1249 kj (299 kcl), pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) 418 kj (100 kcl) kpr obecný 522 kj (125 kcl). Produkce štiky obecné v ČR pochází především z rybničního chovu, kde se chová v mlých koncentrcích, ve kterých dokonle využívá potrvní nbídky dného rybníku součsně reguluje rozvoj méně hospodářsky význmných druhů ryb (Hmáčková kol., 1977). Produkce štiky obecné v rámci celé Evropy je velmi proměnlivá nedosttečná (Policr, 2012). Jko příčin nedosttečné produkce se uvádí nedokonle zvládnutá umělá reprodukce generčních ryb, neefektivní inkubce jiker, odchov lrev juvenilů v rybnících do stádi rychleného plůdku málo efektivní upltnění rychleného plůdku v následném chovu (Crig, 2008). Všechny tyto spekty způsobují její bsenci n trhu s rybmi vysokou prodejní cenu. V součsné době se tržní ryby do zemí zápdní střední Evropy importují z post-sovětských skndinávských zemí, kde odlov ryb probíhá nejčstěji z velkých řek jezer (Policr, 2012). 8

9 Podle Hrtmn Regendy (2014), je možné trh se štikou rozdělit n dv segmenty. Jko první je obchod s ročkem rychleným plůdkem, které se využívjí k zrybňování jk rybníků, tk i volných vod, druhou část tvoří tržní ryb. Odchov rychleného plůdku v rámci ČR probíhá nejčstěji v dubnu ž květnu. V tomto období je možné rychlený plůdek nkupovt i prodávt. Zkázky je všk nutné s chovtelem domlouvt předem s ohledem n proměnlivé množství odchovných ryb. Nutností je osobní odběr ryb zákzníkem. Hmotnost tržních ryb se pohybuje v rozmezí 0,7 1,0 kg, kterou štik obecná obvykle doshuje ve druhém ž třetím roce. Největším zdrojem tržních ryb jsou bezesporu výlovy hlvních rybníků, proto se štik objevuje n trhu především n podzim tké v menším množství n jře. Největším producentem štiky obecné v ČR je Rybářství Třeboň.s. s celkovou produkcí 22 tun, následují Rybářství Krdšov Řečice s.r.o. 8,1 t, Rybářství Hluboká s.r.o. 4,8 t, Rybářství Mriánské lázně s.r.o. 4,6 t Rybářství Chlumec nd Cidlinou.s. 4,2 t. Uvedená dt jsou z roku 2011 (Bondrenko kol., 2013). S ohledem n způsob život štiky se její produkce v dohledné době v ČR význmným způsobem nezmění. Produkce štiky v recirkulčních kvkulturních systémech je stále problémem to z důvodu msivního kniblismu, který se rozvíjí u lrev již ve velikosti 30 mm (Policr, 2012b). Cílém této diplomové práce bylo vyhodnocení vlivu tří různých oplozovcích roztoků n úspěšnost inkubce jiker embryí štiky obecné, dále pk vliv mnipulce n úspěšnost inkubce jiker embryí štiky obecné jko posledním experimentem bylo sledování vlivu teploty vody n délku inkubce jiker embryí štiky obecné. Hodnotilo se přežití lrev n konci inkubce, synchronizce líhnutí, vývojové bnormlity biometrik. Vše probíhlo v prostorách experimentálního rybochovného zřízení FROV JU v období mezi

10 2. Literární rešerše 2.1 Biologie štiky obecné (Esox lucius) Systemtické zřzení tříd Ryby (Osteichthyes) Původně vyhrněně sldkovodní čelistntci, kteří dnes žijí ve všech typech vod včetně slných brkických. Mjí torpédovitý nebo doutníkový tvr těl, který všk vykzuje řdu odchylek úhořovitý, diskovitý, silně z boků zploštělý, dorzoventrálně zploštělý. Jejich končetiny jsou ploutve. Mjí postrnní čáru (Bruš Oliv, 1995). podtříd Pprskoploutví (Actinopterygii) Typické ploutve vyztužené kostěnými pprsky (Bruš Oliv, 1995). ndřád Kostntí (Teleostei) Kostr je zkostntělá. V ploutvích jsou přítomny pprsky tvrdé nerozvětvené měkké rozvětvené (Bruš Oliv, 1995). řád Štikotvární (Esociformes) Jedná se o mlou skupinu pprskoploutvých ryb, která obshuje dvě čeledi Umbride Esocide (Bruš Oliv, 1995). čeleď Štikovití (Esocide) Silně protžený zploštělý rypec. N čelistech, především n spodní, jsou mezi normálními i zvětšené tzv. psí zuby, které se vyskytují především u cndát. Ocsní ploutev je vykrojen. Chybí tuková ploutev. Hřbetní řitní ploutev je posunut k zdní části těl. Plynový měchýř je spojen se střevem knálkem. Pylorické přívěsky žludku se nevyskytují. Čeleď obshuje jediný rod Esox s celkem 5 druhy (Bruš Oliv, 1995). 10

11 rod Štik (Esox) Chrkteristik rodu je shodná s chrkteristikou čeledi. N českém území se vyskytuje pouze jediný druh (Bruš Oliv, 1995). druh Štik obecná (Esox lucius L.) Popis Štik obecná (Obr.1) má válcovitě protáhlé tělo. Hlv především její přední část, je nápdně shor zploštělá. Hřbetní řitní ploutev je poszen zhrub do ¾ délky jejího těl směrem k ocsu, což jí dodává nápdného tvru, který je nezměnitelný s osttními nšimi sldkovodními rybmi. Prsní ploutve jsou nopk umístěny těsně při zčátku hrdl. Délk hlvy u juvenilních jedinců zbírá % celkové délky těl se stářím se poměr zmenšuje. Výšk těl je v poměru % celkové délky těl. Má velké oči, jejichž velikost je nejvíce nápdná hlvně u juvenilních jedinců u dultních jedinců se zmenšují. Jejich nápdná velikost je způsoben tím, že štik je rybou denní ktivity, která primárně loklizuje potrvu vizuálně (Dvořák kol., 2014). Úst štiky jsou široce rozevírtelná s ozubenou dolní čelistí, kde se zuby ncházejí jen v jedné řdě. Horní čelist ozubená není, všk n mezičelistech jsou dozdu směřující zuby, vypdjící jko drobné štětinky. Kosti ptrové jsou rovněž posety zuby, jsou umístěny ve více řdách, mjící otočené vrcholky ke středu stropu ptr. Zuby se ncházejí i n kosti rdličné, dále pk n nepárových kostěných článcích spodní strny žberních oblouků. Tělo štiky obecné je chráněno cykloidními šupinmi, které místy vyrůstjí i ze škáry, n některých částech hlvy. Postrnní čár bývá velmi čsto přerušovná, dá se říci, že je tvořen krátkými segmenty, probíhjícími po celém boku těl. I slepá štik je schopn díky postrnní čáře loklizovt kořist (Dvořák kol., 2014). Podle Bruše Olivy (1995) si u štiky obecné lze všimnout jmek postrnní čáry n dolní čelisti. Počet jmek má u evropských štik v průměru hodnotu 9,89, ztímco u merických štik je tento počet vyšší to 9,94. Zbrvení štiky je velmi proměnlivé znčně závislé n okolním prostředí stvu ryby. Tmvé zbrvení se vyskytuje u jedinců z čistých nebo silně zstíněných vod, ztímco světlé zbrvení mívjí jedinci ze zklených vod, přípdně ze štěrkopískoven. Hlvními brvmi jsou zelená, žlutá černá, jež n bocích vzájemně splývjí v obvyklý 11

12 žlutozelený odstín s mnoh skvrnmi. Juvenilní jedinci bývjí nejčstěji žíhovní. Břicho štiky je bílé se světle šedými skvrnmi. Brv cykloidních šupin má zltožlutý nádech. Nepárové ploutve jsou pokryty četnými skvrnmi uspořádnými do řd. Párové ploutve jsou žlutobílé občs i nčervenlé. Mldší jedinci mívjí vybledlé zbrvení oproti strším kusům, jejichž kresb bývá velice výrzná. Obr.1 Štik obecná Esox lucius Ploutevní vzorec je dle Lusk Krčál (1982) následující: D III-VI, 10 16; A IV VII, 10 13; P I, 11 16; V I II, Počet šupin ncházejících se v postrnní čáře je , nd ní je řd pod ní je řd. Podle Dubského kol. (2003) je ploutevní vzorec D III X, 10 16; P I, 11 16; V I II, 7 12; A III VIII, 10 13, O 19 vzorec šupin činí ( ) Rozšíření štiky obecné ve světě Přirozená oblst výskytu štiky obecné je n Zemi cirkumpolárně mezi 40 ž 75 severní šířky. V Evropě se lze s ní setkt v Irsku, Anglii, Frncii, ž k řece Tibeře ve střední Itálii. Její výskyt v jižní Evropě lze ohrničit Černým mořem (Bruš Oliv, 1995). Původně se nevyskytovl v Řecku n Pyrenejském polostrově, kde byl le uměle vyszen ve Špnělsku odtud se dostl ž do Portuglsk. V těchto teplejších zemích je všk plně odkázán n umělé vyszování, jelikož teplot vod zde nedoshuje tk nízkých hodnot vhodných k její přirozené reprodukci (Clderon- Andreu, 1955). V severní Evropě se vyskytuje v pobltských státech, ve Finsku, Švédsku Norsku. V těchto oblstech Evropy je možné se se štikou setkt i 12

13 v příbřežních oblstech Severního moře, kde se stává čsto vyhledávným objektem sportovního rybolovu, protože zde doshuje úctyhodných rozměrů. N východě je hrnice výskytu štiky obecné tvořen řekmi Url, Volh, Kur ž po Amu-drju. Žije tké v jezeře Bjkl, Blchš n východ ž k Čukotskému poloostrovu (Bruš Oliv, 1995). V Severní Americe se vyskytuje n Aljšce, v povodí Velkých jezer, v řece Mississippi. V Kndě se s ní lze setkt od Lbrdoru ž k zátoce Mugb. V omezené míře je přítomn i v řece Yukon (Bruš Oliv, 1995). Fkt, že se štik obecná vyskytuje jk v nerktické tk plerktické oblsti, nbádá ke srovnání populcí s obou přerušených reálů. Podle Čihře (1955) není mezi oběm oddělenými populcemi výrznějších rozdílů, ž n počet podpůrných pprsků žberní blány, jejichž počet činil u evropských štik průměrně 27,19 (n = 115), ztímco u severomerických štik 29,64 (n = 50) (Blck Willimson, 1946). Délk rypce se u evropských štik s růstem zmenšuje, ztímco u merických nikoliv. Šířk rypce je u evropských štik reltivně menší (Bruš Oliv, 1995). V České republice se štik obecná vyskytuje ve všech rybích pásmech, všk její přítomnost v pstruhových vodách je nežádoucí, neboť je nejen konkurencí, le i predátorem lososovitých ryb Stnoviště Štiku obecnou lze nlézt všude tm, kde vod příliš neproudí, kde je členité dno i okolní břehové prtie. Vyhledává míst s bujnou vegetcí vodních porostů, potopené kmeny, keře, blvny pod. V přípdě, že vyplouvá i do proudných pstruhových vod, vyhledává úkryty u větších kmenů v zátočinách, kde se rychlost proudu zpomluje. Jko útočiště slouží štice i postrnní rmen, která jsou trvle nebo dočsně spojen s tokem (Bruš Oliv, 1995). Pokud má možnost vyhledává teplejší vodu, ve které má větší přírůstky. Nejrději se zdržuje v okolí výskytu drobných kprovitých ryb (ouklej obecná Alburnus lburnus L., plotice obecná Rutilus rutilus L., pod.), které slouží jko její potrv. Jelikož štik je stnovištní ryb, tk její pohyb v okruhu stnoviště je velice mlý, co se do okolí týče. V rozlehlejších vodách, nejčstěji v hlubokých nádržích, její pohyb kopíruje příbřežní prtie (Lusk Krčál, 1982). Snáší eutrofní vody, tudíž nevyžduje vysoký obsh kyslíku (Dubský kol., 2003). 13

14 Odhd biomsy ryb ve volných vodách včetně štiky prováděl Oliv (1955) v polbských tůních Holčík (1970) ve vodárenské nádrži Klíčv. Ob se shodli n velice nízké početnosti štiky obecné, která nepřeshovl 2,5 kg.h -1 v roční produkci 0,8 kg.h Chování Štik obecná je stnovištní rybou, která se během dne noci vyskytuje v nejbližším okolí svého úkrytu, odkud pozoruje okolí popřípdě vyráží útokem n kořist (Lusk Krčál, 1982). Stnoviště opouští jen velmi výjimečně mnohdy je ni během let nemění. Je ktivní během dne, nikoliv v noci, protože k detekci kořisti využívá nejvíce zrk. N svou kořist útočí velice rychlým výpdem polyká ji hlvou npřed. Pokud ji netrefí, nepronásleduje ji n delší vzdálenost. V přípdě, že se utkjí o jedno stnoviště dvě štiky, většinou vítězí t větší, která svého sok zžene nebo t, která jednoduše dokáže více otevřít tlmu svého sok pozřít. V tomto přípdě štik tráví stejně velký kus postupně je možné vidět zvítězivší kus, jež má z čelistí vyčnívjící kudální část těl štiky, jež souboj o stnoviště prohrál. Jsou známy přípdy z rybářských závodů přívlčí, kdy je možno jednou ulovenou štiku opkovně ulovit i třikrát po sobě. Tohoto fktu jsou si závodníci velice dobře vědomi věnují úsilí jejímu opkovnému ulovení, z důvodu zisku dlších cenných bodů (Činčer, osobní sdělení 2012) Potrv v přirozených podmínkách Štik obecná je drvec, jejíž potrvu v dospělosti tvoří téměř výlučně ryby. V dřívějších dobách byl povžován z škůdce, který snižuje početnost ušlechtilých ryb, proto byl pronásledován. Vylíhlý plůdek štiky zčíná přijímt jko první potrvu drobný zooplnkton, později lrvy jiný vodní hmyz (Bruš Oliv, 1995). Štědronský (1953), Čihř (1956) Smíšek (1966, 1968), se zbývli hodnocením potrvy plůdku štiky zjistili, že štik přechází n exogenní výživu v době, když ještě není zcel stráven žloutkový váček. Obvykle se jedná o celkovou délku těl TL = 11 mm. Plůdek ve velikosti mm zkonzumuje denně nuplií buchnek (Cyclopoid), což odpovídá % hmotnosti ryby. Později jsou její hlvní potrvou velké pelroočky npř. Dphni mgn. Od celkové délky těl TL = mm se 14

15 zčíná živit i drvým způsobem. Bondrenko kol. (2013) uvádějí, že ryby o délce TL = mm přijímjí především středně velký zooplnkton (Diphnosom, Eurycercus, Dphni Cyclops), ryby o délce TL = mm se orientují n hrubší zooplnkton lrvy Chironomide. Ryby o délce TL = mm přijímjí potrvu selektivně tk, že se zvětšující velikostí těl ryb preferují větší potrvní orgnismy, jko je hrubý zooplnkton (Dphni) bentické orgnismy, npříkld různé druhy lrev (Chironomide, Trichopter, Ephemeropter Dipter). U ryb o délce TL = mm se zčínjí objevovt první známky kniblismu. Bruš Oliv (1995) zjistili v údolní nádrži Lipno, že v potrvě štičího plůdku do délky TL = 100 mm převládly lrvy vodního hmyzu jiné menší orgnismy. Avšk u 24 % ze zkoumných ryb byly obshem žludků tké plůdky různých druhů ryb s nejvyšším početným zstoupením okoun říčního (Perc fluvitilis L.), který se již od července v litorálním pásmu údolní nádrže vyskytuje v hojnosti (Vostrdovský, 1971). Štiky od celkové délky těl TL = 200 mm již měly přítomny v zžívcím trktu pouze výhrdně plůdek jiných druhů ryb to nejvíce okoun říčního plotice obecné. Vostrdovský (1971) prozkouml obsh žludku u 941 štik z Lipenské údolní nádrže zjistil, že podíl okoun říčního v potrvě činil 49 % plotice obecné 31 %. Zbytek připdl n dlších 12 druhů ryb. Vostrdovská (1978) srovnl složení potrvy štik v nádržích Želivk, Hubenov, Lipno tké zjistil, že štik preferuje okoun říčního před ploticí obecnou, což má přímou souvislost s početností těchto ryb v podobném typu vod. Podle chrkteru biotopu mohou být zjišťovány znčné rozdíly ve složení potrvy. V litorálním pásmu nádrží Optovice Mostiště byl nejhojnější rybou v zžívcích trktech ryb plotice obecná, i když zde bylo zstoupení i jiných druhů (Kokeš, 1977). Rostoucí početnost jednoho druhu všk může souviset s postupným úbytkem štik je tedy určován vzájemnými vzthy mezi nedrvými drvými druhy ryb (Wjdowicz, 1961). Ve srovnání s jinými druhy ryb, okounem říčním cndátem obecným (Snder lucioperc L.), má štik mnohem širší potrvní spektrum (Vostrdovský, 1977). V údolní nádrži Lipno bylo zjištěno, že štik konzumovl 14 druhů ryb, což v té době bylo 48 % ze všech zde se vyskytujících druhů. V potrvě štik z Lipn byly zjištěny ryby o celkové délce TL = mm, z toho okoun říční TL = mm, plotice obecná TL = mm, cejn velký (Abrmis brm L.) TL = mm, kpr obecný TL = mm, štik obecná TL = mm ježdík obecný (Gymnocephlus cernuus L.) TL = 45 15

16 50 mm (Bruš Oliv, 1995). S rostoucí délkou štiky se snižuje počet druhů množství ryb v trávicím trktu, le vzrůstá délk kořisti. Vysoká početnost hospodářsky nevýznmných druhů ryb v potrvě štiky dokládá její význm pro obhospodřování tekoucích vod údolních nádrží Růst v přirozených podmínkách Štik obecná ptří, podle mnoh utorů, mezi nejrychleji rostoucí druhy ryb. Vyznčuje se velkou žrvostí (Lusk kol., 1992). Její délkové přírůstky jsou velmi rychlé, především v prvním roce život, kdy v závislosti n potrvní nbídce dorůstá délky mm, v ideálních podmínkách to může být ž 400 mm (Hrtmn Regend, 2014). Většinou se dožívá 3 5 let, zřídk i 8 10 let, výjimečně pk 25 let. Bývá tedy nzýván rybou středního stáří (Bruš Oliv, 1995). Štiky se stejnou potrvní nbídkou se zčínjí velikostně rozrůstt již ve velikosti mm. Rychlený plůdek doshuje 50 mm ve věku 4 týdnů (Čítek kol., 1998). Smci rostou pomleji než smice (Bruš Oliv, 1995). Podle Lusk kol. (1992) jsou roční přírůstky větších štik v hmotnosti 2 3 kg kolem 1 3kg, v závislosti n teplotních podmínkách potrvní nbídce. V Čechách se nejčstěji loví jedinci ve věku 4 let. Většího věku se obecně dožívjí jikernčky (Bruš Oliv, 1995) Obecná reprodukční chrkteristik K přirozenému výtěru štiky obecné dochází čsně z jr. Obykle období výtěru zčíná v březnu končí během dubn. Štik ptří mezi fytofilní druh, který své oplozené jikry klde n ponořenou mkrovegetci, zejmén n jemnolistá vodní mkrofyt. Přirozeným prostředím pro její výtěr jsou mělké prohřáté úseky rybníků řek, které mohou být i periodicky zplvovné. Jikry jsou lepkvé, tk n rostlinný podkld pevně přilnou (Bondrenko kol., 2013). Dyk (1946) uvádí, že štik obecná vyhledává zvýšenou vodou ztopené trvnté okrje luk, přitom všk není důležité, zd se jedná o vodní toky či údolní nádrže. Většinou jsou tyto jrní záplvy příbřežních pásem způsobeny vodou z tjícího sněhu. Tyto litorální úseky jsou ztopeny vodou v hloubce mezi cm musí být bohtě zrostlé rostlinmi. V brzkém jru štik vyplouvá i vysoko po proudu do pstruhových 16

17 úseků vodních toků. Problémem přirozeného výtěru je bezesporu kolísání hldiny vody, což se týká nejčstěji údolních nádrží tké stbilně nízká hldin či bsence výtěrového substrátu. Smci mjí dozrálé gonády mnohem dříve než smice. Již během ledn je možné odlovit smce, který po mírném tlku n břišní dutinu vypouští mlíčí (Bruš Oliv, 1995). Vlstní výtěr štiky probíhá jednofázově při teplotě vody 7 10 C, jsou všk známé výtěry i při nižších teplotách od 1,5 C (Hrtmn Regend, 2014). Výtěrové období je ukončeno v době, kdy teplot vody trvle doshuje 14 C (Lusk Krčál, 1982). Podle Korzynek (1956) se zčátku tření nejdříve účstní jedinci menších rozměrů, ztímco větší ryby připlouvjí n trdliště později. Již delší dobu před třením lze pozorovt zvýšenou ktivitu smců, která se projevuje vyšší přítomností ryb n místech, kde se během roku běžně nevyskytují, proplouváním jednotlivých exemplářů nebo i jejich skupin kolem budoucích trdlišť. Uvádí se tké, že jedn smice je čsto doprovázen více smci, le později se poměr pohlví vyrovnává. Výtěr štik n jedné loklitě trvá 2 3 týdny (Lusk kol., 1992; Bruš Oliv, 1995; Dubský kol., 2003). Výtěr probíhá nejčstěji během slunných dní, kdy se vod dosttečně prohřívá, tedy mezi polednem večerem. Průběh bývá velmi bouřlivý trvá několik hodin (Bruš Oliv, 1995; Dubský kol., 2003). Pokud nenstnou vhodné podmínky k výtěru jikernček, dochází k resorpci jiker, což může vést ž k úhynu ryb (Čítek kol., 1998). Štiky doshují pohlvní dospělosti velmi brzy. V českých zemích je většin mlíčáků pohlvně zrlá již n konci prvního roku život, u jikernček to bývá mnohem menší podíl z populce. Hrtmn Regend (2014) uvádějí velikost pohlvně dospělých jedinců u smců od 110 mm u smic od 140 mm. Zbylá část populce doshuje pohlvní zrlosti ve druhém ž třetím roce život při délce mm. Populce vyskytující se v severních, chldnějších oblstech doshují pohlvní zrlosti v pátém ž šestém roce život. V populci mldých jedinců je poměr pohlví v podsttě vyrovnný s mírnou převhou mlíčáků. Od čtvrtého roku pk zčíná převžovt pohlví smičí (Bruš Oliv, 1995). Pohlvní dimorfismus není v období tření ryb příliš výrzný. Smice mjí ve výtěrovém období obecně větší objem břich, což je způsobeno velkým množstvím zrlých gonád (Dubský kol., 2003). Pohlví lze rozpoznt tké podle tvru močopohlvní ppily (Csselmn, 1974; Billrd, 1983). Močopohlvní ppil má u 17

18 smců tvr příčného švu - není výrzná, ztímco u smic je tvr okrouhlý, je intenzivně prokrven zrudlá (Bondrenko kol., 2013). Sperm mlíčáků štik je bílé brvy. Během zčátku výtěrového období má hustou konzistenci, později bývá řidší. Mlíčí se uvolňuje postupně, tkže je možné použít smce k výtěru opkovně (Bruš Oliv, 1995; Čítek kol., 1998). Mlíčáci produkují jen velmi mlé množství mlíčí v rozmezí 0,1 1,2 ml, obvykle všk pouze do 0,5 ml. Zjímvostí je, že množství jednorázového odběru mlíčí se s velikostí ryb nezvyšuje. Běžně se k umělému výtěru používjí jedinci v hmotnosti 0,7 1,5 kg (Linhrt, 1985; Čítek kol., 1998). Jikry štiky jsou bledě žluté brvy (Dubský kol., 2003). Jejich celkové množství se zvyšuje s rostoucí hmotností, všk jejich reltivní počet n kilogrm se snižuje. Velikost nenbobtnlých jiker je 1,5 2,0 mm po nbobtnání měří 2,5 3 mm. Mikropyle jikry se po styku s vodou uzvírá do sekund po 3 4 minutách se jikry stávjí lepivými (Bruš Oliv, 1995; Fűllner kol., 2007; Rndák, 2013). Z neměnné ideální teploty 10 C se jikry po oplození inkubují 12 dní (120 d ). Stádium očních bodů nstává v ideálních podmínkách sedmý den po oplození (Čítek kol., 1998). 2.2 Reprodukce odchov lrev štiky obecné Získání generčních ryb Generční ryby určené k výtěru jsou chovány přes zimní období v komorových rybnících, kde musí být zjištěn dosttečná nbídk potrvních ryb. Jedná se především o menší druhy kprovitých ryb. N jeden kilogrm nszených štik je třeb nsdit jeden ž pět kilogrmů ryb potrvních (Bondrenko kol., 2013). N jře, kdy se teplot vody blíží 4 6 C, se ryby připrvují k přirozenému výtěru proto je nutné rybníky s generčními rybmi co nejdříve slovit (Dubský, 1998). Hrtmn Regend (2014) doporučují odlovovt generční ryby prubními ploty n plné vodě postupně, podle toho jk se objevují v příbřežních prtiích. Tímto postupem je možno získávt generční štiky kontinuálně, v závislosti n optimální pohlvní zrlosti. Po odlovení ryb připrvených k výtěru se dále nszují do mělkých příkopových rybníčků nebo do vhodných nádržích n rybí líhni. Podle Bondrenk kol. (2013) je nutné po počáteční 18

19 teplotní stimulci v rybí líhni použití hormonálních příprvků, jež zjistí finální dozrání oocytů jejich následnou ovulci. Preferovány jsou tří ž čtyřleté jikernčky doshující hmotnosti 2 3 kg mlíčáci mldší věkové ktegorie o váze 0,5 2 kg (Čítek kol., 1998). Tkto velké ryby jsou ideální k mnipulci doshují nejlepších reprodukčních prmetrů (Hrtmn Regend, 2014). Generční štiky je nutné před vlstní mnipulcí uspt. K tomuto účelu slouží celá řd preprátů. N FROV JU se běžně prcuje s 2- phenoxyethnolem v ředění 0,4 ml.l -1 hřebíčkovým olejem v ředění 0,04 ml.l Stimulce jikernček k výtěru Stimulovt jikernčky k ovulci jiker lze hormonálně s použitím různých hormonálních příprvků. V kontrolovných podmínkách rybářských líhní byl v minulosti řešen nejčstěji hypofyzcí pomocí dehydrovných kpřích hypofýz v dávce 3 4 mg.kg -1 živé hmotnosti jikernček (Billrd, 1996; Policr, 2012, Švinger kol., 2012; Bondrenko kol., 2013b). Szbó (2001, 2003, 2008) uvádí tuto metodu z jedinou spolehlivě využitelnou v rybářských provozech k dosžení msové indukce ovulce jiker u tohoto druhu. K hormonální stimulci ovulce lze použít i jiných syntetických hormonálních příprvků jko GnRH (Gondotropin Relesing Hormone nlogue) nebo kombinci GnRH s dopminergními inhibitory (metlocloprmid pimozid). Tto hormonální indukce ovulce je ovšem oproti použití kpří hypofýzi znčně podprůměrná. Stimulci jikernček je možné provádět i změnou fyzikálních prmetrů vody či světelných podmínek. Jedná se zejmén o úprvu teploty vody v kombinci s prodlužující se fotoperiodou. Snhou je používt především ryby v optimální zrlosti oocytů Stimulce mlíčáků k výtěru Hormonální stimulce se n rybích líhních u mlíčáků obvykle neprovádí. Výjimkou může být potřeb zisku většího množství spermtu (Bondrenko kol., 2013). V průběhu výtěrového období je možné běžně získt smce, kteří smovolně uvolňují mlíčí. Pokud máme nedosttek mlíčáků smovolně uvolňujích mlíčí nebo nízkou produkci spermtu, lze nepřiprvené kusy hormonálně stimulovt. Nejčstěji se 19

20 používá jednorázová injekční plikce kpří hypofýzy. K odběru spermtu se přistupuje po hodinách od plikce. Pokud nám především čsové možnosti nedovolují použití výše uvedených způsobů, je možné k osemenění jiker použití testikulárního spermtu. V tomto přípdě je nutné smce usmrtit, z břišní dutiny vyjmout gonády, které se protlčí přes jemný uhelon (velikost ok 300 μm) tkto získné pohlvní produkty můžeme použít k osemenění jiker (Bondrenko kol., 2013) Výtěr jikernček Po nestezii jikernček je nutné rybu šetrně vylovit, důkldně osušit břišní prtie, řitní ocsní ploutev. Poté jsou jikry vytlčovány ze smic pomocí břišní plpce do suchých misek. Bondrenko kol. (2012) doporučuje odstrnit první poslední část jikrné snůšky dné jikernčky z důvodu vysoké mortlity těchto jiker při jejich následné inkubci (60 70 %). Štičí jikry jsou velice citlivé n otřesy, je tedy nutno provádět výtěr velice optrně jikry nenecht pdt z výšky do misky, le snžit se o to, by stékly po okrji misky do středu. Aby byl zjištěn pozdější mximální oplozenost, uvádí se jko limit litr nebo kilogrm jiker v jedné misce (Hrtmn Regend, 2014). Získné jikry je možno uchovávt v chldu překryté vlhkým hdrem po dobu ž několik hodin Výtěr mlíčáků Po nestezii míčáků je nutné rybu šetrně vylovit, důkldně osušit břišní prtie, řitní ocsní ploutev. Než přistoupíme k vlstnímu odběru spermtu mlíčáků štik, je třeb si uvědomit, že smci uvolňují n zčátku odběru moč, která by mohl kontminovt sperm. Je tudíž nezbytné nejdříve vyprázdnit mlíčákům močový měchýř, by nedošlo k nechtěné motilitě spermií (Policr, 2012). Tetno úkon se provádí pomocí msáže břišních prtií smce. Jkmile je močový měchýř vyprázdněn můžeme přistoupit k vlstnímu odběru spermtu. Sperm mlíčáků štik se odebírá z močopohlvní ppily do injekční stříkčky, plpcí břišní dutiny. Odebrné sperm použijeme co nejdříve. Pokud smci sperm smovolně neuvolňují je možné použití testikulárního spermtu jk bylo psáno výše. 20

21 2.2.6 Plodnost jikernček mlíčáků Absolutní prcovní plodnost jikernček znčně kolísá v závislosti n jejich stáří, velikosti, i n loklitě, kde se štiky vyskytují (Kouřil Hmáčková, 1975; Billrd, 1996; Hubenov Zikov, 2007). Absolutní plodnost jikernček se zvyšuje se zvyšující se hmotností W celkovou délkou těl TL (Billrd, 1996). Křišťn kol. (2013) uvádějí, že bsolutní plodnost se pohybuje v rozmezí kusů jiker reltivní plodnost (počet jiker n kilogrm hmotnosti) v rozmezí jiker. Průměrně tedy ks.kg -1. Skutečná plodnost mlíčáků, kteří smovolně uvolňují sperm, je dná hlvně koncentrcí spermií v jednom ml objemem odebrného spermtu. Plodnost mlíčáků, stejně tk jko u jikernček, výrzně kolísá v závislosti n jejich stáří, velikosti, le tké době, kdy je sperm odebíráno. Obecně lze říci, že nejméně spermtu lze odebrt n zčátku n konci výtěrového období. Jko optimální se tedy pro odběr jeví střední výtěrové období. Mximální množství získného spermtu se pohybuje kolem 1,35 ml.kg -1 (Bondrenko kol., 2013). Absolutní reltivní plodnost mlíčáků hodnotil Linhrt (1984), který zjistil u 38 jedinců (TL = mm) bsolutní plodnost v rozmezí 3,2 25, spermií n jednoho mlíčák. Reltivní plodnost doshovl hodnot 1, spermií n 1 kg hmotnosti mlíčák Umělé oplození jiker s možností použití ktivčních roztoků Optimální teplot pro oplozování jiker je 8 10 C, ph 6 8 (Čítek kol., 1998). K osemenění jiker se přistupuje okmžitě po odběru vytlčovného spermtu v poměru 3 4 ml.kg -1 jiker (Bondrenko kol., 2013). Sperm by mělo být odebráno odděleně lespoň od 3 mlíčáků štik (Billrd, 1996; Křišťn kol., 2013). Jkmile nneseme sperm n jikry je vhodné směs jiker spermií důkldně, všk jemně promícht. Jikry jsou v tento okmžik velmi náchylné n jkékoliv otřesy mnipulci. Poté je nezbytné směs jiker mlíčí zlít ktivčním roztokem v poměru 0,5 litru.kg -1 jiker mlíčí. Jko nejjednodušší ktivční roztok se používá vod z rybí líhně, kde je výtěr prováděn. Bondrenko kol. (2013) doporučují při umělém osemenění používt roztok soli (NCl) v koncentrci 7 g.l -1, který podporuje lepší delší pohyblivost spermií. Jiní utoři (Dyk, 1940; Berk Hmáčková, 1980; Alvi kol., 2009; Křišťn, osobní 21

22 sdělení) doporučují použití dlších různých ktivčních roztoků, které mohou zvýšit procento oplozenosti jiker Ringerův roztok obshující: 6 g.l -1 NCl, 0,075 g.l -1 KCl, 0,15 g.l -1 CCl2.2H2O 0,1 g.l -1 NHCO3 (Dyk, 1940), roztok připrvený smícháním 15 g močoviny v 1 litru vody (Berk Hmáčková, 1980) roztok NCl uprvený 20 mm Trisem s osmollitou 288 mosmol.kg -1 ph 8,5 (Alvi kol., 2009). roztok 5,52 g NCl; 3,75 g glycinu 2,42 g Trisu rozpuštěného v 1 litru vody (Křišťn, osobní sdělení 2013). Průměrná oplozenost jiker štiky obecné se po umělém výtěru oplození v rybářských provozech běžně pohybuje n úrovni %. Vyšší oplozenosti jiker můžeme dosáhnout použitím některého z výše zmíněných ktivčních roztoků n úroveň % (Bondrenko kol., 2013). Následně po ktivci spermií se směs spermtu, jiker ktivčního roztoku jemně promíchá nechá n 5 10 minut odstát (Billrd, 1996; Policr, 2012). Poté se směs jiker spermií několikrát propláchne vodou z dné líhně oplozené jikry zbvené zbytků spermtu se tk připrví n tzv. odlepkování (odstrnění lepivosti jiker) Odstrnění lepivosti jiker Jikry štiky obecné jsou po oplození lepivé. Tto tzv. lepivost umožňuje štikám v přirozených podmínkách nklást jikry n ztopené porosty, ke kterým se jikr přilepí, tím je chráněn před odplvením proudem vody (Hmáčková, 1987). Odlepkování je proces míchání oplozených jiker v roztoku z účelem odstrnění lepivosti jiker (Hmáčková, 1987). Epitel oplozených jiker štiky obecné zčíná lepit během několik minut (4 5 min) po přidání vody (Bondrenko kol., 2013). Lepivost jiker při umělé inkubci je nežádoucí, neboť by způsobovl shluky jiker v líhňřských prátech, což by se negtivně projevilo n přežití jiker následném líhnutí lrev. K odlepkování jiker se používá několik dobře známých ověřených roztoků. Nějčstěji používným dobře dostupným roztokem je použití plnotučného mlék 22

23 s 3,5 % obshem tuku. Dob odlepkování je mezi minutmi (Hmáčková, 1987). Dále je možné použít roztoku jílu pocházejícího z rybníku nebo jílu využívného k výrobě kermiky. Zde se dob odlepkování pohybuje v rozmezí minut (Dubský, 1998; Policr, 2012). Dlším vhodným oplozovcím roztokem je směs 100 g tlku (mstku) g kuchyňské soli (NCl) v jednom litru vody. V tomto přípdě je dob odlepkování jiker minut (Hmáčková, 1987). Tyto odlepkovcí roztoky se používjí nejčstěji v poměru 1 díl jiker 2 díly roztoku. Po odstrnění lepivosti jiker se zčnou jednotlivé jikry od sebe oddělovt, tímto je proces u konce. Jko poslední krok je nezbytné jikry propláchnout vodou z dné líhně, by došlo k lespoň částečnému odstrnění odlepkovcího roztoku. Všechny zmíněné postupy je nutné provádět se zvýšenou optrností, jelikož oplozené jikry jsou velmi citlivé n mnipulci (Bondrenko kol., 2013) Inkubce kulení váčkového plůdku K inkubci jiker štiky obecné se v Evropě nejčstěji používjí Chseovy lhve, le zcel běžné je i použití lhví Zugských, které ncházejí využití především k inkubci jiker kpr obecného. V přípdě použití Zugských lhví je nutné uprvit přítok vody tk, že n dně Zugské lhve instlujeme děrovný trychtýř, přes který se přitékjící vod zpomlí. V inkubčních lhvích je nezbytné držet jikry v neustálém, le jen mírném pohybu, pomocí regulce přítokové vody. Velmi silný průtok vody může způsobit ndměrný pohyb jiker tím zvýšit jejich mortlitu. Průtok vody Chseovými lhvemi o objemu 5 l nstvujeme v rozmezí 3 6 l.min -1. U desetilitrových Zugských lhví nstvujeme průtok v rozmezí 4 8 l.min -1. N zčátku inkubce jiker se využívá nižšího průtoku n konci inkubce nopk vyššího (Bondrenko kol., 2013). Do Zugských lhví nszujeme mximálně 2 litry jiker. Musí se počítt s jejich nbobtnáním, kdy zvětší svůj objem ž n trojnásobek. Při plném nszení nbobtnlé jikry zbírjí 2/3 objemu lhve. Obsh rozpuštěného kyslíku (O2) v přítokové vodě do inkubční lhve by měl mít hodnotu v rozmezí 7 9 mg.l -1. Vod použitá k inkubci štičích jiker by měl být kvlitou srovntelná s pstruhovými líhněmi prostá jkýchkoliv mechnických nečistot. 23

24 Nejvhodnější teplot pro inkubci jiker štik je v rozmezí 8 14 C (Bondrenko kol., 2013). Chldnější vod nejen prodlužuje inkubci, le vede i ke zvýšeným ztrátám (Hrtmn Regend, 2014). Nopk vyšší teplot vody společně s delší fotoperiodou urychluje vývoj jiker, všk zhoršuje kvlitu vykuleného plůdku (Fűllner kol., 2007). N zčátku inkubce se používá většinou vod chldnější 8 10 C nkonci inkubce se teplot vody zvyšuje ž n hodnotu C. Jko optimální inkubční teplot se uvádí 9 C (Swift, 1965). Lillelund (1967) inkubovl jikry při teplotě vody 5,8 C s líhnivostí lrev n úrovni 70 %, všk zjistil, že u jiker inkubovných při tk nízké teplotě dochází k vysoké mortlitě již první den po jejich vykulení. Tento utor dále popisuje výrzné snížení mortlity lrev, jestliže je pro vylíhnutý plůdek ihned po vykulení postupně zvyšován teplot vody n hodnotu 9 18 C. Bondrenko kol. (2013) uvádějí, že v průběhu prvních d je nutné se vyvrovt jkékoliv mnipulci s vyvíjejícími se zárodky. Ndměrná mnipulce vede ke zvýšení ztrát ž o %. Během celé inkubce odstrňujeme odumřelé jikry, které jsou proudem vody vynášeny do vrchní vrstvy inkubovných jiker. Odborná litertur (Fűllner kol., 2007; Bondrenko kol., 2013) doporučuje po dosžení stdi očních bodů plikovt koupele jiker v % roztoku kuchyňské soli (NCl) k oddělení živých mrtvých jiker. Živé jikry klesjí ke dnu inkubční lhve, ztímco mrtvé jikry z důvodu nižší hmotnosti vyplvou k hldině (Hrtmn Regend, 2014). Tto koupel nemá trvt déle než jednu minutu má i preventivní ntimykotické účinky především proti plísním rodů Sprolegni Achly. Ve stdiu očních bodů nebo n zčátku období líhnutí je vhodné embry přesdit do horizontálních líhňřských prátů k dolíhnutí. Nejzšším termínem je objevení prvních kulících se štiček. Při přeszování je nutné nejdříve zstvit přítok vody do inkubčních lhví, poté embry bez výrzných otřesů jemně odsát do připrvených vhodných nádob, jejichž pomocí se odebrná embry nsdí n u nás nejčstěji používné Rűckel- Vckovy (horizontální) práty nebo kolíbky s velikostí ok 2 3 mm n jejich dně či stěnách. N plochu 500 x 400 mm nszujeme mximálně 20 tis. ks jiker. Výšk vodního sloupce by neměl být vyšší než 300 mm. Vlstní kulení jiker trvá několik hodin ž 2 dny, v závislosti n teplotě vody množství rozpuštěných kulících enzymů. V průběhu procesu kulení provádíme prvidelné odsávání jikerných oblů přípdných 24

25 uhynulých embryí. Kulení váčkového plůdku štiky obecné probíhá ocsem npřed. Pokud plůdek z jikry uvolní nejprve hlvu má pk problém s uvolněním žloutkového váčku. Kulení štik lze urychlit synchronizovt tk, že embry umístíme n minut do igelitového pytle s kyslíkovou tmosférou n stinné místo. V uzvřeném igelitovém pytli se zvyšuje množství kulících enzymů tím dochází k rychlému kulení jiker (Hrtmn Regend, 2014). Čerstvě vylíhnuté lrvy štik mjí průměrnou velikost v rozmezí 8,5 9 mm s průměrnou hmotností mg (Billrd, 1996) Chov váčkového plůdku po vykulení Po krátké klidové fázi se váčkový plůdek zvěšuje, proto je nezbytné zjistit lrvám štiky obecné v horizontálních prátech nebo kolíbkách vhodná médi k tomuto účelu. Běžně se používjí větve jehličnnů, břízy, umělohmotné síťoviny s velikostí ok 1 5 mm, perforovné plechové přepážky pod. (Hmáčková, 1987; Billrd, 1996; Čítek kol., 1998; Fűllner kol., 2007). Lrvy se zčínjí vertikálně zvěšovt n tto médi pomocí dhezivní ppily, která se u nich vyvine do několik hodin po vykulení. Tkto zvěšeny spočívjí lrvy štiky po dobu 130 d, kdy se zčíná dhezivní ppil vstřebávt. Následně plvou lrvy k hldině, kde si nsátím tmosférického vzduchu ústy nplní plynový měchýř, zčínjí se rozplvávt tráví žloutkový váček (Bondrenko kol., 2013). K proříznutí úst dochází den po vykulení řiť je plně vyvinut den po vykulení (Blvy, 1983). Ještě před úplnou resorbcí žloutkového váčku přibližně d, zčínjí lrvy přijímt první exogenní výživu. K úplné resorbci žloutkového váčku dojde přibližně z d od vykulení lrev, kdy doshují velikosti mm hmotnosti 12 mg (Bondrenko kol., 2013). 25

26 3. Mteriál metodik 3.1 Experimenty jejich cíle V rámci této diplomové práce byly provedeny celkem tři experimenty. V prvním experimentu byl zkoumán vliv různých oplozovcích roztoků n úspěšnost inkubce jiker embryí štiky obecné. Ve druhém experimentu byl zkoumán vliv mnipulce n úspěšnost inkubce jiker embryí štiky obecné. A v posledním třetím experimentu byl zkoumán vliv teploty n líhnivost délku inkubce jiker embryí štiky obecné. 3.2 Použité přístroje výpočty K měření teploty vody ve C množství rozpuštěného kyslíku v mg.l -1 byl použit oximetr WTW Oxi3205. Měření pomocí oximetru probíhlo tk, že sond přístroje byl ponořen do vody po dobu zhrub 15 vteřin s ní bylo pod hldinou pohybováno sem tm, by došlo k uvolnění přípdných nežádoucích vzduchových bublin díky tomu změřené hodnoty odpovídly relitě. K odlepkování jiker k řízené mnipulci s jikrmi byl použit třepčk Heidolph Unimx 1010 (Obr.2), která umožňuje plynulé nstvení rotce čsu, kterých bylo využíváno v experimentu vyhodnocující vliv mnipulce n úspěšnost inkubce jiker embryí štiky obecné. Nstvení rotce se uvádí v jednotkách rpm (revolutions per minute). Biometrik lrev byl prováděn měřením celkové délky těl (TL) hmotnosti (W), jež předstvovly vzorek z kždé skupiny inkubovných lrev. Lrvy byly z inkubátorů jemně nsávány do plstové pipety následně vloženy n petriho misku, n které bylo prováděno vážení získávní digitálních fotogrfií. K získání celkové délky těl (TL) bylo použito mikroskopu Nikon SMZ 745T, kde bylo pomocí fotogrfického prátu Cnon 1100D pořízeno několik digitálních fotogrfií lrev, které byly následně zprcovány přeměřeny počítčovým progrmem QuickPHOTO MICRO 3.0 ve zvětšení 2. K získání hmotnosti (W) lrev byly použity stolní váhy KERN ABT 220-5DM s přesností 0,01 mg. K ochlzení vody při inkubci sloužilo termosttické chldící zřízení DELTON H120, Sinop CB.s., Česká republik, s přesností 0,1 ºC, které umožňuje nstvení poždovné teploty n digitálním displeji. K ohřevu vody při inkubci sloužilo 26

27 termosttické zřízení T-Computer Set, AB Aqu Medic, Germny, s přesností 0,1 ºC. K cirkulci vody chldícím zřízením žlbem bylo použito dvou mlých kvrijních čerpdel IDRA s průtokem 1600 l.h -1. Obr.2 Třepčk Heidolph Unimx Generční ryby K relizci všech tří experimentů byly použity pohlvní produkty ze 2 jikernček 3 mlíčáků (Obr.3) o průměrné hmotnosti W = 1114 ± 132,15 g celkové délce TL = 542 ± 21,35 mm. Generční ryby byly odloveny při jrním výlovu z rybníku Velký ústvní ptřícího do mjetku FROV JU dne V tuto dobu již ryby spontáně uvolňovly jikry i mlíčí. Byly vystimulovány přirozenou teplotou vody, prodlužujícím se světlem přítomností ponořené mkrovegetce v rybníku. Generční ryby byly po výlovu převezeny do reálu experimentálního rybochovného zřízení FROV JU ve Vodňnech. Zde byly nszeny do 2 průtočných žlbů, smci smice odděleně. V těchto žlbech byly uchovány po dobu 2 dnů. Jko 27

28 zdroj vody k průtoku systémem byl použit vod z náhonu řeky Blnice ve Vodňnech. Vlstní umělý výtěr probíhl dne od 8:00. Obr.3 Mlíčáci připrvení k výtěru 3.4 Umělý výtěr jikernček Z důvodu zrlosti jikernček nebyl použit žádná hormonální stimulce ryb. Kždý prcovník, který v průběhu umělého výtěru mnipulovl s rybmi, měl n rukou gumové rukvice, by se eliminovl možnost pornění ryby. Prvním krokem byl umělý výtěr jikernček. Ovulující ryby byly odloveny z průtočných žlbů do mnipulční vničky o objemu 40 litrů. Vničky byly npuštěny vodou o celkovém objemu 20 litrů. Do těchto vniček bylo s cílem zklidnění ryb, přidáno nestetikum. Jko vhodné nestetiku byl zvolen hřebíčkový olej v koncentrci 0,04 ml.l -1. V tomto roztoku byly ryby uchovány po nezbytnou dobu, než zčlo nestetikum účinkovt. Tento okmžik nstl, když se obě jikernčky zčly otáčet břichem k hldině neregovly n vnější podněty. Během této doby bylo připrveno několik vhodných misek o objemu ml k odběru jiker. Misky byly před výtěrem přesně zváženy oznčeny. Tento postup je nutný, neboť následná hmotnost 28

29 vytřených jiker je zjištěn přesně hlvně rychle. Po zklidnění byl jikernčk vždy zblen do vlhké tkniny. Před vlstním výtěrem byl osušen břišní prtie řitní ploutev jikernčky, by nedošlo ke kontminci jiker vodou tím k uzvření mikropile jikry. Umělý výtěr byl proveden postupným msírováním břišní prtie ryby směrem od frontální ke kudální části těl ryby. Jikry byly vytírány přímo do čistých předem zvážených misek (Obr.4). Pro kždou rybu byl použit jedn nádob. Dblo se n to, by vytírné jikry stékly po strně nádoby do jejího středu. Tím jsme se snžili předejít zbytečným otřesům, které způsobují zvýšenou mortlitu jiker embryí při jejich inkubci. Celkem bylo výtěrem získáno 75 g jiker což odpovídá průměrné hmotnosti jiker 37,5 g n jednu vytírnou jikernčku. Vytřené jikernčky byly vloženy do vniček s vodou ve které byl rozpuštěný mngnistn drselný (KMnO4), který má ntimykotické účinky. Po výtěru byly misky s jikrmi uloženy n lože s šupinkovým ledem překryty vlhkým hdrem. Tkto je možno čerstvě vytřené jikry uchovávt po dobu ž několik hodin. Obr.4 Umělý výtěr jikernčky 29

30 3.5 Umělý výtěr mlíčáků Z důvodu zrlosti mlíčáků nebylo třeb přistoupit k jejich usmrcení použití testikulárního spermtu. Celkem 3 smci byli odloveni do stejného typu vniček se zhrub podobným objemem vody jko smice. Následně došlo k jejich zklidnění použitím nestetik v podobě hřebíčkového oleje. Množství použitého nestetik bylo shodné s množstvím použitým při nestezii jikernček. Poté co mlíčáci regovli n nestetikum změnou polohy svého těl, bylo přistoupeno k vlstnímu výtěru. Ryby byly zbleny do vlhké tkniny, byl jim důkldně osušen břišní prtie včetně řitní ploutve, by nedošlo k nechtěné ktivci spermií. Před odběrem spermtu bylo provedeno vyprázdnění močového měchýře smců ze stejného důvodu. Jkmile se moč přestl objevovt, přistoupili jsme k vlstnímu odběru spermtu. Jko odběrný prostředek bylo použito injekční stříkčky o objemu 5 mililitrů, která byl npojen n gumovou kpiláru o délce cc 300 mm. Konec kpiláry byl vsunut do močopohlvní ppily mlíčáků pomocí msáže břich postupného vythování pístu injekční stříkčky bylo docíleno kýženého odběru spermtu (Obr.5). Průměrné množství získného spermtu bylo 1,5 ml n jednoho mlíčák. Čerstvé sperm od všech tří smců bylo použito přímo z odběrných injekčních stříkček k osemenění jiker. Vytření mlíčáci byly vloženy do vniček s rozpuštěným mngnistnem drselným (KMnO4), který má ntimykotické účinky. 30

31 Obr.5 Odběr spermtu 3.6 Vliv oplozovcích roztoků n úspěšnost inkubce jiker embryí štiky obecné Osemenění, oplození odlepkování jiker V rámci experimentu vlivu oplozovcích roztoků n úspěšnost inkubce embryí štiky obecné bylo odváženo 30 g jiker od obou vytřených jikernček. Tyto jikry byly byly rozděleny do 3 misek v množství 10 g n jednu misku. K osemenění bylo celkem použito 1,8 ml spermtu, konkrétně 0,6 ml od kždého mlíčák. Pro kždou misku bylo použito 0,2 ml spermtu od jednoho mlíčák, celkem tedy 0,6 ml n 10 g jiker. Mlíčí bylo plikováno n jikry přímo z injekčních stříkček v poměru 1 ml spermtu n 16,7 g jiker. Čs osemenění byl 9:50 h. Poté co bylo sperm plikováno n jikry, byl směs spermtu jiker jemně promíchán. Následně byl první misk s osemeněnými jikrmy zlit oplozovcím roztokem glycinu, druhá skupin oplozovcím roztokem močoviny třetí oplozovcím roztokem vody. 31

32 Aby se předešlo slepování oplozených jiker, tvorbě shluků tím možnému zplísnění jiker v průběhu inkubce, bylo nutné jikry zbvit lepivosti (odlepkovt). K tomuto účelu posloužilo plnotučné mléko od jihočeské společnosti Mdet s 3,5 % obshem tuku. Plnotučným mlékem byly zlity oplozené jikry po dobu 2 minut jemně ručně míchány. Nkonec byl misk se směsí oplozených jiker mlék vložen n třepčku Heidolph Unimx 1010 n dobu 80 minut. Tento přístroj prcuje n principu krouživého pohybu svrchní desky v horizontální rovině, n kterou je možno vložit vhodný mteriál. Rychlost pohybu je regulovtelná. V nšem přípdě byl rychlost krouživého pohybu nstven n hodnotu 103 rpm. Během této doby tukové částice mlék obrušovly lepkvý povrch jiker tím došlo k odstrnění lepivosti jiker Popis experimentu Oplozené jikry byly rozděleny do tří skupin ve třech opkováních, celkem bylo tedy nszeno 9 inkubátorů. Pro první skupinu jiker bylo použito 100 ml oplozovcího roztoku ve složení 5,52 g NCl; 3,75 g glycinu (Glycine RegentPlus, 99%, SIGMA Life Science) 2,42 g Trisu (Tris(hydroxymethyl)mino-methne ACS regent, 99,8 %, SIGMA- ALDRICH ) rozpuštěného v 1 litru vody. Tímto roztokem bylo ktivováno oplození 10 g jiker osemeněných 3 x 0,2 ml spermtu. Jednlo se o sperm třech různých smců. Pro druhou skupinu jiker bylo použito stejného množství oplozovcího roztoku jko u první skupiny to ve složení vod + chemická krystlická močovin (Ure BioXtr, ph 7,5 9,5 (20 C, 5 M in H20) SIGMA Life Science) v koncentrci 1 ml močoviny n 70 ml vody. Tímto roztokem bylo ktivováno oplození tké 10 g jiker osemeněných 3 x 0,2 ml spermtu. Stejně i v tomto přípdě se jednlo o sperm třech různých smců. Pro třetí skupinu bylo použito tké stejného množství oplozovcího roztoku jko u první skupiny jednlo se o vodu z líhně. I v tomto přípdě bylo zvoleno stejné množství jiker spermtu jko v předešlých dvou skupin. U všech tří skupin byly sledovány následující prmetry. Přežití embryí lrev v %, % bnormlit, ť už se jednlo o skoliózy, syndrom mlých očních bodů nebo jiné bnormlity dále byl prováděn biometrik lrev n konci inkubce. Cílem experimentu bylo vyhodnocení vlivu oplozovcích roztoků z hledisk vhodnosti použití pro ktivci spermií. 32

33 3.6.3 Nszení jiker k inkubci K nszení jiker k inkubci bylo použito celkem 9 kusů průtočných inkubátorů z lepeného krylátového skl (Obr.6). Použité inkubátory byly o velikosti L = 230 mm, W = 100 mm H = 140 mm s podélnou přepážkou z perforovného plechu ve výšce cc 60 mm od dn inkubátoru příčnou přepážkou v 1/5 délky, kde byl umístěn přívod vody. Vod protékl skrz mřížku odspod nhoru. N opčné strně než byl příčná přepážk, se ncházel výpustní otvor kruhového tvru o průměru 40 mm, který byl vyplněn jemnou nerezovou síťovinou (velikost ok 300 μm), by nedošlo k odplvení inkubujících se jiker nebo později lrev. Jikry byly nszeny přímo n perforovný nerezový plech v možství 100 ks n jeden inkubátor. Celkem bylo v rámci tohoto experimentu nszeno 900 ks jiker. Všech 9 inkubátorů bylo vloženo do PP žlbu s recirkulcí vody o rozměrech L = 3650 mm, W = 400 mm H = 180 mm, nd jehož středem byl podélně veden přítoková plstová trubk n jeho konci byl odtok vody. Nd kždým inkubátorem vycházel z přítokové trubky plstová hdičk, běžně využívná ke vzduchování kvárií, která přiváděl cirkulující vodu ke kždému inkubátoru. Množství přítokové vody bylo možno regulovt ventilem pro kždý inkubátor zvlášť. Průtok vody kždým inkubátorem byl nstven n stejnou hodnotu 0,69 litrů.min -1. Pod žlbem s inkubátory byl zásobní nádrž se dvěm čerpdly výrobní znčky IDRA. Jedno čerpdlo hnlo vodu do chldícího zřízení, které mělo možnost regulce teploty, ztímco druhé npájelo podélnou přítokovou plstovou trubku tím i kždý z inkubátorů. V rámci tohoto v podsttě recirkulčního systému nebyl použit žádná filtrce vody. Vod byl v zásobní nádrži denně vyměňován, z k tomuto účelu připrvené nádrže ve formě 250 l plstového sudu. Během výměny vody bylo zároveň denně rozpuštěno 100 g soli smícháno s vodou v zásobní nádrži. Tento postup byl prováděn z důvodu potlčení výskytu především plísní, které by mohly sndno npdnout inkubující se jikry. Vod použitá k inkubci embryí pocházel z vodovodního řdu měst Vodňny zásobní plstový sud sloužil především k jejímu odstátí. 33

34 Obr.6 Použité inkubátory Kontrol kvlity embryí, lrev podmínek v průběhu inkubce Kontrol embryí lrev při inkubci byl prováděn vizuálně, kdy uhynulé inkubující se embry byly dvkrát denně vyřzovány, ztímco u lrev byl sledován hlvně jejich morfologie biometrik. V tomto přípdě byly měřeny TL, W kontrolovány především různé deformce vývojové vdy. Teplot vody množství rozpuštěného O2 byly sledovány dvkrát denně, dt jsou uvedeny v Tb. č

35 Tb. č. 1 Teplot vody množství rozpuštěného kyslíku pro první dv experimenty Dtum Teplot C Kyslík mg.l -1 Výměn vody Sůl (g) 8:00 15:00 8:00 15:00 12:00 12: ,5-10, ,5 11,5 10,7 11,1 Ano ,5 10,8 Ano ,5 10,8 10,9 12 Ano ,6 10,3 11,2 11,1 Ano ,8 10,9 11,5 9,7 Ano ,9 11, ,7 Ano , ,1 Ano ,6 11,3 11,7 Ano ,9 11,1 10,7 Ano ,8 13,5 10,8 Ano Vliv mnipulce n úspěšnost inkubce jiker embryí štiky obecné Osemenění, oplození odlepkování jiker V rámci experimentu vlivu mnipulce n úspěšnost inkubce jiker embryí štiky obecné bylo odváženo 45 g jiker od obou jikernček. Tyto jikry byly smíchány do jedné misky. K osemenění bylo celkem použito 2,7 ml spermtu, konkrétně 0,9 ml od kždého mlíčák. Mlíčí bylo plikováno n jikry přímo z injekčních stříkček v poměru 1 ml spermtu n 16,7 g jiker (Obr.7). 35

36 Obr.7 Osemenění jiker Tento postup byl zvolen proto, by se eliminovl možnost osemenění jiker jen jedním smcem, který může mít nízkou kvlitu spermtu, především mlou nebo nulovou motilitu spermií. Čs osemenění byl 9:50 h. Poté co bylo sperm plikováno n jikry, byl směs spermtu jiker jemně promíchán. Jikry byly oplozeny spermtem po zlití směsi vodou z líhně, která ktivovl spermie k pohybu. Následně byl směs jiker, mlíčí vody promícháván po dobu 2 minut, by bylo zjištěno, že spermie ktivují vývoj co největšího počtu jiker. Po uplynutí této doby, byly pohlvní produkty ponechány v klidu v délce 10 minut. Odlepkování probíhlo stejným způsobem jko u prvního experimentu Sestvení experimentálních skupin Oplozené jikry byly rozděleny do deseti skupin ve třech opkováních, celkem bylo tedy nszeno 30 inkubátorů. První skupin sloužil jko kontrol nebylo s ní nijk 36

37 mnipulováno. S druhou skupinou bylo mnipulováno 3 hodiny po oplození jiker. Třetí skupin se podrobil mnipulci 6 hodin po oplození, čtvrtá skupin 12 hodin po oplození, pátá skupin byl podroben mnipulci 24 hodin (1 den) po oplození, šestá skupin 48 hodin (2 dny) po oplození, sedmá skupin 72 hodin (3 dny) po oplození, osmá skupin 96 hodin (4 dny) po oplození, devátá skupin 120 hodin (5 dní) po oplození nkonec desátá skupin byl podroben mnipulci 144 hodin (6 dní) po oplození. U všech skupin bylo sledováno přežití embryí v průběhu inkubce % líhnutí lrev, % bnormlit, ť už se jednlo o skoliózy, syndrom mlých očních bodů nebo jiné bnormlity dále byl prováděn biometrik lrev n konci inkubce. Cílem experimentu bylo vyhodnocení dt určení, v jkém období embryonálního vývoje je mnipulce s embryi bsolutně nežádoucí Nszení jiker k inkubci K nszení jiker k inkubci bylo použito celkem 30 kusů průtočných inkubátorů z lepeného krylátového skl. Použité inkubátory byly stejné jko v přípdě prvního experimentu. Jikry byly nszeny přímo n perforovný nerezový plech v možství 100 ks n jeden inkubátor. Celkem bylo tedy nszeno 3000 ks jiker. Všech 30 inkubátorů bylo ve dvou řdách vloženo do stejného žlbu s recirkulcí vody jko v přípdě prvního experimentu Proces mnipulce Kždý inkubátor byl popsán číslem hodinou či dnem mnipulce. Jelikož k oplození došlo v 9:50 hodin, byl frekvence třepání s jikrmi následující: Inkubátory č. 2, 12, 22 po 3 h od oplození ve 12:50 h Inkubátory č. 3, 13, 23 po 6 h od oplození v 15:50 h Inkubátory č. 4, po 12 h od oplození ve 21:50 h Inkubátory č. 5, 15, 25 po 24 h (1 den) od oplození v 9:50 h Inkubátory č. 6, 16, 26 po 48 h (2 dny) od oplození v 9:50 h Inkubátory č. 7, 17, 27 po 72 h (3 dnech) od oplození v 9:50 h 37

38 Inkubátory č. 8, 18, 28 po 96 h (4 dnech) od oplození v 9:50 h Inkubátory č. 9, 19, 29 po 120 h (5 dnech) od oplození v 9:50 h Inkubátory č. 10, 20, 30 po 144 h (6 dnech) od oplození v 9:50 h K mnipulci s jikrmi byl použit třepčk Heidolph Unimx 1010, n jejíž pohyblivou desku byly umístěny vždy tři inkubátory, u nichž byl redukován výšk vodního sloupce n hodnotu 10 mm nd inkubovnými jikrmi, by se zbránilo nežádoucímu stříkání vody z inkubátorů vlivem pohybu třepcího přístroje. Rychlost pohybu zřízení byl vždy nstven n hodnotu 100 rpm mnipulce probíhl po dobu 30 minut. Po mnipulci byly inkubátory vloženy zpět do žlbu s cirkulující vodou Kontrol kvlity embryí, lrev podmínek v průběhu inkubce Kontrol embryí lrev při inkubci byl prováděn vizuálně, kdy uhynulé inkubující se embry byly dvkrát denně vyřzovány, ztímco u lrev byl sledován hlvně morfologie těl. V tomto přípdě byly kontrolovány různé deformce vývojové vdy. Jednlo se především o skoliózy syndrom mlých očních bodů (Obr.8). Teplot vody množství rozpuštěného O2 byly sledovány tktéž dvkrát denně jko u prvního experimentu, dt jsou uvedeny v Tb. č. 1 u prvního experimentu. 38

39 Obr.8 Lrv štiky obecné s kombincí skoliózy syndromu mlých očních bodů 3.8 Vliv teploty vody n délku inkubce jiker embryí štiky obecné Osemenění, oplození odlepkování jiker Během experimentu vlivu teploty vody n délku inkubce jiker embryí štiky obecné byly použity oplozené jikry, které zbyly z druhého experimentu. Osemenění, oplození odlepkování jiker probíhlo tedy stejně je popsáno v kpitole Popis experimentu V rámci experimentu vlivu teploty vody n délku inkubce štiky obecné bylo použito 25 inkubátorů, které byly rozděleny do 5 skupin. U první skupiny A byly jikry inkubovány při teplotě 3 C, u druhé skupiny B byly jikry inkubovány při teplotě 6 C, u třetí skupiny C byly jikry inkubovány při teplotě 10 C, u čtvrté skupiny D byly jikry inkubovány při teplotě 14 C u páté skupiny E byly jikry inkubovány při teplotě 18 C. Pro kždou teplotu byl použit vlstní recirkulční systém stejného typu jko u 39

40 prvních dvou experimentů, kde byl teplot vody regulován pomocí termosttického chldícího zřízení nebo termosttického zřízení k ohřevu vody Nszení jiker k inkubci K nszení jiker k inkubci bylo použito celkem 25 kusů průtočných inkubátorů z lepeného krylátového skl. Použité inkubátory byly stejné jko v přípdě prvního experimentu. Jikry byly nszeny přímo n perforovný nerezový plech v možství 300 ks n jeden inkubátor. Celkem bylo v rámci tohoto experimentu nszeno 7500 ks jiker. Kždá skupin tj. 5 inkubátorů bylo vloženo do stejného typu žlbu s recirkulcí vody jko v přípdě obou předchozích experimentů, všk kždá ze skupin měl nstvenou jinou teplotu vody. Množství přítokové vody bylo možno regulovt ventilem pro kždý inkubátor zvlášť. Průtok vody kždým inkubátorem byl nstven n stejnou hodnotu 0,69 litrů.min -1. V průběhu inkubce nedocházelo k žádným mnipulcím s inkubujícícmi se jikrmi Přežití jiker embryí sledování synchronizce líhnutí Přežití jiker embryí bylo denně kontrolován pro kždou teplotní skupinu. Bílé jikry byly odstrňovány pomocí plstové pipety. Během inkubce jiker embryí byly sledovány čtyři klíčové skutečnosti, % přežití lrev n konci inkubce, % deformcí, zčátek líhnutí (L5), kdy bylo vylíhnuto 5 % lrev konec líhnutí L(95), kdy bylo vylíhnuto 95 % lrev. Pro celkovou dobu líhnutí byl zvolen intervl mezi L(5) L(95) Hodnocení kvlity biometrik lrev Hodnocení kvlity lrev probíhlo vizuálně získná dt byl sttisticky zprcován. Z kždé teplotní skupiny bylo zvoleno 150 lrev, u kterých byl zjišťován biometrik TL W. Biometrik byl prováděn stejným způsobem jko u předcházejících experimentů. Zároveň bylo sledováno % bnormlit u kždé ze skupin. Získná dt byl sttisticky zprcován. 40

41 3.9 Sttistické zprcování jednotlivých experimentů Ke zprcování získných dt byl použit softwre společnosti Microsoft Office to Microsoft Excel Zde byly počítány ritmetické průměry, směrodtné odchylky tvořeny tbulky. Získná dt ze všech tří experimentů byl sttisticky zprcován porovnán mezi skupinmi jednofktoriální Anovou Tuckeyho post-hock testem (ANOVA, Sttistic 12, SttSoft, Inc.), s hldinou význmnosti P < 0,05. 41

42 4. Výsledky 4.1 Vliv oplozovcích roztoků n úspěšnost inkubce jiker embryí štiky obecné Přežití jiker embryí n konci inkubce V rámci vlivu oplozovcích roztoků n úspěšnost inkubce jiker embryí štiky obecné bylo pozorováno nejvyšší celkové přežití (65,00 ± 8,60 %) n konci inkubce u skupiny, kde bylo použito oplozovcího roztoku ve složení vod + chemická krystlická močovin. Nopk nejnižších hodnot celkového přežití (56,67 ± 3,68 %) n konci inkubce bylo pozorováno u skupiny, kde bylo použito oplozovcího roztoku vody z líhně. Pozorovné hodnoty byly u všech tří skupin sttisticky stejné. Získná dt o celkovém přežití n konci inkubce pro všechny tři skupiny byl sttisticky stejná jsou uveden v Tb. č. 2. Tb. č. 2 Přežití lrev n konci inkubce Oplozovcí roztok Přežití v ks Přežití celkem v % G 180 ± 6,38 M 195 ± 8,60 V 170 ± 3,68 60,00 ± 6,38 65,00 ± 8,60 56,67 ± 3,68 Rozdílná písmen u přežití lrev znmenjí sttistický rozdíl mezi jednotlivými skupinmi použitými k experimentu (ANOVA P < 0,05) Vývojové bnormlity Údje o vývojových bnormlitách byly vyhodnocovány n konci experimentu dne

43 Nejčstějšími vývojovými vdmi byly skoliózy následovné syndromem mlých očních bodů. V jednom přípdě byl zjištěn výskyt lrvy se dvěm hlvmi (simská dvojčt) (Obr.9.). Obr.9 Lrv štiky obecné s se dvěm hlvmi Nejvyšší procento skolióz u vykulených lrev (13,33 %) bylo pozorováno u skupiny, kde bylo použito oplozovcího roztoku glycinu. Nopk nejnižší procento skolióz (2,94 %) bylo pozorováno při použití oplozovcího roztoku vody. Syndrom mlých očních bodů byl nejčstěji pozorován tké při použití oplozovcího roztoku glycinu to celkem v 9 přípdech což odpovídá 5 % vylíhnutých lrev. Nejnižší výskyt syndromu mlých očních bodů (0,59 %) byl pozorován u vylíhlích lrev, kde bylo použito k oplození jiker oplozovcího roztoku vody. Nejvyšších hodnot všech typů deformcí u vylíhnutých lrev bylo dosženo u oplozovcího roztoku glycinu to průměrně 18,89 ± 0,78 %. Nopk nejnižší hodnoty všech typů deformcí u vylíhnutých lrev dosáhl skupin, kde bylo použito k oplození jiker oplozovcího roztoku vody to průměrně 3,53 ± 0,27 %. U skolióz byly u všech skupin hodnoty sttisticky rozdílné. Syndrom mlých očních bodů dosáhl sttisticky shodných hodnot u oplozovcích roztoků M (vod + chemická krystlická močovin) 43

44 V (vod). Pozorovné hodnoty syndromu mlých očních bodů u skupin M V byly sttisticky shodné, ztímco hodnoty skolióz byly u všech tří skupin sttisticky rozdílné. Získná dt o všech typech deformcí celkem pro všechny 3 skupiny jsou uveden v Tb. č. 3. Tb. č. 3 Vývojové bnormlity lrev n konci inkubce Počet lrev s vývojovou vdou Oplozovcí roztok Syndrom mlých očních bodů Skoliózy Abnormlity v % G 9 ± 0,82 24 ± 0,82 18,89 ± 0,78 M 2 ± 0,94 b 13 ± 2,62 b 7,69 ± 1,82 V 1 ± 0,47 b 5 ± 0,47 c 3,53 ± 0,27 Rozdílná písmen u bnormlit lrev znmenjí sttistický rozdíl mezi jednotlivými skupinmi použitými k experimentu (ANOVA P < 0,05) Biometrik lrev Nejnižší hodnot TL lrev byl zjištěn u skupiny G, jejíž hodnot byl průměrně 9,33 ± 0,46 mm. Nejvyšší hodnoty nopk dosáhl skupin V, kde byl zjištěn průměrná TL lrev 9,74 ± 0,32 mm. Hmotnost lrev W dosáhl nejnižších hodnot u skupiny G to v průměru 7,24 ± 0,82 mg, ztímco nejvyšších hodnot dosáhl skupin V to v průměru 8,15 ± 0,74 mg. Hodnoty TL W byly u všech skupin sttisticky shodné. Grfické znázornění získných dt je uvedeno v Grfu č. 2. Detilní informce ohledně TL W jsou uvedeny v Tb. č

45 Grf 2 Biometrik ze všech skupin experimentu Tb. č. 4 Biometrik lrev n konci inkubce Oplozovcí roztok TL v mm Biometrik W v mg G M V 9,33 ± 0,46 9,40 ± 0,61 9,74 ± 0,32 7,24 ± 0,82 7,28 ± 0,88 8,15 ± 0,74 Rozdílná písmen u TL W lrev znmenjí sttistický rozdíl mezi jednotlivými skupinmi použitými k experimentu (ANOVA P < 0,05). 45

46 4.2 Vliv mnipulce n úspěšnost inkubce jiker embryí štiky obecné Přežití jiker embryí Během mnipulcí s oplozenými jikrmi v různých fázích embryonálního vývoje byly získávány cenné údje o denní mortlitě jiker embryí. V rámci vlivu mnipulce n úspěšnost inkubce jiker embryí štiky obecné bylo pozorováno přežití v očních bodech u všech skupin velmi podobné s nejvyšší hodnotou u deváté skupiny (5d) to 78,00 ± 2,16 %, ztímco nejnižších hodnot přežití embryí v očních bodech dosáhl druhá skupin (3d) to 69,33 ± 3,40 %. Nejvyšší celkové přežití n konci experimentu bylo u první skupiny (bez) 61,67 ± 4,19 % u osmé skupiny (4d) to 62,33 ± 2,49 %. Nejnižší hodnoty byly nopk pozorovány u třetí skupiny (6h) to 33,33 ± 16,05 %. Skupiny 3h (48,33 ± 4,50 %), 12h (49,67 ± 8,73 %), 24h (58,67 ± 5,44 %), 2d (55,33 ± 8,99 %), 3d (56,33 ± 1,89 %), 5d (56,33 ± 9,74 %) 6d (54,67 ± 4,99 %) měli líhnivost sttisticky stejnou. Skupiny bez 4d (62,33 ± 2,49 %) měli líhnivost nejvyšší sttisticky stejnou. Celkové přežití je uvedeno v Tb. č

47 Tb. č. 5 Přežití jiker embryí v průběhu inkubce Čs mnipulce po oplození Přežití celkem v ks Přežití v očních bodech v % Přežití celkem v % bez 185 ± 4,19 77,67 ± 1,25 3h 145 ± 4,50 69,33 ± 3,40 6h 100 ± 16,05 74,00 ± 9,42 12h 149 ± 8,73 70,33 ± 6,02 24h 176 ± 5,44 74,67 ± 6,18 2d 166 ± 8,99 76,00 ± 5,72 3d 169 ± 1,89 75,33 ± 3,09 4d 187 ± 2,49 76,00 ± 4,32 5d 169 ± 9,74 78,00 ± 2,16 6d 164 ± 4,99 75,33 ± 1,70 61,67 ± 4,19 48,33 ± 4,50 b 33,33 ± 16,05 c 49,67 ± 8,73 b 58,67 ± 5,44 b 55,33 ± 8,99 b 56,33 ± 1,89 b 62,33 ± 2,49 56,33 ± 9,74 b 54,67 ± 4,99 b Rozdílná písmen u přežití lrev znmenjí sttistický rozdíl mezi jednotlivými skupinmi použitými k experimentu (ANOVA P < 0,05) Vývojové bnormlity Údje o vývojových bnormlitách byly vyhodnocovány n konci experimentu dne Nejčstějšími vývojovými vdmi byly skoliózy následovné syndromem mlých očních bodů. V jednom přípdě byl zjištěn výskyt vylíhlé lrvy bez hlvy. Nejvyšší procento skolióz u vykulených lrev (12,00 %) bylo pozorováno u skupiny 6h, nopk nejnižší procento skolióz (4,73 %) bylo pozorováno u skupiny 5d. Syndrom mlých očních bodů byl nejčstěji pozorován u skupiny 12h to 0,00 %, ztímco nejvyšších hodnot bylo dosženo u skupiny 3h to 4,83 %. Nejvyšších hodnot všech typů deformcí u vylíhnutých lrev bylo dosženo u skupiny 6h to průměrně 22,00 ± 22,74 %, ztímco nejnižší průměrné hodnoty všech typů deformcí u vylíhnutých lrev dosáhl skupin 12h to 6,04 ± 5,19 %. U skolióz 47

48 byly u všech skupin hodnoty sttisticky shodné, stejně tk i v přípdě syndromu mlých očních bodů. Získná dt o všech typech deformcí celkem pro všech 10 skupin jsou uveden v Tb. č. 6. Tb. č. 6 Vývojové bnormlity lrev n konci inkubce Čs mnipulce po oplození bez Počet lrev s vývojovou vdou Syndrom mlých očních bodů 4 ± 1,25 Skoliózy 10 ± 2,05 Abnormlity celkem v % 7,57 ± 2,71 3h 7 ± 1,70 13 ± 0,94 13,79 ± 4,01 6h 9 ± 2,45 12 ± 2,45 22,00 ± 22,74 12h 0 ± 0 9 ± 2,83 6,04 ± 5,19 24h 6 ± 2,16 15 ± 3,74 11,93 ± 8,84 2d 4 ± 0,47 10 ± 0,47 8,43 ± 1,09 3d 1 ± 0,47 10 ± 2,62 6,51 ± 4,35 4d 4 ± 0,94 9 ± 1,41 6,95 ± 0,56 5d 3 ± 0,82 8 ± 0,47 6,51 ± 1,59 6d 3 ± 1,41 12 ± 2,94 9,15 ± 6,99 Písmen u deformcí znmenjí sttistický rozdíl mezi jednotlivými skupinmi použitými k experimentu (ANOVA P < 0,05). 48

49 4.2.3 Biometrik lrev Nejnižší průměrné hodnoty TL lrev byly zjištěny u skupin 6h (8,31 ± 1,30 mm) 3h (8,34 ± 0,68 mm). Nejvyšší hodnoty nopk dosáhl skupin 24h to v průměru 9,69 ± 0,33 mm. Hmotnost lrev W dosáhl nejnižších průměrných hodnot u skupin 3h (7,16 ± 0,48 mg) 6h (7,17 ± 0,47 mg), ztímco nejvyšších průměrných hodnot dosáhly skupiny 24h (7,85 ± 0,09 mg) 6d (7,85 ± 0,07 mg). Hodnoty TL byly vyšší sttisticky shodné u skupin bez (9,26 ± 0,26 mm), 12h (9,54 ± 0,19 mm), 24h, 2d (9,55 ± 0,33 mm), 3d (9,21 ± 0,21 mm), 4d (9,17 ± 0,32 mm), 5d (9,49 ± 0,33 mm) 6d (9,64 ± 0,17 mm). Nižší ststisticky shodné hodnoty TL byly pozorovány u skupin 3h 6h. Nejnižší hmotnost W u skupiny 3h byl sttisticky rozdílná oproti zbylým skupinám. Vyšší hmotnosti W, které vykzovli stejné sttistické hodnoty byly pozorovány u skupin bez (7,56 ± 0,41 mg), 6h (7,17 ± 0,47 mg), 12h (7,60 ± 0,11 mg), 2d (7,81 ± 0,25 mg), 3d (7,58 ± 0,46 mg), 4d (7,25 ± 0,48 mg) 5d (7,58 ± 0,41 mg). Nejvyšších sttisticky shodných hodnot hmotností W dosáhly skupiny 24h (7,85 ± 0,09 mg) 6d (7,85 ± 0,07 mg.) Grfické znázornění získných dt je uvedeno v Grfu č. 1. Získná dt o biometrice lrev jsou uvedeny v Tb. č. 7. Grf 1 Biometrik ze všech skupin experimentu 49

50 Tb. č. 7 Biometrik lrev n konci inkubce Čs mnipulce po oplození TL lrev v mm W lrev v mg bez 3h 6h 12h 24h 2d 3d 4d 5d 6d 9,26 ± 0,26 8,34 ± 0,68 b 8,31 ± 1,30 b 9,54 ± 0,19 9,69 ± 0,33 9,55 ± 0,33 9,21 ± 0,21 9,17 ± 0,32 9,49 ± 0,33 9,64 ± 0,17 7,56 ± 0,41 b 7,16 ± 0,48 7,17 ± 0,47 b 7,60 ± 0,11 b 7,85 ± 0,09 c 7,81 ± 0,25 b 7,58 ± 0,46 b 7,25 ± 0,48 b 7,58 ± 0,41 b 7,85 ± 0,07 c Rozdílná písmen u biometriky lrev znmenjí sttistický rozdíl mezi jednotlivými skupinmi použitými k experimentu (ANOVA P < 0,05). 4.3 Vliv teploty vody n délku inkubce jiker embryí štiky obecné Sledování synchronizce líhnutí přežití lrev Synchronizce líhnutí byl nepřímo úměrná teplotě lišil se následovně. Nejdelší intervl líhnutí měl skupin A, kdy hodnot L(5) dosáhl 38 ± 0,33 dní (120 ± 1,03 d) hodnot L(95) byl 46 ± 0,42 dní (144 ± 1,31 d). Nejkrtší intervl líhnutí měl nopk skupin E, kdy hodnot L(5) dosáhl 2,5 ± 0,08 dní (44,67 ± 1,42 d) hodnot L(95) byl 3,42 ± 0,06 dní (61,11 ± 1,07 d). Celkový intervl líhnutí byl nejdelší u 50

51 skupiny A, kde dosáhl hodnoty 8 ± 0,3 dní (25,12 ± 0,92 d) nejkrtší u skupiny E, kde dosáhl hodnoty 0,92 ± 0,06 dní (16,4 ± 1,07 d). Nejnižší líhnivost lrev byl zjištěn u skupiny A (18,26 ± 2,25 %). Skupiny E (47,4 ± 2,55 %) D (52,3 ± 4,47 %) měli líhnivost vyšší sttisticky stejnou. Skupin B (56,2 ± 3,21 %) měl sttisticky stejnou líhnivost se skupinmi E, D i se skupinou C, která vykázl nejvyšší líhnivost (65,5 ± 5,41 %). Detilní informce ohledně přežití, zčátku líhnutí L(5), konce líhnutí L(95) celkové doby líhnutí pro všech 5 skupin jsou uvedeny v Tb. č. 8. Tb. č. 8 Přežití lrev inkubční dob jiker embryí Inkubční intervl Skupin A B C D E Celkové přežití vylíhnutých lrev v % 18,26 56,2 bc 65,5 c 52,3 b 47,4 b Zčátek líhnutí (L5) Konec líhnutí (L95) Celková dob líhnutí Počet dní d Počet dní d Počet dní d 38 ± 0, ± 1,03 46 ± 0, ± 1,31 8 ± 0,3 25,12 ± 0,92 19 ± 0, ± 1,55 23 ± 0,2 142,6 ± 1,24 4 ± 0,23 24,8 ± 1,42 11 ± 0, ± 1,77 13 ± 0, ± 1,56 2 ± 0,15 21 ± 0,15 4 ± 0,15 56,7 ± 2,12 6 ± 0,08 85 ± 1,13 2 ± 0,13 28,34 ± 1,8 2,5 ± 0,08 44,7 ± 1,42 3,42 ± 0,06 61,11 ± 1,07 0,92 ± 0,06 16,4 ± 1,07 Rozdílná písmen u celkového přežití lrev znmenjí sttistický rozdíl mezi jednotlivými skupinmi použitými k experimentu (ANOVA P < 0,05) Vývojové bnormlity Údje o vývojových bnormlitách byly vyhodnocovány n konci experimentu. Nejčstějšími vývojovými vdmi byly skoliózy následovné syndromem mlých očních bodů. Nejvyšší hodnoty bnormlit u vylíhnutých lrev dosáhl skupin A to průměrně 76,2 ± 3,18 %, ztímco nejnižší množství bnormlit bylo zjištěno u skupiny C to průměrně 6,2 ± 2,36 %. 51

52 Skupin B (10,3 ± 1,93 %) měl sttisticky shodné hodnoty bnormlit se skupinou C. Sttisticky shodné údje byly tké pozorovány u skupin D (18,2 ± 3,47 %) E (12,9 ± 1,84 %). Detilní informce ohledně bnormlit jsou uvedeny v Tb. č. 9. Tb. č. 9 Vývojové bnormlity lrev n konci inkubce Oplozovcí roztok Abnormlity v % A B C D E 76,2 ± 3,18 c 10,3 ± 1,93 6,2 ± 2,36 18,2 ± 3,47 b 12,9 ± 1,84 b Rozdílná písmen u bnormlit lrev znmenjí sttistický rozdíl mezi jednotlivými skupinmi použitými k experimentu (ANOVA P < 0,05) Biometrik lrev Nejnižší hodnot TL lrev byl zjištěn u skupiny B, jejíž hodnot byl průměrně 9,33 ± 0,28 mm u skupiny E, jejíž hodnot byl průměrně 9,21 ± 0,29 mm. Nejvyšší hodnoty nopk dosáhl skupin C, kde byl zjištěn průměrná TL lrev 10,61 ± 0,37 mm. Hmotnost lrev W dosáhl nejnižších hodnot u skupiny E to v průměru 7,4 ± 0,9 mg, nopk nejvyšších hodnot dosáhly skupiny B, C D to v průměru od 8,3 ± 0,5 mg do 7,9 ± 0,9 mg. Grfické znázornění získných dt je uvedeno v Grfu č. 3. Detilní informce ohledně TL W jsou uvedeny v Tb. č

53 Grf 3 Biometrik ze všech skupin experimentu Tb. č. 10 Biometrik lrev n konci inkubce Skupin TL v mm W v mg A B C D E 9,67 ± 0,36 7,8 ± 0,6 b b 9,33 ± 0,28 8,3 ± 0,5 b 10,61 ± 0,37 8,0 ± 0,6 c b 9,83 ± 0,86 7,9 ± 0,9 b b 9,21 ± 0,29 7,4 ± 0,9 Rozdílná písmen u TL, W znmenjí sttistický rozdíl mezi jednotlivými skupinmi použitými k experimentu (ANOVA P < 0,05). 53