Cesta 8-9 KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI. cena 7 Kč

Transkript

1 Cesta KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI cena 7 Kč

2 2 OBSAH Modlitba...3 První izraeltí králové...4 Poznáváme Bibli...5 Podobenství...6 Letní osvìení, Loue...7 Na toulkách s Kuldou I...8 Kouzelná kulička Putujeme s Biblí Soutì o tøi knihy Láska...15 Písnička Vydavatel: Ústřední rada Církve československé husitské Adresa redakce: Wuchterlova 5, Praha 6, tel.: Šéfredaktorka: Mgr. Jana Krajčiříková, jana.krajcirikova@ccsh.cz Tisk: Grafotechna Print s. r. o. Distribuce: A.L.L. production s. r. o., Poděbradská 24, Praha 9, tel.: , predplatne@predplatne.cz Objednávky a reklamace vyřizujte, prosím, přímo s distributorem. Ilustrace: J. Oleš, O. Bajusová, H. Rokytová a archiv časopisu Cesta Registrováno pod číslem MK ČR E 8426 dne

3 MODLITBA 3 Milý Pane Boe, moc ti dìkuji za prázdniny. Vdycky mi pøipadá, e utečou jako voda. Kdy vak zpìtnì vzpomínám, co jsme toho zaili, kolik nových míst jsme vidìli, uvìdomuji si, jak byly dlouhé. A taky jsem vyrostl! Dìkuji ti za to, e mùeme být astní a bezstarostní. Amen.

4 4 PRVNÍ IZRAELTÍ KRÁLOVÉ 3. Ukoøistìní a návrat Hospodinovy schrány Samuel vyrùstal ve svatyni a Hospodin byl stále s ním a nadále mu zjevoval své slovo. Vichni Izraelci poznali, e má prorocký dar. Izraelci vytáhli do boje proti Pelitejcùm, byli vak poraeni. Napadlo je, e by jim tìstí mohla pøinést Hospodinova schrána truhla úmluvy, a proto pro ni poslali do Síla. Pøinesli ji Elího synové Chofní a Pinchas. Kdy Pelitejci slyeli jásot Izraelcù pøi jejich pøíchodu, zalekli se moci Hospodinovy schrány. Vzájemnì se vak povzbuzovali k odvaze a Izraelce znovu porazili. Dokonce ukoøistili i schránu a oba Elího synové byli zabiti. Kdy se tuto hroznou zprávu dozvìdìl Elí, spadl ze stolce, na kterém sedìl, zlomil si vaz a zemøel. Ze alu nad tìmito zprávami zemøela i Pinchasova manelka. Boí schrána vak Pelitejcùm ádné tìstí nepøinesla. Dopravili ji do mìsta Adódu a postavili ve svatyni svého boha Dágona. Kdy ráno pøili do svatynì, leela Dágonova socha na zemi tváøí dolù pøed Hospodinovou schránou. Postavili ji zpátky, ale druhý den se ve opakovalo. Socha mìla navíc uraenou hlavu i obì ruce. To vak nebylo vechno. Lidé v Adódu začali trpìt nádory. Pelitejci se proto rozhodli schránu pøestìhovat do jiného mìsta. I tam vak začali lidé trpìt nádory. Kdy se to opakovalo i ve tøetím mìstì, zmocnila se Pelitejcù hrùza a báli se mocného Hospodina. Rozhodli se jeho schránu Izraelcùm vrátit. Jejich knìí a vìtci jim poradili, e spolu se schránou musí poslat i obì na usmíøenou, jinak se neuzdraví. Mìli zhotovit ze zlata napodobeniny svých nádorù a myí, které je suovaly, to ve se schránou naloit na vùz a do nìj zapøáhnout dvì krávy, které mìli nechat, aby samy vùz táhly. Pokud se vrátí k Izraelcùm, je to znamení, e pohromu na Pelitejce seslal skutečnì Hospodin. Pøesnì to se také stalo Hospodinova schrána se opìt vrátila k izraelskému lidu. Jana Krajčiøíková

5 POZNÁVÁME BIBLI 5 Pøicházíme s dalími biblickými otázkami. Pokud si nebudete jisti správnou odpovìdí (kterou si mùete ovìøit na str. 6), nalistujte si uvedený biblický text. 1. Kam byla pøenesena Boí posvátná truhla? (2 S 6. kapitola) a) do Egypta, b) do Jericha, c) do Jeruzaléma 2. Co slíbila Chana, a Samuel povyroste? (1 S 1,11) a) e se bude starat o jeho bratry, b) e ho pole do Egypta, c) e ho odvede do chrámu 3. Proč David prchal pøed Saulem? (1 S 19,2) a) Saul mu usiloval o ivot, b) chtìl ho okrást, c) chtìl ho pøipravit o manelku 4. Kdo Saula pomazal za krále? (1 S 10,1) a) David, b) Samuel, c) alomoun 5. Co udìlal Bóaz, kdy poznal, o čem Noemi pøemýlí? (Rt 4. kapitola) a) vyhnal Noemi i Rút, b) koupil pole a oenil se s Rút, c) oenil se s Noemi

6 6 PODOBENSTVÍ 5. O hoøčičném zrnu Také toto podobenství najdeme u Matoue, Marka i Lukáe: Mt 13,31-32, Mk 4,30-34, L 13, Pán Jeí øíká: Království nebeské je jako hoøčičné zrno, které človìk zasel na svém poli; je sice mení ne vecka semena, ale kdy vyroste, je vìtí ne ostatní byliny a je z nìho strom, take pøilétají ptáci a hnízdí v jeho vìtvích. U jste nìkdy vidìli semínko hoøčice? Pøidává se napøíklad do kyselého nálevu pøi zavaøování okurek. Je malé, kulaté, nenápadné. Ale i z tak malinkého semínka vyroste velká rostlina. Je to Boí zázrak, jako vechno v pøírodì. Nestane se to vak hned, nìjakou dobu to trvá. A semínko také musí mít vhodné podmínky. Čím lepí chceme mít úrodu, tím více se musíme o rostlinu starat. Ani Boí království nemùe nastat okamitì a bez naí pomoci. Pokud se budeme snait pomáhat, z nenápadného semínka vyroste veliký rozloitý strom, který bude vìtí ne ostatní byliny. Pøiletí ptáci a budou hnízdit v jeho vìtvích. Bude to krásné. Jana Krajčiøíková Správné odpovìdi ze str. 5: 1-c, 2-c, 3-a, 4-b, 5-b.

7 LETNÍ OSVÌENÍ 7 V tomto krátkém vyprávìní je sedm nesrovnalostí. Zkuste je odhalit. Øeení najdete na str. 15. Byl horký červenec. Po silnici el pomalu osmiletý chlapec Petr. Najednou se v bìhu zastavil a odbočil z pìiny, u které kvetly snìenky, k rybníku. Z bøehu na nìho volali kamarádi: Pavle, pospì si, u na tebe čekáme. Chlapec k nim doel a øekl: Nemohl jsem døív pøijít. Musel jsem nejdøív napsat na zítøek úkoly do koly. Chodil do páté tøídy a mìl pøísné rodiče. Teď vak byl u volný. Svlékl se do plavek a spolu s ostatními skočil do chladivých vln øeky. Z. S. Copak tì to napadlo? Voda je mé zrcadlo. Hvìzda ručku natáhla, slunce z loue vytáhla. Slunce zas na nebi svítí na paseku plnou kvítí. Loue Spadlo slunce do loue, kdo mu odtud pomùe? Zlobila se abka milá, voda se jí zakalila. Mirka áková

8 8 NA TOULKÁCH S KULDOU I. Kdo u na svìtì jsou, se pøedstavují Být tohle pohádka úplná, panoval by v ní pan král Juráek I., vládce jedenácti moøí, byla by tu i královna matka, a jejich dìti Martin a Lucinka by si smìly øíkat princ a princezna. S Mirkou a Ríou, o kterých taky bude øeč, by to bylo sloitìjí, asi by jim náleel titul vévody a knìny. Je to vak pohádka jen částečná, protoe nejmíò zpùli je vechno skutečnost. ije pan porybný Juráek, rozváný mu královské postavy a skutečný vládce jedenácti rybníkù, které ze tøí stran obklopují ves Kvítkov tak, e se do ní nevejde u ani chaloupka. Ty rybníky mají pìkná jména, nìkterý podle tvaru, jiný podle vlastností, protoe ani jedna vodní nádr se nechová stejnì. A tak se rybníky, nad kterými panuje rozloitý pan Juráek, jmenují Nohavice, Rukavice, Okrouhlíček a Studený a Usmìvavý a Zasmuilý, a tak bychom mohli pokračovat. Maminka Marie, krom toho, e se stará o rodinu, dovede namíchat správné krmivo, aby kaprùm a línùm chutnalo a nabírali po nìm velikost a váhu. Martin a Lucinka jsou jejich dìti a ve kolním roce odjídìjí z Kvítkova kadé ráno autobusem do sousedního Luce. Teď jsou vak prázdniny a na ty k Jurákùm pøijeli Martinovi vrstevníci Mirka a Ría, kteøí oslovují paní Jurákovou teto. Tihle dva by ovem radi byli nìkde na Kanárských ostrovech jako kadý rok a soudili, e v Kvítkovì bude otrava. Jene jejich rodiče staví na okraji Prahy domek a dìti by jim pøekáely. Zbývá zmínit se o tom, jak Jurákovi bydlí. Je to správný dùm takového pána vod, do rybníka Nohavice je i nakročen pùlkou na vysokém kamenném náspu, který je pøi úpatí omýván vodou a za vìtru oplícháván nazlobenými vlnami s bílými čepicemi. Do domu se vchází z návsi, zatímco klenutým prùchodem v kamenném zdivu mùete sestoupit a k hladinì rybníka, kde kotví dvì pramičky. Uvnitø kamenných základù je i místnost s nádremi a v nich pohotovì rozličné ryby pro pøípad, e si nìkterý obchodník pøijede pro kapry i mimo vánoční čas. Ty ryby jetì jak tak zaujaly praského bratrance Ríu, kdy ho k nim Martin dovedl, takhle zblízka je vidìl poprvé. Dokonce se je naučil rozeznávat a poznamenal, e kapøi jsou svrchu modøí, pøitom z boku zlatí,

9 tika e má zlý pohled a candát hlavu jako pes, sestra Mirka by se prý určitì bála, e koue. Jeho sestra Mirka si na chvíli nala zábavu s černým kotìtem Čertíkem, o které se jeho mouratá matka apka pøestávala starat, protoe mìla plno práce s tím, aby se pøes den poøádnì vyspala a v noci mohla syčením a prskáním odhánìt vesnické kocoury, kteøí alostnì prozpìvovali do oken ze zahrádky. Kotì Čertíček nabídlo Mirce hru, zalezlo pod gauč a nechalo venku ocásek. Kdy se na ocásek sáhlo, okamitì se zatáhl a objevil se kousek vedle. Mirka si s kotìtem hrála, kdy se pøedtím vyptala, zdali nekoue. Do okolí Kvítkova to ale dva praské sourozence pøíli netáhlo, nelákaly je hráze mezi rybníky, které se místy roziøovaly v jahodové paloučky, marnì je tam Martin s Lucinkou vábili, jetì tak ulehnout nìkde na bøehu a opalovat se. Do vody, i kdy byla teplá, se jim moc nechtìlo zase kvùli tomu, e by mohli lápnout do bahna, a to se jim oklivilo. Naopak Martina a Lucinku pøitahovala oblíbená místa, kde se dalo objevovat poøád nìco nového, vdy pøíroda je kadý následující den jiná. To poledne se vak vichni čtyøi, a u byli kdekoli, vrátili zmoeni vedrem, pøed kterým nebylo kde se schovat, pøičem pratí sourozenci na tom byli hùø z nezvyku. Ne e by tak prailo slunce, právì naopak, schovávalo se za smutnì pøičmoudlou záclonu, roztaenou po celé obloze, a pod ní bylo k nedýchání. Také porybný pan Juráek byl zamlklý a jen semtam prohodil slovíčko, které prozrazovalo starost. Od rána objídìl rybníky v terénním autì na vysokých kolech, kterému øíkal koza, ze ertu, ale i s uznáním, protoe tenhle vùz bez obtíí zdolává i vymleté cesty po hrázích, kam byste si s jiným autem netroufli. Ladislav Muka (pokračování pøítì) 9

10 10 KOUZELNÁ KULIČKA Byla jedna maminka a ta mìla moc ráda svého malého Péu. Koupila by mu cokoliv na svìtì. Bydleli ve velikém mìstì, ale mìli na vesnici babičku. K té jezdívali na návtìvy. Jedno jaro, kdy byli zase u babičky, hráli kluci z vesnice na plácku pøed hospodou kuličky. Péa stál opodál, protoe tuto hru jetì nikdy nevidìl. Kluci cvrnkali barevné kuličky do dùlku; kadý je mìl schované ve svém plátìném pytlíku. Nejlépe si vedl Vaek. Stále vyhrával. Ostatní kluci ani neprotestovali. Vìdìli, e cvrnkání jde Vakovi ze vech nejlíp. Vak mìl také na dnì pytlíku kouzelnou kuličku. Byla celá ze skla a hrála duhovými barvami. Vaek ji vyhrál na jednom turnaji v kuličkách a byl na ni náleitì pyný. Péa na ní mohl nechat oči. Kdy se pak vraceli autem domù, vyprávìl rodičùm celou cestu o tom, jakou kouzelnou kuličku má Vaek, jak díky ní obehraje vechny kluky a má nejvíc kuliček z celé vesnice. Maminka se usmívala. Druhý den, kdy se vrátila z nákupu, zavolala na Péu: Podívej, co pro tebe mám. Kuličky! vykøikl a honem otvíral plátìný sáček. Tady má jetì jeden, smála se maminka. Kdy ho Péa uvidìl, nevìøil svým očím. Byl prùhledný a byly v nìm sklenìnky. Hrály stejnì jako ta Vakova vemi duhovými barvami. Péa se nemohl dočkat soboty, kdy zase pojedou k babičce. To budou kluci čubrnìt! A vyhraje, určitì vyhraje. Zkouel zatím cvrnkání na koberci v pokojíčku. Jen dùlek tam nemìl. V sobotu prelo. Kdy prí, nejdou kuličky hrát. Kluci se seli pod pøístøekem u hospody a nikdo, kromì Péti, s sebou kuličky nemìl. Kuličky jsou z hlíny, vysvìtloval Vaek. Kdy se namočí, rozpatlají se na bláto. Péa vytáhl tedy sáček se sklenìnkami. A tyhle? Kluci vyvalili oči. Kde jsi vyhrál tolik sklenìnek?! Já je nevyhrál, maminka mi je koupila. Aha, odpovìdìli kluci zklamanì.

11 11 Sklenìnek bylo v sáčku patnáct a jedna byla hezčí ne druhá. Kluci si je zvìdavì prohlíeli, pøevalovali v dlaních, a se malý Mirek zeptal: Dal bys mi jednu? Péa zaváhal. Klukù je est, kdy dá kadému sklenìnku, jetì mu jich dost zbude. U Vaka zaváhal znova: Chce taky? Vaek kývl. Kluci se usmívali a kadý si prohlíel svoji sklenìnou kuličku proti ubrečenému nebi. Péa najednou øekl: Dám kadému jetì jednu. Chtìl jetì jednou zaít to kouzlo, kdy se oči klukù rozzáøily. Kdy vidìl jejich nechápavé pohledy, øekl: Zbudou mi tøi a pøítí týden vás vechny obehraju! Kluci se začali nahlas smát a køičeli, e to teda určitì, začali se pouchovat, Pavlík spadl do bláta, ale vem to bylo jedno. Smáli se a bìhali v deti. Vechny je najednou spojovaly sklenìné kuličky, které je høály v dlaních. Maminka se v autì otočila na Péu: To je koda, e prelo. Tolik jsi se tìil. Najednou sjela pohledem na prázdný sáček od duhovek. Kde má ty krásné sklenìnky? Dal jsem je klukùm. Proč, prosím tì? Ví, kolik stály?! Nevím, ale kluci mìli radost a pøítí týden je tøeba vyhraju zpátky! Je ten kluk normální? podívala se maminka na tatínka, který øídil. Tatínek se usmál, mrkl na Péu do zpìtného zrcátka a øekl: Je. Marcela Kaparová

12 12 PUTUJEME S BIBLÍ 8. Kypr Dnes se spolu podíváme na Kypr, který Pavel s Barnabáem a Janem navtívili na začátku své první misijní cesty. Dopluli do Salaminy, kde v idovských synagogách zvìstovali slovo Boí. Poté proli celým ostrovem a do Páfu, kde Pavel mocí Ducha svatého oslepil kouzelníka Elymase, jen se snail odvrátit místodritele Sergia Paula od víry (Sk 13,3-12). Kypr, Afroditin ostrov lásky a krásy ve východním Støedomoøí, jeho historie je spjata se starovìkým Øeckem, je tøetím nejvìtím ostrovem ve Støedozemním moøi. Jeho rozloha činí km 2. Hlavním mìstem je Lefkosia. Vìtinu jihozápadního území zabírá horský masív Troodos, jeho stránì jsou vìtinou porostlé nádhernými borovicovými lesy. Podnebí na Kypru je subtropické, v zimì nastává období deù, v létì je sucho a horko. Vìtina dní v roce je slunečných. Prùmìrné teploty dosahují v létì C, záleí na nadmoøské výce. Politická situace zde vak není nijak jednoduchá. Od roku 1571 na ostrovì vládli Turci. Ti v roce 1878 postoupili Kypr Velké Británii, která z nìho roku 1925 udìlala svou kolonii. Vìtina obyvatel byla øeckého pùvodu, a tak usilovala o pøipojení ostrova k Øecku. Toto úsilí vyvrcholilo v 50. letech 20. století, kdy teroristická organizace EOKA (Národní organizace kyperských bojovníkù) začala vradit kyperské Turky a Brity. V roce 1960 toto

13 13 úsilí slavilo úspìch ostrov získal nezávislost v rámci Společenství národù a prezidentem se stal arcibiskup Makarios III. V roce 1963 vypukla občanská válka mezi kyperskými Øeky a Turky. Pøíchod sil OSN sice zpùsobil na krátký čas mír, ale v roce 1974 dolo k invazi turecké armády. Turci obsadili severní část ostrova a s ní i mìsta Kyrénia, Famagusta a Nikósie. Vyhnali z domovù pøes 200 tisíc kyperských Øekù, 1000 jich je stále pohøeováno. Do jejich domovù se nastìhovali pøistìhovalci z pevninského Turecka. V roce 1983 byla vyhláena nezávislá Severokyperská turecká republika tento stát vak nikdo kromì Turecka neuznal. Sjednocení ostrova je v nedohlednu, i kdy právì tato okupace znepøíjemòuje Turecku vstup do EU. Støedem ostrova se táhne demarkační čára Green Line iroká nìkolik kilometrù. Pásmo vytyčuje ostnatý drát. Výtvarná soutì U pøíleitosti jubilejního roku 2010 vyhlauje Ústøední rada Církve československé husitské celocírkevní výtvarnou soutì s názvem Kámen ke kameni a je tu chrám - místo k modlitbì. Soutìe se mùou zúčastnit členové CČSH, dìti a mláde navtìvující hodiny náboenství CČSH. Soutìní kategorie: pøedkolní vìk, mladí kolní vìk (1. stupeò Z), starí kolní vìk (2. stupeò Z), mláde (3. stupeò), skupiny, dospìlí, senioøi, profesionální umìlci z øad CČSH. Téma: Budování chrámu, obnova chrámu Ezdrá, Nehemjá, Ageus; místo k modlitbì. Zpùsob zpracování: Volná výtvarná technika. Svá díla zasílejte nejpozdìji do 30. listopadu 2009 na adresu: Naukový odbor, Úøad Ústøední rady CČSH, Wuchterlova 5, Praha 6 Dejvice Na první tøi nejhezčí díla v kadé kategorii čekají zajímavé ceny. Vyhláení výsledkù soutìe: ve 13 h v Praze. Z dolých dìl bude v roce 2010 vytvoøena výstava.

14 14 SOUTÌ O TØI KNIHY V záøí se opìt vracíme do koly, tak si mùete pocvičit svùj postøeh a najít mezi obìma obrázky pìt rozdílù. Výsledky svého snaení nám polete do poloviny øíjna, abychom vás mohli zaøadit do losování výhercù tøí knih. Jejich jména uveøejníme v listopadovém čísle. Blahopøejeme výhercùm soutìe z kvìtnového čísla (øeení: Petr, Ondøej, Tomá, Jakub, Matou, Jidá): Elika Svobodová a Kristýna Zheliznyaková z Kolína Marie Diničová z Kojetína

15 LÁSKA 15 Mami! Copak je? Jaké mám oči? Pøeci z pomnìnek. A pusu? Červený plamínek. A co vlasy? Hnízdo ptačí. A nos? Jako knoflík, stačí? Ne! A co ui? Velice ti sluí. A hlava? Ta je zdravá. A mám dui? Má - a je hravá. Sláva, sláva - jsi moje máma pravá! Radka Váòová Øeení ze str. 7 Letní osvìení: 1. Chlapec se zastavil v bìhu, ačkoliv el pomalu. 2. Odbočil z pìiny, ačkoliv el po silnici. 3. Kvetly snìenky, ačkoliv byl červenec. 4. Chlapec se jmenoval Petr a ne Pavel. 5. Chlapec psal úkoly, ačkoliv byly prázdniny. 6. Nemohl chodit do páté tøídy, protoe mu bylo osm let. 7. Chlapci skočili do øeky, ačkoliv stáli na bøehu rybníka.

16 16 Ó PANE, ZHASÍNÁ DEN 2. Modrou nebeskou báò, jasnou sluneční pláò, bílá oblaka dne, ve zavírám ve svùj dík. Ref. 3. Kvítím vonící zem, lesù na horách lem, øeky jiskøící proud, ve zavírám ve svùj dík. Ref. 4. První večerní stín, teplý domova klín, boské večeøe dar, ve zavírám ve svùj dík. Ref.