UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA GEOGRAFIE Martina Galušková České menšiny v zemích Latinské Ameriky: případová studie argentinské provincie Chaco a města Presidencia Roque Sáenz Peña Bakalářská práce Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D. Olomouc

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury. Veselí nad Moravou, červenec

3 Děkuji vedoucímu bakalářské práce panu RNDr. Miloši Fňukalovi za poskytnutou pomoc, studijní materiály, rady a doporučení a trpělivost při vedení. Dále děkuji panu prof. PhDr. Ivu Bartečkovi, CSc. za rady týkající se českých krajanů v Argentině, Městskému úřadu a Městskému muzeu ve Velkých Bílovicích, zvláště panu Zapletalovi a paní Sedlové, za poskytnutí cenných materiálů, Státním okresním archivům v Mikulově a Hodoníně a Katedře českého jazyka Filozofické fakulty v Ostravě. 3

4 Vysoká škola: Univerzita Palackého Fakulta: Přírodovědecká Katedra: Geografie Školní rok: 2004/05 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE student Martina GALUŠKOVÁ obor Biologie geografie Název tématu: České menšiny v zemích Latinské Ameriky: případová studie argentinské provincie Chaco a města Presidencia Roque Sáenz Peña Zásady pro vypracování: Cílem bakalářské práce je charakteristika české menšiny ve městě Presidencia Roque Sáenz Peña. Autorka se zaměří na základě studia dostupné literatury na vznik, vývoj a současný stav menšinové komunity českého původu. Zvláštní pozornost bude věnována migracím z Velkých Bílovic v letech , které byly směřovány do uvedeného města. Charakteristika se bude opírat o statistické materiály české i latinskoamerické provenience a odhady různých krajanských spolků a sdružení. Vedle statistického zpracování bude popsána činnost krajanských spolků, kontakty krajanů s ČR a politické i sociální postavení českých krajanů. Základní struktura práce: 1. Úvod 2. Cíl práce 3. Metody zpracování, teoretický rámec práce 4. Geografické vymezení 5. Českoslovenští krajané v Argentině, provincii Chacu a městě Presidencia Roque Sáenz Peña 6. Příčiny migrací z území ČR do Argentiny, hlavní migrační vlny 7. Postavení a perspektivy komunity v Presidencia Roque Sáenz Peña 8. Diskuse a závěr 9. Resumé (v angličtině) 10. Seznam literatury 11. Případné přílohy 4

5 Rozsah grafických prací: v rozsahu úměrnému zadání Rozsah průvodní zprávy: základní text do slov + BP v elektronické podobě Seznam odborné literatury: Ročenka Ibero-Americana Pragensia s bibliografií české a slovenské latinoamerikanistiky Kazimour, K.: Památník československé kolonie v argentinském Chacu. Presidencia Roque Sáenz Peña: Venkov Čakeňský Řada prací Ivo Bartečka (např. Česká krajinská komunita v Latinské Americe Možnosti a meze výzkumu, AUPO, Facultas Philosophica, Historice , str ) Sborníky Češi v cizině, časopis Český lid, České listy (různé ročníky) Internet (zejména stránky Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D. Datum zadání bakalářské práce: červen 2005 Termín odevzdání bakalářské práce: 15. květen 2006 vedoucí katedry vedoucí bakalářské práce 5

6 Obsah 1. Úvod Cíl práce Metody zpracování, teoretický rámec práce Metody zpracování Teoretický rámec práce Geografické vymezení a historie Provincie Chaco Geografické vymezení argentinské provincie Chaco Historie argentinské provincie Chaco Město Presidencia Roque Sáenz Peña Geografické vymezení města Presidencia Roque Sánez Peña Historie města Presidencia Roque Sáenz Peña Obec Velké Bílovice Geografické vymezení obce Velké Bílovice Historie obce Velké Bílovice Imigrace a počátky kolonizace v Argentině a provincii Chaco Migrace do Argentiny- hlavní migrační vlny První období do 19. století Období do konce II. světové války Období po II. světové válce Období po roce Příčiny vystěhovalectví Demografie obyvatelstva provincie Chaco Počátky kolonizace v Chacu Českoslovenští krajané v Argentině, provincii Chacu a městě Presidencia Roque Sáenz Peña První krajané v provincii Chaco

7 6. 2. Rodáci z Velkých Bílovic v provincii Chaco, jejich seznam a výpis z pasového rejstříku Rodáci z Velkých Bílovic v provincii Chaco Seznam občanů Velkých Bílovic v provincii Chaco Výpis z pasového rejstříku z let Poměr krajanů k vlasti Pampy a kolonie Pampy Pampa Tres Isletas Pampa Grande Kolonie Československá kolonie v Las Breňas Československá kolonie ve Villa Berthet Podíl krajanů na rozvoji zemědělství v provincii Chaco Vývoj zemědělství v Argentině a provincii Chaco Zemědělské sdružení v provincii Chaco Krajanské spolky a instituce v provincii Chaco Krajanské spolky a instituce- historie Československý ústav zahraniční Československá obchodní komora Československý podpůrný spolek Slavia Tělocvičná Jednota Sokol České divadlo Československý čtenářský spolek Moravan Krajanské spolky a instituce- současnost Československé sdružení v provincii Chaco Československý spolek v provincii Chaco Československé školství v provincii Chaco Závěr Summary Seznam použité literatury a zdrojů Přílohy

8 1. Úvod Česká republika nepatří k zemím s výraznou emigrací. Ve srovnání s jinými zeměmi je procento krajanů žijících mimo hranice státu vzhledem k domácí populaci poměrně nízké. Povědomí o Češích v zahraničí je obecně malé a vztahy krajanů s jejich původní vlastí jsou často zpřetrhané. Výraznou měrou k tomuto stavu přispělo 50 let komunistického režimu, který emigraci kvalifikoval jako trestný čin. Tento negativní pohled na vystěhovalectví zasáhl i krajany, kteří odešli ze země ještě před nástupem režimu, zvláště pak pokud se jejich novou vlastí stala země nepatřící do komunistického bloku. Argentina je zemí velmi různorodou, je zemí přistěhovalců, kde se každý cítí být odněkud. Málokdo o sobě prohlásí, že je čistý Kreol 1, jak je učil generál Perón, jenž chtěl vytvořit homogenní národ ze všech národů. V současné době se na argentinském území nachází mnoho obyvatel, kteří se hlásí ke svému evropskému původu. Jedna z největších českých kolonií v Argentině se nachází v provincii Chaco ve městě Presidencia Roque Sáenz Peña. Byla založena rodinami Šašvatů a Novotných, kteří sem přišli roku 1913 s vidinou lepšího života. Nejvíce krajanů pochází z Velkých Bílovic u Břeclavi, dále také ale z okolí Uherskohradišťska, Kyjovska, Hodonínska a Břeclavska 2. Podle slov profesora Bartečka si komunita usídlená na severu Argentiny ve městě Presidencia Roque Sáenz Peña doposud udržela český jazyk, pěstovala mnohé z tradic svých předků a byla hrdá na svůj původ. 1 Synonymum pro domorodého, čistokrevného Argentince

9 2. Cíl práce Argentina patří z hlediska českých krajanských kolonií k významné oblasti vystěhovalectví. I přesto je velmi nesnadné získat informace, jak historické, tak ze současnosti. Cílem bakalářské práce je na základě dostupné literatury a archivních zdrojů popsat odchod českých krajanů, občanů Velkých Bílovic, do argentinské provincie Chaco, vznik jedné z největších krajanských kolonií ve městě Presidencia Roque Sáenz Peña a rozvoj od jejího vzniku do současnosti. Dále hlavní migrační vlny, vznik krajanských spolků a institucí, počátky a rozvoj zemědělství se zaměřením na nejdůležitější zdejší plodinu, bavlnu. Práce obsahuje pouze informace od vzniku kolonie do současnosti, a to z důvodu nedostatku jakýchkoliv jiných literárních nebo archivních zdrojů. Práce by měla informovat o historii a obecně o občanech Velkých Bílovic v argentinském městě Presidencia Roque Sáenz Peña a o jejich současném stavu. Měla by popsat jejich emigraci, počátky kolonizace, rozvoj kolonie a poměr krajanů k vlasti. 9

10 3. Metody zpracování, teoretický rámec práce Metody zpracování Bakalářská práce byla zpracována na základě informací z literárních a internetových zdrojů týkajících se krajanů z Velkých Bílovic v Latinské Americe, konkrétně v Argentinské provincii Chacu. Hlavním tématem je odchod občanů z Velkých Bílovic, vytvoření české kolonie ve městě Presidencia Roque Sáenz Peña a její vývoj s důrazem na období a současnost. Informace byly získávány hlavně z literárních zdrojů, dále pak ze Státních archivů či internetu. Zpracováním jsem popsala počátky vzniku kolonie, související se vznikem samotného města, příčiny imigrace, rozvoj zemědělství a pěstování bavlny a vznik krajanských spolků a institucí. Dále jsem pro rozšíření uvedla další krajanské kolonie s občany z Velkých Bílovic Teoretický rámec práce Migrací je obecně myšleno stěhování lidí. Tyto přesuny lidí lze dále kategorizovat. Podle motivů a důvodů se migrace dělí na nucenou a dobrovolnou. Důvody migrace mohou být ekonomické, politické či podnební. Dalším parametrem je překročení mezinárodně uznávaných hranic. Každý člověk, který překročí hranice a zůstává v jiné zemi déle než rok, je migrantem. Mezinárodní migranti jsou lidé, kteří žijí mimo stát původu déle než jeden rok. Emigrace je opuštění země původu a přestěhování na do jiné země. Podobným výrazem je imigrace, což je totéž, ale z pohledu cílové země. Do této široké definice se vejde asi 150 milionů lidí na celém světě, tedy necelá 3 % populace planety v roce Počet migrantů se od roku 1975 zdvojnásobil. Šedesát procent migrantů žije ve více rozvinutých zemích světa, čtyřicet procent v těch méně rozvinutých. Nejvíce migrantů podle výše uvedené definice žije v Evropě (asi 56 milionů), Asii (50 milionů) a Severní Americe (41 milionů) 3. Krajan je název pro příslušníka druhé a následující generace imigrantů do cílové země, narozený v transitní, nebo cílové zemi emigrace který má český nebo slovenský původ. Krajan alespoň pasivně ovládá český nebo slovenský jazyk a ještě se plně

11 neasimiloval do nové národnosti. Krajan se obvykle vykazuje svým národním původem, udržuje vztahy se svou původní vlastí, udržuje tradice přivezené ze staré vlasti a účastní se dění ve krajanských spolcích. 11

12 4. Geografické vymezení a historie Provincie Chaco Geografické vymezení argentinské provincie Chaco Argentinské Chaco je rozlehlý kraj ležící na severu republiky mezi 24 a 28 jižní šířky a a západní délky od Greenwiche a znamená v indiánském jazyku Quechua lovecká země. Je jednou ze 23 argentinských provincií a samotné je děleno do dalších 25 částí. Hranice Chaca tvoří: na severu řeky Teuco a Bermojo, které jsou zároveň hranicí argentinského teritoria Formosa; na jihu provincie Santa Fé, hranicí je zde 28. rovnoběžka; na východě řeky Paraná a Paraguay (od ústí řeky Bermejo až do 28. rovnoběžky je to řeka Paraná a výše pak řeka Paraguay). Západní hranice je určena přímou linií vycházející od 28. rovnoběžky a tvořící zároveň západní hranici provincie Santa Fé. V hlavním městě chakeňského území Resistenci má své sídlo guvernér území a je zde sídlo hlavního provinciálního soudu a centrální policie. Plocha území Chaca obnáší přes km² a kolem obyvatel (2001) 4. Většina obyvatel jsou Argentinci, po nich následují Italové, Španělé, Němci, Češi, Slováci, Paraguayci, Turci, Švýcaři, Severoameričané atd. Podnebí v Chacu je teplé až tropické. Léto v Chacu znamená stálé horko, není zde jaro ani podzim v pravém slova smyslu. Léto trvá více než šest měsíců, zima je krátká a podobá se spíše jaru. Sníh obyvatelé Chaca neznají. Chaco je rozlehlou planinou, jež je z větší části pokryta řidšími a nepropustnými lesy. Některé kraje jsou známé častými dešti, následkem čehož jsou bažinaté s mnoha jezery a močály, zvláště pak na severu v blízkosti řek Paraguay a Paraná. Mezi rozlehlými lesy se otevírají široké pampy, které se hodí k pěstování všech druhů zemědělských plodin. Nejdůležitějším a nejcennějším výrobkem chakeňského zemědělství je bavlnabílé zlato Argentiny. Bavlna je jednou z nejvýznamnějších komodit argentinského exportu, neboť nejen klima, ale i půda jsou zde pro pěstování velmi příznivé

13 Historie argentinské provincie Chaco Chaco je široký kraj, který Španělé probádali a nazvali Chaco Gualampa, jež tvoří kraj Paraguaye, Bolivie i Argentiny 5. Argentinské Chaco známé pod zeměpisným názvem Jižní Chako (Chaco Austral), je široký kraj rozprostírající se na severu Argentiny. Až do nedávna byl tento kraj, oplývající bohatstvím, obydlen divokými indiánskými kmeny, které byly jeho absolutními vlastníky. Indiánští obyvatelé byli postrachem prvních průkopníků, nakonec ale vláda Argentinské republiky poskytla Chacu vojenskou posádku rozdělenou po celém území, takže zmizelo nebezpečí nájezdů a přepadávání ze strany primitivních obyvatel a došlo tak ke konečné pacifikaci tohoto rozlehlého území. Chaco, když byla Argentina ještě španělskou kolonií, bylo několikrát prozkoumáno. Posléze vláda spojených provincií, Tucumán, Cordoba, Santa Fé, Corrientes i Entrée Rios, stejně jako vlády sousedních zemí, vysílaly do Chaca badatele, kteří měli za úkol prozkoumat bohatství tohoto kraje. Všechny výpravy skončily ne příliš skvělými výsledky a o Chacu se vědělo jen velmi málo nebo téměř nic. Prvními muži evropské civilizace, kteří vkročili na půdu Chaca, byli španělští dobyvatelé, vedení Sebastianem Gaboto, jenž plul vzhůru po řece Paraná až k potoku Carakaraňá. To bylo roku Roku 1617 byly stanoveny oficiální hranice mezi Paraguayí a Argentinou; za hranice posloužila řeka Paraguay, takže velké Chaco bylo rozděleno na dva díly. Guvernér provincie Jujuy poslal v roce 1617 trestnou expedici proti indiánům, kteří podnikali časté nájezdy do provincie. Expedice pronásledovala indiánské kmeny, zajala kolem dvou tisíc mužů a její hlavní zásluhou bylo, že v Chacu zavládl klid a že se podařilo domorodé obyvatelstvo do jisté míry civilizovat. Indiánské obyvatelstvo bylo zatlačováno dále na sever. Bylo postaveno celkem šest pevnůstek a založeno pět táborů pro indiány. Indiáni uznávali smlouvu, že jedinou vrchností v krajích, které obývají, je španělský král a bezpodmínečně se této vrchnosti, jejímiž představiteli byli guvernéři, podrobují. Tento památný mír byl podepsán 29. července Kazimour Karel (1937), str

14 Expedice guvernéra Matorraso našla asi 10 km dále od Cangay zříceniny osady, jež nasvědčovaly o křesťanské kultuře. Bylo pátráno po původu těchto osad a zjištěno, že je založil někdejší guvernér provincie Jujuy, Don Angel de Pareda v roce Španělské úřady z města Corrientes založily na pravém břehu řeky Paraná malou osadu pro indiánské obyvatelstvo, a to v místech, kde se nyní rozkládá město Resistencia. Není tomu dávno, kdy bylo Chaco téměř pustým územím, jehož bohatství zůstávalo ležet ladem. Dnes je Chaco ze všech 10 argentinských území, které podléhají přímo federální vládě na prvním místě co se týče zemědělství, obchodu a průmyslu. K tomu značnou měrou přispěli evropští přistěhovalci, z nichž hlavní zásluha patří Čechům a Slovákům Město Presidencia Roque Sáenz Peña Geografické vymezení města Presidencia Roque Sánez Peña Presidencia Roque Sáenz Peña (běžně označované také jako Sáenz Peña) je město ležící v jedné z 23 argentinských provincií, Chacu. Je to druhé, po hlavním městě provincie Resistencii, největší město Chaca. Nachází se na 170. km severozápadně od Resistencie, na hlavní cestě a železnici vedoucí přes severní část Argentiny do Salty. Město má v současnosti kolem obyvatel (2001) 6. Obyvatelstvo města, složené z příslušníků různých národností, v nichž převládají Španělé, Italové a Čechoslováci, tvoří společnost více méně uzavřenou. Hlavně příslušníci naší kolonie měli z počátku velmi málo styků s ostatními, snad pro nedostatečnou znalost řeči či pro malý zájem. V současnosti je problém spíše opačný, kdy potomci našich krajanů už téměř neznají náš rodný jazyk

15 Obyvatelstvo města Sáenz Peña (dle sčítání provedeného municipálním úřadem dne 21. února 1937): Tabulka č. 1: Obyvatelstvo podle národností (1937) Národnost Muži Ženy Úhrnem Argentinci Španělé Italové Čechoslováci Rusové Bulhaři Ostatní Celkem Kazimour Karel (1937), str. 184 Z této statistiky je zřejmé, jak malý byl počet Čechoslováků usazených ve městě, v jehož celém okolí krajané dominovali. V současnosti však nejsou dostupná žádná statistická data, a tudíž není známo, v jakém počtu jsou zastoupeny jednotlivé menšiny v Sáenz Peña dnes Historie města Presidencia Roque Sáenz Peña Město Presidencia Roque Sáenz Peña bylo založeno v roce 1912, jako kulturní a hospodářské centrum v oblasti Gran Chaco. Bylo pojmenováno po argentinském prezidentu Roque Sáenz Peña Lahitte, který se narodil 19. března 1851 v Buenos Aires. Prezident Roque Sáenz Peña Lahitte prosadil v roce 1912 v Argentině, díky zákonu známém jako Zákon Sáenz Peña 7, volební reformu. Toto město a prosperující středisko hospodářského života širokého okolí, vzniklo uprostřed chakeňských pamp a lesů, jako důkaz lidské píle a pracovitosti. Sáenz Peña si vydobylo přední postavení mezi argentinskými městy díky neúnavné práci a snaze po neustálém zdokonalování

16 V Sáenz Peña spočíval veškerý obchod, živnost i průmysl na zemědělské výrobě, která se sice omezovala na produkci bavlny, zato však v takovém měřítku, že bylo Sáenz Peña významným střediskem obchodu i produkce bavlny v Argentině. V současné době působí Sáenz Peña spíše jako vesnice. Má jednu hlavní ulici, poštu a ZOO. V okolí města žije stále spousta lidí na čakrách 8 bez el. energie. Celkový životní standart je nízký, v současnosti se bojuje s podvýživou dětí a s nezaměstnaností, což se ale většinou netýká českých krajanů, ale spíše indiánského obyvatelstva. Obrázek č. 1: Prezident Roque Sáenz Peña Lahitte Obec Velké Bílovice Geografické vymezení obce Velké Bílovice Velké Bílovice náleží do okresu Břeclav. Katastrálně území sousedí s katastry Čejkovice a Prušánky (okres Hodonín) a Vrbice, Moravský Žižkov, Podivín, Rakvice a Velké Pavlovice (okres Břeclav). Katastrem prochází rozvodnice mezi povodím Prušánky a Trkmanky. Velké Bílovice jsou součástí mikroregionu Lednicko-valtický areál. Rozloha celého katastrálního území Velké Bílovice činí ha. Obec má obyvatel (2005) 9. Katastr obce Velké Bílovice, který se rozkládá při úrodné údolní nivě mezi Dyjí a Moravou, v níž se setkává Dolnomoravský a Dyjskosvratecký úval zdvíhající se severně od obce do Mutěnické pahorkatiny, kde se většinou střídají 8 čakra= farma

17 v členitém nezalesněném území s uzavřenými údolími, sady, vinohrady a na vhodných plochách i pole, patřil k oblastem, jež pravěký a protohistorický člověk vyhledával prakticky odnepaměti. Dnes má katastr V. Bílovic rozlohu ha. Obec leží na úpatí mírného údolí v nadmořské výšce zhruba m v rovinatém terénu Dolnomoravského úvalu. Nejvyšším bodem jsou Zimáčky (262 m n. m.). Tato strategicky výhodná poloha byla také ve středověku využita k výstavbě drobné středověké fortifikace a pod jeho vrcholem směrem jihozápadním leželo známé velkomoravské pohřebiště objevené zde v roce 1975 a archeologicky prozkoumané v roce následujícím Historie obce Velké Bílovice Velké Bílovice náleží k území značně bohatému na archeologické nálezy. Kromě paleolitu a časového úseku od mladší doby bronzové po latén je na bílovickém území reprezentován celý pravěký vývoj, počínaje neolitem a konče slovanským obdobím, celým středověkem i nálezy archeologických památek novověkých. Bílovice se v písemných pramenech poprvé připomínají až roku Tato poměrně pozdní zmínka o vsi není rozhodně dokladem pro vznik obce až v této době. Z kontextu jednoznačně vyplývá, že ves nevznikla až na počátku 14. století, i když její počátky nejsou prozatím příliš hluboko do 13. století doloženy ani na základě archeologických a numismatických pramenů. Nálezy nám naznačují existenci osídlení v intravilánu obce nejpozději v poslední třetině 13. století. Ledacos naznačuje i samotný název obce, jeho jazykový vývoj a půdorys Velkých Bílovic. Místní jméno samotné představuje vedle typu půdorysného uspořádání obce jeden z důležitých pramenů ke sledování vývoje osídlení celého mikroregionu. Je buď odvozen od jejího zakladatele Biela Bíla nebo vznikl od jména prvního písemně doloženého vlastníka obce Sigfrieda Sirotka. Bílovice byly před vypuknutím třicetileté války bohatou a prosperující vesnicí, počtem obyvatelstva se mohly srovnávat s řadou moravských městeček tehdejší doby. Průměrným užitkem vrchnostenského hospodaření se řadí k hospodářsky nejrozvinutějším vesnicím jižní Moravy. Polovina 17. století je smutným obdobím dějin Velkých Bílovic. Během 30 let se z demograficky a hospodářsky silné vesnice stala ruina. V této době dochází k největšímu poklesu obyvatelstva v dějinách Bílovic. 17

18 V následujících letech lidí zvolna přibývalo přirozeným přírůstkem a snad i příchodem nových obyvatel odjinud a proto do konce 17. století byla ve Velkých Bílovicích obsazena většina pustých domů. Určujícím prvkem života lidu bylo jeho zaměstnání, způsob obživy a právní postavení. Tak, jak se postupně obsazovaly pusté usedlosti, přibývalo i obdělané půdy. Rok 1848 byl přestupným rokem nejen v kalendářním slova smyslu, ale stal se i počátkem rozhodujícího průlomu do životních podmínek pozdně feudální společnosti a východiskem formování nové společnosti. Pro většinu obyvatelstva, zejména venkovského, byla zvlášť palčivá rolnická otázka, neboť stále přetrvávalo poddanství a s ním spojené robotní povinnosti rolníků vůči vrchnosti. A byla to právě Morava, kde bylo poddanství zrušeno jako první z rakouských zemí. Hlavním zdrojem obživy bílovických obyvatel zůstávala i po zrušení feudálních břemen půda, která představovala existenční jistotu, a to i v dalších desetiletích, kdy odcházeli mnozí Bílovčané za prací mimo obec. Bílovčané se dělili na velké a malé rolníky (sedláky), na chalupníky a na hofery, tj. chudinu. Rozkvět obce nastává za starostování Václava Leblocha Na otcovu činnost navazuje jeho syn Václav Lebloch ml., který je také zvolen poslancem moravského zemského sněmu. Revoluční rok 1848 přinesl nejen zrušení poddanství, ale znamenal i zrušení dosavadních patrimoniálních úřadů a tzv. regulovaných magistrátů. Značná část území dnešního Břeclavska se stala součástí krajské vlády v Brně, od roku 1854 krajských úřadů v Brně a nově zřízeného okresu Hustopeče, jehož součástí byl i soudní okres Břeclav, kam Bílovice náležely spolu s dalšími patnácti okolními vesnicemi. Vedle politických úřadů byly zřízeny okresní soudy a pro finanční záležitosti berní úřady v sídlech okresních soudů. Činnost odborů národní jednoty při prosazování českých požadavků na jižní Moravě kulminovala v letech pořádáním protestních táborů. I v Bílovicích jeden takový proběhl 3. října 1909 za hojné účasti nejen místních občanů, ale také účastníků z okolních vesnic a četných politiků. Bílovice i okolní vesnice byly české a jejich převážně zemědělské obyvatelstvo odolávalo germanizačnímu tlaku, jemuž byli vystaveni čeští lidé v rozrůstající se Břeclavi a v pohraničních vesnicích Dolního Rakouska. Zatímco se Břeclav stávala doménou Němců, české obyvatelstvo vidělo svou baštu v Hodoníně. Historii obce už dvacet let přibližují sbírky místního vlastivědného muzea. Je zde stálá expozice krojů a zemědělského nářadí. Některé archeologické nálezy uložené v muzeu, připomínají doby dávno minulé, pochází z vykopávek ze sedmdesátých let. 18

19 5. Imigrace a počátky kolonizace v Argentině a provincii Chaco Migrace do Argentiny- hlavní migrační vlny První období do 19. století Prvními Čechy v Argentině byli jezuité, kteří sem přicházeli od 60. let 17. st. Až do poloviny 18. st. V tomto období se na území Argentiny nacházelo velmi málo Čechů. Například jména přírodovědců jako byl Tadeáš Haenke nebo Antonín Neubauer, který založil na tomto území první etnický spolek Slavjanský, dále František Latina, který v roce 1890 vydal geografii Argentiny psanou francouzsky nebo přírodovědec Albert Vojtěch Frič, který zde založil botanickou zahradu Období do konce II. světové války Do počátku 20. st.se na argentinském území nacházelo ještě stále velmi málo českých krajanů. Ve zprávě Velvyslanectví České republiky v Buenos Aires z roku 1936 se uvádí, že v roce 1914 bylo na území Argentiny registrováno obyvatel z Rakouska-Uherska. Časopis La Revista de Economía Argentina uvádí, že v letech přišlo na území Argentiny Čechoslováků 10. Vystěhovalectví do španělských a portugalských kolonií, až do revolučního boje na počátku 19. st., bylo jevem zcela výjimečným 11. Početněji se začali Češi stěhovat do Jižní Ameriky na přelomu 19. a 20. st. Již tehdy byly jejich cílem především hospodářsky nejrozvinutější země, Argentiny a Brazílie, kde byly též obrovské plochy neobdělané půdy, na jejichž osídlení a přispěním kolonistů měly tyto státy zájem. Hromadné vystěhovalectví z Českých zemí a ze Slovenska však zamířilo do Jižní Ameriky teprve poté, co vláda Spojených států od roku 1923 prudce omezila přistěhovalectví do USA. Hromadný nápor českých a slovenských přistěhovalců do Argentiny byl zaznamenán v roce 1923, podle údajů paroplavebních společností to bylo osob, tedy více než desetinásobek počtu 10 Checoslovaquia (1936). Sborník k výročí založení Buenos Aires 11 Polišenský J. (1981), str. 4 19

20 z předchozích let 12. K vystěhovalectví do Argentiny přispěla také cílená propaganda argentinské vlády. V roce 1912 vydala argentinská vláda dekret, jímž podporovala imigraci cizinců a zahájila tak období příchodu přistěhovalců. K většímu přistěhovalectví přispěl také rozvoj Baťova koncernu, který od konce 20. let začal rozvíjet své aktivity v Brazílii, Guatemale, Peru, Chile a Argentině. Od roku 1903 začaly v Argentině vznikat krajanské spolky. V roce 1910 byli vysíláni do Argentiny dělníci kopřivnické vagónky, kteří zde již zůstali. Roku 1913 přišly do provincie Chaco rodiny českých zemědělců, které se zde usadily a začaly pěstovat bavlnu. Češi se usadili téměř ve všech provinciích Argentiny, nejvíce pak v Chacu, Buenos Aires a Comodoro Rivadavia. Imigrace z Evropy probíhající během roku 1920 působila blahodárně na rozvoj argentinského hospodářství a kulturního života. Nejvíce přicházeli do Argentiny obyvatelé z Itálie a Španělska. Vystěhovalectví probíhalo také během II. světové války, uvádí se až emigrantů. Pro srovnání je uvedena tabulka o počtu vystěhovalců, převzatá z výročních zpráv Komise pro vystěhovalectví a kolonizaci MSP za roky , doplněná údaji ze statistické ročenky RČS pro roky Tabulka č. 2: Počet vystěhovalých podle zemí v letech USA Kanada Argentina Brazílie Paraguay Celkem Po roce 1937 neexistují přesné statistiky, celkový počet českých emigrantů v Argentině se uvádí ve všech dostupných materiálech kolem tisíc, a to včetně druhé a třetí generace. Přesný počet krajanů ze všech období se dá těžko spočítat, někteří Češi přicházeli ještě za Rakouska-Uherska, v pozdějším období se nerozlišovali emigranti z Čech a ze Slovenska, byli to prostě Čechoslováci, jak se někteří dodnes nazývají. 12 Vasiljev P. (1896), str Polišenský J. (1981), str. 4 20

21 Období po II. světové válce Období po II. světové válce mělo velmi příznivý vliv na Československé spolky a celkový život krajanů. Jak vláda Juana Peróna, tak komunistické Československo tyto aktivity nepodporovaly. Vláda prezidenta Juana D. Peróna zakázala činnost všem krajanským spolkům a tvrdě potírala jakékoliv aktivity spojené s jejich národností. Pálili se české knihy, skončila rozhlasová vysílání v českém jazyce, ubývalo krajanských setkání. Někteří krajané ze strachu před persekucemi svůj český původ nepřiznávali. Hlásit se k české krajanské komunitě znamenalo ztotožnit se s komunistickým režimem Československa, který zde nebyl vítán. Podle pamětí pana Derky se jen z města Presidencia Roque Sáenz Peña odstěhovalo zpět do Československa více než 50 rodin 14. I v důsledku stárnutí českých krajanů, rozlohy země a hospodářských problémů Argentiny, mnohé spolky zanikly a již se nikdy neobnovily. Momentálně žijí v Argentině i potomci krajanů z doby po roce 1948 a ojediněle i po roce 1968, i když tento počet není přesně znám, nejedná se o tak silnou emigraci, jako do Severní Ameriky Období po roce 1989 Teprve po roce 1989 začalo navazovat Velvyslanectví Československa v Buenos Aires styky s krajany. Některé spolky se začaly obnovovat a také začaly postupně vznikat nové. Po roce 1989 s neuvádí žádný příliv krajanů z Československa, dalo by se mluvit o jedincích, kteří se do Argentiny dostali například v důsledku uzavření sňatku či kvůli jiným okolnostem, které je nutily vystěhovat se do Argentiny. Po roce 1993, kdy se Československo rozdělilo na dva státy, se místní spolky složené z Čechů, Moravanů a Slováků nikdy nerozdělily a dodnes si udržují jednotné československé komunity. 14 Derka V. J. J. (1912), str

22 5. 2. Příčiny vystěhovalectví Jak vyplívá ze zdrojů Velvyslanectví České republiky, většina příchozích krajanů byla z jižní Moravy, konkrétně pak z okolí Hodonína, Břeclavi, Uherského Hradiště, Vsetína a Kyjova 15. Nejpočetnější skupina včetně rodiny Petra Šašvaty, zakladatele kolonie v Presidencia Roque Sáenz Peña, pocházela z Velkých Bílovic, odkud se přistěhovalo více než 100 rodin, včetně starosty. Většina krajanů dokládá, že jejich rodiče odjeli do Argentiny ze strachu před další válkou nebo z nedostatku pracovních příležitostí ve své rodné zemi. Někteří krajané se chtěli po válce vrátit, ale často je odradila komunistická diktatura. Mezi příchozími do Argentiny byli zástupci různých povolání, kteří hledali v Argentině lepší uplatnění, než měli ve své vlasti. V provincii Chaco, kam přicházela většina československých přistěhovalců, se sice výhodně prodávala nově příchozím půda, ovšem půda neúrodná a pokrytá pralesem. Připravit tuto půdu pro pěstování bavlny bylo velmi obtížné, nehledě na to, že žádné zemědělské stroje neměli k dispozici Demografie obyvatelstva provincie Chaco Základ obyvatelstva v Chacu tvoří přistěhovalci různých národností, z nichž první osadníci Chaca byli Italové, později i jiné národnosti a po světové válce národnosti slovanské, hlavně Čechoslováci, Poláci a Jugoslávci. Pro představu rychlého vzrůstu obyvatelstva Chaca jsou uvedena data z prvního úředního sčítání lidu, kdy se napočítalo obyvatel, v roce 1922 se napočítalo obyvatel a v roce 1934, pouze o 12 let později, obyvatel, což znamená 355% přírůstek obyvatelstva proti roku Přes to všechno připadlo v Chacu pouze 2,17 obyvatel na km² 16. V současnosti je v Chacu obyvatel (2001) s hustotou 9,9 obyvatel na km², což je téměř pětkrát víc než při sčítáni v roce V důsledku naprostého nedostatku spolehlivých dat není možné sledovat přírůstek obyvatelstva, ani vyjádřit poměr mezi obyvatelstvem domorodým a přistěhovalci. Nemohou tak učinit ani argentinské úřady, které zařazují každého novorozence mezi Kazimour Karel (1937), str

23 Argentince a nemůžou tak učinit ani krajané, kteří si stále ještě dělají nároky na děti dalších krajanů a počítají je mezi sebe. Úmrtnost v Chacu je poměrně nízká, jednak díky zdravému podnebí a také vzhledem k dobrým životním podmínkám, snadnému a poměrně pohodlnému životu. Malá úmrtnost byla v Chacu i dříve, a to i navzdory tomu, že většina venkovského obyvatelstva postrádala dobrou vodu, špatné hygienické a zdravotní opatření. Dle úředních statistik z roku 1934 se obyvatelstvo Chaca skládalo z obyvatel národnosti argentinské, cizinců a Indiánů. Počítáme-li však, že těchto cizinců jsou pouze rodiče a prarodiče, kdežto děti narozené zde se již počítají mezi Argentince, byl by poměr skoro opačný 18. V současnosti je počet Indiánů asi tisíc, našich krajanů je kolem tisíc a zbylá část je tvořena obyvateli argentinské národnosti a ostatními menšinami 19. Nejvíce bylo v Chacu Italů a Španělů, hned za nimi jsou Čechoslováci, kteří v nejbohatší krajině Chaca, v okolí Presidencia Roque Sáenz Peña, tvořili většinu. Je samozřejmé, že se nejdříve přizpůsobili novému okolí Italové a Španělé, kteří ovládají řeč a jimž jsou zdejší zvyky bližší. Státní území Chaca bylo v dřívějších letech střediskem imigrace. Snadný způsob, jakým se zde získávala půda (většinou si každý vybral vhodné pozemky a bez jakýchkoli dalších formalit je obsadil), poměrně snadný způsob života, slušné zisky a úplná politická a náboženská volnost to dostatečně vysvětlují. Obrázek č. 2: Provincie Chaco a město Presidencia Roque Sáenz Peña 18 Kazimour Karel (1937), str

24 5. 4. Počátky kolonizace v Chacu Až do roku 1884 nebylo téměř možné se v argentinském Chacu trvale usadit, protože teprve v předcházejícím roce 1883 vláda Chaco vojensky obsadila, resp. založila několik opěrných bodů, opatřila je posádkami a tak do jisté míry zaručila i bezpečnost tohoto území. Přirozeně se toto obsazení neobešlo bez problémů; mnohokrát došlo ke krvavým bitvám mezi vojskem a indiánským obyvatelstvem zatlačovaným neustále k severu. Je ale možné říci, že od tohoto roku nabyla kolonizace Chaca již určité formy a později pak byla vyjádřena nepřetržitým přílivem nových přistěhovalců. Z počátku byli všichni toho mínění, že největším bohatstvím Chaca jsou jeho lesy, které pokrývají téměř dvě třetiny jeho plochy. Postupně však zjistili, že kraj je vhodný i pro chov hovězího dobytka, a proto hned v prvních letech došlo k praktickému využití tohoto hospodářského oboru. Na to pak byly konány pokusy v pěstování všech plodin jako pšenice, lnu, kukuřice, burských oříšků, ricinu a také bavlny. Výše jmenované produkty však nebylo možné pěstovat z toho důvodu, že velká vzdálenost od přístavu znemožňovala jakýkoliv obchod s těmito plodinami. Vyplácelo se pouze pěstování bavlny, důležité hospodářské rostliny, která se pěstuje v celém Chacu. Nejdříve byly obsazeny kraje východní, kde je několik splavných řek a potoků a kde také existovaly rozsáhlé pastviny. Tyto podmínky lákaly hlavně nové osadníky. Vláda nejprve prodávala půdu potřebnou na pastviny nebo na založení pil, které v hojné míře zařizovaly v novém území dřevařské společnosti. To způsobilo, že téměř celé východní a jižní Chaco bylo rozprodáno několika málo jednotlivcům. Teprve v roce 1912 se podařilo několika prosadit zákon, kterým se prodej státní půdy jednotlivcům omezuje na 200 hektarů jako maximum. Zákon byl později, v roce 1916, ještě reformován a původní kvóta 200 hektarů byla snížena na 100 hektarů, jako největší plocha státní půdy, kterou jednotlivec může koupí získat. K pěstování bavlny se hodí nejlépe střední Chaco. Východní Chaco bylo celé rychle obsazeno a nebyla zde již žádná volná půda ke koupi. Naproti tomu střední Chaco, s městem Presidencia Roque Sáenz Peña v jeho samém centru poskytuje ještě i dnes velké možnosti. Státní půda v okolí Las Cuchillas, Sáenz Peña, Florida a Tres Isletas, byla již vyměřena a získala své majitele, jimiž byli v mnoha případech Argentinci a Španělé. Tímto způsobem měl slovanský živel možnost se zde uplatnit. Pěstování bavlny v malém vyžaduje investování daleko menšího kapitálu, než pěstování jiných zemědělských 24

25 produktů. Bavlna vyžaduje pouze ruční práci, kdežto obilniny a jiné plodiny nelze pěstovat bez nákladných strojů. Vláda povolovala miliony na budování nových železnic a cest. Mnoho politiků a zákonodárců prohlašovalo, že tyto náklady byly povolovány ze zájmu o bavlnářskou produkci. Bylo však veřejným tajemstvím, že šlo hlavně o pšeničné kraje, kde je při používání moderních strojů možné sklidit stejné množství obilí s polovičním personálem. Vše nasvědčovalo tomu, že Argentina budovala vlastní textilní průmysl, který měl pracovat se surovinou domácího původu. Již roku 1886 se v Chacu osévalo bavlníkem 150 hektarů až do světové války, tj. do roku 1914, z nedostatku komunikací a dělnických sil nebylo možné osevnou plochu zvětšit nad hektarů. Teprve, když světová válka přivodila krizi ve městech, bylo dělnických sil dostatek a vláda měla před sebou problém tisíců nezaměstnaných. Jak je známo, první bavlna v Argentině úředně registrovaná, přišla na trh roku 1863, kdy vláda, na žádost anglických textilních průmyslníků, zavedla její pěstování. Angličtí továrníci nemohli potřebnou bavlnu získat v USA ani jinde. Po skončení občanské války ve Spojených státech však cena bavlny rapidně klesla, takže argentinští pěstitelé již neměli možnost svůj produkt výhodně prodat, a tak pěstování bavlníku v Argentině téměř zaniklo. Až do roku 1920 argentinští hospodáři o vývozu bavlny neuvažovali. Hlavní zájem o bavlnu byl vzbuzen v roce 1933, kdy export tohoto produktu překročil cenu 31 milionů pesos. V roce 1914 se osetá plocha bavlníkem rovnala hektarů. V roce 1937 se bavlník pěstoval již na hektarů 20. Nové železnice, které se zde budovaly, daly možnost rozsáhlé kolonizace celého středního Chaca, čili pásma táhnoucího se od města General Pinedo, až k samotné řece Bermejo, která měla být splavná díky regulačnímu projektu a vybudováním přístavů. Téměř všechny pampy byly vyměřeny vládními inženýry, rovněž bylo obydleno téměř celé Chaco, nazveme-li obydlením, osídlení tohoto území poloindiánskými pastevci. Bylo tedy pravděpodobné, že i tyto dobytkářské kraje měly sloužit pěstování zemědělských produktů. Chaco bylo území, kde tisíce českých a slovenských rodin našly nový domov. Vláda, co se týkalo půdy, nedělala rozdíl mezi cizinci a domorodci. Přihlížela pouze k pracovním schopnostem. 20 Kazimour Karel (1937), str

26 Ze slovanských národů byli Češi a Slováci usazeni nejblíže k obydleným střediskům, ostatní příslušníci slovanských národů, jako Poláci, Jihoslovani, Rusi a hlavně Bulhaři obsadili kraje, jež byly od obcí více vzdálené. Československý živel se zde uplatňoval nejlépe a co se týče zemědělské produktivity, mohl konkurovat kterémukoliv jinému národu. Bohužel šlo totéž tvrdit o našem živlu, který byl usazen ve městech, ať už se jedná o samostatné řemeslníky, živnostníky nebo o placené zaměstnávané síly. V konkurenci s jinými národy, ve většině případů, naši příslušníci podléhali. Osazování nových krajů novými přistěhovalci bylo třeba provádět postupně a sice, bylo třeba začít kraji, kde byl již přistěhovalecký element usazen od a teprve poté ve spojení s ním pronikat hlouběji do vnitrozemí, kde půda ještě obsazena nebyla. Odvážil-li se nově přistěhovalí kolonizovat ve vnitrozemí a mezi domorodci, vystavoval se nebezpečí, že dosáhne-li nějakého blahobytu, může být o něj připraven svými sousedy. Podobné případy byly také časté v sousední Paraguayi, kam se také mnozí nastěhovali, ale později se vrátili téměř všichni zpátky do Argentiny, resp. do Chaca. Později byla dokončena železnice vedoucí ze Sáenz Peña 100 km na sever až do Pasteli. Tato železnice byla ještě prodloužena a získal se tím přístup k novým hektarům úrodné půdy vhodné pro pěstování bavlny. Zdejší vláda, která tuto produkci propagovala a podporovala, nedělala námitky proti osazení této půdy a také nenaléhala na splácení příslušných kvót. Jednou za rok poskytovala zemědělcům na úvěr, který však nedostačoval a byl zrušen, jakmile se zjistilo, že nejsou dobré vyhlídky na sklizeň. Bez kapitálu nebylo možné začít, a to zvláště v okolí města, kde byla půda i na místní poměry drahá. Tak, jako začínala většina krajanů s tím, že nejdříve pracovali u svých známých jako dělníci, tak se museli i noví přistěhovalci v Chacu zařídit tímto způsobem. 26

27 6. Českoslovenští krajané v Argentině, provincii Chacu a městě Presidencia Roque Sáenz Peña První krajané v provincii Chaco Chakeňská kolonie byla vždy vyvyšována nad ostatní kolonie v Jižní Americe. Vždy se mluvilo jen o poctivé práci a kladných výsledcích, kterými se mohla kterákoliv naše kolonie za hranicemi našeho státu vykázat. Činnost chakeňské kolonie byla bohatá a aktivní- asi nejaktivnější z kolonií v Jižní Americe vůbec. Dokazovala to řada článků, ať již hospodářského, kulturního či sociálního charakteru, které byly publikované v Jihoameričanu, v argentinském tisku, ale také u nás 21. Československá kolonie v Argentině začala žít aktivně od roku 1923, kdy byla posílena novým živlem, který zaplavil v celých proudech tuto zemi. Chaco získalo svůj podíl nových sil a většina hospodářů, vyšla právě z řad těchto prvních poválečných kolonistů. Díky československému tisku z Chaca si mohli v celé Argentině a také v Čechách udělat úsudek o poměrech v československé kolonii. Dne 16. dubna 1913 přijeli do Roque Sáenz Peña krajané Petr Šašvata a Jan Novotný, oba se svými rodinami. Po různých obtížích koupili na místě, kde dnes stojí hotel Slavia dva a půl hektaru půdy, kde téměř okamžitě začali stavět a tímto způsobem dali základ budoucí československé kolonii v Chacu. Věděli, že Chaco bylo krajinou vhodnou pro pěstování bavlny a krajan Šašvata zde našel příležitost plně uplatnit své zkušenosti s pěstováním bavlny získané v Severní Americe, v Texasu. Chaco bylo v té době ještě téměř neobydlené a Sáenz Peña, založené vojenskými oddíly teprve rok před příchodem našich krajanů, mělo pouhých 60 obyvatel a 100 kilometrů okolo byla pouhá pustina 22. Nebylo zde možné koupit ani ty nejnutnější potřeby pro domácnost. I přesto se zde zakladatelé kolonie udrželi a věnovali se pěstování bavlny. Měli problémy jak s přírodou, která nebyla pro zemědělskou produkci vždy příznivá, tak s neznalostí poměrů a jazyka. Už při výběru čakry byli odkazováni na nevhodná místa pokrytá lesem, zatím co na jiném místě, v blízkosti nově založené osady, byly hektary úrodné půdy. 21 Kazimour Karel (1937), str Kazimour Karel (1937), str

28 6. 2. Rodáci z Velkých Bílovic v provincii Chaco, jejich seznam a výpis z pasového rejstříku Rodáci z Velkých Bílovic v provincii Chaco Tyto informace pochází z památníku československé kolonie v argentinském Chaku z let , který byl sestaven redaktorem časopisu Venkov Čakeňský, Karlem Kazimourem, v roce František Tetur z Velkých Bílovic u Břeclavi. Přijel do Argentiny roku 1923 a začal pracovat u krajana Karla Šašvaty, kde byl 6 let. Později byl 1 rok na čakře krajana Františka Jeřábka, kterou obdělával na polovic. V roce 1929 za ním přijela manželka Terezie Hopianová z Velkých Bílovic a v roce 1931 si koupil vlastní čakru za pesos na Campo Grande. Byl členem kooperativy Agrícola, Zemědělského Sdružení a spolku Slavia. - Tomáš Jeřábek z Velkých Bílovic u Břeclavi. Přijel do Chaca v roce 1924 a pracoval u bratra Františka 2 roky na jedné jeho čakře na polovic, poté si koupil za pesos vlastní čakru na Bajo Hondo o výměře 50 hektarů. Roku 1929 za ním přijela manželka Julie Hříbová, rovněž z Velkých Bílovic. - Petr Zapletal z Velkých Bílovic u Břeclavi. Přijel v roce 1923 a rovněž jako krajan Tetur začal pracovat u Karla Šašvaty, kde byl 4 roky. Později pracoval v místní kooperativě. V roce 1927 se vrátil do Československa pro manželku Kateřinu Hříbovou z Velkých Bílovic. V roce 1929 přijel znovu do Chaca a pracoval na polovic u krajana Václava Vejvara na pampě Florida. Po roce si koupil čakru za pesos o 30 hektarech na Campo Grande, kterou prodal a koupil si ještě větší za pesos. 28

29 - Mikuláš Bártek z Velkých Bílovic u Břeclavi. Ihned po svém příjezdu do Chaca v roce 1923 dostal práci u krajana Ondřeje Štěrby, kde pracoval 2 měsíce. Potom byl rok a půl u krajana Silvy Derky. Po příjezdu své ženy Kateřiny, rozené Součkové, rovněž z Velkých Bílovic, koupil společně s krajanem Františkem Jeřábkem čakru, ale brzo na to odešel pracovat na procenta na čakře paní Derkové. Ze začátku chodil také na sbírání bavlny. V roce 1926 koupil 60 hektarovou čakru na Campo Grande. - Václav Chorvat z Velkých Bílovic u Břeclavi. Do Argentiny přijel roku 1929, přímo do Sáenz Peña k bratranci Josefu Šašvatovi. Byl zaměstnaná různě až do roku 1933, kdy koupil čakru s 65 hektary půdy na Villa Berthet. Bavlnou sel asi 40 hektarů. V čas sklizně zaměstnával dělníků. Od začátku byl členem Sdružení československých zemědělců, byl také jeho pokladníkem a poslední 2 roky zastával funkci knihovníka - Václav Osyčka z Velkých Bílovic u Břeclavi. Přijel do Argentiny roku 1929, přímo do Chaca. Pracoval v Sáenz Peña a v kolonii Bajo Hondo. Ve Villa Berthet koupil roku 1932 čakru se 70 hektary orné půdy. V čas sklizně zaměstnával 30 dělníků - Antonín Beňa z Velkých Bílovic. Přijel v roce 1930 přímo do Chaca ke krajanu Josefu Šašvatovi po různých pracích, většinou jako dělník na čakře. V roce 1933 se odstěhoval na Villa Berthet, kde vlastnil 150 hektarů půdy, z čehož 90 hektarů oséval bavlnou. Sklízel průměrně kg bavlny na hektar. Byl členem nově vytvořené kooperativy. Oženil se v roce 1935, již zde v Chacu, s Františkou Damborskou z Velkých Bílovic. 29

30 - František Jeřábek z Velkých Bílovic u Břeclavi. Přijel do Argentiny roku 1923 v dubnu přímo do Chaca. Rok pracoval u Jaroslava Derky, pak koupil s Mikulášem Bártkem čakru o 40 hektarech půdy. Oženil se roku 1926 s Růženou Ručkovou z Kunovic a zařídil si čakru na Campo Grande. Byl členem spolku Slavia, kde byl po několik let pokladníkem. Byl členem výboru Zemědělského Sdružení a školního výboru a také členem obou zdejších kooperativ. Stál v popředí našeho kulturního i hospodářského veřejného života a hájil zájmy chakeňských zemědělců. - Ferdinand Chorvat z Velkých Bílovic u Břeclavi. Přijel do Argentiny v roce Do roku 1932 pracoval na čakře jako dělník a poté byl zaměstnaný ve filiálce bratří Derků ve Villa Berthet. Koupil čakru s vlastnickým právem od společnosti Forestal, 3 km od města o výměře 100 hektarů. Byl členem Sdružení zemědělců. Oženil se s Marií Měchurovou. - Josef Šašvata z Velkých Bílovic u Břeclavi. Do Chaca přijel v roce Pracoval u svého strýce Jana Osyčky něco přes rok a hned na to si koupil čakru o 12 hektarech. Hospodařil na ní čtyři roky a poté koupil dalších 40 hektarů a za další dva roky 70 hektarů na Campo Grande. Sklízel průměrně kg z hektaru osetého bavlníkem a někdy i mnohem více. V roce 1933 sklidil z necelých 45 hektarů 73 tun bavlny. - Petr Šašvata z Velkých Bílovic u Břeclavi. Vedoucí mise Petr Šašvata, který se v roce 1903 odstěhoval z Velkých Bílovic se svou rodinou do amerického státu Texas, kde mu však těžká práce na farmě nepřinesla očekávané výsledky. Proto se spolu s Janem Novotným a svými rodinami ocitli 16. dubna 1913 na malém nádraží uprostřed argentinského pralesa na místě dnešního města Presidencia Roque Sáenz Peña v Chacu, tehdy pustého místa na 173. kilometru severozápadně od Resistencie. Uprostřed pralesa vykopal Petr Šašvata studnu a dřevěný záchod, a tím získal právo dostat za každého půl hektaru ve městě pětadvacet krejcarů v kolonii. Dne 1. dubna roku 1921 zemřel na Moravě po několikaměsíčním pobytu. 30

31 Seznam občanů Velkých Bílovic v provincii Chaco Seznam občanů Velkých Bílovic se týká těch, kteří odjeli do Argentiny a usadili se v provincii Chaco, ve městě Presidencia Roque Sáenz Peña v letech Seznam byl sestaven panem Pablem Černým z Presidencia Roque Sáenz Peña a poskytnut panem Josefem Zapletalem z Městského muzea ve Velkých Bílovicích. 1. Šašvata Petr + žena rozená Tetůrová + 5 dětí 2. Bartek Mikuláš + žena rozená Svrčková Kateřina 3. Bartek Jan + žena rozená Osičková 4. Kunč Jan + žena rozená Tetůrová 5. Beňa Jan + žena rozená Hopiánová 6. Hopián Leopold + žena rozená Kachyňová Marie 7. Černý Jan + žena rozená Slámová Marie 8. Černý Ludvík + žena rozená Kunčová Anežka 9. Česal Karel + žena rozená Šašvatová Marie 10. Česal Kliment + žena rozená Mátlová Marie 11. Česal Jaroslav 12. Huňař František 13. Osička Stanislav 14. Osička Slávek 15. Kachyňa Slávek + žena rozená Růžičková 16. Kachyňa Petr 17. Kachyňa 18. Kégl Miloš 19. Šašvata Josef + žena rozená Beňová Hedvika 20. Šašvata František + sestra Františka 21. Frolich František + žena rozená Bořinová Rozálie 22. Osička Josef a Bohůš + matka a dvě sestry 23. Chorvát Václav + žena rozená Kovaříková + její bratři a sestra 24. Jeřábek Tomáš + žena rozená Hřibová Julie 25. Jeřábek Jakub a František 26. Damborský Antonín + žena rozená Beňová Ludmila 27. Damborský František + žena rozená Oplustilová Ludmila 31

32 28. Damborský Jan + žena rozená Růžičková Alžběta 29. Damborský František + žena rozená Uhlíková 30. Damborský Josef 31. Bařina Klement + žena rozená Kanáčková 32. Zpěvák František a Václav 33. Zpěvák Antonín + žena rozená Brůčková 34. Brůček Adolf 35. Očenášek Tomáš 36. Klenec Václav + žena rozená Oplustilová Marie 37. Zapletal Petr + žena rozená Hřibová Kateřina 38. Zapletal František 39. Tetůr Ferdinand + žena z Rakvic 40. Tetůr František + žena rozená Hopiánová Hedvika 41. Michna Karel 42. Křivánek Josef 43. Sláma Karel 44. Sůdek Petr a sestra Meruša 45. Bauman Ferdinand, rodák z Rakvic + žena rozená Osičková Zdena 46. Damborský Antonín 47. Beňa Antonín + žena rozená Damborská Františka 48. Beňa František 49. Kučera 50. Švenda 51. Fintajzl František + žena 52. Křiba Jakub 53. Jaborník Rudolf 54. Vaněk 55. Osička Jan a sestra 56. Osička Pavel 57. Osička Jan 58. Peš Jakub 59. Chorvát Ferdinand 60. Lebloch Klement 32