Systémové elektrické instalace KNX/EIB (21. část) Ing. Josef Kunc

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Systémové elektrické instalace KNX/EIB (21. část) Ing. Josef Kunc"

Transkript

1 Systémové elektrické instalace KNX/EIB (21. část) Ing. Josef Kunc Montáž přístrojů a kabelů pro systémovou instalaci KNX/EIB Když jsme již navrhli celou systémovou elektrickou instalaci, je potřebné namontovat všechny její části, jednotlivé přístroje naprogramovat a instalaci zprovoznit tak, aby fungovala přesně podle dohodnutých požadavků. Při navrhování a následné montáži systémové elektrické instalace KNX/EIB je potřebné respektovat řadu pravidel, která zajistí její spolehlivý a bezpečný chod po celou dobu provozu. Musí také umožňovat pozdější doplňování o nové funkce a změny uspořádání podle vyvíjejících se požadavků uživatelů. Z toho důvodu je nezbytné celou instalaci montovat podle projektu tak, aby byla přehledně uspořádaná, s dostatečnými počty rozváděčů a rozvodnic, protože převážná většina elektrických předmětů je ovládána (spínána, regulována) přístroji v nich umístěnými. Musíme si uvědomit, že v systémové instalaci je potřebné ukládat samostatná silová vedení z těchto rozváděčů (od jednotlivých výstupů akčních členů) ke každému samostatně ovládanému elektrickému předmětu (nebo ke skupině společně ovládaných předmětů). Pro maximální přehlednost a jednoduchost instalace je důležité dosáhnout pokud možno co nejvyššího stupně decentralizace rozváděčů. Principiální rozmístění rozváděčů ve velmi rozsáhlém objektu je znázorněno na obr. 1. Obr. 1: Schematické rozmístění rozváděčů v rozsáhlém objektu V každém z rozváděčů budou umístěny obvyklé jisticí a ochranné přístroje (jističe, proudové chrániče, svodiče přepětí), případně další klasické přístroje a navíc v nich budou umístěny přístroje KNX/EIB potřebné pro ovládání všech požadovaných funkcí a také systémové přístroje, jako napájecí zdroje, komunikační rozhraní, liniové a

2 oblastní spojky nebo liniové opakovače, kontroléry apod. Protože přibližně dvě třetiny přístrojů KNX/EIB je obvykle umístěno právě v rozváděčích, je nutné v nich uvažovat s dostatečným prostorem pro jejich montáž. Přitom je nutné kontrolovat tepelné zatížení rozváděčů podle ČSN EN : Krabice a kryty elektrických přístrojů pro domovní a podobné pevné elektrické instalace. Část 24: Zvláštní požadavky na kryty ochranných přístrojů a podobných výkonových rozvodných zařízení, a pamatovat také na ponechání prostorové rezervy pro umístění dalších přístrojů, pro pozdější úpravy a doplňování systémové elektrické instalace. Je potřebné si také uvědomit, že potřebný prostor pro všechny přístroje v rozváděčích v instalaci KNX/EIB je obvykle až trojnásobný, ve srovnání s prostorem nutným pro montáž pouze jisticích a ochranných přístrojů v klasické instalaci. Pokud však budou použity přístroje určené pro montáž do stropních podhledů nebo do mezipodlahových prostorů viz příklad na obr. 2, lze uvažovat o poněkud menším prostoru pro přístroje v rozváděčích. Obr. 2: Příklad kombinovaného přístroje KNX/EIB pro montáž do stropních podhledů V instalaci podle příkladu na obr. 1 budou v hlavním rozváděči HR uloženy především jističe pro odchozí vedení k rozváděčům pro jednotlivé oblasti R 100, R200, R300 až R1500 a pro odchozí vedení k podružnému rozváděči R001, v němž budou m.j. uloženy také KNX/EIB přístroje pro realizaci funkcí v prostorách v blízkosti rozváděče HR. Jak by ale mělo být uspořádáno vedení sběrnicového kabelu mezi jednotlivými rozváděči?

3 Obr. 3: Příklad topologického uspořádání rozváděčů v rozsáhlé instalaci Předpokládejme velmi rozsáhlý objekt, v němž systémová instalace KNX/EIB je topologicky uspořádaná do 15 oblastí, přičemž v každé z nich bude 15 linií. Potom rozváděče podle obr. 1 mohou být topologicky uspořádány podle obr. 3. V něm R001 je určen pro přístroje připojené k páteřní linii, sekční rozváděče R100 až R1500 v jednotlivých částech objektu pro napájení a obsluhu jednotlivých oblastí. Vzájemně budou propojeny kabelem sběrnice, která je součástí páteřní linie. Znamená to tedy, že v R001 bude napájecí zdroj pro páteřní linii (linie 0.0) a případně také některé další přístroje, související s činností funkcí ve více oblastech (povětrnostní stanice, spínací akční členy pro nadřazené funkce, IP rozhraní apod.). V rozváděči R100 bude umístěna oblastní spojka OS1, v R200 bude OS2 atd. Bohužel se také někdy setkáváme s chybným řešením v projektech vytvořených zřejmě neznalými projektanty, kdy do rozváděče R001 jsou uložena vedení jednotlivých hlavních linií 1.0 až 15.0 a teprve tam jsou propojena oblastními spojkami. V některých projektech se můžeme setkat dokonce i s tím, že v R001 jsou umístěny také napájecí zdroje pro linie 1.0 až Takže v tomto případě bude jednak zbytečně vysoká spotřeba kabelů sběrnice, kdy se v některých případech může stát, že v linii bude překročena přípustná délka vedení sběrnice 1000 m. V takovém případě ale hrozí nebezpečí ztráty správné funkčnosti celé instalace telegramy mohou být doručovány chybně. Navíc, na dlouhém sběrnicovém vedení mezi rozváděči bude vznikat vysoký úbytek napětí, protože většina KNX/EIB přístrojů náležejících liniím 1.0 až 15.0 bude v rozváděčích R100 až R1500 a v jejich blízkém okolí. Dejme tomu, že napájecí zdroj 630 ma pro linii 1.0 bude v rozváděči R001 a po vedení sběrnice bude vzdálen od R100 celkem 200 m. Při jmenovitém zatížení na sběrnicovém kabelu YCYM 2x2x0,8 s činným odporem 72 Ω / 1000 m bude úbytek napětí na tomto úseku vedení přibližně 7,2 V, takže napětí na sběrnicových spojkách KNX/EIB přístrojů v rozváděči R100 bude kolem 22 V. Víme-li, že minimální přípustné napájecí napětí na sběrnicových spojkách je 21 V, pohybujeme se již v oblasti kritické pro spolehlivou funkci celého systému. A je logické, že na přístrojích, které budou na sběrnici linie 1.0 za rozváděčem R100, bude napájecí napětí ještě

4 nižší vlivem dalších úbytků napětí na odchozích vedeních linie (maximální vzdálenost přístroje od napájecího zdroje může být až 350 m). Pro zajištění napájecího napětí na sběrnicových spojkách v optimálním rozmezí mezi 24 až 29 V je proto zcela nezbytné, aby napájecí zdroj pro linii 1.0 byl v rozváděči R100, tedy co nejblíže k nahromadění přístrojů připojených ke sběrnici v této linii. Obr. 4: Konec sběrnicového kabelu se smršťovací návlačkou Obdobně budou ukládány sběrnicové kabely v dalších oblastech a liniích. Vždy ovšem je nutné dbát na správné uspořádání sběrnice, tedy na dodržování předepsaných délek vedení sběrnice a vzdáleností přístrojů od napájecích zdrojů. Sběrnicové kabely klademe pokud možno v souběhu se silovými vedeními, aby byla minimalizována tvorba smyček, v nichž by se mohla indukovat vysoká přepětí při zkratech nebo při bouřkách. Samozřejmě používáme doporučené sběrnicové kabely se zeleným pláštěm (YCYM 2x2x0,8, JY(st)Y 2x2x0,8), které jsou obvykle také v pravidelných vzdálenostech (např. 1 m) označovány potiskem jako KNX, i-bus apod. Na první pohled je tak ve svazcích kabelů možné odlišit sběrnicový kabel od kabelů ostatních. Pro přehlednost je důležité jednotlivé sběrnicové kabely označit i čísly linií, k nimž dané kabely přísluší. Tato označení by měla být na kabelech v rozváděčích, případně také na některých dalších místech instalace, kde by mohlo dojít k záměně kabelů různých linií. Konce sběrnicových kabelů je vhodné upravit např. izolačními smrštitelnými návlačkami (obr.4), aby nedošlo k náhodnému dotyku odizolovaných částí s jinými vodivými předměty nebo jinými vedeními. Kromě toho, vzhledná úprava přístrojů a kabelů v rozváděčích vždy ukazuje na profesionální práci (obr.5).

5 Obr.5: Sběrnicový kabel připojený k přístroji Členění rozvodů linií by mělo být vždy pokud možno horizontální (např. ke společné linii budou náležet přístroje v jednom poschodí nebo v jedné jeho části), nikoli vertikální, kdy k jedné linii náleží přístroje umístěné kolem stoupacího vedení ve všech podlažích. Máme-li uloženy potřebné silové i sběrnicové kabely, můžeme přistoupit k montáži jednotlivých přístrojů, k jejich naprogramování a konečně k oživení celé systémové elektrické instalace. Během těchto prací nám přijdou vhod mnohé diagnostické postupy, které napomáhají rychleji specifikovat různé chyby vzniklé omyly během montáže a oživování, nesprávným naprogramováním, ale také jinými vlivy.