Vzpomínka na obránce hranic Československa (80. výročí) Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat. (George Santayana) Útržek

Transkript

1 Vzpomínka na obránce hranic Československa (80. výročí) Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat. (George Santayana) Útržek z historie ( září 1938) Pod nátlakem Velké Británie a Francie přijala čsl. vláda dne 21. září 1938 tzv. doporučení. Ta se stala, na základě Hitlerových požadavků a se souhlasem Chamberlaina, ultimatem obou mocností pro čsl. vládu. Podle těchto doporučení měla být k určitému datu postoupena Německu požadovaná pohraniční území s většinou německy hovořícího obyvatelstva. Rozhlasová zpráva čtená večer hercem Zdeňkem Štěpánkem: Velká krize, kterou prožívá od několika let Evropa, vyvrcholila v poslední době kolem nás, v Evropě střední. Po dvaceti letech klidu, pořádku a míru, byl náš demokratický stát těžce stižen účinky této evropské krize. Vlivem dynamických politických proudů ze sousedství stal se státem ohroženým, který najednou stojí před nutností jedině a výhradně vlastními silami ochránit se proti daleko početnějšímu odpůrci. Museli jsme v letech poválečných spoléhati na pomoc svých přátel. Bohužel, když na nás dolehly starosti nejtěžší a když nám bylo pohroženo násilím, ukázalo se, že evropská krize je takové povahy, že naši přátelé nám poradili, abychom klid a mír vykoupili ústupky a oběťmi, poněvadž nám nemohou přispěti na pomoc. Protože hrozilo zničení míru a rozvrácení našeho státu, varovaly nás opět západoevropské velmoci Francie a Anglie před tímto nebezpečím a celou vahou své autority naléhaly, abychom se rozhodli územními ústupky sjednati opět ohrožený klid a bezpečnost svému národu na jeho území." K velmi rozsáhlým akcím freikorpsu došlo ve Šluknovském výběžku, včetně toho, že i zde ještě před mnichovským diktátem operovaly spolu s henleinovci i jednotky SS. Ve čtvrtek 22. září 1938 před druhou hodinou ranní napadli henleinovci granáty celní úřad ve Varnsdorfu a poté se stáhli za hranice. Kolem desáté hodiny přijel do Varnsdorfu ze Žitavy vlak obsazený freikorpsem pod velením poslance Národního shromáždění za SdP Franze Wernera. Henleinovci obsadili nádraží a zajali šest čsl. vojáků a několik českých zaměstnanců státních drah. Odpoledne se z Varnsdorfu začala stahovat družstva Stráže obrany státu (SOS). Velký podíl na tom měl vstřícný postoj jednoho z velitelů SOS nadporučíka četnictva Josefa Jansy k henleinovcům, označovaný příslušníky SOS za zradu. Posádka československé armády (III/42. prapor) v Rumburku byla v tu dobu velmi oslabená. Ve městě byla tehdy pouze 9. rota a část 12. kulometné roty bez těžkých kulometů, které byly předány strážnímu praporu XXII v pásmu opevnění Lužických hor. Velitel praporu podplukovník pěchoty Antonín Martinec měl sice k dispozici malý pohotovostní oddíl s třemi tanky, ale i on byl stále vázán přísnými rozkazy o nepoužití zbraní a striktním zákazem pomoci napadeným celním úřadům a stanovištím družstev pohraničních jednotek Stráže obrany státu (SOS). V půl třetí odpoledne byly v Rumburku v českých rukou již jen nádraží a kasárna obklopená davy demonstrantů. V půl čtvrté odpoledne byla již kasárna neprodyšně obklíčena zfanatizovaným davem, v jehož středu jsou ozbrojení ordneři a dokonce i říšští SA. Pouze hlavně lehkých kulometů v oknech držely zatím šílící zástupy v dostatečné vzdálenosti. Na nádraží se pokusil v doprovodu několika četníků odjet v osobním voze zástupce velitele praporu štábní kapitán Josef Štverák po zprávě, že zde ordneři napadli a odzbrojili vojenskou stráž. Vojín 9. pěší roty František Cséfalvay byl při tom střelen do břicha a s ostatními vojáky odvlečen do Německa. Na stanici byl Štverák po příjezdu zajat říšskými SA, ale nakonec se mu záhy podařilo uniknout a dostat se do kasáren, která byla již připravena k evakuaci. V 16:45 vzhledem k ztrátě telefonního spojení s vnitrozemím odletěli z kasáren poslední dva poštovní holubi se zprávou o odchodu praporu z města. Vzápětí vyrazil z brány pod ochranou tří tanků zástup vojáků, rodin četníků a důstojníků. Jako poslední šla družstva SOS (č ), která tvořila zadní ochranu kolony. Teprve v okolí Krásné Lípy napadli ustupující prapor zákeřní střelci. V krátké přestřelce byli však rázně rozprášeni. Již v deset hodin v noci potom rumburská posádka dorazila po náročném takřka osmnáctikilometrovém pěším přesunu na linii lehkého opevnění na Křížovém buku. 1

2 Po stažení všech jednotek SOS a armády bylo celé území Šluknovského výběžku obsazeno freikorpsem, posíleným příslušníky SS a SA. Ve 3 hodiny ráno vydal Hlavní štáb čsl. armády rozkaz ke znovuobsazení výběžku. Měl tak učinit 1. prapor pěšího pluku 44, pohotovostní čety pěšího pluku 47, jedna tanková četa a improvizovaný obrněný vlak sestavený v libereckém depu. Po předchozím průzkumu pozorovacím letounem Š-328 kolem šesté hodiny opustily čsl. jednotky obranné postavení a postupovaly na Chřibskou, kterou se podařilo po osmé hodině obsadit. Před devátou hodinou za palebné podpory kulometů obrněného vlaku zaútočili českoslovenští vojáci ve směrech na Krásnou Lípu a Varnsdorf; ten byl celý obsazen kolem 17. hodiny. Celá útočná akce armády se odehrála pro vojáky beze ztrát na životech, přičemž se zmocnili většího množství zbraní a zajali řadu členů freikorpsu. Ve 22:30 dne vyhlásila čsl. vláda všeobecnou mobilizaci, kdy bylo nařízeno obsazení pohraničních pevností. Jednotky armády se proto začaly ze Šluknovského výběžku opět stahovat na hlavní obrannou linii. Na tomto území ponechaná družstva SOS se při definitivním obsazování výběžku nacisty jen s obtížemi probíjela zpět do vnitrozemí. Během bojů o Šluknovský výběžek padli dva příslušníci SOS (Jan Teichman a Václav Kozel v Dolním Podluží ), 14 jich bylo zraněno a 307 zajato a odvlečeno do Německa. * * * Rumburk, 22. září

3 3

4 Rumburk, 22. září

5 5

6 Nezapomínáme (21. září 2018) V pátek 21. září 2018 proběhly v Dolním Podluží (pořadatel obec Dolní Podluží, spolek Domovina a OV ČSBS Varnsdorf) a v Rumburku (pořadatel Muzeum Rumburk a Spolek přátel Rumburku) vzpomínkové akce na obránce hranic republiky. V Dolním Podluží (u Varnsdorfu) u pomníku zavražděných příslušníků finanční stráže Jana Teichmana a Václava Kozla proběhlo dopoledne pietní shromáždění uvedené proslovem starostky obce Ivy Minárové a zástupců bojovníků za svobodu a obce legionářů (uniformovaní členové s prapory stáli čestnou stráž u pomníku), školní pěvecký sbor zapěl Kde domov můj, položeny dva věnce a kytice. Na obecním úřadu Dolní Podluží byla poté zahájena výstava místních fotografií z let 1938 a 1945 uspořádaná starostou spolku Domovina Josefem Rydvalem. Následovala přednáška Jiřího Suchardy v aule místní základní školy Sejdeme se u pomníku aneb Varnsdorfští hrdinové, věnovaná událostem z roku 1938 a 1945 (kdy byl pomník zřízen). Odpoledne se konala přednáška Františka Knížka v rumburském muzeu Konec září 1938 v Rumburku a okolí (Útržky z historie) jako doprovodná akce k výstavě Finanční stráž aneb Historie finanční stráže se zaměřením na Šluknovský výběžek a rok 1938 v regionu - vzpomínka na obránce hranic Československa, pojednávající o událostech předcházejících a následujících po Mnichovské dohodě. * * * Pomník Jana Teichmana a Václava Kozla v Dolním Podluží 6

7 Projev Ivy Minárové, starostky obce Dolní Podluží Čestná stráž u pomníku 7

8 8

9 Josef Rydval, starosta spolku Domovina 9

10 Úvod prezentace přednášky Jiřího Suchardy * * * Editor a foto: František Knížek (člen Spolku přátel Rumburku) Zdroje: Emil Hruška: Boj o pohraničí / Sudetoněmecký Freikorps v roce 1938 (Nakladatelství Epocha, Pražská vydavatelská společnost, 2013) Jaroslav Beneš (ed.): Z mého četnického života / Vzpomínky štábního strážmistra Břetislava Bečky (Československá obec legionářská, Ing. Jaroslav Beneš, Mladá Boleslav 2016, Jan Bečka, 2016) * * * 10