odpad měsíce RYBNIČNÍ SEDIMENTY Využití sedimentů v zemědělství Právní stav využití sedimentů Okolnosti a souvislosti

Transkript

1 CENA 66 KČ odpad měsíce RYBNIČNÍ SEDIMENTY Využití sedimentů v zemědělství Právní stav využití sedimentů Okolnosti a souvislosti téma ÚPRAVA ODPADŮ Biologická úprava odpadů Mechanicko-biologická úprava Recyklační dvůr Lisování pneumatik Technika pro kompostování z vědy a výzkumu Kaly z ČOV Biofiltry pro čištění vod dále z obsahu Plán odpadového hospodářství rozhovor s náměstkyní ministra POH ČR z pohledu územní samosprávy Recyklace Plán OH ČR Nulový odpad Kongres a výstava ODPADY LUHAČOVICE 2003 pravidelná příloha Odpady a Praha Povodeň v roce 2002 a nakládání s odpady

2

3 Zarámí 4432, Zlín tel: , fax: www:jelinek-trading.cz Máte malou zahrádku, zahradu nebo ovocný sad? Pak jistě víte, že je potřeba používat hnojivo a nejlépe přírodního původu. Ano, kompost je nejlepším přírodním a všestranným hnojivem, ale měl by být připraven ve vhodném zařízení. Proto jsou tady kompostovací sila a profesionální kompostery firmy JELÍNEK-TRADING spol. s r.o. V nich dokážete zpracovat ekologicky veškeré organické zbytky a odpady z vaší zahrady, sadu i malého pole. Při jejich promísení se zeminou dojde po určitém čase zrání ke vzniku bio-organo-minerální masy obsahující všechny druhy rostlinných živin. Otevřené kompostovací silo je vhodné pro dlouhodobější proces kompostování. Uzavřené kompostery zase urychlují a zkvalitňují kompostování. Kompostery jsou dodávány ve velikostech 250 až 400 litrů a kompostovací sila 600 a 800 litrů. NAJDETE V HYPERMARKETECH SPECIALIZOVANÝCH NA ZAHRADU A HOBBY RÁDI VÁS UVÍTÁME na odborném veletrhu pro odpady ENTSORGA 2003 v Kolíně nad Rýnem ve dnech , najdete nás v hale 14.2, stánek 021, na našem stánku na kongresu a výstavě ODPADY LUHAČOVICE 2003 ve dnech SSI SCHÄFER, s. r. o., Technika pro odpady, Obchodní oddělení Praha, Přeštínská 1415, PRAHA 5-Radotín, tel.: , fax: schaefer-at@volny.cz,

4 Tiráž Odborný měsíčník o všem, co souvisí s odpady Číslo 09/2003 Vydavatel CEMC České ekologické manažerské centrum Držitel certifikátu jakosti podle ČSN EN ISO 9001:2001 Adresa redakce Jevanská 12, Praha 10 P.O.BOX 161 IČO: Telefon Fax forum@cemc.cz Šéfredaktor Ing. Tomáš Řezníček Odborný redaktor Ing. Ondřej Procházka, CSc. PŘEDPLATNÉ A EXPEDICE: DUPRESS Podolská 110, Praha 4 Telefon: dupress@tnet.cz Předplatné a distribuce v SR: RIZUDA Špitálská 35, Bratislava 1 Telefon, fax: 00421/2/ rizuda@pobox.sk Design obálky Renata Řezníčková Sazba a repro Petr Martin Lípová 4, Praha 2 Tisk LK TISK, v. o. s. Masarykova 586, Milevsko PŘÍJEM OBJEDNÁVEK I PODKLADŮ INZERCE JE V REDAKCI Za věcnou správnost příspěvku ručí autoři. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Jakékoli užití celku nebo části časopisu rozmnožováním je bez písemného souhlasu vydavatele zakázáno. Cena jednotlivého čísla ve volném prodeji 66 Kč Roční předplatné 660 Kč ISSN MK ČR 8344 Rukopisy předány do sazby Vychází Sleva předplatného pro nevýdělečně činné fyzické osoby a pro nepodnikatelské subjekty činí téměř 60 % Pro nové předplatitele z řad studentů a seniorů (obecně osob nevýdělečně činných) a nepodnikatelských subjektů (obce, školy, státní správu, rozpočtové a příspěvkové organizace apod.) zavádí redakce časopisu Odpadové fórum pro rok 2004 výraznou slevu na předplatném. Předplatné pro tuto skupinu čtenářů činí pouhých 290 Kč a pokrývá jen náklady na tisk a distribuci. Jak získat slevu? O odběr časopisu za snížené předplatné je nutné zažádat v rámci objednávání časopisu. Nárok na slevu se prokazuje pouze místopřísežným prohlášením, že jste jako objednavatel fyzická osoba nevýdělečně činná nebo nepodnikatelský subjekt a že jste nový předplatitel. Objednávku na odběr časopisu za snížené předplatné je nutné poslat výhradně poštou kvůli originálu podpisu, případně razítka. Objednávky na snížené předplatné lze zasílat pouze poštou na tyto adresy: CEMC, Jevanská 12, Praha 10 (vydavatel) nebo DUPRESS, Podolská 110, Praha 4 (distributor) Ostatní noví zájemci o odběr časopisu Odpadové fórum si předplatné mohou, jako dosud, objednat poštou, faxem nebo elektronicky. Fax: , forum@cemc.cz, dupress@tnet.cz Mimořádná nabídka navíc pro obce a orgány státní správy Při objednání předplatného na rok 2004 ještě letos dostanou noví předplatitelé všechna zbývající čísla časopisu Odpadové fórum do konce roku 2003 zdarma! Tzn., že čím dříve si časopis objednáte, tím víc čísel zdarma dostanete. Předplatné pro ostatní zájemce a stávající odběratele zůstává pro rok 2004 beze změny, tj. 660 Kč za 11 čísel. Stávající předplatitelé obdrží na podzim automaticky fakturu nebo příkaz k úhradě na předplatné na rok Ve snaze přiblížit informace o našem měsíčníku všem uživatelům internetu zřídili jsme vlastní internetové stránky s adresou uvedenou v nadpise. Rozsah informací o Odpadovém fóru zatím zůstává stejný jako byl v rámci internetových stránek vydavatele ( a tato změna zatím pouze usnadňuje přístup k nim. V současné době na našich internetových stránkách najdete: všeobecné informace o časopise, adresu a složení redakce s životopisy redaktorů, ediční plán, ceník inzerce, objednávkové formuláře na předplatné a na inzerci, obsahy a německá a anglická resumé aktuálních čísel, plná znění všech čísel uplynulých ročníků a aktuální Odpadové E-fórum. V blízké době však předpokládáme přestavbu našich internetových stránek. Změna by se neměla týkat jen jejich grafické úpravy, ale hlavně zvýšení informačního obsahu a zřízení sekce určené výhradně čtenářům časopisu. Chceme na internetu zveřejňovat např. plná autorská znění článků, které jsme byli nuceni zkrátit v důsledku nedostatku místa v časopise, články k aktuálním tématům, které se již do čísla nevešly apod. Rovněž zde chceme poskytnout všem možnost vyjádřit svůj názor jednak obecně, jednak k vyhlášeným tématům. Vybrané příspěvky pak v časopise otiskneme. Redakce 09/2003 ODPADOVÉ FÓRUM 4

5 OBSAH SPEKTRUM Moderní technika ve sběru a svozu odpadů 6 Netradiční zdroje energie 7 Druhý život pneu 33 ŘÍZENÍ K Plánu OH ČR 8 Rozhovor o Plánu s paní náměstkyní 8 Náměstkyně ministra životního prostředí odpovídá na otázky redakce k Plánu odpadového hospodářství ČR. Seznam realizačních programů ČR pro období Výčet deseti realizačních programů a jejich předepsaná struktura. Plán z pohledu územní samosprávy 10 Úvaha nad legislativními aspekty Plánu odpadového hospodářství ČR. ODPAD MĚSÍCE Rybniční sedimenty 12 Bude možné využívat sedimenty v zemědělství? Využití sedimentů z rybníků a vodních nádrží v zemědělství 12 Názor Ministerstva zemědělství. Právní stav využití sedimentů v zemědělství 13 Stanovisko Ministerstva životního prostředí. Okolnosti a souvislosti zemědělského využití rybničních sedimentů 14 Objemy sedimentů v rybnících podle naléhavosti. Průměrné obsahy toxických kovů. Příčiny potíží s odbahňováním. Možné cesty. Sdělení odboru odpadů MŽP 16 Výběr ze sdělení k zařazení sedimentů podle Katalogu odpadů. TÉMA Úprava odpadů 17 Biologická úprava odpadů 17 Metody a mikrobiologické aspekty. Příklady praktického využití. Mechanicko-biologická úprava odpadů. Možnosti biotechnologie 20 Současný stav technologie. Rozklad organických látek. Charakterizace stability upravených odpadů. Recyklační dvůr odpadů Pitterling 22 Záměr na výstavbu střediska pro komplexní využití komunálních odpadů. Novinka pro nakládání s použitými pneumatikami 24 Na náš trh přichází lis na pneumatiky. Technika pro kompostování 25 Přehled techniky vhodné (nutné) pro provoz kompostárny. Z VĚDY A VÝZKUMU Kaly z ČOV. Jsou kaly odpadem nebo hnojivem? 28 Přehled produkce kalů z ČOV a nakládání s nimi v členských státech EU v letech a v roce Nakládání s kaly v jednotlivých krajích v ČR. Množství toxických kovů obsažených v roční produkci kalů ve vybraných krajích ČR.. Biofiltry pro čištění vod kontaminovaných organickými látkami 31 Ověření účinnosti odstraňování NEL a PAU z kontaminované podzemní vody pomocí mikrobiálního filmu ukotveného na nosiči, kterým byl oxihumolit. SERVIS Recyklace - Plán OH ČR - Nulový odpad 11 Reakce na aktivity ekologických nevládních organizací. XI. Mezinárodní kongres a výstava ODPADY - LUHAČOVICE Předběžný program. Hity kongresu a výstavy. Obsah sborníku přednášek. Společenský program. Resumé 34 Nezanechávejme stopy Je více důvodů, proč se v poslední době zajímám více o dění a místa, kam se odváží jen nepatrné promile lidí. Jde o krajiny, jejichž návštěva je spojena s nemalými nároky, a tím nemyslím jen na ty hmotné, ale spíše duševní. Jde o prožitky na mezi uskutečnitelného a přežitelného, ale stále v reálném světě, byť v přírodě, kde trvale žijí snad jen asketičtí jedinci. Podnětnou inspirací je člověk, který již několikrát přelezl nepřelezitelné a přešel neprostupitelné. Byť na prvý pohled dobrodruh a šílenec, dosáhl toho, o čem jiní jsou schopni jen číst s mrazením v zádech. On však navíc měl to štěstí, že se vždy vrátil a přinesl si touhu po dalším poznávání sebe sama, své vůle a výdrže, o posunutí hranic možností. Mám na mysli horolezce, cestovatele a spisovatele Reinholda Messnera. Výjimečné je, že při líčení svých prožitků a pocitů se vyhnul popisu na úrovni turistického průvodce, aby se o to více mohl věnovat apelům podloženým poznáváním nejzazších končin světa na zachování jejich původní podoby. Vždy kritizuje hromadné výpravy do míst, kam by měli jít jen ti, kteří se vrátí i se svými odpady. Sám sice svými úspěchy podnítil velehorskou turistiku a přežívání v extrémních podmínkách. Ale vždy však upozorňuje a doporučuje, co proti odpadům v základních táborech a podél vyšlapaných cest dělat. Aby svým způsobem podpořil poznávání velehor, ale laikům ozřejmil rozdíl mezi průkopnickými cestami po horách a hromadnou honbou za fyzickým slezením nejvyšších vrcholků, založil cenu Sněžného lva. Ta je povzbuzením všem těm, kteří hledají nové cesty, uskutečňují výpravy a nezanechávají po sobě hromady odpadů. Ve své jedné z posledních knih Až na konec světa říká: Natrvalo jsou dobrodružství možná jen tehdy, když všechny hory opustíme v takovém stavu, v jakém jsme se s nimi setkali. Sněžný lev je spojený s požadavkem nezanechávat stopy. I náš každodenní život je svým způsobem dobrodružství. A proto nezanechávejme stopy, alespoň ty na prvý pohled viditelné. Založme cenu, heslo, program, je jedno jak to nazveme, hlavně ať to vede k rozumnému omezování odpadů. PRAVIDELNÁ PŘÍLOHA ODPADY A PRAHA Povodeň v roce Průběh a výsledky nakládání s odpady ODPADOVÉ FÓRUM 09/2003 5

6 s p e k t r u m Moderní technika ve sběru a svozu odpadů Známý výrobce a dodavatel odpadových nádob, společnost SSI SCHÄFER, s. r. o., uspořádala letos v květnu v Praze zajímavý seminář a setkání odborníků na téma uvedené v nadpise. Téměř 80 účastníků z celé republiky vyslechlo v příjemném prostředí hotelu Čertousy řadu zajímavých informací nejen od odborníků z firmy SSI SCHÄFER, ale od dodavatelů svozové techniky. Vzhledem k tomu, že všechny hlavní příspěvky byly od zahraničních přednášejících, bylo pro dobrý průběh semináře důležité, že byl zajištěn kvalitní překlad a kvalita přednášek odpovídala stavu úrovni znalostí účastníků, což v poslední době není samozřejmostí. Prvním tématem byly praktické zkušenosti s využíváním svozového a transportního systému MSTS s bočním vyklápěním využívající odpadové nádoby typu Daimond. O technickém řešení, možnostech a zejména neuvěřitelné výkonnosti tohoto systému svědčily nejen videozáběry z praxe, ale i ukázka činnosti vozidla a nádob na dvoře hotelu. Jiným trendem ve svozu odpadů jsou automobily s čelním vyklápěním využívající širokou škálu nových typů ocelových kontejnerů s objemy od 1,75 do 7,5 m 3. Tyto jsou vhodné zejména pro sběr a třídění odpadů v živnostech, průmyslu, ale i v komunální sféře. I tento systém byl předveden v provozu. Dále byla na semináři představena nová verze Depotcontainerů se spodním vysypáváním na sběr vytříděného papíru, skla nebo plastů. Nyní se používají v úpravě pro podzemní stanoviště pro tříděný sběr, které jsou zvláště vhodné do center měst a do památkově chráněných území. Velmi zajímavá přednáška, předvedení a následná diskuse se týkaly sběru a třídění bioodpadů. Zde firma SSI SCHÄFER presentovala větranou sběrnou nádobu typu Compostainer, která umožňuje hygienický sběr bioodpadů bez zápachu a nepříjemného hmyzu. I když se jednalo o firemní akci, šlo vedle vlastní propagace velkou měrou také o osvětu, naznačující kudy se bude vývoj svozové techniky pravděpodobně dále ubírat. (op, jn) Náhradní paliva Pro náhradní druhotná paliva nemá německé právo zatím závaznou definici ani standardy kvality. Aby je bylo možno využívat ve stejných zařízeních a stejnou technikou, musejí mít do jisté míry vlastnosti primárních paliv. Těmi jsou konstantní složení s co nejnižším podílem škodlivých látek, výhřevnost a další fyzikální vlastnosti, umožňující plynulé využívání energie, snadné skladování, přeprava a používání v topeništích a možnost opakovaného odběru vzorků. Například běžný sídelní (domovní) odpad by tato kritéria nesplňoval. Spolkové společenství pro kvalitu druhotných paliv definuje dvě kvality druhotných paliv. Druhotná paliva ze specifických odpadů z výroby s hodnotou výhřevnosti suché substance nad 20 MJ/kg a paliva z výhřevných frakcí sídelního odpadu s výhřevností nad 16 MJ/kg. Při výrobě druhotných paliv se podle potřeby využívají technologie rozmělňování, odlučování, prosévání a peletování. Pro společné spalování s jinými palivy existují zákonná omezení pro množství, druh odpadů, zařízení a limitní hodnoty. UmweltMagazin, 2002, č. 6 Elektřina pro výrobu Dosud se zhodnocení výhřevných frakcí odpadů provádělo výhradně v cementárnách, spalovnách odpadů nebo pokusně jako společné spalování s jinými palivy v elektrárnách. V budoucnu mají být k tomuto účelu zřizována speciální zařízení na energetické zhodnocení v místech s vysokou spotřebou energie. Energetickým zhodnocením odpadů s výrobou elektřiny a tepla má být dosaženo ochrany přírodních zdrojů energie. Odběrateli této energie mají být jednotliví zákazníci, kteří mají více n e ž hodin ročně vysokou spotřebu proudu a tepla. HEV Entsorgung pracuje na projektech ve spolupráci s odběrateli energie a dodavateli paliv. Projekty budou přizpůsobeny konkrétním energetickým potřebám daného zákazníka. Odpady nebudou muset před spalováním projít složitou úpravou. Budou využívány osvědčené typy topenišť ze spaloven odpadů roštové a topeniště s fluidní vrstvou. UmweltMagazin, 2002, č. 6 Deset požadavků na ekopolitiku Bundesverband der Entsorgungswirtschaft (BDE) Spolkový svaz pro odpadové hospodářství formuloval při příležitosti loňských voleb do Spolkového sněmu deset základních požadavků na environmentální politiku SRN. Patří k nim zřetelný pokles daňového zatížení do pěti let, liberalizace systémů odstraňování odpadu a s ní spojená individualizace odpovědnosti, daňová rovnost komunálních a soukromých služeb, úprava zákonných předpisů pro ochranu životního prostředí tak, aby byly snadněji realizovatelné, další rozvoj oběhového hospodářství, ukončení sporu o vymezení činností mezi zhodnocováním a odstraňováním odpadu, prosazování principů udržitelného rozvoje a následné péče, zamezení ekodumpingu na společném trhu a využívání energetického potenciálu odpadu. Při sběru odpadu předpokládá BDE paralelní existenci a rovnoprávnost soukromých a komunálních systémů. Entsorga-Magazin, 2002, č. 7/8 Od odpadu k produktu Nový právní stav po nabytí účinnosti TA pro sídelní odpad od roku 2005 a nařízení o živnostenském odpadu od roku 2003 v SRN vyvolá změny 09/2003 ODPADOVÉ FÓRUM 6

7 s p e k t r u m v oblasti odstraňování odpadů. Jedním z možných řešení je výroba náhradních paliv ze smíšených živnostenských odpadů, kterou se od roku 2001 zabývá zařízení Sita Wiebe v Bielefeldu. Na rozdíl od jiných zařízení nepotřebuje systém Sita jako vstupní materiál specifické druhy odpadů z výroby. Smíšené odpady se v několika krocích rozmělňují, vytřídí se kovy a jemná frakce a zbytek se rozdělí na lehkou a těžkou frakci. Těžká frakce se používá ke zhodnocení v teplárnách, lehká frakce, složená převážně z papíru a fólií, se po dalším rozmělnění využívá jako náhradní palivo v cementárnách a elektrárnách. Nejdůležitějším předpokladem odbytu náhradního paliva je konstantní kvalita výsledného produktu. Zařízení Bielefeld získalo značku kvality RAL Spolkového společenství pro kvalitu druhotných paliv. Zařízení má zajištěn rovněž přísun vstupního materiálu od zhruba 5 tisíc zákazníků. UmweltMagazin, 2002, č. 6 Výhodné zpracování Odpařováním, sušením a zhutňováním kalů lze ušetřit náklady na jejich odstraňování a získat zpět hodnotné látky. Firma AVA dodává zařízení navržená přímo podle potřeb zákazníka. Pro významný podnik z oboru zpracování rtuti vyvinula AVA mobilní zařízení na získávání rtuti. Vstupním materiálem mohou být baterie, teploměry a kaly s obsahem rtuti. Navíc bylo vyvinuto zařízení, pomocí kterého lze kromě získávání rtuti oddělovat také vodu a uhlovodíky. V prvním kroku procesu dochází k zahřátí kontaminovaného materiálu na o C, aby se odpařila voda. Pod vakuem a za teploty asi 300 o C se v druhém kroku odpaří rtuť a uhlovodíky, které se sbírají do kondenzačních jednotek, v nichž lze jednoduchým postupem získat z kondenzátu rtuť. Dalším příkladem použití zařízení je odpařování radioaktivních odpadních vod. Podobné zařízení plánuje AVA pro vysoušení kalů z praní spalin ze zařízení na spalování zvláštního odpadu, které obsahují arzen. UmweltMagazin, 2002, č. 6 Dřevěné peletky bohaté na energii Vytápění peletami se v SRN dynamicky rozvíjí. V roce 1999 bylo 700 instalovaných zařízení, v současné době je v provozu více než topných zařízení. Dřevěné pelety se skládají ze stoprocentního přírodního dřeva pilin, které se pod vysokým tlakem peletují bez přidávání pojiv. Jejich výhřevnost činí asi 5 kwh/kg. Topení peletami nese všechny znaky moderního topení od automatického plnění kotle až po řízení pomocí mikroprocesoru. Centrální řízení umožňuje kombinaci s jiným topením nebo se solárním zařízením. V Rakousku a SRN jsou obvyklá peletová topná zařízení o výkonu 500 kw, ve Skandinávii se peletami vytápějí velká zařízení s vířivou vrstvou nebo roštovým topeništěm až do 300 MW. Klíčem k bezproblémovému provozu peletového topení je dodržování kvality. V SRN existují směrnice pro výrobce pelet, obchod i výrobce kotlů. Jsou stanoveny přísné limity pro škodlivé látky při vytápění dřevem, zákaz znečištění pelet chemickými látkami. Obsah vody smí činit nejvíce 10 %, obsah prachu 1 %. UmweltMagazin, 2002, č. 6 Pravidla pro zhodnocování odpadů v dolech Nařízení o zakládce odpadů v dolech a změně předpisů týkajících se seznamu odpadů bylo koncem roku 2002 publikováno ve Spolkovém věstníku. V SRN se na více než 20 místech používají jako zakládka nejen důlní Netradiční zdroje energie Již po devět let pořádá Česká společnost pro životní prostředí (ČSŽP) ve spolupráci s Českým svazem vědeckotechnických společností (ČSVTS) celostátní konferenci s všeříkajícím názvem Životní prostředí České republiky stav a perspektiva. Konference bývají obvykle jednodenní a jejich náplň není všeobjímající od motýlů (kterého má pořadatelská společnost jako logo) až po dýmající komíny, jak by se z názvu konference mohlo zdát, ale každý rok je konference zaměřena na konkrétní aktuální téma. Letos byla konference zaměřena na rozvoj obnovitelných zdrojů energie založených na biologických zdrojích a moderních technologiích. Konala se 17. června v již plně zrekonstruovaném sídle ČSVTS v Praze na Novotného lávce, které silně poškodila loňská povodeň. Odborným garantem konference byla Ing. Vlasta Petříková, DrSc., ze sdružení CZ-BIOM. Přestože je v poslední době inflace konferencí a seminářů na uvedené téma, zazněla zde celá řada příspěvků zajímavých a neoposlouchaných. Mezi tyto můžeme zařadit hned ty úvodní a klíčové přednášky Ing. Bohuslava Brixe (ČSŽP) Úloha netradičních zdrojů energie v palivoenergetické bilanci státu a Ing. Martina Kloze (MŽP) Přístupy k legislativní úpravě obnovitelných zdrojů energie. Z té druhé jmenované odpady, ale i kaly, prach z filtrů, sádra, slévárenský písek, kontaminovaná půda a kaly. Zakládka slouží k ochraně před požárem a explozí, ke zlepšení větrání, stability a k ochraně před sedáním na povrchu. Materiál zakládky se vyrábí na povrchu podle určitých schválených receptur a pod zem se dostává podle místních podmínek různými postupy mechanickými, pneumatickými nebo hydraulickými. jsme se například dověděli, že neexistuje jednotnost v užívání pojmů alternativní, obnovitelné, netradiční... u zdrojů energie v různých právních dokumentech na národní i evropské úrovni a že pod ně jsou zařazovány odlišné zdroje energie. Konkrétně energetické využití odpadů se podle některých předpisů a dokumentů výslovně považuje za obnovitelný zdroj energie, jiné dokumenty jej nezmiňují. Na programu konference byl též hit letošní zimy a jara, a to produkce polychlorovaných dioxinů a furanů při spalování biomasy. I když se v průběhu konference hodně diskutovalo, tak očekávaná vzrušená diskuse na téma PCDD/F se nakonec nekonala, protože jeden z protagonistů sporu se nedostavil. Obecně řečeno, nedostavení se přednášejících (mnohdy bez omluvy) je nešvar, který ve větší či menší míře postihuje většinu konferencí. Nutno ale přiznat, že to je mnohdy zároveň spása pro pořadatele a někdy i účastníky (pokud ovšem nejde o přednášku, o kterou měli eminentní zájem), když má program časový skluz kvůli jinému častému nešvaru přednášejících, kterým je nedodržování časového limitu. Sborník příspěvků z uvedené konference bude vydán dodatečně a lze o něj požádat na adrese: cse@csvts.cz. (op) Odpady jsou využívány jako materiál v rámci konkrétní receptury. Musejí vykazovat potřebné fyzikální vlastnosti k využití jako pojivo, nosný materiál nebo minerální plnivo. Text nařízení lze najít na Umwelt, 2002, č. 9 Neoznačené příspěvky z databází CeHO VÚV TGM ODPADOVÉ FÓRUM 09/2003 7

8 fiízení K Plánu OH ČR Nesporně nejvýznačnější událostí odpadového hospodářství první poloviny roku 2003 je vyhlášení závazné části Plánu odpadového hospodářství České republiky nařízením vlády č. 197/2003 Sb. (dále jen Plán), jehož plné znění jsme otiskli jako přílohu minulého čísla Odpadového fóra. Mnoho odborných pracovníků, především z podnikatelské sféry, krajů a velkých měst, očekávalo s netrpělivostí jeho konečnou formu. Dnes lze jen předběžně hodnotit úroveň Plánu, ale již se objevují první nejasnosti, rozpaky a někdy až rozčarování. Rozhodli jsem se proto této problematice více věnovat. Oslovili jsme několik odborníků s žádostí o vypracování názoru na Plán, hlavně se zaměřením na jeho praktické uplatnění. Je zajímavé, že někteří odborníci hlavně z krajských orgánů nám sice ochotně tlumočili výrazná, vesměs ne příliš pozitivní stanoviska, ale zároveň odmítli je písemně naformulovat a otisknout v časopisu. Jako úvodní příspěvek k této oblasti otiskujeme rozhovor s paní Ing. Ivanou Jiráskovou, náměstkyní ministra životního prostředí, do jejíž kompetence odpadové hospodářství spadá. Rozhovor o Plánu s paní náměstkyní Vláda formou nafiízení vyhlásila závaznou ãást Plánu odpadového hospodáfiství âeské republiky (dále jen Plán). Co to z hlediska právního pfiedstavuje? Jakou má nafiízení vlády právní závaznost a pro koho? Nařízení vlády o POH ČR je prováděcím právním předpisem k zákonu č. 185/2001 Sb. (dále jen zákona ), který byl ministerstvem zpracován a předložen vládě na základě zmocnění 42 odst. 1 zákona a v souladu s ustanoveními 41 a 42 zákona. Plány odpadového hospodářství zpracovávají ministerstvo, kraje a původci odpadů, kterým to zákon stanoví ( 43 a 44). Plán odpadového hospodářství kraje musí být v souladu se závaznou částí POH ČR ( 43 odst. 2) a plán odpadového hospodářství původce odpadů musí být v souladu se závaznou částí POH kraje ( 44 odst. 2). Závazná část řešení Plánu odpadového hospodářství ČR je závazným podkladem pro rozhodovací a jiné činnosti příslušných správních úřadů, krajů a obcí v oblasti odpadového hospodářství ( 42 odst. 5). Plán je podkladem pro koncepční činnosti uskutečňované na území kraje. Závazná část řešení plánu odpadového hospodářství kraje je závazným podkladem pro rozhodovací a jiné činnosti příslušných správních úřadů, krajů a obcí v oblasti odpadového hospodářství ( 43 odst.12). Plán odpadového hospodářství původce odpadů je závazným podkladem pro jeho činnost ( 44 odst. 7). Z výše uvedeného vyplývá, že přímo zákonem o odpadech byla určena forma Plánu odpadového hospodářství jako obecně závazného předpisu. To má samozřejmě výhodu závaznosti (a to jak po linii státní správy tak samosprávy), ale právě mantinely pro vydání obecně závazného právního předpisu se ukázaly jako velmi svazující při tvorbě strategického materiálu. Jak se mohou jednotlivá opatfiení a zásady vymáhat a existují nûjaké sankce? Plnění povinností uvedených v může kontrolovat ministerstvo [ 72 odst. 1 písm. b)], inspekce [ 76 odst. 1 písm. a)], orgán kraje v přenesené působnosti [ 78 odst. 2 písm. b)] a obecní úřady obcí s rozšířenou působností [ 79 odst. 1 písm. d)]. Pokutu do výše Kč uloží příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo inspekce fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která poruší jinou povinnost stanovenou tímto zákonem ( 66 odst. 5). Termín jiná povinnost znamená všechny povinnosti uvedené v zákoně o odpadech vyjma povinností taxativně vyjmenovaných v 66 odst Opatfiení a zásady jsou, byè formulaãnû nepfiesnû, ale ãíselnû pregnantnû pfiedepsány. Kdo a jak by je mûl naplàovat a kde je to pfiedepsáno? Cíle stanovené v nařízení vlády o Plánu jsou závazné pro Českou republiku, tzn. pro jednotlivé resorty, kraje, obce a původce. Uvedené cíle lze dosáhnout za předpokladu dodržování zásad a postupného naplňování stanovených opatření. Cíle byly stanoveny jako ambiciózní a dosažitelné v určitém horizontu, jejich reálnost a realizovatelnost bude průběžně prověřována a Plán pak na základě těchto podkladů může být novelizován. JiÏ nyní se oz vají hlasy, Ïe koneãná podoba plánu vypadá ponûkud nesystémovû a Ïe nûkteré formulace cílû pfiedepisující urãitá procenta ke konkrétním termínûm jsou nejasné a umoïàují rûzn v klad. Budou tyto upfiesnûny a jak? Obsah závazné části Plánu je jednoznačně stanoven v 42 odst. 3 zákona. 09/2003 ODPADOVÉ FÓRUM 8

9 fiízení Strukturu právního předpisu stanoví legislativní pravidla vlády. Pokud někomu připadá konečná podoba Plánu poněkud nesystémová, je to podle mého názoru způsobeno jednak nutností upravit strategický dokument do podoby obecně závazného právního předpisu/nařízení vlády a též velmi složitým procesem vzniku, projednávání a zpracování téměř dvou tisíc připomínek k návrhu Plánu. Obecnû i konkrétnû se pro specifické skupiny odpadû pfiedepisuje zpracování realizaãních programû. Jak bude jejich úãel a náplà? Realizační programy ČR (dále jen RP ČR ) pro specifické skupiny odpadů se zpracovávají za účelem rozpracování Plánu, tzn. pro ověření a upřesnění stanovených cílů, termínů a procent uvedených v POH. Realizační programy ČR mají stanoven jednotný obsah. Pracovní skupiny mohou podle potřeby navrhnout rozšíření stanoveného obsahu. Pfii pfiípravû Plánu se mluvilo o sektorov ch plánech. Je to jedno a totéï nebo se jedná o rûzné dokumenty? Označení Realizační program ČR nahradilo původní označení Sektorový plán na základě připomínek některých resortů a krajů z důvodu používání tohoto pojmu v jiných oblastech a souvislostech. Kdo a do kdy bude realizaãní programy zpracovávat? Budou v nich vyjasnûny naznaãené nepfiesnosti? Pro zpracování RP ČR byly vytvořeny při MŽP, odboru odpadů pracovní skupiny složené ze zástupců resortů, krajů, asociací, sdružení, odborné veřejnosti, NNO apod. Tyto pracovní skupiny tvoří odborné zázemí jednotlivým zpracovatelům. Zpracování RP ČR bude probíhat v období RP ČR řešící povinnosti stanovené směrnicemi ES budou dokončeny do Všechny realizační programy budou řešit mimo jiné účinné nástroje administrativní, ekonomické, dobrovolné apod., kterými bude vytvořeno prostředí umožňující splnění stanovených cílů. Jedním z velmi důležitých je Realizační program ČR zaměřený na návrh nástrojů na podporu zvýšení materiálového využití odpadů v ČR. Zatímco v kapitolách 2 aï 5 jsou zásadní termíny definované v zákonu o odpadech pomûrnû pfiesnû pouïity jde o pojmy vyuïívání a materiálové vyuïití pfiedev ím v kapitole 6 se poïívá dal ích, pfiímo v zákonu nedefinovan ch termínû druhotná surovina, opûtovné vyuïití a zejména recyklace dosti nepfiesnû. Jak bude tato disproporce vyfie ena? Text uvedený v kapitole 6, ve kterém jsou použity termíny recyklace a opětovné použití, byl převzat ze směrnice Rady 2002/96/ES o odpadu z elektrického a elektronického zařízení. Problematika elektrických a elektronických zařízení bude kompletně upravena v již připravované další novele zákona o odpadech. S pfiedchozí detailnûj í otázkou souvisí i globálnûj í problém. Jak je to celkovû se souãasn m skuteãn m vyuïíváním odpadû ve srovnáním s pfiedepsan mi hodnotami v úvodu kapitoly 6? Z rûzn ch oficiálních materiálû, jak mi je napfiíklad Vyhodnocení stavu OH v âr jako souãást návrhu Plánu, Statistická roãenka Ïivotního prostfiedí âr, Zpráva o Ïivotním prostfiedí âr a Informaãní systém o odpadovém hospodáfiství plyne znaãn rozptyl a nejednotnost hodnot o mnoïství a zpûsobech nakládání s odpady. K jak m hodnotám bude tedy pfiihlí- Ïeno pfii plnûní pfiíslu n ch procent? Údaje z nichž vychází Plán byly čerpány především z Informačního systému odpadového hospodářství, kde se soustřeďují data z evidence odpadů. Tato evidence je základem pro stanovení hodnot referenčních roků a pro všechny následné výpočty. Ostatní ãásti návrhu Plánu, pfiedev ím máme na mysli Vyhodnocení stavu a Smûrnou ãást vãetnû dodatkû, jsou na internetov ch stránkách MÎP. Jak bude tento dûleïit dokument dále prezentován, propagován a opatfiení z nûho vypl vající realizovány? Závazná část Plánu, která tvoří obsah nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství ČR, byla vzhledem k původnímu návrhu podstatně upravena. Další části Plánu, zejména směrná část, bude závazné části přizpůsobena. Celý dokument v konečné podobě bude zveřejněn na Portálu veřejné správy, na webových stránkách MŽP, ve Věstníku MŽP a dále bude prezentován i v řadě médií. Pro pracovníky veřejné správy a původce odpadů budou, na základě požadavků, organizovány pracovní porady a semináře. Způsoby realizace jednotlivých opatření stanovených v POH ČR budou variantně řešeny jednotlivými RP ČR. Odborná úroveň, proveditelnost a veřejná akceptovatelnost výstupů jednotlivých RP ČR je zajištěna odbornou úrovní zpracovatelů i složením pracovních skupin. Členové pracovních skupin byli navrženi dotčenými resorty a jednotlivými kraji. Složení pracovních skupin a další informace o RP ČR budou uvedeny na webové stránce MŽP (Plán odpadového hospodářství ČR/Realizační programy ČR). Seznam realizačních programů ČR (RP ČR) pro období RP ČR pro nebezpečné odpady 2. RP ČR pro odpady ze zdravotnictví 3. RP ČR pro kaly z ČOV 4. RP ČR pro autovraky 5. RP ČR pro obaly a odpady z obalů 6. RP ČR pro biologicky rozložitelné odpady 7. RP ČR pro elektrická a elektronická zařízení 8. RP ČR pro odpady s obsahem PVC 9. Plán ČR pro odstraňování PCB 10. Návrh nástrojů na podporu zvýšení materiálového využití odpadů v ČR Struktura realizačních programů ČR SWOT analýza pro příslušnou komoditu odpadů Cíle vyplývající z POH ČR Harmonogram plnění dílčích úkolů a opatření Nástroje (ekonomické, legislativní, dobrovolné ad.) Postupy prevence a minimalizace vzniku odpadů varianty Způsoby nakládání s odpady varianty Současné a plánované kapacity zařízení pro nakládání s odpady Dovoz a vývoz odpadů Technicko-ekonomická analýza současného stavu a navržených opatření Veřejná správa (kompetence) Doporučené způsoby nakládání s odpady a návrhy min. standardů varianty Postupy vedoucí ke snižování environmentálních a zdravotních rizik při nakládání s nebezpečnými odpady Návrhy pilotních projektů Environmentální přijatelnost stavu nakládání s odpady (akceptace veřejností) Vzorové příklady nakládání s odpady dané komodity v ČR, státech EU a jinde. ODPADOVÉ FÓRUM 09/2003 9

10 fiízení Plán z pohledu územní samosprávy NĚKOLIK POZNÁMEK Nařízení vlády č. 197/2003 o Plánu odpadového hospodářství ČR bylo vydáno na základě 42 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 477/2001 Sb., o obalech, který stanoví, že návrh plánu odpadového hospodářství České republiky zpracovává MŽP a vyhlašuje jej vláda svým nařízením. Povinnost zpracovávat plány odpadového hospodářství (plány) mají vedle MŽP ještě kraje ( 43) a původci odpadů, kteří ročně produkují více než 10 t nebezpečného odpadu nebo více než 1000 t ostatního odpadu ( 44 odst. 1). Za původce odpadů pokládá zákon u odpadu komunálního i obec ( 4 písm. p), resp. 17 odst. 1), povinnost zpracovat plán se při splnění uvedených podmínek proto vztahuje i na obce. Podle 41 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb. se plány zpracovávají za účelem vytváření podmínek pro předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi. Obligatorní náležitosti všech zmíněných typů plánů odpadového hospodářství definuje zákon v 41 odst. 3. V 41 odst. 4 se pak předpokládá, že MŽP stanoví vyhláškou další náležitosti obsahu plánů odpadového hospodářství České republiky, kraje a původce odpadů. Touto vyhláškou se stala vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, která (z hlediska čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR diskutabilně) doplňuje právní úpravu plánů obsaženou v zákoně (srov. 26 až 28 této vyhlášky). Plány nemají (jen) povahu doporučující, ale jsou závazné při výkonu působnosti orgánů veřejné správy. Tyto plány obsahují (podobně jako územně plánovací dokumentace podle zákona č. 50/1976 Sb.) závazné a směrné části řešení, přičemž závazné části mají vytvářet hierarchicky uspořádanou soustavu, a to tak, že plán odpadového hospodářství kraje musí být v souladu se závaznou částí Plánu ČR ( 43 odst. 2) a plán odpadového hospodářství původce odpadů (tedy též plánu obce, bude-li při splnění podmínek 44 odst. 1 jako původce odpadů povinna plán zpracovat) musí být v souladu se závaznou částí plánu kraje ( 44 odst. 2). Závazná část plánu odpadového hospodářství ČR a závazná část plánu odpadového hospodářství kraje jsou podle 42 odst. 5 věta druhá, resp. 43 odst. 12 věta druhá závazným podkladem pro rozhodovací a jiné činnosti příslušných správních úřadů, krajů a obcí v oblasti odpadového hospodářství. Mezi povinné náležitosti závazné části řešení plánu odpadového hospodářství ČR (Plán) patří podle 42 odst. 3 písm. a) a d) zákona č. 185/2001 Sb. mimo jiné opatření k předcházení vzniku odpadů, omezování jejich množství a nebezpečných vlastností a zásady pro vytváření jednotné a přiměřené sítě zařízení k nakládání s odpady. Součástí závazné části řešení plánu kraje jsou podle 43 odst. 4 písm. b) a e) zákona též zásady pro nakládání s komunálními odpady a nebezpečnými odpady a zásady pro vytváření jednotné a přiměřené sítě zařízení k nakládání s odpady. Podle původního znění zákona (před novelou provedenou zákonem č. 477/2001 Sb.) měly být závazná část řešení Plánu a její změny vyhlašovány po schválení vládou ve Sbírce zákonů formou sdělení. Novelou schválenou ještě před účinností zákona o odpadech bylo stanoveno, že Plán vydává vláda svým nařízením ( 42 odst. 1). Závazná část řešení plánu kraje a její změny budou vyhlašovány jako obecně závazná vyhláška kraje ( 43 odst. 11). Podle 16 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, se kraje při vydávání obecně závazných vyhlášek řídí (stejně jako obce) jen zákonem, nikoliv též podzákonnými právními předpisy, kterými se řídí jen při výkonu ostatní samostatné působnosti. Podle 43 odst. 2 musí být plán odpadového hospodářství kraje v souladu se závaznou částí řešení Plánu a jejími změnami. Kraj má vydávat závaznou část svého plánu obecně závaznou vyhláškou a ve vztahu k cit. ustanovení zákona o krajích zůstává zatím nezodpovězenou otázkou, zda se při tvorbě a vydávání závazné části vlastního plánu jakožto své obecně závazné vyhlášky musí nebo nemusí řídit závaznou částí plánu odpadového hospodářství ČR, která má formu nařízení vlády. Jinými slovy jde o to, zda 43 odst. 2 zákona o odpadech je či není nepřímou novelou ustanovení 16 písm. a) zákona o krajích navazujícího na čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy ČR. Odpověď na tuto otázku by nebyla o nic jednodušší ani v případě, že by měl Plán formu usnesení vlády vyhlašovaného sdělením ve Sbírce zákonů. Podle svého 1 (nařízení č. 197/2003 Sb. má jen dva paragrafy a samotný Plán je obsažen v jeho příloze) se Plán vyhlašuje v souladu s právem Evropských společenství (pomiňme otázku, do jakém míry odpovídá toto znění čl. 78 Ústavy ČR, podle kterého lze vydávat nařízení vlády k provedení zákona a v jeho mezích, neboť Ústava ČR zatím neumožňuje, na rozdíl např. od slovenské ústavy, přímo implementovat právní předpisy ES jinak než formou zákona). Normou ES, která je tu míněna, je především směrnice Rady ES o odpadech z roku 1975 (75/442/EEC), která ve svém článku 7 vyžaduje, aby kompetentní orgány členských států vydaly k dosažení účelů a cílů definovaných v čl. 3 až 5 směrnice plány hospodaření s odpady (waste management plans). Zákon sice stanoví, že Plán (jeho závazná část) je závazným podkladem pro rozhodovací a jiné činnosti příslušných správních úřadů, krajů a obcí v oblasti odpadového hospodářství, je však otázkou, naplňuje-li Plán vyhlášený nařízením č. 197/2003 Sb. skutečně tuto zásadu, neboť cíle a opatření v něm obsažené nejsou adresovány konkrétním subjektům, ale mají spíše povahu obecných proklamací bez určení konkrétních orgánů veřejné správy nebo osob odpovědných za jejich plnění. Návrhy opatření a cílů obsažených v Plánu lze tak snad interpretovat tak, že budou přiřazovány z hlediska smyslu a účelu, který sledují, k těm subjektům, kterým ukládá povinnosti nebo stanoví působnost zákon o odpadech. Takže např. povinnost motivovat veřejnost k oddělenému sběru nebezpečných složek komunálního odpadu bude primárně povinností obcí jakožto původců komunálního odpadu, povinnost vypracovat metodiku pro sběr a následné odstraňování zařízení s obsahem PCB, které nepodléhají inventarizaci bude úkolem MŽP jako ústředního orgánu státní správy v oblasti odpadového hospodářství, povinnost snižovat měrný výskyt emisí z výroby oxidu titaničitého a jejich únik do jednotlivých složek životního prostředí bude úkolem provozovatelů příslušných zdrojů znečišťování ovzduší atd. Zůstává proto otázkou, zda se všechny cíle definované ve směrnici Rady ES o odpadech (75/442/EEC) a v návaznosti na ní v Plánu odpadového hospodářství ČR, podaří skutečně (s ohledem na výhrady výše uvedené) v mezích stávajících právních předpisů naplnit. JUDr. Josef Vedral, Ph.D. odbor legislativy Ministerstva vnitra 09/2003 ODPADOVÉ FÓRUM 10

11 servis Recyklace - Plán OH - Nulový odpad Co tyto tři subjekty uvedené v nadpise spojuje, jak spolu souvisejí? Pochopitelně souvisejí velmi úzce, neboť jde o závažné pojmy odpadového hospodářství. Zde jsou uvedeny proto, že všechny jsou předmětem značné pozornosti nevládní organizace Hnutí Duha. Záměr je na prvý pohled chvályhodný a potřebný. Osvěta na této úrovni poněkud pokulhává a tak by každá aktivita měla být vítána. Každý, laik i odborník, musí dát za pravdu obecně proklamovaným závěrům o tom, že odpadům je nutno především předcházet, a když už vzniknou, tak je v maximální míře využít. Jenže dostatečně informovaný odborník za těmito často opakovanými prohlášeními tuší jejich nelítostný, téměř hysterický boj proti spalování domovních odpadů s hesly prosazujícími jedině třídění, recyklaci a kompostování. V poslední době organizace Hnutí Duha rozšiřuje mezi lidmi publikace s názvem Nulový odpad a Bez skládek i spaloven. Také na různých vystoupeních a v různých tiskovinách zástupci této organizace ohromují posluchače svým zájmem o naše čisté životní prostředí, které ohrožují především spalovny a skládky a navrhují jediné řešení recyklovat a kompostovat za pomoci mechanicko-biologické úpravy odpadů. Co je na tom špatného? Vždyť to jsou správné závěry na základě zákonem přijaté hierarchie hospodaření s odpady! Řekne si mnohý z vás a má pravdu. Jenže nesprávné je zneužívání faktů a argumentů, které se však dosti těžko jednoduše uvádějí na pravou míru. Vědomě a snad někdy i nevědomky, ale vždy mistrně se nám podsouvají polopravdy, zkreslená fakta a nepodložené rezolutní závěry. Prosazují se obecně správná řešení v nesprávných souvislostech a závěrech. Tak namátkou materiálově využívat (tedy recyklovat) odpady a především domovní je nezbytné. K tomu je potřeba odpad shromažďovat, převážet a upravovat a tím vkládat do odpadů energii. Posledním, nezbytným a dosti ignorovaným krokem, mají-li mít předchozí činnosti s odpady význam, je zpracování (tedy recyklace) těchto odpadů na využitelnou surovinu nebo přímo na výrobek. Zpracovatelský průmysl však u nás, ale i v zahraničí není z různých důvodů schopen vždy a všechny vytříděné a upravené druhotné suroviny smysluplně využít. Je tedy nutno třídit a upravovat jen ty odpady, které se skutečně následně využijí (pokud k tomu existují technické a ekonomické podmínky, jak říká zákon o odpadech), nemá-li takto náročně energeticky upravená surovina skončit na skládce. Z textů Hnutí Duha také vyplývá, že autorům je správný význam a náplň používaných pojmů dosti často vzdálený a že mnohdy nevědí, o čem mluví. Z jinak logické argumentace tak vzniká dokonalý zmatek. Převážně mluví například obecně o odpadu, ale ve skutečnosti tím myslí hlavně komunální nebo dokonce jen domovní odpad. Často a mnohdy zcela nevhodně používají pojem recyklace, který v oficiálně přijatém významu znamená materiálové využití odpadů. Těch skrytých, ale zásadních nepřesností je daleko více. Nejde však o slovíčkaření, neboť převedeme-li nakládání s odpady do reality podnikání, obchodu a právních předpisů, jde o dosti závažnou věc. Také je nutno si uvědomit skutečné množstevní relace. Zatímco veškerého odpadu, podle oficiálních statistik, u nás ročně vzniká asi 40 miliónů tun, domovního odpadu je z toho jen asi 1,6 mil. tun, což jsou jen 4 %, a v něm obsaženého bioodpadu je sotva jedno procento z celkového množství odpadů. Samozřejmě i o tak poměrně malém množství bioodpadu, ve srovnání s celkovým množstvím, je nutno vážně uvažovat. Ale když z některých textů plyne, že to je jeden z nejdůležitější problémů a že na tom stojí a padá naše odpadové hospodářství, je to zavádějící, nesystémové a nakonec i úsměvné. Úsměv nám však ztuhne na tváři, když si uvědomíme, jak tato skupina odborníků zasáhla do závěrečného textu Plánu odpadového hospodářství. Téměř roční práce týmu našich předních expertů pro odpadové hospodářství na přípravě Plánu tak byla tímto zásahem zdeformována. Neboť, jak sami zástupci hnutí Duha prohlásili: prosadili jsme většinu svých návrhů a dosáhli úplného obratu z pálení na recyklaci odpadu... Do Plánu se tak dostaly některé dosti nedomyšlené a nejasně formulované cíle právě díky nátlaku našich nevládních organizací. Že nejde vždy o požadavky podložené odborně fundovanými rozbory dokumentují například jimi publikovaná, téměř pouťová hesla, která novináři velmi ochotně převzali v souvislosti s projednáváním návrhu Plánu ve vládě. Jen namátkou:... vláda zahajuje odpadkovou revoluci, vláda rozhodne o recyklaci a pálení odpadu, první velký ekologický test vlády, vláda otočila o sto osmdesát stupňů chce nutit lidi k třídění odpadů, recyklací a kompostováním lze snížit množství odpadků asi o 80 %, Hnutí Duha zahajuje recyklační ofenzívu a mobilizuje veřejnost... Tak, jak to známe z jiných účelových vystoupení, dochází k používaní zkomolených, jednostranně zaměřených a technicky nepřesných formulací. Laická veřejnost pochopitelně tento záměr nepochopí a neprokoukne, ale odborníci jen nevěřícně vrtí hlavou. Mají však obvykle jiné starosti a proto nechávají téměř bez povšimnutí tyto projevy lobbistů bojujících proti spalovnám a skládkám za světlejší zítřky. Je to však škoda, protože právě informovaní a problematiky znalí odborníci mají šanci uvést účelově zaměřené výkřiky na pravou míru. Jde přeci všem, obecně řečeno, o trvale udržitelný rozvoj i v OH, a konkrétně o dobrání se skutečného a reálného postupu při předcházení vzniku odpadů, jejich materiálovém a také energetickém využití a omezení odstraňování odpadů prostým pálením a skládkováním na minimum. Mohl bych dále reagovat na zkreslené, nesprávně interpretované a zavádějící údaje o množství různých druhů odpadů a jejich jednotlivých způsobů nakládání, ale byla by to neúčelná polemika. Je však nutno zdůraznit a argumentačně přesně zdůvodnit to, co je uvedeno v zákonu o odpadech v souvislosti s hierarchií nakládání s odpady a co zná každý odpadář. Posloupnost v OH je jasná: přednostní předcházení vzniku odpadů minimalizace odpadů využití především materiálové (recyklace) využití energetické teprve až na konec odstraňování především skládkováním a nemusí se tomu spíše novinářsky, po vzoru několika zahraničních informačních zdrojů říkat Nulový odpad. Nejde tedy o konfrontaci recyklace versus spalování, jak se nám intenzivně, téměř nepříčetně snaží dokázat někteří odborníci přes životní prostředí, ale o reálný návrh systému nakládání s odpady, reagující na současné a budoucí technické, organizační a tržní podmínky při respektování uvedené hierarchie hospodaření s odpady. Musíme však být ochotni a schopni se vyjadřovat správně odborně a systémově a tak laickou a i odbornou veřejnost neuvádět úmyslně v omyl, ale naopak vhodně a korektně vychovávat. Tomáš Řezníček ODPADOVÉ FÓRUM 09/

12 odpad mûsíce Rybniční sedimenty V rezortu Ministerstva zemědělství existuje program Obnova, odbahnění a rekonstrukce rybníků a vodních nádrží. Na podporu činností v rámci tohoto programu byly ve státním rozpočtu pro rok 2003 (zákon č. 579/2002 Sb.) vyčleněny prostředky a s finanční podporou se počítá i pro příští roky. Na základě toho MZe poskytuje nenávratné, účelově vázané dotace na obnovu, odbahnění a rekonstrukce rybníků a vodních nádrží. Účelem podpory je obnova jejich základních funkcí po povodních, zlepšení bezpečnosti jejich provozu a vodohospodářských a mimoprodukčních funkcí s důrazem na posílení jejich retenční schopnosti. Je nepochybné, že při těchto činnostech vznikne nemalé množství materiálu, se kterým bude nutné nějak naložit. V současné době jsou sedimenty jednoznačně považovány za odpad. Jednotný názor panuje na to, že by se měly, pokud neobsahují zvýšené koncentrace kontaminujících látek, vracet na místo odkud pocházejí, tj. na zemědělskou půdu. To, na čem se však zainteresované orgány státní správy zásadně neshodují, je, zda to současná právní úprava dovoluje či nikoli, případně co učinit, aby to možné bylo. Proto jsme pro toto číslo téma Rybniční sedimenty vybrali a uvádíme názory obou zainteresovaných ministerstev. Redakce Využití sedimentů z rybníků a vodních nádrží v zemědělství Přirozenými hydrologickými procesy dochází ke smyvu půd do hydrografické sítě. Takto vzniklé splaveniny se ukládají v místech, kde klesne unášecí síla vodního toku, tj. nejčastěji ve vodních nádržích, a vytvářejí sedimenty. Přirozené procesy smyvu půd však byly intenzifikací zemědělské výroby, používáním těžké techniky, nevhodnými agrotechnickými postupy a zanedbáním péče o krajinu ve 20. století několikanásobně akcelerovány. Znásobil se tak objem sedimentů a jejich nepříznivý dopad v rybnících a vodních nádržích se výrazně zvýšil. Odtěžení sedimentů z vodních děl (rybníky, vodní nádrže, jezy apod.) a z koryt říčních toků je zcela nezbytnou součástí zachování jejich funkčnosti a průtočnosti. Způsob nakládání s těmito sedimenty není v současné době zcela uspokojivě dořešen. Posun chápání celé této problematiky v uplynulých 10 letech dokazuje snahu vypořádat se s tímto nesnadným úkolem. Nakládání s těmito sedimenty bylo legislativně upraveno v roce 1992, 1997 a naposledy v roce V této souvislosti je třeba poukázat na záměr zákonodárců dát prostor pro znovupoužití těchto sedimentů na místech, ze kterých byly spláchnuty, tj. zejména na zemědělských půdách. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, dává v 11 prostor pro přednostní využívání sedimentů. Sediment je však bohužel vždy v naší legislativě chápán jako odpad. Nicméně 73 tohoto zákona přímo uvádí možnost využít sedimenty z říčních toků a vodních nádrží v zemědělství. Pro využití těchto sedimentů k aplikaci na zemědělské pozemky je však nutno prokázat zdravotní nezávadnost a vhodnost těchto sedimentů k aplikaci na zemědělský půdní fond. Ochrana zemědělského půdního fondu je upravena zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu ve znění pozdějších změn a doplňků, a vyhláškou MŽP č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu. Uvedená vyhláška vymezuje u taxativně stanovených látek limitní hodnoty diferencované podle půdního druhu. Zdravotní nezávadnost se stanovuje podle přílohy 1 a 2 této vyhlášky. Většina vytěžených sedimentů z vodních toků a vodních nádrží představuje dobře využitelnou hmotu, která má vyšší podíl živin než půda na okolních pozemcích, ze kterých byla spláchnuta. Při nakládání se sedimentem je třeba postupovat podle určitých zásad, aby nedocházelo ke zhoršování vlastností sedimentu, ale naopak k jejich vylepšení. V některých případech je vhodné sediment kompostovat. Vhodné nakládání se sedimentem a vylepšování jeho vlastností je popsáno v dostupné literatuře, Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství připravuje návrh metodického pokynu, který se zabývá uvedenou problematikou. Protože smyv půd do hydrografické sítě je přirozený a nezastavitelný proces, který je bohužel činností člověka většinou ještě umocněn, je žádoucí, aby byly vytvořeny mechanismy, které umožní eliminovat negativní dopady tohoto procesu a vrátit splavenou půdu zpět na zemědělské pozemky. Právní předpisy v současné době vracení splavených půd zpět na zemědělsky využívané plochy umožňují. Proto v případě, kdy analýza prokáže nezávadnost sedimentů, je třeba přednostně zajistit jejich aplikaci na zemědělský půdní fond. LITERATURA: Návrh metodického pokynu MŽP a MZe k využití sedimentů z vodních toků, rybníků a ostatních nádrží k zúrodnění zemědělských půd Gergel J., Kolář L., Kuklík M.: Využití sedimentů z rybníků a drobných vodních toků k zúrodnění zemědělských půd, Český ekologický ústav ( Gergel J.: Posouzení zdravotní nezávadnosti sedimentu z rybníka Společnice včetně způsobu jeho dalšího využítí, 2003 Ing. Libor Ansorge odbor vodohospodářské politiky Ministerstvo zemědělství ansorge@mze.cz 09/2003 ODPADOVÉ FÓRUM 12

13 odpad mûsíce Právní stav využití sedimentů v zemědělství Využití sedimentů z rybníků, některých jiných nádrží a vodních toků pro zúrodnění zemědělských, případně lesních půd, není v současné době legislativně dostatečně upraveno. Nakládání se sedimenty z vodního prostředí se obecně řídí zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Sedimenty jsou kvalifikovány jako odpad až do okamžiku, kdy se prokáže jejich nezávadnost z hlediska obsahu rizikových látek a současně i možnost jejich využití jako suroviny, na příklad pro zúrodnění půdy. Působí zde princip předběžné opatrnosti. Odhaduje se, že v České republice je 51 tis. ha rybničních ploch, ve kterých je uloženo téměř 200 mil. m 3 usazenin, 34 tis. km drobných vodních toků v zemědělské krajině, ve kterých je dalších 5 mil. m 3 sedimentů a 12 tis. km odvodňovacích a závlahových kanálů, ve kterých je téměř 1 mil m 3 těchto zemin. Materiál uložený na dně hydrografické sítě je výsledkem působení erozních procesů v povodí, transportu a sedimentace půdních částic. Činnost vody a větru, jež v přirozených podmínkách probíhala zvolna, z hlediska lidské generace téměř nepozorovaně, se v intenzivně využívané krajině výrazně zrychlila. Do vodního prostředí se kromě splavované půdy dostávají nejrůznější chemické látky používané v zemědělství, lesnictví nebo vypouštěné jako odpadní vody. Tato skutečnost je důvodem zmíněné opatrnosti při využití sedimentů na zemědělských nebo lesních půdách. Využití představuje do určité míry návrat materiálu do místa jeho původu. Je žádoucí pro úpravu fyzikálních, chemických a biologických vlastností půd, zejména těch půd, které jsou dlouhodobě postiženy zrychlenou erozí. Při erozních procesech dochází ke ztrátě jemných půdních částic, mění se půdní textura i struktura a snižuje se vodní kapacita půdy. Erozní procesy vyšší intenzity smývají značnou část vrchního půdního horizontu, nižší horizont, obvykle s menším obsahem organické hmoty a s menší propustností, nepřijímá srážkovou vodu. Doplnění vyplavené půdní frakce a živin může významně přispět ke zvýšení půdní úrodnosti, ale i ke zlepšení dalších funkcí půd v životním prostředí, zejména funkce vodohospodářské. S ohledem na velké procento půd ohrožených v České republice erozí (okolo 50 % orné půdy) jde o problém významný. Bylo by však zásadní chybou se domnívat, že aplikací sedimentu vyřešíme protierozní ochranu půdy. Kvalita sedimentu, zejména jeho fyzikální a chemické vlastnosti, je rozhodující při posuzování možnosti aplikace na půdu. Sledování vybraných chemických vlastností sedimentů z rybníků a drobných vodních toků ukazuje, že okolo 90 % z nich neobsahuje zvýšené obsahy rizikových látek. Pokud mají tyto sedimenty navíc příznivou zrnitostní skladbu a obsahují organickou hmotu, jsou využitelné pro zúrodnění půdy. Sedimenty jako hnojivo? Pro hodnocení sedimentů z hlediska možnosti využití na zemědělských nebo lesních půdách však chybí právní a metodický předpis. V návaznosti na zákon o odpadech chybí vyhláška o podmínkách použití rybničních a říčních sedimentů na zemědělské půdě. Tu by mělo připravit Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství (MZe). Současně by, podle názoru Ministerstva životního prostředí (MŽP), měla problematika sedimentů být upravena obdobným způsobem, jako je upravena problematika kalů z čistíren odpadních vod v zákoně o hnojivech. K této úpravě byla v letošním roce vhodná příležitost. MZe předložilo do meziresortního připomínkového řízení návrh novely zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů. V meziresortním připomínkovém řízení uplatnilo MŽP požadavek rozšířit znění 1 odstavce 3 zákona o hnojivech na statková hnojiva, upravené kaly, suroviny určené k výrobě hnojiv a na sedimenty z vodních toků, rybníků a ostatních nádrží. Otázka sedimentů měla být v dalších paragrafech zákona řešena obdobně jako v případě upravených kalů. S tím měla souviset povinnost vedení evidence o použití sedimentů na zemědělských pozemcích, zpracování bilance živin a zajištění odborného dozoru při používání sedimentů na zemědělských pozemcích. Podrobnější pokyny pro nakládání se sedimenty z vodního prostředí připravilo MŽP ve formě návrhu metodického pokynu. Ten by, již jako předpis nemající obecnou právní závaznost, specifikoval některé problémy související s těžbou sedimentů, odběrem vzorků sedimentů a jejich zkoušením, archivací výsledků rozborů, upřesňoval by podrobněji podmínky použití sedimentů v zemědělství a systém kontroly. V zákoně o odpadech by pak došlo k rozšíření zmocnění na vypracování vyhlášky o podmínkách použití sedimentů z vodního prostředí na zemědělské půdě. Tento návrh právní úpravy však MZe striktně odmítlo s odůvodněním, že charakter sedimentů z toků a rybníků je zcela odlišný od kalů z čistíren odpadních vod, že sediment vesměs nemá větší význam z hlediska bilance živin v půdách a že tedy není důvod, aby jeho využití bylo upraveno zákonem o hnojivech. MZe doporučilo, aby využití sedimentů bylo upraveno prováděcí vyhláškou k zákonu o odpadech (s tím MŽP souhlasí) a zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (s tím MŽP nesouhlasí). MŽP nepovažuje zákon o ochraně zemědělského půdního fondu za předpis, který by měl řešit problematiku sedimentů. Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu a jeho prováděcí vyhláška MŽP č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu, uvádějí obecné požadavky na ochranu zemědělské půdy, uvádějí maximálně přípustné obsahy rizikových látek v zemědělských půdách a ukládají povinnosti související s ochranou půdy jako složky životního prostředí. Zákon neupravuje problematiku hospodaření, s výjimkou 3, kde se mimo jiné uvádí obecná povinnost neznečišťovat půdu škodlivými látkami, nepoškozovat příznivé fyzikální, biologické a chemické vlastnosti půdy. Zákon může působit v oblasti protierozní ochrany a tím prevence před odplavováním půdy do hydrografické sítě. Tento výsledek jednání zástupců dvou resortů znamená, že problematika vyu- ODPADOVÉ FÓRUM 09/

14 odpad mûsíce tek, který odčerpá část nebo i celou poskytnutou dotaci), nebo materiál uložit na pozemek, který je součástí toku nebo rybníku (břehové pozemky), což je nežádoucí jak z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny, tak z hlediska vodohospodářského, nebo se čištěním (odtěžením sedimentů) nezabývat. Při absenci právních předpisů je bezvýznamné vydávat metodický pokyn, který sám o sobě nemá žádnou právní účinnost. Nicméně předpokládám, že tento stav je dočasný, že si požadavky na odstranění sedimentů z rybníků a vodních toků vynutí odpovídající legislativní úpravy. Pak si snad i příslušné žití sedimentů z vodního prostředí zůstane nadále právně nedostatečně upravena. Na sedimenty se bude nadále nahlížet jako na odpad, který není navíc jednoznačně zatříděn v katalogu odpadů. Dosud se sedimenty zařazují jako zemina a kamení obsahující nebezpečné látky nebezpečný odpad (kat. č ) nebo jako zemina a kamení neobsahující nebezpečné látky ostatní odpad (kat. č ). V případě sebemenšího podezření správní úřady ochrany životního prostředí zakáží aplikaci na zemědělských pozemcích a nastane rozhodování, zda: rybník nebo vodní tok čistit a materiál ukládat na skládku (vesměs za poplaústřední úřady státní správy uvědomí nedostatky právního stavu a budou hledat vyhovující řešení. Ing. Václav Marek oddělení ochrany půdy Ministerstvo životního prostředí Poznámka redakce: Z předchozího vyplývá, že je nejasné, proč je pro MŽP tak důležitá změna v zákoně o hnojivech, když to je na MZe neprůchodné, nebo úprava zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, když to je zase nepřijatelné pro MŽP. Proč nelze využití rybničních sedimentů řešit jen novelou zákona o odpadech, samostatnou vyhláškou a metodickým pokynem? Okolnosti a souvislosti zemědělského využití rybničních sedimentů Nalezení průchodného řešení pro uplatnění sedimentů z rybničních nádrží a z koryt vodních toků na zemědělském, případně lesním půdním fondu, není izolovanou odpadářskou otázkou, ale je rovněž jednou ze zásadních podmínek pro zlepšení stavu rybniční a obecněji hydrografické sítě. Enormní zabahnění rybníků je zásadním problémem rybniční soustavy ČR. Na závažnost této skutečnosti je poukazováno řadu let, problematikou v širších souvislostech se zabýval i koncepční materiál oboru zpracovaný v gesci Ministerstva zemědělství Generel rybníků a nádrží ČR (Hydroprojekt a kol ) a řada dalších odborných prací. K rozhodujícím příčinám, zabraňujícím řešení problému v přijatelném časovém horizontu, náleží přetrvávající obtíže v dosažení společné dohody obou rozhodujících resortů tedy ministerstev životního prostředí a zemědělství o účelném a obecně přijatelném (přípustném) přístupu k posuzování vytěžených sedimentů a následně k možnostem dalšího nakládání s nimi. Je možno konstatovat, že jednoznačný, obecně závazný právní předpis (s navazujícími předpisy nižší právní síly), který by upravoval danou problematiku komplexně a v potřebných souvislostech není v současné době k dispozici. K prokázání takto formulovaných souvislostí je třeba zrekapitulovat věcné okolnosti: Zanášení prostoru nádrží usazeninami primárně omezuje jejich aktivní prostor, což vede ke snížení akumulace v nádržích a tedy ke zhoršení bilance vody v krajině, snížení míry ochrany proti povodním, snížení zabezpečenosti odběrů vody z nich a samozřejmě k omezení jejich hospodářské využitelnosti. Z hlediska kvalitativního představují usazeniny obrovskou zásobu živin, které se mohou kdykoliv nekontrolovaně vrátit do vodního prostředí. Vnitřní zásoba živin v usazeninách permanentně udržuje stav vysoké trofie rybniční vody vyjádřený dynamickým rozvojem organické hmoty. Zejména pokud není tento stav udržován v přijatelných mezích výkonnou rybí obsádkou, může dojít k nebezpečným zpětným dopadům na jakost vody. Především v mělčích rybničních okrajích litorálním pásu dochází velmi rychle ke snížení hloubky vody pod 40 cm, což je hranice, při které je rychlost nárůstu tvrdé vodní vegetace větší než doba rozkladu takto vytvořené biomasy a rybník se zazemňuje tzv. vyrůstá z vody. Tím je dáno, že přírůstek množství sedimentu v rybničních okrajích je výrazně rychlejší než přírůstek množství rybničního bahna v centrální části rybníka. Jak je rozmûr tohoto problému? V Generelu rybníků a nádrží České re- publiky byly rybniční nádrže rozděleny z hlediska naléhavosti odstranění sedimentu do tří tříd: I. Nádrže zanesené zatím na přijatelné úrovni, odstranění nutné v časovém horizontu po roce Přesto je akumulační prostor nádrží snížen cca o %. II. Nádrže s mocností usazenin 0,2 0,4 m, těžba nutná v příštích 7 15 letech. III. Nádrže prakticky zazemněné, průměrná mocnost usazenin větší než 0,4 m, nutný okamžitý zásah. Představu o objemech sedimentů v rybnících podle stupně naléhavosti přináší tabulka 1. DÛsledky zanesení rybníkû V rybnících je uloženo cca 197 mil. m 3 hmoty. O tento objem je snížena jejich akumulační schopnost, současně klesá i retenční účinnost v protipovodňové ochraně; hmota sedimentů představuje trvalou zátěž pro rybniční ekosystém a vodohospodářskou soustavu jako celek. Dochází k významnému nepoměru mezi katastrální a skutečnou plochou rybníků. Jestliže se odhaduje současná výměra rybničních ploch v České republice hodnotou přes 50 tis. ha, je třeba si Tabulka 1: Objemy sedimentů v rybnících (m 3 ) podle třídy naléhavosti Druh sedimentu Celkem Z toho ve tfiídû naléhavosti I. II. III. Rybniãní bahno Rybniãní okraje Sediment celkem /2003 ODPADOVÉ FÓRUM 14

15 odpad mûsíce uvědomit, že skutečná výměra vodních ploch je v důsledku zrychleného zazemňování v rybničních okrajích snížena na zhruba 35 tis. ha. Snižuje se biologická hodnota rybníků; nárůst organické hmoty vede k rychlému vymělčování litorálního pásu, nastává dynamický rozvoj tvrdé vodní vegetace, z pobřežního pásu se stává unifikovaný biotop s porosty zblochanu, skřípiny a chrastice, s omezenými stanovištními podmínkami pro řadu živočišných druhů. Dosavadní v voj odbahàování rybníkû Roční přírůstek usazenin v rybnících ČR je dnes odhadován na 1 až 2, 6 mil. m 3. V letech k celkovému nárůstu v podstatě nedocházelo (resp. přírůstek byl kompenzován odbahněním). V průběhu posledních zhruba 15 let se ale problémy se zajišťováním odbahnění rybničních nádrží spíše prohlubovaly, což lze dokumentovat vývojem u největšího evropského producenta ryb Rybářství Třeboň, a. s., který je znázorněn na grafu. Tento stav lze do značné míry zobecnit i na další provozovatele rybníků. Odbahněná plocha v ha Roky Pfiíãiny obtíïí se zaji Èováním odbahàování Za současné ekonomické situace je i průběžné udržování přijatelné úrovně zabahnění v rybníce na hranici možností jejich vlastníků. Náklady potřebné na odstranění vrstvy sedimentu o mocnosti 0,4 m by pouze přirozená produkce rybníka uhrazovala déle než 50 let. V současných podmínkách zrychlených erozních procesů na významném podílu zemědělských půd lze však předpokládat opětné zanesení nádrže na hloubku 0,4 m za 40 let, v mnoha případech i za dobu kratší. Na vlastní odbahňovací zásah navazuje problém nakládání s vytěženým sedimentem. Dřívější praxe zcela samozřejmě předpokládala využití vytěženého bahna k hnojení zemědělských, případně lesních pozemků, ze kterých primárně jako smyv tento materiál do značné míry pochází. Za současného právního stavu je zemědělské využití sedimentu velmi ztíženo. Řadu let přetrvává absence zcela zřejmé a zřetelné právní úpravy takového postupu. Vytěžený sediment je posuzován jako nebezpečný odpad, se všemi důsledky plynoucími z této skutečnosti ve smyslu platné odpadářské legislativy. Důsledkem striktního postupu správních úřadů, vedoucího případně k zákazu aplikace sedimentů na pozemky, bývá buď (jistě nežádoucí) odstoupení od záměru odbahnění anebo omezení jeho rozsahu vzhledem k vyčerpání finančních prostředků úhradou poplatků za skládkování. Věcně lze důvod změny názoru na uplatnění rybničních sedimentů v zemědělství hledat jednak v objektivní skutečnosti nesporném zvýšení míry zatížení sedimentů cizorodými látkami, ale především ve změně uplatňovaných těžebních technologií. Oproti dříve užívanému selektivnímu způsobu těžby, kdy se skrývala pouze svrchní, relativně prokysličená a živinami bohatá vrstva bahna, odtěžují se v současnosti při použití mechanizace i hlubší horizonty z anaerobní zóny. V těch jsou živiny vázány ve formách pro rostliny nepřístupných a pro jejich uvolnění je třeba materiál překompostovat. V řadě případů dochází při přípravě záměru na odbahnění rybníka ke konfliktu s ochranou přírody, zejména v otázce odbahnění v litorálním pásu, kde bývá Graf: Vývoj odbahňování rybníků na Rybářství Třeboň v letech Zdroj: Generel RaN, Hydroprojekt a kol požadováno vyloučení jakéhokoliv zásahu. Nebývá dostatečně respektován fakt, že litorál je prvkem nestabilním, s vlastní biologickou dynamikou, který bez racionálního usměrnění zákonitě postupně ztrácí svůj původní charakter. Plocha s tvrdou vodní vegetací se narůstáním odumřelé a rozkládající se hmoty vymělčuje, místa, kdysi na plné vodní hladině, později litorální, se stávají pouze periodicky zatápěnými a následně bahnitými plochami s chrasticí, kyselými loukami, s křovinným a později stromovým krytem. Charakter litorální vegetace se mění ve prospěch omezeného množství druhů eutrofních stanovišť, snižuje se diverzita a biodiverzita jako taková. MoÏné cesty Zkušenosti uplynulých let prokazují, že vytěžené sedimenty mohou být za určitých předpokladů i nadále využívány formou přímé aplikace do půdy pro zlepšení jejích vlastností, případně kompostovány a následně využity na zemědělských pozemcích. Návrh takového způsobu využití se musí samozřejmě vázat na podrobné šetření dané lokality způsobu hospodaření, zhodnocení potenciálních zdrojů znečištění, podrobných rozborů sedimentů, stavu a charakteru půdy na pozemku určenému k aplikaci sedimentu. Tabulka 2: Průměrné hodnoty obsahu toxických kovů v sedimentech a jejich porovnání s limitními hodnotami (mg.kg -1 ) Hodnoty As Be Cd Co Cr Cu Hg Ni Pb V Zn Obsah* 17,58 2,08 0,69 13,45 56,35 81,22 0,17 31,86 34,50 44,52 153,19 Limit podle vyhlá ky MÎP ã. 13/1994 Sb. 30,0 7,0 1,0 50,0 200,0 100,0 0,8 80,0 140,0 220,0 200,0 Limit podle vyhlá ky MÎP ã. 382/2001 Sb * Zdroj: Gergel a kol. zpráva pro MÎP: Hodnoty obsahu tûïk ch kovû v sedimentu nádrïí v âr ODPADOVÉ FÓRUM 09/

16 odpad mûsíce Základnou pro takové zvažování však musí být závazný právní předpis, který by měl obecně upravovat celou problematiku spojenou s užitím sedimentů vytěžených z rybníků (a vodních toků), obdobně jako vyhláška MŽP č. 382/2001 Sb. upravuje podmínky pro použití upravených kalů na zemědělské půdě. Základním omylem, který však přežívá v právních předpisech o odpadech již z minulosti, bylo zařazení rybničního sedimentu v Katalogu odpadů podle dřívější vyhlášky MŽP č. 337/1997 Sb. jako Kal z provozu vodních toků a nádrží. Kalem z provozu vodních toků jsou totiž tisíce tun odtěžených při údržbě vodních cest a přístavů a úprav koryt toků, které se svou povahou zcela liší od materiálu, který sedimentuje řádově dny až desítky dní v produkčních rybnících. Materiál odtěžený z toků třeba i před jezovými zdržemi nelze porovnávat s hlinitým až jílovitohlinitým sedimentem s vysokým podílem organické hmoty na různém stupni rozkladu, který byl pro své mimořádné hnojivé vlastnosti vždy ceněn (v minulosti dokonce představoval část deputátů pracovníků rybářství). V Katalogu odpadů platném v současnosti (vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb.) není bahno z produkčního rybníka uvedeno. Obvykle bývá zařazováno jako kal z čistíren odpadních vod nebo stavební odpad. Přitom vodoprávní orgány obvykle trvají na zařazení jako nebezpečný odpad. Vycházejí z toho, že obsah NEL vždy překračuje limitní hodnoty pro využití odpadů na povrchu terénu (vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, Příloha 9), protože naše legislativa nerozlišuje organické látky přírodního původu a kontaminanty typu ropných látek. Rovněž obsah amonného iontu ve vodním výluhu bude vždy překračovat limitní hodnoty výluhové třídy I (vycházíme ze znalostí rozsáhlého souboru více než 500 systematicky prověřovaných rybníků). Pokud jde o obsah cizorodých látek, z dosavadního hodnocení rybničních sedimentů lze uvést např. pro okruh tzv. toxických kovů výsledky z celkem 323 rybníků na celém zemí ČR (tabulka 2). Uvedené výsledky potvrzují skutečnost, že rozhodující podíl sedimentů v rybnících neobsahuje zvýšené obsahy cizorodých látek. K limitní hranici (celkový obsah, rozklad lučavkou královskou, lehké půdy) podle přílohy I vyhlášky MŽP č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti o ochraně zemědělského půdního fondu, se blíží jen měď a zinek. (Poznámka redakce: Limitní koncentrace podle vyhlášky MŽP č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě jsou stejné, v mnoha případech i násobně vyšší viz též tabulka 2.) To znamená, že nebezpečí zanesení cizorodých látek na zemědělskou nebo lesní půdu při aplikaci rybničních sedimentů ve většině případů nehrozí. Bylo by účelné přehodnotit požadavky na plošné dokládání rozborů vzorků rybničních sedimentů a namísto toho diferencovaně a kvalifikovaně zvažovat, zda a jaké rozbory sedimentů pro odbahňovací zásah požadovat. Již z pouhého umístění nádrže, např. posouzením z konfigurace území, z umístění vůči možným zdrojům znečištění, z geologického podkladu lokality, z polohy v regionu apod., lze se značnou mírou spolehlivosti usuzovat na přítomnost či nepřítomnost polutantů v rybničním sedimentu. Za zcela absurdní lze s určitou nadsázkou pokládat povinnost laboratorně šetřit např. vzorky sedimentu z potoka, do kterého se materiál splavil ze svažitého pozemku při letní bouřce z předchozího týdne. Z hlediska čistě právního je rybniční bahno odpad určený na skládku příslušnou podle třídy vyluhovatelnosti. Z hlediska zdravého rozumu je to výborný zdroj živin, který je třeba jen upravit a aplikovat na ta místa v povodí, odkud bylo do rybníka splaveno. Je absurdní, že tento materiál nelze použít jako hnojivo, když se na pozemek hned vedle rybníka aplikuje za nemalé prostředky právě amonný ion v hnojivu v řádově třikrát vyšších hodnotách. Dikce zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, směřuje jednoznačně k využívání odpadů po jejich úpravě jako surovin druhotných. Takovou úpravou je v daném případě jednoduché, nenáročné kompostování, pojaté se soudobým přístupem s využitím znalostí agrochemie v této oblasti (které již nepředpisuje několikanásobné, energeticky nákladné přehazování hromad). Závûry Po roce 2000 nastala určitá změna v zajištění podmínek pro řešení naléhavé situace v odbahňování rybníků návrhem dotačního titulu v rámci dotační politiky Ministerstva zemědělství, v roce 2002 byl pak dán základ dalšímu posunu řešení uvolněním dalších finančních prostředků pro zásahy daného charakteru. Pokud však nebude celá problematika upravena s věcnou znalostí koncepčně a v potřebných souvislostech, ve vazbě na možnosti uplatnění materiálu na zemědělské (lesní) půdě, skládkové kapacity a požadavky ochrany přírody, lze očekávat rozmělnění finančních vkladů ze státního rozpočtu, za které nebude realizován objem prací, který by realizován být mohl. Se zjednodušením výraznou část prostředků spolknou projekty a rozbory a o to méně zbude na vlastní účelné a efektivní zásahy. Oba rozhodující resorty by pravděpodobně měly zvážit racionální postup a upravit celou problematiku soustavou předpisů s logickou návazností na zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, i za cenu obtížnějšího neschematického rozhodování na úrovni státní správy. Současně není možno zapomínat na systémovou prevenci řešení nemůže spočívat pouze v periodické těžbě sedimentu z nádrží, ale mělo by zahrnout i reálné možnosti řešení odtokových a erozních procesů v povodí, jako příčiny transportu nerozpuštěných látek. Ing. Jana Benešová Hydroprojekt CZ, a. s., divize krajinného inženýrství, rekultivací a ekologie Doc. Ing. Jiří Gergel, CSc. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha-Zbraslav 23. SDĚLENÍ odboru odpadů Ministerstva životního prostředí zařazení odpadů podle vyhlášky č. 381/2001 Sb., katalog odpadů za rok 2002 (výběr) 14) Sedimenty z říčních toků a nádrží v zemědělství ve smyslu vyhlášky č. 381/2001 Sb. Zařadit jako * Zemina a kamení obsahující nebezpečné látky nebo Zemina a kamení neuvedené pod číslem Pozn.: Nezařazovat pod katalogová čísla ani pod ) Sedimenty z říčních toků a nádrží Katalogové číslo * Zemina a kamení obsahující nebezpečné látky nebo Zemina a kamení neuvedené pod číslem na základě skutečných vlastností odpadu a vyloučení nebo potvrzení nebezpečných vlastností. Zdroj: Věstník MŽP, částka 6, červen /2003 ODPADOVÉ FÓRUM 16

17 téma Úprava odpadů Pod pojmem úprava odpadů se nejčastěji myslí mechanická úprava, jako je drcení, mletí, třídění, lisování apod., stabilizace/solidifikace nebezpečných odpadů a v posledních letech velmi frekventovaný pojem mechanicko- biologická úprava odpadů. Méně se mluví a píše o biologických metodách úpravy odpadů, které rovněž mohou zajistit, aby tyto ztratily svoji nebezpečnost nebo dokonce aby se staly znovu využitelnými materiály. Biologická úprava odpadů Biologické metody mohou být aplikovány různými způsoby. Nejznámější je kompostování organických odpadů za aerobních podmínek a anaerobní vyhnívání s tvorbou methanu. V následujícím se článek zabývá jinými, méně známými, možnostmi využití biologických metod pro úpravu odpadů a odstranění nebezpečných vlastností. Mikrobiologické pochody využitelné pro úpravu odpadů zahrnují velkou škálu biochemických reakcí, které jsou řízeny biologickými katalyzátory enzymy. Aby tedy biologické pochody byly použitelné pro ošetření a úpravu odpadů, je nezbytné, aby mikroorganismy, které se na těchto pochodech podílejí, obsahovaly patřičné enzymy nebo jejich komplexy. To je první nezbytná podmínka pro úspěšné použití biologických metod. Další nezbytnou podmínkou je složení odpadu, který nesmí obsahovat látky, které jsou toxické pro mikroorganismy nebo inhibují enzymatickou aktivitu. Pokud by se takové látky v odpadech nacházely v koncentracích, které budou negativně působit na biologické pochody, není možné biologickou úpravu aplikovat. Toto bývá jedno z nejčastějších omezení pro využívání biologických metod. Třetím základním předpokladem pro použití biologických metod je zajištění takových podmínek v prostředí upravovaného odpadu, které mikrobiální činnost umožňují. Zejména je nezbytné dosáhnout ph, obsahu vlhkosti, teploty a koncentrace makrobiotických prvků v rozmezích vhodných pro činnost mikroorganismů a zajistit dostatek akceptorů elektronů pro biologický degradační proces. Mikrobiologické aspekty Pro biologickou úpravu odpadů neexistuje mikroorganismus nebo skupina mikroorganismů, které by byly univerzálně použitelné pro všechny odpady. Proto při použití biologické úpravy odpadů je třeba zvolit vhodné mikroorganismy, které jsou schopné dosáhnout požadovaných cílů. První podmínkou je, že použité mikroorganismy musí být schopné transformovat nebo odbourávat přítomné polutanty. Dále je třeba mikroorganismy vybírat s ohledem na podmínky v odpadu, který má být upravován (obsah vody, ph, koncentrace a složení polutantů, finální akceptor elektronů, osmotický tlak, koncentrace anorganických solí apod.). V neposlední řadě je třeba volbu podřídit i systému a technologickému postupu (aerobní či anaerobní podmínky odbourávání, kontinuální či přetržitý provoz). Z uvedeného je patrné, že volba mikroorganismu či mikroorganismů je poměrně složitý mechanismus, který závisí na mnoha parametrech. Jedním z nejdůležitějších faktorů je koncentrace polutantu, který použitým mikroorganismům slouží jako substrát (látka, kterou mikroorganismy využívají jako zdroj uhlíku a energie pro svůj růst a rozmnožování). Existují totiž prahové koncentrace substrátu, při jejichž překročení se rychlost biologického rozkladu podstatně snižuje či se biodegradace úplně zastaví. Tento aspekt je velice důležitý při aplikaci biologické úpravy na odpady, u nichž dochází ke změnám vstupních koncentrací cílových polutantů. Někdy je dokonce nezbytné odpady upravovat tak, aby maximální a minimální koncentrace byly vyrovnány (Alexander, 1985). Pro biologickou úpravu odpadů je možné využívat velkou škálu mikroorganismů zahrnující bakterie, kvasinky, plísně a nižší houby. Tyto mikroorganismy je možné použít za aerobních i anaerobních podmínek a jejich výběr je dán výše uvedenými aspekty. Nejčastěji jsou pro úpravu odpadů využívány bakterie pracující za aerobních podmínek, tedy v přítomnosti kyslíku, který slouží jako konečný akceptor elektronů při biotransformačních a biodegradačních reakcích. Pro některé specifické druhy odpadů však jsou využívány např. výhradně nižší houby. Při aplikaci biologických metod je nezbytná znalost zákonitostí biologického odbourávání. Mohou nastávat případy, kdy metabolit vzniklý biologickou transformací nějaké látky je pro mikroorganismy toxický a další odbourávání se tak zastaví. Toxicita může být specifická, takže účinek se projevuje jen na jeden mikroorganismus konsorcia. I přesto však dojde k zastavení biologických pochodů a použitá metoda úpravy je neúspěšná. Tyto jevy nastávají při biologickém odbourávání směsi polutantů, např. není možné současně biologicky odbourávat toluen a chlorbenzen (Haigler a kol., 1992). Takovýchto případů, které mají přímý vztah k biologické úpravě odpadů, existuje celá řada. Metody biologické úpravy odpadû Biologické úpravy odpadů mohou sledovat několik zcela rozdílných cílů. Nejčastější snahou je snížení absolutní koncentrace nebezpečných látek v odpadu na určitý limit. V tomto případě musí mikroorganismy nebezpečné látky rozkládat nebo biotransformovat na neškodné produkty. Snížení koncentrace nebezpečné látky změní jeho vlastnosti tak, že ztratí svoji nebezpečnost. Tento postup je využitelný pro plynné, kapalné i pevné odpady. Podle vlastností odpadu se liší pouze použité technologie. V jiných případech je cílem imobilizace nebezpečných látek v důsledku biologické transformace, změn vlastností molekul ODPADOVÉ FÓRUM 09/

18 téma a zvýšení sorpce na inertní látky přítomné v odpadu. V některých případech jsou sorbenty záměrně do procesu vnášeny, takže spolupůsobí s biologickou složkou pochodu. Tento proces je někdy označován jako biosolidifikace. Tentokrát je biologická činnost zaměřena na změnu vlastností molekul, nikoli na absolutní snížení koncentrace nebezpečné látky. Použití tohoto způsobu je výhodné především pro úpravu odpadů obsahujících látky obtížně biologicky rozložitelné, např. polyaromatické uhlovodíky, polynitrosloučeniny, polychlorované dioxiny, polychlorované bifenyly atd. Jejich imobilizací je omezen negativní vliv na vnější prostředí na minimum. Tato metoda se využívá především pro tuhé odpady. Pro úpravu kapalných odpadů obsahujících jako nežádoucí součást rozpuštěné látky (zejména ionty těžkých kovů) se využívá specifického pochodu biosorpce. Tato úprava využívá specifických vlastností mikroorganismů. Buněčná stěna některých bakterií, kvasinek a nižších hub je schopná adsorbovat (na makromolekulární látky obsažené ve stěně buněk nebo transportem do buňky) některé kationty kovů. Dochází k jejich akumulaci v biomase v koncentracích řádově vyšších než se vyskytují v prostředí, ze kterého jsou absorbovány. Přestože charakter základní reakce je fyzikálněchemický, hlavním prostředkem realizace jsou mikroorganismy a proto jsou tyto pochody řazeny mezi biologické. Cílem tohoto pochodu je převod nebezpečných látek obsažených v odpadu do biologického materiálu a jejich zkoncentrování v biomase. Biomasa s nasorbovanými kovy se následně odděluje. Výhodou tohoto postupu je podstatné snížení hmotnosti či objemu nebezpečného odpadu. Výše uvedené tři metody jsou hlavními přístupy k aplikaci biologických metod při úpravě odpadů, které jsou v praxi nejčastěji využívány. Nicméně biologické metody úpravy odpadů mohou mít ještě jiné cíle podle druhu odpadu a jeho specifických vlastností. Ke specifickým biologickým pochodům pro úpravu nebezpečných odpadů lze přiřadit např. biosrážení kovů (působením mikroorganismů dochází k tvorbě nerozpustných sloučenin kovů a jejich vydělení z roztoku), adsorpce do exopolymerů produkovaných mikroorganismy, biologická oxidace a redukce kovů, biologická denitrifikace apod. Praktické pfiíklady V odborné literatuře lze najít velké množství popisů různých biologických úprav odpadů prováděných v laboratorním nebo poloprovozním měřítku. Tyto výzkumné práce mají nezastupitelnou roli v technologickém rozvoji a zavádění inovačních technologií v praxi. V praxi je biologická úprava aplikována na podstatně menší škálu odpadů. Hlavním důvodem jsou ekonomické parametry procesů a proveditelnost ve velkém měřítku, citlivost procesů na změny ve složení vstupních látek, nízká účinnost a malá rychlost biologického procesu, které mají za následek neúměrné zvyšování investičních nákladů (velikost nádrží, velikost dalších zařízení). Dalším problémem těžko řešitelným v praktickém měřítku je potřeba kontinuálního provozu, čehož biologický proces v některých případech není schopen. Přes uvedené nedostatky a obtíže mají biologické postupy úpravy odpadů i mnoho příznivých technologických vlastností a někdy řeší problémy jinými technickými prostředky neřešitelné (Aust a kol., 1994). Velkou výhodou některých biotechnologií je to, že rozkládají nežádoucí a nebezpečné organické látky na neškodné produkty nebo transformují toxické sloučeniny nebo ionty na netoxické, takže vlastně pracují bezodpadově, protože není třeba dalších úprav či jiných zákroků pro eliminaci vzniklých produktů (Timmis a kol., 1994). Odpady obsahující ropné uhlovodíky Množství odpadů vznikajících při strojní výrobě, těžbě a zpracování ropy, skladování a distribuci pohonných hmot, výrobě chemikálií apod. obsahuje nejrůznější ropné uhlovodíky. Chemické složení ropných uhlovodíků závisí na použitém produktu. Obecně však jsou zastoupeny n-alkany, isoalkany, aromatické uhlovodíky (benzen, toluen, ethylbenzen, xyleny) a stopy polyaromatických uhlovodíků. Kromě toho mohou být obsaženy i některé substituované sloučeniny. Ropné uhlovodíky jsou nejrozšířenějším kontaminantem na světě. Rozklad ropných uhlovodíků může probíhat za aerobních i anaerobních podmínek. Z hlediska technologické využitelnosti však jsou používány výhradně aerobní procesy. Důvodem je především podstatně vyšší rychlost aerobního odbourávání a nejasné metabolické cesty při anaerobním rozkladu nebo spíše anaerobní biotransformaci. Konečným produktem biologické oxidace je oxid uhličitý a voda a dále se tvoří mikrobiální biomasa. Toto technologické schéma využívá většinou inokulaci vybranými mikrobiálními (většinou bakteriálními) kmeny pro zvýšení účinnosti odbourávání a urychlení procesu. Inokulace v některých případech podstatně zkracuje tzv. lag-fázi, tj. období než nastane biologické odbourávání nebo biologická činnost obecně. Dále je upravovaný odpad obohacen přídavkem makrobiotických prvků, především dusíkem, fosforem, hořčíkem a draslíkem a optimalizován obsah vlhkosti. V některých případech je třeba dalších speciálních zákroků, např. zchlazení, úprava ph, drcení, homogenizace apod. V průběhu biologického rozkladu je nezbytné zajišťovat dodávku kyslíku, aby nedošlo k jeho vyčerpání a tím k zastavení procesu. Proces může probíhat v tekutém stavu, v suspenzi (slurry-phase), v pevném stavu i v plynné fázi (biofiltrace). V současné době se prakticky využívají všechny uvedené systémy, jejich výběr závisí na vlastnostech odpadu a stavu, ve kterém vzniká. Kapalné odpady Biologická úprava kapalných odpadů s obsahem ropných uhlovodíků zahrnuje: - Snižování koncentrace ropných látek v odpadních emulzích z odmašťování a úpravy povrchů na koncentrace, které umožňují vypouštění do běžné městské kanalizace. Aby biologický postup mohl být aplikován, musí být používána odmašťovadla, která nejsou toxická pro mikroorganismy. Odpadní emulze jsou upravovány v aerovaném, promíchávaném bioreaktoru. V některých případech je nezbytná úprava ph (především při alkalickém odmašťování). Úprava se ve většině případů provádí v místě vzniku odpadních emulzí. - Snižování koncentrace olejů a zbytků pohonných hmot ve vodách a kalech z myček automobilů a dalších dopravních prostředků. Biologická úprava probíhá většinou v suspenzních systémech (společná dekontaminace pevných částic a vody, zastoupení pevných částic není vyšší než 25 % hm.) a umožňuje snížení koncentrace ropných látek (stanovovaných jako nepolární extrahovatelné látky v IČ spektrometrií) v kapalné fázi pod 0,2 mg.l -1. Takto upravená kapalná fáze má snížené BSK5 i CHSK a je běžně dočišťována v komunálních čistírnách odpadních vod. Tuhé a pastovité odpady V této skupině odpadů největší podíl tvoří různé kaly s obsahem ropných látek (kaly z mechanických čistíren odpadních vod ve strojírenských závodech, kaly vznikající při zpracování ropy) často přesahujícím 105 mg.kg suš -1. V těchto případech je materiál biologicky ošetřován po vylehčení lignocelulosovými odpady v pevném stavu a jeho cílem je snížení koncentrace ropných látek pod určitou hodnotu, která umožňuje uložení na skládku. Podle druhu kalů je možné biologickým ošetřením dosáhnout snížení koncentrace pod až mg.kg suš -1. Současně musí být 09/2003 ODPADOVÉ FÓRUM 18

19 téma splněny limity pro obsah ropných látek ve výluzích. Po biologickém ošetření jsou ropné látky rozpustné ve vodě z kalů úplně odstraněny, takže koncentrace ve výluhu je velice nízká, často < 0,2 mg.l -1. Prakticky se úprava provádí následovně: Kaly se na zabezpečených plochách směšují s lignocelulosovými odpady (piliny, drcené kukuřičné oklasky, kůra apod.), obohacují makrobiotickými prvky a homogenizují mechanickým přehazováním. Inokulace se provádí bakteriální suspenzí s biodegradační aktivitou. V průběhu biologické úpravy se reguluje obsah vody a sledují se další technologické parametry významné pro řízení procesu (ph, koncentrace makrobiotických prvků, provádí se mikrobiologická kontrola). Dodávka kyslíku se provádí mechanickým přehazováním či kypřením s využitím běžných mechanizačních prostředků. Celý proces úpravy trvá přibližně 6 až 8 měsíců a doba závisí na druhu kontaminantu, počáteční koncentraci, stanovené limitní koncentraci a dalších technologických parametrech. Plynné odpady Typickým příkladem plynných odpadů obsahujících uhlovodíky jsou vzdušniny z tiskáren, laminoven, lakoven, dále pak je tak čištěn i půdní vzduch odsávaný z kontaminovaných lokalit apod. Ve všech případech je využíváno biofiltrace v různých typech biofiltrů (biofiltr s pevným ložem, zkrápěný biofiltr trickling, biofiltry se sorpčním materiálem, bioskrubry). Uspořádání může být souproudé i protiproudé, některé biofiltry jsou konstruované jako vícestupňové. Prakticky je biofiltrace využívána jako čisticí proces pro kontinuální čištění odsávaného vzduchu s obsahem různých těkavých organických (ale i anorganických) látek z mnoha výroben. Ropné uhlovodíky jsou čištěny především v odsávaném půdním vzduchu z lokalit kontaminovaných pohonnými hmotami, kde je použito extrakce půdního vzduchu jako jednoho sanačního kroku, avšak koncentrace polutantů v odsávaném vzduchu nejsou dostatečné na to, aby mohly být spalovány bez přídavku dalšího energetického zdroje. Ani sorpce ve filtrech s aktivním uhlím nemůže ekonomicky konkurovat biofiltraci. Princip biofiltrace je založen na aerobním odbourávání uhlovodíků a dalších látek v biofilmu vytvořeném na pevných částicích náplně biofiltru. Účinnost tohoto procesu a zbytkové koncentrace v odcházejí vzdušnině lze regulovat dobou zdržení v biofiltru či zatížením jednotkového objemu biofiltru za jednotku času. Biofiltrace umožňuje snižování koncentrace alkanů, aromatických uhlovodíků, organických rozpouštědel, styrenu a dalších těkavých organických látek pod emisní a imisní limity. Specifická účinnost odbourávání závisí na druhu polutantu nebo jejich směsi a dosahuje až 50 g organického uhlíku za 1 hodinu v 1 m 3 náplně biofiltru. Tento způsob biologické úpravy odpadů je progresivní, stále se rozvíjející technologií. První aplikace provozních biofiltrů byly již v minulém století mezi světovými válkami. Jejich uspořádání bylo velice jednoduché. Avšak soustavný rozvoj za posledních sedmdesát let přivedl tuto technologii na velmi dobrou úroveň a našla velmi široké uplatnění. Odpady s obsahem těžkých kovů Na odstraňování kovů z kapalných odpadů se podílí mnoho mechanismů, které byly vyjmenovány dříve. V tomto odstavci pouze zmíníme několik skutečně prakticky využívaných aplikací biologické úpravy vod s obsahem kovů. Jeden z nejstarších systémů využívá biologické konsorcium složené z řas, cyanobakterií a vyšších rostlin k odstraňování Pb, Cu, Zn, Hg, Fe, Mn a Ni z vod z dolů na olovo v Homestake Lead Mine v USA. Účinnost odstraňování je > 99 % hm. Tohoto účinku je dosahováno srážením, sorpcí, biosorpcí apod. Kovy se ukládají v sedimentech a jejich další mobilita je prakticky nulová stejně jako biologická dostupnost. Dalším průmyslově využívaným postupem je biosorpce do imobilizované biomasy v nárostových bioreaktorech různých typů. Některé postupy slouží k současnému rozkladu kyanidů, thiokyanátů a čpavku a současné biosorpci kovů. Technologie zpracovávají a více m 3.d -1 tekutých odpadů. Srážení sirníků těžkých kovů je principem metody holandské společnosti Budelco B.V. Pracuje v provozním měřítku (7 000 m 3.d -1 ) a jako biologické agens využívá směsnou populaci sulfát redukujících bakterií. Redukcí vzniklý sirovodík reaguje s kationty kovů na nerozpustné sirníky, které jsou oddělovány z vody. Proces je účinný pro odstraňování Cu, Fe, Zn a Cd. Tento proces tedy současně odstraňuje i sulfáty. Jako organický substrát je použit ethanol. Proces je v provozu od roku 1992, účinnost odstraňování kovů je> 95 % hm., účinnost odstraňování sulfátů dosahuje 30 % hm. na vnesené množství. Zvláštním případem akumulace těžkých kovů do biomasy je akumulace do biomasy vyšších rostlin označovaná jako fytoremediace. V současné době nachází uplatnění i v průmyslových aplikacích, avšak pouze při sanaci starých zátěží. Jako proces pro úpravu odpadů (s výjimkou výše uvedeného konsorciálního procesu) však využívána doposud není. Jako příklady lze uvést ještě úpravu kovových rud, které byly doposud nezpracovatelné buď vzhledem k jejich složení nebo nízkému obsahu kovu. Při těžbě měděné rudy se ruda s nízkým obsahem kovu nezpracovávala, ale ukládala se na haldy. Největší taková halda je v měděném dole Kennecott Copper Mine v Bingham Canyon, Utah, USA a obsahuje 4 miliardy tun nekvalitní chalkopyritové rudy. Od roku 1999 zde pracuje závod na biologické loužení této rudy, která byla odpadem. Závod ročně zpracuje 30 miliónů tun této nekvalitní rudy. Po předúpravě, zkrápění, prodlevě pro biologickou oxidaci a vymývání se získá roztok síranu měďnatého v takové koncentraci, že se vyplatí jej zpracovat. Podobně u zlatých dolů se hromadila arsenopyritová zlatá ruda, jejíž zpracování stávajícími technologiemi bylo neekonomické. Před několika lety se začala využívat biologická předúprava této rudy, která spočívá v tom, že doprovodné kovy jsou převedeny biologickou oxidací na ve vodě rozpustné látky, které se z rudy vymyjí. Potom se z rudy extrahuje zlato klasicky kyanidem. Tato metoda se již využívá v Jižní Africe, Ghaně, Austrálii a USA. Další druhy odpadů Odpadní vody obsahující azobarviva jsou velkým problémem, protože konvenční čisticí postupy neumí azobarviva odstraňovat. Azobarviva jsou typickými xenobitiky, protože z více než 2000 známých azosloučenin používaných jako barviva je pouze o jedné látce (4,4 -dihydroxyazobenzen) známo, že je přírodním produktem. Výzkum rozkladu azobarviv je rozsáhlý a je zaměřen na využití různých mikrobiologických systémů. Prvním průmyslovým způsobem biologické úpravy odpadu s azobarvivy je dvoustupňový (1. stupeň anaerobní, 2. stupeň aerobní) proces pro ošetřování 1000 m 3 za den. Metodu pro biologickou úpravu odpadního mycelia z výroby fungicidinu využívá v České republice již 7 let společnost ENVISAN-GEM a. s. Její vlastní technologie upravuje odpadní mycelium chemicky a následně jej využívá jako zdroj dusíku při jiných biodegradačních technologiích, při kterých je odpadní mycelium biologicky mineralizováno a organicky vázaný dusík je převeden na amoniakální, který je velmi dobře využitelný bakteriemi. Tato technologie umožňuje biologickým krokem upravit odpad tak, aby byl využitelný v dalších technologiích. Velmi častou biologickou úpravou odpadů je eliminace dusičnanů z různých druhů průmyslových odpadů, především ka- ODPADOVÉ FÓRUM 09/

20 téma palného charakteru. Denitrifikační reaktory jsou většinou náplňové a biomasa s denitrifikační aktivitou je buď imobilizována v biokatalyzátoru nebo vytváří nárosty na pevných částicích náplně. Konkrétní procesy jsou (nebo byly) používány pro eliminaci nitratů z gumárenského průmyslu či elektronického průmyslu. Mohou být aplikovány např. i na brunýrovací vody z kovovýroby apod. Biologickou činností dochází k redukci dusičnanů až na plynný dusík, eventuálně na amoniak. Pro heterotrofní denitrifikaci je nezbytné přidávat organický substrát, např. methanol nebo ethanol. Škála odpadů, které mohou být biologicky upravovány, aby ztratily nebezpečné vlastnosti nebo aby po úpravě mohly být využity, je široká. A to jsme záměrně vynechali metody, které slouží ke snížení obsahu biologicky rozložitelného podílu před jejich uložením na skládku. LITERATURA AITKEN, M.D. (1993): Waste treatment application of enzymes: opportunities and obstacles, Chem.Eng.J. 32:B49-B58 ALEXANDER, M. (1985): Biodegradation of organic chemicals, Environ.Sci.Technol., 16: AUST, S. D., BOURQUIN, A., LOPER, J. C., SALANITRO, J. P., SUK, W. A., TIEDJE, J. (1994): Biodegradation of hazardous wastes, Environ.Health.Perspect.Suppl., 102 (suppl1): GADD, G. M:, WHITE, C. (1993): Microbial treatment of metal pollution a working biotechnology?, TIBTECH 11(8): GADD, G. M:, WHITE, C. (1993): Microbial treatment of metal pollution a working biotechnology?, TIBTECH 11(8): HAIGLER, B.E., PETTGREW, C.A., SPAIN, J.C. (1992): Biodegradation of mixtures of substituted benzenes by Pseudomonas strain JS1 50, Appl.Environ.Microbiol. 58: CHIU, S.-W., LAW, S.-C., CHING, M.-L., CHEUNG, K.-W., CHEN, M.-J. (2000): Themes for mushroom exploatation in the 21st century: Sustainablity, waste management, and conservation, J.Gen.Appl.Microbiol. 46: KIM, B. J., GEE, C. S. (1992): Hazardous waste treatment technologies, Water Environ.Res. 64(6): MACASKIE, L. E. (1991): The application of biotechnology to the treatment of wastes produced from the nuclear fuel cycle: Biodegradation and bioaccumulation as a means of treatingradionuclide-contaning streams, Crit.Rev.Biotechnol. 11(1): MARGESIN, R., SCHINNER, F. (2001): Biodegradation and bioremediation of hydrocarbons in extreme environments, Appl.Microbiol.Biotechnol. 56: OBUEKWE, C. O., AL-MUJTTAWA, E. M. (2001): Self-immobilized bacterial cultures with potential for application as ready-to-use seeds for petroleum bioremediation, Biotechnol.Lett.23: RAWLINGS, D. E. (2002): Heavy metal mining using microbes, Annu.Rev.Microbiol. 56:65-91 STOLZ, A. (2001): Basic and applied aspects in the microbial degradation of azo dyes, Appl.Microbiol.Biotechnol. 56:69-80 TIMMIS, K., STEFFAN, R. J., UNTERMAN, R. (1994): Designing microorganisms for the treatment of toxic wastes, Ann.Rev.Microbiol. 45: Ing. Vít Matějů Envisan-GEM, a. s. envisan@mbox.vol.cz Příspěvek z konference Biodegradace IV, , Seč-Ústupky, Vodní zdroje Ekomonitor, s. r. o. Mechanicko-biologická úprava odpadů MOŽNOSTI BIOTECHNOLOGIE Mechanicko-biologická úprava odpadů (MBÚ) je postup, kterým se ošetřují komunální odpady s obsahem organických biologicky rozložitelných složek. Úprava je založena na kombinaci mechanických, fyzikálních a biologických postupů a je alternativou ke spalování odpadů. Tento postup je použitelný před skládkováním či k výrobě paliva z odpadu (alternativní palivo). Za posledních 10 let byla v Evropě vybudována zpracovatelská kapacita na 2 milióny tun odpadu. Používané technologie jsou velmi rozmanité, vždy však obsahují biotechnologickou část. při úpravách a využití odpadů používají již desetiletí. Jako příklady lze uvést kompostování organických podílů, výroba bioplynu, využití biofiltrace vzdušnin a některé další postupy /1/. MBÚ je nedávno zavedenou možností pro využití biotechnologie při nakládání s odpady a hodí se především pro ošetření odpadů před uložením na skládky. Mechanická úprava zahrnuje drcení, sekání, prosévání, třídění. Biotechnologické procesy použitelné v tomto systému úpravy jsou aerobní rozklad nebo anaerobní fermentace /2/. Hlavním cílem je snížit objem a hmotu skládkovaného odpadu a dále pak snížení vlivu odpadů na životní prostředí po jejich uložení na skládky, především snížení emisí skládkového plynu, snížení objemu a zatížení průsakových vod a zvýšení stability skládky. Výsledkem této úpravy je oddělení recyklovatelných materiálů a výroba paliva. Základní filosofií aplikace MBÚ, zejména z biotechnologického pohledu, je zlepšení procesu, snížení nákladů a negativních vlivů na životní prostředí, aby se MBÚ stalo ještě více konkurenceschopným postupem pro spalování. Pro udržitelný rozvoj je nezbytné zavést ekonomické, pro životní prostředí příznivé a společensky přijatelné nakládání s komunálními i průmyslovými odpady. Produkce odpadů by se měla neustále snižovat a pokud je to možné, měly by být odpady recyklovány. Jenom naprosto nevyužitelná část odpadů by měla být ukládána na skládky nebo odstraňována jinými způsoby. Aby se zabránilo nepříznivým vlivům na životní prostředí ze skládkovaných odpadů, měly by se na skládky ukládat odpady po předchozí úpravě. Protože komunální odpad (KO) obsahuje velký podíl organických látek, je praktické ho ošetřovat biotechnologickými metodami. Proto se biotechnologické metody Souãasn stav technologie Nakládání s odpady Spalování odpadů bylo dlouhou dobu považováno za nejlepší dostupnou technologii pro nakládání s tuhým komunálním odpadem. Nevýhodou byla potřeba vysoké koncentrace odpadů v relativně malé oblasti a vysoké investiční náklady. Tyto podmínky vedly k vyvinutí MBÚ, především pro venkovské oblasti s menší produkcí odpadů. Velkou výhodou proti spalování je flexibilita procesu, která je v podstatě neomezená a spalovny v tomto ohledu nemohou konkurovat. MBÚ lze velice snadno přizpůsobit změnám v množství odpadu i změnám v jeho složení. Ekologické a ekonomické výhody MBÚ závisí 09/2003 ODPADOVÉ FÓRUM 20