prosinec 2017 Adventní prosba Podobenství o nemilosrdném služebníku aneb umění odpouštět Adventní

Transkript

1 Adventní prosba Bože, sestup na náš práh, nenech lid svůj v temnotách, ať nám srdce zahřeje víra, láska, naděje. sboru Církve bratrské v Hradci Králové Podobenství o nemilosrdném služebníku aneb umění odpouštět Ať je každý zasažen znovu evangeliem, pro něž chce nám zbystřit sluch v slovech Písma skrytý Duch. Mt 18, 21-35: Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?" Ježíš mu na to odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát." "S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím! Pán se ustrnul na oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: Zaplať mi, co jsi dlužen! Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to! On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou? A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. - Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru." Lk 3, 7 9: Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: Náš otec jest Abraham! Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně." Dej, abychom společně chválili tě srdečně, z víry v lásce žili dál, jak to Kristus přikázal. Adventní Adventu již nastal čas, ten čas divu převelkého. Vděčně chceme zas a zas oslavovat Mistra svého. Halelujá, sláva, čest ať nám vpravdě Pánem jest! Proto jen se sklonil níž, aby spasení nám dobyl. Sám běd našich nesl tíž, nám však získal slávy podíl: Halelujá, sláva, čest ze tmy k světlu chce nás vést. Ze tmy k světlu výš a výš, za Tebou jít chceme, Kriste! Jak v svém Slovu s námi dlíš, proměň hříšné srdce v čisté: Halelujá, sláva, čest ať Tvé Slovo může kvést! Ze samizdatové sbírky Básně k církevním svátkům Helena Kohoutová

2 Mt 18,15 17: Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby `ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď. Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník. Začneme pohledem na první z uvedených textů. Evangelista Matouš líčí situaci, kdy se na Pána Ježíše obrátil apoštol Petr s otázkou Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?" Je to otázka, která v sobě skrývá nápovědu, jak by měla znít správná odpověď. V Ježíšově době rabíni učili, že člověk má svému bližnímu odpustit třikrát. Petr chce být velkorysý a ptá se, zda stačí, když odpustí sedmkrát? Ježíšova odpověď Petra překvapí. Cílem jeho odpovědi není to, aby si Petr procvičil násobilku a začal si vést deník s informacemi, kolikrát někomu odpustil. Výraz sedmdesátkrát sedmkrát chápali Ježíšovi posluchači jako výraz pro něco, co se nedá spočítat. Hned v tomto oddíle najdeme několik myšlenek k ústřednímu tématu všech textů, kterým je odpuštěni či neodpuštění. Boží velkorysost ve vztahu k odpuštění je úplně jiná než naše lidská. Za ní můžeme vnímat velikost Boží lásky, která v odpuštění ukazuje svoji úžasnou hloubku. Pán Ježíš varuje před pokušením dělat si pomyslnou evidenci toho, kolikrát jsme už někomu odpustili. Ve své odpovědi Petrovi jinými slovy říká, že Bůh si ve vztahu k nám takovou evidenci nevede. A díky Bohu za to, že tomu tak je. A že není žádná hranice, za kterou Boží odpuštění končí. Pokud by to tak bylo, tak bychom se museli neustále bát, zda už jsme povolený limit nevyčerpali a pokud ano, tak co bude dál. Boží milosrdenství takový problém neřeší. Mezi Božím odpuštěním nám hříšníkům a ochotou člověka odpouštět druhým existuje úzká spojitost. To svým učedníkům Pán Ježíš vysvětluje v podobenství o nemilosrdném služebníku. Podobenství začíná líčením situace, kdy se Král rozhodl vyčistit své účetnictví od nevyřešených pohledá- s t r a n a 2 vek. V rámci tohoto oddlužovacího procesu se před něj dostává služebník, který mu byl dlužen mnoho hřiven. V řeckém originále našeho textu najdeme výraz talentů, což byla na tehdejší poměry suma naprosto nepředstavitelná. Co chtěl Pán Ježíš touto číslovkou vyjádřit? Především to, že dluh každého člověka vůči Bohu v podobě našich hříchů je ohromný. Reformátor M. Luther říkával, že před Bohem jsme všichni lidé žebráci. Nemáme naději na to, že bychom náš dluh vůči Bohu někdy splatili. Král se rozhodl onoho dlužníka i s celou rodinou prodat do otroctví, což byla v tehdejší době běžná praxe, jejímž cílem bylo získat alespoň nějaké prostředky na umazání dluhu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím! Tato prosba byla naprosto nereálná a dlužník si byl toho dobře vědom. Nebylo v jeho silách nikdy splatit tak veliký dluh. Pán však udělal něco, co onen dlužník ani ve svých nejsmělejších představách nečekal. Nedomluvil si s ním žádný splátkový kalendář, ani jej nevedl k tomu, aby vyhlásil pomyslný osobní bankrot a alespoň něco ze svého dluhu uhradil. Král mu celý dluh odpustil, najednou a jednou provždy. Tento moment byl pro židovské posluchače něčím šokujícím. Židé dobře znali cenu peněz a také problematiku dluhů a dlužníků. Takto by se v Ježíšově době asi žádný věřitel ve vztahu k tak velkému dlužníku nezachoval. Pokud by byla šance na získání alespoň části dluhu, pak by jednal úplně jinak. Chování Krále v celém podobenství nelze zdůvodnit žádnými racionálními argumenty ani praxí obvyklou pro tehdejší dobu. Jediným zdůvodněním je láska Krále k dlužníkovi. Láska, projevující se ve velikosti Božího milosrdenství, které s člověkem nenakládá podle jeho skutků. Milosrdenství, které odpouští neodpustitelné. Boží milosrdenství je však zároveň něčím, co máme šířit dál, na co si nemůžeme dělat žádné sobecké nároky jako na něco, co patří jenom nám. Boží milosrdenství nás vede k tomu, abychom se stali rovněž milosrdnými vůči lidem v našem okolí. A to byl postoj, který tento

3 již bývalý dlužník odmítl přijmout. Projevilo se to záhy. Slovy Matoušova evangelia, sotva tento muž vyšel od Krále, tak potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: Zaplať mi, co jsi dlužen! K tomu je dobré doplnit, že se nejednalo o směšnou částku, nad kterou by se dalo mávnout rukou. Na straně druhé ve srovnání s tím, co dlužil onen bývalý dlužník, se jednalo o částku naprosto zanedbatelnou. A to je další důležitá myšlenka ve vztahu k našemu tématu. Někdy se nám může zdát, že se někdo vůči nám dopustil něčeho, co se prostě nedá odpustit, tak velký dluh to je. Pán Ježíš nás vede k tomu, abychom dluhy druhých vůči nám nezapomněli poměřit s dluhem, který jsme měli my sami vůči Bohu. A zjistíme totéž, co máme před sebou v našem podobenství. Ve srovnání s naším dluhem vůči Bohu jsou dluhy našich dlužníků pakatelem. Muž, kterému Král odpustil, slyší stejnou prosbu, jakou sám předtím adresoval Králi. Na rozdíl od něj ale na ni reaguje naprosto bez soucitu. Dává dlužníka do vězení, dokud mu celý dluh neuhradí. Celá situace měla diváky v podobě spoluslužebníků. Ty slovy Matoušova evangelia takové chování velmi zarmoutilo a pověděli to svému Pánu. Tito spoluslužebníci jsou obrazem věřících lidí, kteří jsou svědky takového chování. Nezůstanou vůči němu lhostejní, ale velice je to mrzí a přinášejí takové situace Bohu s tím, aby do nich vstoupil. A Bůh to dělá, ať už mu to povíme nebo ne. Král si v našem podobenství volá onoho služebníka a říká mu: Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou? A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. Přesnější překlad uvádí, že ho Pán dal mučitelům, tedy vystavil situaci, v níž byl Bohem tvrdě kázněn a napomínán. Jsou křesťané, kteří se v důsledku své neochoty odpustit druhým dostali do takového vězení. Vězení hořkosti, sebelítosti, kdy se opakovaně vracejí k tomu, co jim někdo udělal a je to živou ranou v jejich duši. Ranou, která se nehojí a stále bolí, kdykoliv o ni někdo nechtěně zavadí. Něčím, co hluboko poznamenalo jejich vztahy k jinému věřícímu člověku a co se leckdy přenáší i na jejich děti. V církvi bychom našli povícero takových příběhů, na jejichž začátku byla neochota odpustit někomu jeho provinění, jehož se dopustil. A aby takové příběhy nebyly, i proto máme v Bibli toto Ježíšovo podobenství. Podobenství, které končí slovy: Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru. K tomu je třeba dodat, že odpuštění, o kterém Pán Ježíš hovoří, nespočívá jen v ochotě odpustit dlužníkovi samotný dluh. Pokání je v Božích očích vždy spojeno s maximální snahou po nápravě toho, co jsme pokazili. Větou odpouštím ti, to často nekončí a to je dobré rovněž vědět. Odpuštění v Božích očích nemá lacinou podobu. Pohled na Golgotský kříž je názorným dokladem toho, o čem teď hovoříme. To všem hříšníkům zdůrazňoval Jan Křtitel, když k němu přicházeli, aby se dali pokřtít na odpuštění svých hříchů. Někteří dlouholetí členové církve by však mohli namítnout, že Ježíšovo podobenství vychází ze situace, kdy dlužník prosí o odpuštění svého dluhu, přiznává se k němu. Co ale dělat, když se dlužník ke svému dluhu nezná, chová se tak, jako by žádný dluh neexistoval? Tuto situaci popisuje poslední z přečtených textů. Z něho bych vyzvedl jen jednu myšlenku. Tou je Ježíšův důraz na chování křesťana, vůči němuž se jiný křesťan dopustil hříchu. V lidské povaze je to dát vůči svému okolí hlasitě a jasně najevo, že nám někdo ublížil. Nenechat si pro sebe, že nás někdo zranil svým chováním vůči nám či svými slovy. Pán Ježíš nás vede k úplně jinému postoji. Nerozhlašuj to po svém okolí, ale jdi za člověkem, který se toho dopustil, a řeš to s ním. Neodkládej to na pozdější dobu, ale udělej to hned. Dříve, než tvoje srdce naplní hořkost a neláska. Čím více poznávám církev, tím více vnímám, jak geniální rada to je. Geniální i v tom, že to, co považujeme za hřích ze strany někoho druhého, může být leckdy jen obyčejným nedorozuměním. Kdy jedna strana něco s t r a n a 3

4 nějak myslí a druhá strana si to vyloží jinak. Na začátku mnoha pokažených vztahů mezi lidmi v dnešní době jsou takové situace. O to více je důležité nezůstat vůči takovým situacím lhostejnými, ale včas je s Boží moudrostí řešit. Závěr Všechny dnešní texty hovoří o tom, jak nesmírně moc Bohu záleží na pěkných vztazích mezi křesťany. Mohou se leckdy pokazit, ale když už se pokazí, potom nás Bůh vede v tom, co můžeme udělat pro jejich obnovu. Ko 3,12 15: Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, máli kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Martin Legát Svědectví Bude mi 73 let. V sedmdesátých letech jsem začal uvažovat, co se vlastně děje s tímto světem. Došlo mi, že to všechno musí něco nebo někdo přece řídit, jinak by svět propadl chaosu. Začal jsem o tom všem hledat dostupné informace. Dozvěděl jsem se od kamaráda, který na tom byl podobně jako já, a začali jsem navštěvovat v Praze v divadle Disk přednášky spolku Unitárium. Byla tam velká knihovna, ale obsahem vzdálená skutečnosti. Protože jsem uměl vázat poničené knihy, tak mi půjčili každou knihu. Jednalo se o knihy jako Kniha mrtvých apod. Poté kamarád zjistil, že v Hradci Králové bylo založeno Křesťanské společenství, a tak tam začal chodit, a po chvíli jsem tam začal chodit i já. Bylo to v roce Nechápal jsem zpočátku, o čem to tam vlastně mluví, neb jsem v Praze zblbnul z Budhova učení. A tak mne starší sboru s t r a n a 4 vzali do Prahy, kde kázal bratr Steve Ryder. Po několika hodinách zázraků, které Bůh činil, to nešlo neuvěřit, a tak jsem přijal Pána Ježíše za Pána a mého Spasitele a odevzdal jsem svůj život do jeho svatých rukou. Když se za mne Steve modlil, tak jsem prožil něco nepředstavitelného. On byl plný moci a slávy od Boha. Začal jsem číst aktivně Bibli a 4 roky jsem chodil na vyučování. V roce 1991 jsem byl pokřtěn. Od Pána jsem dostal dar za uzdravení a další. Byly to pro mne nádherné roky až do chvíle, kdy se Křesťanské společenství rozpadlo. Do Sionu jsem chodit nechtěl. Začal jsem od roku 1993 podnikat, a tak jsme založili Tiskárnu. Živil jsem se předtím jako tiskař. Byly to krásné časy, neb jsem nemusel poslouchat vedoucí, kteří o tom nevěděli nic. Posléze mne kontaktoval pastor z Německého velikého sboru, které mělo nakladatelství křesťanské literatury. A tak jsme pro ně tiskli deset let knihy. Bylo jich přes sto titulů. Tiskli jsem též pro bratra Kaluse v Praze Slovo z Jeruzaléma a mnoho dalších. Jelikož jsem přestal chodit do sboru, začalo mě to chybět. Stal jsem se gemblérem u automatů, kde jsem prohrál mnoho peněz. Pochopil jsem, že to tak dál nepůjde, a tak jsem padl na kolena, a modlil jsem se k Bohu o záchranu. Pán mne vyslyšel, a po několika dnech jsem byl od toho zachráněn. Stal se Boží zázrak a již mi to nic neříká. Neznám nikoho, kdo toho zanechal. Bůh mne miloval a stále miluje, a já vím, že mne nikdy neopustí. Začal jsem zase chodit do sboru Mozaika v Hradci králové. Po dvou letech jsme se přestěhovali do Aldisu, a tam jsem chodit nechtěl, neb se tam rozpadlo KS Hradec Králové. A tak jsem začal chodit do Církve bratrské, kam docházím jeden a půl roku. Nedávno jsem byl přijat za člena. Moc se mi u Vás líbí. Tak už nevím, co bych měl ještě psát. Byla by to celá kniha. Váš Milan Dočekal

5 Informace ze schůze staršovstva dne Staršovstvo se na své schůzi dne nejprve zabývalo přehledem hospodaření sboru, který obdrželo od br. J. Potočka. Přepis záloh energií na sbor v bývalém domovnickém bytě by měl být dokončen do konce listopadu. V další části schůze starší hovořili se ses. G. Miklošovou o jejím rozhodnutí se nechat pokřtít, a vstoupit do řad členů našeho sboru. Staršovstvo vyjádřilo vděčnost za Boží dílo v životě milé sestry a rozhodlo o tom, že po provedení přípravy ke křtu bude ses. G. Miklošová pokřtěna a přijata za členu našeho sboru. Sestra zvolila formu křtu pokropením. Staršovstvo se dále zabývalo přípravou voleb nového staršovstva, které by měly proběhnout v rámci výročního členského shromáždění v neděli V závěrečné části schůze starší řešili termíny vánočních shromáždění a rozhodli o tom, že o Vánocích proběhne jedno shromáždění v neděli V neděli se uskuteční shromáždění na závěr roku. Schůze byla ukončena modlitbou. Martin Legát Témata besídek Datum Malá besídka Střední besídka Velká besídka Podobenství o nemilosrdném služebníku Umývání nohou učedníkům Boží plán s lidmi ve starém zákoně Vánoční příběh Vánoční příběh Logos a překlady Bible Dětská vánoční slavnost Sbor Církve bratrské v Hradci Králové V Kopečku 89, , Hradec Králové číslo účtu: /0800 Kazatel sboru: Martin Legát tel Starší sboru: Jan Verner tel Jakub Škrobák tel Martin Polívka tel Josef Potoček tel Oldřich Rec tel Petra Stránská tel Do tohoto čísla přispěli: M. Legát, J. Doležal a Š. Potočková Grafické zpracování, tisk: M. Čáslavský Jazyková korekce SL: L. Geldnerová POZOR: uzávěrka dalšího čísla Příspěvky posílejte na adresu: spotockova@centrum.cz Prosíme o dodání příspěvků včas kvůli jazykové korekci a grafickému zpracování. Děkujeme. s t r a n a 5

6 PROGRAM SBORU Datum Den Místo Čas Slovo Poznámka Narozeniny 1 Pá Všestary dorost; mládež 2 So Adventní dílna Ne HK - VP M.Legát.... Adventní setkání starší generace Po Staršovstvo J.Škrobák 5 Út 6 St 7 Čt 8 Pá Všestary dorost; mládež 9 So 10 Ne Program Teen Challenge Po 12 Út Nechanice J.Verner 13 St Pánková Jana, Vik Vladimír 14 Čt Pluhařová Rut 15 Pá Všestary dorost; mládež 16 So 17 Ne Dětská vánoční slavnost Hořice M.Legát.. 18 Po Klimeš Matouš 19 Út Nechanice M.Legát 20 St 21 Čt Jochecová Amáta 22 Pá Všestary dorost; mládež 23 So Kubišta Petr 24 Ne HK M.Legát.. 25 Po Hroudová Zuzana, Ducháč Josef 26 Út 27 St 28 Čt Geldnerová Libuše 29 Pá Všestary So 31 Ne Shromáždění na ukončení roku M.Legát.. s t r a n a 6