BOTANICKÝ PRŮZKUM PP LUKÁŠOV

Transkript

1 BOTANICKÝ PRŮZKUM PP LUKÁŠOV RNDr. Richard Višňák, Ph.D., září ÚVOD, PŘÍRODNÍ POMĚRY, METODIKA Předložený materiál byl vyhotoven na objednávku Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, v návaznosti na zpracování plánu péče o Přírodní památku Lukášov. Jmenované ZCHÚ je chráněno od roku 1948 jako významné naleziště šafránu, původně označovaného jako šafrán karpatský (Heuffelův). Stejný předmět ochrany je uveden i v posledním zřizovacím předpisu z roku 2000, s ohledem na taxonomické hodnocení místní populace šafránu je ovšem zavádějící. Na lokalitě byl proveden inventarizační botanický průzkum před více jak 40 lety (PODHAJSKÁ 1973), který se ale navzdory svému označení věnuje výhradně výskytu šafránu a další druhy rostlin zcela opomíjí. Dílčí botanická šetření byla prováděna v rámci zpracování plánu péče před 20 lety (FALTYS & FALTYSOVÁ 1995), opět ale s velmi limitovanými výstupy. Kdysi velmi sledovaná lokalita s dlouhou ochranářskou tradicí tak dosud postrádala ucelenější informaci o zdejších botanických poměrech. Současné zadání botanického průzkumu Krajským úřadem Libereckého kraje (tj. místně příslušným orgánem ochrany přírody) bylo tudíž logickým a dávno potřebným krokem. Zájmové území tohoto botanického průzkumu se kryje s hranicemi přírodní památky. Zběžně bylo sledováno i nejbližší okolí ZCHÚ, které lze zhruba identifikovat se zákonem stanoveným ochranným pásmem v šířce 50 m. Ze sledovaného území byla z praktických důvodů vyňata oplocená část parcely č. 287 (zahrada přiléhající k domku č. p. 18). Přírodní památka Lukášov se nachází při jihozápadním okraji Jizerských hor, na kontaktu s Libereckou kotlinou. Území o výměře 2,9 ha zaujímá svažitý terén v severně orientovaném údolí drobné vodoteče, která je levostranným přítokem Harcovského potoka. Většinu jeho plochy tvoří svahy severovýchodní orientace, dále sem zasahuje úzká potoční úžlabina (zářez), menší část území zahrnuje západní svah nad pravým břehem potoka. Nadmořská výška se pohybuje zhruba mezi 450 a 500 metry. Území představuje nevelkou luční enklávu vklíněnou do rozsáhlého lesního komplexu při okraji Liberce a Jablonce nad Nisou, který je okrajovou částí souvislého zalesnění Jizerských hor. V jeho okolí se nachází rozptýlená zástavba, přičemž přímo v přírodní památce stojí jeden trvale obydlený dům (čp. 18) a dvě rekreační chalupy (čp. 19 a menší objekt bez čp., původně stodola nebo výminek); další rekreační chalupa (čp. 17) se nachází těsně při hranici přírodní památky. Z hlediska fytogeografického členění (SKALICKÝ 1988) náleží sledované území do obvodu Českomoravské mezofytikum, okresu 48. Lužická kotlina a podokresu 48b. Liberecká kotlina. V rámci tohoto fytochorionu zaujímá okrajové postavení na kontaktu s okresem 92. Jizerské hory a podokresem 92a. Jizerské hory lesní, který již náleží do oreofytika. Květena a vegetace v širším zájmovém území má tudíž přechodný charakter, který není zcela typický pro oba kontaktní fytochoriony. Území lze rámcově zařadit do submontánního stupně, chybí zde druhy teplejších území, stejně jako vyšších horských poloh. Plošně převažují druhy s acidofilní tendencí, signifikantní je výskyt druhů subatlantského rozšíření. Celkově lze území hodnotit jako floristicky značně chudé, což se dotýká i synantropní květeny, v níž převažují apofyty a z neofyt jsou rozšířeny druhy původně pěstované pro okrasu či užitek. Omezené rozšíření antropofytů souvisí i s tím, že kolonizace některých lokalit probíhala teprve v novověku a i poté se v širším území udržel vysoký podíl lesů, které si až do počátku 19. století zachovaly více- Strana 1

2 méně přirozené druhové složení. Tato situace je zásadně odlišná od velké části českého vnitrozemí, kde jsou kulturní vlivy silnější a trvají mnohem delší dobu. Přirozenou lesní vegetaci širšího zájmového území tvoří mozaika acidofilních a květnatých bučin (svazů Fagion sylvaticae a Luzulo luzuloidis-fagion sylvaticae), zatímco teplomilnější lesy s dubem, lípou a habrem (svazy Carpinion betuli a Quercion roboris) jsou svým potenciálním rozšířením vázány na nejteplejší polohy Lužické kotliny. V nivách vodotečí a na prameništích jsou pak potenciálně rozšířeny lužní lesy (většinou svazu Alnion incanae), které ovšem nedosahují většího plošného rozsahu (MIKYŠKA & NEUHÄUSLOVÁ 1969, NEUHÄUSLOVÁ et al. 1998). Bučiny v různém stupni hospodářského ovlivnění jsou dosud hojně zachovány i v povodí Harcovského potoka, jeden z jejich fragmentů zasahuje přímo do území přírodní památky. Terénní šetření v zájmovém území PP Lukášov bylo realizováno autorem tohoto textu ve dnech 22. března, 4. dubna, 16. května, 29. června a 15. srpna roku Při prvních dvou návštěvách byla předmětem studia zejména populace šafránu; za tímto účelem byly navštíveny i další lokality v širším území Libereckého kraje, na nichž se šafrány vyskytují. Při květnové a červnové návštěvě byla zdokumentována květena území a při červnové návštěvě byl rovněž pořízen popis dílčích lokalit. Současně byly zapsány čtyři reprezentativní fytocenologické snímky travních porostů na fixovaných plochách, které tak mohou posloužit jako východisko pro další sledování (vegetační monitoring). Od začátku července probíhala v části území experimentální pastva ovcí, následně byly trávníky posečeny. Poslední návštěva v polovině srpna měla prověřit stav porostů po pastvě; významnější nová botanická zjištění již nebyla v tomto termínu učiněna. V následujícím textu je nejprve podán přehled zjištěných taxonů cévnatých rostlin, s komentářem k významnějším nálezům (floristická část). Problematice taxonomie a rozšíření středoevropských šafránů je věnována samostatná stať, s přihlédnutím ke svému rozsahu zařazená jako dodatek na konec textu průzkumu. Další část průzkumu tvoří slovní popis vegetace v dílčích částech území (tzv. lokalitách). Použité vědecké i české názvosloví rostlin vychází z Klíče ke květeně České republiky (KUBÁT et al. 2002). Názvosloví mechorostů odpovídá seznamu KUČERA & VÁŇA (2003). V případě syntaxonů je respektováno názvosloví použité v díle Vegetace České republiky (CHYTRÝ ). Ve fytocenologických snímcích je použita rozšířená Braun- Blanquetova stupnice abundance a dominance (WESTHOFF & van der MAAREL 1978). Floristický přehled obsahuje doplňující informace, jejichž význam je objasněn na konci přehledu. 2. KVĚTENA ÚZEMÍ Na území přírodní památky bylo zaznamenáno 197 taxonů cévnatých rostlin. V tomto počtu jsou zahrnuty i rostliny pěstované mimo oplocené pozemky a synantropní druhy na cestách či jiných ruderalizovaných plochách. Většinu zájmového území tvoří krátkostébelné trávníky, které jsou floristicky velmi chudé (viz fytocenologické snímky) a jako celek hostí pouze několik málo desítek druhů cévnatých rostlin. Floristickou diverzitu území zvyšují druhy vlhkých biotopů při potoce a na okolních mokřinách a částečně i druhy lesní, dále pak rostliny pěstované a maloplošně rozšířené druhy synantropní. V následujícím floristickém přehledu je uveden úplný výčet květeny, zjištěné při aktuálním botanickém průzkumu. U každého taxonu je připojena relativní hodnota četnosti jeho výskytu ve stupnici 1 až 3 (význam stupňů viz vysvětlivky níže), dále jsou doplněny vybrané biologické, ekologické a chorologické charakteristiky. Strana 2

3 vědecké jméno české jméno autor frq pův žf str hem urb zel hoj Acer platanoides javor mléč L. 1 i p c Acer pseudoplatanus javor klen L. 2-3 i p c Aegopodium podagraria bršlice kozí noha L. 1-2 i gh c Agrostis canina psineček psí L. 1 i h csr Agrostis capillaris psineček tenký L. 3 i h csr Achillea millefolium řebříček obecný L. 1-2 i h c Ajuga reptans zběhovec plazivý L. 2 i h csr Alchemilla vulgaris kontryhel ostrolaločný L. 1 i h csr Alchemilla xanthochlora kontryhel žlutozelený Rothm. 1-2 i h csr Alnus glutinosa olše lepkavá (L.) Gaertn. 1 i p c Alopecurus pratensis psárka luční L. 1-2 i h c Anemone nemorosa sasanka hajní L. 2 i g csr Anthoxanthum odoratum tomka vonná L. 1-2 i th csr Anthriscus sylvestris kerblík lesní (L.) Hoffm. 1-2 i h c Aquilegia vulgaris orlíček obecný L. 1 i h c 2 2 r 1 Arabidopsis thaliana huseníček polní (L.) Heynh. 1 a t r Aruncus vulgaris udatna lesní Rafin. 1 i h c Athyrium filix-femina papratka samice (L.) Roth 2 i h cs Avenella flexuosa metlička křivolaká (L.) Parl. 2-3 i h cs Bellis perennis sedmikráska chudobka L. 1 i h csr Bergenia crassifolia bergenie tučnolistá (L.) Fritsch 1 n h Betula pendula bříza bělokorá Roth 2-3 i p c Bistorta major rdesno hadí kořen S. F. Gray 2 i gh c Briza media třeslice prostřední L. 1 i h csr Buxus sempervirens zimostráz vždyzelený L. 1 n n Caltha palustris blatouch bahenní L. 1-2 i h csr Campanula patula zvonek rozkladitý L. 1-2 i h csr Campanula rotundifolia zvonek okrouhlolistý L. 1-2 i h csr Campanula trachelium zvonek kopřivolistý L. 1 i h cs Cardamine amara řeřišnice hořká L. 1-2 i h csr Cardamine flexuosa řeřišnice křivolaká With. 1 i ht csr Cardamine pratensis řeřišnice luční L. 1-2 i h csr Cardaminopsis arenosa řeřišničník písečný (L.) Hayek 1 i hc csr Cardaminopsis halleri řeřišničník Hallerův (L.) Hayek 1-2 i h csr Carex echinata ostřice ježatá Murray 1 i h csr Carex muricata agg. ostřice měkkoostenná 1 i h cs Carex nigra ostřice obecná (L.) Reichard 1 i g s Carex ovalis ostřice zaječí Good. 1-2 i h csr Carex pallescens ostřice bledavá L. 1 i h csr Carex pilulifera ostřice kulkonosná L. 1-2 i h csr Centaurea montana chrpa horská L. 1 i h c 1 2 r 1 Cerastium holosteoides rožec obecný Fries em. Hyl. 1 i ch cr Cerastium tomentosum rožec plstnatý L. 1 n c c Chaerophyllum hirsutum krabilice chlupatá L. 2 i h c Chelidonium majus vlaštovičník větší L. 1 i h cr Chrysosplenium alternifolium mokrýš střídavolistý L. 1 i h csr Chrysosplenium oppositifolium mokrýš vstřícnolistý L. 1-2 i h csr Cirsium arvense pcháč rolní (oset) (L.) Scop. 1 i g c Cirsium oleraceum pcháč zelinný (L.) Scop. 1 i h c Cirsium palustre pcháč bahenní (L.) Scop. 1 i h c Corylus avellana líska obecná L. 2 i n c Crepis paludosa škarda bahenní (L.) Moench 2 i h c Crocus vernus agg. šafrán jarní L. 2 n g g Dactylis glomerata srha laločnatá L. 1-2 i h c Deschampsia cespitosa metlice trsnatá (L.) P. B. 1 i h c Dianthus deltoides hvozdík kropenatý L. 1 i ch csr Digitalis purpurea náprstník červený L. 2 i h cr Dryopteris carthusiana kapraď osténkatá (Vill.) H. P. Fuchs 1 i h cs Dryopteris dilatata kapraď širolistá (Hoffm.) A. Gray 1 i h cs Strana 3

4 vědecké jméno české jméno autor frq pův žf str hem urb zel hoj Dryopteris filix-mas kapraď samec (L.) Schott 1 i h cs Elytrigia repens pýr plazivý (L.) Desv. 1 i g c Epilobium lamyi vrbovka Lamyova F. W. Schultz 1 i hc csr Epilobium montanum vrbovka horská L. 1 i hc cs Erigeron annuus turan roční (L.) Pers. 1 n h c Fagus sylvatica buk lesní L. 2-3 i p c Fallopia convolvulus opletka plotní (L.) A. Löve 1 a tl cr Festuca pratensis kostřava luční Huds. 1 i h c Festuca rubra kostřava červená L. 3 i h Ficaria verna orsej jarní Á. et D. Löve 1-2 i g csr Fragaria vesca jahodník lesní L. 1-2 i h csr Frangula alnus krušina olšová Mill. 1 i n c Fraxinus excelsior jasan ztepilý L. 1 i p c Galanthus nivalis sněženka podsněžník L. 1 n g csr 2 2 r 1 Galeobdolon argentatum pitulník postříbřený Smejkal 1 n c csr Galeobdolon montanum pitulník horský Ehrendf. 1-2 i c csr Galeopsis sp. konopice 1-2 i t cr 3 Galium album svízel bílý Mill. 1-2 i h c Galium aparine svízel přítula L. 1-2 i tl cr Galium palustre svízel bahenní L. 1-2 i h csr Galium saxatile svízel hercynský L. 2 i ch cs Geranium pusillum kakost maličký Burm. fil. ex L. 1 i t c Glechoma hederacea popenec břečťanový L. 1 i gh csr Glyceria fluitans zblochan vzplývavý (L.) R. Br. 1-2 i ah cs Hemerocallis fulva denivka plavá L. 1 n g c 3 4 e 2 Heracleum sphondylium bolševník obecný L. 1 i h c Hieracium aurantiacum jestřábník oranžový L. 1 i h csr 2 2 r 1 Hieracium laevigatum jestřábník hladký Willd. 1-2 i h cs Hieracium pilosella jestřábník chlupáček L. 1-2 i h csr Holcus mollis medyněk měkký L. 2-3 i gh csr Hosta sp. bohyška 1 n g Hypericum maculatum třezalka skvrnitá Crantz 2 i h csr Hypochaeris radicata prasetník kořenatý L. 1 i h csr Impatiens parviflora netýkavka malokvětá DC. 1 n t sr Imperatoria ostruthium všedobr horní L. 1 i h c Iris graminea kosatec trávovitý L. 1 n g Juncus effusus sítina rozkladitá L. 1 i h c Kerria japonica zákula japonská (Thunb.) DC. 1 n n c 3 4 e Knautia arvensis chrastavec rolní (L.) Coult. 1 i h c Lamium purpureum hluchavka nachová L. 1 i th r Lapsana communis kapustka obecná L. 1-2 i ht cr Larix decidua modřín opadavý Mill. 1 n p c Lastrea limbosperma pérnatec horský (All.) Heywood 1 i h cs Leontodon hispidus máchelka srstnatá L. 1-2 i h csr Leucanthemum ircutianum kopretina časná DC. 1 i h c Leucojum vernum bledule jarní L. 1-2 i g csr 1 1 r 1 Lolium perenne jílek vytrvalý L. 1-2 i h c Lonicera sp. zimolez 1 n n Lotus uliginosus štírovník bažinný Schkuhr 1-2 i h csr Luzula campestris bika ladní (L.) DC. 1-2 i h csr Luzula multiflora bika mnohokvětá (Retz.) Lej. 1-2 i h csr Lysimachia nemorum vrbina hajní L. 1-2 i c cs Lysimachia nummularia vrbina penízková L. 1 i c csr Lysimachia punctata vrbina tečkovaná L. 1 n h c Malus domestica jabloň domácí Borkh. 1-2 n p c Melampyrum sylvaticum černýš lesní L. 1 i tb Moehringia trinervia mateřka trojžilná (L.) Clairv. 1 i ht csr Mycelis muralis mléčka zední (L.) Dum. 1 i h csr Myosotis arvensis pomněnka rolní (L.) Hill 1-2 i th r Strana 4

5 vědecké jméno české jméno autor frq pův žf str hem urb zel hoj Myosotis nemorosa pomněnka hajní Bess. 1-2 i h csr Myrrhis odorata čechřice vonná (L.) Scop. 1 n h c Narcissus pseudonarcissus narcis žlutý L. 1 n g Nardus stricta smilka tuhá L. 2 i h cs Origanum vulgare dobromysl obecná L. 1 i hc csr Oxalis acetosella šťavel kyselý L. 1-2 i gh csr Oxalis fontana šťavel evropský Bunge 1 n gt r Parthenocissus inserta loubinec popínavý (Kern.) Fritsch 1 n pl c Petasites hybridus devětsil zvrhlý (L.) G., M. et Sch. 1-2 i gh c Phalaris arundinacea cv. Picta chrastice rákosovitá cv. L. 1 n h Phegopteris connectilis bukovinec osladičovitý (Michx.) Watt 1 i g c Phleum bertolonii bojínek hlíznatý DC. 1 i h cs 2 2 Phleum pratense bojínek luční L. 1-2 i h c Picea abies smrk ztepilý (L.) Karsten 2 i p c Picea pungens smrk pichlavý Engelm. 1 n p c Pimpinella saxifraga bedrník obecný L. 1-2 i h cs Pinus sylvestris borovice lesní L. 1 i p c Plantago lanceolata jitrocel kopinatý L. 1-2 a h csr Plantago major jitrocel větší L. 1-2 a ht csr Platanthera chlorantha vemeník zelenavý (Cust.) Rchb. 1 i g csr 1 1 r 1 Poa annua lipnice roční L. 1-2 i th r Poa nemoralis lipnice hajní L. 1 i h csr Poa pratensis lipnice luční L. 1-2 i h c Poa trivialis lipnice obecná L. 2 i hc csr Polygonatum verticillatum kokořík přeslenitý (L.) All. 1 i g csr Populus tremula topol osika L. 1-2 i p c Potentilla erecta mochna nátržník (L.) Räuschel 1-2 i h csr Prenanthes purpurea věsenka nachová L. 1 i h cs Prunella vulgaris černohlávek obecný L. 1 i h csr Prunus avium třešeň ptačí (L.) L. 1-2 i p c Prunus domestica švestka domácí L. 1 n p c Pulmonaria officinalis plicník lékařský L. 1 i h csr Pyrus communis hrušeň obecná L. em. Gaertn. 1 n p c Quercus petraea dub zimní (Matt.) Liebl. 1 i p c Quercus robur dub letní L. 2 i p c Ranunculus acris pryskyřník prudký L. 1-2 i h c Ranunculus auricomus pryskyřník zlatožlutý L. 1 i h csr Ranunculus repens pryskyřník plazivý L. 2 i h csr Rhododendron sp. pěnišník 1-2 n n Ribes uva-crispa srstka angrešt L. 1 i n c Rosa canina růže šípková L. 1 i n c Rubus fruticosus agg. ostružiník křovitý L. 2 i n c Rubus idaeus ostružiník maliník L. 2 i nz c Rumex acetosa šťovík kyselý L. 1-2 i h c Rumex acetosella šťovík menší L. 1 i gh csr Rumex aquaticus šťovík vodní L. 1 i h cs Rumex obtusifolius šťovík tupolistý L. 1-2 i h c Salix alba cv. Tristis vrba bílá smuteční 1 n p Salix caprea vrba jíva L. 1-2 i np c Salix fragilis vrba křehká L. 1 i p c Sambucus nigra bez černý L. 1-2 i n c Sambucus racemosa bez hroznatý L. 1 i n c Sanguisorba officinalis krvavec toten L. 1 i h c Scirpus sylvaticus skřípina lesní L. 1 i g cs Sedum album rozchodník bílý L. 1 i c s Sedum hybridum rozchodník zvrhlý L. 1 n h Sedum sexangulare rozchodník šestiřadý L. em. Grimm 1 i c s Sedum spurium rozchodník pochybný Mb. 1 n c s Sempervivum tectorum netřesk střešní L. 1 n c s Strana 5

6 vědecké jméno české jméno autor frq pův žf str hem urb zel hoj Senecio ovatus starček Fuchsův Gaert., Mey. et Sch. 1-2 i h c Silene vulgaris silenka nadmutá (Moench) Garcke 1 i hc csr Solidago gigantea celík obrovský Ait. 1 n hg c Sorbus aucuparia jeřáb ptačí L. 2 i pn c Stellaria alsine ptačinec mokřadní Grimm 1-2 i h csr Stellaria graminea ptačinec trávovitý L. 2 i h cs Stellaria media ptačinec žabinec (L.) Vill. 1 i t cr Taraxacum sect. Ruderalia pampeliška lékařská Kir., Ollg. et Štěp. 1 i h csr Thlaspi caerulescens penízek namodralý J. et C. Presl 1-2 i h cs Thymus pulegioides mateřídouška vejčitá L. 1 i c cs Tilia platyphyllos lípa velkolistá Scop. 1 i p c Trifolium repens jetel plazivý L. 1-2 i ch csr Urtica dioica kopřiva dvoudomá L. 1-2 i h c Vaccinium myrtillus brusnice borůvka L. 2-3 i z cs Verbascum thapsus divizna malokvětá L. 1 i h c Veronica chamaedrys rozrazil rezekvítek L. 2 i c csr Vicia cracca vikev ptačí L. 1 i hl c Vinca minor barvínek menší L. 1 i c cs Viola reichenbachiana violka lesní Jord. ex Boreau 1 i h csr Viola tricolor maceška trojbarevná L. 1 i t r Vysvětlivky: frq: relativní hojnost výskytu ve sledovaném území: 1 druh či taxon vzácný nebo jen místy (maloplošně) hojnější, 2 druh roztroušeně se vyskytující nebo i v části území hojný, 3 druh na většině území hojný až obecný; v nerozhodných případech jsou použity mezistupně 1-2 a 2-3. pův: původnost výskytu v květeně: i indigenní, a archeofyt, n neofyt; žf: životní forma: t terofyt, g geofyt, h hemikryptofyt, c bylinný chamaefyt, z dřevnatějící chamaefyt, p fanerofyt, n nanofanerofyt, a hydrofyt, l liána, b poloparazit. str: typ strategie (sec. GRIME 1979): hlavní strategie: C-konkurenční, S stresová, R ruderální). hem: hemerobie vztah k člověkem ovlivněným místům: 1 druh rostoucí převážně v antropicky málo zasažených porostech; 2 druh rozšířený převážně v polopřirozených formacích; 3 výrazně synantropní druh, typický pro ruderální a segetální vegetaci. urb: urbanita (vztah k městskému prostředí, resp. sídlům WITTIG et al. 1985): druhy 1 urbanofobní, 2 mírně urbanofobní, 3 urbanoneutrální, 4 mírně urbanofilní, 5 urbanofilní. zel: kategorie zeleného seznamu: druhy 1 progresivní hojné, 2 progresivní méně běžné, 3 stagnující hojné, 4 stagnující méně běžné, 5 ustupující hojné, 6 ustupující méně běžné, 7 vzácné, r červený seznam (kategorie C1 C3), e efemérní výskyt. hoj: regionální rozšíření druhu zhruba pro území Libereckého kraje: 1 druh relativně vzácný, někdy ve specifických biotopech lokálně hojný; 2 druh poměrně častý, ne však zcela běžně rozšířený, v některých územích může být i vzácný; 3 všeobecně hojný, běžně rozšířený druh (ve specifických územích může být pouze roztroušený). Použité údaje jsou dílem převzaty z databáze FRANK & KLOTZ (1990), dílem jde o vlastní údaje autora (kritéria hemerobie a regionální rozšíření ; dílčí úpravy v kritériích původnost, urbanita a zelený seznam ). Hodnocení květeny dle rozšiřujících údajů z floristického přehledu je uvedeno níže. Vyplývá z něj, že květena sledovaného území je tvořena převážně druhy trvalejší polopřirozené až přirozené vegetace, významně jsou ale zastoupeny i neofyty, k nimž zde ovšem patří především okrasné pěstované druhy, které se více méně drží v hranicích založených kultur. Mezi pěstovanými rostlinami jsou i některé vzácnější druhy naší květeny, které jsou zahrnuty do červeného seznamu (viz další tabulka a komentář pod ní). Květena, resp. vegetace území se nachází pod dlouhodobým mírným antropickým tlakem, který však nemá za následek její výraznější ruderalizaci. Toto je zřejmé z více zde sledovaných kritérií: životní forma, ekologická strategie, hemerobie, urbanita i zelený seznam. Vyka- Strana 6

7 zuje vyšší stupeň přirozenosti, ale druhy vysloveně vázané na přírodní, člověkem jen málo dotčené biotopy jsou v ní zastoupeny jen malou měrou (kritéria hemerobie a urbanita). Přibližně totéž lze říci i o výskytu vzácných a ohrožených druhů rostlin (kritéria zelený seznam a regionální hojnost), kde ale situaci poněkud zkresluje formální zařazení některých pěstovaných rostlin mezi druhy červeného seznamu. Tabulka 1: Rozbor květeny podle vybraných ukazatelů Taxonů celkem ,0 % Původnost indigenní ,7 % archeofyty 4 2,0 % neofyty 30 15,2 % Životní forma hemikryptofyty ,4 % geofyty 25 12,7 % chamaefyty 22 11,2 % terofyty 18 9,1 % fanerofyty (stromy) 23 11,7 % nanofanerofyty (keře) 14 7,1 % liány 4 2,0 % polokeře 2 1,0 % hydrofyty 1 0,5 % poloparaziti 1 0,5 % Ekologická strategie C-strategie 74 37,6 % CSR-strategie 66 33,5 % CS-strategie 24 12,2 % CR-strategie 8 4,1 % R-strategie 6 3,0 % S-strategie 5 2,5 % SR-strategie 1 0,5 % Hemerobie 1 přírodní stanoviště 59 29,9 % 2 přechodná stanoviště 93 47,2 % 3 druhotná stanoviště 32 16,2 % Urbanita 1 vyhraněný urbanofob 40 20,3 % 2 mírný urbanofob 82 41,6 % 3 urbanoneutrál 48 24,4 % 4 mírný urbanofil 11 5,6 % 5 vyhraněný urbanofil 1 0,5 % Zelený seznam 1 expanzivní, běžný 14 7,1 % 2 expanzivní, méně běžný 5 2,5 % 3 stagnující, běžný 88 44,7 % 4 stagnující, méně běžný 20 10,2 % 5 ustupující, dosud hojný 41 20,8 % 6 ustupující, vzácnější 5 2,5 % 7 vzácný 2 1,0 % r červený seznam (C1 C3) 6 3,0 % e efemérní 2 1,0 % Strana 7

8 Taxonů celkem ,0 % ustupující + méně běžné* 74 37,6 % Regionální hojnost 1 relativně vzácný 18 9,1 % 2 roztroušený 78 39,6 % 3 běžný 87 44,2 % *) součet za kategorie 4, 5, 6, 7 a r Ochranářsky významnější druhy lze nejjednodušším způsobem identifikovat podle zařazení do červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (GRULICH 2012). K tomuto hodnocení je nutno přistupovat s vědomím, že stupně ohrožení jsou vztaženy na celé území ČR, zatímco v regionálním měřítku může být situace značně odlišná. To je i důvodem, proč se v posledních letech sestavují regionální červené seznamy. Pro území Libereckého kraje, resp. severních Čech ale takový seznam dosud nebyl vyhotoven. V citovaném červeném seznamu figuruje 11 taxonů zjištěných na území přírodní památky Lukášov. V šesti případech se ale jedná o druhy pěstované, v širším území nepůvodní. Zbývá tak 5 taxonů (druhů), z nichž 2 jsou zařazeny mezi taxony ohrožené (kategorie C3) a 3 mezi vzácnější druhy vyžadující pozornost, z toho u 2 jde o subkategorii C4b, tedy nejasné případy, kdy buď chybí přesnější informace o reálném rozšíření taxonu anebo jde o nedostatečně probádané taxony. Dle tohoto hodnocení jsou nejvýznamnějšími druhy území Hieracium aurantiacum (jestřábník oranžový) a Platanthera chlorantha (vemeník zelenavý). V případě jestřábníku jde ovšem o druh se synantropní tendencí, který je schopen se šířit i v druhotných trávnících v sídlech a na Liberecku zdaleka nepatří ke vzácným druhým. Ochranářsky cennějším druhem je vemeník zelenavý. Ten se dnes roztroušeně vyskytuje v přírodně zachovalejších loukách při jižním až západním okraji Jizerských hor, kde má větší počet recentních lokalit, často nejednoznačně ohraničených. Zvláště chráněné druhy dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. se v území vyskytují čtyři, ve třech případech jde ale o druhy pěstované či zplanělé (chrpa horská, kosatec trávovitý, sněženka a bledule). Jediným zvláště chráněným druhem, na nějž lze vztáhnout ochranné podmínky, je vemeník zelenavý, náležející do kategorie druhů ohrožených. Tabulka 2: Druhy červeného seznamu a druhy zvláště chráněné vědecké jméno české jméno frq čs3 vyh poznámka k rozšíření Iris graminea kosatec trávovitý 1 C2b pěstovaný druh Centaurea montana chrpa horská 1 C2r 2 pěstovaný druh Aquilegia vulgaris orlíček obecný 1 C3 pěstovaný druh Galanthus nivalis sněženka podsněžník 1 C3 3 vzácně z kultury zplanělá Hieracium aurantiacum jestřábník oranžový 1 C3 původnost výskytu sporná Leucojum vernum bledule jarní 1-2 C3 3 u potoka z kultury zplanělá Platanthera chlorantha vemeník zelenavý 1 C3 3 vzácně Aruncus vulgaris udatna lesní 1 C4a pěstovaný druh Chrysosplenium oppositifolium mokrýš vstřícnolistý 1-2 C4a u potoka porůznu Epilobium lamyi vrbovka Lamyova 1 C4b na prameništi Viola tricolor maceška trojbarevná 1 C4b u zástavby, možná vysazena frq relativní četnost výskytu viz legenda k floristickému přehledu, čs3 kategorie červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (GRULICH 2012); C2 taxon silně ohrožený (r druh vzácný; b druh vzácný a současně mizející), C3 taxon ohrožený, C4 vzácnější taxon vyžadující pozornost (a méně běžný taxon; b nejasné případy); vyh zvláště chráněné druhy dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb.: 2 druh silně ohrožený, 3 druh ohrožený Strana 8

9 V tabulce není uveden šafrán, který je předmětem ochrany přírodní památky. Populace šafránů v Lukášově totiž nelze ztotožnit ani s jedním z druhů, které jsou na území ČR považovány za přirozeně rozšířené tj. šafránem bělokvětým (Crocus albiflorus; C2r, 2) a šafránem karpatským (Crocus heuffelianus; C1b, 2). Blíže je taxonomická problematika šafránu pojednána v dodatku tohoto průzkumu. Poznámky k významnějším druhům rostlin Chrysosplenium oppositifolium (mokrýš vstřícnolistý; C4a) na prameništích při potoce v dolní části území na několika místech početně. V širším okolí běžný druh, na minerálně chudších půdách (zejména na žulových podkladech) obvykle častější než příbuzné C. alternifolium. V rámci ČR se ale jedná naopak o vzácnější druh se subatlantským rozšířením. Crocus ser. Verni (šafrán jarní), non Crocus albiflorus ut C. heuffelianus nejvýznamnější druh přírodní památky, jehož výskyt je současně důvodem její existence. V minulosti byla zdejší populace řazena k šafránu karpatskému (Crocus heuffelianus) a výskytu mimo souvislý areál (v karpatských pohořích a při jejich západním okraji) byla připisována taxonomická nevyhraněnost, zejména bílé zbarvení květů u velké většiny rostlin. Správnost určení zpochybnila KUNCOVÁ (1977), a v pozdějším plánu péče (FALTYS & FALTYSOVÁ 1995) je šafrán již označen jako Crocus albiflorus, tedy šafrán bělokvětý. (Přesto je v této dokumentaci opakována zavádějící informace, původně vztažená k šafránu karpatskému, že se jedná o nejzápadnější výskyt v ČR.) Pochybnosti o taxonomické příslušnosti lukášovské populace ale přetrvávaly i později, čímž si lze vysvětlit, že v posledním zřizovacím předpisu přírodní památky z r je jako předmět ochrany opět uveden šafrán karpatský (Crocus heuffelianus). Teprve v 8. dílu Květeny České republiky (ŠTĚPÁNKOVÁ et al. 2010) jsou na základě nejnovějších taxonomických výzkumů lukášovské šafrány přiřazeny k druhu Crocus vernus, tj. šafrán jarní. Tato informace je ovšem nepřesná, neboť uvedené vědecké jméno je používáno v různém smyslu, přičemž může být i jiným pojmenováním pro šafrán bělokvětý, v české botanické literatuře vystupující pod jménem Crocus albiflorus. Správné pojmenování taxonu by tedy mělo být Crocus series Verni, což je soubor asi 10 příbuzných druhů, rozšířených zejména v jižní, částečně i střední Evropě (HARPKE et al. 2015). Determinace na úrovni druhu či nějakého nižšího syntaxonu, včetně kříženců a zahradních kultivarů není při současném stavu znalostí možná. Platí to i pro nedávno popsaný druh Crocus neglectus, který se zřejmě vyskytuje v Krkonoších (snad jde o místní rostliny považované dosud za šafrán karpatský), jakož i pro jihoevropský a u nás někdy pěstovaný C. neapolitanus (cf. ŠATAVA 1993). Šafrány představují taxonomicky velmi obtížnou skupinu, která je i přes značnou pozornost, která jí je evropskými botaniky dlouhodobě věnovaná, stále nedostatečně prozkoumaná. Jediné, co lze v tuto chvíli s jistotou konstatovat je to, že lukášovské šafrány (a stejně tak morfologicky a zřejmě i geneticky podobné šafrány z Kytlic v Lužických horách) nepatří k druhům Crocus albiflorus či C. heuffelianus, jejichž přirozený areál zřejmě zasahuje i na území ČR (u velké části jejich lokalit jde ovšem o výskyty pravděpodobně nebo i prokazatelně druhotné). Nejpravděpodobnější vysvětlení je, že se v případě obou lokalit (tj. Kytlice a Lukášov) jedná o pozůstatky starších výsadeb rostlin získaných šlechtěním v některém zahradnictví. Dle zběžného šetření autora tohoto textu se lukášovské a kytlické šafrány nepodobají žádnému ze známějších botanických druhů ani současným zahradním kultivarům. Pěstování okrasných šafránů má ale v Evropě velmi dlouhou tradici a některé staré kultivary mohly již mezitím z kultur zcela vymizet. Zjištění původu lukášovské populace, pokud se vůbec někdy podaří, bude tedy velmi obtížné. Šafrány rostou ve střední a východní části přírodní památky, především na parcele č. 283 (v dolní a horní části), menší měrou na parcele č. 287 (převážně v blízkosti domku č. p. 18, jinak Strana 9

10 na většině tohoto pozemku víceméně chybí), početně, ale na relativně malé ploše též poblíž potoka na parcele 285/1. V okolí potoka lze rovněž předpokládat historické východisko populace (výsadeb). Velikost populace dle šetření v dubnu 2016 lze odhadnout na kvetoucích jedinců, k čemuž lze přičíst ještě několik desítek sterilních rostlin, často zasahujících i do okrajů sukcesních remízků anebo prorůstající staré skládky posečené trávy. Mezi tyto sterilní jedince lze patrně počítat i rostliny předtím okousané srnčí zvěří, neboť zvěř okusovala především květy, které se vyvíjejí o něco dříve než listy (přesněji řečeno listy dorůstají ještě několik týdnů po odkvětu). Oproti minulosti jde o zřetelný úbytek počtu kvetoucích rostlin, zřejmě však nikoliv první. K objektivnějšímu posouzení dynamiky populace šafránu bohužel chybí dostatek konkrétnějších informací. Z těch, která jsou k dispozici, lze usuzovat, že se od poloviny 60. let šafrány rozšířily výše proti proudu potoka (tj. přibližně na jih), k určitým změnám došlo i v posledních 20 letech (cf. FALTYS & FALTYSOVÁ 1995), kdy se šafrán šířil po parcele č. 283, a to včetně její horní části, kde je v nyní relativně hojný. Větší počet jedinců přežívá na parcele č. 278 vně ZCHÚ, jednotlivé rostliny byly zjištěny i na výše ležící parcele č Naopak takřka zcela vymizel z parcely č. 294/1, kde byly v r zjištěny pouze jednotlivé rostliny vedle cesty. Na této parcele (ale v její vyšší části) rostl šafrán pouze řídce již před více než 40 lety (PODHAJSKÁ 1973). Dle posledně citované autorky rostl šafrán i za hranicí přírodní památky, na několika místech u Harcovského potoka. Zda je tomu tak dosud nebylo autorem tohoto textu zjišťováno. Pozorovaný ústup šafránu (z hlediska početnosti kvetoucích rostlin) je nejspíše důsledkem změn ve využívání pozemků, což bylo opakovaně konstatováno již v minulosti. Do poloviny 20. století (možná ještě v 60. letech) byly travní porosty pravidelně sečeny a snad i vypásány. K významnějšímu útlumu hospodářské péče došlo v 70. letech, což se projevilo hromaděním stařiny, šířením plevelných druhů rostlin a rozšiřováním náletových dřevin. Po roce 1977 byla provedena určitá regulační opatření (dle původních návrhů možná i dosti razantní), která se na začátku 80. let odrazila ve zlepšení stavu populace šafránu (v r zde kvetlo přibližně 1500 rostlin). Dle stejné zprávy se v tomto roce objevil i vyšší počet rostlin s tmavě fialovými květy, což autor zprávy dává do souvislosti s nabídkou na zahradnickém trhu. Nelze tedy vyloučit, že současná populace je ovlivněna opakovanými výsadbami z různých zdrojů. Později zřejmě došlo opět k určitému úpadku hospodářské péče (hlášení z r. 1993), nicméně v plánu péče z r je stav území a jeho údržby hodnocen jako vyhovující. Na lokalitě probíhá od 90. let každoroční kosení travních porostů. Z jejich aktuálního botanického složení lze usuzovat, že tento management je pro daný typ vegetace příliš intenzivní a jednostranně zatěžující a ve výsledku vede k botanickému ochuzení. K jeho možným projevům patří i snížení vitality šafránu. Proto je v plánu péče navržena úprava ochranářských opatření. Carex echinata (ostřice ježatá) typický druh přechodových rašelinišť a rašelinných luk. V zájmovém území roste maloplošně na prameništi u potoka (poblíž studny). Epilobium lamyi (vrbovka Lamyova; C4b) roste roztroušeně při potoce v dolní části území. Jedná se o taxonomicky ne zcela vyhraněné rostliny, s přechodnými znaky k Epilobium obscurum (vrbovka tmavá; C3), která je v širším území poměrně hojným druhem. Morfologicky podobné rostliny jsou velmi časté na synantropně ovlivněných mokřadech, jen v některých případech se vyskytují typičtí jedinci druhu E. lamyi. Galanthus nivalis (sněženka podsněžník; C3, 3) ojedinělé výskyty vedle cesty při dolním okraji území, na místech dřívějších skládek organického odpadu ze zahrádek. Sněženka se na Liberecku (na rozdíl od bledule jarní) přirozeně nevyskytuje a veškeré výskyty ve volné přírodě jsou druhotného původu. Strana 10

11 Hieracium aurantiacum (jestřábník oranžový; C3) V dolní části území u potoka větší počet jedinců, původnost výskytu nejasná. Charakteristický druh krátkostébelných horských trávníků (dosti častý např. v Jizerských horách a Krkonoších), který se druhotně rozšířil i do travních porostů nižších poloh, včetně sídel a lemů silnic, někdy roste dokonce i na starších polních úhorech. Imperatoria ostruthium (všedobr horní) nitrofilní druh, v ČR nejspíše nepůvodní, který se k nám jako užitková rostlina rozšířil v souvislosti s tzv. alpskou kolonizací (v Alpách je původní). Roste často blízko v blízkosti potoků, kde vytváří souvislé porosty, na nové lokality se ale zřejmě již nešíří. Řadu lokalit má i v Jizerských horách a jejich podhůří. Souvislý porost tohoto druhu se nachází u potoka při dolním okraji přírodní památky. Leucojum vernum (bledule jarní; C3, 3) roste na prameništích u potoka, v dolní části území, v souvislých porostech na více metrech čtvereční. Na Liberecku přirozeně se vyskytující ohrožený a zvláště chráněný druh, zdejší výskyt je však s vysokou pravděpodobností nepůvodní. Přirozené rozšíření bledule jarní se kryje s rozšířením minerálně bohatších přeměněných hornin anebo sedimentů z nich vzniklých. Takto je bledule rozšířena v Ještědském hřbetu nebo v Podkrkonoší. Původní výskyt je vázán na lesní prameniště, odkud se bledule spontánně šířila podél vodotečí do odlesněných podhůří. Uvnitř sídel bylo šíření bledule podpořeno i záměrným pěstováním, takže dnes již často nelze spolehlivě odlišit lokality původní, resp. přirozené od druhotných. Z žulových podloží ale přirozené lesní výskyty známy nejsou a tedy i na výskyty v níže ležících odlesněných územích je třeba hledět jako na druhotné, podmíněné pěstováním. Nepůvodnost výskytu bledule bývá často indikována i současným výskytem dalších místně nepůvodních jarních cibulovin, jako je zejména sněženka (Galanthus nivalis), případně narcis (Narcissus pseudonarcissus), různé druhy ladoněk (např. Scilla siberica) nebo i šafránů (Crocus sp.). Myrrhis odorata (čechřice vonná) na území ČR nepůvodní druh, který se podobně jako Imperatoria ostruthium (všedobr horní) rozšířil v pohraničních horách z již zaniklých kultur. Na rozdíl od něj je poněkud hojnější, roste i v lemech komunikací a na různých rumištích, recentně se ale spíše již nešíří. V současnosti je považován za archeofyt. Na Lukášově roste maloplošně pod vyhlídkovou plošinou v dolní části území. Phegopteris connectilis (bukovinec osladičový) kapradina s těžištěm rozšíření v horských lesích. Roste řídce v chudé krátkostébelné louce v jižní části ZCHÚ. Phleum bertolonii (bojínek hlíznatý) suchý trávník pod malou chalupou v dolní části území, maloplošně. Subxerofilní druh rostoucí roztroušeně na mezích, někdy i na ruderalizovaných místech. Platanthera chlorantha (vemeník zelenavý; C3, 3) spolu s Dactylorhiza majalis (prstnatec májový) a D. fuchsii (prstnatec Fuchsův) nejčastější zástupce vstavačovitých v Jizerských horách. Na rozdíl od jmenovaných prstnatců preferuje sušší stanoviště extenzivně sečených luk či travních lemů. Roste na větším počtu lokalit (zpravidla ochranářsky nepodchycených), často v početných, obtížně ohraničitelných populacích. Počty kvetoucích jedinců v jednotlivých letech významně kolísají. V PP Lukášov bylo zjištěno 5 kvetoucích rostlin v sečeném travním porostu vedle cesty v dolní části území. Polygonatum verticillatum (kokořík přeslenitý) význačný druh horských a podhorských lesů, regionálně hojný. Roste řídce při okraji lesa v dolní části území. Rumex aquaticus (šťovík vodní) na prameništi u potoka sporadicky. Na Liberecku méně běžný zástupce mokřadní květeny, ale např. na Českolipsku dosti hojný. Viola tricolor (maceška trojbarevná; C4b) roste maloplošně v horní části území vedle přístupové cesty k č. p. 18, vzhledem k výskytu řady místně nepůvodních rostlin v blízkém okolí Strana 11

12 (zejména sukulentů) nelze vyloučit kulturní původ. V širším okolí jde ovšem o přirozeně se vyskytující druh. Značnou část květeny přírodní památky tvoří pěstované druhy. Jsou to zhruba následující: Aquilegia vulgaris, Aruncus vulgaris, Bergenia crassifolia, Buxus sempervirens, Centaurea montana, Cerastium tomentosum, Hosta sp., Iris graminea, Kerria japonica, Larix decidua, Lonicera sp., Malus domestica, Narcissus pseudonarcissus, Origanum vulgare, Parthenocissus inserta, Phalaris arundinacea cv. Picta, Picea pungens, Pulmonaria officinalis, Rhododendron sp., Ribes uva-crispa, Salix alba cv. Tristis, Sedum hybridum, Sedum spurium, Sempervivum tectorum, Solidago gigantea, Vinca minor, Viola tricolor. 3. AKTUÁLNÍ VEGETACE Území přírodní památky lze charakterizovat jako luční enklávu rozčleněnou skupinami a liniemi dřevin sukcesního původu. Travní porosty jsou převážně jednotného typu, krátkostébelné a druhově velmi chudé, místy je tvoří jen kolem 10 druhů cévnatých rostlin, často je s větší pokryvností vyvinuto mechové patro, které tvoří zejména Rhytidiadelphus squarrosus. Fytocenologicky představují přechody mezi svazy Arrhenatherion elatioris (asociace Poo- Trisetetum flavescentis) a Violion caninae (asociace Festuco capillatae-nardetum strictae). Dominantními druhy trávníků jsou Avenella flexuosa, Agrostis capillaris a Festuca rubra, někdy též Nardus stricta, případně Holcus mollis, řidčeji přistupuje Anthoxanthum odoratum, z dalších graminoidů Carex pilulifera a Luzula campestris. Byliny většinou nemívají vysokou pokryvnost a jsou zastoupeny jen nevelkým počtem druhů, z nichž k nejčastějším patří Bistorta major, Galium saxatile a Hypericum maculatum, roztroušeně pak přistupuje např. Campanula rotundifolia, Pimpinella saxifraga, Potentilla erecta, Veronica chamaedrys. V úžlabině při potoce jsou rozšířeny troficky bohatší typy trávníků, většinou jsou ale degradované a opět druhově chudé, výjimkou je krátkostébelný trávník ve svahu pod malou chaloupkou, který je jediným floristicky bohatším, ovšem jen maloplošně vyvinutým travním porostem v území. V doprovodu potoka jsou rozšířeny mozaikovité fragmenty vlhkomilných luk a lad svazu Calthion palustris (s přechody ke svazům Cardaminion amarae, Glycerio- Sparganion a Petasition hybridi). Stromové skupiny sukcesního původu jsou tvořeny převážně mladými jedinci druhů Acer pseudoplatanus, Betula pendula, Corylus avellana, Fagus sylvatica, Picea abies, Populus tremula, Quercus robur, Salix caprea, Sambucus nigra, Sorbus aucuparia, vzácněji Acer platanoides, Alnus glutinosa, Fraxinus excelsior, Pinus sylvestris a Prunus avium. Porosty jsou nestejnověké až etážovité, většina stromů nepřesahuje věk 40 let. Bylinné patro tvoří doznívající druhy původem z trávníků (např. Agrostis capillaris a Holcus mollis), dále pak obecně rozšířené lesní a pasekové rostliny jako je Anemone nemorosa, Athyrium filix-femina, Avenella flexuosa, Digitalis purpurea, Rubus fruticosus agg., Rubus idaeus, Senecio ovatus, Vaccinium myrtillus. Při severním okraji do území zasahuje svým malým dílem i stará bučina s kontinuálně probíhající přirozenou obnovou buku. Popis vegetace v dílčích částech území lokalitách Detailněji jsou vegetační poměry území popsány v rámci 19 dílčích lokalit, jejich ohraničení je patrné z připojené mapky. Lokalita 1. Okrajová část souvislého lesního porostu. Svažitý terén s místy vystupujícími žulovými balvany až bloky, v lemech projevy ruderalizace z přilehlé obytné zástavby. Hranice přírodní památky je v terénu nejednoznačná, pruhové značení sporadické a matoucí. Strana 12

13 Jádrovou část plochy tvoří prosvětlená kmenovina s převažujícím bukem, dále diferencovaný tyčkovina, místy spíše odrostlá mlazina buku s příměsí klenu, vtroušeně se smrkem, mléčem, bezem černým aj. Stromový porost je zapojený, nestejnověký, při hranici se starými stromy (většinou buky, podružně klen a smrk), v bylinném patru vystupuje zejména mladý buk, další druhy se vyskytují nerovnoměrně: Athyrium filix-femina, Rubus fruticosus agg. (hoj.), Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Urtica dioica. Místy jsou patrné staré skládky převážně organického odpadu. Lokalita 2. Okraj louky se skupinkami mladých bříz, smrků, popř. dalších dřevin a navazující sukcesní lemy v doprovodu výše ležící cesty (smrk, buk, klen, jeřáb, bříza). Trávník v horní části lokality tvoří zejména Festuca rubra a Avenella flexuosa, hojně Agrostis capillaris, méně Holcus mollis a Nardus stricta. Z bylin jsou zastoupeny Anemone nemorosa, Campanula rotundifolia, Digitalis purpurea, Galium saxatile, Hypericum maculatum (hoj.), Luzula multiflora, Potentilla erecta, Stellaria graminea. Zvýšenou pokryvnost vykazuje mechové patro, tvořené druhem Rhytidiadelphus squarrosus. Níže se nachází volně zapojená skupina starších bříz s jednou mladou třešní. Před domkem č. p. 18 s oplocenou zahradou se rozkládá trávník s dominantní Festuca rubra, dále s Agrostis capillaris, Anthoxanthum odoratum, Avenella flexuosa, Carex ovalis, Carex pilulifera, Holcus mollis, Nardus stricta. Byliny jsou zastoupeny v nízkém podílu i v malém počtu druhů: Bistorta major, Potentilla erecta, Hypericum maculatum (lok.), Sanguisorba officinalis (zř.). Časně zjara tu kvetou nepočetné šafrány. Lokalita 3. Za travnatou cestou je louka květnatější, následujícího složení: Festuca rubra (dom.), Agrostis capillaris, Luzula campestris, Holcus mollis; Alchemilla sp., Campanula rotundifolia, Galium album, Hypericum maculatum (hoj.), Pimpinella saxifraga, Ranunculus acris, Stellaria graminea. Skupina mladých ovocných dřevin (miniaturní sad): poněkud chřadnoucí jabloně (žloutnoucí listy, prosychající větve). Výše ve svahu opět oligotrofní trávník s Avenella flexuosa (dom.), Agrostis capillaris, Festuca rubra, Holcus mollis (lok. hoj.), v mechovém patru bohatě Rhytidiadelphus squarrosus, podružně Pleurozium schreberi. Lokalita 4. Skupina odrostlých náletových dřevin různého věku. Převládá bříza, v příměsi vystupuje buk, dub letní, jeřáb ptačí, smrk ztepilý, javor klen, topol osika. Bylinné patro sukcesního typu tvoří Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Holcus mollis (lok. dom.), Stellaria graminea, Dryopteris carthusiana, Rubus fruticosus agg. Lokalita 5. Luční pruh při horním okraji území. Oligotrofní trávník s ostrůvky Vaccinium myrtillus, travní složku tvoří zejména Avenella flexuosa, doprovodně Agrostis capillaris a Festuca rubra, Holcus mollis (lok. dom.), Anthoxanthum odoratum. Byliny jsou zastoupeny s nízkou pokryvností: Bistorta major (zř.), Campanula rotundifolia, Galium saxatile, Hypericum maculatum, Silene vulgaris, Sorbus aucuparia juv., Stellaria graminea. Bohatě vyvinuto je mechové patro s Rhytidiadelphus squarrosus. Lokalita 6. Sukcesní dřeviny v lemu cesty: buk, smrk, klen, jeřáb, bříza. Bylinné patro: Holcus mollis (hoj.), Agrostis capillaris, Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus, Rubus fruticosus agg., zmlazující dřeviny: Fagus sylvatica, Sorbus aucuparia, Quercus robur, Picea abies. Jedná se o diferencovaný mladý porost, jehož starší složku tvoří smrk ve věku let (do 20 m výšky), nesouvislou výplň pak listnaté dřeviny různého věku, zasahující i do keřového a bylinného patra. Lokalita 7. Vrstevnicová stromová mez. Stromové, případně keřové patro: převládá bříza se smrkem, jejich doprovod tvoří jeřáb, buk, klen, líska a vzácně i borovice lesní. Bylinné patro: Rubus fruticosus agg. (na skládce sena hojně), Avenella flexuosa (hoj.), Holcus mollis, Vac- Strana 13

14 cinium myrtillus, Digitalis purpurea. Základ liniového porostu tvoří starší smrky, zřejmě ± stejného věku, možná z výsadby, další dřeviny (zejména buk) vystupují většinou v podúrovni. Lokalita 8. Louka na JV oligotrofní, s Avenella flexuosa (dom.), Agrostis capillaris, Festuca rubra, Holcus mollis, Rhytidiadelphus squarrosus (hoj.), takřka bez bylin. Dále na SZ volný hlouček dřevin (bříza, klen, jeřáb, v podúrovni též buk a smrk, kolem stromů v podrostu Athyrium filix-femina, Dryopteris dilatata, Dryopteris carthusiana, v okolí též Phegopteris connectilis. V otevřenější části louky na SZ porost poněkud vitálnější, s dom. Festuca rubra a Agrostis capillaris, dále s Holcus mollis, stále však s velmi malým podílem bylin: Campanula rotundifolia, Hypericum maculatum, Ranunculus acris, Veronica chamaedrys, v mechovém patru nerovnoměrně Rhytidiadelphus squarrosus. Lokalita 9. Větší sukcesní remíz v centrální části území. Stromové patro: bříza a klen, vtroušeně olše lepkavá a jasan. V podúrovni: hojně buk, dále klen, dub letní, jeřáb, líska a bez černý. Bylinné patro: Vaccinium myrtillus, Athyrium filix-femina, Anemone nemorosa, Rubus idaeus. V nesouvisle vyvinuté horní etáži převládá klen, okrajově vystupuje olše lepkavá, jasan a smrk, v podúrovni převažuje buk, bylinné patro je nesouvisle vyvinuto. Světlina před oplocenou zahradou (tj. v západní části lokality). Aegopodium podagraria, Agrostis capillaris, Alopecurus pratensis, Anthriscus sylvestris, Athyrium filix-femina (hoj.), Dactylis glomerata, Elytrigia repens, Holcus mollis (hoj.), Hypericum maculatum, Myosotis arvensis, Ranunculus repens, Stellaria graminea, Veronica chamaedrys. Zpustlá loučka s patrnými starými skládkami a projevy ruderalizace, okrajově Sambucus nigra a zplanělá Kerria japonica. Lokalita 10. Stromová mez na spádnici. Porost mladého až středního věku, nestejnověký, víceméně etážovitý. Horní stromová etáž: bříza a klen, podružně smrk a jasan. Stromová a keřová podúroveň: buk, dub, klen, jeřáb, líska. Bylinné patro: Vaccinium myrtillus (hoj.), Rubus fruticosus agg., Holcus mollis, Digitalis purpurea; ovlivněno ukládáním posečené biomasy. Lokalita 11. Svahová louka v jižní části ZCHÚ, největší travní porost v území. V horní části oligotrofní fáze s hojnými Avenella flexuosa, Galium saxatile, dále s Bistorta major, Hypericum maculatum aj. Shora zasahují výběžky lesního pláště diferencované mlaziny až tyčkoviny osiky s příměsí jeřábu, břízy, klenu a buku, v bylinném patru s Avenella flexuosa a Vaccinium myrtillus, méně s Galium saxatile a Rubus fruticosus agg. Níže vystupují již jen solitérní břízy a smrky. Louka v nižší části: střídavě dominuje Avenella flexuosa a Festuca rubra, s menší pokryvností se na travní složce podílí Agrostis capillaris a Nardus stricta. Byliny jsou většinou zastoupeny jen s malou pokryvností, zpravidla jde o Bistorta major, Galium saxatile a Potentilla erecta, místy též Anemone nemorosa, Stellaria graminea, Vaccinium myrtillus (lok. hoj.). Louka jako celek je víceméně oligotrofní, floristicky chudá, s malým podílem bylin. Relativně živnější fáze se nacházejí při úpatí svahu (zde např. vyšší pokryvnost Bistorta major, roztroušeně Ranunculus acris, z úžlabiny zasahuje Alopecurus pratensis). Mechové patro je souvisleji vyvinuto hlavně v horní části svahu. Roste tu početně, ale dosti nerovnoměrně šafrán, především v horní a dolní části (zde s výraznými přesahy na parcelu č. 278 vně přírodní památky (hranice mezi parcelami je zde nezřetelná). Na velké části plochy se vyskytují pouze sporadické rostliny (stav v r. 2016). Lokalita 12. Malá skupinka náletových dřevin. Volně zapojený porost břízy s příměsí osiky, jívy a olše lepkavé, v podúrovni (víceméně keřového vzrůstu) též buk, podružně jeřáb a bez černý. Bylinné patro je ovlivněno skládkováním posečené biomasy, tvoří je zejména Aegopodium podagraria, Galium aparine, Holcus mollis, Urtica dioica. Strana 14

15 Lokalita 13. Mez v krátkém svahu nad pramenným zářezem. Diferencovaný porost sukcesních dřevin, ve věku cca 30 let. Převládá javor klen (zčásti starší stromy) a líska, doprovodně vystupuje jeřáb ptačí, bříza, jasan, třešeň a bez černý. V bylinném patru roste zejména Vaccinium myrtillus (hoj.), Anemone nemorosa, Athyrium filix-femina. Lokalita 14. Loučka v klínu mezi remízky. Troficky poněkud bohatší porost, jehož travní složku tvoří Festuca rubra, Agrostis capillaris, Avenella flexuosa, Holcus mollis, Poa trivialis, z bylin jsou zastoupeny Bistorta major, Galium saxatile, Hypericum maculatum, Potentilla erecta, Anthriscus sylvestris (lok.), Vaccinium myrtillus (lok.). V rohu na SZ se nachází zlomená mladá jabloň. Početný výskyt šafránu, v minulosti zřejmě těžiště místní populace. Lokalita 15. Okrajová část lesního komplexu. Porost v dosti příkrém svahu sv. orientace, s místy vystupujícími žulovými balvany až bloky. Na východní straně sukcesní plášť tvořený mladým klenem, bukem, jeřábem, břízou a lískou, v bylinném patru Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Holcus mollis, Athyrium filixfemina, Anemone nemorosa; skládky sena. Dále při zarostlém průseku elektrovodu mladý buk a bříza. Jádrovou část plochy tvoří diferencovaná kmenovina buku (vtroušeně s břízou, jasanem a klenem), víceméně etážovité struktury, s probíhající přirozenou obnovou buku v různých výškových úrovních. V bylinném patru vystupuje většinou jen zmlazený buk, kromě něj se zejména při úpatí svahu uplatňují indikátory submezotrofních lesů: Galeobdolon montanum (hoj.), Oxalis acetosella (hoj.), Athyrium filix-femina, Anemone nemorosa, Poa nemoralis, Prenanthes purpurea. V zamokřeném terénu při potoce roste též Caltha palustris, Cardamine amara, Crepis paludosa, Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium oppositifolium, Petasites hybridus, Urtica dioica. Dolní lem lesa tvoří mladý klen, jasan, buk, v keřovém patru též bez černý. Lokalita 16. Drobná loučka v lemu cesty při dolním okraji ZCHÚ. V mírném svahu se nachází neudržovaný trávník úhorového vzhledu, s převahou Agrostis capillaris a Holcus mollis, dále s Galium album, Hypericum maculatum a Ranunculus repens, okrajově též s Athyrium filix-femina a Digitalis purpurea. Lokalita 17. Sukcesní remíz v severovýchodní části ZCHÚ. V dlouhodobě neudržované louce či pastvině se rozšířily mladé náletové porosty, které již místy vytvářejí souvisleji zapojený porost. V další části plochy je porost dřevin volně zapojený, ve vrcholové poloze se dosud zachovala víceméně otevřená plocha s degradovaným zbytkem trávníku. Porost ve svahu je charakteru výrazně nestejnověkého mladého porostu, který lze označit jako diferencovanou tyčkovinu. Na druhové složení se největší měrou podílí klen a bříza, o něco méně buk, podružně líska, smrk a krušina. Bylinné patro tvoří Athyrium filix-femina, Holcus mollis, Fragaria vesca, Vaccinium myrtillus (hoj.), Galeopsis sp., Avenella flexuosa (hoj.), Rubus idaeus. Horní část svahu zaujímá volně zapojený porost břízy, podružně se smrkem, klenem a lískou. Bylinný podrost tvoří zapojený trávník s dom. Avenella flexuosa, dále s Holcus mollis, Galium saxatile a Vaccinium myrtillus. Na jihu u chalupy rostou stromy středního věku, včetně jednoho staršího jasanu, v keřové úrovni též mladý smrk pichlavý (Picea pungens). Výše ve svahu pak následují četné starší břízy, v keřovém patru mladé buky, duby letní a smrky. Četné pařezy ukazují, že zde v minulosti rostly i starší stromy, které byly postupně vymýceny (některé i v tomto roce). Bylinné patro tvoří zbytky druhově chudých trávníků s Avenella flexuosa, Agrostis capillaris, Festuca rubra, Holcus mollis, Hypericum maculatum, Stellaria graminea. Východní lem Strana 15

16 zbytkového bezlesí tvoří pruh starších smrků a bříz (v keřovém patru buk s jeřábem), v bylinném patru převažuje Avenella flexuosa a Vaccinium myrtillus. Jižní část lokality nad chalupou: i zde pokračují oligotrofní trávníky s Agrostis capillaris, Holcus mollis, Avenella flexuosa, Hypericum maculatum, Carex pilulifera, Bistorta major, Vaccinium myrtillus. U lesa roste několik keřů pěstovaných pěnišníků (Rhododendron sp.). roztroušené zmlazení buku, méně břízy, dubu letního a lísky. Lokalita 18. Pramenná úžlabina v horní části. Ve svahu pod vyhlídkovou terasou se nachází nitrofilní lemový porost s Petasites hybridus (hoj.), Urtica dioica, Galium aparine, Dactylis glomerata, Myrrhis odorata (lok.), Aegopodium podagraria, Anthriscus sylvestris, Poa trivialis, Alopecurus pratensis, Elytrigia repens. Níže od cesty navazuje floristicky chudší mezofilní louka poněkud úhorovitého vzhledu. Její druhovou garnituru tvoří Festuca rubra, Agrostis capillaris, Holcus mollis, Stellaria graminea, Bistorta major, Hypericum maculatum, Veronica chamaedrys, okrajově i několik jedinců Platanthera chlorantha. V břehu cesty roste líska, vedle malé chalupy (původně stodoly) početně vysazený pěnišník (Rhododendron sp.), šípková růže, buk a jeden vzrostlý klen. Pramenný, resp. potoční zářez. V horní části nejprve převážně bylinné lemy s Petasites hybridus (lok.), Chaerophyllum hirsutum (hoj.), Poa trivialis (hoj.), Caltha palustris, Crepis paludosa, Glyceria fluitans, Chrysosplenium alternifolium, Chrysosplenium oppositifolium. Při pravém břehu počínajícího potůčku se nachází mokrá loučka tohoto složení: Anthoxanthum odoratum, Caltha palustris, Carex echinata (lok.), Crepis paludosa, Festuca rubra, Galium palustre, Glyceria fluitans, Chaerophyllum hirsutum, Juncus effusus, Lotus uliginosus, Myosotis nemorosa. Loučka záhy vyznívá, potok se zahlubuje a jeho břehy jsou sušší. Nad levým břehem se nachází uzamčená studánka, v plošné omezených mokřinách při potůčku rostou mj. tyto druhy: Scirpus sylvaticus, Lotus uliginosus, Chaerophyllum hirsutum, Crepis paludosa, Phalaris arundinacea cv. Picta, Glyceria fluitans, Leucojum vernum, Epilobium lamyi, Rumex aquaticus, Agrostis canina. Lokalita 19. Pramenná úžlabina v dolní části. Ve svahu pod cestou se rozkládají druhově bohaté mezofilní trávníky (zejména v blízkosti chaloupky). V travní složce převažuje Festuca rubra a Agrostis capillaris, přistupuje Avenella flexuosa, Anthoxanthum odoratum, Briza media, z bylin jsou rozšířeny Achillea millefolium, Alchemilla sp., Bistorta major, Campanula patula, Campanula rotundifolia, Hieracium aurantiacum (lok.), Hieracium pilosella, Hypericum maculatum, Leontodon hispidus, Leucanthemum ircutianum, Pimpinella saxifraga, Plantago lanceolata, Potentilla erecta, Ranunculus acris, Stellaria graminea, Veronica chamaedrys; při vlhkém úpatí též Chaerophyllum hirsutum, Bistorta major, Ajuga reptans. Poblíž potoka se nacházejí dvě mladší švestky (Prunus domestica), při potoce ve cca 2 m širokém pruhu roste Glyceria fluitans, Poa trivialis, Alopecurus pratensis, Chaerophyllum hirsutum, Crepis paludosa Athyrium filix-femina, Epilobium lamyi, Lysimachia nemorum, Stellaria alsine, níže u lesa též Petasites hybridus. V levém břehu potoka ze svahu zasahuje druhově chudý trávník úhorové fyziognomie s Holcus mollis, Agrostis capillaris, Vaccinium myrtillus aj. Břehy potoka níže, při lesním okraji. Ve stromovém patru mladý klen, podružně buk, bez černý, vrba křehká a smuteční vrba bílá. V bylinném patru Galeobdolon montanum, Chaerophyllum hirsutum, Petasites hybridus, Lysimachia nemorum, Campanula trachelium (zř.), Chrysosplenium oppositifolium, v levém břehu též větší porost Imperatoria ostruthium, dále hojně Rubus fruticosus agg. a Galeobdolon montanum. Strana 16

17 Fytocenologické snímky na trvalých plochách Trvalá plocha Luk1 Luk2 Luk3 Luk4 plocha snímku (m 2 ) nadm. výška (m) orientace (stupně) svažitost (stupně) celková pokryvnost T (%) pokryvnost E3 (%) pokryvnost E1 (%) pokryvnost E0 (%) E3 stromové patro: Betula pendula... 2a E1 bylinné patro: Festuca rubra 3-4 2a 3-4 2a Agrostis capillaris 2b-3 2m 2b 2m Avenella flexuosa 2a Hypericum maculatum 1 + r. Holcus mollis 1.. 2a-2b Campanula rotundifolia r. +. Potentilla erecta r. r. Galium saxatile. 3 2a-2b. Bistorta major. 2a-2b 2b-3. Veronica chamaedrys +... Rumex acetosa +... Pimpinella saxifraga r... Stellaria graminea r... Achillea millefolium r... Luzula campestris. r.. Rubus fruticosus agg Rumex acetosella... + Urtica dioica... r juvenilní dřeviny: Acer pseudoplatanus r... Fagus sylvatica... + Quercus robur... r E0 mechové patro: Rhytidiadelphus squarrosus Pleurozium schreberi. 1.. všechny snímky byly zapsány dne Doplňující informace: TSP poznámka zem. délka zem. šířka Luk1 degradovaná oligotrofní louka v horní části ZCHÚ Luk2 oligotrofní louka v jz. části ZCHÚ, blízko lesního okraje Luk3 živnější část louky blízko úpatí Luk4 zpustlá loučka při sv. okraji ZCHÚ, mírný zástin mladými břízami rostoucími vně plochy snímku zeměpisné souřadnice v systému WGS-84 jsou uvedeny ve formátu ddmmss.s Strana 17

18 Obrázek 1: Vymezení lokalit botanického popisu (světle modře) a lokalizace trvalých snímkových ploch (žlutě). Strana 18