Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, ještě vůbec nevím, kde, kdy a jak se bude letošní Výroční zpráva tisknout. Možná se vám nakonec dostává do rukou

Transkript

1

2

3 Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, ještě vůbec nevím, kde, kdy a jak se bude letošní Výroční zpráva tisknout. Možná se vám nakonec dostává do rukou hybrid mezi tím, co jsme chtěli, a tím, co bylo za dané situace a při našich finančních možnostech reálné. Přesto doufám, že se vám bude líbit. Co vás čeká? Samozřejmě skvělé! Nekecám! Já z nich byla opět úplně vedle - nadšená a potěšená. Píše se tu o tom, jak se šplhá do nebes i jak se z nebes padá dolů (úmyslně a téměř kontrolovaně). Jak stateční rekové, strádající nedostatkem příležitostí vyniknout, lákají do hor sličné princezny, aby na ně lovili vyhladovělé draky, zatímco skromní chasníci bez pomoci návnad loví opravdu tučné horské prvovýstupy. Je tu také návod, co dělat, abyste se dostali do zatraceně vypečeného dobrodružství, a jinde zase několik dobrých rad co nedělat, abyste se takovému dobrodružství úspěšně vyhnuli. Zkrátka, jsou tématicky velmi pestré, vtipné, poučné i inspirativní. Těžko hledám slova, kterými bych poděkovala všem těm, kteří se na vzniku letošní výročky podíleli. Autorům patří, samozřejmě, neskonalý dík za jejich výtvory i výbornou a pružnou spolupráci. Těm, kteří mi v tak krátkém čase poslali své dokonale roztříděné výstupy, za jejich vstřícnost a shovívavost. Marečkovi za obrovskou pomoc při sazbě a za vytvoření titulní strany. Jardovi a Majce za příkladnou pečlivost a preciznost při sestavování zprávy o hospodaření. A v neposlední řadě Lájošovi za trpělivé a obětavé čtení a jazykové korekce většiny zde prezentovaných článků, kterými si kreativně zpestřoval jinak neproduktivní chvíle běžně vyplněné principiálně neagilním a nudným spánkem. Snad vám všem přinese čtení této výročky podobné potěšení jako mně její příprava. Janča

4 foto: Pavel Nesvatba

5 Hospodaření oddílu 3 Výstupy 5 Francie 15 Tatry mýma očima 18 Prváč na Sans Nom 20 Bitka na Bišíku 24 Splněný sen 25 Jak optimisté převálcovali pesimisty 27 Tenkrát na jihozápadě 30 Letní (nováčkovské) Tatry 32 Bergell 33 Ferrata v Höllentalu 37 Black Diamond DryToolCup 38 Támhle za kopcem je Sarajevo Prvovýstup Karouškem 46 Továrna na dobrodružno 48 Rychlý výpad do Tater 53 Rallye Jeseníky Past na myši 55 Mezi nebem a zemí 57 Cesta do pohádky 59 Chamonix Stoupy a kol. 62 La prima di Dolomiti 64

6

7 Hospodaření oddílu v roce 2012 Revizní komise HO Lokomotiva Brno na svém zasedání provedla kontrolu finančního hospodaření oddílu ke konci roku Komisi byly předloženy účetní doklady, přehled příjmů a výdajů (odděleně hotovostní a bezhotovostní platby) a hotovost v pokladně. Komise zkontrolovala výši hotovosti, a provedla namátkovou kontrolu shody platebních dokladů s předloženým přehledem příjmů a výdajů, se zaměřením zejména na operace převyšující 1000 Kč. Komise konstatovala, že účetnictví je vedeno přehledným a úplným způsobem, hotovost v pokladně odpovídá vykázaným hotovostním příjmům a výdajům a taktéž stav bankovního účtu je ve shodě s předloženými doklady o bezhotovostních platbách. Hospodaření roku 2012 skončilo s kladným výsledkem 11, Kč. Jaroslav Chyba Příjmy 441, Kč Výdaje 429, Kč Příspěvky 52, Kč Odvod do TJ, ČHS 49, Kč Dotace TJ 15, Kč Bankovní poplatky 1, Kč Dotace Město 15, Kč Zimní tatry 71, Kč Bankovní úrok Kč Horoškola - instruktoři 23, Kč Zimní tatry 71, Kč Letní tatry 34, Kč Horoškola 24, Kč DryTool 222, Kč Letní tatry 36, Kč Rajče - pronájem 9, Kč DryTool 211, Kč Rallye Jeseníky 1, Kč Rajče - výběr od členů 8, Kč Pod Parou 4, Kč Sklad - půjčovné 3, Kč Webová doména Kč Výroční zpráva 2, Kč Výroční schůze 10, Kč Prodej trika 2, Kč Pokladna Běžný účet Stav k , Kč Stav k , Kč Stav k alka.eu 34, Kč Stav k , Kč 3 hospodaření

8

9 Domácí skalky Rudice Šípkový král 9- PP P. Vrtík, M. Richter Holštejn Věčně bez peněz 9- PP P. Vrtík, P. Svoboda Holštejn Volání divočiny 9- RP P. Vrtík, Š. Patermanová Moravský kras Holštejn Žákův žák 9- RP P. Vrtík, Š. Patermanová Sloup Psycho light 9-/9 PP P. Vrtík, D. Kulhaim Sloup Direk Drive 9- PP P. Vrtík, P. Soudek Krkavčí skála Mouřenín 6 RP M. Nováček Za Indií Narovnání Grand Prix 6 RP M. Nováček Krkavčí Yosemitská 8- PP L. Petráš, P. Neuwirth Zahraniční skalky Folster Falls Diamond Cutter 5.10b/c OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Tennessee Folster Falls Narcissism 5.10b/c OS Z. Vlasatá, J. Vlasatý Lilly Gorge Stairway to Heawen 5.10d OS Z. Vlasatá, J. Vlasatý Lilly Gorge Stairway to Heawen 5.10d OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Tennessee Wall In Pursuit of Excellence 5.9 OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Tennessee Wall Nappy 5.7 OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Red River Gorge Darwin Loves You 5.9 OS Z. Vlasatá, J. Vlasatý Kentucky Red River Gorge Armed Insurection 5.10d OS Z. Vlasatá, J. Vlasatý Red River Gorge Johnny on Roofies 5.11a OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Red River Gorge Donor 5.11b OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá alka.eu 5 výstupy

10 Zahraniční skalky Rifle Primer 5.11b OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Rifle Red Dawn 5.11d RP J. Vlasatý, Z. Vlasatá Colorado Rifle Red Dawn 5.11d AF Z. Vlasatá, J. Vlasatý Rifle Good Moanin 5.11b OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Rifle Good Moanin 5.11b OS Z. Vlasatá, J. Vlasatý Rifle Smell the Coffee 5.11b AF Z. Vlasatá, J. Vlasatý Rifle Smell the Coffee 5.11b AF J. Vlasatý, Z. Vlasatá Vedauwoo Nautilus Friday the Thirteenth 5.10a OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Nautilus Middle Parellel Space 5.9 OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Nautilus Captain Nemo's Nemesis 5.12a AF L. Petráš, J. Vlasatý, Z. Vlasatá Lower Psychoholic Wall Strangely Compleeted 5.12a OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Godfather As Wicked as it Seems 5.12 a OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá French Cattle Ranch Center El Shinto 5.12 a OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Ten Sleep Canyon Shinto Wyoming Flower Child 5.11d OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Shinto Wyoming Flower Child 5.11d OS Z. Vlasatá, J. Vlasatý Shinto Wyoming Flower Child 5.11d OS L. Petráš, J. Vlasatý, Z. Vlasatá Lower Psychoholic Wall Strangely Compelled 5.12a PP L. Petráš, J. Vlasatý, Z. Vlasatá Crematorium Roof Burning Grandma Bones 5.11b OS L. Petráš, J. Vlasatý, Z. Vlasatá French Cattle Ranch Slightly Toasted Cracker 5.11d OS L. Petráš, J. Vlasatý, Z. Vlasatá French Cattle Ranch Center El Shinto 5.12b OS L. Petráš, J. Vlasatý, Z. Vlasatá Arco La Gola Zappata 6c+ PP L. Petráš výstupy 6 alka.eu

11 Zahraniční skalky C. of Rocks Parking Rock - East Beauty and the Beast 5.10a PP L. Petráš, J. Vlasatý, Z. Vlasatá Elephant Rock What Thin 5.7 OS fs L. Petráš W. Virginia New River Gorge The Glass Onion 5.10b OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá New River Gorge The Glass Onion 5.10b OS Z. Vlasatá, J. Vlasatý Písky Trůn Čistič Viktor IXb AF M. Žák, Z. Konečný Labák Zrcadlo Světelný rok IXc OS V. Pavelka, M.Žák Majdaléna Levitace IXc AF M. Žák, V.Wolf Baldric free line Xb AF M. Žák, jištěn Hrad Stavitelský zázrak VIIIa OS M. Žák, T. Pilka, J. Novák, M. Kalová Král Výsada králů IXb AF T. Pilka, M. Žák Pegas Bílé myšky VIIIa AF M. Žák, M. Kalová Adršpach Babiččina lenoška Mejdan s prudkou elegancí VIIIb AF R.Lienerth, P.Smejkal, V.Bambuch Kat Elektrické křeslo VIIIb AF R.Lienerth, P.Smejkal Efendi Pánská jízda VIIIa AF M. Žák, T. Pilka, M. Kalová Hrad Jubilejní VIIa AF T. Vidlák, J. Vlasatý, P. Kočvara, L. Petráš Dvorská Nekonečný příběh direct IXc AF M. Žák, T. Pilka alka.eu 7 výstupy

12 Písky Lidečko Čertovy skály Quo vadis? 8- RP L. Petráš, J. Vlasatý Čertovy skály P+M 8 RP L. Petráš, J. Vlasatý Čertovy skály Vítězný únor 8- OS L. Petráš, J. Vlasatý Strejček Šambala Xb AF J. Hujíček, M. Žák Teplice Skalní koruna Polovina prázdnin IXa AF M. Žák, T. Pilka, M. Kalová Žezlo Údolní VIIIa OS R.Lienerth, M.Kleinjan, F.Penders Lední medvěd Údolní VIIIa AF R.Lienerth, M.Kalová Křižák Podsvětí Prokrustovo lože VIIb OS L. Petráš, J. Vlasatý, Z. Vlasatá Pevnost Slabina v hradbách VIIIa OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá, L. Petráš Vícedelkové skalní lezení sportovního charakteru Rax Preinerwand Plattenspieler 6 OS M. Nováček, M. Krůček En Vau Pilier Gauche de la Passerelle 6a+ OS R. Demauve, Z. Schmidtová En Vau Super Calanque 5c OS R. Demauve, Z. Schmidtová Calanques En Vau Le Saphir 5a OS R. Demauve, Z. Schmidtová Sormier Le Couchant 5c OS R. Demauve, Z. Schmidtová Sormier Pilier Nord Est Intégral 6a OS R. Demauve, Z. Schmidtová En Vau Le Couchant 5c OS R. Demauve, Z. Schmidtová Blechmauer Blechmauerverschneidung 6 Flash P. Bukač, P.Koutská Höllenthal Vordere Klobenwand Nix für Suderer 6 OS P. Bukač, P.Koutská Wachthüttelturm Weichtalwichtel 6+ OS P. Bukač, P.Koutská Stadelwand Direkte Richterkante 5+ OS P. Kašpar, M.Černá výstupy 8 alka.eu

13 Vícedelkové skalní lezení sportovního charakteru Rotewand Rotewand Elk Meadows 7- OS P. Bukač, P.Koutská Rotewand UFO 6+ OS P. Bukač, P.Koutská Rotewand Feurvogel 6 AF P. Koutská, P. Bukač Vícedelkové skalní lezení tradičního a smíšeného charakteru Berg. Piz Gemeli Žehlička 5 OS M. Nováček, M. Mužátková Puppy Dome Battle of the Bulge 5.8 OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Yosemite Cathedral Peak Southeast Buttress 5.6 OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Fairview Dome Regular Route 5.9 OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Stately Pleasure Dome West Crack 5.7 OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Verc. Höll. Vedau. Aiguilles de Saou No Man's Land 6a OS R. Demauve, Z. Schmidtová Lechnermauern Kowelkapfeiler 6+ AF P. Bukač, P.Koutská Nauilus Middle Parallel Space OS J. Vlasatý, L. Petráš alka.eu 9 výstupy

14 Horské výstupy letního charakteru Gesause Tieflimauer Westkante 4+ OS M. Ficker, T. Jachan Kalbling Herbst -Scholz 4+ OS M. Ficker, T. Jachan Sparafeld Diagonale 5Ao OS M. Ficker, T. Jachan Petit Jorasses Anouk 6c OS D. Janák, P. Vrtík Aig. du Moine Miss tique 6c+ OS D. Janák, P. Vrtík Aig. Du Midi Španělská cesta 6b+ OS R.Kozelka R. Lienerth Aig. Du Midi Kaufman 6c OS L.Pálka, J.Šimůnek, L.Kožíšek Aig. Du Midi Mazaud 7a OS R.Lienerth, P.Žofka Aig. Du Midi Super Dupont 7a L.Pálka, M.Kratochvílová Aig. Du Midi Rebufat 6a OS L.Pálka, M.Kratochvílová Aig. Du Midi Pilier Frendo IV/2/5c OS L.Pálka, M.Kratochvílová Chamonix Triangle du Tacul Gabarou II/4+ OS L.Pálka, M.Kratochvílová, M.Peťo Triangle du Tacul Gabarou II/4+ OS R.Lienerth, P.Girg Arete Cosmique Couloir Vogler III/4+/M4 OS R.Lienerth, P.Girg Arete Cosmique Goulotte perroux III/4+/M5 OS R.Lienerth, D. Janák, M.Peťo Aig. Du Chardonet Aurelie/feutren IV/5 OS L.Pálka, R.Lienerth Aig. Blatiere Fidel fiasco 6c+ OS L.Pálka, R.Lienerth Aig. Blatiere Destroy 6c+ OS L.Pálka, R.Lienerth Aig. Peigne le Passe Mongol 6c+ AF R.Lienerth, J.Michalko Aig du Pouce Pouce Cafe 6b+ OS R.Lienerth - jištěné sólo Aig. Du Fou American Direct 7b+ PP M.Peťo, D. Janák výstupy 10 alka.eu

15 Horské výstupy letního charakteru Bergell G. Piz Badile Nordkante 5a OS J. Pospíšilová, O. Palacký Piz Badile Via Cassin 6a OS R. Demauve, R. Petit, Z. Schmidtová Dente della Vecchia Via Fiorelly 5c OS M. Nováček, M. Mužátková Grossglockner Stuedlgrat 3+/A0 OS O. Palacký,J. Šlesinger Vých. Žeruchová veža Cesta cez knihu V OS P. Koutská, P. Bukač Vých. Žeruchová veža Čepelova cesta VI AF P. Bukač, P.Koutská Jastrabia veža Smrt vegetariánom VI- OS P. Bukač, P.Koutská Čierny štít Puškášov pilier IV-V OS P. Koutská, P. Bukač Vel'ký Ganek Západný pilier V OS P. Bukač, P.Koutská Vysoké Tatry Dračí štít Južný pilier IV OS P. Bukač, P.Koutská Volia veža Štáflovka V- OS P. Koutská, P. Bukač Ošarpance Magické oko 7 OS L. Petráš, J. Pospíšilová Žabí kůň Litvaniho cesta 5 OS M. Nováček, M. Krůček Galérie ganku Puškášov pilier 5 OS M. Nováček, M. Krůček Volia veža Štáflofka 5 OS M. Nováček, M. Krůček Ošarpance Puškášova cesta 6+ OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Ostrva Dieška na Lavou Vežu 7- OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá Wyoming Cimy Pingora South Buttress 5.6 OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá, L. Petráš Pingora Northeast Face IV, 5.8 OS J. Vlasatý, Z. Vlasatá, L. Petráš Wolfs Head East Ridge 5.6 OS Z. Vlasatá, L. Petráš Cima Piccola Spigolo Giallo 6+ OS P. Urbánek, L. Petráš Cima Grande Comici+Dimai 6b+ AF P. Urbánek/ L. Petráš alka.eu 11 výstupy

16 Zimní horské výstupy a velehorské výstupy smíšeného charakteru Tupá Rebro Andráši-Gálfy 3 OS M.Nováček, J.Schlesinger Tupá Puškašové rebro 3-4 OS M.Nováček, J.Schlesinger vysoké Tatry Tupá Mączkovo rebro III. - IV. OS FS L. Petráš Tupá Rebro Culka - Wiencziller III. OS FS L. Petráš Malý Kežmarský štít Bocek-Šádek VI OS R.Lienerth, P.Urbánek Malý Kežmarský štít Koncert sa nekonal IV OS R.Lienerth, P.Urbánek Malý Kežmarský štít Scepanští IV OS L.Petráš, T.Lenc Galerie Ostrvy Dieška/Kocková IV+ OS R. Lienerth, S. Kalášek Wal. Cham. Matterhorn N face, cesta Schidtů IV/4/M5 OS 7 hod D.Janák, R.Lienerth Sans Nom Alpes Angels M7/A1 FA P. Vrtík, M. Doležal Ledy Rak. Stubachtal Eis Walzer IV/5+ OS R.Lienerth, P.Girg Stubachtal Glasere Madona original austieg IV/4+ OS R.Lienerth, P.Girg výstupy 12 alka.eu

17 Závody Saas Grund Mistrovství světa juniorů 2. místo M. Kratochvílová BD Cup Brno Evropský pohár 3. místo M. Kratochvílová DryTooling Gutovka 2. místo M. Kratochvílová Gutovka 5. místo P. Vrtík BD Cup Brno Evropský pohár 11. místo P. Vrtík Gutovka 6. místo R. Lienerth Gutovka 4. místo L. Pálka alka.eu 13 výstupy

18

19 Francie Jaro 2012 ( ) Po dvouleté pauze, způsobené odmítnutím účasti mého dlouholetého spolulezce Petra, jsem se letos rozhodl odjet do Francie stůj co stůj. Dny volna se totiž poskládaly přesně tak, jako tomu bylo v roce 2009 (na deset dnů zájezdu padlo pouze pět dní dovolené). Petr mi však dal již třetí rok po sobě košem, tak jsem dal nakonec přednost mládí. Václav mladší zrovna letos mohl jet se mnou (už měl po zkouškách), tak dostal za úkol sehnat druhou lezeckou dvojici. Týden před odjezdem to údajně jistí účastníci odřekli, další náhradní dvojice to odřekla den před odjezdem. Takže letošní zájezd za lezením do jižní Francie se tedy uskutečnil pouze ve dvou. Ale i tak to mělo smysl odjet tam, kam nás to táhne po sametové revoluci pravidelně rok co rok. Ale popořádku. V sobotu ráno po velmi krátké noci (práce na komplu až do brzkého rána) jsme konečně vyrazili za svým cílem. Není nutno popisovat cestu přes Rakousko, Německo a Itálii. V Brennerském průsmyku bylo tentokrát slunečno. Za ty dlouhé roky, co jezdím do Francie a Itálie za lezením, jsem zažil slunečné počasí v Brenneru asi jen třikrát... Jeli jsme s krátkými přestávkami celý den, takže se nám podařilo k večeru být v Itálii blízko Janova. Tam se však bohužel nedá přespat na divoko, tak jsme sjeli do městečka Ovada a za ním u jednoho polorozpadlého domu na kraji lesa jsme to konečně zapíchli. Večeři jsme připravovali už za tmy. Během noci kolem nás 3x projelo terénní auto to nás kontrolovali místní, zda nepácháme nějaké nepravosti. V neděli ráno nás probouzí celkem intenzivní déšť, tak rychle vylézt ze spacáků a hodit je včetně karimatek do auta. Vařit se nedalo, tak odjezd bez snídaně směr Genova. Po ujetí cca 100 km se konečně rozjasnilo, takže u Montelimaru na jedné benzínce krátká pauza na snídani a usušení věcí. Přejezd do Francie už byla pohoda, do krásného města Nice jsme tentokrát nezajížděli, z dálnice jsme odbočili až u Dragouignanu a pokračovali směr Chateaudouble dnešního cíle naší cesty. Konečně jsme v brzkém odpoledni ve správném údolí (po ujetí 1536 km), ale až do vesničky Chateaudouble se však nedalo dojet. Po náročné zimě se totiž sesunul velký kus svahu pod silnicí, takže příjezd je zatarasen. Do vesnice se musí cca 20 km oklikou. Mapujeme tedy údolí a u vesničky Rebouillon jsme našli docela slušnou lezeckou oblast s celkem sedmi lezeckými sektory. V průvodci píší zaparkovat u nádrže na vodu, odtud jít kousek lesní cestou a u třetího mužíku vejít do lesa a pak už je to jen 10 minut cesty do kopce s převýšením 100 výškových metrů. Když jsme byli na cestě asi hodinu, přičemž jsme vyšli minimálně 300 výškových metrů a prošli se kolem několika naprosto panenských stěn bez jakéhokoliv náznaku nýtu či borháku, tak jsme usoudili, že asi bude lepší se vrátit. Cestou dolů jsme narazili na celkem nenápadnou stezičku, která nás konečně dovedla k našemu sektoru (a to pak bylo opravdu těch 10 minut z parkálu). Převléknout se do suchého bylo dílem okamžiku, pivo po té námaze bodlo a šlo se na věc. Dali jsme celkem tři cesty. Peau d élephant, pak její variantu a třetí cesta Ciel sauvage byla nejhezčí, neboť její tři délky (celkem 60 metrů) vedly až na vršek skalního pilíře s překrásným výhledem na vesnici Rébouillon a celé údolí Chateaudouble. Konečně jsme mohli alka.eu 15

20 vidět v plné kráse další lezecké oblasti a sektory. Blížila se osmá večerní, tak šup dolů k autu, tam jsme nechali bágly a šli se umýt k řece. Od parkálu až dolů k vodě to bylo celkem dobrodružství. Přístupová stezka končila v závalu pod silnicí, ale dolů jsme přeci jen došli (přes kameny a skrz husté keře). Voda byla fajn, sice absolutně ledová, ale ve finále osvěžující, neboť jsme smyli ze sebe tu celodenní námahu a pot. Následovala večeře a pivko, rozložit spacáky pod hvězdnou oblohou a konečně spát V pondělí v 5.30 hodin ráno opět časný budíček, protože začalo zase intenzivně pršet. Spaní pod širákem v poklidu až do pozdního rána nám bylo upřeno. Tak honem do auta a dospat to alespoň v nepohodlné pozici na špatně složitelných sedadlech českého přibližovadla (vím o čem mluvím). Jelikož to vypadalo na opravdu dlouhý déšť, tak jsme se rozhodli odjet do Orpiere, druhého cíle naší cesty. Po 3,5 hodinách jízdy v hustém dešti (po cca 200 km) jsme zastavili v historickém městě Sisterone na krátký odpočinek. V dešti jsme prošli město, podívali se do historické katedrály z 12. Století, udělali několik fotek impozantního skalního ostrohu s několika lezeckými sektory na druhé straně řeky a nasedli jsme opět do auta. Na prohlídku historické pevnosti se nám v tom dešti opravdu nechtělo (byl jsem tam před třemi roky, takže žádná škoda ). Do vyhlášené lezecké oblasti Orpiere to bylo již jen půl hodiny, kemp jsme našli, ale bohužel podražil (noc za 24 ). Ale déšť je déšť, tak rychle postavit stan. Paní na recepci nám sdělila, že prý od zítra vyjde konečně slunce. Tak jsme s optimismem využili chvíli, 16 alka.eu

21 kdy přestalo pršet, a šli se projít do vesnice, koupili průvodce do skal a začali plánovat, kam zítra půjdeme lézt. Skály kolem byly neskutečně zatečené, jen v jednom hodně převislém sektoru ukazovala svoje lezecké umění asi dvacítka borců. Večeře, teplá sprcha a první nocleh ve stanu. V úterý ráno konečně počasí ukázalo svou přívětivou tvář, sluníčko začalo hřát, tak jsme si to užívali. V poledne jsme mohli vyrazit do již oschlých skal. Lezení v sektoru Belleric za slunečních paprsků stálo za to, padlo pět cest, jedna hezčí než druhá (Amour toujours, Le foc et l enfant, Ironie du sport a André-Aline Shoot, Échine nejtěžší cesta za 6b). Všude kolem plno horolezců, ze stěny viselo lano vedle lana. Nafotil jsem spoustu krásných lezeckých momentů. V sedm večer odchod zpět do kempu, večeře při červáncích kolem neměla chybu, pivko, pohoda Ve středu po snídani odchod do skal do sektoru Chateau, kde jsme dali tři cesty (Chatozaure, Fifi brin d acier a Les copains d abord nejtěžší cesta za 6c). No a další vytyčené linie jsme již nestihli, přišla bouřka, rázem bylo vše mokré, tak honem v dešti dolů do kempu. Sprcha, kniha, studium, večeře, procházka po Orpiere a plány na zítřek k večeru bylo totiž opět azuro... Středeční ráno nás přivítalo slunečními paprsky. Tentokrát jsme vyrazili autem nahoru do protějšího kopce až na parkál de l Adrech, pak ještě 25 minut pěšky stále vzhůru do sektoru Les Blaches. Jsou zde až třídélkové cesty, které svojí atraktivitou uspokojí srdce každého lezce. Při našem příchodu zde lezla pouze jedna francouzská dvojka, nicméně po přelezení první cesty se přihrnula grupa hlučných Němců (12 účastníků), kteří rázem obsadili všechny lezitelné cesty, tak jsme občas bojovali o nástupy. Nicméně lezení bylo parádní, vápno neolezené, naprosto fotogenické prostředí. Dokonce nad námi kroužil i orel. Dnes se to vydařilo, padlo devět cest (Lost Scarlet, In the mood for love, The flying deutchman, Sex ande the city, Venus beauté, Trop belle pour toi, Pandore, Elles émoi a Divine Maryleen vše v rozmezí 5c - 6a). Za odměnu jsme si pak dole ve vesnici v boulangerii koupili víno a bagety. Po osvěžující sprše, při večeři, spojené s popíjením vínka, jsme kuli plány na další den. Předpověď počasí však byla neúprosná, na čtvrteční odpoledne byl hlášen příchod další deštivé fronty. Čtvrteční ráno nás přivítalo do mraků, kopec před námi nebyl vůbec vidět, nicméně po osmé ráno se roztáhlo a mělo smysl uvažovat o lezení. Usušili a sbalili jsme stan, zaplatili za pobyt a po desáté odjezd opět nahoru na protější kopec, tentokrát do oblasti Quatro Heures. Z parkoviště de l Adrech to dnes bylo pouhých 20 minut pěšky do kopce ke skalám. Zrovna zde lezl jeden manželský pár ze Švýcarska. Kvůli špatnému počasí v jejich domovině vyrazili za lezením na dva dny právě sem do Orpiere. S Václavem jsme se shodli na tom, že mají náš obdiv bylo jim zcela jistě přes šedesát a lezlo jim to i v těchto letech opravdu dobře. My jsme dali postupně sedm cest, jednu vedle druhé a opět to stálo za to (Craignos, Rigoletto, Parti pris, Cosmos blues, Chic planete, Tisane virtuose a Sur le fil nejtěžší cesta za 6a). Slunce svítilo jak hloupé, docela jsme se opálili. Nicméně díky dalekému rozhledu ze skal jsme včas uviděli přicházející deštivou frontu, tak jsme kolem třetí odpoledne museli chtě nechtě zabalit lezení a sejít dolů k autu. Včerejší předpověď prostě nelhala. S prvními kapkami jsme odjížděli z Orpiere zpět přes Sisterone, Digne (u Verdonu) a jeli kam až to šlo. V devět večer jsme zastavili v horách asi 20 km alka.eu 17

22 za Baunce (překrásné jezero) na pěkném místě v lese. Večeřeli jsme už za tmy a kvůli přeháňkám šli spát raději do auta. V noci třikrát intenzívně zapršelo, takže to byla správná volba. V pátek rychlá snídaně a odjezd směr Nice. Po cestě jsme míjeli oblast, kde prakticky z roviny vyrůstaly skalní homole Rochers des Mées možná příští cíl našeho lezení. Asi tak 30 km před Nice je v jednom údolí nad meandrující řekou postaven v několika patrech nádherný hrad. Pod ním se rozkládá stejnojmenná vesnička Entrevaux umístěná na skále asi 30 metrů nad řekou, která tuto vesnici obloukem obtéká. Možná se tam někdy zastavíme na prohlídku hradu. Nice projíždíme za slunka a vyrážíme na dálnici směr Itálie. Střídavě projíždíme dešťovými přeháňkami. U Piacenzy je nehoda několika aut (půlhodinka zdržení) a před pátou odpolední jsme již v Arcu, mekce lezení. Bylo těsně po vydatném dešti, proto se v tomto malém historickém městečku v ulicích nacházelo plno turistů a horolezců, které déšť vypudil ze skal. Jelikož otvírací doby obchodů jsou až do 19. hodin, tak jsme si prošli všechny horolezecké obchody (je jich zde celkem osm) a dali si jako obvykle ve vyhlášené zmrzlinárně výbornou zmrzlinu. Po příchodu zpět k autu místní policistka zrovna zapisovala naši SPZ, že prý špatně parkujeme. Auto totiž stálo na místě pro camping cars, při našem příjezdu zde však nebylo jiné volné místo. Ještě štěstí, že jsme měli zaplacené parkovné. Dostali jsme výchovné ponaučení a jako gesto dobré vůle nám smazala záznam. A hurá odjezd směr Trento. Cestou jsme míjeli jednu lezeckou oblast za druhou, všude bylo silně zatečeno, včetně několikasetmetrových ploten Plache Zebrate. Večeře už skoro za tmy na parkálu před Trentem byla výborná, pak už jen polykání kilometrů po dálnici směr Brenner. O půlnoci zastavujeme na parkovišti na 36. Kilometru za Insbruckem a zalamujeme to v autě (nebyli jsme jediní). Ráno bylo sice azuro, ale po cestě se opět zatáhlo a vydrželo to střídavě až domů. A co dodat na závěr? Sice nám hodně času propršelo, nicméně nádherné prostředí skal, neskutečně krásná příroda a dobré jídlo spojené s francouzským vínem vytvořilo perfektní lezeckou pohodu. Tak zase za rok Za účastníky zájezdu zaznamenal Vašek Janda Tatry mýma očima Letošní letní nováčkovské Tatry byly v mnoha směrech unikátní. Po letech na Popradském či Brnče jsme měli základnu na Rysech. Chyběl Zoban, Špek a vlastně všichni staří zkušení. Počet nováčků byl jen těsně vyšší než počet tahačů. Počasí půl týdne hodně přálo, zatímco zbytek pobytu nepřálo vůbec. Nebyla voda, zato bylo hodně piva... Ale popořádku. V neděli večer jsme se asynchronně slezli přímo v chatě. Na to, že byl onen týden určen horoškole, to v tu chvíli příliš nevypadalo. Všehovšudy dvě novačky (ne, Pikáču, to není překlep, rod ženský, číslo množné) na čtyři tahače. S ubývajícím světlem přibývaly obavy, zda se posádce posledního chybějícího vozu plného nováčků zdařil plán a na poslední chvíli roztočili kola 18 alka.eu

23 kapitalismu natolik, aby se v době jejich nepřítomnosti nezastavila. Večeře stydla, tma houstla, lidé se vytráceli z álu na kadibudku a do ložnic a my pořád nebyli kompletní. Kolem desáté jsem se rozloučila a vybavena Viktorovou radou, že mám dávat pozor na medědy, kteří se teď často motají kolem Žabích ples, jsem se jala sestupovat k Žabím plesům na plánovaný bivak. Už po prvních sto metrech jsem svého rozhodnutí hořce litovala. Všechny smysly našponované jak struny harfy. Zašustit někde ve tmě kamzík, měla bych plné kalhoty. Celý můj svět se smrsknul do nevelkého kužele mdlého světla z čelovky. Za ním mohlo být Cokoliv (což je při mé fantazii ekvivalentem Všeho). Dokud jsem byla v pohybu, dokázala jsem svůj iracionální strach jakž takž racionálně vyvracet třískáním hůlek o kameny, sázejíc tak na pověstnou medvědí plachost. Ale ve chvíli, kdy jsem zalezla do spacáku, připadala jsem si tichá a bezbranná jak nevylíhlá larva. Zkrátím to, nevyspala jsem se. Částečně ze strachu z medvědů, částečně kvůli šustícím kusům potrhaných igelitů, kterými kdosi přede mnou onen kamenný biváček pro větší pohodlí vystlal a zútulnil. Zdá se, že i bivakování musí jít s dobou a sledovat nejnovější trendy v oblasti interiérového designu. Ráno jsme se všichni (jupííí!) potkali dole pod prahem a víceméně rovnoměrně se rozdělili mezi oba nejprofláklejší mengusovské lezecké cíle - Volovku a Žabího koně. Než jsme si s Markem poklábosili a doškobrtali se pod nástup na hřeben Žabáka, zmítalo se v té cestě už tolik družstev, že jsme raději otočili plán a vylezli si nejdříve liduprázdnou Haberlainku. Cesta pěkná, krátká, orientačně nenáročná, takže jsem zabloudila až ve druhé délce. Odpoledne jsme si dali hřeben. Nikde nikdo, luxusní počasí, spokojenost veliká. Večer se pánové chlapácky vypořádali s dvěma urostlými zubry, které na svých hřbetech hrdinně vyvlekli z Popradského na Chatu pod Rysmi a zasloužili si tak pípu a velmi lidovou cenu za poživání zubřích tělních tekutin. My jsme se s Markem nezúčastnili. Přesunuli jsme se na ostrůvek v Žabácích, vařili večeři, pozorovali hvězdy i nádherně vykrojený měsíc (oboje nad hlavou i pod nohama - zezrcadlené v klidném jezeře). Ticho, příjemná teplota... Tak romantický večer se podaří zřídka. Nádhera. V úterý se děcka vypravili na Ganek. Pokud mě paměť nešálí, silné zážitky si s sebou přinesli především Plyšák s Peťou, kteří si zabruslili v kluzké vegetaci a volných kamenech, spolehlivě jištěni rezavými vzpomínkami na první dobyvatele. My jsme s Markem lezli Štáflovku a Stanislavského na Volovce. Ve Stanislavském jsem, věrná svým zvyklostem, ve druhé délce zabloudila. Uváží-li se, že druhá délka vede celá koutem, je podobný kousek, nechci se chlubit, známkou notné dávky invence a fantazie. Výlet do změti rů a lišejníků mě ovšem neuspokojil, takže jsem se po půlhodině tápání na místě sešourala zpět do původní linky. Markovi mezitím zdřevěněly nohy. I přesto mé pseudoinstruktorské faux-pas přešel taktním mlčením, za což mu patří dík. Den jsme završili povedeným slaněním, při kterém se nám seklo lano v jednom z nejméně vhodných míst. Na obkroužení Volovky a slanění už bylo poněkud šero - zvláště když jedna ze dvou potřebných čelovek odpočívala v posteli na chatě. Zachránili nás kluci z Jeseníků, ale stálo je (potažmo nás) to dvě smyce a trochu pocuchané nervy. Z vděku jsme se je rozhodli pozvat na večeři, ale vzhledem k tomu, že oni šli na Popradské a my jsme slíbili, že večer příjdeme na Rysy (kde není mobilní signál), rozhodli jsme se rozdělit. Marek šel nahoru oznámit, že žijeme, já dolů žít. Dobré jídlo, dobré pivo, dobří lidé, dobrá nálada, alka.eu 19

24 dobrý večírek. Pochod zpět na bivak, tentokrát doprovázený imitací zpěvu, byl i vlivem povznesené opilecké nálady a bezmračného nebe plného hvězd nečekaně příjemný. Ke své radosti i překvapení jsem pak na bivaku našla pochrupujícího Marka, který cestou na Rysy zatměl a čelovku nemaje se vrátil strávit další noc pod šutr. Ve středu se ochladilo, foukal silný vítr, morál po dlouhé noci chyběl, a tak jsme šli zase na Volovku. Marek si vytáhnul jižní žebro, sundali jsme smyčky z předešlého dne a líně se kochali pohledem na okolní kopce. Většina ostatních byla prý na Žabákovi. K večeru jsme se konečně všichni sešli v chatě. Předpověď podmínky na následující dny dávala tušit, že máme odlezeno, což se do krámu hodilo především těm, kteří zrovna, plni očekávání vzrušujících zážitků, vyjížděli autem z Brna. Dorazili, v mlze a dešti úspěšně alizovali chatu a plní vzrušujících zážitků s námi ráno odjeli zpět domů. Nebylo to dlouhé, ale bylo to intenzívní a krásné. Janča Prváč na Sans Nom Během pěti dnů (bráno od auta k autu) se podařilo Pavlu Bačovi Vrtíkovi a Milanu Mejlovi Doležalovi vylézt novou cestu v severní stěně Sans Nom. Zde by mohla zpráva skončit, ale to by pro některé mohlo být příliš stručné. Anebo by to mohlo být ještě kratší Bača s Mejlem jeli do Francie a dobře si zalezli. Ale netrapme ty informacechtivé a nechejme se vnést do jednoho z příběhů vepsaných do severní stěny Sans Nom. Vrchol Sans Nom (3982m.n.m.) se tyčí v hřebeni táhnoucím se z věží Drus na Aiguille Verte. Jeho severní stěna stoupá z ledovce Nant Blanc. Spodní část stěny tvoří obrovský skalní masív podpírající visící ledovec, jenž přechází ve strmou skalní stěnu posetou smrkanci ledu. Do 70. let minulého století měla tato stěna pouze dva výstupy od mistra Armanda Charleta (ne, to není ten, co založil Charlet-Moser patřící dnes pod Petzl, to byl Jermarn Charlet). Potom nastoupili angličtí specialisté Joe Brown (skála) a Tom Patey (mixové lezení). Jejich cesta je i dnes (ve své originální linii) velmi vážnou cestou v této stěně. Skutečným milníkem moderní doby však byl výstup, který uskutečnili v roce 1978 Patrick Gabarrou se svým nevlastním bratrem Philippem Silvy. Skalní lezení 6c/ A2 (volně M8) ve spodní části a obtížné mixové lezení v části horní dělají z této cesty jednu z výzev moderního alpinismu. A poté se na scéně objevila další velká jména: Simon Richardson, Stevie Haston, Francois Marsigny, Mark Twight, Scott Backes, Valeri Babanov, Andy Parkin, Jules Cartwright, Nick Bullock, Christoph Dumarest tento výčet vypadá jak telefonní seznam těch nejlepších alpinistů posledních let. Linka vylezená dvojicí Mark Twight a Scott Backes There Goes the Neighborhood ohromila francouzskou lezeckou scénu natolik, že z Marka se stal v Chamonix nepřítel číslo jedna. Sám Mark považuje tuto cestu za to nejtěžší, co v Alpách vylezl, a problémy s francouzskou lezeckou smetánkou 20 alka.eu

25 Topo cesty Alpes Angels alka.eu 21

26 vnímá jako boj chátrajících klasiků (Francouzi) proti trénovaným modernistům (twightovci). Přidat prvovýstup v této stěně znamená udělat zářez na pažbu pušky té nejlepší alpinistické společnosti. S Mejlem jsme se sladili už během našeho prvovýstupu v Lomnickém štítě. Já mám na starosti plánování, řízení, organizaci, lezení, vaření, tahání. Mejla zase má za úkol jištění, vybírání délek, jumarování, auto, tankování, mazání chlebů atd. Prostě vše je vyladěné do posledního detailu. Naše lezení se odehrává v poklidné atmosféře. Mejla moc nemluví, já jsem většinu času v zóně na prvním a čas letí závratnou rychlostí. Ticho je přerušováno jen občasným zruš, žlutý na fix, na červeným tahačák, tahej. Oba dva si to dokonale užíváme. Já, odloučen od svých tří dětí a stresující práce, medituji, rozjímám a harmonizuji ducha a tělo. Mejla se prostě kochá. Linku pro náš prvovýstup jsem našel podle jedné z mála fotek této stěny - beta informací o severní stěně Sans Nom je totiž pomálu. Linie je logická a stále mi vrtalo hlavou, proč ji ještě nikdo nelezl. Rozluštit tuto hádanku šlo jediným způsobem Bonjour madam, deux billets en Grand Montets, s il vous plaît, hrdě sypu na sympatickou pokladní 22 alka.eu

27 v Argentiere. O půl hodinky později, pod Petit Verte, již barvíme sníh dozlatova a kroutíme krky nad panoramatem Montblanského masívu. Je pozdě odpoledne a po 12hodinové jízdě se cítíme zesláblí. Nožičky se podlamují pod váhou našich haulbagů. Vzhledem k tomu, že vůbec nevíme, co nás v dalších několika dnech čeká, tak toho neseme asi opravdu příliš mnoho. Balení probíhalo za neustálého přemílání otázek: Budeme muset hákovat? Bude stačit 15 skob? Jedničky, nebo účka? Spíš víc menších friendů, nebo čtyřku Camalota? Háčky? Lezečky? Jídlo na čtyři nebo pět dní? Plynu raděj víc. Kolik šroubů? Kolik metrů prchačky? Co abalaky? Shazujeme svině pod nástupem a těsně u skály kopeme plošinku na stan. Krásný západ slunce nás dokonale nabíjí na příští náročný den. Budíček na čtvrtou a první délky dávají tušit, proč se ještě nikdo nepustil do tohoto dobrodružství. Vertikálně vrstvená, velmi rozbitá skála (tzv. rybí hřbety). Jen něco neshodit, nepřeseknout lano a nezabít Mejlu. To by mu nepomohlo ani gri-gri třetí generace. Mírné úseky střídají převislé koutky, kde cepíny putují na sedák a sílu ducha doplňuje síla prstů. Těžší místa lezu bez haulbagu a pak jej obtížně tahám za sebou na štand. Mejla jumaruje s batohem. Zdola to vypadalo na občasné hákovaní, ale překvapivě jde vše volně na OS. Ještě drobný boulder s tahačákem na zádech a jsme na hřebínku. Pěkné místo na bivak, ale ještě máme dost času, tak jen svaříme něco k pití a pokračujeme dále. Přes nevinný sérak se dostáváme na střední ledové pole. Zhruba v polovici jej přetíná trhlina jako stvořená pro biváček i s naším stanem dvouchlapákem. Západ slunce opět maluje nebe všemi odstíny rudé. Třetí den znova čtvrtá a zase lezení. Několik ledových délek nás přivádí pod klíčovou část výstupu. Zde Gabarrou uhnul doleva, Mark Twight doprava a my jdeme přímo dlouhým převislým koutem, jehož středem se jako žraločí ploutev táhne ostré žebro. Žebro duní a kde to jde, tak místo frendů raději dávám vklíněnce ty při případném pádu méně roztahují spáru a hrozí tak menší riziko, že celé žebro skončí Mejlovi v náručí. Výše se spára rozšiřuje a už opravdu pomáhá jen čtverka Camalot. Cepíny jsou již dávno na sedáku, mačky ladí milimetrové lišty a z posledních sil překonávám žraločí ploutev. Další délka je velmi nepřehledná, stále se nemohu rozhodnout, zda převislou spárkou vlevo, či vpravo, a tak volím pár kroků přes A1. Snažím se tlačit doprava, kde na fotografii byla vidět možnost průstupu pásmem ploten. Vše marné koutky, hluché jak moje babička, a plotny hladké, jak bříško mojí dcery (ruce pryč, pašáci), mne vytláčí doleva. Zde nepomůžou ani jedničky, ani lezečky. A nýty pro postup v horách? To by nám Mark Twight dal! Další délkou se dostáváme do cesty Gabarrou-Silvy. Obtíže končí, ale místo vhodného fleku na bivak přichází únava. Chvíli lezeme v Gabrarrouově linii a pak nás to opět pouští doprava. Všude jen skála a led o sklonu 75. Třetí západ slunce zahřívá naše unavená záda při kopání poličky o půl metru čtverečním. Noc netřeba popisovat. Na čtvrtý den ráno již cítíme vrchol. Možná kvůli tomu náš hrnec mizí v údolí, což znamená konec vody, a tedy nejrychlejší cestou dolů vlastně nahoru. V další délce zmizí v údolí šroub i s karabinou - ještě, že Mejla zůstal. Natahuji délky, co to jde, často lezeme souběžně. Batohy jsou stále těžké, ale vrchol je blízko. Konečně jsem na hřebenu a koukám na Grand Jorasses. Zrovna vychází sluníčko a otvírá naše zalepené oči. Radost však nepřichází. Ještě je brzo. Duše je stále v hluboké meditaci. Čeká nás náročný sestup. Tak, jak jsme vystu- alka.eu 23

28 povali pro nás neznámou stěnou, tak sestup je úplná jízda tmou. Slanit? Ale kudy přesně? Kolik to vlastně bude slaňáků deset nebo dvacet? No nic, jdeme na to. Po patnácti slaněních, po pár nadávkách při stahování, kdy se to kouslo a musel jsem se přepnout z režimu dolů do režimu nahoru, po spoustě oplakaném matroši a hlavně totálně vysušení (slunce 100%, voda ve flašce 0%) jsme přistáli na ledovci Charpoua. Že pozdní odpoledne je nejhorším časem pro přechod rozbitého ledovce, se dočtete v každé příručce. Ale tak, jako v první části, tak i tentokrát Alpští Andělé stáli při nás. S nádherným západem slunce si užíváme poslední kroky na chatu Charpoua. Odtud už příběh pokračuje jen barbarským zaháněním žízně, božsky dobrým spánkem, andělsky krásným sestupem a nekřesťansky drahým vláčkem z Montenvers přes Chamonix do Argentiere, abychom se na pátý den ocitli opět u našeho auta plného klobásek a dalších dobrot. Jak jste zajisté pochopili, název cesty Alpes Angels se váže k božské milosti, která nám dovolila prožít takto nádherný týden bez újmy na zdraví. Ať už se jedná o první třetinu stěny s volnými kameny, či o klíčovou pasáž s dunivým žebrem, stahování lana při slanění, nebo přechod ledovce Charpoua za totálního pařáku. Zlé jazyky, které tvrdí, že název cesty je odvozen od názvu nočního podniku v Chamonix, který Bača při svých výletech nikdy neopomene navštívit, nemají pravdu. Bača Shrnutí: Francie, Chamonix, Mont-Blanc masív, Severní stěna Aiguille Sans Nom, Prvovýstup Alpes Angels, Pavel Bača Vrtík & Milan Mejla Doležal, 1200m, M7/A1 (sportovní klasa nejtěžší délky a pár hákovacích kroků po dobrém jištění). Bitka na Bišíku aneb Pocta Márovi Ž. Márova UFA jsou v již hotových cestách nástrojem pro zbabělce nebo pro ty, kdo neumí lézt excelentně spáry nebo pro ty, kdo neumí dobře jistit lanovicema. Ze všech tří uvedených důvodů je používám. UFA ale mohou psychickou náročnost výstupu nejen snížit, ale také zvýšit. Kde? Při dělání prvovýstupu. Dej místo kruhu UFO, nejlépe bez odsedu a lez dál! Nejen psychická, ale i sportovní hodnota prvovýstupu roste. Můžete udělat i těžkou cestu ve stylu OS a nemusí být nejištěná. A také estetická hodnota žádné železo ve zdi. A také etická žádné invazivní jistící prostředky, žádné odsedávání, pouze vlastní silou na vrchol. S těmito ideály - protože jak známo, lidé nejednají podle toho, jaká realita je, ale podle toho, jak se jim jeví jsem se vrhl do jedné pěkné spárky na Lumpa. Je to takový grc z náhorního mezivěží mezi Lumpem a Trnem a Růží. Spárka v mírně převislé stěně začíná tři metry nad zemí, a z široké žáby se pomalu rozšiřuje do širočinky. Ale ouha, širočinka je široká, ale mělká sotva na předtí. Nelze do ní zalézt. První pokus o nátah 24 alka.eu

29 do spárky. Hmm... Asi nahodíme švébíčko. Druhý nátah,pokus o tempíčko. Hmm... radši si vezmu přilbičku... A radši i maglajzáček. Jsem tady s nováčky, co jsou první den na skalách, tak ať jdu tou přilbou příkladem a etice stejně nerozumí... Řekl jsem jim, že v Ádru a okolí je zakázáno lézt bez magnézia. Vzali to jako fakt. Další pokus fixíček, tempíčko, ty vole co tady mám v tom ryncálku dělat... bum bum prásk obrotoval jsem na švébíčku přískalíčko. Hmm...Naraženej bočíček, odřená přilbička, nováčci rozjásaní, že to lezení je fakt adrenalin. Po hodině jsem domlácenej jak Stoupa, nováčci se začínají nudit, jsem vyždímanej hadr, klepou se mi kolena, odřeniny pálí. Asi pět metrů nad zemí je ale ve spárce založený UFO. Heuréka? Tak na půl. Kdo je použil, ten ví, že to nefunguje jako friendy... a rygólek je všemi směry do tvaru V. No nic, lezeme další dvě hodiny na Trn a na Růži a já si lížu rány, totiž regeneruju. Dodření jsou i nováčci. A je zase řada na mně. Ty dva metry k UFU dolézám. Teď je tady UFO, jseš jištěnej, to přece dáš v kuse, když není b v hlavě, stačí se hodně snažit. Ale ouha. Prostě to nejde. DOBER!... Ty vole, povol! UFO prokluzuje... Ty vole, dober, ALE MÍRNĚ, prokluzuju já! Povol! Budu se přidržovat sám... Ufíčko, drž Stoupíčka... Tak aspoň přidržuj...! Prosím! Jsem zase na zemi, ale v pěti metrech jsou už UFA dvě. Dvě špatná UFA jsou stejně dobrá jako jedno tutové. Jen musí být rovnoměrně vyvázaná. Nakonec jsem se do nich ještě párkrát vrátil, ale vysápal se na vrchol Lumpa. Po nácviku s horním lanem jsem ten grc nakonec vylezl v kuse stylem top rope. Na RP nezbyla síla, morál, chuť. Název: Bitka. Věž: Lump. Klasifikace: netuším, ale minimálně VIIb. Délka: asi 10 m. Čas prvovýstupců: asi čtyři hodiny červnového odpoledne Jedno vím ale jistě, kdyby tam byl kroužek, byl by ultra grc. Po vlastním a se zakládáním z pozice je OS nebo RP přelez dobrý výstup, cesta, příběh, prostě TÚRA. Díky Máro, seš hlavička. To jsme si zase jednou užili světa! Stoupa Splněný sen V roce 1931 přijeli do Zermattu na kolech dva němečtí mladíci. Franz a Toni Schmidovi. Za svůj smělý prvovýstup severní stěnou Matterhornu obdrželi zlaté olympijské medaile v roce 1932 v Los Angeles. My jsme se vydali v jejich stopách a má poklona jejich smělému výkonu je po včerejšku ještě hlubší. Ve středu ráno řešíme co s dalším programem. Na OHM pak dostávám hlášku, že podle jednoho ze švýcarských vůdců by mohla být podmínka v severce Matterhornu. Jeden z cílů, o němž jsem ráno nad webkamerou uvažoval. Jenže ve třech to není úplně ideální cíl a my hledáme cíl pro trojku. Stoupa se nadchnul a velký dík patří Mirovi, který nám džetlmensky ponechal možnost výstupu ve dvojce. Rychlé balení a v půl jedenácté odrážíme se Stoupou směr Zermatt. Vláček, lanovka a výstup na chatu. Rozhodně rychlejší a pohodlnější než přístup bratrů Schmidových, ale taky výrazně dražší. Po čtvré ještě rychle jdeme najít nástup do stěny a obhlédnout podmínky. Sníh je mokrý, ale pokud to alka.eu 25

30 zmrzne, mělo by být vše OK. Pod stěnou studujeme orientačně nejnáročnější část, tedy jak se trefit do začátku rampy uprostřed stěny. Snad to půjde. Vzhledem k lehkému sněžení se rozhodujeme spát na chatě. Přeci jen vyrážet z vlhkého bivaku je výrazně horší než start z chaty. Chatař je k našemu plánu skeptický a myslí si něco o českých bláznech. No, jsme rádi, že máme střechu nad hlavou, a hned po večeři jdeme na kutě. 1:00 Budík, 2:00 vše oblečeno, vypito a snězeno start, 3:00 přelézáme okrajovku na začátku stěny. Ledové pole je nekonečné a stále směřuje doleva. Pořád se tlačím doprava, a přesto nakonec musíme traverzovat asi 100 metrů do posledního ledového pole pod rampou. Když cvakám první skoby v rampě, můžu zhasnout čelovku. Stále lezeme současně, místy s průběžným jištěním, místy bez. V této stěně znamená bezpečí jediné kritérium - rychlost. I tak máme proti Ulimu decentní zpořdění :-). Lezení v rampě je stále kolem 65 - max. 80 a místy kolem M3/4 v glazurách, které perfektně drží. Po sto metrech mi dochází materiál a střídá Stoupa. U úniku na rameno Hornli dobírá, počasí drží, takže znovu doprava po klíčový závěr rampy. Pod ním bohužel asi míjíme nejjednodušší exit doprava a střídáme na začátku vytláčející lávky. Množství skob dává tušit, že asi nejsme jediní, kdo si trochu naběhnul. Na několik kroků jdou v rozlámané skále rukavice dolů, pak znovu zbraně v krátkém úseku kolem M5 a už znovu běh. Pod ubitým sněhem je cítit skálu, ale zhruba 5-10 cm silná vrstva perfektně drží. Cca 100 m pod vrcholem je ve stěně nafoukáno, a tak uhýbáme logicky doprava na Zmutský hřeben. 10:15 vrchol, směs radosti z výstupu, nádherných výhledů, které si bohužel nefotíme, neboť zamrzly baterky ve foťáku už v půlce stěny, a hlavně obavy ze sestupu. Na rozdíl od Stoupy vím, do čeho jdeme. Podmínky na prd, slunkem rozměklý sníh na skále. Pod vrcholem potkáváme ještě jedno vystupující družstvo kluků z Jihlavy, snad stihli sestoupit aspoň na Solvayku. Na Solvay jsme po dvanácté. Družstva sestupující normálkou jsou ve slaňácích pod chatou. Vaříme na Jetboilu čtyři litry vody, které v nás mizí, a těsně po půl druhé odpočatí pokračujeme. Tři rychlá slanění po 30 m a už zkracujeme lano a sbíháme. Postupně předbíháme většinu sestupujících. Mačky jdou dolů až pod třetím kuloárem. Na chatě jsme před čtvrtou k velkému překvapení chataře a blahopřání některých přítomných vůdců. 16:50 Dveře lanovky na Schwarzsee se zavírají a začíná dvacet minut jízdy do Zermattu Za sebou další alpské dobrodružství, splněný sen a v nohách rozlévající se únava. Směs myšlenek a pocitů, poděkování tomu nahoře za příznivou podmínku i počas, Mirovi za přenechání možnosti výstupu ve dvojce, Stoupovi za společné navázání na lano, a hlavně obrovská úcta. Úcta a pokora jedné z nejslavnější stěn na světe, místu, kde se psala historie, Tonimu a Franzi Schmidovým, kteří měli odvahu s tehdejším vybavením stěnou prostoupit jako první. P.S.: fotek bohužel jen pár, baterky nemají rády mráz :-) Zoban 26 alka.eu

31 Jak optimisté převálcovali pesimisty Čtvrtek večer sedíme u Kozy, řeší se co víkend. Marťa je domluvená s Lukášem, že bychom mohli podniknout výlet do Čech. Prozkoumat nějaké nové oblasti... Lukáš, jakožto pískař a protože bydlí v Praze, nás prej vezme na nějaký písky... Hrubice, Sušky to bude super. No jo... Ale co to počasí? Předpověď dost bídná, zvažujeme variantu nějaké české žuly. Ondra nás zrazuje...: Tak daleko kvůli nějakým kvakům? Blá blá, nenecháme se odradit, prostě JEDEM. Bude to lezecko-poznávací výlet, podle toho, co počasí a naše lezecké schopnosti dovolí. Ještěže máme toho Lukáše, který nám snad něco vytáhne. V pátek ladíme detaily Tak co, žula nebo písek? Marťa M. posílá předpověď slunečnou, prej bude celou sobotu krásně (optimista). Pája posílá link na horosvaz všechno červený a zákaz lezení. Ach jo... tak prej ta žula... Ale mně to nevadí, třeba si zkusím vytáhnout nějakou trojku částečně po svým. Marti, bereme ty špekáčky? Vezmu vám taky, jo?, píše Marťa M. Hlásím to Pajovi. Pája: A to ty špekáčky chcete opékat ve stanu nebo pod deštníkem? Ha ha. Ti pesimisté pršet nebude:). Tak konečně, odjezd z Brna kolem půl sedmé v pátek v sestavě já, Pája a Marťa M. Hned na úvod Marťa rozprostírá na zadních sedačkách deku s výhružkami, že nás zaškrtí, jestli budeme jíst nebo pít v autě, protože je nový, a jestli jí z něj uděláme špinavý lezecký auto, tak nás už nikam nevezme:). To pivo, co má Pája s sebou, popíjí teda jen na tajno:). V Praze nabíráme Lukáše a frčíme směr Most... naše destinace - Bořeň:). Marťa zjišťuje, že zapomněla spacák. Bude jí stačit ta minideka, na které sedíme? I zželelo se nám milé Marti a půjčuji jí svůj spacák a musím se vecpat k Pájovi. Na místě jsme kolem a jdeme hledat tábořiště. Tábořiště = ohrada pro krávy, tento večer bez jejich společnosti. Vzbudím se v 8 ráno, leje. Do pytle. Snad to přejde a nebude tak celý den. Sice jsme to brali jako výlet, ale přece jenom.. :(. Další probuzení asi v deset. Hurááá, už neprší, fouká, ale obloha vypadá slibně. Vylízám ven, Pája stojí asi 15 m od stanu a prý: Pojď sem a neotáčej se, až budeš tady. Tak jo. Otáčím se.: Wow. Skály nad námi mi berou dech, působí fakt majestátně. Tak nějak horsky. Později zjišťujeme, že to není žádná žula, ale jakási vyvřelina. Po snídaní se pokoušíme najít nějaké nástupy, trošku se motáme, pak se zdá že se Lukáš orientuje a chce si vylézt nějakou šestku, kterou tu prý už kdysi lezl. Naštěstí mu nevadí, že další 3 lidi lezou za ním na druhým :). Pěkná cesta, no, zadarmo není. Jen jsme doufali, že Lukáš nezhučí pod prvním do té díry pod námi. Dál se snažíme zorientovat se, Kde jsou sakra nějaký trojky, čtverky, něco lehčího? Ptám se nějakého borce, který vypadá, že tu není poprvé. alka.eu 27

32 Tak prej tyhle tři linie vedle sebe jsou čtverky... Ok, no když to říká. Dodávám si odvahu, chci tu jednu čtverku zkusit. Doma jsem si hrála na hrdinku, že prej v Krasu mi to nejde, ale na hezké pevné skále, kde můžu založit, to bude lepši No jo, to bylo doma:). Nalézám do čtverky, první borhák je nějak vysoko... no nevadí, vždyť si přijistím, ne? Hmm, ale má dřívější jistota z irského tradičního lezení už není tak jistá... Navíc tam jsem lezla 15 m cesty, tyhle jsou trochu delší. Nějak se bojím ještě pod prvním, nevím, jestli můžu těm friendům věřit, a tak traverzuji do cesty, kterou zkouší Marťa... Respektive dozkoušela a od druhého borháku se nechává spustit dolů prej je to tam nějaký těžký. Já se taky nechávám spustit dolů a Lukáš nastupuje, abychom zachránili ten matroš:). Všichni ostatní ji jdeme na druhým... prej ČTVERKA. Jakýsi koutokomín, nohy na rozpor, stupy žádný no paráda. Čtverka jak vyšitá :)... Ani za boha! Skvělý na té cestě bylo to, že na vrcholu je knížka, tak se konečně dozvídáme, kde jsme a ne, opravdu to není tam kde jsme mysleli:). Tak jo, byla to pět mínuska:). Marťa pak vedle zkouší nějakou pětku pěkný, pěkný taky poněkud těžší pětka:). Nebo je to naše lezení fakt tak mizerný? Ale ne, to musí být prostě chyba v klasifikaci:). Lukáš navrhuje, ať slaním dolů kolem té čtverky, co jsem chtěla lézt (už víme, že začátek jsem šla blbě). Nooo, vypadá to celkem v pohodě, to by mohlo jít, docela dobře by se mohlo dát zakládat. Akorát je na těch 30 m jen jeden borhák 28 alka.eu

33 Ok, tak zkusím, k prvnímu snad dolezu a pak uvidíme. Tentokrát to jde nějak líp, nad prvním (jediným:)) borhákem zvažuji, jestli pokračovat, ale zkouším, bojím se, vracím se, ale pak přece jen dobojuji nahoru! Uff.. hurrá, krása. Výhledy luxusní a já si to užívám. Ovšem tím mi adrenalinu ten den stačilo, beztak je kolem půl osmé, tak už balíme. Lukáš s Marťou lezou ještě nějakou 6-, kde si Lukáš několikrát odsedává do vklíněnce. Tak prej sraz u stanů. Čekáme, čekáme, padám hlady, takže Pája, starej skaut, rozdělává oheň i z toho mokrého dřeva (psst, tajná poznámka: s pomocí papírů z mého zápisníčku). Lukášovi beru špekáčky ze stanu, protože Marťa má ty naše s sebou, a já padám hlady. Dívám se na skály oni ještě lezou... teda, že by toho ještě neměli dost? Už se chystáme do hospody a přichází Marťa s Lukášem. To lezení poslední bylo trošku nedobrovolné ha, někdo zapomněl uzlík na konci lana po slaňování a trošku se seklo nahoře :). Takže si museli dát ještě jednu cestu ke stejnému slaňáku:). Následuje velké zklamání, když dojdem dolů k autu na pivo a hospoda zavřená. Měla být do desíti :(! No tak nic, tak jdem zpátky a opečem aspoň další špekáčky. Druhý den řešíme, jestli zůstat, nebo se přesunout ochutnat kousek pískovcového lezení na Tisé. Lukáš by raději zůstal zbytek by si raději sáhl na písek, takže jedem. Tisá krásná, malé věžičky, málo turistů Na začátku Lukáš tahá nějakou prý trojku. Chce do toho uvrtat Marťu, ale ta odolává... Kdyžtak nejdřív na druhým. Začátek poměrně težký, takže trojka to asi úplně nebyla, ale jinak hezký lezení. Pak jdeme nějakou čtverku, prý nejlehčí cesta, co tam je. Sice bez jištění, ale Lukáš provazuje asi troje hodiny, pak to jde na druhým Pája, prej brnkačka, a tak tahá i Marťa... pohodka. Výhledy parádní, slunečný den, obloha modrá s pár mráčky dokonalý léto. Na sedáku pytlík se svačinou a čokoládou pro vrcholovou svačinu... paráda. Akorát ke slanáku se musí udělat malý překrok/přeskok. Trochu panikařím, na základce jsem sotva doskočila do písku, když jsme skákali do dálky... Ach jo :(. Kluci si to skáčou tam a zpátky jako by nic a mě jímá hrůza při představě, kdy tam budu muset jít já. Marťa to zvládá v pohodě, já pět minut stojím u kraje a pak to stejně jaksi slezu/oblezu. Ach jo, sralbotka :). Já ty překroky fakt nedávám. Nemáme moc času, Lukáš chce jít ještě jednu šestku. Vypadá to krásně, celkem zajistitelně, Lukáš zakládá bambuláka, pak ještě jednoho, pak hrot, pak odsedává, pak pokračuje a pak štanduje na nějaké polici. Všichni čtyři štandujem v rezavým kruhu. Bože bože, kam jsem to zase nalezla. Už ať jsme pryč :). Lukáš pokračuje druhou délku, krásný 6kový lezení luxusně odjištěný třemi kruhy. Nahoře nějak nemůžeme najít slaňák, ale pak se podařilo :). Půl čtvrtá, to máme tak akorát, protože Lukáš musí být do půl sedmé v Praze. Někdo pivo, někdo bezinkovou limonádu a něco málo k jídlu ve skvělé hospůdce u skal a frčíme do Prahy. Po cestě domů se drze nacpeme na návštěvu k Mužátkovým, kde nás čeká nachystaná svačina, mňam dezert alka.eu 29